tag:blogger.com,1999:blog-53269986168305923502024-02-29T00:42:42.580+01:00Negři z DKnLburn fat not oilObojetnikhttp://www.blogger.com/profile/12473581546961838096noreply@blogger.comBlogger94125tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-23972177652645234652023-12-31T16:28:00.003+01:002024-01-06T16:48:12.809+01:00Silvestr Zvičina 2023<a data-flickr-embed="true" data-header="true" data-footer="true" href="https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720313853891" title="Silvestr Zvičina 2023"><img src="https://live.staticflickr.com/65535/53433406015_4536081dac_z.jpg" width="640" height="480" alt="Silvestr Zvičina 2023"/></a><script async src="//embedr.flickr.com/assets/client-code.js" charset="utf-8"></script>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-64687563710752109452023-12-18T16:41:00.003+01:002024-01-06T16:43:35.870+01:00Vánoční besítka 2023<a data-flickr-embed="true" data-header="true" data-footer="true" href="https://www.flickr.com/photos/smejdil/53406307837/in/dateposted/" title="Vánoční Negerská besítka u Marušky"><img src="https://live.staticflickr.com/65535/53406307837_712f39b593_z.jpg" width="640" height="482" alt="Vánoční Negerská besítka u Marušky"/></a><script async src="//embedr.flickr.com/assets/client-code.js" charset="utf-8"></script>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Záboří, 544 01 Vítězná-Dvůr Králové nad Labem 1, Česko50.479982199999988 15.826100827.453238746013621 -19.3301492 73.506725653986351 50.9823508tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-47336341731300428062023-09-28T16:11:00.002+02:002024-01-06T16:16:12.228+01:00Orlický hory 2023<p> </p><div class="entry-content">
<p>Rychlebský Stezky se letos musely obejít bez nás, protože jsme
jeli do Orlickejch hor, lépe řečeno do Deštný v Orlických horách. Tom
objednal <a href="http://www.roubenkapodlesem.cz/" rel="noopener" target="_blank">Roubenku pod lesem</a>
s výhledem na Deštné, kachlovýma kamnama a venkovním koupacím sudem i s
vodou. Ač se všem termín nehodil, přesto se mnozí zúčastnili alespoň na
den, či dva, takže spokojenost byla na všech stranách. Většina
účastníků se jako obvykle dopravila na místo činů auty. Pouze malá
skupinka 2+1, čily tři Negři Tom, Slim a Dejf jeli vlastní silou, tedy
kolmo. Naše přebytečný věci nám vzali kuci dvorský. Z Trutnova vyrážíme
7:30 a jedeme za Elektrárnu skrz Bajerův kout, abysme vystoupali na
Dolní panskou. Ráno je trochu chladněji, ale stoupání na panskou udělá
z chladna teplo raz dva. Nad Bohuslavicema přejíždíme silnici a lesníma
cestama jedeme ke Končinám a na Kvíčalu. Za Dlouhýma záhonama se
makadamovým peklem spouštíme do Úpice, kolem školy Lány. Sychrovem
stoupáme na Krákorku, abysme skončili zase na Končinách, ale těch na de
Rtyní. Máme v nohách prvních <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_091501-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5546" height="107" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_091501-1024x461.jpg" width="238" /></a>22kiláků.
Od Devíti Křížů sjíždíme k nádraží Červený Kostelec, kde se Tom vítá
s vlastníma dětma, alespoň jak tvrdí, dětma jedoucíma rychlíkem do
Prahy. Výpravčí dohlíží na pravidelný odjezd, zbejvá rozloučit se
zamávat a už usedáme na bajky a jedeme ke kostelu sv. Jakuba, kde máme
spicha s Dejvem. Už dávno není kosa, slunce svítí, ba i hřeje. Bundy
máme schovaný v báglech už od Kvíčaly. Než si u zvonice stačíme
odfrknout, zbaštit posilující posilovače, stojí tu Dejf. Možná, že tu
byl už před námi, to už si přesně nevybavuju. I on se posiluje a balí
tepelný štít. Společně vyrážíme na další cestu. Jedeme Svatojakubskou
cestou k dalším Končinám, tentokráte Kosteleckým. Pořád se pohybujeme
v ňákych 350ti metrech, malinko nahoru a pak zase dolu. Za Kosteckýma
Končinama sjíždíme do Zbečníka kolem pěchotního srubu T-S 5 „U křížku“.
Sešup dolu a jsme v Hronově. Kolem Jiráskova muzea se jenom mihneme a
pozvolna začínáme stoupat ke Žďárkám, podél hranice CHáKáÓó Broumovsko.
Za Žďárkama se nad náma tyčí Borek, vůkol Černý les a proti nám teče
Strouženský potok. Tom s Dejvem se mi ztrácí za zákrutou, něják nestačím
jejich tempu, ani tempu vlastního tepu. Stoupání není extrémní,
normálně bych to měl vyjet, ale něco není evidentně v pořádku. U dolu
Vilemína opouštíme ČR a jsme v Polsku. Hned u prvního baráku u rybníků
jsme v polovině dnešní trasy 39,2km. Teď už jenom ta těžší, stoupací,
polovina. Je čas oběda, zastavujeme se v Pstražně u Muzeum Kultury
Ludowej Pogórza Sudeckiego w <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_093907-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5548" height="112" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_093907-1024x461.jpg" width="249" /></a>Kudowie-Zdroju.
Na parkovišti rozbíjíme dočasnej tábor a vytahujeme vlastní zásoby. Je
dobrý ujíst část váhy, do kopce se s tím přece tahat nebudeme. Najedený a
posilněný vyrážíme. Stoupání se přiostřuje. Napojujeme se na
Dolnošlaski Szlak Papieski, vlastně jedeme furt cyklo č. 4095
T.G.Masaryka. Jedna serpentýna a oběma pneuškama překračujeme Park
Narodowy Gór Stolowych pod Bludnýma skálama, na Český straně zvaný Bor.
Uf jsme v 700stech metrech a šlapeme kolem Lelkowy hory až do Polany
Imka, naštěstí je to bez námahy, cesta vede po vrstevnici. Masarykova
stezka se někam odbočila, stojíme opět na silnici a po asfaltu to frčí
přeci jenom rychlejc. U Narožnika odbočujeme ze silnice č.387 na
vedlejší cestu pod Kopu Šmierci. Z kopce mastíme o zlom vaz, Kopec Smrti
necháváme nad sebou a skrz Ležice až do Duszniky-zdroj to máme furt z
kopce. Na náměstí trochu odpočíváme, Tom se zorientovává a vyrážíme
stoupat a stoupat. V biatlonovým areálu nad městem by měl bejt pivovar
Browar, kde by sme se chtěli osvěžit. K areálu cesta stoupá zostra,
takže mi Tom a Dejf znova ujížděj. U areálu na běžkařský lajně jsme
znovu sjetý a můžeme jet najít pivovar. Nikde nikdo, areál je jako po
vymření, střelnice je biatlonistů a barák pivovaru lehce zarostlej
bejlím, všude pusto, jen les šumí. Nezbejvá než nasadit kyselej gezicht a
pustit se zase do stoupáníčka. Zdejší cyklostezky jsou poněkud prudší,
to jsou asi <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_124049-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5549" height="113" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_124049-1024x461.jpg" width="251" /></a>polští
bajkeři víc urostlí. Asi jako Tom, kterej tak ňák furt jede, zatím co
já s Dejvem tlačíme až skoro ke šlepru „Jodla“. Tady se cesta sklonila a
zase se dá i jet. Je tu 60tej kilometr, prudký stoupání nad Dusznikama
máme za sebou, teď přejet sinici a za ní hraniční kámen u Číhalky a jsme
zpátky v Čechách. Knížecí cesta vedoucí nad Číhalkou ještě 2,5kilometrů
stoupá až do 880metrů. Konečně si můžu na několik, slovy šest km lehce
vydechnou, takže takřka po rovině objíždíme Ostružník až nad Sedloňov,
než nastane závěrečný krvežíznivý stoupání serpentýnou k Polomskýmu
kopci a další serpentýnou se otočíme k Sedloňovskýmu vrchu, kterej ve
vejšce 1000metrů míjíme. Furt se plazíme, teda alespoň já, protože Tom i
Dejf už jsou někde v cíli u Roubenky. Stoupání a utrpení skončilo pod
Kameným vrchem ve vejšce 1023metrů. Z tohohle bodu jsou to jen dva
kiláky k Roubence a 70kiláků máme za sebou. U Roubenky je skoro pusto,
jen několik aut je zaparkovaných na parkovišti. Dva Negři odpočívaj na
zápraží. Dovídáme se, že ostatní bajkujou někde v bajkparku ve Zdobnici.
Máme hlad, tak se jedeme někam najíst. Z Roubenky to máme do centra
Deštnýho pěkně z kopečka. Pod kopečkem to nevypadá, že by to tu žilo.
Okolo kostela nic, tak sjíždíme ke Kozímu chlívku, kde mají naštěstí
otevřeno. Venkovní posezení je obsazený, ale uvnitř se nám poštěstilo
najít volnej stůl. Nevím jak ostatní ale mě telecí řízeček se salátem
splnil <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_153340-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5550" height="112" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928_153340-1024x461.jpg" width="249" /></a>očekávání.
Teď ješte zavlažit organismus a není co řešit. Odkud si od Zdobnice se
přiřítila skupina Negerských bajkerů a obsadila venkovní trávník. I oni
si přišli svlažit volátka. Po skončení radovánek se vydáváme zpátky do
Srubu. Máme to pěkně zosssstrrara do kopečka, takže někteří i tlačíme
nejstrmější část až ke Srubu. Bajky hezky narovnat do předsíně, ubytovat
se a vyspršit upatlaný těla, ještě nějáká ta pobava. Kdosi roztopil pod
koupacím sudem, voda se ohřála, tak se několik máčáků máčelo v sudu pak
šup do hajan, ráno se jede k Zemský bráně.<br />
Ráno vylejzám mezi prvníma. V koupelně na sebe vyplazuju jazyk, trochu
ho umeju i učešu a jdu si do seknice udělat snídani. Za pecí se válej
dva kravský vocasy, přičemž jeden chrápe a druhýmu koukaj nohy. Jejda je
to Jenda a Hrnec. Jendáč chrápe jako na lesy ale Hrnec vylejzá,
nezastíraje, že mu hluk vadí. I já dělám hluk, ale jen nádobím a vařím
si čaj. Postupně to začíná žít až tak, že velmi. Negerstvo vylejzá, dělá
si něco k snědku. Sem tam se vydává někdo nakoupit do místní pekárny,
ale vrací se z úplně jinýho krámu, pekárna nepeče. Po snídani se
chystáme vyrazit. Namazat řetěz, zkontrolovat čepy, nalejt vodu do
hydrovaků a můžeme vyrazit je právě 9hodin. Před chalupou děláme
společný foto. Domů odjíždí Lukas a jinou trasu bajkování si zvolil
Švábik. Jede za kámošem do Sedloňova. Nasedáme a jedeme za Tomem, kterej
má trasu v hlavě, my ostatní buď v paži, nebo jinde. <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928-WA0020.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5551" height="187" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928-WA0020-1024x768.jpg" width="249" /></a>Sjíždíme
do Deštný a kolem sjezdovky Valachovka začínáme stoupat po sinici
vedoucí na Šerlich. U odbočky vedoucí k Šerlišskýmu mlejnu se dostáváme
do zákazu, protože silnice je v rekonstrukci. Z náklaďáku vyskakuje
rozzuřenej silničář a huláká na nás, jestli jako nerozumíme značkám! Pár
jedinců stačilo serpentýnu projet, pár se nás prosmýklo lesní pěšinou
nad náklaďák, kam se hromotluk rozeběhl. Jendáč, Ponko a Šotek se zalekl
a radši se vydali objížďkou kolem Šerlišskýho mlejna. Náš přebytek se
sešikoval u druhý serpentýny na vjezdu lesní cesty a za neustálýho
huhlání blížícího se hromotluka odjíždíme v lesní tišinu, provázeje
odjezd tu zdviženou okončetinou, tu hrubým čí jemným komentářem, vědouc,
že už nás hromotluk nedostihne. Stoupání vykazuje vysokohorský prvky,
peloton se začíná trhat. Trhám se i já, takže zůstávám vzadu, čím dál
dál. K vrcholu je to osum serpentýn po lesní cestě. Co serpentýna to
zhruba 50metrů vejškovech. Plíce nestíhaj dodávat kyslík, pot se říne do
očí, rychlost se snižuje. Po nějakou dobu se mnou jede Dejf, ale pak ho
má rychlost přestala bavit a frrr je fpr… Po jedenácti kilometrech od
startu a šesti od rozzuřenýho stavbaře stojím i já u rozhledny na
vrcholu Velká Deštná. Je tady frmol, všude samej turista. Všichni se
chtějí rozhlídnou do kraje z rozhledny, jen já ne, šetřím síly, tuším,
že je budu potřebovat. Odjíždíme k rozcestí, kde se znova potkáváme se
zbytkem výpravy, jedoucí oklikou přes Šerlich. Je tady občerstvovací
bod, tak vystojíme frontu a dáváme si něco k pití, případně sušenku.
Osvěžený jedeme asfaltkou z kopce na <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230930-WA0001.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5560" height="188" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230930-WA0001.jpg" width="251" /></a>křižovatku
pod Homolí. Tom nás chce v zápětí utopit v bažině, naštěstí je málo
bažinatá, vede nás roštím zkratkou na Homoli, kudy se moc jet nedá, za
to si můžeme bajky pěkně potlačit výmolama. Sjezd z Homole ve štrůdlu
bajkerů nic moc. Naštěstí teréní vložka zkončila a vracíme se na
asfaltku. Až k pěticestí lehce stoupáme kolem Tetřevce i kole vrcholu U
Kunštátské kaple. Na pěticestí po 21km odpočíváme před sjezdem na Komáří
vrch. Kolem Anenskýho vrchu sjíždíme bunkrovkou prudkým klesáním okolo
pevnosti Hanička za kterou odbočujeme vlevo na Hadinec. K Vysokýmu
kořeni vyhlídka je kousek prudkýho stoupání, kde se peloton rozrthl, ale
na vyhlídce znova srazil. Na vyhlídce, na louce se povalovala výprava
děcek, ke kterým se na chvíli přidali i Negři. Pak se prudkým klesáním
valí Negerská skupina k Neratovu, kličkujíc mezi pěšíma a víříc prach,
aby se vynořila z lesa u přístřešku Eliška kousek nad Neratovem. Dole je
plno poutníků, jdoucích ke kostelu a nebo do hospody. Míříme do
pivovaru, ale tam nic než pivo nemají, tak se vracíme do Neratovský
hospody. Rozsazujeme se do volných míst, dáváme si jídlo a pití.
Najedený i napojený se jedeme mrknou na kostel Nanebevzetí Panny Marie,
obležený poutníky z daleka, široka. Negerstvo potom obsazuje trávní u
kostela a relaxuje. Asi bych chtěl dojet k Zemský bráně, tak mizím spolu
s Dejvem a jedeme napřed. U mostu přes Divokou Orlici máme v nohách
necelých 50kiláků, Zemská brána je dobyta. Po několika minutách přijel
hlavní voj Negerstva. Fotíme si most a pak se vydáváme zpátky. <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230929_155256-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5554" height="113" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230929_155256-1024x461.jpg" width="251" /></a>Drsňáci
v čele s Tomem jedou zpátky hřebenovkou. My ostatní jedeme nejdřív
zpátky k Bartošovicím, kde odbočujeme na Niemojow do Polska a po silnici
jedeme podél Divoký Orlice. Tady to nestoupá sice tak prudce, přesto se
trháme. Hrnec a spol jedou rychle jako draci. Já, Dejf, Jendáč a Ponko
se vlečeme, čas od času zastavujeme k odpočinku. Slunce zalejzá za
kopce, začíná bejt chladno. Mostowice, Piaskowice, Lasówka nekonečná
jízda. Máme v nohách 70kiláků a posledních 12 bude pro mě očistec. Za
Lasówkou se vracíme do ČR. U Berdřichovky narážíme na zbytek utrhlý
skupiny s Hrncem. Sedí v bistru Luna a občerstvujou se. My se
nezastavujeme, jen srdečně zdravíme a pokračujeme v krasojízdě. Začala
tma tmoucí, svítíme a trháme se. Už nemůžu, je mi zima, tak zastavuju a
oblíkám se. Zůstávám v zadu a ne a ne dohnat Janka, Ponka s Dejvem. Za
mnou se začíná ze tmy ozejvat hlahol. Nekonečný stoupání na Šerlich
přeci jenom končí a Jendáč oslavuje, že nebyl poslední, za to já mám
pocit, že je to má poslední hodina. V sedle pod Šerlichem se dělíme.
Někteří jedou do Kozího chlívku, Já, Hrnec a Šotek jedeme do Srubu.
Nejdřív sešup k Šerlišskýmu mlejnu, pak se proplíst lesem do kopce nad
Národní dům. Uprostřed lesa chci kolo prodat za korunu, ale nikdo nikde,
tak si ho ještě pár dní nechám. Šotek nemá světlo, jedu teda za ním,
aby si na posledním sjezdu ke Srubu nerozbil Šotka jako na Kokostezkách.
Hurá <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230929-WA0008.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5556" height="190" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230929-WA0008-1024x771.jpg" width="252" /></a>přežil
jsem to a můžu se po 82km vykoupat. Něco si dávám k jídlu a snažím se
relaxovat. Ostatní se setkali ve chlívku, kde se trochu nalíčili, aby se
po zavíračce vrátili k nám na Srub, roztopili pod sudem a zase se mohli
ráchat v teplý vodě. Mám toho dost jdu spát.<br />
Ráno vylejzám rozlámanej a vyřízenej. Většina se po snídani vydává na
štreku a jedou si zabajkovat do Polskýho Zielence do tamního bikeparku.
Dneska přijel na poslední dva dny Vlasta, kterej se několik let
neukázal. Přivezl si i e-bajk, ale do Zielence jede na klasickým
celopéru. Na pokoji jsme zůstali dva, Já a Zdenda. Já spím a Zdenda se
učí cizímu jazyku. Takhle nám vydrželo takřka po celej zbytek dne.<br />
Je neděle pojedeme domů. Po snídani a úklidu se balíme a postupně
odjíždíme. Jedni autama, Já, Tom, Dejf a část trasy s náma pojede i
Vlasta, jedeme kolmo. V 9:40 vyrážíme. Stoupáme ke Kamenýmu a
Sedloňovskýmu vrchu. Už po pár metrech jsem bez dechu a ujíždějí mi.
Trápím se trápím. Pod Sedloňovským vrchem se odpojuju. Nechávám Vrchmezí
klukům a sám se spouštím dolu do Olešnice v Orlických Horách. Jsme
domluvený, že se znova potkáme v pivovaru Agent. Do Olešnice sjíždím po
modrý značce. Jedu opatrně, abych se nezkravil. Olešnicí projíždím bez
zastavení. Počasí sice není špatný, ale teplo vyloženě taky není. Ejhle!
Pivovar Agent má zavřeno. Posílám zprávu, že jedu do Pekla a tam
počkám. Nevymejšlím zkratky a jedu asfaltkou podél Olešenky, údolím pod
Novým Hrádkem do osady Doly pod hradem Frymburk. Tady skončila asfaltka a
až do <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230930-WA0018.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5563" height="141" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230930-WA0018-1024x576.jpg" width="251" /></a>Pekla
vede jen obyčejná zpevněná cesta. V Pekle mám v nohách 26kilometrů. Ve
stánku si kupuju gulášovku a než ji dojím, jsou tady kluci. Vlasta se s
náma loučí a vrací se zpátky k autu do Deštnýho. S éčkem to takovej
problém nebude. My pokračujeme do Nováče k Broučkovi na oběd. Jedeme
mojí oblíbenou stezkou podél zdejší Úpy mající název Metuje. Před
Nováčem to vypadá, že se mi vrací síla, ale než se vydrápeme k
sokolovně, už mě síla zase opouští. Za sokolovnou odbočujeme na náměstí.
U Broučka sedáme na zahrádku a objednáváme si jídlo a pití. Po jídle
nasedáme a jedeme. U Eltonu sjíždíme dolu k řece a kolem zimního
stadiónu do místní části Krčín, kde se napojujeme na silnici vedoucí do
Nahořan. Za letištěm u Lhoty se odpojuje Dejf, mířící do Dvora Králové. S
Tomem jsme zůstali dva, ale spíš jeden a půl. Skrze Šonov, Provodov,
Šeřeč a Kleny objíždíme Rozkoš. V Provodově se nám taky podařilo projet
pomyslnou polovinou trasy a u Šeřeče i nejnižší místo. Takže už zase
začínáme stoupat. Projíždíme Dubenskou oborou, Zličí, ale protože je
zavřenej červenej most v Babičině údolím musíme stoupat do Žernova a
teprve v Červený Hoře sjíždíme k Úpě do Babičina údolí. Před Havlovicema
mám prdel na hadry, takže odpočinek na Havlovickým stadiónu přišel
vhod. Doplňujeme tekutiny a vyhřejváme se na slunci. Je to právě 60tej
kilometr. Tom navrhuje jet přes Radeč, aby se mohl zastavit v Rokytníku
za dětma. Já už do žádnýho kopce nechci, tak se loučíme a já <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928-WA0049.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5552" height="444" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/IMG-20230928-WA0049-576x1024.jpg" width="250" /></a>jedu
dál podél Úpy a trochu se trápím. Zastavuju co chvíli, nejdřív v
Suchovršicích u továrny, pak za Lhotkou u lesa. Znova zastavuju v
Bohuslavicích za mostem. 70tej první kilometr. Ještě 12náct a budu doma.
ČOVka, Porfix, snad nejukrutnější stoupání okolo skladiště štěpky u
elektrárny a nekonečná rovinka kolem EPOII, dlouhá jen 1,5km.
Cyklostezkou projet skrze Trutnov a jsem doma po 82km. A víc už si
nepamatuju. Jenom vím, že to bylo 28.9. až 1.10.2023</p>
<p>Fotky <a href="http://slim2009.cz/photo/#/shared_space/folder/758" rel="noopener" target="_blank">zde.</a><br />
Fotky Lukas <a href="https://photos.google.com/share/AF1QipPdoiqzNMFEO5-eFZ8AeTJqsyKDuTRkIq4_nNbfZNo0DxFu3efSnLf1vpbraZ9rnA?key=QUR5MmktNTNoNTVxM2lFZE0tV21CbmRRV2Z6bzZ3" rel="noopener" target="_blank">tuhle.</a><br />
Výpis účastníků <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2023/12/Orlicky2023.jpg" rel="noopener" target="_blank">tadyhle.</a></p>
</div>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Orlické hory, Česko50.2518194 16.423333721.941585563821157 -18.7329163 78.562053236178855 51.5795837tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-61228053988659328212023-07-02T12:42:00.001+02:002023-07-02T12:46:23.348+02:00Kokostezky 2023 by Dejf<p></p><span style="font-family: courier;"><br /><b><u>Kokostezky 2023</u></b><br /><br /><br /><b>N</b>a výpravu na Kokostezky s ubytováním u báby Šubrový se vypravilo celých patnáct negrů – <b>Gandalf, Hrnec, Horejs, já, Buťák, Borek, Poník, Mahony, SmEjDiL, Honza z Pardubic, Bart, Tom, Šváb</b>, nováčci <b>Zbynďa, Jirka</b> – a jeden <b>Šotek</b>. Po hodně krátkém hecování se, jsme se domluvili s <b>Tomem</b> že auta pro nás nejsou a že to radši vezmeme kolmo. Po středečním přezouvání na nejuniverzálnější plášť pod sluncem - Smart Sam, nafouknutí na tlaky zcela nevhodné do terénu a výměny prasklého stavěcího šroubu přehazovačky byl můj bajk připraven vyrazit na cestu nejen Rájem. Čas setkání v 7:30 v bodu č.2 u Hostinného jsme oba stihli a tudíž mohli po nezbytné fotodokumentaci vyrazit na cestu.</span><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglWIk5j1yb6k8J6okIb-SKscClCI4u2MLlIbPKsuSXvw7Dibydb5ql9qaSW4VrVWXSy1uGznbizmoqX3-MQUb_NSUt32cLAs7ejcpLbgnckUG2YtnQO63VU8OBB2wQbsr17gbpy1RUs7pJH-kMjDknBkjkvhWLcjsTVHfAzeQXyBhQwd9avDub2DxViQU/s2048/1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglWIk5j1yb6k8J6okIb-SKscClCI4u2MLlIbPKsuSXvw7Dibydb5ql9qaSW4VrVWXSy1uGznbizmoqX3-MQUb_NSUt32cLAs7ejcpLbgnckUG2YtnQO63VU8OBB2wQbsr17gbpy1RUs7pJH-kMjDknBkjkvhWLcjsTVHfAzeQXyBhQwd9avDub2DxViQU/w360-h640/1.jpg" width="360" /></a></div><b><div><span style="font-family: courier;"><b><br /></b></span></div>N</b>ízko položené slunce nám idylicky osvětlovalo okolní kopečky, jen mě překvapilo množství dopravy na silnici asi tak páté třídy, plné výmolů a nakonec i přecházející v prašnou cestu. V Bukovině sluneční paprsky zesílily natolik, že bylo nutné dát si svlékací a občerstvovací pauzu u bývalé sámošky. Zde <b>Tom</b> odhalil jeden ze svých trumfů – archivní zásoby čokolády kterou se dopovali ještě piloti Luftwaffe.</span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtfP9u-Dw6waejRg9xj1qSfUiKtzROh6VYmyU28U48ENjaK1nDEihVKpfn_j0fedcb_HCUT6QNfq1khOuzCrSDjDTTNF70e8lpnGjaV-TabHmDWA0JXI4eY77A1I4B3KZYHdePgyv_9vBstnDLr-a1w54mG1Ks07doJdGN-ofj9txn5mRw7DGA89WCchg/s4000/1688286797700.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtfP9u-Dw6waejRg9xj1qSfUiKtzROh6VYmyU28U48ENjaK1nDEihVKpfn_j0fedcb_HCUT6QNfq1khOuzCrSDjDTTNF70e8lpnGjaV-TabHmDWA0JXI4eY77A1I4B3KZYHdePgyv_9vBstnDLr-a1w54mG1Ks07doJdGN-ofj9txn5mRw7DGA89WCchg/w640-h480/1688286797700.jpg" width="640" /></a></div><b><div><span style="font-family: courier;"><b><br /></b></span></div>V</b> cukuletu jsme se octli na trase kterou znám ze svých dvou výprav na Ještěd, tu jsme opustili v Libštátě, kde <b>Tom</b> koupil dětský opalovací krém. Protože kdo maže, ten jede. V Lomnici nás příjemně překvapilo hezké náměstí a pak nádherný sjezd kolem zajímavě pojmenovaných vesnic Rváčov, Černá, Bosna a Rváčov – Dráčov. Po té spoustě převážně asfaltu přišlo zajímavé intermezzo v podobě úzkých cestiček, zarostlých kopřivami a taky jednoho brodu. Za odměnu nás uvítala Baba a Panna v Českém ráji. To už se ale začal hlásit hlad a tak jsme na překvapivě ošklivém náměstí v Sobotce zavítali do bufetu. <b>Tom</b> si vyžádal poslední karbanátek a já klasický smažák, rovnou se dvěma tatarkama, protože jedna bývá málo. Pln energie se ujímám navigace a až do Března jedu na plný plyn. Zde nás zláká nejen hezké náměstí, ale hlavně zmrzlina. Osvěžující pauza. V Mladé Boleslavi vedla cyklostezka poklidným parkem s příhodně situovaným pítkem, kde jsme dotankovali již docházející vodu. Kousek za Boleslaví jsem si vynutil menší odbočku z plánované trasy kvůli megalomanskému Stránovskému viaduktu. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFyEuLLYjedAdc_kPkzgMKaNsagPTnh9cyItk-DiEHmhKwgxQnnXKnGRqMqwiLJRoo2XD9hs8K7bx-bXO9qMuZEwDHlKXOUrBs2qaYwAKoOpsD7bTNaanK5AjsIsfdqUc_y6uneM2NeqrGteEbyegLIWhwMmGlWlbGr2e0UaPAV9Ckj6RNYCKJJihyzYk/s3280/1685870137112-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2464" data-original-width="3280" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFyEuLLYjedAdc_kPkzgMKaNsagPTnh9cyItk-DiEHmhKwgxQnnXKnGRqMqwiLJRoo2XD9hs8K7bx-bXO9qMuZEwDHlKXOUrBs2qaYwAKoOpsD7bTNaanK5AjsIsfdqUc_y6uneM2NeqrGteEbyegLIWhwMmGlWlbGr2e0UaPAV9Ckj6RNYCKJJihyzYk/w640-h480/1685870137112-01.jpeg" width="640" /></a></div><br /></span><div><span style="font-family: courier;"><b>P</b>o vcelku výživném stoupání jsme dojeli až k památníku odpadlých <b>Negrů</b>, kde jsme opět doplňovali spálené kalorie. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWG79GiE6vL2d9uZrjdKU2TZV6nmil-EJ7_Tdx732EFcIMitN4H1zNCaxykL7mZYTWywTwwl6qFfthjW2zGbW3fLNvVpYn7Mx0jIWc2-lN4gDTis5mN6zpADbnYNUyu-0V832cIUldWhZXqbH8GzzeZaAIjhNuL8-PqKKzxmuP04rkP_qESa7lDP1SyrA/s3189/IMG_20230601_143645.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3189" data-original-width="2392" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhWG79GiE6vL2d9uZrjdKU2TZV6nmil-EJ7_Tdx732EFcIMitN4H1zNCaxykL7mZYTWywTwwl6qFfthjW2zGbW3fLNvVpYn7Mx0jIWc2-lN4gDTis5mN6zpADbnYNUyu-0V832cIUldWhZXqbH8GzzeZaAIjhNuL8-PqKKzxmuP04rkP_qESa7lDP1SyrA/w480-h640/IMG_20230601_143645.jpg" width="480" /></a></div><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>K</b>ousek odtud nás čekala zajímavá rozhledna Hradišť s výhledem až na Ještěd. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsvLQz6hn6rMMAeWF-TQ-NHeT_rocowaHqmnYFe4sX2wOgG4Oc8BW8rq6yp-Nq6qhqTatbRTV-uoY7nL_21x6kXSOtW6SVILVxschXglpb1vggQRETta0C1OZlrvLRaiC868_5TeQajnawwidKA4pqVTgmbwyKvhTXpgnn7imwJQAwn7aFeZVt_qGrUtY/s7880/PANO_20230601_151914.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3776" data-original-width="7880" height="306" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsvLQz6hn6rMMAeWF-TQ-NHeT_rocowaHqmnYFe4sX2wOgG4Oc8BW8rq6yp-Nq6qhqTatbRTV-uoY7nL_21x6kXSOtW6SVILVxschXglpb1vggQRETta0C1OZlrvLRaiC868_5TeQajnawwidKA4pqVTgmbwyKvhTXpgnn7imwJQAwn7aFeZVt_qGrUtY/w640-h306/PANO_20230601_151914.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>D</b>ál nás opět čekalo terénní intermezzo, které bylo bohužel ukončeno nejhorším úsekem celé výpravy. Od nepoužívaného fotbalového hřiště uprostřed lesa se obecní úřad Chorušice rozhodl zbudovat novou silnici, která ale byla zrovna ve stádiu neuválcovaného hrubého makadamu a tak jsme asi kilometr opravdu trpěli.</span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjduFbqbngkcNmXTtHDFUQ5BmZekMgekinnhgLtMLEzP0EnWU7lBk8tITnEQ2AhlkzIgO8k7wvOAVbHKCvUHCLMr3PzLpzOV-rrUgJxBtRPLGXwU_gIWURgrP7ur1cRA6gJIWABn6Xz6lKJ8BgR1SeCqEBfT4PoqaEDbvGb7C2rxeaS_hwiUZ4d9xrovkE/s1632/X5AjcKRDcG4raCZPaqMUKoRdmDQsOpw1uUjNYuenKAY-1152x2048.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1632" data-original-width="918" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjduFbqbngkcNmXTtHDFUQ5BmZekMgekinnhgLtMLEzP0EnWU7lBk8tITnEQ2AhlkzIgO8k7wvOAVbHKCvUHCLMr3PzLpzOV-rrUgJxBtRPLGXwU_gIWURgrP7ur1cRA6gJIWABn6Xz6lKJ8BgR1SeCqEBfT4PoqaEDbvGb7C2rxeaS_hwiUZ4d9xrovkE/w360-h640/X5AjcKRDcG4raCZPaqMUKoRdmDQsOpw1uUjNYuenKAY-1152x2048.jpg" width="360" /></a></div><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>T</b>o už zbývalo posledních několik kilometrů, ale protivítr a únava způsobily, že <b>Tom</b> se utrhl a já ho nemohl za žádnou cenu dohnat. Naštěstí na mě počkal a tak jsme si mohli užít sjezd <b>Crncovou</b> silnicí společně. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-g8OaO1kRubIMh_wHUv9A7tCNZozFmAXXGUKNysgHisIy_4bFa_hin1tji0HXEQOQulKOXKtcs57KwvOxRnIge-o-EKXAYPuWa-oyJky8Qux6X5vzyiP0oKUQbxuYSwS5-mj_epq5eZkh5-cBKrapYRd_jUpBdjdW7gYvga03P3MgXV2NNOeTno2zJaw/s1632/e5XAP61e5IIv4g66Rh9QzPDpL3DmgvOOLn7CBCJM-zE-1152x2048.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1632" data-original-width="918" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-g8OaO1kRubIMh_wHUv9A7tCNZozFmAXXGUKNysgHisIy_4bFa_hin1tji0HXEQOQulKOXKtcs57KwvOxRnIge-o-EKXAYPuWa-oyJky8Qux6X5vzyiP0oKUQbxuYSwS5-mj_epq5eZkh5-cBKrapYRd_jUpBdjdW7gYvga03P3MgXV2NNOeTno2zJaw/w360-h640/e5XAP61e5IIv4g66Rh9QzPDpL3DmgvOOLn7CBCJM-zE-1152x2048.jpg" width="360" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>N</b>a jejím konci nás Čekala hospoda u Grobiána a zasloužený půllitr Rohozce. Sotva jsme si stihli objednat, najednou ladně připlula Bílá Labuť a s ní <b>Horejs</b>. Chvíli po čočkovce nás uvítal i tým <b>Á</b> vedený tradičně <b>Hrncem</b> a poté dorazil tým <b>Š</b> vedený <b>Švábem</b>, který nám doručil dvě nové černé duše - <b>Zbyňďu</b> a <b>Jirku</b>. