Stránky

pondělí 26. května 2014

Rychleby 2014 Vol. 1

Letošní Rychleby (trefně překřtěné na Rychlepi) byly jedna velká jízda. Jak na kole, tak i později večer v hospodě. Ale nerad bych předbíhal, pěkně postupně od začátku.
V pátek jsme vyjeli v sestavě Pavel (řidič), David (první navigátor), Jirka, Štěpán (druhý navigátor) a já. Z práce jsem domů dorazil před polednem a měl jsem spoustu času se sbalit - kluci dorazili okolo 12:50. Chvilku před jejich příjezdem mně volal Lukáš, že už jsou s Jirkou na místě a jedou brousit Černý potok. Sotva jsme se naskládali do Sprintera (a ztrestali se prvním Šerákem v plechu), už jsme zase s kvílením pneumatik zastavovali. Hladoví spolucestující si vyžádali zastávku na oběd v restauračním zařízení U Bulánka.
kde jinde nakoupit...
Po vydatné krmi jsme okamžitě začali řešit neexistující uzavírku silnice mezi Červeným Kostelcem a Náchodem, takže se nám povedlo udělat si první drobnou zajížďku ("Jeď na Hronóv, voe!"). Na Hronov nakonec naštěstí nedošlo, ale i tak jsme ještě cca v 16:00 nebyli ani v Polsku (další nezbytná zastávka - tentokrát nákup proviantu v Kauflandu). Bylo jasný, že nikam nespěcháme, ale takhle pomalý rozjezd asi nečekal nikdo. To nejlepší však z celé cesty přišlo na jedné z křižovatek v Kłodzku, kde jsme se nabrali směr Bystrzyca Kłodzka, místo Złoty Stok... Následovalo bloudění za pomoci druhého navigátora Štěpána (naštěstí měl v telefonu mapu), na jehož konci jsme byli odměněni romantickým hraničním přechodem. Vtipné bylo, že jsme celou dobu jeli po silnici jen o něco málo širší, než náš transportní vůz, ale ty panorámata táto, ty za to stály. Do Černé Vody jsme navzdory lehkým zmatkům dorazili v dobré náladě. Rychle jsme se převlékli a hurá na tradiční
sranda byla
seznamovací trail podél Černého potoka. David hned na začátku pokřtil nové kolo kuriózním pádem, kdy se nevešel mezi dva stromy ("ty řidítka jsou moc široký..."), ale jinak se nic moc zajímavého ten večer už neudálo.
V sobotu ráno jsem se s lehkým sebezapřením okolo půl deváté vykulil z postele a začal se pomalu chystat na kopec. Pohled z okna nepřidal na optimismu, ale od časného rána jen jednou lehce sprchlo a nevypadalo to úplně beznadějně. Po snídani jsme začali budit poslední zombí bajkery a po dořešení pár technických problémů (instalace GoPro, analýza tracklogu na Stravě - k mému překvapení nejsou na Černém potoku žádné segmenty...) jsme vyrazili směr Sokolí vrch. Na tomto místě by bylo asi dobré vyjmenovat kompletní osazenstvo, protože jsme se v tuto dobu nacházeli všichni na kole. Kromě již vyjmenované posádky Sprintera, Lukáše a Jirky Kubíčka se k nám ještě přidal Zdenda Kubík, takže nás celkem bylo slušných 8 kousků. Ale teď honem zpátky na kopec, tam se začínají dít věci! Nejmenovaný člen bajktýmu to prý včera přehnal s cigaretami pochybné značky a na louce za Kaltenštejnem udělal známý trik 180°-jedu-spát. Takže dál jsme pokračovali bez krovkaře a aby toho nebylo málo, tak se nad námi začaly formovat hrozivě vypadající mraky. Na začátek mého oblíbeného trailu Dr. Weissnera jsem vyšlapal ještě relativně svěže, ale hned za brodem mně nějak ztěžkly nohy a nahoru mně to premiérově pro letošní sezonu šlo velice ztuha. Krátké zaváhání na odbočce k Tajemnému navíc znamenalo, že jsem si i šlápl na zem. Počasí se taky moc nelepšilo, vlastně už začalo lejt jako z konve, a tak jsme hned na konci trailu hledali úkryt pod stromy. Když jsme se opět zformovali (Jirka Kubíček na nás, jako obvykle, čekal až nahoře - jeho strojové chrtí devětadvacetipalcové tempo nikdo z nás nedokázal akceptovat), tak jsme pokračovali s menšími přestávkami až na začátek Superflow trailu. V té době se už na cestách tvořily kaluže a na tvářích všech zúčastněných se kromě potu, krve a slz začalo objevovat i blátíčko.