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5tttd8QFL9a9vS8e1dX-16-sDuvkUbp48PxLhH7cMLywvdsbsKWj4_5hSNX95f955TVJ9UiKclyYR3EMOrq3Guh4CP3T6jzzePbu-_FNyBvb8HNDga4Ci5PuQkgFYBzk6MEsfUPByGEyQ91MZXtB4ZKptatKBFccc7n8x2ndU1sRsKkv039sXieg6UDI/s2048/4.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5tttd8QFL9a9vS8e1dX-16-sDuvkUbp48PxLhH7cMLywvdsbsKWj4_5hSNX95f955TVJ9UiKclyYR3EMOrq3Guh4CP3T6jzzePbu-_FNyBvb8HNDga4Ci5PuQkgFYBzk6MEsfUPByGEyQ91MZXtB4ZKptatKBFccc7n8x2ndU1sRsKkv039sXieg6UDI/w360-h640/4.jpg" width="360" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>P</b>oté co skončilo tolik potřebné občerstvení jsme se konečně vydali omrknout bábu Šubrovou. Zde nás čekalo překvapení v podobě mikropokoje, kam se měli vejít čtyři urostlý <b>Negři</b> a při doplňování vody jsme čekali, kdy na nás vypadnou hřebíky, jak tady byla voda rezatá a smradlavá. Já s <b>Tomem</b> jsme měli nohy nastartované a tak jsme jen čekali až si je dalším pivem roztočí <b>Horejs</b>, protože to byl jediný <b>Negr</b>, kterému se chtělo s náma na kolo. <b>Tom</b> jen prosíravě vyměnil štěrkolet za kamenodrť a jali jsme se zkoumat místní Kokostezky. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8DnGNiksI0XJj8TgCtLDRdEVgfWr6RoT1oZumHmI0Zzl27t9arz1bFESNblx0nGJ0gZ06dkOx7aw0hFxucV3vddb3gVQhaKxBMIkaVE3-hCpOom_f48XSv2Z2FnOTjz5vDe8pDu8MDT-fJs9Q7PVlW8xD4m6C5rNqHnpvPgtlSj3HzKsxorWIXf096ms/s4000/IMG_20230602_195941.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8DnGNiksI0XJj8TgCtLDRdEVgfWr6RoT1oZumHmI0Zzl27t9arz1bFESNblx0nGJ0gZ06dkOx7aw0hFxucV3vddb3gVQhaKxBMIkaVE3-hCpOom_f48XSv2Z2FnOTjz5vDe8pDu8MDT-fJs9Q7PVlW8xD4m6C5rNqHnpvPgtlSj3HzKsxorWIXf096ms/w640-h480/IMG_20230602_195941.jpg" width="640" /></a></div><br /></span></div><div><b style="font-family: courier;">P</b><span style="font-family: courier;">o krátkém seznámení s <b>Crncovou</b> silnicí opačným směrem nás čekalo poněkud prudší stoupání terénem, kus pole a konečně trail, který začínal dost nemilosrdně dropem do lesa a pokračoval hodně utaženými zatáčkami, možná spíš až přetaženými, nebo jsem byl už přetažený já? A další prudké klesání až na dřevěnou lávku. No tak takhle jsem si to teda nepředstavoval. Po několika rozbočeních jsme narazili na strom přes cestu a i když nebylo jisté jestli jsme na správné stopě, pokračovali jsme v tlačení kol dál. Občas se dalo i nasednout, ale po tom co mě ujela prdel a já si musel lehnout, abych se nesklouznul až někam ze skály do propasti, jsem začal být lehce kyselý, což by nespravilo ani <b>Horejsem</b> nabízené magnesium. Asi aby mi <b>Tom</b> trochu spravil náladu, tak jsme se vydali pro změnu směrem nahoru ke skalám, kde se role mého bajku a mě obrátila. Místo aby kolo neslo mě, musel jsem kolo nést já a to rovnou po vytesaných mini schodech, dalších skalách a průrvách.</span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrWMVq4ldiEv1r7mjAeBrXo6vb7JhEYMmC3WYlBycsuzBDv-8Se0THVI1WPB7wlpLrDVenex1kaw_Rq385Ic8zvUHU_p4GhIk9M5hjFMdPrwH37Bj5tMwHS5-_G6-GnFGAmhgNdWZ4tNI_R2ehh3AC7paNd_W2X4neI7ZUKhwHeNQw2a90zBLr7O8Fvl4/s2040/JvFgcqd302uWzjzHzs0dLXZSo3z_vZENVQbDbyMiNpI-1152x2048.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2040" data-original-width="1148" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjrWMVq4ldiEv1r7mjAeBrXo6vb7JhEYMmC3WYlBycsuzBDv-8Se0THVI1WPB7wlpLrDVenex1kaw_Rq385Ic8zvUHU_p4GhIk9M5hjFMdPrwH37Bj5tMwHS5-_G6-GnFGAmhgNdWZ4tNI_R2ehh3AC7paNd_W2X4neI7ZUKhwHeNQw2a90zBLr7O8Fvl4/w360-h640/JvFgcqd302uWzjzHzs0dLXZSo3z_vZENVQbDbyMiNpI-1152x2048.jpg" width="360" /></a></div><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>T</b>rocha dalšího bloudění nás dovedla zpět na oficiální trail. Ten byl sice povedený, já už ale neměl tu správnou náladu, a tak mě nakonec i potěšil pohled na asfalt a rozlehlou vodní plochu Harasova po dojetí trailu. </span><span style="font-family: courier;">Ještě více mě potěšil Plavčík, ovšem né z masa a kostí, ale z obilí a chmele. Vůbec nevadí že má jen devět stupňů, pořádný říz mu totiž dodá chmelení za studena. A stejně musí hlídat jen malou, ale hezkou plážičku u rozpadajícího se kdysi luxusního hotelu. Zde jsme se setkali s další trojicí <b>Negrů</b>.</span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiso8HG793scAGNPcBWI5NOlTBLFrsGhfCZ5jIkOeCiszJfTQpk1M13QdUBFCZduAr8y6YA4PCIDHR6xoXd41fKfgyE5fgLx3mMdyI8qOFK7mApXIQ2p9SmRBvloWop4vmFCR2nN9r75_iHFXmCBNcLixwtXN7jfJqBhMV2R8gx4kQqbB-si71BFzaOKXc/s2048/5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiso8HG793scAGNPcBWI5NOlTBLFrsGhfCZ5jIkOeCiszJfTQpk1M13QdUBFCZduAr8y6YA4PCIDHR6xoXd41fKfgyE5fgLx3mMdyI8qOFK7mApXIQ2p9SmRBvloWop4vmFCR2nN9r75_iHFXmCBNcLixwtXN7jfJqBhMV2R8gx4kQqbB-si71BFzaOKXc/w360-h640/5.jpg" width="360" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>D</b>ále už míříme nejkratší cestou zpět k bábě a tímto naše honění kilometrů pro dnešní den končí. 153km to je celý den krásně strávený v sedle. Už jen večeře, na kterou jsme čekali celou půlhodinu z předpokládané hodinové prodlevy a mě už konečně dorazil i <b>Šmejdil</b> se zavazadly a tak následovala zasloužená sprcha, nějaký ten Svijanský máz a postel, manželská, s <b>Tomem</b>…<br /><br /></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN9mkwUppE3QP2jPsCwqUh40r-k0YtzqOyyiy3q6oF985sdcYGN7EjGXbZD2Ko7cdDSuNXyXJBrmwiu_-kWoyNIO5VPt2vxiVlIHVNj_DLtDZ10eBIgTx3ffdCyZyAs9fpHV0Bd4bmrkUoqUAAyUlSMHWC-B9p0cLYzgsDbNdSfa4vsINwJNpbSLqh-q0/s1920/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(2).png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiN9mkwUppE3QP2jPsCwqUh40r-k0YtzqOyyiy3q6oF985sdcYGN7EjGXbZD2Ko7cdDSuNXyXJBrmwiu_-kWoyNIO5VPt2vxiVlIHVNj_DLtDZ10eBIgTx3ffdCyZyAs9fpHV0Bd4bmrkUoqUAAyUlSMHWC-B9p0cLYzgsDbNdSfa4vsINwJNpbSLqh-q0/w640-h360/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(2).png" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigjAD97Km8FAizhampIXotRz4RRzfBNHLSgHE1SEel-bNYpJWfCB0-J29EuX8VtdUkC08_FwWtrU5jvHkd56Q2GnNGdAkWB_3eCRUR5MP8xBP8NMpKYPe5ABo3yrK63Agid8Unlo9QVGAzyE9M1RAUG_pDZh1NaKH54H3QVtBWUw1gonxUEXQoOLhiJ9Y/s1920/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(3).png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEigjAD97Km8FAizhampIXotRz4RRzfBNHLSgHE1SEel-bNYpJWfCB0-J29EuX8VtdUkC08_FwWtrU5jvHkd56Q2GnNGdAkWB_3eCRUR5MP8xBP8NMpKYPe5ABo3yrK63Agid8Unlo9QVGAzyE9M1RAUG_pDZh1NaKH54H3QVtBWUw1gonxUEXQoOLhiJ9Y/w640-h360/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(3).png" width="640" /></a></div><span style="font-family: courier;"><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><br /><b>N</b>a druhý den jsme docela dlouho pospávali a vyráželi tak na traily vcelku pozdě. Po společném snímku vyrážíme směr Harasov, zkontrolovat Plavčíka. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinFlYXzJLjlTAXHu8Iu1X6LrwnwA4DtI76HU3GAxhK719w0MJ0Q-d8LRTTVZjh3YOzE0ktpePMwxXZaPFlVOU9MvehOjr0UUTrkQXP5c4utPgCrdzOsQV0DptntKbST73PFiEZ6E7Bz6FSQnFaMww7GFq7LQBhdIOhBa1_bF6x5C9jZ3-4_7R_TgLZsY0/s2048/6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinFlYXzJLjlTAXHu8Iu1X6LrwnwA4DtI76HU3GAxhK719w0MJ0Q-d8LRTTVZjh3YOzE0ktpePMwxXZaPFlVOU9MvehOjr0UUTrkQXP5c4utPgCrdzOsQV0DptntKbST73PFiEZ6E7Bz6FSQnFaMww7GFq7LQBhdIOhBa1_bF6x5C9jZ3-4_7R_TgLZsY0/w360-h640/6.jpg" width="360" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>P</b>aní u výčepu ho nechtěla pustit ven, ale poté co jí <b>Tom</b> vysvětlil obchodní zákoník ho nechala kolovat mezi námi <b>Negry</b>. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfu-1Vpw9UqlZ5UNGcFoHKVmqAUnrFGFHK14ujGtOtSD5-yUl9SFtCFCMJn7mI0j0IfjOdjhwNrewSVgXbcqoAXp9azl4D4QOwifX3xj0jDxPK2HGGFuMIscDK43NsPL7zUO2DN8UsACqtclZaeuS3Qy8bV-4gx2x0xOM9-LbV909EMdV-8yGME7DGl1w/s8208/Schr%C3%A1nka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="8208" height="234" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfu-1Vpw9UqlZ5UNGcFoHKVmqAUnrFGFHK14ujGtOtSD5-yUl9SFtCFCMJn7mI0j0IfjOdjhwNrewSVgXbcqoAXp9azl4D4QOwifX3xj0jDxPK2HGGFuMIscDK43NsPL7zUO2DN8UsACqtclZaeuS3Qy8bV-4gx2x0xOM9-LbV909EMdV-8yGME7DGl1w/w640-h234/Schr%C3%A1nka.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-TCk3hj5FiKcnNmLk4snHtFHFf_zROX1XO8wi03d6UI32X_-z69G0SisC58sEf3K_Wy0XyJsqdy80-tGzQVRkVxOeOsRr_8Vg403AE-lTJmvIXbTNRDKv2uN0xhTIyQlnM1NzWwI9FDbE2UMuh8hvWK8lUuRT3DJTykdtUgP7v1nErWJnQSZzJlOOWU4/s4000/IMG_20230602_111630.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-TCk3hj5FiKcnNmLk4snHtFHFf_zROX1XO8wi03d6UI32X_-z69G0SisC58sEf3K_Wy0XyJsqdy80-tGzQVRkVxOeOsRr_8Vg403AE-lTJmvIXbTNRDKv2uN0xhTIyQlnM1NzWwI9FDbE2UMuh8hvWK8lUuRT3DJTykdtUgP7v1nErWJnQSZzJlOOWU4/w640-h480/IMG_20230602_111630.jpg" width="640" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><span style="font-family: courier;"><b>D</b>ále jsme se vydali směr hezká vyhlídka na Harasov, pokračovali po trailu a nakonec i po silnici směr hrad Kokořín. Na návsi nás překvapilo, jak hlučné umějí být žáby v místním rybníčku a poté co jsme konečně chytli správný směr a vydali se mimo jiné krásnou alejí a po schodech, které se odvážili sjet jen <b>Tom</b> a <b>Mahony</b>, dorazili konečně ke hradu, kde zrovna probíhala svatba. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGMRNt7eYrHwp2ANDaA50f7yH6e4Opbx21RoF-WR8ZvVY2Vgpvig_316a7nYK_7nFlrgUcOz2bpFhi9_uRaCIbbBiDKa49oSNS9NiyYQJIs_8GvqVxdQb1-BN1jeQxqltyMC18bsvP7SCkQ7DODfl8QfsFJrdUMoUHIwSg59w_dEc5qbNdZpaMg-phCuY/s3280/1685870595865-01.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2464" data-original-width="3280" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGMRNt7eYrHwp2ANDaA50f7yH6e4Opbx21RoF-WR8ZvVY2Vgpvig_316a7nYK_7nFlrgUcOz2bpFhi9_uRaCIbbBiDKa49oSNS9NiyYQJIs_8GvqVxdQb1-BN1jeQxqltyMC18bsvP7SCkQ7DODfl8QfsFJrdUMoUHIwSg59w_dEc5qbNdZpaMg-phCuY/w640-h480/1685870595865-01.jpeg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>T</b>o už se ale blížil čas oběda a Grobián byl příhodně při cestě. Zde jsme u stolu vystřídali partičku nadšených veteránistů. Následovalo několikero chodů včetně kafíčka s koláčkem a mohli jsme pokračovat vstříc dalším dobrodružstvím. Vcelku náročné stoupání/tlačení vystřídal asi nejhezčí sjezd v okolí. Kolem samé skály a možnost zvolit minimálně mezi dvěma stopami byla moc hezká. Pěkná příroda pokračovala dál, sjezd bohužel nikoli a po nějaké době muselo zákonitě přijít zase stoupání a naštěstí i další občerstvovací zastávka v Boudě. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC31xWgZYBr3zpeZgbLZvwLAuWIeTOCYXjo-4PMJ-2Y_0rrF4acJUX1lEkHG0ws7dZN2bnVk3y5rL7G9-DpMyjh8lmhvnvIGyicIicySFO98QRTlEApQqM47I3JElcMe8kHGlUhOFNqjpIJ6LrRydItEGp3my0PzkKEkKK5uwLlrwC4fU2Yp9vUeE-3Eo/s1600/8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1204" data-original-width="1600" height="482" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjC31xWgZYBr3zpeZgbLZvwLAuWIeTOCYXjo-4PMJ-2Y_0rrF4acJUX1lEkHG0ws7dZN2bnVk3y5rL7G9-DpMyjh8lmhvnvIGyicIicySFO98QRTlEApQqM47I3JElcMe8kHGlUhOFNqjpIJ6LrRydItEGp3my0PzkKEkKK5uwLlrwC4fU2Yp9vUeE-3Eo/w640-h482/8.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>T</b>am jsme se chvíli vyloženě váleli a po doplnění tekutin pokračovali po silnici až k zámeckému rybníku, kde nám <b>Tom</b> připravil překvapení v podobě dalšího trailíku a tentokrát jsme kola snášeli všichni i směrem dolů. To ale vůbec nevadilo, alespoň bylo více času na kochání se krásnou krajinou. Sil už ale moc nezbývalo a tak přišla vhod zastávka v Ráji v občerstvení u Weinlichů na výborného nového nealko Bernarda a čočkovku. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYkwlMX52jZaI0nBtTxNrFKKDQIq77SZE2Cmr5nhYWPu01zugajmocFGvDuT0YVuRh7eorOykvOvCMQhpC3PuLOOHX-NHMTrSxxmTdYuPbGs5POu8z9GXDsxzVcQLt0uopJs7O8_CVv4srpAw4tvTl6a7VXsX2wwGsE07rNvCcpXxbkPTESAs4nXlNpG0/s1824/9.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1368" data-original-width="1824" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYkwlMX52jZaI0nBtTxNrFKKDQIq77SZE2Cmr5nhYWPu01zugajmocFGvDuT0YVuRh7eorOykvOvCMQhpC3PuLOOHX-NHMTrSxxmTdYuPbGs5POu8z9GXDsxzVcQLt0uopJs7O8_CVv4srpAw4tvTl6a7VXsX2wwGsE07rNvCcpXxbkPTESAs4nXlNpG0/w640-h480/9.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>O</b>dtud už to byl jen kousek na základnu alias bábu. Po nezbytných úpravách zevnějšku jsme s <b>Tomem</b> šli ještě na jedno ke Grobianovy a po krátké večeři, kde jsem si vyslechl novinky o Skynetu, šel celý pokoj číslo tři spát, teda až na <b>Honzu</b>, který musel ještě zpracovat nával informací ze satelitů. Dnešních 61km bylo příjemně vyčerpávající.</span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFjmxhVMuv64tyXZHHvIyWuPHIdZNaIBiewGlJefx1omTEBhPjkr-Ct3uUOphhxYZusZm1_ri4VuvOzrYeJqXFJLoToUenplDacJif5yE4B2x-ZxsDr4U_hJ3CDHib9AMIBzJ99lrL1gpS9NBTQeVZwVgvnt1IZUbOByRtpyE6if-xMz4M1o9lZf5fBfg/s1920/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(4).png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFjmxhVMuv64tyXZHHvIyWuPHIdZNaIBiewGlJefx1omTEBhPjkr-Ct3uUOphhxYZusZm1_ri4VuvOzrYeJqXFJLoToUenplDacJif5yE4B2x-ZxsDr4U_hJ3CDHib9AMIBzJ99lrL1gpS9NBTQeVZwVgvnt1IZUbOByRtpyE6if-xMz4M1o9lZf5fBfg/w640-h360/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(4).png" width="640" /></a></div><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><b>T</b>řetí den náš pokoj vstal vcelku brzo a po nezbytné úpravě zevnějšku sebe i kola a snídani jsme byli připraveni vyrazit na výlet. Sobota je totiž tradiční výletní den. Nejdřív bylo ale nutné vyrazit opět směr Harasov. Tentokrát nás zde nečekal Plavčík, ale pan Kolofix, který měl za úkol zafixovat zadní brzdu nešťastnému <b>Mahonymu</b>. Muselo se mu pracovat krásně, obklopen tolika <b>Negry</b>. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXXOZLeV0hefK2HyKuudrb3lqsYcVvt4Tg3TPD6rfDSvfa7l7NKSQZXZpOg1OqEgVr7JMFILeW2kgiwp_pOgG356nfOnF8SCa1PKFOeGCuoFy3nFBYoqef6NCSyKc1T1l5MwV5MEETCFkrLTqUEmCWdK1swcNqN1L2l-RBgCOFed_0e1UNkf1eQjrjcCM/s2048/10.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXXOZLeV0hefK2HyKuudrb3lqsYcVvt4Tg3TPD6rfDSvfa7l7NKSQZXZpOg1OqEgVr7JMFILeW2kgiwp_pOgG356nfOnF8SCa1PKFOeGCuoFy3nFBYoqef6NCSyKc1T1l5MwV5MEETCFkrLTqUEmCWdK1swcNqN1L2l-RBgCOFed_0e1UNkf1eQjrjcCM/w640-h360/10.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>N</b>akonec se zadařilo a tak jsme se mohli vydat opět směrem na vyhlídku a pokračovat trailem, kde jsme opozdilci já s <b>Horejsem</b> narazili na stádo srnek. Já si teda nejdřív myslel, že se utrhla některá z místních skal, ale poté co proběhly pár metrů před námi to bylo jasné. Poté jsme se seštrůdlovali všichni na křižovatce, teda až na <b>Buťáka</b>, který akčně tlačil sám špatnou odbočkou a pokračovali kratším sjezdem a nakonec se většina z nás došourala pod Kokořín. Zde se vzbouřila část <b>Negrů</b> vůči <b>Honzovýmu</b> trasování a došlo tak k rozbití <b>Negerstva</b> na dvě odnože. Jedna včetně mě jela po stopách perníkáře krásným trailem hned za Kokořínem a ta druhá si žila vlastním životem. Chvíli poté jsme lehce sjeli z cesty a jako jediné východisko se tvářilo proplížit se remízkem plným kopřiv skrz řepkové pole. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd-1SPOsG5BMAYUMuQCAUTaODymH45Z3AEw__vCwvuI-2vaj1CnjLozE4C9mC_2cF6ciHRIMUrC2lgiGv-ykJApiBbtdOgyN2fhKv18c_RgFfwgVAHCLlW4dioZ58DaV2eiuX7A_LOL3q9eEPKD2GdCRaQ4jkiwz6RHPg3OX3zEAynXpTrIwZilWOPZto/s1600/11%20(1).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhd-1SPOsG5BMAYUMuQCAUTaODymH45Z3AEw__vCwvuI-2vaj1CnjLozE4C9mC_2cF6ciHRIMUrC2lgiGv-ykJApiBbtdOgyN2fhKv18c_RgFfwgVAHCLlW4dioZ58DaV2eiuX7A_LOL3q9eEPKD2GdCRaQ4jkiwz6RHPg3OX3zEAynXpTrIwZilWOPZto/w640-h360/11%20(1).jpg" width="640" /></a></div><br /></div><div><span style="font-family: courier;"><b>N</b>akonec se i silnice našla a my tak mohli pokračovat vstříc Jestřebici a jeho hostinci, kde jsme se občerstvili tekutinami a ostrou zelňačkou. Dál jsme pokračovali směr Ráj a pak následoval libový výjezd po asfaltu do Libovic, okořeněný projíždějícími veterány. No nic trocha olova nikoho nezabije ne. Dál míjíme těsně Housku, abychom se pak zamotali v Kruhu. Nad kruhem je na poli zaparkovaná spousta aut a zvídavější z nás ehm <b>Hrnec</b> neváhají zjišťovat co se tu děje a tak se dozvídáme, že se máme vyprdnout na nějakej Bezděz a jet se radši podívat na velkolepou bitvu, jakou svět neviděl. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbvnSXOROyk8OYTZ2TP9g5lplDarC-X_keUpusOOWFCtR8i0yFSCB4_RdgKVZgJXWkqhda_NSJSszi9EMmV6bDfdXRBJrAz9B7QpIIjlHaUvftcLF4CDe6XWO473iwwRw2rrv8wUqsEFs8IgpVS_gM0geB356HDvSjhXWsj1MBLQtP_N-onGO6unxFhbs/s4000/IMG_20230604_113043.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="4000" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbvnSXOROyk8OYTZ2TP9g5lplDarC-X_keUpusOOWFCtR8i0yFSCB4_RdgKVZgJXWkqhda_NSJSszi9EMmV6bDfdXRBJrAz9B7QpIIjlHaUvftcLF4CDe6XWO473iwwRw2rrv8wUqsEFs8IgpVS_gM0geB356HDvSjhXWsj1MBLQtP_N-onGO6unxFhbs/w640-h480/IMG_20230604_113043.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>V</b>zhledem k tomu že je to stejně směrem na Bezděz, tak dojde jen k minimální změně itineráře a dorážíme k táboru, kde kromě nás není skoro nikdo na nohou. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtk4uhM6A4nt6VZjgmXxiKkZ1PUp2PRGUKRFItVQpKnho1GIyOR4eSHuvkbvxaywcdg6IxoWixccgH0J2zmGFPRzAM2TlLj8lwe2r0CsNe0-qOHchnq1JhJpuPnBZgfLxdcLXtc8JcQdqRFQ-pmbv3oPyauxgr4J_1RDvGFrfA4THdjsXBbswLB9ZY3Dk/s1600/12%20(1).jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtk4uhM6A4nt6VZjgmXxiKkZ1PUp2PRGUKRFItVQpKnho1GIyOR4eSHuvkbvxaywcdg6IxoWixccgH0J2zmGFPRzAM2TlLj8lwe2r0CsNe0-qOHchnq1JhJpuPnBZgfLxdcLXtc8JcQdqRFQ-pmbv3oPyauxgr4J_1RDvGFrfA4THdjsXBbswLB9ZY3Dk/w640-h360/12%20(1).jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>Z</b>klamáni pokračujeme dál krásnými borovými lesy až pod Bezděz. Zde dojde i na oblíbenou taktiku <b>Buťáka</b> a tak tlačí všichni. Pod Bezdězem kotvíme u Vejra, kde si narveme nácky. <b>Mahonyho</b> si Vejr zřejmě oblíbil a tak na něj udělal nálet a strefil se přímo do rozkroku.</span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6RFf7ydtJ3Ue7X7QiLgDeHCQ1jJbdtPXYYR9AUTHU0qmjNcC6Jpj59bdD3yCqo5jlzFC701GdL7K81oVE-NkhKRPDekilLlgOnwUUf4UlETB83S_5t9LyWz4C7Mp3e6-jYthWq2X0AkbyQJmuc72R3yzAq2tCiFQQlvrAItPatR6YSFaMPRYVZg07cVs/s2016/11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1134" data-original-width="2016" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6RFf7ydtJ3Ue7X7QiLgDeHCQ1jJbdtPXYYR9AUTHU0qmjNcC6Jpj59bdD3yCqo5jlzFC701GdL7K81oVE-NkhKRPDekilLlgOnwUUf4UlETB83S_5t9LyWz4C7Mp3e6-jYthWq2X0AkbyQJmuc72R3yzAq2tCiFQQlvrAItPatR6YSFaMPRYVZg07cVs/w640-h360/11.jpg" width="640" /></a></div><br /></div><div><span style="font-family: courier;"><b>Gandalf</b> zvažuje že by vzal orla, protože zjišťuje že platba kartou není možná a peněženka je po třech dnech tak nějak prázdná. Uklidňuju ho že mám hotovosti dosti a že se pak vyrovnáme virtuálně. Poté pokračujeme překvapivě do kopce směr Bezděz, což se po vydatném obědu moc nesetkává s pochopením. Naštěstí netrvá dlouho a užíváme si místy písčitější sjezd směr Mácháč. V Doksech se setkáváme zřejmě s místní čarodějnicí, která nás očaruje tak, že se všichni motáme v kruhu. Po chvíli výřečnější z nás ehm <b>Hrnec</b>, čarodějnici zahrozí, že vydržíme rajtovat na našich ohřích klidně až do večera a tak nás kouzelným slovem DOST propouští a my tak můžeme pokračovat směr přístav. Zde se zrovna naloďuje jedna odnož rodiny Čingischána s cílem slíbit si věrnost do konce života. <b>Šotka</b> kupodivu na palubu nepustí a tak si alespoň děláme foto u zapomenuté kotvy. </span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyyUUPVU3LFQX6ub1BA2AqJtoQ_NfSh5D7QEQA8Sze0BTpLmH6vYOS8sIKL_z9JYbdKLhYV_BAqHDVKg4KO13f8eXoBey1qoKVtRr7h3xVUGF7IvkuZIEJ8IUsLu-NHf2zOG-XEz4bGiV4e8P3jH3ZK71Fq0WMkgcGKDGrDCJ_6UYnqHluIlugM40ggO0/s1024/12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="1024" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyyUUPVU3LFQX6ub1BA2AqJtoQ_NfSh5D7QEQA8Sze0BTpLmH6vYOS8sIKL_z9JYbdKLhYV_BAqHDVKg4KO13f8eXoBey1qoKVtRr7h3xVUGF7IvkuZIEJ8IUsLu-NHf2zOG-XEz4bGiV4e8P3jH3ZK71Fq0WMkgcGKDGrDCJ_6UYnqHluIlugM40ggO0/w640-h480/12.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier;"><b>D</b>nes to na koupání ani moc není a tak nevadí, že nás nechtějí pustit na pláž. Pokračujeme tedy roklí, následují sprinty mezi poli a zde ztrácíme <b>Buťáka</b>, respektive na něj přichází energetická krizovka a dnes si s sebou nezbalil svou oblíbenou zubní pastu. <b>Gandalf</b> v mžiku nabízí jeden ze svých kouzelných lektvarů a <b>Buťákovy</b> v tu ránu jako by vyměnili nohy. V Bořejově si dáváme kostelní schody a opět se ocitáme kousek od Housky. Tam se dozvídám, že Ráj je za dveřmi a tak poháněn chutí na Bernarda předjíždím celý peloton a utrhnu se skoro všem, kromě největších závodníků. Nakonec vydrží jen <b>Hrnec</b> strategicky se schovávající ve vzduchové bublině za mnou. </span><span style="font-family: courier; text-align: center;">Slavnostně si pak objednávám grepový Free a ten jen zasyčí, tak je čas na opravdové pivo, pro mě dnes první. Jen si ho odnáším z okénka, problém je za dveřmi. Telefonát od <b>Horejse</b> kde se jako flákám, že on už je připraven k odjezdu a jestli chci jet s ním tak ať sebou pohnu. Nedá se nic dělat, i když rozpis práce na příští týden říká, že nakonec zůstávám v čechách, dohoda je dohoda. Sice se nabízí zítřejší odvoz od <b>Šotka</b>, nato ale zdvořile exuju pívo, loučím se s ostatními a pokračuju nejkratší cestou k bábě. Rychle zabalit, osedlat Labuť a hurá domů. </span></div><div><div style="text-align: center;"><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBtdXFdIfEbYe8_40G_kHuTGScWOgWpUdwwQ5EfNMlH_Pa6phlxCo6BK6iJWn3EklrCEwQGarQ66Upa9IwO5ZbUZYrSJ3i44ScHi03s6TUZnMUEE_bsEeRHrQuzsIMel0aSndCrdgu9t5x1HepQUAcbLuraUDM-_hEKxLgamyE3xznDLYBEDLj1yW4b28/s1920/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(5).png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBtdXFdIfEbYe8_40G_kHuTGScWOgWpUdwwQ5EfNMlH_Pa6phlxCo6BK6iJWn3EklrCEwQGarQ66Upa9IwO5ZbUZYrSJ3i44ScHi03s6TUZnMUEE_bsEeRHrQuzsIMel0aSndCrdgu9t5x1HepQUAcbLuraUDM-_hEKxLgamyE3xznDLYBEDLj1yW4b28/w640-h360/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(5).png" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><b>P</b>o troše bloudění v důsledku objížděk najíždíme na Jizerní Vtelno a standartní trasu. Cestou bohužel nepřežije jeden ptáček střet s mými řidítky a tak i když vše vykydávám z Labutě přímo u vchodu, vůbec si nevšimnu, že mně chybí telefon. To mi dojde až při stěhování věcí, jenže <b>Horejs</b> už je fuč a začíná stres. Nejdřív je třeba zbavit se půlky ptáka, která se usídlila na zamykání vidlice a pak nejkratší cestou směr Lipnice. Naštěstí po silvestrovské vyjížďce vím kam zajet a tak se mobil nachází v útrobách Labutě pod sedačkou a já tak mohu v klidu odjet domů. </span></div><div><div style="text-align: center;"><span style="font-family: courier;"><br /></span></div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6B1ZJt0DOODUhqiCUZLSy1W0pz_i3icV64eRtcqVB0uG0kKFSwwsqTNzmGhmVgMYXF_swLwrf4OK53TsFZLgZbMIO6GS1ALFvKIsMtaLGyRoKcBA1R127nvp35JSotjP-45n3OTIPuOidbx5jNBlUacftYmL7DXNtpiQrYaSDyQfSqdw3cdt9URkTmg4/s1920/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(6).png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="1920" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6B1ZJt0DOODUhqiCUZLSy1W0pz_i3icV64eRtcqVB0uG0kKFSwwsqTNzmGhmVgMYXF_swLwrf4OK53TsFZLgZbMIO6GS1ALFvKIsMtaLGyRoKcBA1R127nvp35JSotjP-45n3OTIPuOidbx5jNBlUacftYmL7DXNtpiQrYaSDyQfSqdw3cdt9URkTmg4/w640-h360/Sn%C3%ADmek%20obrazovky%20(6).png" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><b>V</b> neděli jen tiše závidím další dobrodružství na Kokostezkách o které jsem přišel vcelku zbytečně, když příští týden nikam nemusím... Nakonec ale v podvečer kolem šesté, při údržbě bajku, najednou zvoní telefon. Jedna osoba náhle vypadla z rozpisu a tak se nakonec vyplatil den odpočinku před prací. <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiODFZT5UglKIu0FgTbAsZ8SYDohVTlHQ3NRfuw3RL1V7rS2-4NDQPrxcxwcEFoAwDzCL_bs1GA6j2F4CLj1n5XwYZaOODElxw3L3xOlF0mcEPWoulYujdxB1PfmyCTo8v72JuqJkq-ukdge6hoHNSp9QPUiNwShRnNSwqPvk05rcy91JxE7t1gikP52kM/s872/2023-06-04%2022.35.22%20www.strava.com%20b62c852d9a60.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="783" data-original-width="872" height="574" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiODFZT5UglKIu0FgTbAsZ8SYDohVTlHQ3NRfuw3RL1V7rS2-4NDQPrxcxwcEFoAwDzCL_bs1GA6j2F4CLj1n5XwYZaOODElxw3L3xOlF0mcEPWoulYujdxB1PfmyCTo8v72JuqJkq-ukdge6hoHNSp9QPUiNwShRnNSwqPvk05rcy91JxE7t1gikP52kM/w640-h574/2023-06-04%2022.35.22%20www.strava.com%20b62c852d9a60.jpg" width="640" /></a></div></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><b>M</b>yslím že tentokrát se to opět povedlo, počasí asi <b>Gandalf</b> taky zabookoval společně s ubytkem a mých 420km dálkových a přes 6000km výškových za jeden týden je pro mě slušný rekord, který hned tak nepřekonám.</span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;"><br /></span></div><div><span style="font-family: courier; text-align: center;">Dejf</span></div><div><span style="font-family: courier;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></span><br /><br /></div></div>Dejfhttp://www.blogger.com/profile/00979028938254421175noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-78091516692181210972023-06-05T10:00:00.000+02:002023-06-28T14:33:04.416+02:00Kokostezky 2023<div class="art-postcontent clearfix"><p style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230604-WA0081.jpg" rel="noopener" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-5393 size-medium" height="225" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230604-WA0081-300x225.jpg" width="300" /></a><a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230602-WA0004.jpg" rel="noopener" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-5391 size-medium" height="226" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230602-WA0004-300x226.jpg" width="300" /></a><a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230602-WA0000.jpg" rel="noopener" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-5390 size-medium" height="300" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230602-WA0000-169x300.jpg" width="169" /></a><a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230601_170341.jpg" rel="noopener" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-5389" height="229" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230601_170341-300x300.jpg" width="229" /></a><a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230602-WA0059.jpg" rel="noopener" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-5392 size-medium" height="169" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/06/IMG-20230602-WA0059-300x169.jpg" width="300" /></a>To bylo prozatím nejlepší
poježdění všech dob! Prohlásil v neděli odpoledne Hrnec, jen co jsme
dorazili k Bábě Šubrový z poslední vyjížďky
od Čertových hlav. Nonono, myslím si v duchu. A pochybovačně, taky v
duchu, kroutím hlavou. Jak může takhle bezhlavě hodnotit. To bude chtít
hlubší anállízu, grafy, statistiku a tak. Úplně nejlíp ale: Primární
analýzu – převod dat na ACTG kód; vytvoření sekvencí readů; vytvoření
ukazatelů kvality. Nasledně: Sekundární analýzu – filtrace readů;
porovnání a skládání readů; post-alignment procesy a rekalibrace dat;
vyhledání SNP a jiných sekvenčních variant. Pak taky: Terciální analýzu –
kontrolu kvality odečtu SNP; anotace a filtrace sekvenční variant dle
zvolených parametrů; analýzu souborových vzorků; analýzu výjezdní
exprese; vizualizaci dat! Zjednodušeně: SEQme a SEQme a/nebo VY! No,
není toho málo. Tak se do toho pusťme. Už 16týho 12tý se dal Hrnec
slyšet, že by následující Negerkej zájezd mohl bejt na Kokořín. Že je to
sice šlapavý, avšak v nádherným prostředí. Námět na krasojízdu byl
nadhozen a protinávrh se nekonal, to znamenalo vytvořit tabulku
účastníků, najít optimální termín a vyhledat ubytování v lokalitě
Kokořínský důl. K ubytování se nabízely chatky v kempu ATC, nebo některý
z hotelů. Hotely se zdály poněkud dražší a chatky v kemp zase míň
vybavený. Tom objevil na Bookingu ubytování „U Báby Šubrový“. Přísahal
bych, že já jsem tu Bábu na Bábukingu neviděl. Zajednal jsem pět pokojů a
vytvořil tabulku účastníků. Tabulka se začala plnit, jenomže pět pokojů
by Negři nenaplnili. Šváb přizval kolegy bajkery aby doplnili naše
řady, avšak ani náhradník Qbic kdyby jel, by nenaplnil pokoj číslo pět.
Odříkám teda pátej pokoj a konečnej počet účastníků je 16náct. Výběr za
ubytování proběhl rychle a bez průtahů. Ve stanovený čas je zaplaceno,
tudíž jedeme. Termín 1 až 4týho června. Jednotlivý skupiny Negrů si
zvolili čas odjezdu individuálně. Check-in u Báby je nejdříve ve
14hodin, to ale nemůže některý jedince odradit a vyráží ze Dvora už
ráno. Já razím po půl jedenáctý naloženej svejma i Tomovýma věcičkama.
On sám, spolu Dejvem šlapou od šesti ráno ze směru Hostinné, Lomnice nad
Popelkou, okolo Trosek, Sobotky, Dolního Bousova, Mladý Boleslavi,
Krnska, Skalska na Kokořínský Důl. Celkem teda 140km a což je něco okolo
10ti hodin šlapání. Já se v Ignácovy rozhodně nenudím. Chtěje si
zkrátit cestu přes Slemeno jedu přes Rudník, jenže za Hostinným je
objížďka, která mě vede do Vrchlabí a pak už jsem vlečen událostma a
navigací někudy přes Jilemnici, Košťálov, prdelákov i prdelákovice,
abych se po hodině a půl vyloupnul u Rumcajzla vedle Jičína. Konečně
někde kde to znám. Hrrrr na Boleslav a dálnici. Hlavně neminout
dvousjezd z dálnice na Mělník. Jedu jako o závod, můj čevenej drak ze
Suzuki předjíždí kamión a…. dopr. sakr. sakruju, ale to už jedu na Prahu
po placeným úseku. No co, na dalším sjezdu před Benátkama mám další
pokus. Povedlo se a
nechytili mě! No a teď to dám ne? Brodce, Chotětov, Mělnický Vtelno a
zase objížďka himl! Ve 14:09 stojím u Báby Šubrový. Zpoždění 9minut, to
jde :-). Jdu se přivítat s personálem. Mám se prej na chvíli posadit,
než mi připraví pokoj. Sedím na zahrádce hospody, popíjím hroznovej
nehaj a vtom přijíždí Honza. Dostáváme klíče od pokoje, přejíždíme
zaparkovat auta do dvora. Vykládáme krámy, když tu se odkudsi vyloupnou
Hrneček, Borek a Bárt patřičně upravený od Grobiána majíce v nohách
9kilometrů koko. Ostatní, kteří už přijeli, jsou s Danem v servisu někde
v Mělníce. Dan má cvaklou brzdovou hacici a teče. Teda hadice. Než se
vypakujeme, přijížděj borci od Mělníka. Dan je bez bajku, že prej mu
sním něco udělaj a večer přivezou. Všichni, až na Dana se převlíkáme do
bajkerskýho a chystáme se na vyjížďku. Z mrákot se probírá i Hrncova
grupa a jedou s náma. Je půl čtvrtý když vyrážíme. U Grobijána což je
asi 200metrů se potkáváme s Dejvem, Tomem, Horejsem a dalšíma. Moc je
nezdržujeme a razíme skrz Kočičinu do Sedlece a Mšena. Stoupáme roklí
nejdřív mírně a pod Sedlecí zprudka. Proplejtáme se skalníma
rozsedlinama, přejíždíme suchý větve pohozený na cestě po těžbě. Pod
Sedlecí se cesta naklonila a zúžila do cestičky lemovaný křovím. Pod
prvním barákem vedle rybníčku na sebe čekáme. Jede nás osum kusů. Ve
předu Honza, Borek, Bárt, Hrnec, Slim, Lukas, Ponko a But v závěsu.
Sešikovaný se znovu drápeme ještě asi 200 metrů, nejdřív štěrkovou a od
baráků asfaltovou cestou na křižovatku v Sedleci. První vrchol máme za
sebou a hurá po zelený do Mšena hezky z kopečka. První hospoda „Obecník“
z venku moc nevypadá a druhá „Hostinec u Koruny“ měla uzavřenou
společnost. Pod městem jsou „Městský lázně“, tam se v čerstvě opraveným
Art Deco areálu nachází otevřený občerstvení. Jedno nikoho nezabije a co
tě nezabije to tě posílí. Posílený pokračujeme po modrý lesoparkem
Debř, stoupáme zvolna okolo Kokořínku, přírodního divadla, odpočívadla
Romanov ve tvaru mochomůrky, aby se to odtud až na Švédskej val zase víc
naklonilo a to se to tady menuje Rovina. Za švéďákem konečně sešup
dólu. Znenadání průjezd skálou. Průsečná skála vznikla vytesáním lesní
vozové cesty do pískovcové skály. Pravděpodobně byla vytesána v době
30ti leté války, aby se lépe vojáci dostali vozem k tábořišti. Vozy sice
nemáme i tak se s někým potkat by nebylo příjemný. U Hlavy a Žáby
rozháníme turisty a projíždíme do dalšího úseku. Droužkovou cestou, až
na Pokličky. Od Pokliček si po schodech netroufáme, mohlo by dojít na
dřevěných, zábradlím lemovaných schodech ke karambolu a to nechceme.
Zpod schodů je to už příjemná cesta údolím Pšovky na základnu k Bábě
Šubrový. Kola odkládáme do dvora, jdeme se vykoupat a následně se
scházíme na zahrádce hospody. Skupina ve složení Šváb, Zbynďa, Jířa
Macháček, Dejf, Tom a Horejs si jeli svou trasu k Harasovu a jistě ji
barvitě popíšou v jiným románu. A Dan stále čekal na zprávu ze servisu,
jenže se na něj vy servisovali. Furt nám chybí poslední účastník Šotek.
Ten se prozatím nachází v chráněný IT dílně pod Špilasem u Príglu a
dorazí večer po skončení školení E.T. specialistů. Na zahrádce to žije.
Paní provozní se přijela podívat, jak to jde a vidouc bóží dopuštění,
přidává se k personálu a nosí a nosí, seč ji síly stačí. Dáváme si i
jídlo a to fakt nemá chybu. Teda, možná byla chyba dát si smažáka, když
koleno nebo žebra vypadaj a nejen ty, tak famózně. Do jídla nám přijíždí
Švábova grupa. Seznamujeme se se Zbynďou a Jířou. Tak to máme dva Jiří,
dva Davidové, dva Honzové a dva Petrové, to bude teda pěknej guláš! Jo!
Guláš byl prej taky výbornej. Zábava se rozproudila. Jenom Dan je
trošičku skleslej, protože bajk nedorazil a oprava neproběhla. Za to
dorazil s velkou slávou Šotek. A zase nová runda piv a asi i něčeho
jinýho. Mezi 11ou a půlnocí se platíme, zalejzáme do hajan. Ve tři ráno
Švábovo řvaní jak na lesy, klení a pak ticho. Až ráno se dovídáme, že se
po půlnoci šel projít a ztratil cestu zpátky. Domorodci ho chtěli
vyreklamovat, bohužel neúspěšně. Probděl noc venku u ohně a až když se
ráno otevřely dveře, mohl se vrátit. Ráno nás obvinil, že mu nikdo
neotevřel, ale kdo mohl vědět, že ty skřeky jsou prosba o otevření. A
jaký je poučení pro příště? Nechlastat tolik, případně neodcházet z
postele!<br />
Dobré ráno, říkám nezvykle pozdě v 7hodin a jdu se podívat, jak vypadám.
Ujde to, tak to oplachuju, beru si tašku s jídlem a jdu posnídat na
společenku. Někteří jdou posnídat do hospody, kde maj objednanej žraut.
Po snídani ošetřujeme šemíky a vyrážíme. Dan si opravuje brzdovou
hadičku na přivezeným bajku, elektrikářskou páskou načež razí s náma.
Všech 16náct nás vede Tom po Crhově silnici okolo Grobiána do serpentin.
Za jednou ze zatáček se vrháme na lesní, ještě víc nakloněnou cestu. Po
několika stech šlápnutích na nejlehčí 32/50 převod jsme na prvním
vrcholu dne. Loukou okolo vysílače přijíždíme ke trajlíku. Tom všechny
Negry upozorňuje, že teď to bude náročnější sjezdík a to stezkou mezi
stromy rovnou dolů a taky že bude několik protisměrných serpentin na
45stupňovým svahu. Trošku se to na prašný cestičce smeká, ale nic coby
nešlo sesmeknout, případně ubrzdit jenom přední brzdou. O tom by Dan moh
vyprávět, nebejt zrovna zaměstnanej bržděním onou přední a jedinou
dostupnou brzdou. Ti v zadních řadách radši bajk vedou. Pak až k
Harasovu šlapavej trail, nahoru, dolu a dolů k rybníku. Odpočinek,
občerstvení a do sedel. Jedeme na druhou stranu údolí. Švábik si
vyjížďky užil nad hlavu a jede si po svým. Ostatní statečně šlapou kolem
skalního bytu, cestou pokladů Harasova pod Psí horou vzhůru k vyhlídce
nad Harasov. V domnění,
že někde předemnou jede Tom, snažím se ho dohnat a ne a ne ho dojet.
Jak lehce se jede po úbočí nad osadou Harakoko. Nad Mlčeňí se stezka
dělí. Nikoho jsem nedojel, tak radši čekám. Po několika minutách všichni
přijíždí včetně Toma. Asi jsem měl vlčí mhu. Od Mlčeně znova stoupáme
až na asfaltku s názvem Venkluka, na dohled od Janovy Vsi, skrz kterou
projíždíme do Kokořína. Hospoda v Kokoříně není otevřená, tak nás Tom
směruje na trail za zámkem. Trail vede nejprve po vrcholu skal, aby
sestoupil o patro níž po krátkých schodech a pak jel pod skalami a
věžemi někde úzkou stezičkou, jinde asi metrovou cestou, ale vždycky
jsou po levý ruce skály a na druhý straně buď hluboký průrvy, nebo jen
prudkej svah. Dva a půl kilometru šlapání, kde není čas na rozhlížení,
jestli nechceš skončit upadlej o pár metrů níž. A už je tu výjezd na
kostkovanou silnici, počkat na zbytek party a můžeme jet na hrad. Bajky
pohazujeme pod branou, fotíme si středověkou romantiku opravenou ve
20tých letech 20týho století. Prohlídku vynecháváme. Následně sjíždíme
tunelem do Podhradí. Míříme do Kempu ATC, kde se odpojuje další část –
Hrnec, Lukas, Horejs, Borek, Dan atp. ti si dávají pivsona. Náš zbytek
Tom, Dejf, Honza, Slim, Bárt, But pokračujeme trailem nad kempem a
Růženiným údolím se u Rapína vracíme zpátky do údolí k rybníku Kačírek
kousek od Grobiána, kam jedeme na oběd a doplnit jonty. Nikdo z Negrů se
neobjevil, tak se nás šest vydává dál. Znovu jako včera vystoupáme
Kočičinou do Sedlece, jenom místo do Mšena dneska odbočujeme za Sedlecem
na modrou do Rokle močidla a pěkně tři kiláky z kopečka, kolem Náckovy
rokle, Rokle Apatyka, až pod Pokličky. Po červený proti proudu Pšovky do
Vojtěchova a odbočit do Planýho dolu proti proudu potoka Žebrák. Čtyři a
půl kilometru stoupáme k asfaltce a pak ještě kilák do Střezivojice. To
by si zasloužilo odměnu! A ta je sladká i hořká, jak je komu libo.
Hospůdka Bouda stojí na nejvyšším bodě dnešního bajku 407metrů nad
mořem. Ti v ATC kempu se už válej na cestě. To my si hrajem s klíšťatama
na posekaným trávníku. Dost bylo válení! Šup do sedel! Hezky z kopce
skrz Blatce. V javorový áleji udělat snímek hradu Houska na protějším
kopci a pak se vynořit v Houseckým údolí u Pšovky. Po kilometru
odbočujeme před Tuboží na Zámeckou cestu. V nohách máme asi 49kilometrů a
před námi je prudký stoupák k trailu
Konrádšturm (Tuboh), naštěstí jedlouhej jen ňákých 400 metrů. Na
odbočce čekáme, než dojede Janko Tlačič. Společně se posunujeme kupředu,
přičemž se z obou stran přibližuje hrana skal až je ostří ostrý, že by
nás mohlo rozkrojit. V tom se skály rozestupujou a rozsedlinou mezi níma
padá stezka v ostrým úhlu dolů. Netroufáme si to sjet, tak snášíme
bajky dobrých deset metrů. Nasedáme a kličkujeme mezi stromy a balvany
do nižšího patra skal. Prudká levá a už jedeme uzoučkým trailem pod
skalou po levý ruce a po pravý ruce máme vrcholky jehličnatých stromů.
Občas se trhá hrana stezky, sem tam rupne větev pod bajkem. Na koukání
po krajině fakt není čas. To že jsme jeli kolem věže Golem a Rabbi Löw,
vím až teď, ale při bajkování to byly jen zasraný, zkurvený šutry co mě
chtěj shodit do lochu. Každá sranda jednou končí a tak skončil v
Konrádově Tuboh trail. Po silnici č.259 jedeme do Ráje. Už bylo na čase,
očistce bylo dost :-). Ráj, to je ráj nejen na pohled ale i pro
dehydrovaný tělo. Konečně kofola, pívo, česnečka, burgr, hranolky.
Trochu se ochladilo, smrklo, tak rychle na základnu. Projet znovu
Vojtěchovem, pod Pokličkama pryč ze silnice na červenou značku, mihnout
se v Podhradí a zastavit až u Báby. Koupel, večeře a volná zábava na
společence. Dole v hospodě začíná hrát avizovaná tramská kapela
Harakoko. Na úvod spustili: „ V Montgomery bijou slony, už jim nezbyl
žádnej nůž!“ nebo tak ňák to zpívali :-). A pak další a další, jako „
Leží šíp za vanou.“ IT štvanci si donesli na společenku notebůky a
pokouší se pracovat, jenže zdejší Wifič nefičí. Honza provedl restart
routeru a už to maká. Ale jen několik mžiků. Lukas si v kufru přináší
mezihvězdný spojení Starlink a tak máme pro dnešní večer vystaráno.
Únava z málem 60ti kiláků vykonala svoje a tak se du spát. Není to jako
by mě do vody hodili, ale spím. Ráno se probouzím opět kolem sedmý.
Drobná ranní očista, snídaně z vlastních zásob, vypucovat bajk a
vypravit se společně k Harasovu kam už se mezi tím vydal Dan se svojím
šemíkem. Má totiž objednanýho „Kolofixátora“. Přijel ten nejlepší, sám
Čábelickej! Když se v Harasově všichni slejzáme, má Dan kolo rozebraný,
novou hadici namontovanou a Čába už to zase dává dohromady. Brzdu plní,
odvzdušňuje a seřizuje. Ještě Danovy ukazuje vakl v čepu přepákování a
ukončuje činnost za kibicování početnýho zástupu Negerstva. Poděkování s
přílibem brzký faktury a můžeme vyrazit nach Hunde. Teda Psi. Vlastně
Dogsy. Zčerstva o5 Psí hora, vyhlídka Harasov, Harakoko, Mlčení ale
tentokrát ne nahoru, ale dolů k silnici, kolem Grobiána do Podhradí.
Tady se trháme. Půlka si jede svou trasu, ostatní se vrháme vzhůru k
hradu na stezku za
Kokořínem. Nádhernej sluncem ozářenej trail podel skal. Ale někde nad
Sluneční jeskyní se nám v kakamrdí a popadaných stromech ztrácí stezka,
tak se v lese ztrácíme i my. Stojíme nad jakousí roklí a hledáme kudy.
No kudy! No tudy, okolo pole řepky Babišky. Babiško, babiško, kdo v tobě
přebývá? Já kopřiva žahalka, já klíšťátko vysávač! Au, jau, au jau, au,
au! Už mám vylečený regma! Hlásím a tlačím já i Janko Tlačič skrz
kopřivy a mezi mezemi a Messi a Řepkou a Zinédine Yazid Zidanem. V tom
se ozve: „Vidím silnici!“ To je skoro stejný zvolání jako za
Magalhãesových mořeplaveb. Tam taky někdo zvolal: Monte vid eu! ( Vidím
pahorek! <img alt="🙂" class="emoji" draggable="false" height="200" role="img" src="https://s.w.org/images/core/emoji/13.1.0/svg/1f642.svg" width="200" />
) . Konečně civilizovaný svět bez babišojdů. Odhazujeme bajky a líbáme
asfalt. Na památku se fotíme s řepkou. Konečně vím kolik nás jede. Je to
Dan, Bárt, Dejf, Slim, Hrnec, Šotek, Borek, Butič, Honza a Tom. Ostatní
Horejs, Ponko, Lukas, Zbyňďa a Jířa Macháček jedou na Housku a do Dogs
jinou cestou. A Šváb stopuje do Mšena, kde obšťastňuje knihovnici mistní
lidové knihovny. To nám, to po asfaltu fičí. Dobřeň-Jestřebice a je tu
první občerstvovna. Máme okolo dvanáctý, to chce něco na hlad. Třeba
trampskou zelňačku s chlebem, něco jontů a zas můžem. Šup z kopce
Vojtěžským dolem do Vojtěchova, hnedle do Ráje a pak stoupáníčko
stoupání k Vrátenský hoře. Hezky po silnici, nechat se předjíždět
veterány všech kategorií a čuchat volovo, jako za starých časů. Pod
Vrátenskou horou za Libovicema jedeme konečně ze silnice. Ovšem stoupání
ještě nekončí. Jen těsně lízneme vrcholek s rozhlednou a pokračujeme,
teď už z kopečka skrz Kruh do Žďáru. Najeli sme na červenou značku a tý
se držíme až na Bezděz. Dobrých 15 kilometrů to bylo z kopečka. Za
silnicí č.38 (Boleslav-Doksy-Jestřebí) se nám cesta zase naklonila
opačně. Občas bylo nutný trochu zatlačit po vzoru Velkého Janka. A co
zvládne on my taky. Hrad se nám tyčil nad hlavou, ale tam, tam nejedeme.
V podhradí u rybníka se nám do cesty postavilo Pohostinství u Vejra.
Zase v pravej čas! Bylo třeba doplnit tekutiny, nasytit hladový krky a
nechat odpočinou umdlévající okončetiny, včetně prdelí. Odpočatí,
najedení do syta odjíždíme směr Mácháč. Z podhradí hezky z kopečka lesní
cestou, za občasnýho poskočení na terénní vlně, občas šup do bílýho
písku, až to s bajkem zamává. A jsou tu Doksy. Proplejtáme se
Masarykovými sady, mezi ulicemi Mimoňská a Ke Klůčku jezdíme okolo
přístřešku tak dlouho, dokud paní sedící v něm, neřekne „DOST!“ Naštěstí
to řekla, jináč tam jezdíme do teď. Ještě trochu zamotaný se dostáváme
do přístaviště Máj. U mola stojí loď odplouvající do Hanoje. Aspoň se to
tak na první pohled jevilo. Přibíhající slečna, byla vykázána, že jde o
soukromou vyjížďku a bílým je vstup zakázán. Utěšit se jí jal náš
krasavec a enfant terrible Hrnec. V klubovým dresu negrů se jí ujal
slovy: „Dneska už bílej, nesmí ani na loď.“ Můžu vás doprovodit.
Naštěstí ochranka pláží a vysoká mříž zabránila dalšímu
obluzování. Hrnec ukončil vztah a vrátil se do našich řad. Objíždíme
střežený pláže do Starých Splavů, kde opouštíme Mácháč a začínáme se
vracet. Selskou roklí pozvolna stoupáme na Novou Skalku, sjíždíme skrz
Starou Skalku do Zbyny. Zase stoupání, směr Korce. Janko But Tlačič se
začíná opožďovat. Přišla na něho krizička, jako prase. Nabízím mu
energetickou bombu, aby se jeho znavený tělo zase rozjelo. Ve stoupání
na Korce, dojíždíme peloton. Dan má sice opravenou brzdu, ale už dobrých
40kiláků vrže jako stará šlapka. Že prej pedály mazal, ale něco se v
nich sype. Teď se to snaží trochu umlčet, ale marně. Oni to nebudou
pedály, ale vymačkanej čep. Nasedáme, jedeme. Malinko štrejchneme Ždírec
a v kilometru 62 jsme v Bořejově. Teď až do Ráje to máme z kopce. V
Bořejově to začíná průjezdem skrz portál věže kostela Sv. Jakuba.
Pokračuje dvojschody a půl kilometrovej sjezdík zakončuje serpentína do
Týnskýho údolí. Famózní!!!! Klesání pokračuje skrz Housecký údolí, kde
jsme už byli včera. Asfaltkou klesáme k Tuboži, vynecháváme Tuboh-trail a
skrz Konrádov pádíme do Ráje. Rychlý jonty, malý občerstvení a dřív než
bude v lese tma, jedeme do Hradska na schody. V Ráji se s náma loučí
Dejf. Musí na základnu rychle se zbalit a odjet. Horejs je jeho odvoz do
DK a ten už musí domů teď v sobotu večír. My se musíme nejdřív vyšplhat
od Ráje k Romanovu na Roviny, to znamená z 250ti do 400metrů. Jde to
trochu ztuha po těch 70ti kilometrech. Ale nakonec jsme na Rovinách, teď
to půjde jenom z kopce! Nájezd do Františkovi áleje a davaj až k
Sedleci. Šotek přijíždí omlácenej, jak studenti v devětaosumdesátým <img alt="🙂" class="emoji" draggable="false" height="200" role="img" src="https://s.w.org/images/core/emoji/13.1.0/svg/1f642.svg" width="200" />
. Bajk se mu splašil pod prdelí, nakopnul ho a vyklopil. Hlavně, že
bajku se nic nestalo :-). Očistil si loket, prdel, Šotka a můžeme
pokračovat. Průlet Sedlecí a je tu Hradsko, kaple sv. Jiří. začátek
dnešní poslední radovánky. Tom na nic nečeká a vrhá se vpřed. Ani já na
nic nečekám a větve přede mnou, větve za mnou, sleduju Tomova záda. A už
je to tady! Schoddydydydydydyd pauza a schodydydydydydy, otočka o 90 a
shoddydydydydy. Někoho v úzkým koridoru potkat, smetu ho ani necouvnu.
Poslední sekce schoddydydydy a jsme na dně Kokořínskýho Dolu kousek od
Grobiána. Je 3/4tě na devět. Vstřícná vrchní nám ještě před uzávěrou
točí po dvou pivsonech a pak nekompromisně zavírá. Půllitry máme nechat
na schodech. Dopíjíme a dokončujeme 78 kilometrů dlouhou štreku. U Báby
se zkulturňujeme a všichni, jak tým Á, Bé i Cé se scházíme na terase k
zábavě. Ponkič griluje mňamky, v hospodě opět bijou slony. Nedožranej od
večeře si láduju přebytečnej buřt do hlavy a mnohem později toho budu
litovat. Po jedenáctý nás ukončujou dvě roztomilý pasažérky z vedlejšího
pokoje. Několik jedinců jde na společenku, kde probíhá fotbálek. Pak
spát před zejtřejším finále. Někdy uprostřed noci mě budí kopanec do
břicha. Buřt se vzbouřil a chce zase ven a je mu jedno, že je noc. Uďál
jsem všechno o co žádal, i sem se předklonil nad hajzlík, ale ven se mu
zase tolik nechtělo, tak jsem ho opět polknul a šel si lehnout. Několik
dlouhejch minut se mnou ještě klepal, pak to vzdal a dal pokoj, zmetek
jeden.<br />
Nedělní snídani jsem odbyl. Trochu zeleniny a rajčata co nám nechal Dejf
v lednici. Ale je mi líp než v noci. Dneska dáme ještě jeden rychlej
bajk a pak pojedeme domů. Jedeme Želízy, respektive Čertovy hlavy. Vede
nás Tom. Harasovem nás projíždí deset. Tom, Šotek, Honza, Borek, Dan,
Bárt, Slim, Lukas, Janko a Ponko. Tentokrát jedeme po žlutý. Stoupání do
Bosyně se postupně stupňuje a posledních 100metrů tlačíme všichni. Na
asfaltce od baráků zas jedeme. Stoupání, už zase lehčí, končí ve Vysoký u
značky Bosyně konec v kilometru pět. Až do Želíz je to sice 7km
z kopce, ovšem zkratka Jandovou roklí prověřila odolnost nejednoho
bajkera. Podlejzačky, přelejzačky, Frfekenovy poponášečky a kopřivová
lázeň. Kilometrovej segment radost pohledět. Stromy napravo, nalevo, nad
hlavou a na zemi a přes rokli. Ale dali jsme ji kilometr za 7:40, to
jde ne? A už jsme v Želízech. Bajky necháváme pod hlavama i se Šotkem.
Lezeme nahoru. Je tu živo, samej turista. Lukas vytahuje z batohu dron a
startuje. Mezi tím se štracháme vzhůru na plošinu u temene Čertových
hlav. Lukas nás snímá z letícího dronu. Beru šišku a vrhám ji na dron.
Míjím. Asi o 5metrů. Vynadívaný na elektrárnu Mělník slejzáme pod kopec,
nasedáme a jedeme na vedlejší stejně vysokej kopec k jeskyni Klácelka.
Moc vysoko ale vyjet nejde, takže tlačíme. Okukujeme vytesaný reliéfy,
obcházíme je, vracíme se k bajkům a sjíždíme dolu k silnici. Dělíme se.
Lukas, Janko a Ponko potřebujou odjet, tak mastí k autu nejkratší
cestou. Hned na další křižovatce se odděluje Honza a jede se ještě někam
projet k Tupadlům. Nás šest se vrací skrze Dolní Zimoř a Zimořským
dolem ke Kokořínu. U mě se začíná projevovat noční zvrácenost a ranní
nedostatečná snídaně. Jsem bez sil a výjezd na Kokořín z Truskaveckýho
dolu km 22 až 23,5 je pro mě smrtící. Někde uprostřed odpočívám. Nahoře
v Kokoříně jdeme do konečně otevřený restaurace U Koně. Dáváme si
hrachovej krém z hrachu, někteří i zákusek a pití. Po zaplacení se
vrháme na trailík za zámkem. Až na Bárta mi všichni ujíždí a nad moje
síly je dlouhou dobu i Šotek. Předjíždím ho jen díky jeho zaváhání
v jedný zákrutě pod skálou, ale i tak mě dokáže znova dojet. Jsem docela
rád, že trail končí. Ještě projet kostkovanou silnici tunelem do
Podhradí, udělat několik kliček podél Pšovky a stojíme u aut u Báby
Šubrový. Parta Lukas, Janko, Ponko se akorát naloďuje a odjíždí. Ani my
to neprotahujeme, nakládáme bajky na střechu a fííí do rodnýho kraje, do
Sudet, do Trutnova, doprdele to byl zase zájezd. Ještěže mám vlka.
Tentokrát žádný bloudění a rovnou za nosem. A co to hodnocení? No?!