start SFT
Začátek Superflowu byl ještě relativně v pohodě, ale i tak jsem si to nijak zvlášť neužíval. Jednak se začali ozývat permoníci z Hanušovic a za druhé to na můj vkus místy až moc klouzalo (nebo jsem si to prostě nalhával a moc jsem si napoprvé nevěřil). Opatrnou jízdou jsme se však nakonec spolu s Davidem dostali zdárně dolů. Na začátku jedné z posledních sekcí můj spolujezdec vyjádřil skromné přání zakousnout tatranku (hlad mu krátil zrak a omezoval jeho technické schopnosti). Rezolutně jsem to zamítl se slovy, že je to už jenom kousek a po dalších 2km jsem ho znovu ubezpečil, že už je to opravdu jen chvilku. Ovšem to jsem nepočítal s poměrně novou sekcí SFT nedaleko základny, navíc sílící déšť nám na tempu taky nijak nepřidal. Na pokraji vyčerpání a dokonale prodojený jsme se po pár desítkách minut konečně ocitli na prahu přeplněné základny. Bylo tam sice teplo a ve vzduchu visela vůně dobrého jídla, ale radši jsem volil přejezd na ubytovnu, doufaje v teplou sprchu. Po vyplýtvání půlky bojleru jsem se převlékl a s pocitem zmaru jsem rozvěsil po pokoji cyklooblečky, které se daly ždímat. Sušení mokrého oblečení a bot je jedna z věcí, které jsou v tomto ubytování trochu podceněné a nedovedu si představit, že bych tu měl trávit víc dní v kuse za intenzivnějšího deště. Jinak byl ale sobotní výlet načasován skvěle - pár desítek minut poté, co jsme se posadili s Jirkou na jídlo v hospodě, vylezlo slunce a do večera bylo krásně. Večer byla naše ekipa rozdělena na dva tábory, menší skupinka sledovala v hospodě semifinále MS v hokeji a zbytek griloval uzenky na verandě u baráku. Párty pokračovala pro některé dlouho do noci na základně RS, ale já jsem raději volil postel.
kurz údržby kola
V neděli ráno jsem ocenil toto rozhodnutí, protože se mně vstávalo o poznání líp, než v sobotu. Navíc nebe bylo pěkně vymetený a vypadalo to, že si to konečně užijeme. Startovní listina bohužel značně prořídla, nahoru jsem vyrazil pouze se Štěpánem, Lukášem a Jirkou Ponkem. Nedělní vyjížďka se ovšem z mého pohledu dala charakterizovat jen jedním slovem - luxus. Užíval jsem si to od prvních metrů Dr. Weissnera, přes SFT až po závěrečný relax na trailu u Černého potoka.
Zpáteční cesta se už obešla bez zbytečných objížděk, takže jsme si jí aspoň zpestřili ochutnávkou vín, které s sebou měl Jirka. Jak jsem již psal na začátku, celé to bylo jedna velká jízda a už se zase těším na zářijové pokračování.
Martin

PS: Za fotky děkuju Zdencovi a posílám ještě odkaz na log z nedělní vyjížďky.

1 komentář:

  1. Toto ale trvalo. Snad bych jen doplnil, že závěrečná jízda podél Černého potoka byla barvitá. Při zastávce v táboře na pifku, Jirkově zapůjčeném kole od Davida na slunci bouchla duše. Plášť byl drbnutej asi o nějaký kámen. Výměny duše jsem se ujal, ale doporučoval jsem Poníkovi, aby si pro jistotu vyměnil s Qbikem kolo, přeci jen z pláště byla duše vidět a dělala pěknou bouli. A Qbic je Pyrenejska blecha a pod ním to za jízdy nebouchne :-)

    OdpovědětVymazat