Možná, ale opravdu možná, má ten kluk jeden porcelánovej pravdu. Jenom
ty superlativy bych krotil! Škrtám „Nejlepší“ a „ všech dob“ a nechám: „
To zas bylo poježdění!“ Nebo nebylo?</p>
<p>Došlo po uzávěrce: Hrneček trvá na svém výroku! ” To bylo prozatím nejlepší poježdění všech dob! ….a myslím si to pořád!</p>
<p>Pár <a href="http://slim2009.cz/photo/#/shared_space/folder/722?_k=8hlpja" rel="noopener" target="_blank">fotek zde:</a></p>
<p>Nebo zde <a href="https://www.flickr.com/gp/smejdil/8LstM8d872" rel="noopener" target="_blank">od Lukase:</a></p>
<p>Případně <a href="https://photos.app.goo.gl/gmJBWsuMwb2DMCFt9" rel="noopener" target="_blank">tady:</a></p>
</div>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Trutnov, Česko50.5653838 15.909092322.255149963821154 -19.247157700000002 78.875617636178845 51.0653423tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-5382711316368576262023-04-22T20:00:00.005+02:002023-04-30T16:04:32.363+02:00Endurance 2023<a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_9-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5353 size-medium" height="169" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_9-300x169.jpg" width="300" /></a>Po
loňským úpěchu a taky protože jsme letos chtěli sjet vloni vynechanou
krásnou přírodní lajnu nad Chvalčí, tak proto se uskutečnil druhej
ročník Endurance. Zavčas, 14týho března nadhazuju tohle téma. Jako
obvykle nejrychlejším Negrem je Hrnec a má palec nahoru. Ostatní mlčí a
musim je trochu popostrčit. Vytahuju trumfový eso a přebíjím všechny
nevyřčený argumenty: „Trasa obsahuje všechny povrchy, všechny
myslitelný obtížnosti, Freeride, DéHáčko, Enduro a taky objížďky. Na svý
si přijde i AL koholík, neboť cestou jsou občerstvovací stanice v
historizujícím slohu. Technicky vzdělaný bajkeři ocenění průjezd
technickou památkou R11, kterou připravuje Ředitelství Silnic a Dál nic.
Prostě volejte sláva a tři dny se radujte!“ Přihazuju dva termity 22
nebo 29týho dubence a o termitu rozhodne losovačka založená Zdenánkem.
Ledy se pohnuly, negři se rozhlasovali a výhercem se stává sobota 22týho
dubna. Prakticky celej měsíc do startu mrholí až leje, teploty do 10ti,
ledovej vítr to jistí. 14dní před startem Tom rozvířil stojaté vody
startovního pole nabídkou použití klubovny v Petříkovicích. Moje trumfy
trumfnul ubytováním, gulášem připravovaným na vohni a oslavou jeho
velikosti č.45. Teprve teď se učástníkometr málem utrhnul z virtuální
zdi nářků a zastavil se na čísle 13náct. Ještě trochu potrénovat a může
to vypuknout. Dávám si Lánský Jázně, Hoffmannky, Černej Důl, Horní
Lánov, Prostřední Lánov, Dolní Lánov, Hostinný a domů. Ale celou cestu
na Hoffmannky myslím na mínusovej pól baterky. Samozřejmě i na plusovej a
jak by mi asi slušel, kdyby mě poháněl vpřed, kdybych takovej
baterkovej bajk měl. Víc než 50ti kilometrovej trénink mi formu spíš
rozladil. A dotoho to dubencový počasí – furt kosa a přeháňky. Čtyři dny
před startem dávám blbýmu počasí den, maximálně dva a pak ani ťuk, teda
káp. Trocha toho indiánskýho čarování, kouřovej tanec okolo bajku, zpěv
hujá, hujá, ajá hajajá a kouzlo se povedlo. V sobotu ráno je nebe
vyluxovaný, jako <a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_28.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5354 size-medium" height="300" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_28-225x300.jpg" width="225" /></a>moje
peněženka. Už od večera maj hydrometeorologové plnou hubu tepla, ale v
šest ráno to prozatím na prognózovaných 22 nevypadá. V osum něco, mě u
paneláku nabírá Borek do své jarně kvetoucí WolksVany a odváží ke
klubovně. Mezitím se několik odvážných negroidů Hrnec, David, PéBar a
feduální vládce koloběžka 1. Tom Král, pohybujou kdesi mezi DK a
Petříkovicema na svých bajcích. Zbytek, Lukas, Šotek, Buťák, Štěpka a
Dan se mačkaj v gumokolech. Tomík nás usilovně vyhlíží na základně, kde
se postupně zjevujeme. Slunec vyvádí jak divej, vslíká nás z oteploušů
do dresů a nutí vystrčit bílý kolena z pod kraťas. Jó počasí, to prostě
umím! A taky trasu, ta mě jde taky! V 9hodin velím: „Odjééézd!“ Jako
jeden muž a Šotek vyrážíme k „Moravskýmu traverzu“, podjíždíme železnou
dráhu propustkem a vzhůru nahoru! Nejprve pozvolna aby se za brodem
bezejmenýho potoka traverz naklonil ještě o několik stupňů. Kdo se
nerozcvičil a neroztáhl si hrudní košíček ten sotva popadá dech, včetně
mě. Dobrá polovina tlačí. Tlačí i Janko Tlačič. Na odbočce u krmelce
čekáme, než jsme všichni. Sláva prvních 1,5kiláku a 150metrů vejškovejch
máme zasebou. Už jenom 55kilometrů, tisíc-sto vejškovejch a bude to
:-). Kratičký rovinatý intermezzo aby stoupání ač né tak agresivní mohlo
pokračovat. Po dalších dvou kilácích jsme na prvním vrcholu dne. Znovu
se šikujeme a odjíždíme dolu, nahoru, dolu, nahoru teda houpačkama k
bunkrům T-S 44 Na pahorku a T-S 43 Pod lesem. Mezi oběma bunkrama na
rozcestí pod markoušovickou rozhlednou se zjevila bajkerská víla v plný
zbroji a málem obloudila nejednoho účasníka. Stačilo málo a bylo po
Endurancování. Naštěstí jsme se od tý krásy odtrhli a mastíme do
Slavětína šusem o zlom vaz po pastvině na spojovací cestu. Zastavujeme u
zrekonstruovanýho kostela sv. Josefa, kde se na schodech fotíme do
alba. Kousek se motáme po asfaltu a pak hups na šotolinku, zadem kolem
sjezdovky do Radvanic k hospodě na občerstvení. Nejdřív se ozvalo trochu
toho brblání, že je to brzo, ale když jsem Hrnce přesvědčil, že další
bude až po 25kilometrech, voda bude jen v loužích, okamžitě vyměk,
přičemž objednal 11náct piv a malinovku. Protože beerbak měli všichni
práznej, naplnili si ho někteří druhým kouskem, aby cestou nevyschli.
Platba, do sedel a jedeme silnicí vzhůru k nádraží. U glajz čekáme na
opozdilce, kteří nepřijížděj. Na odpadnutí je ještě brzo, to se asi něco
děje. Zatím co si někteří trénují skoky z panelky do makadamu, jedeme
se s Tomem mrknout zpátky co se děje. U silnice stojí Lukas nad Buťákem
otírajícím si pazoury upatlaný od šmíru. Řetěz mi spadnul, ale už je to
spravený. Vyzvedáváme skokany a vzhůru, jen vzhůru nad nádraží do lůna
CHKO Broumovsko, okolo Zadního Rače pod Předním Hradištěm. Jsme zase v
650metrech nad mořem a u hájovny máme v nohách 15kiláků. Opouštíme
nedlouhý makadamový peklo a znova stoupáme, teď ale lesní cestou ke
Krupný hoře do sedla silnice Chvaleč-Horní Ádr. Za hájovnou překonáváme
bahnitý mokřiny, za nimiž se cesta zužuje a postupně víc naklání.
Peloton se zase trhá na několik částí. Prudký stoupání je dlouhý
necelých 400m. Kousek potlačit a pak už se zase dá jet. Polovina grupy
je už nad serpentýnama, kde čekáme na zbytek, kterej se někde flajzá. To
že Janko tlačí, Lukas tlačí a i jiní, by nás nepřekvapilo, jenomže teď s
náma na vrcholu druhýho kopce není Tomík to nás teda mátlo. Hodnou dobu
nikdo nepřijíždí, na telefonní vyzvánění chybějící nereagujou, protože
signál je tady <a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_45.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5355 size-medium" height="226" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_45-300x226.jpg" width="300" /></a>mizernej.
Po dost dlouhý době se objevuje skupina spolu s Tomem. Tom nám
oznamuje, že má kliku, ovšem už dvakrát upadnutou. No to je teda dobrý.
Jeho a jeho bajk obklopuje tlupa opravářů, kterým radí školník. To je
problém s tisícihranem. Vem šutrák, kus stromu a natluč to zpátky.
Naštěstí jsou mezi náma i opraváři s imbusem a uvolněnou kliku dotahujou
ke středový ose, aby se Tom nemusel vrátit na základnu. Oprava, jak se
zdá se podařila a to je opravdová klika. Já si nasazuju čumák na helmu a
kolenní chrániče. Čeká nás DéHáčko-Endurovej sešup, kterej sme loni
tlačili nahoru a přísahali si spolu s Oldou Říhou, že „Někdy příště“.
Tak teda Katapult a dolů. Nejdřív se proplíst okolo padlejch stromů až k
hraně sjezdu. Cestička endurová známě se vine. Je pěkná krásnější, než
všechny jiné. Nejprve je to lehkej trailík, co občas poposkočí. Jakmile
vyjedem na paseku, trailík se prudce se skloní do DéHá profilu a fíííí!
První drop radši míjím a víc už to nekontroluju občas to poskočí, minout
haluz jako ruka, druhej drop dropnout a je tu závěr DéHáčka s posledním
kořeněným dropíkem. Spolu s Hrncem se radujeme jako malí kluci. Čekáme
na ostatní. Devět-deset… třináct, jsme všichni a hurá další sekce.
Tentokrát rychlá endůro lajna vymletou lesní cestou. Radost až na kost,
jak to letí. Střední část je posetá popadanýma klackama, který stačí v
rychlosti přeskakovat. Hned za klackama je voraniště od čuňáků do
kterýho vlítnu na brzdách. Ratata a už zase letíme. Na křižovatce asi po
kiláku se znova přepočítáváme. Chybí Šotek! Když se objevil, velím nach
rechts a jedeme lesem k poslední sekci. U hraniční cedule se znova
přepočítáváme. Znova chybí Šotek. Čekáme, kdy se objeví. Za chvíli se
vynořuje z hloubi lesa, tlačíc svůj bajk. Když se konečně dostal až k
nám, sděluje, že má problém. Hmmm, co pa to asi je? Nejde mi šlapat,
netočí se kliky! Hrnec mu sděluje: To se ani točit nemůže, protože je to
holčíčí růžový kolo od Fány. Ostatní se zase mění v servismany a raděj o
100šest. Okem odborníka vidím příčinu. Patka je vohnutá o dobrých 25
stupňů, ale to nevysvětluje proč nejde točit klikama. Víc vočí víc vidí.
Ňáký voko vidí proč a jeho rychlá ruka odblokovala přesmýkač a už se to
zase točí. Teď se pokusit narovnat patku. Feduál Tom druhý, Král
koloběžka první vytahuje příruční, asi desetikilový set nářadí a podává
imbusův šroubovák. Lehký zatlačení + silný tah a prd! Patka má trhlinu
ale furt je na svým místě. Bejt to ponorka jde Šotek ke dnu. Protočit,
pomodlit se a můžeme vyrazit do poslední sekce, lesní cestou až na
pastvinu. Jsme všichni. Tom <a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_81-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5356 size-medium" height="169" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_81-300x169.jpg" width="300" /></a>má
kliku, že má furt obě kliky, Šotek má taky kliku, že má jen natrhlou
patku, ale všichni zatím jedeme. No co se ještě může stát. Hrnec hlásí,
že mu něco cvaká na kazetě. Asi vzpříčenej bordel. Ignorujeme příznaky
budoucích problémů a přejíždíme pastvinu ke hranici s Polandem. Hned je
jinej luft. Několik kliček po lesních rozmidlených bahnitých cestách a
sjíždíme ke Kościółu Narodzenia Najświętszej Maryi Panny w Okrzeszynie.
Sundat chrániče a můžeme pokračovat. Prozatím máme za sebou tak 20cet
kiláků a slunce pálí. Kilometrovej asfalt, odbočit mezi baráky a vzhůru
na Špičák, přes Kobyla Góra, pod Mravenčím vrchem. V Okřešíně to bylo
480metrů/nm. Kobyla je 742metrů. Dva kiláky a budeme o 260metrů vejš.
Dvě třetiny stačím spolu s Hrncem sledovat záda Tomíka kterej se lehkou
jakoby vznášející jízdou vzdálil a hned za ním zmizela za horizontem i
Královská skupina. Sme se narodili jako mrzáci, máme než dvě plíce,
který tady nehodláme vyplivnout, konstatujeme spolu s Hrncem a asi sto
metrů tlačíme. Někde vzadu tlačí Tlačič, Ponkič, Lukič, Davidovič a
Šotkič. Na Kobyle čekáme až nás je zase třináct. Vrcholovka od Kobyly až
ke hranici je pohodová. Rychlý sjezdík z Mravenčáku k odbočce do sedla
pod Špičákem a teď rozhodovačka. Nahoru na Špičák nebo néé. Tom má
jasno. Jede. Srtrhává s sebou dalších sedum statečných. Strhnout se
rozhodně nedal David, Ponko, Lukáš, Buťák a Šotek, kteří jedou rovnou
dólu do Královce ke Kohoutovi. Osum statečných Tomík, Borek, Dan,
Štěpka, Král, PeBa, Hrnec a Já, stoupáme k vrcholu. Vzduch znova řídne a
občas mi i unikne netěsným otvorem. Ano nedokážu zavřít hubu mezi
nádechem a výdechem, proto slejzám a tlačím. Přesto je to osobák, tak
rychle jsem nahoře ještě nebyl. Vrchol je plný děvuch z PLR. Tomík je
nahoře první a dělá si s holkama selfíčko. Na nás už se nedostalo,
musíme si vystačit sami. Okouknutý nasedáme a prďobrďo to pouštíme do
údolí na oběd. Jsou tři hodiny odpoledne a u <a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_93-scaled.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5357 size-medium" height="169" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_93-300x169.jpg" width="300" /></a>Královeckýho
Kohouta nás čeká zaslouženej oběd. Každýmu co libo. Česnečka, gulášek,
smažák, kuřecí špíz. Pívo a kofola teče proudem. Odfrknou si, zaplatit a
zase do sedel. Ještě pětadvacet a budeme u klubovny. Jedeme přes osadu
Černá Voda a ač je to poměrně rovinatá cesta, obvykle to tady fouká
nepříjemně do gezichtu, stejně jako dneska. Slabší kusy tak zůstavaj
pozadu. U Burgu se zcelujeme, aby nedošlo ke ztracení jedinců. Žacléř
mineme tak, že jedeme okolo bejvalýho dolu Jan Šverma. Když ho mineme,
slibuju utrmáceným, že teď pojedeme dobrejch 12kiláků z kopečka. A to
byla pravda. Nejdřív prudce lesem kolem kozince do Lampertic, pak
asfaltem do Křenova a libečskejma lukama, podél Ličný do Libče. Teď
poslední kopec dne, kolem Libečský vlakový zastávky, až na popílkáč.
Zase se trháme, tlačiči tlačej, ale protože už není kde zabloudit tak se
nikde nečeká. Původně měl bejt ještě výjezd na Wiesnerovy louky kolem
mojeho včelína, máme však několikahodinový zpoždění, tak valíme okolo
TTčkovýho parkoviště do klubovny. Ještě si dáváme Trubka trail a pak po
silnici rychle a honem. Nikdo se neztratil, nic dalšího nikomu neupadlo,
můžeme se pobavit. Jdu umejt Valentu, oblíknout suchý věci a můžu
zpátky do kolektivu. Sud Bernarda je naraženej, oheň plápolá. Než se
s náma rozloučí pár jedinců, co jedou domů, gratulujeme Tomíkovi k jeho
čtyřicetipátinám a předáváme hodnotný dar. Škoda, že cibule na guláš už
je nakrájená. Mohl si vyzkoušet „Meggajvrák“ jak krájí, seká, šroubuje a
utahuje. Vracíme Tomíka k plotně, aby nepřipálil kozla a vyprávíme si
neuvěřitelný historky který se opravdu, ale opravdu staly. Po několika
pivech, pohasnutí slunce se zvedá jeho výsost i jeho suita, načež se
valí do DéKá. My zůstáváme a valíme si vzájemně klíny, ovšem ty největší
nám valí Hrnec. Věříme mu každý slovo, vždyť <a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_102.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignleft wp-image-5358 size-medium" height="300" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/04/Endurance_2023_102-225x300.jpg" width="225" /></a>je
to školník a ti jsou víc než ředitel s uklízečkou dohromady. Je to
prostě Anglikanec. A hlavně ví, jak vypadá taška s VHS kazetou – Pěsti
v řiti. Tomík mezi tím vyčaroval v kotlíku něco naprosto, naprosto
úžasnýho. Guláš zahuštěnej zeleninou na čeným kozlovi. Na chvíli ale
opravdu na chvíli bylo ticho jako v kostele, jenom se údolím neslo
mlaskání, jako by kaloni jedli banán. Kotlík byl v cukuletu práznej.
Zábava mohla pokračovat. Tomík rozvášnil umělou inteligenci a zadal jí
několik úkolů. Předkládám jeden ze zachovaných výsledků: „Janko Tlačič
je opravdový multisportovec! Ten chlapík dokáže běhat, plavat, jezdit na
kole a ještě k tomu stíhat koukat na televizi a popíjet pivo. Jeho
výkony na závodech jsou obdivuhodné, ale co se týče jeho závodnického
stylu, to je něco, na co budou lidé ještě dlouho vzpomínat. Pokud byste
ho viděli běhat, mohli byste si myslet, že se nějakým způsobem snaží
zapojit do každého pohybu celé tělo a každou svalovou skupinu. Pokud
byste ho viděli plavat, mohli byste si myslet, že se snaží vytvořit nový
druh plaveckého stylu. A pokud byste ho viděli jezdit na kole, mohli
byste si myslet, že se snaží rozbít všechny závodníky na trati. Janko je
tak nadaný, že by dokázal být vynikajícím sportovcem v kterékoliv
disciplíně – kdyby se mu nechtělo běhat, plavat nebo jezdit na kole,
mohl by se stát dokonce i profesionálním divákem sportovních zápasů!“
Krátce po umělý inteligenci odpadá Janko zcela „upraven“ do vozdla,
odkud se vyprostí až ráno. Ač by se dalo dlouho pařit, nebylo nám dáno.
Zima ale především prázdnej sud všechno ukončil. Jdeme spát. Než se
stačím odstrojit, na mnou vyhlídnutým kanapi se uvelebil Hrnec. Nevadí,
lehnu si vedle něj, je to kanape pro dva. Usínám, avšak několikrát se
v noci probouzím. Nejdřív vidím Toma, jak s baterkou obchází stavení,
pozdějc se na mě lepí Hrnec. Ráno se budím na mě nezvykle pozdě, okolo
sedmý. V zápětí se probírá Hrnec a z horního patra se už taky štrachaj.
Neteče voda, tak vynechávám hygienu. Tomáš krouží po pozemku a je ňák
zasmušilej. Hledá příčinu poruchy. U venkovního sezení se všichni
slejzáme a vaříme si čaje a kafata. Hrnec všem vykládá, jak jsem mu
celou noc foukal na krk a že kdyby to věděl, že by si vzal nákrčník.
Opáčil jsem, že kdyby se nemačkal, nedofouknul bych. Snídáme, trochu
uklízíme a balíme. Z plánovaných trailů nic nebude. Jednak toho máme po
včerejšku víc než dost, ale taky Hrnec má opravdu něco s bajkem. Cosi mu
v něm cvaká a přeskakuje v oblasti kazety. Typuju, že kazeta je sjetá.
Až v servisu se ukázalo, že je vadnej ořech a nába. To máme tři závady
za jednu vyjížďku. Dobrej výsledek. No loučíme se, ti co jedou po
vlastní ose odjížděj, ostatní nakládaj věci do gumokolů a předjížděj nás
před Trutnovem. S Davidem a Hrnečkem se loučím u kina. Tak jako já jsem
vyčaroval počasí a trasu, Tomík vytvořil delikatesu a pozval nás do
jeho naší klubovny, tak všichni účastníci vytvořili neopakovatelnou
atmosféru, kterou bysme mohli zase někdy zopakovat. Vlastně za měsíc a
kousek budou Kokostezky. Tak ještě jednou Dík Vám všem. Hlavně těm tady
v levo dole.<div class="art-layout-cell art-content"><article class="art-post art-article post-5351 page type-page status-publish hentry" id="post-5351"><div class="art-postcontent clearfix">
<p>But, Borek, Ponko, David, Lukáš, Tomáš, Hrnec, Petr Bartoš, Tom Král, Šotek, Dan, Štěpán, Slim.</p>
<p> </p>
<p>Fotky <a href="http://slim2009.cz/photo/#/shared_space/folder/715?_k=a7pf93" rel="noopener" target="_blank">jsou zde.</a></p><p><a href="https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720307694976">https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720307694976</a></p><p> <br /></p>
</div>
</article>
</div>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Petříkovice, 541 01 Chvaleč, Česko50.596007700000008 15.989915822.285773863821163 -19.1663342 78.906241536178854 51.1461658tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-23957025728750822632023-01-03T22:14:00.001+01:002023-01-03T22:14:54.957+01:00Silvestr bajk 2022<p> </p><div class="art-postcontent clearfix"><p style="text-align: left;"><a href="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/01/IMG-20221231-WA0005.jpg" rel="noopener" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-5332 size-medium" height="225" src="http://188.120.214.195/wordpress/wp-content/uploads/2023/01/IMG-20221231-WA0005-300x225.jpg" width="300" /></a>Na poslední bajk roku, jsem
vyrazil za tmy v 7hodin ráno. Počasí hned na začátku jízdy slibovalo
nevšední zážitek a dělalo co mohlo. </p><p>Mrholení, mlha, teplota okolo šesti stupňů. Po rozednění mrholí tak ňák
veseleji. V osum dávám vědět do DKnL, že jedu. V tu dobu Hrnec snídá a
je pozitivně naladěn. Jiří Ponko doporučuje se nejdřív ustrojit a až pak
se podívat ven, jak tam je, protože jestliže to udělám opačně pak už by
se mi nemuselo chtít… Musím uznat, že má pravdu jen částečně. V
osumdvacet stojím v Koclířově, mokvám a jsem pozitivně namočen. 20kiláků
za mnou, sjezd do DK přede mnou. U hřbitova ani nekápne. Sláva, možná
uschnu. 8:40 Jířa slibuje čaj s rumem. 8:42 Rum není, slivovice je
návyková, čaj bude s medem. 8:49 držím čaj a přijížděj další negři. V
děvět vyrážíme k Lipnici vyzvednou Horejse a možná i Kubajze. Konečná
sestava je Dejf, Ponko, Tom Král, Borek, Dan, Horejs, Hrnec a já. Celá
sestava se proplejtá lesama přes Čertovy kameny a Zátluky. Pod Dehtovem
absolvujeme bahenní koupele ale i tak se do Bílý Třemešný dostáváme.
Zdenánek nás marně vyhlíží z vrcholu Zvičiny. Potkáváme ho za Březinou
pod Kozlem a se psem , prej mu nahoře byla zima. Tou dobou se nejlepší
silvestrovskej kajakář, Lukas, ráchá s modrou ponorkou po Labi, což je
dvorský moře. O mnoho později se ještě dozvídáme, že Lukasův děd měl pod
Kozlem kamenolom a jen díky soudruhům, který mu ho zabavili, se Zvičina
zachovala až dodnes. Náhradou za ukradenej lom dostal Lukas kus lesa,
jenže zlej brouk Pytlík mu ho sežral, tak maj zase prdlajs až na pár
rezavejch bitkojnů. Okolo lázní se pohodlnou cestou dostáváme na vrchol
taky. Opravdu tady funí. U stánku si dáváme plzeňský a na další se
schováváme na chodbu Raisovy chaty. Místa k sezení v restauraci jsou
reservé. Za několik piv jedeme dolů. Sjezdovkou na první cestu a potom
červenou turistickou dólu k lázním. Turisti uskakujou, bláto stříká na
všechny a strany. V Třemešný u Šmídů další žejdlík. Tady se loučím a
spolu s Borkem jedeme cestou necestou přes Dolní Brusnici, Souvrať k
Přednímu Mostku hledat žlutou značku vedoucí k Debrnýmu. Provádíme
experimentální kolečko dokola kolem a pak se do Debrnýho dostáváme po
silnici. U posledního debrnskýho domku, bydliště Borka, mejeme bahňáky,
dostávám čaj a cukroví. Pak mě ještě Borek doprovází do Rašplnau k
nádraží. Tady se za soumraku loučíme a jedeme definitívně domů. Okolo
1/2šestý meju blátuláka a tím i Valentu. Konečně teplo domova. A holit
se nebudeš? Tak kolik si toho ujel?! Asi tak 83km. No, tak to ještě pár
metrů zvládneš, ne?! Ještě teď mě bolej haksny z tý jízdy. Jak na novej
rok, tak po celej rok! To teda Ponkovi a Hrncovi vůbec nezávidím. Jeden
furt v Praze a druhej u Silvera.</p>
<p>Fotky <a href="http://slim2009.cz/photo/#/shared_space/folder/633?_k=m363dt" rel="noopener" target="_blank">jsou tady.</a></p>
<p>pozn. Aby se galerie zobrazila korektně je nutný se přihlásit 🙂 .<br />
Uživatelské jméno : user<br />
Heslo: (žádný není)</p>
</div>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-80774336275207707992022-12-10T19:08:00.005+01:002022-12-10T19:09:31.565+01:00 Bajkerští reprezentanti budou jezdit v nových dresech, sadě dominuje gorilák<p> </p><p>Trutnov
– Podkrkonošská bajkerská reprezentace bude od prvních jarních
kilometrů 2023 vyjíždět v nových dresech. Varianta s krátkým rukávem
odkazuje na minulost a dominuje ji bílý nápis Crnci a velký gorilák
horský na přední straně. Varianta s dlouhým rukávem naopak „hledí“ do
budoucnosti, aby jezdcům na konci sezóny nebyla zima. Dresy jsou téměř o
polovinu lehčí než ty předchozí, protože nejsou zatím propocené a
zadělané od bláta.</p>
<p>Dresy podle autora odkazují na úspěchy zejména z let 2017, 2018 a
2020, kdy tým získal na hlavních podnicích sezóny několik trofejí v
podobě solidních držkopádů a krvavých zranění. „Červená varianta je
klasika, která k naší reprezentaci neodmyslitelně patří. Velký nápis na
hrudi mi připomněl dobu, kdy v týmu válel třeba Martin Kubík. V dnešní
době je móda měnit loga a fonty jako na běžícím pásu. Ale jak by
vypadaly Hašlérky s fontem Dynalight? Asi by si je dost lidí už nikdy
nekoupilo, včetně mě. Moc mě těší, že na naši historii nezapomínáme!“
řekl hlavní geront týmu Milan Valenta.</p>
<p>„Gorilák je výrazný, doufám, že výrazný budu i já na trailech. Dresy
se mi moc líbí, jsou krásné a v jiných bych ani nejezdil. Asi je to na
posouzení každého, ale pro mě je hlavně důležité, že jsem spokojený já.
Kvalita a design je něco navíc a jak říkám, pokud by to bylo jinak,
musel bych přestoupit do jiného týmu.“ uvedl na tiskové konferenci
skromně srdcař a tahoun týmu Pavel Hrneček.</p>
<p>Varianta s krátkým rukávem obsahuje na přední straně také vzpomínku
na Jirku Palečka, který tak bude alespoň symbolicky i nadále jezdit s
týmem. Na zádech pak najdeme výčet zásadních akcí od roku 2012, kdy se
reprezentace poprvé probila na šampionát do Rychleb.</p>
<p>Revoluční technologickou novinkou nazvanou JEB™ (Jet Energy Booster)
je vybavena verze s dlouhým rukávem. Ta pomůže jezdcům získat extra
energii navíc, když už budou se silami v koncích a jejich palec bude na
řadicí páčce zoufale hledat lehčí převod. Stačí se podívat na pravý
rukáv a booster se sám aktivuje…</p>
<p>„Obě provedení dresů nepřinášejí jen nový design, ale využívají i
nejmodernější materiály a technologie. Díky nim jsou nejen lehčí, ale
poskytují jezdcům i vyšší výkon a větší komfort. Dresy jsou navíc
vyrobeny z recyklovatelných bio materiálů (100% pes), což je náš
příspěvek k lepší budoucnosti. A kdo se bojí, že mu někdo rozbije
ciferník, tak může jezdit s Fánou!“ shrnul závěrem zástupce (kapitána)
Zdeněk Kubík.</p>
<p>Reprezentanti se v nových dresech poprvé představí 27. března 2023 na první pondělní vyjížďce k Maruš…</p>
<p>Přečti si také oficiální verzi pro ČTK: <a href="https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/fotbalovi-reprezentanti-budou-hrat-v-novych-dresech-cervene-sade-dominuje-lev/2250613">https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/reprezentanti-budou-jezdit-v-novych-dresech-sade-dominuje-gorilak</a></p>
<div class="krown-column-container clearfix span4" id="col-2">
<div class="krown-thumbnail-gallery clearfix"><a class="fancybox fancybox-thumb first" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="ČERVENÁ - gorilla blood red" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-cervena-pd-2.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-cervena-pd-2.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb last" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="ČERVENÁ - gorilla blood red" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-cervena-zd-1.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-cervena-zd-1.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb first" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="Gorilák" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/gorilak.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/gorilak.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb last" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="Záda" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/zada.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/zada.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb first" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="ORANŽOVÁ - coral orange" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-oranzova.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-oranzova.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb last" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="ŽLUTÁ - mustard yellow" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-zluta.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-zluta.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb first" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="ZELENÁ - moss green" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-zelena.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-zelena.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb last" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="MODRÁ - teal blue" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-modra.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-modra.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb first" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="Dlouhý rukáv" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-dr-pd.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-dr-pd.png" width="270" /></a><a class="fancybox fancybox-thumb last" data-fancybox-group="gallery-1" data-fancybox-title="Dlouhý rukáv" href="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-dr-zd.png" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignnone" height="270" src="https://tomhorak.cz/wp-content/uploads/2022/12/crnci-mtb-dres-dr-zd.png" width="270" /></a> </div><div class="krown-thumbnail-gallery clearfix">Zdroj: <a href="https://tomhorak.cz/" rel="noopener" target="_blank">https://tomhorak.cz/</a></div>
</div>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-1157365639406981752022-09-28T16:17:00.008+02:002022-09-28T16:22:59.890+02:00Rychleby 2022<p style="text-align: justify;"><span>Letošní podzimní Rychlebské
ukončení sezony se povidlo!</span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>Vlastně se pár věcí
nepovidlo, ale to se příště napraví. Nepovidlo se konkrétně to, že pár negrů
nemohlo jet a to není dobře. Každý je osobnost a každý je srandě přínosný. Štěpán,
kapitán Sandál, obří koleno Kerob a Gandalf. Ten to tedy v pátek napravil a přijel.
Prostě bez nás nemůže žít a to je pochopitelný.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span>Čtvrtek</span></b><span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>A teď popořádku. Ve čtvrtek
před osmou ranní troubí u mě před ministerstvem školství Dan „Mahony“ Mach s
Bartošákem a zvou mě do útulného auta s kaloněm ve znaku, přihazuji batoh a
bicykl a razíme do Butánu pro Jendáče Búta a Šukáše Malýho, protože jedou spolu
druhým autem a vezou bernardýna se sudem. Vlastně sud s bernardem. Dáme úvodní
pivo a řidiči birell (měli se líp učit :). A hurá směr Náchod. Jak známo Polsko
je vesnice u Baltu, ale k moři nejedeme a tak za Náchodem ostrá levá, pozor
horizont kope a směr Jeseníky. Už standardní a lety naučená cesta se zastávkou
na pumpě na kafe, které si bohužel někteří z nás neumí koupit, probíhá v pohodě
a tak za nějaké tři hodinky nasedáme v Kovárně na rovery a razíme do Vidnavy na
oběd. Tomík na nás tradičně sere protože má gravel a tak jede někam jinam na
asi milion kilometrů dlouhou projížďku podél Černého potoka do hospody k
Modrému jelenovi.</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgpYJoPeqKTJgq4r_CGqDa29QmZkcY8hCGRH1-C6bYx_uRX33uHyu2xO6RrQE2S6jjSll6NVToIelE6_dafAMLL5MXVNkDbmxSG7UCKsIjsW2Qv_hr9FOY8aG2h1QdTqoKwyJUpPrNHXNDL_DhV7u-3Yjmas_Bb699kIS4g0DJA5u03eZBUEHXb6C66" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1332" data-original-width="1998" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgpYJoPeqKTJgq4r_CGqDa29QmZkcY8hCGRH1-C6bYx_uRX33uHyu2xO6RrQE2S6jjSll6NVToIelE6_dafAMLL5MXVNkDbmxSG7UCKsIjsW2Qv_hr9FOY8aG2h1QdTqoKwyJUpPrNHXNDL_DhV7u-3Yjmas_Bb699kIS4g0DJA5u03eZBUEHXb6C66" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dáme 3P (pivo, polívka, prdel :) a jedeme ještě na jedno k
Syslovi. Je 15:15 a Sysel má až od 16:00 a tak jedeme na urbexovou prohlídku
staré rozbořené Šamotky ve Vidnavě. Prohlídka super, čas jsme zabili a vracíme
se k Syslovi. Je 16:10 a nikde nikdo. Proč? Protože jsme idioti a přehlédli
jsme cedulku o dovolené a tak trailem Lesy ČR jedeme 2x okusit Vidnavský okruh
a hurá na Kovárnu. Lukáš má 45 narozeniny a jelikož nakoupil dort tak narážíme
Bernarda….gratulace!</div><o:p></o:p><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>Asi ucítili pivo a tak se
najednou slézají jak Švábi na pivo Horejs, Honza Novotný a Poník a Tomík. U
pivka je srandy kopec a tak se bavíme, ale o čem, to já nevím, páč jsem v deset
odpadl. Prostě únava z práce, vorvanej jak angrešt jsem usnul jak koťátko.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span>Pátek</span></b><span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal"><span></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiOahwcr9TQRt16PNOhgH6FjHTGmrmXOLTm6w4sOiKhPl7r9p2P6iST0uq2VQDHD3wz5KpAG6OlMM2Ro1vrz2kXlfP94Tey0TgoXVTcqo2P5cHnmjwwEo0RFlnw2uFvVaRJdzf3bOIOTrn__3OvYK6t6KW5CV4mOhrNWsKAPnTWVfU734sVyXl2Og91" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiOahwcr9TQRt16PNOhgH6FjHTGmrmXOLTm6w4sOiKhPl7r9p2P6iST0uq2VQDHD3wz5KpAG6OlMM2Ro1vrz2kXlfP94Tey0TgoXVTcqo2P5cHnmjwwEo0RFlnw2uFvVaRJdzf3bOIOTrn__3OvYK6t6KW5CV4mOhrNWsKAPnTWVfU734sVyXl2Og91" width="180" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dobré ráno přeje Zdenánek a
Gandalf a v plné polní se těší na Dr. Wiessnera. Snídaně, hygiena a do sedel.
Wiessnera jak jinak než jako první vylétne Tomík a za ním jedu já. Jsem na sebe
hrdý, počítám se už mezi geronty a tak vyjet nahoru bez šlápnutí je pro mě
výkon. Asi mě zrychlilo lamentování Peti Bartoše který za mnou mrmlal něco jako
„říkali jste krásný stoupací trail vy kreténi“ a tak podobně:) To jsem
samozřejmě nehodlal poslouchat a tak jsem kopnul do vrtule. Na kopci se dělíme
na dvě skupiny. Jedna jede Superflou a druhá přes Naučnou stezku, Verlibu a
Obelix na Jestřába. Toho jsme se rozhodli pořádně vychutnat a prostudovat.
Nájezd do trailu v pořádku, prvních 300 metrů paráda, technický tanec na
kamenech, ale OK. Najednou úzká lávka, nájezd na kámen jak kráva, spíš kámen
jak mamut. To nedám, nemíním se rozbít na tisíc Hrnečků, jeden myslím docela
postačuje a tak použiju nižší objezd a ten je bez problémů.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Mahony je ale kovář a ten se jen tak nelekne
a tak jede a sjede.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg9KPUKJmJMUXD6YFRmWxuxaCFT2bttneF2BOkWVlE3-sC9UnUHaFl0vfJHYaC6XuI_0Bb92juuHUKRa56CwFTs1zaVhe8pB0rq_1ZRqGRiIajDobaN3pyQMffHvodiM7KvW8vpHncJJHlTLfy8iSSzI2QaHygSMilCvlA32nrqJEwh7sVHaSKP3Jeu" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg9KPUKJmJMUXD6YFRmWxuxaCFT2bttneF2BOkWVlE3-sC9UnUHaFl0vfJHYaC6XuI_0Bb92juuHUKRa56CwFTs1zaVhe8pB0rq_1ZRqGRiIajDobaN3pyQMffHvodiM7KvW8vpHncJJHlTLfy8iSSzI2QaHygSMilCvlA32nrqJEwh7sVHaSKP3Jeu" width="135" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Dobře Ty! Pokračujeme dál v tanečcích po kamenech a
lávkách. Jsou tam místa která jsou těžká. Sám je vynechávám. Konstalace hvězd
není příznivá. Ale moc dobře se v tom vyznám a vím jak to jet a tak radím
ostatním, to umím! Bohužel se úplně všichni neodváží a tak „jeden za všechny,
všichni za jednoho“ to postupně zdoláme. I když Dan to pošle bez brzd do kamení
a trochu se odře, ale je to kovář! Jestřáb je ale opravdu krásný a tak vím že
příště zase něco přidám a než půjdu do důchodu dám ho celý. Přidáváme Superflou
a pro dnešek stačí. jedeme na základnu na oběd a pak do lomu si zaplavat. Ono
totiž počasí se povedlo jako v září na Rychlebách ještě nikdy. Teplo a
sluníčko. Ve finále si ale zaplave jen Zdenánek, on jediný dokáže v podzimní
studené vodě zaplavat famozních 30 metrů za neuvěřitelný čas 1:35,7. Zdenec je
prostě Třemešenský Wim Hof a basta! A teď už na Huhňáka, hermelín a domů.<span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Sprcha a razíme do TrailHausu na drink jménem
negroni. To se musí zkusit, ale zjišťujeme že pod báječným jménem se skrývá nic
moc pití a tak se vracíme k pivu. Pokračuje odborná (možná chvílemi odporná) diskuse
o čem koliv. Den byl dlouhý a tak dopijeme, zaplatíme a jdeme bydlet.</div><o:p></o:p><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span>Sobota</span></b><span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>Strašně rád bych napsal něco
o Davidovi Švábovi. Ten ale na kole nejezdí a kamarádí radši z chlapama co mají
Dodge. Tak ho vidíme skromně a většinou stejně hraje šachy, nebo vozí mramor,
tak co už. My ostatní jedeme opět do kopců. Výlet naplánoval Honza Novotný,
jedeme do Jeseníku do nádražní restaurace. Jedeme naučnou cestou Johanna
Schrotha, kde jsem musel edukovat náš v lázeňství nevzdělaný tým příběhem o
metodách tohoto osvíceného muže který dal jméno stavu jemuž se říká „na Šrot“.
Nádražky jsou odjakživa zárukou kvality a tak nás uvítá hrbatej strejda v
pirátským šátku (byli volby, koho mohl volit?) a spustí jako v Hospodě na
mýtince, že má plno, že jídlo nemá a že v Lipové na Rychtě stejně vaří líp a na
pivo že si počkáme. Jenže všichni víme že příŠERÁKu se nedá odolat a tak si
počkáváme. Jedno pivo a jak řekl, tak taky uděláme a jedeme na Rychtu. Já měl
vynikající guláš. Co měli ostatní mě nezajímá a tak popojedeme do Lesního baru.
</span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiCXenY2QRsHXp_dFhxJiMsscMWjrW8incPRVfGlkv2ExMJc8aAX48_Tv1F7h0YOIV84RxWlrROkw0wkKPY1enMyAxAJRLabx7Nst4V9eQ8DOfnw0vmKrcTHYWDKLaCGRhT43E_ZGju0PV-jsosJRaX9JLGGRByGr4w58PZ_C50cKVEHKvr9HFKDjc8" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2000" data-original-width="1500" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiCXenY2QRsHXp_dFhxJiMsscMWjrW8incPRVfGlkv2ExMJc8aAX48_Tv1F7h0YOIV84RxWlrROkw0wkKPY1enMyAxAJRLabx7Nst4V9eQ8DOfnw0vmKrcTHYWDKLaCGRhT43E_ZGju0PV-jsosJRaX9JLGGRByGr4w58PZ_C50cKVEHKvr9HFKDjc8" width="180" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Prostě pohoda bar na kopci v lese. Je to dobře zásobený a prosperující
samoobslužný bar který funguje jen proto že tam nelezou zloději a ty tam
nelezou proto že je to na kopci.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjT0xH9YeoLtJPUOpf-LLheFRVICctshaFMSWI_BSsjzcLTrRfdnuDovZMVRMDl4AoObhEhxlLtrwcwPw-mWFJCQZfWmro9pI7GrVbY9Ph0fn0Pcn799dRbDnnikV_-wODLE29-e8W7wo7YrlaIqmwiSligQPD9YAXSpNCMDuI4QjYkj708QwrJfaxb" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjT0xH9YeoLtJPUOpf-LLheFRVICctshaFMSWI_BSsjzcLTrRfdnuDovZMVRMDl4AoObhEhxlLtrwcwPw-mWFJCQZfWmro9pI7GrVbY9Ph0fn0Pcn799dRbDnnikV_-wODLE29-e8W7wo7YrlaIqmwiSligQPD9YAXSpNCMDuI4QjYkj708QwrJfaxb" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Prostě jedeš dokud můžeš do kopce, když
nemůžeš tak se kopec ještě víc zvedne a když už to nedá ani Janko Tlačič pěšky
tak se to zvedne znova. Opět pivo a pokračujeme dál a dál do kopce směrem Smrk.
Jedu takticky abych se vyhnul Mahonymu. Jeho kolo vydává takové zvuky, že to
plaší zvěř v širokém okolí. Jenže jak jsem už říkal Mahony je kovář a ten to
dá. Pod smrkem se odděluje partička nejdrsnějších bajkerů a jede zdolat vrchol.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiEIojRJWWLezCj3wAbMfNjA-jRQ2Wm-1Xxak2uhf5oW1lvXUfqxs53eRErWp3aUnN5lro1wYIDykJlzgxPTwovmSKPEMnX2oDm_aeERytsKSTZqvFB2LkhSz3y8vVG9pfYC5l3-9ty_lDOxzyShIxsP3zUJLIafawY97vNswmnVLVktOqO8pg2HWQO" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiEIojRJWWLezCj3wAbMfNjA-jRQ2Wm-1Xxak2uhf5oW1lvXUfqxs53eRErWp3aUnN5lro1wYIDykJlzgxPTwovmSKPEMnX2oDm_aeERytsKSTZqvFB2LkhSz3y8vVG9pfYC5l3-9ty_lDOxzyShIxsP3zUJLIafawY97vNswmnVLVktOqO8pg2HWQO" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Popravdě nám dobytí vrcholu znemožnilo bažinaté podloží jak z filmu Král Šumavy
a tak otáčíme opravdu, ale opravdu těsně pod vrcholem ke sjezdu po hranicích na
cestu. Konečně zase dole kopec a tak kličkuju mezi loužema rašeliny a pařezy.
To ale nedělá Petr Bartošů a tak to zapíchne po nábu a skokem pařez řidítka
mizí v borůvčí. To se ale netýká Dana, ten kolo utopí skoro celý a taky půlku
sebe. Ale je to kovář!.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgGk78VpJWPVZ6yOdyYN5aPEIbFHSFJRUkvq7skSz0X_kk2kTe8NppUhKRBQ_08KOO_NHAwISpXcMpaevLvrPBNLGnFDEM518A-Kqu71yDaGZNDeuDM17DmzOBt9rQgtOF4h8e29wT4fj5QBVkWwCCWLUa7A2143bHUWGmqOV1mXdquEONPKULM4dII" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgGk78VpJWPVZ6yOdyYN5aPEIbFHSFJRUkvq7skSz0X_kk2kTe8NppUhKRBQ_08KOO_NHAwISpXcMpaevLvrPBNLGnFDEM518A-Kqu71yDaGZNDeuDM17DmzOBt9rQgtOF4h8e29wT4fj5QBVkWwCCWLUa7A2143bHUWGmqOV1mXdquEONPKULM4dII" width="135" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgGk78VpJWPVZ6yOdyYN5aPEIbFHSFJRUkvq7skSz0X_kk2kTe8NppUhKRBQ_08KOO_NHAwISpXcMpaevLvrPBNLGnFDEM518A-Kqu71yDaGZNDeuDM17DmzOBt9rQgtOF4h8e29wT4fj5QBVkWwCCWLUa7A2143bHUWGmqOV1mXdquEONPKULM4dII" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjkBbPrc3so9tPCFOIde3IY-aWxwXNI2hGcumNYKQjuPe-lLttMekvr_eWopyasQ6SbHML0lF_Epapop9dO5Wu-e6uuzM2cMb_49aPozkVDYyv3GhlSJ4yaaNrWO0Q5NNvvs0VjPjfLGMLemPJmB3pJxDrjWWEp7dC8s-YbhTrjDXiPXLMe_6ykMY98" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjkBbPrc3so9tPCFOIde3IY-aWxwXNI2hGcumNYKQjuPe-lLttMekvr_eWopyasQ6SbHML0lF_Epapop9dO5Wu-e6uuzM2cMb_49aPozkVDYyv3GhlSJ4yaaNrWO0Q5NNvvs0VjPjfLGMLemPJmB3pJxDrjWWEp7dC8s-YbhTrjDXiPXLMe_6ykMY98" width="135" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div style="text-align: justify;"><span style="text-align: left;">A teď dolů z kopce zaslouženým sjezdem mezi kameny a
pařezy.</span></div><span style="text-align: left;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhK_suYyu9sFfI7kgIERJjFplQlpKlhkw4hsDg8fZvfw8IT90lqDj5h2AIdetWR_blKRcIJeyJWWoE0QhHo072ruSUhpwXzd_dKn1mrC6O-2uEyAsunU8c3M3hjdHZSq5wsFcgwRUv4CGX1eJES_f64iHxWXt3LqMZK1uh_h9oGMEIBg1oGjP6TKFGE" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhK_suYyu9sFfI7kgIERJjFplQlpKlhkw4hsDg8fZvfw8IT90lqDj5h2AIdetWR_blKRcIJeyJWWoE0QhHo072ruSUhpwXzd_dKn1mrC6O-2uEyAsunU8c3M3hjdHZSq5wsFcgwRUv4CGX1eJES_f64iHxWXt3LqMZK1uh_h9oGMEIBg1oGjP6TKFGE" width="320" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div></span></div></div><div style="text-align: justify;">Jak to dává Tomáš na gravelu je záhadou. Sjeli jsme na lesní cestu a s
jednou zastávkou u vodopádů Stříbrného potoka valíme až do Žulové.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiACJHH0OjdpVABWutp2jufhUmkPOcdSAfihBqFcMYnTbia2HLLQYsmIr4hpD3Sv388i4D9DbyGyc1iW38zZM32JO2i8XWCxDyxhRjkSx6mmKkAU9payMYPbQ2unI7uI7PTXuJm3cc1uPHErTjWEbK6eRvDDS6aAOmTvVegKmUVlCUgNkwUBFHIokMz" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiACJHH0OjdpVABWutp2jufhUmkPOcdSAfihBqFcMYnTbia2HLLQYsmIr4hpD3Sv388i4D9DbyGyc1iW38zZM32JO2i8XWCxDyxhRjkSx6mmKkAU9payMYPbQ2unI7uI7PTXuJm3cc1uPHErTjWEbK6eRvDDS6aAOmTvVegKmUVlCUgNkwUBFHIokMz" width="135" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Opravdová
odměna skoro až domů. Teď už to jede i Daňkovi bo nemusí šlapat. Doma sprcha,
rozloučit ze sobotními odpadlíky a zbytek společenstva jde na večeři ke
Kaštánku. Pivo, utopenec, Poník Kafe, protože se nás taky chystá opustit. Po
cestě do postelí probíráme Danovo problematické kolo a po vyřčení všech diagnóz
doporučuju ranní návštěvu základny a servisu. Dobrou noc a zítra naposled.</div><o:p></o:p><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><b><span>Neděle</span></b><span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>Snídaně, hygiena a čekání na
kováře. Ten se vrací nadšený z toho že kolo je OK a zklamaný že ON byl té
závady příčina. Vlastně jen jeho neohrabané kovářské tlapy neschopné držet
cokoliv jiného krom kladiva. Je to asi Thorr :) Rozhodopádně bajk je cajk a co
s ním bylo ať řekne každému Dan osobně. Ta sranda za to stojí. Opouští nás
Lukáš a Zdenec kteří už kolo nesedlají a jedou za rodinama. Takže vše už je
připraveno a v komorní sestavě Já, Dan, Petr, Tomík a Honza uháníme ke kostelu
na Boží hoře. Opravdu parádní místo kde by se v budoucnu mohl klidně odehrát
výlet za západem slunce s opékáním buřtů. Odjíždíme po schodech dolů do Žulové
a pak na Obří stůl a židle. Tady jsem si zavzpomínal na Jirku Palečka, protože
od tama mám krásnou společnou fotku. </span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjgKMbsGPaknIpdCZ785K5bbxnHoc0KP2g28CiXPUYrA_oO1g2OsS5kCbv6vJPL1HeTEa24xXRAgcPRRbyxjiAR2uCJBGRhEqhVSy-eP8MctZmTcRSwQh0TeBB_tBxnwmJVc0_JLpC09olaTRrKOwnX3ycVS6PoB1o3YjAuyBUwDzm7bCBoExZ7VmLQ" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2000" data-original-width="1500" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjgKMbsGPaknIpdCZ785K5bbxnHoc0KP2g28CiXPUYrA_oO1g2OsS5kCbv6vJPL1HeTEa24xXRAgcPRRbyxjiAR2uCJBGRhEqhVSy-eP8MctZmTcRSwQh0TeBB_tBxnwmJVc0_JLpC09olaTRrKOwnX3ycVS6PoB1o3YjAuyBUwDzm7bCBoExZ7VmLQ" width="180" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">No nic, svět se točí dál. jedeme se
vystěhovat, trochu poklidit a domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele
to se těším na příští rok!</div><o:p></o:p><p></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>A tímto končí další festival
bajkingu, alkoholismu a nekorektního humoru.<o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span><o:p> </o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span>PS: nemůžu si pamatovat
všechno a tak pište zprávy a report mohu obohacovat o další neuvěřitelné
zážitky!<o:p style="font-size: 18pt;"></o:p></span></p>jecznyhttp://www.blogger.com/profile/09141997970219658715noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-84130322150875984442022-08-17T16:41:00.001+02:002022-08-17T16:41:46.352+02:00Stříbrnice 2022<p>Bajkovací akcička připravená Tomem vypukla ve čtvrtek, 2.června. Všichni jedeme autama, až na Toma, kterej gravluje do Stříbrnice vlastní silou.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzCvA6CQNy9wvtARLPjKZ3zmsqFc1C_YafPRVGOW5ttM2QsJN7VL-OCd-XhZex-FEqpvUpwjsOkTPIoMBQJEEwyqKeIdMoorDZX7BOrS94DeR0uKUBnp43cnzCvEtXlTqsH3fwg57sCBTsNidtd2eormsoxzREcGc6L6aqT0B_0Tww8xNckrZWnAGw/s2560/IMG_20220602_093023-scaled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Gravelista Tom" border="0" data-original-height="2560" data-original-width="1920" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzCvA6CQNy9wvtARLPjKZ3zmsqFc1C_YafPRVGOW5ttM2QsJN7VL-OCd-XhZex-FEqpvUpwjsOkTPIoMBQJEEwyqKeIdMoorDZX7BOrS94DeR0uKUBnp43cnzCvEtXlTqsH3fwg57sCBTsNidtd2eormsoxzREcGc6L6aqT0B_0Tww8xNckrZWnAGw/w240-h320/IMG_20220602_093023-scaled.jpg" width="240" /></a></div>Každá nigerská skupina odjíždí v tolik, v kolik může. Já vyrážím Ignácem v osum, naloženej až po okraj svejma i Tomovejma krámama. Cesta až k Velký Jesenici v normálu, pak jedna díra za druhou až k Hanušovicím, jednotlivý díry doplněný několika semafory, jakože technologická přestávka. Přes všechna protivenství ŘSD stojím o půl jedenáctý u bloku Bé ve Stříbrnici.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCNq-cem_FP2pyBDU0sXWdKnYn3yik4_sREGWwz5OcYiQUm6dmff-qFgShWEnsp0Tct0X1FNrmjzI7Quz5vC3CpkQZk00V0X2rEzSBL6cxqZ-pOhSs-ij0rGyWvq9vvyiXBVlGQAQFldKufPXdhGPKZMBW-OfFN6caLhITSEHO-bPFOlXUjqW7OklT/s2560/IMG_20220602_104625-scaled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Ignác u bloku B" border="0" data-original-height="1440" data-original-width="2560" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCNq-cem_FP2pyBDU0sXWdKnYn3yik4_sREGWwz5OcYiQUm6dmff-qFgShWEnsp0Tct0X1FNrmjzI7Quz5vC3CpkQZk00V0X2rEzSBL6cxqZ-pOhSs-ij0rGyWvq9vvyiXBVlGQAQFldKufPXdhGPKZMBW-OfFN6caLhITSEHO-bPFOlXUjqW7OklT/w320-h180/IMG_20220602_104625-scaled.jpg" width="320" /></a></div> Strojím se do bajkerskýho a vyrážím na nejbližší z kopců, na Štvanici. Takřka pod vrcholem v Sedle pod Štvanicí dostávám zprávu od Hrnce, že je dole spolu s Janko Tlačičem a Lukášem, že se oblíkaj a kde že jako sem. Naviguju je žlutou značkou nahoru, aby na křižovatce s modrou, odbočili vlevo a po asfaltce až do sedla. Než se sem vyškrábou, jedu k vrcholu Štvanice, opírám bajk o rozhlednu a lezu se rozhlídnout. Teprve z vrchu vidím, kde vedou trasy místních trailů a tak budu chtrej jako rádio, až dorazí první grupa. Radši jim jedu naproti, aby nezabloudili. Jako bych to tušil. V sedle odbočujou vpravo. Telefonní depeší je posílám do… leva a tak se shledáváme kousek pod rozhlednou. Povinně ji taky vylezou až na hrb, aby viděli to okolí. Když zase sestoupili, tak hned u paty rozhledny najíždíme do stopy čerstvě udělanýho trailu. Prozatím není nikde vidět žádný značení a stopa byla poježděná minimálně. Jenom párkrát šlápneme a už za třetí klopkou musíme obejít překážku položenou přes trail. Ještě několik zatáček, pár hupíků a stojíme u horní stanice lanovky „Kaple“. Otáčíme se do sedla a jedeme k trailu na louce, kterej jsme viděli z rozhledny. Trail se zdá bejt nedokončenej, klopky plný kamení, šlapat musíme i z kopce jak je pomalej. Po znenadálým ukončení trailu se znova vracíme pod rozhlednu, k čemuš částečně využíváme stoupací trail pod rozhlednou. Ze shora chceme jet duhou lajnu, avšak hned za lanovkou nás zastavujou červenobílý pásky natažený přes lavice i klopky. Dobrá, nikde nikdo, pojedeme dólu stoupacím trailem. Je sypanej bílou drtí a fiští to taky dobře. V druhý sekci je bagřík a cosi kutí na lajně. Objíždíme ho, jenže druhá sekce pro nás vzápětí končí na louce a tak se vracíme stoupací lajnou zpátky. Hrnec se ňák předemnou flajzá, tak ho popoháním slovy: „Rychlejc neumíš?!“, což ho zpomalilo ještě víc. Gerontodont a prohání mě??? U bagříku zastavujeme a Hrnec se budovatele zeptal, jestli opravuje nebo buduje. Obsluha budovatelsky přitakává a k našemu překvaní nás ujišťuje, že na opravený lajně můžeme jezdit. Když mu říkáme, že jsou na ní pásky, kouká zase on. Aha, ty tam jsou, protože tady byly enduro závody, ale teď můžeme dát ty pásky stranou a jezdit. Jezdili bysme, jenže máme hlad, takže na ježdění prdíme a nejkratší cestou mastíme z kopce rovnou do Stříbrnice do Penzionu Štvanice na oběd. Hleďme! Tom už leží u Béčka. Posíláme ho za náma do penziónu. Objednáváme si pivko, kulajdu a smaženýho sejra. Tom je tu coby dup! Jen se ukázal tak hned: „Tak kam vyrazíme?!“, jako by mu těch 120kiláků nestačilo. Pojíme a uvidíme. No a co kdybychom… jeli na Dalimilovu rozhlenu, je to ňákých 12kilásků. Dohodnuto. Po jídle ale jdeme nejdřív vypakovat auta a ubytovat se. U Béčka je živo. Horejs s Dejvem vybalujou a zdržujou odjezd na Dalimilovu kroniku. Když se vydováděli při vybalování a oblíkání, jedeme. Jako znalec zdejšího prostředí naviguju a vedu grupu po modrý do Starýho Města. Před nádražím doleva a pryč za město. Stoupáme podél Vrbenskýho potoka asfaltkou kolem zotavovny, míjíme Malý Vrbno. Stoupáme až do Velkýho Vrbna ke sjezdovce, kde odbočujeme vlevo z asfaltky a šups furt do kopce. Čelo pelotonu Tom, Hrnec, Dejf se mi ztrácí, vzadu jsou Horejs, Tlačič, Lukas. Po dalším kilometru v sedle, jsem v sedle a před sebou vidím rozhlednu v plný kráse. Konečně vrchol a lavičky. Rozhledna je zavřená, ale rozhled od paty je taky pěknej. Když nás je u rozhledny plnej počet, dělá nám Tom památeční fotku.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHnZ93RDN_YPjO7U9geQXxD--cCWWpXA4qgz7WtbFewVYyEJJyQ_JwHJDT4npwxfhcHjokwNxsnBUJ35mwUBFEBOaQJed4n_E3WcmGxwc1bV4wzePpS5uiSiJPus07aeK7CYxDo950P_97bHoNaeUQeO2tU8o8ZWDvvvKSnbXzZVwK7UfbXRLzfk_r/s2560/IMG_20220602_181044-scaled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Crnci u Dalimilovy rozhledny" border="0" data-original-height="2560" data-original-width="1920" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHnZ93RDN_YPjO7U9geQXxD--cCWWpXA4qgz7WtbFewVYyEJJyQ_JwHJDT4npwxfhcHjokwNxsnBUJ35mwUBFEBOaQJed4n_E3WcmGxwc1bV4wzePpS5uiSiJPus07aeK7CYxDo950P_97bHoNaeUQeO2tU8o8ZWDvvvKSnbXzZVwK7UfbXRLzfk_r/w240-h320/IMG_20220602_181044-scaled.jpg" width="240" /></a></div> Zcela odpočinutý se vydáváme zpátky do Stříbrnice. Teď jedeme dólu po zelený značce loukama a pastvinama, přičemž fištíme s větrem o závod. Zastavujeme jen, abysme si otevřeli průjezd na pastvinu. V polovině pastviny Hrnec zastavuje, protože v dáli zahlídnul stádo skotáků. Co je? No ve stádě je bejk psali u vjezdu! No a?! No bejk! Ty krávy jsou jenom zvědavý, to je v poho, povídám. Jedu! V plný rychlosti u stáda hulákám huj, huj, huj a vylekaný stádo poslušně mizí za křoviska. Zastavuju až u průlezu na konci pastviny. Za chvilku jsou tu i ostatní Negři. Následky průjezdu „zaminovaným“ územím vidím na rukavici. Nu což, mina se rozprskla a potřísnila mě. Nezraněni skotáky pokračujeme ve sjezdu, teď už za ohradníkem a po standardní cestě. Abysme se nevraceli stejnou cestou, odbočujeme a jedeme Andělským údolím podél Andělskýho potoka. Na úrovni Kunčic potok brodíme, přejíždíme hřbet u Petra a Pavla, jenomže těsně před Kunčicema se nám staví do cesty zavřený JéZedDé. Nezbejvá než ho objet okolo pastvinou a u zvoničky sjet na silnici a po ní dojet až do Stříbnice k Apartmánům. Tady se poznáváme s novou posilou, Fidem a Dufanem oba bytem v Reichenbergu. A taky se tu vyloupnul Honza. Než si uděláme pohodlí, dostáváme info, že na Dalimilku dorazil „pomocný učitel“ Zdenánek. Někde jsme se s ním minuli poblíž výběhu skotáků, kterých leknul a radši jel okolo po modrý značce. My už jen Koupačka, flákačka, putyka s koksákem, seznamovačka a oheň u bloku Bé. Propan Butan alias Janko Tlačič tlačil na pilu s koksáky i jinýma tekutinama a to tak, že jeho postel zůstala do rána prázdná. Tím se skončil první bajkovací den. Ráno na trojce bylo klidný. Vetšina vyspávala večerní řádění. S Hrncem snídáme a rozhodujeme se vyrazit kolem osmý na Dolní Moravu. V ostatních pokojích se sice něco hejbe, ale jen zvolna. Ejhle Janko Tlačič se vyloupnul a ze šestky. Prej sme mu večír neotevřeli, tak šel spát jinam. Hehehe kliku nenašel, tak je to. S Hrncem nečekáme na ostatní a jedeme napřed. Už za chvilku mám problém s hydrovakem. Doma jsem zapomněl uzávěr a tak mi voda teče na záda. To je ovšem prdlajs proti tomu, co chybí Tlačičovi. Ten má doma cykloboty a tak musí prozatím jezdit v keckách. Nic, krom vody na zádech i v kaťatech nás nebrzdí a tak stoupáme přes sedlo pod Štvanicí nad Hynčice k rozcestí „U zatáčky smrti“. Odbočujeme vpravo, abysme kouzek za rozcestím tlačili kilometr a půl k „Padesátce“ další odbočce. Z vrcholu nad Padesátkou sjíždíme k vojenský silnici a po asfaltu zase stoupáme na Mokřiny do nějákých 1100metrů. Objíždíme vrchol Souš a míříme Pod Babuši 1150m. Za několik minut, slovy, hodinu a půl, už stojíme pod Slamníkem u restaurace Slaměnka. Po cirka 14km jsme první u trailů na Dolní Moravě. Hodinu po nás vyráží ze Stříbrnice skupina spáčů Tom, Honza, Fido, Dufan a Zdenánek. Jedou trochu jinou cestou, než jak sme jeli my s Hrncem. U Slaměnky naně čekat nebudeme, jedeme modrou lajnu nazvanou „Selský flow trail“. Dole u lanovky se srazíme s těma, co jeli autem, jako Lukas, Dejf a Butič i s těma co mají příjezd dneska teda v pátek, teda Švábik a Ponko. Modrá 7km dlouhá lajna nás pohoupala a dovedla ke spodní stanici lanovky a občerstvení. Od sedmi jsem neměl v hubě. Teď je skoro jedenáct a v bufáči je kupodivu volno. Aby ne, zatím maj jen polívku za 65vočí. Takže polífka, chleba, kofola a … prachy v prachu. Na Vochcapu se objevujou známý gezichty jsou v zahrádce u hotelu pod lanovkou. Přivoláváme je k sobě. Po přivítání si jdeme koupit celodenní lupen na lanovku a hned na to jedeme vzhůru, zatím co grupa dva dorazila ke Slamněnce a začínaj kroutit klopky směrem dolu. Slunce právě začíná urputně slunit. Nahoře se rozhodujme, co pojedeme.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE5MQaZlG5CZePI0Mx_UP0khE2Kmvya7hk8bA6MIfPzfEc3AuQGifheu2a1kGcenOZHUnyG_K6lYKlZIWLbWzjOut8vY_znM8fMYxhsBkURTskBIaKoUphLqCp3BcrbKzA-wiIDwRYmh_PwXk2960d7mTPMtCKaHYW-jsVKO0bQGERrhPet_w9uekr/s2040/IMG_20220603_160155.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2040" height="241" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE5MQaZlG5CZePI0Mx_UP0khE2Kmvya7hk8bA6MIfPzfEc3AuQGifheu2a1kGcenOZHUnyG_K6lYKlZIWLbWzjOut8vY_znM8fMYxhsBkURTskBIaKoUphLqCp3BcrbKzA-wiIDwRYmh_PwXk2960d7mTPMtCKaHYW-jsVKO0bQGERrhPet_w9uekr/s320/IMG_20220603_160155.jpg" width="320" /></a></div><br /> Teď si dáme zelenou „Mlýnský trail“ 8km bez záludností i skoků a proto je rychlej. V půlce u Vyhlídky se omylem vracíme na modrou lajnu. Dole u lanovky už je cvrkot. Mraky lidí a mezi nima Ponko se Švábikem. Znova lanovkou nahoru a teď něco náročnějšího. Mastíme červenou lajnu „Lesní trail“ přes 5kilometrů dlouhou, která hned za první zatáčkou začíná slušně hopsat. Na rozdíl od modrý jsou tady i rockgardny, lavice, stepUpy a kdoví co ještě za šílenosti. A všechno je to pěkně ostrý. Na několika lavicích dostávám pecku do rukou, když dopadám na plocho nebo na přední kolo jedouc pomalu. Jedna ze sekcí se podobá enduru. Všude samej kořen a lajnu si můžeš vybrat jakou chceš, všechny vedou mezi stomama. Kdysi zlomenej okovec se ozejvá a ozejvá, až bolí jako bych ho znova štrejchnul. Naštěstí jsme zase dole u lanovky. Na zahrádce u bufáče sedí zbytek grupy. Využívám situace a jdu ukojit pocit neustálýho hladu i žízně. Bufáč má navaříno, jede naplno, takže si konečně můžu dát péne. Je ho hrstka, za horentních 220kaček. Po lehkým obědě mastíme znova nahoru. Opět modrá flow lajna. A zase nahoru. Teď znova červená. Zase blbě dopadám na jedný lavici a pravej loket od tý chvíle bolí jako čert. Přejíždím na modrou a nechávám ostatní, ať si jedou s pánem bohem, nebo jiným soudruhem. Když přijíždím k lanovce, ostatní už se vezou vzhůru. Usazuju bajk do háku za sedačkou a nasedám k jízdě nahoru. Po vystoupení z lanovky si jdu sednout do skládacího látkovýho křesílka u Slaměnky. Ostatní jedou další lajny. Někteří jako Zdenda, Hrnec, Tom jedou zkusit černou. Nějákou dobu sedím sám. Pak se objevuje Janko, Ponko a Lukas. Jdou si koupit něco k pití a sedaj si do stínu slunečníku, tak jdu za nima. Asi tak během hodiny se postupně objevuje zbytek Negrů. Že prej dáme ještě dvě lajny a budeme se pakovat. Jedu jednu zelenomodrou a druhou čistě zelenou. Autaři jedou do Stříbrnice gumokolama a Hrnec, Já, Dufan, Fido, Zdenda a Honza po vlastní ose. Chybí nám Tom, protože se rozhodl jak už je jeho zvykem, prodloužit si bajkování o pár kiláků. Fidovi trochu hodně uchází bezduše, takže občas musíme zastavit a foukat. I přes drobnej problém se dostáváme na základnu, kde se všichni ve zdraví shledáváme. Provádíme údržbu těla, do pneušky Fidova bajku dolejvám mlíko a Hrnec shání míč, aby si moh zahrát kolovou. No a teď zase ta volná zábava. Lahváče nebo trocha točenýho ve Štvanici. A potom hups do kanafásu. V našem aprtámu se snažím usnout jako první. O něco pozdějc přicházej lehce rozjaření ostatní. Hrnec lehne ani se nehne. Lukas pár fteřin něco brebentí a chrrr, chrrrr a chrrrr. Jendáč Tlačič Buťák si lehá společně s Lukasem, ale místo aby v klidu usnul tak se mu z huby furt ozejvá cccc, cccc, cccc, cccc. A já, kterej už hodinu ležím, to nadělení poslouchám a né a né spát. A zase chrrr, chrrr, chrrrr od Lukase a vzápětí cccc Jendáč a chrrr, cccc a zase chrrr a cccc. To chrápání mi vůbec nevadilo, ale to Jendáčovo cccc se prostě poslouchat nedááááááaaaa. Ráno v šest mám pocit, jako by mi někdo vymlaskal do hlavy díru. Přesto vstávám, dělám si snídani a očekávám sobotní dění. Hrnec mě následuje a taky si láduje hlavu snídaněj. Janko vstává umlaskanej a jedinej Lukas nevstává vůbec, zízí do mobilu a rozhodně prej s náma dneska nikam nejede. Ještě jeden s náma dnes rozhodně nikam nejede. Šváb. Ale ten s náma nejede obvykle nikam. Prej se pojede podívat po naučný stezce „Opevnění staroměstska“, očemš úspěšně pochybuju, páč například mezi Srubem StM-31b a zotavovnou je 30ti metrovej sešup k Vrbenskýmu potoku a hned za ním se vypíná krpál ke Srubu StM-32 „Krajní“. Na 400metrech o 100metrů vejš. To je na jednoho Švába moc. Od sedmi se venku rojíme a o půl osmý v sestavě Tom, Horejs, Tlačič, Ponko, Dejf, Hrnec, Dufan, Fido, Honza a Já, vyrážíme vzhůru podél Stříbrnickýho potoka. Cesta se zvedá spolu s teplotou a tepem. Jedeme zvolna ale i tak se začíná peloton trhat. Vzadu jedou Horejs, Janko Tlačič, Ponkič. Ostatní se držíme pospolu. Na rozcestí po dvou kilákách, končíme s asfaltem a odbočujeme. Vyčkáváme na příjezd opozdilců a „hřebenovkou E3“ šest kilometrů klesáme, někde pozvolna, jinde fofrem. U silnice č.446 jsme o sto metrů níž a přesně tolik nám schází do Kladskýho sedla. Jsme všichni, tak do sedel a na sedlo. Stoupáníčko asfaltkou k hranici je klidný, počet aut minimální. Když se jedno objevuje, jede před ním long-drink-bordista!!! No, když si chce rozbít držku, proč nééé. Nahoře v sedle je Polských longbordistů tři-zadky. Tím se vysvětluje minimální provoz. Prknysti tady maj slet. Teda sjezd. U Chaty Kladský sedlo v 815metrech nad rybníkem je naštěstí celkem volno. Usazujeme se na lavicích a jdeme si koupit občerstvení. Je půl dvanáctý, 12kilometrů v nohách, tím pádem čas hladu. Teda alespoň u mě. Maj borůvkový knedle s tvarohem jůůů. Ujišťuju se, že mám čas na takovou baštu. Jo! V klidu, ujišťuje mě Horejs, maje v pazouře nářadí a „rozpůlenej“ jednoválec značky „schlapke“ neboli pedál. V kuchyni si vyprosil mazací volej a já ty borůvkáče s tvarohem, mazaný máslem, možná. Tom si dal utopence, ale všichni něco na pití, většinou pívo, minimálně jedinců birell a já ještě růžovou žbrďu. Oprava se zdařila, knedle byly hnedle, za 20minut. Pojedenej, naborůvkovanej (tj. stejný jako naspídovanej), můžu znova jet. Děláme společný foto a jedem pryč ze sedla. Šestset metrů jedeme, než se před náma zvedl Mlžný vrch 975mnm. Jediná mlha kterou pozoruju je ta, která se začíná tvořit okolo mýho těla, neboť je hic. Tlačí všichni, včetně Janko Tlačiče. Pod Mlžným vrchem nás míjejí turisti, který jsme předjeli ještě pod vrchem. Ale my jim to zase natřem, až to bude z kopce he. Na Mlžným na sebe čekáme. Prďák máme zasebou, můžeme zase předjet tůristy. Na Chlupenkovci po 2,5kilákách jsme v 980metrech pokořili vrcholek stoupání. Radost z klesání tvala jenom půl kilásku ke skládce dříví. Dalších 600metrů byla cesta rozsekaná, plná bláta od kůrovců těžícich stromy. U Medvědí boudy najíždíme na asfaltku vedoucí do kopce až na Paprsek. Na rozcestí Palaš lehce nad 1000mnm, po 2,5kilometrovým stoupání čekáme na opozdilce. Společně se jedeme mrknout k turistický chatě Paprsek, kde je bóží dopuštění a turistů jak na Václaváku. U chaty i přilehlým okolí je plno, fronta na občerstvení nekonečná. Naštěstí v horní části u lesa stojí párty stan, ve kterým hraje Jazzová kapela fláky z 30tých let. V zadní části stanu je pípa a kafostroj s obsluhou, kde točej pívo a dělaj kafe. Fronta je minimální čekací doba skoro nulová. Obsazujeme místo na trávníku vedle stanu, odkud je pěknej rozhled do kaje ke Stříbrnici a kde nám hudba hraje do ouška.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7CS03sISjref76cRuGyfat41FTPZVKV1hWcfvWK6UJMy_O1KbvyQRkyaKfm6hQERjJcYCBJoFmoT52Pt6DCwMR1KDHQs3Ozd3juHsBXsskMhx6BL76pWmLPWVDxglqu4q3R3NL7M5qWhuomSHNg0GVXazlNOX-pFUOhtWwX8sFv8fmNnGlbIY2sBL/s2560/IMG_20220604_131058_1-scaled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="2560" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7CS03sISjref76cRuGyfat41FTPZVKV1hWcfvWK6UJMy_O1KbvyQRkyaKfm6hQERjJcYCBJoFmoT52Pt6DCwMR1KDHQs3Ozd3juHsBXsskMhx6BL76pWmLPWVDxglqu4q3R3NL7M5qWhuomSHNg0GVXazlNOX-pFUOhtWwX8sFv8fmNnGlbIY2sBL/s320/IMG_20220604_131058_1-scaled.jpg" width="320" /></a></div> V dohledu je Dalimilova rozhledna, kde sme byli předevčírem. Odpočinutý, rozhlídnutý, napojení nasedáme a jedeme k Trnový hoře. Od který je krátkej, ale prudkej sešup po kamenitý cestě na asfaltku. Tom na gravelu si to určitě užil. Neustále jedeme čevenou značku „Hřebenovka E3“ přičemž asfaltka je taky pěkně skloněná, uhání to po ní o zlom vaz. Za pár minut projíždíme Petříkovem, odbočujeme z E3 do Ostružný. Od kostela Zjevení Páně jedeme dvěstě metrů po státovce, pak odbočujeme před nádražím na místní komunikačku vedoucí na Banjaluku, tady podjíždíme železniční trať a po 5ti kilometrech stojíme u nádraží Branná. Nahoře v městečku Kolštejn (Branná) nás čeká po 35ti kilometrech oběd v minipivovaru. Obsazujeme polovinu venkovního sezení. Tom někam odbíhá a po návratu cosi tajemnýho vyjednává s obsluhou. Pročítáme lístek, objednáváme si místní pivo, kofolu a já birell. K jídlu mají hambáče na několik způsobů, grilovanou klobásu, hranolky a to já na rozdíl od ostatních nemusím. Nakonec jsem rád za svíčkovou s knedlíkem. Ve čtyři 00 se tom zvedá, jde k obsluze a zase cosi dojednává. Vrchní mu přináší tajemnou krabičku. Na první pohled vidíme kremrole! Ale nejsou to kremrole, je to místní specialita „Staroměstská máslová trubička“. Tom nám zacpal na chvíli hubu. No a teď zaplatit a do sedel. Teď jsme silný a rozdováděný po kremro… teda trubičkách, takže někteří sjíždíme schody u kostela. Ti míň odvážný a Tom jedou silnicí na křižovatku pod městem. Překračujeme státovku, rozjetý míjíme odbočku na modrou značku. Nevracíme se a stoupáme necelej kilometr silnicí k Vikanticím. Sjíždíme dva kilometry bez šlapání do Šléglova. Trochu si užíváme stoupání nad Šléglov a opět dva kiláky sjezdu do Starýho Města. Nad hřebenem Kraličáku se to mračí, předpověď není dobrá. Za sebou máme 45kilometrů, to by bylo zmoknout těsně u cíle. Jedeme nejkratší cestou, teda po modrý značce do Stříbrnice. Od nádraží za posledním barákem to nepříjemně stoupá. Na 1200metrech o sto metrů nahoru. Protože se všichni loudaj, přidávám a jedu první. Pod vrcholem u základový desky StM-29 mě předjíždí Honza a hned potom Tom. Ostatní se loudaj dál někde vzadu. Po překonání vrcholu i ohradníků pastviny sjíždíme na silnici ve Stříbrnici a šťasně se po 47kilometrech dostáváme na základnu, kde nás očekává Švábik s míčem. Hrnec si mohl konečně zahrát kolovou. Několik míčů posunul, párkrát poskočil, než toho nechal. Lukas ležel jak kravskej hnát na posteli, ale přeci jenom né úplně celej den. Po našem odjezdu se sebral a pěšky šel na Kralickej Sněžník, napil se vody ze studánky a na zpáteční cestě uviděl slůně na podstavci a ušel.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7SRI9yldQDGSk3N1OlKPrQT8eaukmIJ6bw8gweV9qCjo0wr4JmvIGzOvFhOlc2dRaJccbLekmy7NvMxazdMUHgtAReyBr7E_cYl8Gw0CPWy7_vEEDywpoEH8zGhpapVMOk6DIZmwzJAoTkbEjlDwkrXUt2dCeBclyqc0O7OiOAPuWXjrKZW204Neg/s2040/IMG_20220604_131241.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2040" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7SRI9yldQDGSk3N1OlKPrQT8eaukmIJ6bw8gweV9qCjo0wr4JmvIGzOvFhOlc2dRaJccbLekmy7NvMxazdMUHgtAReyBr7E_cYl8Gw0CPWy7_vEEDywpoEH8zGhpapVMOk6DIZmwzJAoTkbEjlDwkrXUt2dCeBclyqc0O7OiOAPuWXjrKZW204Neg/s320/IMG_20220604_131241.jpg" width="241" /></a></div> Teda 14kilometrů, což je osum tam a sedum zpátky. Postupně každej zvlášť děláme sprchovačku, po který se i já rozvaluju na posteli jako kravskej hnát. Když mě to přestalo bavit a dostal jsem hlad, beru si konzervu složenou z brambor, fazolí, zeleniny a jdu k ohni za ostatníma. Konzervu si ohřejvám a láduju se. Ostatní dělaj to stejný, jen používaj klobásky, nebo buřty. Konečně došlo na birell o kterej se dělím se Zdendou. Tom hraje šachy se Švábikem, ale moc u toho přemejšlej, figurky se sotva pohnou. Prostě, hrajou to jako ponocný a vůbec jim to skoro nejde. Ta jejich hra nemá žádnej spád. Málem to do tmy nestihli dohrát. Zničeho nic se Tom přeci jenom vzchopil a zcela nečekaně provedl věží „Stříbrnickou kličku s frontfilpem“ a ohlásil tah-šmát, dal gól, nebo tak něco, jak se to v týhle hře občas povede. Zdrcenej Švábik si sebral figurky a bylo po ptákách. Tma začala vítězit nad denním světlem, Dalimilova rozhledna rozsvítila poziční světla, zatáhlo se a padlo i pár kapek. Mudrdlanti u ohně vyřešili fůru světových i lokálních problému, aby se nakonec odebrali do hajan. Ráno se všichni balíme, nakládáme bágly do aut, bajky na nosiče a jedeme. Je totiž neděle a nemáme dost času se flákat.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdrN91QFwQLT7P_WTGRao9_VD5mKSAv8F9jHaV8iX2LaWYvAju8cqK6OYLKH3GwYTP4GCxjnB1MLWscR_7uyZwMk-aWWEMSmto_affWDG4wc-3pTuOJdqqUwHlqldkjiGv5-PoJE2X5E3WQRhqv7BGFGJVpLT1A3cmOyjgIzIlh2WMO7uSb5SX58H7/s2560/IMG_20220605_084147-scaled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1440" data-original-width="2560" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhdrN91QFwQLT7P_WTGRao9_VD5mKSAv8F9jHaV8iX2LaWYvAju8cqK6OYLKH3GwYTP4GCxjnB1MLWscR_7uyZwMk-aWWEMSmto_affWDG4wc-3pTuOJdqqUwHlqldkjiGv5-PoJE2X5E3WQRhqv7BGFGJVpLT1A3cmOyjgIzIlh2WMO7uSb5SX58H7/s320/IMG_20220605_084147-scaled.jpg" width="320" /></a></div> Většina, až na pár vyjímek, chce ještě do areálu Dolní Morava, kde buď budou sjíždět traily, nebo ukrutně dlouhou bobovku, případně přejdou nejdelší visutou lávku světa. Na radu Toma, se nás několik vydává vyšlápnout cyklotrasou 6267 pod Slamník k horní stanici lanovky, kde začínaj traily i lávka. On sám jede gravelem po vlastní ose ze Stříbrnice, aby nám přijel v ústrety, někde pod vrcholky hor. Ostatní jedeme 30kilometrů gumokolem, aby nás v DM regulovčíci poslali zaparkovat na centrální parkoviště. Sundáváme bajky a vydáváme se proti proudu Moravy. Prozatím stoupání není tak prudký, přesto se už po kilometru zastavujeme a čekáme na opozdilce Janko Buťáka Tlačiče, kterej nepřijíždí. Krátký telefonický spojení prozrazuje, že stačil na absolutně nezáludným úseku zakufrovat a místo za náma, jede k lanovce. Zbejvá nás teda Lukas, Honza, Dejf, Ponkič, Hrnec a já. Jedeme zvolna, čeká nás stoupání a stoupáníčko. První čtyři kilásky až k rozcestníku Pod Vilemínkou je stoupáníčko mírný. Pak to nabralo trochu grády a rychlost začala klesat. Za Vilemínkou opouštíme tok Moravy, jsme v 9ti stech metrech, 7 kiláku od parkoviště a o 200metrů vejš. Asfaltka se ještě víc naklonila. Stačilo půl kilometru a je tu tisícovka, most přes bezejmený potok za kterým končí asfaltka, ovšem stoupání nikolivěk. Negři propocený skrznaskrz se jdou osvěžit potoční vodou. Mě stačí ofuk větrem. Odpočinek přišel v pravej okamžik. Tom básnil o nadoblačných výhledech, ale jedinej výhled co zatím mám je ten, že výhledově budeme navrcholu. Hups do sedel a šlapat a šlapat. Lukas s Honzou se opozdili, jsou někde vzadu. My jsme po 1,5kiláku v 11set50ti metrech a tam za Černou kupou (1295mnm), je Stříbrnice a možná i Tom na svým Géčku. Začínaj se opravdu otevírat výhledy. Nejprve opatrně, ale po dalším kiláku pod Šindelovou chatou úplně a zcela. Když otočíme hlavu o 180st, zírá na nás rozhledna na Kraličáku a údolí toku Moravy. Konečně vrchol stoupání, jsme v 1160metrech asi 12kiláků daleko. Vlevo nad náma je Sušina (1321mnm). Jedeme po vrcholový rampě a výhledy jsou opravdu suprový. Tom nekecal! V prostoru pod Podbělkou, se před náma objevuje zvětšující se tečka. Je to Tom jedoucí nám naproti. Spolu se dostáváme pod Slamník, kde se necháváme vyfotit u rozcestníku.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLGOtQVCIUQq1I0lT7b836eWpzz2OswIHsPXiACjYSUdwGQ9bJsi9vKtItgF20jypbzOVoJO6gUD7dFo-cRdxJriMOMFRUeHjQdDvewU69yYpDl5dLFv5nlxtE8aDd4j354-6Ym16Xdm4y1XVB7IUsp1Og_a1jXdx1FHJxmiPt4qFyFrIoaJTEwiY2/s2048/IMG_20220605_115155.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1536" data-original-width="2048" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLGOtQVCIUQq1I0lT7b836eWpzz2OswIHsPXiACjYSUdwGQ9bJsi9vKtItgF20jypbzOVoJO6gUD7dFo-cRdxJriMOMFRUeHjQdDvewU69yYpDl5dLFv5nlxtE8aDd4j354-6Ym16Xdm4y1XVB7IUsp1Og_a1jXdx1FHJxmiPt4qFyFrIoaJTEwiY2/s320/IMG_20220605_115155.jpg" width="320" /></a></div> Rychlej sjezd ke Slaměnce, v občerstvení se občerstvit, nasadit chrániče na kolena, bradu na helmu a můžeme vyrazit na rozlučkovej zelenej trail. Ostatní negři tady řáděj už od příjezdu. Švábik drandí na bobovce, ostatní sjíždí traily, nebo občerstvení, případně obojí. Naše skupina je už zase kompletní a jedeme zelenej „Mlýnskej trail“. Odvážnej Tom na gravelu. Točíme klopky jednu za druhou, pohupujeme se v rytmu svahu. Po 8mi kilometrech stojíme u spodní stanice lanovky. Loučíme se se zůstavajícíma a sjíždíme k centrálnímu parkovišti, kde nandáváme bajky na střechu. Tom rozkládá géčko, který soukáme na zadní sedačky „velkoprostorovýho“ Suzuki IGNÁC. Nasedáme a jedeme domů. V Žamberku u pumpy si dáváme drobný občerstvení, ale pak opravdu šups domů. Vyložit verky, smradlavý hadry do pračky, umejt Valentu a odpočívat. O půl desátý do kanafásu a ráno o půl pátý hurááááá do Kolbenky k pásu. To jsme si zase užili světa. A to jsem původně ani nikam nechtěl, jsa stižen zlou nemocí „mizantropií“. Pro ty co nevědí, tak je to skoro opak „filantropie“. Zatím co filantrop má lidí rád a to tak, až jim vnucuje peníze, tak „mizantrop“ lidi nesnáší, ba přímo nenávidí a nejradši by jim peněženky bral. Nebo tak něják to je. Tak zase někdy, někde.<p></p><p>Poděkování Tomovi za přípravu Akce Stříbrnice, za trpělivost s nemocnýma i nerozhodnýma.</p><p><br /></p><p>Fotky, jestliže nejsou moje, potom jsou někoho jinýho. Ale všechny jsou <a href="http://www.slim2009.cz/photo/#/shared_space/folder/611?_k=uyg94t" rel="nofollow" target="_blank">TADY</a>.</p><p><br /></p><p>pozn. Aby se galerie zobrazila korektně je nutný se přihlásit 🙂 .</p><p>Uživatelské jméno : user</p><p>Heslo: (žádný není) </p>jecznyhttp://www.blogger.com/profile/09141997970219658715noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-84929986647430887902022-05-10T15:18:00.008+02:002022-05-10T15:30:23.550+02:00Gandalf Endurance 2022<p> Celodenní výlet pořádaný Milanem se opět vydařil! Prostě si tu zábavu udělat umíme!</p><p><br /></p><p>Takže rozkaz zněl jasně, v 9 u zimáku v Trauči. Odtud směr Polsko. V 8:30 se dvorská crew (Já, Ponko, Mahony a Petr Bartoš sešla u kašny na náměstí a přes Nové Záboří, Sovinec a nádherný, po dešti mazlavý červenohliněný Kamenecký sjezd na Dolce. U Ice stadionu přesně v 9 se přidává velitel zájezdu Gandalf a z Debrného (ano, je to i na mapě <a href="https://mapy.cz/s/kalosokeha">50.5059383N, 15.7495614E</a>) Kerob aka Borek aka Ctibor. </p><p>Teď už finální parta se vydává kolem Mrtvého jezera, kde jsme jen letmo zahlédli ropáky do nekonečného stoupání ke Krausově vyhlídce. Stoupání nekonečné, sjezd ke studánce pod Jánským vrchem byl pouhé mžiknutí oka. Pořizujeme foto, doplňujeme tekutiny a sjíždíme k hranicím anektovat Okrzeszyn.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj7rLKs1IlLd61Z4q4s-MIvM0UwDNLodd24n8hfaX-L3v90bRjeSHxPLCPVWANKVI9HfjENNNACutCSv6f38GaBb-Ybx57t31nWZspr-RxBHeZtPa6Csk9k9rPGK-Pdjb9Mpa_9z0ubahtN1QkvSHyqY4J6DcK0nabNu6wnMsxxy0reVNl1Uw1AzfpB" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj7rLKs1IlLd61Z4q4s-MIvM0UwDNLodd24n8hfaX-L3v90bRjeSHxPLCPVWANKVI9HfjENNNACutCSv6f38GaBb-Ybx57t31nWZspr-RxBHeZtPa6Csk9k9rPGK-Pdjb9Mpa_9z0ubahtN1QkvSHyqY4J6DcK0nabNu6wnMsxxy0reVNl1Uw1AzfpB" width="180" /></a></div><br /><p></p><p>Píp, píp….witamy w polsce oznamuje operátor a vjíždíme k sousedům. Ochladilo se konstatuje Gandalf a znalci zeměpisu ví, že jsme hold kousek od Baltu, takže je vše v pořádku. Pár kilometrů škaredou pohraniční krajinou stačilo a tak do lesa a rychle zpátky do Čech. Milan se netrefil na krásný technický sjezd a tak jsme si ho dali alespoň pěšky nahoru. Shodli jsme se, že dolů by to bylo o fous hezčí! Milane, Olda Říha by řekl „někdy příště, slíbí si a v davu zmizí….“</p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgk3HNGFajfHsZtqP_xEyTGOQR9sbmXTBcWG-n5L5USWt5wfHuZxvef9vwzyXuHbteog67nHc3NtWQYVr-GcJyZF8ZV9kVGULCGGLNUTtpgfEjN1kPZdCMqF43JO-Om4dnuJWN08URDpREMCkkUwytX-Bv9WvWNb9mE_kKDikTf-P5WiX-Y4xEHKTFt" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgk3HNGFajfHsZtqP_xEyTGOQR9sbmXTBcWG-n5L5USWt5wfHuZxvef9vwzyXuHbteog67nHc3NtWQYVr-GcJyZF8ZV9kVGULCGGLNUTtpgfEjN1kPZdCMqF43JO-Om4dnuJWN08URDpREMCkkUwytX-Bv9WvWNb9mE_kKDikTf-P5WiX-Y4xEHKTFt" width="180" /></a></div>U dechberoucích výhledů na Sněžku se utvrzujeme že sjezd to musí být nádherný, ale jsme na začátku 100 km výletu a tak pokračujeme po vrstevnici do „malebných“ Radvanic. <p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiNroRogPBiBaFgOow685o1KajXlqVkY48EmS8IdT-fJ2ekRWqACbwieKwJ00buY_9TFIaJaZrv3rKZTO-dt8aIgDj8FV-NDO-EMR-QzrvS9rKTqjfqD9JM5UnnuYbC1q-p2R0uWz7tBGQ5YyXwpS2QZMICu3Vol-h8Nqq9ihpTU2L1KouS3dkaIfRc" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiNroRogPBiBaFgOow685o1KajXlqVkY48EmS8IdT-fJ2ekRWqACbwieKwJ00buY_9TFIaJaZrv3rKZTO-dt8aIgDj8FV-NDO-EMR-QzrvS9rKTqjfqD9JM5UnnuYbC1q-p2R0uWz7tBGQ5YyXwpS2QZMICu3Vol-h8Nqq9ihpTU2L1KouS3dkaIfRc" width="180" /></a></div><br /><p></p><p>A náhle první opravdový zádrhel. Mahony má prázdné zadní kolo. Bezdušáky, největší věc hned po teleskopické sedlovce. Kolo do kaluže a hned je jasné, že se bude knotovat. Dan je tak šikovný, že by klidně mohl být podnikatel! Ovšem potřebuje k tomu 5 asistentů a alespoň čtvery brýle. Ilustrační foto asi řekne více, já jen že několik knotů, několik pokusů a alespoň tři bombičky značky Decathlon jsou akorát.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhVwVOI6104vkATcOfeo--YplirppGGYLNueIT2gU9b-RLhINdZJ1JBEEsiAB5xr5IU90qh_5V7ZDOa8qia8vhSv91OS9nxjzS5MzWpx2Z1f5-vABCWF71gJlA4iVH3LGgZahsrvm2_ybmCqUxUzy55Gw5Qj3D_XJKnx9FguSd0wjg1ZawKZh9d-hwZ" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2160" data-original-width="3840" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhVwVOI6104vkATcOfeo--YplirppGGYLNueIT2gU9b-RLhINdZJ1JBEEsiAB5xr5IU90qh_5V7ZDOa8qia8vhSv91OS9nxjzS5MzWpx2Z1f5-vABCWF71gJlA4iVH3LGgZahsrvm2_ybmCqUxUzy55Gw5Qj3D_XJKnx9FguSd0wjg1ZawKZh9d-hwZ" width="320" /><br /><br /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzpfZ-2w92MRa6kTsKw45pzTvWHnOZJVoaoY52KE0W7dgMov7sooymbhtVbY6qjY0uWZH49zXmfO8o2NIabL1ihOnO1a7S8xBOTWfJZLBkZay1QEQCnOjzEkNBPKYiUi7LsBzk5u3pWeAy3csiblnP3LOf_A0TKpoplMIBTb1PS-9tQmQEnfU6yXgj" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2160" data-original-width="3840" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzpfZ-2w92MRa6kTsKw45pzTvWHnOZJVoaoY52KE0W7dgMov7sooymbhtVbY6qjY0uWZH49zXmfO8o2NIabL1ihOnO1a7S8xBOTWfJZLBkZay1QEQCnOjzEkNBPKYiUi7LsBzk5u3pWeAy3csiblnP3LOf_A0TKpoplMIBTb1PS-9tQmQEnfU6yXgj" width="320" /></a></div><p></p><p>OK. pokračujeme makadamem sypanou cestou, která prověřila kvalitu opravy. A dolů z kopce kolem uhlí, hald hlušiny, věznice Odolov…. říkám si, proč jsem sem na tu romantiku nevzal ženu!</p><p></p>Je čas oběda a tak v místní restauraci u Judry Červený dáváme úpický řízek. Při nekonečném čekání na potravu dáme pivko, dvě a velmi kultivovaně diskutujeme. Náhle jakýsi místní buran, který vzal rodinku na sobotní smažák nechápe význam a intelektuální rovinu naší možná trošku hektické komunikace a ostře nás okřikne. Hele, mohli jsme je tam seřezat na hromadu, ale jsme lidi, né rusové a tak zpomalíme.<p></p><p>Jsme po oběde a tak poklidně vyrážíme opět do kopce směr Úpice. Cesta lemovaná kůrovcovou kalamitou a neustálým Gandalfovým lamentováním nad zelím zahuštěným moukou a zjištěním že je celiak,nebo celiatik, nebo celibatik či co, ubíhala celkem svižně.</p><p>Projíždíme Rtyní a po levém úbočí míjíme Úpici, pak otravné stoupání po asfaltu do Maršova, kde „pozor horizont, kope, ostrá levá“ zase vracíme se do lesa. Proruby, Běluň, Vyhnánov. Tady se Poník rozhodl plnit rodinohodiny a tak nás opouští a valí napřímo do Dvůr Kina Faso na házenou. Oni kamarádi jsou fajn, ale rodina je rodina. Jasně, Jirko pozdravuj a jedeme dál. Liščí vrch by bylo zbytečný mučení do kopce, máme už 80 km a tak Milanovi kazím plán cesty a jedu zkratky. Zastávkou u Mertlíkova srubu u jezírka nad Kocbeří jsem chtěl oko starýho čundráka Milana potěšit, ale tvářil se standardně. Prostě jako když rozebírá něco co funguje proto aby to pak mohl za stálého klení zase sestavit :)</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgI1F1clConnZqAUHlrfWjYZimjYc1DoqCEsOqhtoGmCpHtfn0qg81Lyx9KQW-S9TtYJhNJMsdYF1X5fnrreHikeq_fOfjs0Yi8D33rCdF6Rin28k2ZI5rgxQi7LoYJHzr80BBHN2owlwWYg0n1rkAtwSh1SJjHuPN8klmJnXinLHzYFu6deWYKK_tI" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="3840" data-original-width="2160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgI1F1clConnZqAUHlrfWjYZimjYc1DoqCEsOqhtoGmCpHtfn0qg81Lyx9KQW-S9TtYJhNJMsdYF1X5fnrreHikeq_fOfjs0Yi8D33rCdF6Rin28k2ZI5rgxQi7LoYJHzr80BBHN2owlwWYg0n1rkAtwSh1SJjHuPN8klmJnXinLHzYFu6deWYKK_tI" width="135" /></a></div><p></p><p>Kilometr, dva, tři a jsme u Silvera. To bylo v plánu a tak si Milan na oslavu dává pivo. Ten den už třetí a zazdil to dvěma kofolama. Sedíme, pijeme a povídáme. Najednou se na parkovišti zjeví Citroen s Ponkem který splnil povinnou dávku rodinné pohody a nechal se přivézt zpátky na trasu. PRVNÍ, opakuji PRVNÍ letošní stovečka je lákadlo! Náš plán po jednom pivu se rozjet k domovům vzal za své když Jirka koupil tác piv (normálně se kupuje metr piv). A to se dopít muselo! </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEieR0-tWlz8hKZrgLu3yX6Am9BtnWzI8vuZdSH3FFP_mLLPSWkEC5qx0JMEeAuHL_1PVRxRg33zxVzB3IDHHEuDgUx4k4W8RiLPHWC9e9qHl1nlwBEgnwXc8E2urZvM8QNFsjOQHg_0vbHy5aVk-3G8sbDMELn5PZD-bIUr2ZmloiG6yxCrHq0l5RqJ" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="2160" data-original-width="3840" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEieR0-tWlz8hKZrgLu3yX6Am9BtnWzI8vuZdSH3FFP_mLLPSWkEC5qx0JMEeAuHL_1PVRxRg33zxVzB3IDHHEuDgUx4k4W8RiLPHWC9e9qHl1nlwBEgnwXc8E2urZvM8QNFsjOQHg_0vbHy5aVk-3G8sbDMELn5PZD-bIUr2ZmloiG6yxCrHq0l5RqJ" width="320" /></a></div><p></p><p>Milan doplnil cukry a vyrazil do TU, díky Mejlo, bylo to super a dobro došli.</p><p>Dopili jsme co jsme museli a hurá k nemocnici. Máme v sobě dost alkoholu, můžeme na jumplajnu na skoky!</p><p>Z kopce je to vždy fofr a tak už zase sedíme u Trunečků a zase to pivo. Letmí pohled na tachometr ukazuje 97km. Já chci kilo a tak jedeme vyprovodit kluky do Žirče na letiště. Tam mají taky pivo a tak tři vypijeme, jedno rozlejeme, rozbiju půllitr a teď už opravdu domů.</p><p>Letošní sezóna zahájena, Milanovi dík za zorganizování a všem za kupu srandy.</p><p><br /></p><p>Těším se na další spolupráci, s pozdravem JÁ.</p><p><br /></p><p>Autor: Pavel Hrneček</p>jecznyhttp://www.blogger.com/profile/09141997970219658715noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-14896560076939153862021-11-03T15:17:00.007+01:002021-11-03T15:19:28.737+01:00Rychleby 2021<p> </p><div class="art-postcontent clearfix"><p>Rok plánování a 16.-19.9.2021
jsme zpátky! Teda alespoň někteří. Lukáš zajistil „Apartmány Kovárna“
s předstihem už v listopadu 2020 a to<a href="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG-20210918-WA0004.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4908 size-medium" height="225" src="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG-20210918-WA0004-300x225.jpg" width="300" /></a>
na základě příslibu devatenácti Negrů. I záloha byla nezvykle rychle
vybraná a zaplacená. Stačilo se jen deset měsíců těšit. Hlavně aby to
kováč číslo 19 nezhatil. Nezhatil? Ale jo, Vlastu skolily komplikace po
prodělání nemoci, několik dalších Negrů si návštěvu RS rozmyslelo a
výběr doplatku byla povedná taškařice. Výsledek -4 Negři je fakt super
J. S Tomem jsme chtěli jet původně už ve středu, ale z toho nakonec
sešlo. Odjíždíme teda ve čtvrtek ráno v osum, údajně nejlevnějším
SUVéčkem Suzuki Ignác 4×4, naplněným bajkovacím harampádím, jídlem a
tak. Protože mám obavu z Polský karantény, jedeme vnitrozemím. Je to
sice dál, ale o to je to víc zatáček. I tak jsme Na Kovárně první, teda
vítěz bere fše. Necháváme si vzdáleně otevřít ubytko, zabíráme
nejvýhodnější postele a očekáváme příjezd dalších, i když né všichni
dorazí ve čtvrtek. Když je nás osum oblíkáme drézy, sedláme bajky a
vyrážíme na Černý potok. Tempo je vražedný už na začátku. Mám pocit jako
by mi to nejelo ani z kopce. Ovšem Švábik pocit proměnil i v několik
šrámů. Hned jak nás dojel, vyprávěl nám, jak visel zaseklej v bajku
hlavou dólu. Zastávku v pijonýrským táboře musíme oželet, maj zavřeno.
Přes protivenství těla, ducha i táboritů přijíždíme k Vidnavě. Je čas na
oběd u Jannise. Ejhle! Řek má zavříno. Kdosi z místních nás směřuje do
Hospody Modrý Jelen. Vede to tady jakejsi Piskacis a kdo by to byl řek,
je to Řek! O něco později přijíždí i Švábik, aby nás po obědě zase
opustil. Navádím kluky k portálu tunelu úzkorozchodný dráhy bejvalý
kaolínky, kde děláme společný foto. Pak pokračujeme na Vidnavský okruh.
Kdysi to byl můj oblíbenej trail, jenže teďka mi to nejde a to ani při
druhým okruhu. Nastal čas návratu a je se zastávkou v hospůdce u Sysla.
Zastávka se protáhla v důsledku poruchy počasí, jenž se poněkud
pozvracelo, teda podeštilo. O několik pivousů a neplavci s chlebem
později, přeci jenom vyrážíme k základně Kovárna. Jedeme trailem lesů ČR
a konečně mi to jede rychlejc a rychlejc, až se skoro doháním. Na
základně očista do čista a zábava. Sud je připojenej, biliár vybalenej,
dorazili i další Negři. S večerem je čas na večeři. Onehdá jsem slíbil
buřty na černým pívu a teď nastal jejich čas. Tom mi sekunduje, pomáhá
loupat a krájet cibul, papriku i buřty. Všechno to dáváme do pekáče, kde
na to sypu koření na několik hektarů a zalejvám to čeným pívem.
Spouštím ohřev a dokud není zelenina vyměklá a<a href="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG-20210918-WA0042.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4909 size-medium" height="300" src="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG-20210918-WA0042-169x300.jpg" width="169" /></a>
pívo zredukovaný do supr šťávičky nepřestávám topit. Pak nutím
osazenstvo, aby ochutnali. Všechno to zmizelo jako prd. Dokonce i známej
vegoš Janko Tlačič tlačí zeleninu s výpekem z buřtů. Za pár hodin
v 10:43, je Janko Tlačič v rauši. Těžko říct, jestli je to z nápojů,
nebo ho uspala ta síla výpeku. Netrvá dlouho a následujeme jeho
příkladu. Odpadáme jeden po druhým do hajan. Ráno jsme brzo vzhůru dva.
Já a Švábik. Venku je poněkud mokro po nočním dešti, ale už to osychá.
Po snídani se připravuju k odjezdu na Superflow. Ještě než odjíždím,
začínaj se kaloni hemžit. Jedu ve ¼ na devět. U Základny RS je zatím
klid a chladno. Vůbec mi to nejede a to jsem teprve u Kaltenštejnu.
Jedu, jedu a ani trochu mi to nechutná. Snad se to zlepší. Stoupání od
Mariánskýho potoka k asfaltce sice zvládám, ale odpočinkovej asfalt mi
nepomáhá. Pod stoupákem u Svazarmovský chaty zastavuju. K brodu funím. U
brodu stojím, sotva popadajíc dech. Několik minut váhám než přejíždím
brod, ale v první zákrutě se zasekávám o balvan. Prdím na to! Protože
nikoho nezdržuju tlačím a tlačím až k Wiessnerovu kameni, kde fotím
vodypadání a mochomůrky. Předjíždí mě trojka ve složení FMF. Nahoře na
cestě je zase předjíždím já. Až k Floučku jedu v poklidným tempu.
Původně jsem chtěl počkat, až někdo z kaloňů přijede. Je ale zima, funí
studenej vítr, tak jedu. První sekce je pohodová. Přejezd ke druhý je
nuda. Na druhý sekci Floučka udělali stavitelé nějáký změny a docela mě
překvapily dva dropíky blízko za sebou. První mě rozhodil a druhej
shodil haksny ze šlapek, takže jsem visel za řídítka s břichem na sedle a
zadní pneuškou v prdelíííí. Na floučku bych něco takovýho, jako drop
nečekal a jsou tam i lavice, který před dvěma lety nebyly. Trpím i na
následujících sekcích. Ještě několikrát mám na mále. Trápím se. Konečně
jsem dole u základny RS. Kupuju si polívku a malinovku. Počasí se
stabilizovalo, ale teplo moc není, teda aspoň mě. Po jídle se rozhoduju
k návratu do Kovárny. Koupu se a pak zalejzám do pelechu. Usínám, je mi
zima. Zhruba za dvě hodiny mě budí telefon. Hrnec se ptá, kde jako sem.
Říkám, že ležím a že na Venušiny kuličky nemám náladu. Misky sem říkal!
Ani na Misky, jsem ženatej a za zenitem. Zavěšuju a spím dál. Vstávám,
když se vrací Kaloni z vyjížďky. Po očistě nastává slavnej okamžik.
Rozdělání spešl konzervy Surströmming. Švédská špecialita ze sledě –
rybí jídlo, který se vyrábí zkvašením rybího masa. Vyznačuje se
mimořádně intenzivním smradem. Konzervu otevírá Tom. Vítr jde směrem
k baráku, takže dostávám dávku toho smradu. K čemu to přirovnat? Asi
takhle: Stačí vzít kontejner na odpadky, hodit do něj kuře a zahřát.
Počkat několik dní a na konec skočit dovnitř. Tak asi tak. Několik
odvážlivců ochutnává. Tom ani nemrkne, Švábik nabere ždibec a už sviští
k zábradlí. Snažím se nepřibližovat a hlavně nebejt po větru. Jen škoda,
že nemohla přijet Kačka Winsleď a Televize Gebls. To by byla
sleďovanost! Další Negři přijíždějí ve skrytu a po ubytování jdou do
Trailhauzu, kam se stahujou i další. Sledě si berou sebou. Zůstávám na
baráku. Ráno se pomalinku probíráme. Snídáme, provádíme očistu a i jiný
rituály. Po devátý hodině vyrážíme k židlím. Počasí není nic moc, je
zataženo a mokro. Přesto nás jede něco kolem 12cti. První zastávka je
v lomu Na Rampě. Odtud jedeme po bejvalý vlečce do Žulový. Stoupáme do
Dolní Skorošice a pak mezi polema rovinkou pod Lánský Vrch km10. Nahoře
jsou slibovaný židle a stůl pro obry. Od židlí jedeme dobrých 16kiláků
z kopečka. Nejdřív Sedmlánů, dál kolem Rohatce do Bukový a Bernartic. Za
Bernarticema se stáčíme západním směrem. Krajina se k Javorníku
otevírá, fouká lehkej protivítr. Peloton se poprvé začíná trhat vlivem
nevyrovnaných výkonů. I když se snažím jet jak drak, čelo pelotonu se
pomalu vzdaluje, ale zároveň se vzdaluju i prdeli pelotonu. Když spolu
s Hrncem vjíždíme do Javorníku<a href="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG_20210918_115824.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4907 size-medium" height="270" src="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG_20210918_115824-300x270.jpg" width="300" /></a>
km20, jsou „čelolisti“ kdesi. Nacházíme je v Taverně na verandě. Po
ňáký chvilce přijíždí i zbytek Negrů. Objednáváme si pití a jídlo.
Odněkud se přikradl kočičák a na výzvu se uvelebuje na mým klíně, kde
podřimuje. Česnečka mu nejede, ale kus studenýho smažáku zbaštil. Na
závěr sladká tečka Sachr se šlehačkou, kde 1/2lku šlehačky si dal
kočičák. Plotíme zlotem, nasedáme a jedem. Jedeme kolem zámku, skrz park
do rychlebských kopců a hnedle je to zhurta. V parku u vodojemu 370mnm
čekáme, až budeme všichni a teprve pak razíme k prvnímu z vrcholů pod
Dubovým vrchem 525mnm, km35. To už je peloton nasekanej na části. Držím
se v první skupině. Hřeben 620mnm a krátkej kilometrovej sjezd do sedla
Hřebenovky 560mnm. Následující stoupání pod Roveň 725mnm, s kratičkou
zastávkou u odpráskávárny, ze který nás fotí Kubajz . U vany nad
Novýma Vilémovicema opět zastavujeme . Za vrcholem stoupání pod Rověň,
rychlý kilometrový klesání na Hraničky 680mnm. Teď už jen poslední
významný stoupání okolo Borůvkovýho vrchu do 780mnm, km45. Začínám toho
mít dost, tak ve stoupání okolo Borvkáče na chvíli zastavuju. Krom Dejva
mi všichni mizí. Ostatní z Negrů jsou někde za námi a od sedací vany
jedou i jiným směrem. Ztrátu rychle doháním protože už po necelým
kilometru se cesta zprudka vrhá z kopce do Petrovic. Několik bajkerů
předjíždím. V Petrovicích na sebe čekáme. Pak už Skorošice, Žulová km55,
kde naviguju do lomu Transgranit. Potkáváme kníratýho týpka s Nikónem.
Ten nám dělá skupinovou fotku u vody v lomu. Pak nekompromisně domů
potrati, teda bejvalý. U Rampy začíná cedit, ale než se dostaneme do
Kovárny km62, je po všem. Koupačka a pak lenošení. Bohužel došlo pívo.
Volná zábava a pak jako obvykle spát. Ráno jede většina Negrů domů, jen
několik jich jede užít si naposledy traily. Jedeme vyzkoušet Jestřáb.
Vynecháváme stoupací trail, jedinej kdo ho prostě chce je Dejf. My
ostatní Janko, Hrnec, Tom, Palec a Já tentokrát stoupáme pod Sokolí Vrch
přes Novou Červenou Vodu. Je to sice dál, jen je to z Vody po asfaltu a
pohodlně. Počasí nám přeje, protože ani nekápne a až na drobnou mlhu je
chladno, až zima. To říkal Dejf když na nás 20minut čekal nad
Wiessnerem. Společně jedeme k černýmu trailu Naučná stezka. Ani nevím
proč jsem podlehnul tomu názvu „Naučná“. Asi proto: „Naučné stezky jsou
zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo
kulturně pozoruhodnými prostory, na nichž jsou vybrány některé významné
jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny.“ A tady jsou objekty a
jevy i bez vysvětlení, o kultůře ni slovo. Hopsando grando a jsme u
Biskupskýho. Nejdřív ale šup na Velrybu. Posledně došlo na Velrybě ke
koulení bajkerů, ale teď to bylo bez chyb. Od Velryby nastoupáme pár
metrů a dáváme Obelixe, což je soustava různě velkých balvanů. Znova
vzhůru a Biskupským stoupáčkem na Prokletý. Nádhera, kameny držej, dropy
dropaj. Najednou je tady změna! Kdysi trail končil u cesty a najednou
stoupací serpentýna. Výjezd na planinu mezi skalku a jsou tady zkřížený
hnáty. Zastavujeme, abysme to prozkoumali. Zatím co zkoumáme, jiní
bajkeři šup a mizej pod<a href="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG-20210919-WA0023.jpg" rel="noopener" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4911 size-medium" height="225" src="http://slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2021/10/IMG-20210919-WA0023-300x225.jpg" width="300" /></a>
náma. Pro jistotu snášíme bajky o kousek níž. Pak do sedel a k cestě.
Za cestou další sekce Prokletýho. Hlavní cíl dne je před náma. Začátek
Jestřába! Po odpočinku jedeme. Několikrát se zapíchnu předním kolem mezi
šutry do díry. Tak, tak, že neletím. Všechny lavice označený
skříženejma hnátama objíždím, ale ani tak to moc nejede. Docela často
tlačím. Za Červeným potokem je konec trápení. Ještě poslední sekce
Superflow, zastavit se na jídlo, koupit dárky na Základně RS a potom se
na Kovárně vykoupat, hodit kola do držáků a odjezd. Jedeme skrz Polsko,
kde nás nikdo nestaví, takže No Problem.</p>
<p>Fotky a video <a href="http://www.slim2009.cz/photo/#/shared_space/folder/587?_k=s94z5q" rel="noopener" target="_blank">je tady.</a></p><p>Original: <a href="http://www.slim2009.cz/?page_id=4906">http://www.slim2009.cz/?page_id=4906</a></p><p>Autor: Milan Valenta </p>
</div>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-41639851563053274492020-09-30T11:19:00.001+02:002020-11-16T11:22:11.385+01:00Kareš 2020<p> </p><p>Kouty nad Desnou 24.-27.9.2020</p>
<p>Podzimní soustředění bajkerů ve středisku vrcholového chlastání
„Pasťák“ v areálu lyžařsko-bajkerských zlosynů, Kouty nad Desnou je
minulostí a tak neuškodí připomenout si těch pár prchavých okamžiků.</p><p style="text-align: center;"><a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/009.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4554" height="142" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/009.jpg" width="252" /></a><br /></p><p style="text-align: center;">
Tradiční návštěva Rychleb ztroskotala na zaplněnost ubytovacích kapacit,
nezbylo než najít lokalitu s volným ubytováním. Tomáš projevil zájem
sjet se na Kareši v Koutech a asi už tehdy kul nějakou tu pikli nebo co.
Booking nabídnul ubytko v Pasťáku pro 14náct zlosynů ve třech
zamřížovaných celách. Bylo to ubytko bez penze, avšak s elektrickým
sušákem bot, televizí, několika noži, kastroly na vaření a wellnes
umístěným na zahradě. Výběr škváry na předčasný zaplacení se jako
obvykle vleklo, ale nakonec se suma sešla a tak jsme se mohli utrhnout
ze řetězu. Většina zlosynů převážně ze Dvora a okolí, pár i od jinud,
sebrala rodině fuhrwerk, vyplenila obchod se zbožím pomíchaným, naložila
kumpány, jejich cajky a vyrazila nach Winkelsdorf. Né tak Tomáš, jenž
mi předal bágl s klobásou, svěřil bajk a šel ještě něco podělat do háku s
tím, že za náma přijede do večera na „favouši“. Nic nedbal mýho
varování, že jen šílenec jede do Koutů na kole, vždyť je to 160kiláků.
Tak se stalo, že jedu přeplněným autem z Trutnova sám. Původní plán
navštívit Bike park v Dolní Moravě vzal za svý z časových důvodů, i
když… Vlasta a David řečený „sandál“ se na tamních trailech povozil.
Okolo ½ dvanáctý se nás dobrá polovina chovanců nacházela u Pasťáku.
Jenže recepice nepřijímala, neb plánovanej příjezd byl dohodnutej na
15tou hodinu, <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/022.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4555" height="142" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/022.jpg" width="253" /></a> </p><p style="text-align: center;">tak
se u aut převlíkáme do bajkerskýho a jedeme najít „Kareš“. Bike park
Kareš nacházíme zcela opuštěnej, zavřenej a s informací, že funguje jen
do konce prázdnin. Trochu zklamaný se přesunujeme k lanovce pod Medvědí
horou, kde u kasy školník školí obsluhu z vydávání jízdních dokladů.
Nejdřív si pořizuje celodenní jízdenku, ač je poledne. Jenže když viděl,
že zbytek si kupuje bodovku na 6 jízd, rozhání frontu, vytvořivší se
během jeho vrkání na obsluhou a dožadoval se výměny. Obsluha
nezpanikařila, zcela jasně poznala klienta Pasťáku, jak podle chování,
tak podle jednotnýho oblečení, tudíž výměnu udělala bez jakýchkoliv
caviků. Vybaveni jízdenkou odjíždíme k lanovce, díky který se zcela
hladce ocitáme nahoře. Mezi tím Vlasta s Davidem řežou zatáčky Selskýho a
Mamutího trailu v Dolní Moravě, zatím co Tomáš na „favouši“ vyvrcholil
na Šerlichu a co nevidět se vrhne i na Králíky. Jako první jízdu na
rozehřátí dáváme modrou „Uhlířskou stopu“. Někde je spíš červená, ale
většinou je to pohodovka. Při druhý jízdě se vrháme na „Starou
medvědici“. Konečně trocha tý techniky. Dropy, lavice, rolety, klopky,
rozdvojení lajny a zase spojení, sešup mezi šutráky uááá a sme zase dóle
u lanovky, jen je nás o několik negrů míň. Opozdilci se někde loudaj,
tak jedem nahoru bez nich. Ještě jednou „Medvědici“, pak šup na černou
lajnu „Koutíkův sen“. Nejdřív ale něco slupnout a popít u stánku s
frontou a špekem sjetou obsluhou.<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/031.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4557" height="449" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/031.jpg" width="253" /></a>
Koutíkův sen byl místy dost černej, ale dal se přežít. Při čekání na
spuštění lanovky se objevil Zdenda, přijezdvší ze Šumperka od nejlepšího
přítele člověka, tchýně. Natěšenej se s náma vrhnul na medvědici.
Opozdilci z předešlý jízdy se opět neobjevili, postrádáme Buťáka ( alias
Janko Tlačiče ), Lukase i s jeho Bitkoiny a Jirku Póňu. Neva, jedeme
Hřebenovku kombinovanou s modrou lajnou. Naše poslední body dne padnou
opět na Starou medvědici. Zdenda nebyl ještě dost vydováděnej a jede
nahoru dát další lajny. My se jedeme ubytovat. Tomáš se tou dobou kochá
číslem 100 na cyklokompjůteru někde u Králik. To za Pasťákem v „Hospůdce
na Jedno“ nás vítá Švábik, spolu dáváme jedno a pak nás jde ubytovat.
Vybalujeme. Za několik minut po instalaci sudu je slyšet: „Poď, poď,
poď, poď!“ (pro později narozené: „vrrrr,vrrrr,vrrrr“ 🙂 ). Sprchujeme
si bajkery, zatím co Tom je někde v díře u Hanušovic. Jdu na pizzdu do
Hospůdky. Cestou zpátky vidím, že Vlasta a Dejf jsou z DMka taky v
Pasťáku. Z apartmánu č.9 se stal výčep, společenská místnost a
ošetřovna. Lukáš se přišel zeptat, jestli nemáme dezifikci. Hleďme, máme
první mrtvolu! Prej šup a bylo to! To znám :-). Po Lukasově ošetření se
sesedáme venku u pivka a Tomáš pořád šlape. Z Hanušovic to má jen
kousek přes Přemyslovský sedlo a s 350ti metrovým převýšením. Hrdina a
šílenec se zjevuje se soumrakem s nohama 154km od TU. Ukazuje se Jirka
Pavel nová posila. Mám za to, že ho spolu s Vlastou a Dejvem uvidím až
zase v neděli. Zábava se rozproudila, hra v „Klásk“ propukla, ale všeho s
mírou. Kolem jedenáctý šlus a spát. Ráno na nás čekaj Dlouhý stráně.
Předpověď na zejtra není příznivá, má bejt střídavě hnusno a sem tam
ještě hůř. Ráno je jako malovaný, oblačnost tak nízká, že vytrčit hlavu
ze dveří, uděláme si bouli. Cela č.9 se po snídani rozhodla k odjezdu na
Dlouhý stráně. Z jiných cel se o něco pozdějc vydávaj k lanovce a taky
jedou k vrcholu. Jenom o dvou Negrech je jistý co opravdu dělaj: Mrtvola
Lukáš je potlučenej, takže odpočívá a Zdenánek se po snídani v hotelu
Dlouhý stráně vydal na svatbu. Bereme si kola z kolárny a v drobným
mrholení odjíždíme po silnici k první serpentýně směr Jeseník, kde
odbočujeme do údolí Divoký Desný vedoucí nejdřív ke spodní nádrži
přečerpávací elektrárny. Občas lehce pršánkuje, ale v údolí nefouká, tak
to prozatím jde. Musíme se dostat z 5set70ti do 1333metrů n/m to je
sotva 762metrů nahoru. Ke spodní nádrži se počasí drží na uzdě, ale
jakmile se dostáváme do ¾tě kopce nad spodní nádrž, vjíždíme do mraků a
mrholení je víc než intenzivní. U odbočky Uhlířský cesty se k nám od
lanovky přidávají další negři. Ale s každým metrem je vidět hůř a hůř.
Jakmile se vyhoupneme nad obzor, který není díky mrakomlze vidět,
přidává se silnej vítr. Na posledním úseku mi čelo pelotonu ujelo někam
do mlhy. Asi se blíží vrchol, protože vítr se změnil ve studenej vichr a
hustě mží, až to fláká do gezichtu. Z mlhy se vynořuje barák pod hrází.
Dál to jde jen po schodech. Proti mně se vrací Hrnec, Palec a Tom.
Vylezu na korunu hráze, do gezichtu mě uhodí ledová rána. Vidím úplný
hovno, slyším fjúúúú a šplouchání severního ledovýho oceánu. Lezu dólu
kde v úkrytu vstupu do boudy si všichni oblíkáme všechno, co máme. Pak
odjíždíme k okružní jízdě okolo koruny horní hráze. Peloton se trhá a
schází se až v Pasťáku. S Tomem, kterýho vidím, jedeme stejnou cestou
kolem spodní nádrže. Palec, Hrnec a asi i jíní jedou Uhlířskou cestou a k
Pasťáku se dostávaj od Kociánova skrz Rejhotice. Vyždímat hadry,
rozvěsit je na topení, boty píchnou na sušák, sprcha, jídlo. Několik
magorů slovy dva, Hrnec a Palec se rozhodli použít wellnes na zahradě.
To se zvrhlo skoro v železnýho muže. Bajk měli za sebou, v bazénu se
málem umlátili při motýlku, takže stačilo uběhnout pár kiláků skrz
Loučnou zcela bos a nah a to se taky stalo. Jen co se ti dva
triatlónisti vrátili a jen co učinili intervivárium pro Allgemeine
molitan zeitung , mohl začít kulturní program. Tomáš pustil odpolední
celovečerák s příznačným názvem Pasťák. Několik negrů hrálo Klask, sem
tam si někdo bucnul. Film skončil smrtí hlavního protagonisty, Klask
playeři dohráli a mrtvoly na postelích obživly a řkly : „Jdem do Bijáku,
je to kousek za rohem!“ Všichni přítomní se ihned po úpravě zevnějšku
odebrali pěšky povečeřet do <a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/042.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4558" height="168" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/042.jpg" width="252" /></a> </p><p style="text-align: center;">Restaurantu
Biograf. Že prej za rohem?! Šouráme se 3kiláky a fakt je to za několika
rohy. V tomhle bijáku se sice žádnej film nekoná, ale bar má co
nabídnout. Jirka Ponikelský z chodu objednává pro všechny koksák (rum,
cukr a 3 zrnka kafe) jako welcome drink. Obsazujeme místa pod plátnem a
protože máme hlad i žízeň, objednáváme si co hrdlo ráčí. Někdo guláš,
někdo hambáč, jinej třeba ovocný knedlíky, ale všichni pívo. Zábava v
rytmu molitanu se rozproudila. Kde se vzal, tu se vzal svatebčan
Zdenánek a s ním Metromolitan. Ještě pár piv a pár nemravných návrhů
obsluze a bude o tom psát Cosmomolitan. Přiblížil se čas odfrčet zpátky
do Pasťáku, takže platíme a odcházíme nočním Kociánovem na vlak do
Loučný. Začíná kapat a těsně před příjezdem Regiomolitanpantera už
slušně leje. Na konečný v Koutech vystupujeme a šupem do Pasťáku. Lukáš
nalejvá jakejsi dojč utrejch Asbach, což je 8mi letá brendy. Ještě
několik piv na dobrou noc, párkrát Klásknout, fláknout sebou na molitan a
spát. Venku leje a leje. Ráno leje a je hnusno. Lukáš a Štěpán odjíždí
domů. Většina 9tky se po devátý vydala vlakem do Velkých Losin zaplavat
si v termálu. Já si hovím u telky a hnípu. Lehce po 14tý jsou plavci
zpátky a ihnet se chystáme vyrazit bajkovat. Venku se skoro vyčasilo už
neleje, jenom je hnusně vlhko, i tak v 15:15 vyrážíme směr Ješť….
Altfótr. Z hlavní silnice odbočujeme a začínáme stoupat k Petrovce.
Peloton se trhá už na začátku stoupání po vyprázdnění balastních nádrží.
Ještě dost daleko za první serpentýnou vidím odpoutávající se trio
Hrnec, Palec, Tom a za sebou Honzu s Jirkou. Avšak už po třech kilákách
jedu úplně sám, blíž mrakům a infarktu. Na rozcestí u Petrovky
odpočívám. Nikdo nikde, tak zase vyrážím.<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/050.jpg"><img alt="" class="alignright wp-image-4559" height="340" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/10/050.jpg" width="255" /></a> </p><p style="text-align: center;">Asfaltka skončila, dál vede lesní cesta a ta se ještě víc naklonila.
Začíná foukat a tak trochu vjíždím do mraků. Vítr sílí, síly ubejvaj.
Tlačím asi 100metrů. U Kamzíku se cesta narovnala, ba se i trochu
sklonila, ale po kiláku zase zprudka stoupá a mění se povrch na placáky a
štětování. Zase tlačím. U Slatí se zase dá jet. Za horizontem se
placáky mění na dřevěný povaly a u Švýcárny na rozflákanou asfaltku. U
Švýcárny nikde nevidím bajky kluků, takže pokračuju. Cesta zase stoupá a
ledovej fučák bere síly. Kvůli zimě si oblíkám zimní bundu. Blížím se k
rozcestí pod Pradědem, mraky houstnou, vítr sílí, síly docházej. Za
rozcestím by měl bejt vidět vysílač, ale je vidět úplný prd, stejně jako
včera na Stráních. Někde nade mnou hučí vítr v anténách. Vidět je asi
na 10metrů, mrznou mi pazoury, do tváří mi plive Praděd žiletky. Brejle
jsou k ničemu. Za horizontem mi rve vichr řídítka z rukou a několikrát
mám pocit, že vidím letět vločku. Dopr…. kde je ten zasr…. vysírač ááááá
tuhle přímo předemnou. 1h:57min to by jako šlo. Hledám, kudy se leze
dovnitř. Hrnec mi jde v ústrety a odvádí mě i s kolem do vestibulu. V
restrauraci je skoro zaplníno. Vslíkám mokrý hadry, sedám si k triu
P.H.T., objednávám čaj s griotkou. Jak ste tady dlouho? Asi tak 25minut,
to je čaj a zelňačka. Dopíjím čaj, platíme a v tu chvíli vchází dovnitř
Honza a Jiří. Postupujeme jim svoje místa, odcházíme se připravit na
odjezd dolů. Před vchodem děláme společný foto. Loučíme se s oběma a
vyrážíme. Vítr neslábne, Praděd nás fláká hadrem na podlahu do gezichtu,
kouše do prstů na rukách. Za odbočkou ke Švýcárně se to trochu
zlepšilo, ale prsty dál mrznou v mokrých rukavicích. Zastavujeme u
Kamzíku a pak na odbočce Petrovka. Hrnec s Palcem jedou rovnou na
základnu, já s Tomem odbočujeme k Červenohorskýmu sedlu, protože toho
ještě nemáme dost. Od Petrovky k sedlu, je to až na prvních 200metrů
vedoucích do kopce, skoro pořád po vrstevnici. Tady jsme v závětří, tak
nás trápí jenom mlha. K Červenohorskýmu sedlu přijíždíme před soumrakem,
přejíždíme silnici a po žlutý značce se pouštíme dólu do Koutů. V lese
už je dost temno, kamenitá mokrá cesta na jistotě nepřidá, hodí se proto
zapnout všech 1200lumenů. S rozsvícenýma lucernama se hned jede líp
skrz ostrý serpentýny i nakolněný roviny . Za pár desítek minut jsme v
Pasťáku. Rychle do sprchy, hadry dát sušit, boty navlíknout na sušák.
Vyspršený, převlíknutý do suchýho, odcházíme za zábavou do Baru Lyžárna.
Tam už sedí Janko Tlačič s Jirkou. Sedáme si k vedlejšímu stolu,
objednáváme si Zlosyna a něco k jídlu. Já s Tomem Pizzu na 1/2. Mezi tím
se Honza a Jiří vrací vymydlený z Pasťáku, tak si sedáme k velkýmu
stolu. Odkudsi přichází Vlasta, Dejf, Jirka co je Pavel a s níma Švábik.
Ten sedí chvíli s náma a zároveň má jiný pívo rozpitý i u kluků vedle.
Rozprouděnou zábavu nám kazí poslední možná objednávka. V deset se
zavírá a šlus. Přesunujeme se do Pasťáku, ale i tady si už víc píva
nedáme, neboť došel sud. Sušíme hubu a nedlouho potom jdeme do hajan.
Zejtra balíme a jedem domů. Ráno dáváme všechny krámy do báglů a
chystáme se na předání pokojů. Nakládáme svoje bajky, ale až na trio
Vlasta, Dejf a Zdenda, který se zase chystaj na traily. Předání pokojů
dopadlo, tak ještě polaskat Lipinu a vyrážíme. No, tak příště zase
někde.</p><p style="text-align: left;">Foto: <a href="http://www.slim2009.cz/?page_id=4552">http://www.slim2009.cz/?page_id=4552</a></p><p style="text-align: left;">Autor: Milan Valenta <br /></p>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-25115007021191809682020-09-13T19:59:00.011+02:002020-09-13T20:16:18.425+02:00Rallye Sudety 2020 - Pohledem Jirky Palečka<p><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><b> </b><b>Sudety 2020, aneb jak jsem deset hodin umíral.</b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><b> </b></b></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><b> </b><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1ZO03g8PXsk3f3S3gFnZhIQ8FYVYIZ4dOt_2vbB_DZdP1pfQld-k2raUIxo4vkMyfmR7qIWF-Lqvm3Rtg229B2YwLuTMMMWY3l32-5OtlyXhiV-o6USbpA79wbYVm_lzw-OkCL-J5HBc/s320/IMG_20200912_072738.jpg" /></b></div><p></p><p><b> </b><br />Mít kamarády má spoustu různých výhod. Můžete s nima jít na pivo, pokecat o čemkoliv, (když Vás pustěj ke slovu), nebo si zocelit vlastní morál, pokusit se o sebezničení….</p><p><br />Jednoho takovýho mám. Normální chlapík, školník, jen občas mívá spoustu naprosto dementních nápadů. Ten poslední vyřkl jednou takhle na jaře na vyjížďce…. Prej, než mi bude padesát, chtěl bych jet „dlouhý Sudety“ a hledám magora co to pojede se mnou. Ty vole, proč s ním tenkrát nejel na tu jarní vyjížďku někdo jinej. A já, v dobrém rozmaru a přátelské náladě řekl že jako proč ne, bude to sranda…</p><p><br />První zchlazení přišlo, když jsem si někde na webu Redpointu přečetl, že prý nejtěžší MTB maraton v ČR. No tak snad to ujely i horší lemry než jsem já…. Pak příšlo pár rozhovorů s lidma co se to pokoušeli jet, a už se to přestávalo jevit růžově…. No co, třeba bude chcát a nepojedem…..<br />Týden před závodem byla ale předpověď počasí, svině jedna, víc než optimistická, a mě začalo bejt jasný že z tohohle se nejspíš bez zánětu slepýho střeva prostě nevyvlíknu…</p><p><br />A je tu den D. Budík na 4:40, vstát, zabalit, narvat kolo do auta a hurá do DKNL. V šest naložit toho šmejda co to celý spískal a jedeme do Teplic n. M. Po příjezdu u prezence pan kolega zjistil, že se omylem registroval na šedesátku s holkama, ale neztratil tvář ani smysl pro humor a obratem se přeregistroval na 113 km. Startovní číslo 511 a 512….hmm, snad to nebude i umístění..</p><p><br />Start, prvních 25 km k první občerstvovačce víceméně po asfaltu a po poli, v klidu, ve svižném polozávodním tempu, a dokonce jsem i občas něco předjel. Pan 511 dorazil na první občerstvení asi 4 minuty za mnou, vynadal mi do debilů a přátelská nálada byla opět v plné síle.</p><p><br />Pokračovali jsme na první kontrolu na km 30, další zastávka na občerstvení na cca 40 km. Tam to začalo vypadat zajímavě. Jeden frajer přifrčel, dal si ionťák, banán, retko, ferneta…. Tak to jako vole snad neeee??? My pokračovali dál, borec dokouřil, nejspíš tam dal ještě jeden fernet a jel nás s relaxovaným výrazem předjet v tom nejhnusnějším kopci. Přesně v tom, kde jsem dostal brutální křeče do stehen. Fernetista překvapil, přibrzdil, dal mi ampuli magnesia a valil dál..<br />Já v mezičase plakal, sliboval školníkovi střídavě krutou pomstu a odstoupení od závodu, a nadával.…</p><p><br />Trasa nakonec vedla přes snad všechny vrcholy teplicko-adršpašskýho světa. Jak se člověk pracně vydrápal nahoru ve stylu Janko Tlačiče, hned se to zase zlomilo dolů ve stylu Posery Nosiče. Některý sjezdový sekce fakt jako hlavou dolů. Nejlepší hit dne byl úvoz na km asi 75, klasickel potlamák. No pak sjezd z Hvězdy. Tyvolekurvadoprdele, jak tohle může někdo jet a nezabít se? No ale žádnej provizorní krchov pod kopcem nebyl, tak se ukázalo že to asi jde.. <br />Perlička k osvěžení na km cca 80, opticky přátelský brod o hloubce pouhopouhých, symbolicky cca 80 centimetrů. Už tak těžký nohy ztěžkly ještě každá tak o půl kila. Musím říct, že savost kaloňožek je obdivuhodná…<br />Poslední sekce od občerstvovačky na km 103 začínala nápisem na asfaltu „poslední kopeček“. Posledních 5 kilometrů totální beznaděje, vyčerpání, agónie. Pravda, pak už to bylo skoro po rovině a občas i malinko z kopce, do údolí, do města, do cíle, doprdele to je mi smutno…. Školník si moc přál nedojet poslední, a jelikož jsme si nebyli úplně jistý že za náma ještě někdo jede, pustil jsem ho v cíli před sebe aby případně nebrečel… :-D<br />Ještě před cílem z něj vypadla kacířská myšlenka, kterou jsem přičítal nedostatku kyslíku a vyčerpání… Prej jestli tam ještě někde nezkusíme namotat pade abychom dali tu stošedesátku co jsme plánovali na silničkách… Šly na mě mdloby…:-D</p><p><br />Následovala večeře ve školní jídelně, převlíkačka, kola do auta a hurá domů.<br />To co následovalo mě ale málem zabilo víc než celej závod předtím. Ten idiot začal plánovat další akce. Hesla: Drásal, Ultrasudety, a ještě pár dalších zmatených výkřiků… Měl jsem pocit že budu muset zastavit a vykopnout ho někde na mezi aby se uklidnil..</p><p><br />Konec příběhu už byl víceméně standardní, Hrnec vystoupil, půjčil mi svoje tepláky a s holou prdelí odkráčel do svého budoáru…<br />A slovo nakonec? Už nikdy víc!!! Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy…..</p>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Hradec Králové, Česko50.2103605 15.82521121.900126663821155 -19.331039 78.520594336178846 50.981460999999996tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-58843217627784480252020-09-13T19:55:00.002+02:002020-09-13T20:00:34.436+02:00Rallye Sudety 2020 - Pohledem Pavla Hrnečeka<p class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: center;"><b>Jak
jsme jeli na výlet do pekla</b></p>
<p class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: center;"><b> Rallye
Sudety 2020</b></p><p class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm; text-align: center;"><b> </b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifPgR2pcxLogb6BLPkdwDc-RmqwOmW6d6i-wR4SIjqLdMGOZbg3izCRw-uq_UjKh7ENbZyS0HrJCLTO9a91ZK0AxCr1d12xcVsAEzOEa2dXl-l4PXb5F-nfbt0WtiJyHQBguZzQfA2EvM/s2048/IMG_20200912_072738.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifPgR2pcxLogb6BLPkdwDc-RmqwOmW6d6i-wR4SIjqLdMGOZbg3izCRw-uq_UjKh7ENbZyS0HrJCLTO9a91ZK0AxCr1d12xcVsAEzOEa2dXl-l4PXb5F-nfbt0WtiJyHQBguZzQfA2EvM/s320/IMG_20200912_072738.jpg" /></a></b></div><p><b></b></p><p>Už asi pět jsem si pohrával s myšlenkou odjet Rallye Sudety. Řekl jsem si, že to musím dát do padesátých narozenin. Letos poslední možnost a tudíž rozhodnuto, jedu! Teď sehnat pitomce co by to jel se mnou. Jirka Paleček má nalítáno, pitomec je to dostatečnej a navíc je z HK. Samá rovinka a tak se mu Sudety s profilem 113 km a převýšením 3295 m budou určitě líbit.</p><p><br />Takže 12.9.2020 ráno v šest hodin klubový Fiat zastavuje u školy a naloďuji se. Nálada je famozní, probíráme strategii a plánujeme to dát za sedm hodin. Je to přeci výlet, to neustále opakuju! Za hodinku jsme v Teplicích, v kině platíme startovné, připínáme startovní čísla, dáváme kafíčko a razíme na start. Řadíme se skromně do středu pole a ftipkujeme a těšíme se. Ještě minutu před startem připomínám Jiržímu že je to VÝLET a pak výstřel a Jirka v prdeli! Pane bože to je debil, co na slově výlet nepochopil?</p><p><br />No nic, jedu si svoje, klábosím s Péťou Válkem, druhým to Dvorákem ve startovním poli a stoupáme prvních pět zahřívacích kilometrů. Nějak moc asfaltu říkám si a netuším jak budu ke konci za každý asfaltový metr vděčný. Odbočka na Skály a do terénu. První stoupání je výživné, ale krásně jetelné a tak si užívám krásy lesů a skal, občas zkouknu nějakou prdelku přede mnou jedoucích dam a užívá si jízdy. Na první občerstvovačce už na mě čeká Jirka a já mu připomínám slovo výlet! Jen jsem si chtěl na začátku trochu zazávodit odpovídá a tak se tomu zasmějeme, něco sníme, něco vypijeme a jede se dál. Teď už spolu polníma a lesníma cestama na Bukovou horu, Honským pasem na Honský špičák a po hřebeni Laudonovými valy až pod strážnou horu, kde se trasy rozdělují a mi odbočujeme ostře doleva a prudce dolů. Tady bylo první místo kde jsem si řekl že to bude třeba i nebezpečný a těžký. Opět nahoru do prudkého kamenitého výjezdu, kde Jirkovi dochází a poprvé vyslovil nahlas, že to asi vzdá! Strategicky jsem ho v tom nepodpořil a povídám že jedu napřed, ať si dáchne a že čekám na druhé občerstvovačce. Přeci mu neřeknu, jasně ser na to a vrať se! Na občerstvovačce, po nepříjemném výjezdu loukou se Jiří proleje vývarem a prosype solí a pokračujeme dál. Nahoru to bolí, dolů to bolí. Není chvilka kde si odpočinout. Do kopce bolí nohy a z kopce ruce. Jak to někdo může dát na hardtailu? Nechápu! </p><p><br />Zhruba na padesátém kilometru jsem pochopil, že výlet po Teplických trailech zkončil a nastává survival!</p><p><br />Pánova cesta je nekonečná a opravdu bolí. Asi poprvé, né však naposled, slézáme a tlačíme! Hurá Pánova hora! A nyní sjezd k Václavu, ruce necítím, kameny jak kráva, brzdy kňučí a přestávají spolupracovat! A už zase stoupáme na Velkou kupu a hned zase dolu Vodními zámky do pekla. A zase nahoru k Božanovskému špičáku a zase těžký sjezd dolů! </p><p><br />Nevím kolikrát jsme tlačili, nevím kolikrát Jirka řekl, že jsem debil a že jsme jako kamarádi spolu skončili, nepamatuju si všechny sprostý nadávky kterýma mě častoval, pamatuju si jen že jsem se zaplaven endorfiny smál a opakoval mu, že tu nádheru doceníme až třeba po týdnu…..a zase mi nadal do debilů! Taky říkal, že za osm stovek by měl prostitutku s bičíkem, užil by si a taky by to bolelo!<br />Za pátou občerstvovačkou míjíme skokanské můstky a říkám si „aha“ tady budou asi kopce! A tak zase tlačíme a najednou jakýsi úvoz, kam zlobři naházeli kamení a velká voda vymlela grand cannyon a pořadatel to drze nazve trail! Ve skutečnosti to byl technicky náročný Kalcovský stezník!</p><p><br />Opatrně, opakuju opatrně jsme ho slanili a pokračovaly po „trailu“ směšnou rychlostí kupředu, zpátky ni krok! Na sedmé občersvovačce u rybníka na hrázi připomínám limit dojezdu a velím k ústupu. Loukou nahoru do lesa a k Hvězdě, legendární to sjezd. Koukli jsme se dolů, Hvězdu sešli, řekli si něco o tom, že kdo to jede je mentálně postižený kretén, nebo dementní idiot, nebo prostě jenom bezmozek a pokračovali dál. Po kolena vodou v potoce pod mostem jsme se dostali na předposlední občertvení, kde jen jonťák a opět loukou na silnici vedoucí na Ostaš. To už máme v nohou kilometrů a opravdu se začínám těšit do cíle!<br />105 kilometr, poslední občerstvovačka U Brandejsů. Chlapci co tam s námi postávají říkají, že už jen poslední stoupání a pak sešup do cíle. Napít a vyrazit, není čas ztrácet čas. Na začátku posledního stoupání na zemi krásná nápis se smajlíkem „poslední kopeček“ a tak naposledy tlačíme, i když jsem se snažil vydržet co nejvýš, i Jirka se naposledy hecnul, ale bohužel. Únava udělala své a tak slézáme. Jívka, kolem zdi u zámku a posledních pár metrů asfaltu a dolů!<br />Trailem plni euforie jsme si i po 110 kilometrech na kamenech poskočili a přes park do cíle. Cílovou branou sem se snažil projet po zadním kole, celý metr jsem měl přední 10 centimetrů ve vzduchu a tak se to počítá! <br />Cíl, čas 10:09, čistý čas 8:20 a pořadí 367 a 368. Důležitější ale jsou dojmi! A ty jsou, Dojeli jsme a přežili jsme!<b><br /></b></p><p></p>
<p><style type="text/css">
p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; color: #00000a; line-height: 115%; text-align: left; orphans: 2; widows: 2 }
p.western { font-family: "Liberation Serif", serif; font-size: 12pt; so-language: cs-CZ }
p.cjk { font-family: "Noto Sans CJK SC"; font-size: 12pt; so-language: zh-CN }
p.ctl { font-family: "Lohit Devanagari"; font-size: 12pt; so-language: hi-IN }</style></p>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Dvůr Králové nad Labem, Česko50.4317202 15.814026922.121486363821155 -19.3422231 78.741954036178839 50.9702769tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-6890552552329950352020-06-21T21:10:00.003+02:002020-06-21T21:16:20.170+02:00 Klínovec 2020 pohledem Milana<div class="art-layout-cell art-content">
<br />
<br />
<article class="art-post art-article post-4525 page type-page status-publish hentry" id="post-4525">
<h1 class="art-postheader entry-title">
Klínovec 2020</h1>
<div class="art-postcontent clearfix">
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200603-WA0001.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4528" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200603-WA0001.jpg" height="281" width="211" /></a> </div>
Jako
obvykle nejprve padne návrh, pak se obecně komunikuje, aby výsledkem
bylo všeobecný hlasování o termínu, kterej stejně nevyhovuje všem a
proto oznámím kdy to bude a basta. Bude to 4 až 7.6.2020 a pojedeme na
Klínovec.<br />
Od ledna se postupně hlásili Neři z celýho okolí a já objednal ubytování
na Chatě Barborka v Loučný pod Klínovcem. Dlouhou dobu to vypadalo, že
nás bude v chatě maximálně 10. Ale zasáhla prozřetelnost a s ní
„pandémie“ Covid-19, hrozící úplným zrušením celýho podniku. Naštěstí se
na konci dubna začalo tzv. rozvolňování, který na konci května bylo
skoro rozvolněný. Shromažďování i cestování bylo zase možný a co víc,
přihlášenejch bylo už 19 negrů a na zálohách vybráno po 7 stovkách od
každýho. V zajednaným termínu všichni vyrážíme, ačkoliv hlášení počasí
není kdoví jak příznivý. Ve čtvrtek ráno nabírám Tomáše a vyrážíme v
ústrety uzavírkám. Cesta probíhala celkem klidně, až na jedno nedání
přednosti v jízdě vozidlu Tatra 815, jedoucí po kruháči v Pace. Před
Lounama se konečně dostáváme do kolony, kde dobrou 1/2hodinu poskakujeme
v koloně u „drive-in“ Slaný Lotouš, nakonec se přeci jen fronta aut
pohnula a pokračujeme v cestě. Z Postoloprt si Fordík prďánkoval 130tkou
po Dé sedmičce až za Chomutov. Pak už jen několik zatočení volantem
přes Křímov, Výsluní, Kovářská a jsme v Háji. Na místě už jsou hordy
negerských bajkerů, chystajících se, nebo vyjetých na Klínovec. Po
přivítání okamžitě odhazujeme bagáž na pokoj, převlíkáme se a vyrážíme
do mlžnýho oparu. Asfalt mlaská pod koly, pot se řine z pod helmy,
stoupání od základny U Barborky končí až na vrcholu Klínovce 1244metrů
nad baltickou Úpou. Tady se potkáváme s dalšíma Kaloňgrama tečkovanýma,
vedených Lukášem mající za sebou několik trailů. Mrholení ustává,
ledovej vítr funí dál. Nečekáme až příjde ažúro k nám, ale spouštíme se
Azurem sami. Lehce vlhkej Flow Azur na začátek, je pohodovej. Po deseti
kilákách pohodovýho trailovaní stojíme u spodní stanice lanovky, kde si
většina kupuje 100bodů za 1120kaček, což vystačí na závratných 10 jízd.
Na nic nečekáme a necháváme se vytáhnout zase k vrcholu. Jako druhou
jízdu jedeme Rubín. Tady si do sedla moc nesedneme, ale není to zase tak
těžký. Občas musíme skočit loužičku a bahínko, ale nic velkýho.
8kilometrů krásnýho pumpování, klopení a lehkýho drncání s jedním
příjemným dropikem. Do třetice dáváme znova Rubín. U dolní stanice
lanovky začíná kapat. Než nás lanovka vyvezla na vrchol, kape ještě víc.
Nahoře si bereme větrovky, ale než bys řekl švec, leje, jako když tě do
vody hodí. Na nic nečekáme a stejkáme spolu s vodou pod kopec k
základně. Voda přede mnou, voda za mnou, voda všude, ano i tam. Liják
nepřestává, dokud nestojíme zpátky u Barborky. Bajky dáváme do
vedlejšího baráku a čvachty, čvacht se mastíme svlíknout, vykoupat a
usušit. Mokrý hadry rozvěšujeme na všechny dostupný radiátory.
Soustředíme se ve společenský místnosti sousedící s kuchyňkou, do který
Hrnec umístil výčep s Krákorou. Stále přijížděj noví účastníci a po
setmění doráží poslední 19tý Kaloň. Zřejmě je to rekordní účast. Zábava
se pomalu rozjíždí. Nejprve gratulace a dárek Hrncovi k nadcházejícím
„18tinám“, pak pozvání k oslavě mých posledních 50tin (po kolikátý už).
Jeden Jameson pro X kaloňů je jako nic.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200604-WA0007.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4529" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200604-WA0007.jpg" height="230" width="306" /></a> </div>
<br />
Abysme byli ráno čilí, jdeme spát poměrně brzy. Prognóza počasí je
pěkně na levačku. Venku už konečně neleje, ale jen prší. Ráno moudřejší
večera. Probouzím se několikrát, ale definitívně v šest. Vylejzám a jdu
si do kuchyně udělat snídani. O něco později přichází Schwab, šuká po
seknici, aby v zápětí objevil reprák a pustil všem co ještě bucaj
příjemnou hudbu do ouška. Preußens Gloria, Norimberký projev AH a různý
příšernosti z Ein Kessel Buntes. Několik negrů ho proklelo do desátýho
kolene, ale kopřivu mráz nespálí, naopak ho to vyprovokovalo k nacházení
dalších bizárů německý prdkultůry. Výsledek na sebe nenechal dlouho
čekat. Kdo mohl, provedl snídani, uvařil ranní hygienu a hned jak oschly
oči, páč silnice zůstala vlhká, tak o ½ desátý vyrážíme opět na
Klínovec. Znova 8kiláků do kopce, aby se roztáhly hrudní košíčky a na
zahřátí Azur. Pak se trháme a různý skupinky si jedou to svý. Druhou
jízdu dávám Rubín. Dneska jsou tratě o poznání víc suchý, ač do rána 6ti
pršelo. Vítr ve vrcholový partii je vysušil, takže i čas je lepší. U
spodní stanice lanovky si dáváme bramboračku (spíš teda pepřolačku),
hembrgry, langoše a pivka. Provádíme focení s 4×4 Vitarou. Znova se
necháme vytáhnout na vrchol, kde mě tak ňák ukecali, abych s níma jel
černýho Barona, že prej je to naprosto bóží! Spouštím se ze startovní
lavice a je takovej protivichr, že musím šlapat i z kopce. Karel Gott
mit uns! Do pr.., himl, hrkhrk, proč si sakra ubližuju. Jedna lavice
střídá druhou, klopky držej, ale rockgarden je na můj RockMachine moc.
Svět i život se mi míhá před očima. Utrpení střídá paniku a ta se v době
války zakazuje.! V dolní části černý lajny už dělám samovolně backflip,
leftflip a taky delfín Filip o dýlce a vejšce skoků nemluvě
…–…/…–…/…–…/. To si zaslouží další polívku tentokráte pro změnu
pepřovo-zelnou. Kuchař je zřejmě fanda do piperinu a kuličkama nešetřil.
Na jednu polívku jich odhadem použil 50sát. Silnej pepřovej odvar nám
dodal sílu a po zdolání cesty lanovkou nahoru se někteří úplně zbláznili
a jmenovitě Hrnec, Tomáš, David řečený Sandál, Vlasta, Zdenda a možná
ještě ňákej magor se vydali na Downhill. Otřesen předchozím flipováním,
jedu 2x za sebou Azur. Po „Černý Vdově“ mi příjde, že ten modrej trejl
vůbec nejede, tak ani nebrzdím a když, tak abych vyzkoušel, že jsou
brzdy přítomny. Poslední dvě jízdy dávám Rubín. Ten už pěkně oschl,
takže ve svižným tempu dolu, ať to lítá, jedu jeden rekord za druhým.
70Bodů je pryč. Když stojíme na vrcholu Klínovce, začíná zase kapat, až
pršet. Házíme permice do automatu, oblíkáme šustky a sjezdovkou se
spouštíme na opačnou stranu k základně. Vydatně prší a na sjezdovce nám
hrozí držkopád, ale nikdo sebou nefláknul. Někde uprostřed sjezdovky
najíždíme na cyklostezku „Traverz“ a traverzujeme přes Pytláckou rokli,<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200605-WA0007.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4531" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200605-WA0007.jpg" height="320" width="180" /></a> </div>
kolem Meluzíny k Háji, kde po 90ti kilákách sesedáme. Na základně
provádíme očistu a jdeme si udělat večeři. Tuším, že Jirkové maj kurz
vařeření v polních podmínkách, teda minimálně dva z celkově čtyř
zúčasněných, konkrétně Palec a Póňa. Jeden vytvořil úžasný brambory na
cibulce, slanině s žampióny a druhej, údajně neodolatelný knedlíky
s vajíčkem. Ouplný lukulský hody. Po véče se opět rozjíždí zábava, plná
šachů a pokeru o zlatýho Bovýska, což je BIO jablečnej mošt, kterej
dovezl Hrnec v nebývalým množství. V mezidobí her a hovorů o všem možným
dáváme koksáky, anýbž rum s rozkousaným kafem a cukrem. Už bez mojí
účasti dochází oba rumy a všechny Bovýsky vyhrává Hrnec k čemuž mu
dodatečně gratuluju, stejně jako k jeho átinám. Vítr funí potemnělou
krajinou, naráží do oken spolu s deštěm. Ráno vstávám neobvykle pozdě,
až v 6:45. Když přicházím do společenky, Schwábik už udělá speciální
očistu místnosti po večerních hrách. Snídaně, v jejímž průběhu nachází
Schwáb reprák a znova všechny sere pouštěním pruskýho pochodu vítězství a
emotivním projevem Ády z FridrichStadpalastu. Venku je o poznání
stejně, jako každý ráno. Mrholí a Klínovec je ve šlehačce ze sraček. Po
všech možných očistách a snídaních se dělíme na ty, co jedou bajkovat a
ty, co jedou gumokoly na vejlet, případně domů bez rozloučení. Vlasta
s kapitánem „Sandálem“ Davidem jedou do Jáchymova, navštívit muzea.
Další jedou do Přebuze a pěšky na Rolavu k opuštěnýmu válečnýmu cínovýmu
dolu Sauersack. My, tvrdý jádro Negrů, nasedáme na bajky a vyrážíme za
Ježíškem. Mrholení se v tisíci metrech u sjezdovky Loučná mění na
šlehačku a ve vrcholovým klínoveckým sedle se přidává lijavec,
doprovázející nás až do Bóžího Daru. Zastavujeme u Pivovar Červený vlk.
Opíráme bajky o zábradlí a vcucáváme se dovnitř. Mezi hógofógo klientama
se vyjímáme. Od vrchního dostáváme plagáty s postupem výroby píva a
ceník výtvorů, včetně jídeláku. Nabídka piv obsahuje: Červený vlk 13tka,
Božídarský jelen 12tka, Bílý hranostaj 11tka, Nachmelený jezevec 14tka a
Lehký střízlík 9tka. Protože je kolem poledne. Dáváme si i oběd. Venku
se časí, tak se po několika pivkách a závěrečných vdolkách pakujeme. Od
vrchního dostáváme tip na okruh okolo zdejších „darů“. Ponejprv
navštěvujeme „Jéžíškův Postamt“, odkud otcové posílají domů dětem
pozdravy a tím je utvrdily ve lži, že dárky nosí Ježíšek, ačkoliv by to
mělo bejt obráceně a děti by měli nosit dárky Ježíškovi! Ale to sem
nepatří. Po splnění pochybný povinnosti, odjíždíme po ježíškově cestě
k Ryžovně dalšímu pivovaru. Cestou potkáváme uprostřed lesa Občerstvení
Krmelec, kde si dávaj milovníci klobás z DDR Kozlíka. Po občerstvení
jedeme oklikou na Myslivny, kde začíná už po několikátý kapat, aby před
Ryžovnou znova lilo jako z konve. Zanecháváme šemíky na bidlech před
budovou a lezeme do patra, kde je hospoda. Je tu plno, ale nacházíme
práznej stůl i židle. Umisťujeme stůl do volnýho prostoru, sedáme si a
objednáváme pivka. Vaří: „12tku Boží Dar, 13tku Rapl a 8mičku Školák.
Máme trošku hlad, tak si objednáváme i malý občerstvení. Někteří
polívku, jiní trhaný vepřový s hranoly a jeden dokonce křenovku
s knedlem. Zdá se, že je to tady tak trochu čekárna, ale to je mejlka,
maj tady jen bludnej kořen zapomnění. Stalo se, že ti co přišli dlouho
po nás, dostali naši objednávku. Po urgaci obj, některým přeci jenom
něco donesli, ale na některý se nedostalo. Jedna polívka a taky křenová
máčka došla. Několik hlasitých urážek na adresu podniku to sice
nezpravilo, avšak uspíšilo náš odjezd. Venku nás znova polejvá deštík.
Jedeme kolem Bludný, odbočujeme Pod Bérem, kde se zničehožnic zjevuje u
Červený jámy „Hobití“ občerstvovna. Tady se hladem umoření negři mohli
zadostiučinit pozřením párku v rohlíku. Pohybujeme se pořád
v kilometrový vejšce, takže žádný extra stoupáky až na výjezd k bejvalým
dolům na kopci U Maurícia. Přestalo deštit, uklízím bundu a začínáme se
vracet přes Slatiny a Božídarskej Špičák na Boží Dar, kde se potkáváme
s Lukášem pokuřujícím před jednou z hospod. My opět zalejzáme
k Červenýmu Vlkovi na jedno. Připozdívá se a tak nasedáme a jedeme
k základně. Na kruháči míříme směr KárlMarxŠtadt. Míjíme opuštěnou
celnici a pouštíme se z kopce do Oberwízentálu. Projíždíme centrem a
v nejnižším místě přejíždíme hranici do Loučný. Dva kiláky do kopce a
poslední dva na základnu. Sprcha, večeře, volná zábava. Sud je najednou
práznej, takže pivaři berou útokem basu lahváčů. Sedím u čaje, pozoruju
cvrkot a gemblícího Lukáše. Někteří rozjíždí pařbu snů. Nezvládám svý
oči, tak jdu spát. Uprostřed noci někdy v 1/2druhý mě budí hlučící dav
čtyř negrů. Jdu je vypnout a kupodivu jediným stlačením vypínače světla
je usínám. Ráno je kalný ale Lukáš naštěstí schovává reprák, takže jej
Šwábik nemůže spustit. Kolem devátý už je balení v plným proudu.
Vylejzaj poslední sedmispáči, ale na<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200606-WA0013.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4534" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/06/IMG-20200606-WA0013.jpg" height="170" width="302" /> </a></div>
<br />
jejich
obličejích jsou pomačkaný polozelený gzichty. Není jim to nic platný,
musej se taky pakovat. Po zaplacení elektriky odjíždíme Tomášem domů. U
benzínky v Mělníce zjišťuju, že mi nesvítí pravý světlo a tak měníme
H4řku, aby nás náhodou čerti nevyhmátli. Zbytek cesty už by v pohodě.
Tak zas v září na jiných trejlech.<br />
<br />
Fotky uloupený na <a href="http://www.slim2009.cz/photo/index.php#!Albums/album_43726e6369/album_43726e63692f4b6cc3ad6e6f7665632032303230" rel="noopener noreferrer" target="_blank">vodsapu + ňáký moje tady</a>.<br />
Stejný bajkování <a href="http://www.negri.cz/2020/06/klinovec-2020.html" rel="noopener noreferrer" target="_blank">pohledem Hrnce</a>.<br />
<br />
Sdíleno z <a href="http://www.slim2009.cz/?page_id=4525">http://www.slim2009.cz/?page_id=4525</a><br />
Sepsal: Milan Valenta </div>
</article>
</div>
SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-22812456250791605122020-06-19T16:30:00.002+02:002020-06-21T21:16:33.692+02:00Klínovec 2020 pohledem Hrnce<b><br /></b>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<b>Na
smrky je kůrovec,</b></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<b>na
koronu Klínovec.</b></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Covidem
19 ohrožený Klínovec 2020 se ve finále uskutečnil a co je
důležité, povedl se! Tak jsem to viděl já, i když už „jsem
starý, velmi starý a cítím se <span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-family: "liberation" serif , serif;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">takový
řídký, jako protažený, jako máslo namazané na příliš velký
krajíc chleba“.</span></span></span></span></span></span></span></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
4.
června se Kaloni v rekordní sestavě 19-ti kusů rozjeli na
Klínovec. Sice nám úplně nepřálo počasí, ale měli jsme
poprvé lanovku! To jistě starší a tlustí ocenili.</div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Jelo
se několika vozy, ale já, Zdenánek, nová akvizice Fána a Jirka
Paleček jsme se ve čtvrtek ráno nalodili do nového TÝMOVÉHO
vozu značky Fiat, o němž si chudák Paleček (nevím proč?) myslí
že je jeho. Cesta přes půl republiky proběhla naprosto pohodově
a po obědě jsme dorazili do ubytovacího zařízení <a href="http://www.chatabarborka.cz/">Barborka vLoučné pod Klínovcem</a>. Hned vedle obce Háj, kde jsme se ocitnout
určitě nikdo nechtěl! </div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/49969501413_0c85f500b3_c.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="800" height="240" src="https://live.staticflickr.com/65535/49969501413_0c85f500b3_c.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Není
čas ztrácet čas, počasí jakž takž a tak vzhůru dolů. Sedmi
kilometrové stoupání na začátek trailů nás krásně rozehřálo
a naladilo na ostré sjezdy, klopenky, skoky a dropy. U vjezdu na
Azur potkáváme déšť a Lukáše s jeho skupinkou bratranců,
švagrů, kamarádů a co já vím koho ještě? Je čas vyrazit!
Začínáme Azurem, modrý a nejlehčí trail. Dlouhý (10km), ale
nudný a tak jsem ho já osobně jel jen jednou. Pod kopcem kupujeme
permanentku a hurá sedačkou hore. Hurá na Rubín. Kratší, ale
červený a tudíž těžší a hravější a rychlejší trail. Vše
bylo tak krásné dokud mě sprostě nepředjel kapitán Sandál s
tím že ho brzdím! Jsem asi už starej, nevadí, budu si užívat
své nové kolo kterému jsem dal přezdív<span style="font-size: small;">ku
</span><i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;"><a href="https://www.viaferraty.cz/clanky/cestopisy/lahudkova-sportovni-ferrata-grunstein/">dr.Grünstein</a>! Prostě je to zběsilá bestie která mě čtrnáct dní
před Klínovcem shodila a pošramotila žebra, ale brufen je kamarád
a proto jsem se kamarádil. Já si vlastně léky zapomněl doma a
taky mi Zdenánek něco, co nemělo tvar brufenu, ale viagry, ovšem
v barvě bílé nabídnul! Mohl jsem tušit že to bude ocumlaná
erektivní tableta a tak jsem jezdil na bolavá žebra, ale s
ukázkovou erekcí!</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Začíná
pršet a tak pro dnešek končíme a razíme domů. 500 metrů a
začíná poctivě chcát. Sjezd v proudech vody z hora i ze zdola
dorážíme na Barborku a hurá do sprchy. Když vyleze Zdenánek a
říká že neteče teplá, chci brečet! Je to vůl, zapomněl si
odpustit a počkat na teplo! Já už jsem v pohodě, nespěchal jsem
a užívám horkého vodopádu. Po půl hodině doráží Fána, že
nás z kopce nestíhal a zabloudil. No do kopce jsme ho zase
nestíhali mi!</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Teplé
radiátory obložíme mokrýma hadrama a kocháme se příjezdem
dalších a dalších negrů. Sjíždějí se jak šváby na pivo a
tak je čas narazit Krkonoše. Mám totiž v neděli narozeniny a tak
jsem musel kamarády pohostit sudem. Večer se obešel bez jakýchkoli
problémů (jen pivo trochu pěnilo) a tak jdeme spát a uvidíme
jaké počasí si na nás Krušné Hory přichystají na druhý den.</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/49970283777_727babbf8e_c.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="600" height="320" src="https://live.staticflickr.com/65535/49970283777_727babbf8e_c.jpg" width="240" /></a></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Pátek
je nečekaně polojasný a tak hurá do druhého dne. Jenže jsme
dojeli jen na křižovatku Boží Dar / Klínovec a prší. Je nám
krušně, ale dáme to. Rubín sjedeme v mlze a mrholení. Dole u
lanovky je zase oblačno a i slunce vykouklo a tak je jasné že
počasí bude nevyzpytatelné! </span></span></span></span></span></span></i>
</div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Někdo
pronesl že opatrně zkusíme Barona a tak jedem. Je to černý trail
a tak jedeme opatrně. Po prvním dokončení zjišťujeme, že je
to úžasný trail se vším co má mít. Neuvěřitelnou rychlostí
sjíždíme dolů, skáčeme lavice, přeletíme rock garden, na
dropech backflip! Prostě trail letíme jak netapíři. Ať si někdo
zkusí říkat, že jsme jeli pomalu, neskákali a nedávali dropy v
plné palbě! Se zlou se potáže! A zase lanovkou nahoru. Výhledy
jsou krásné. Pod námi downhillová lajna, Švábach, Ponko a
Horejs u stánku s pivem a rumem, další kaloni vjíždějící
znovu a znovu na traily a i to počasí se umoudřilo.</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Pojedeme
DH? Řekl někdo. Blbej nápad, ale jedeme! Začátek super, jeden
skok kam by se vešla Tatra V3S jsme objeli, jeden drop slanili a pak
už paráda. Až na rozcestí! Tam jsme se prostě posrali strachy.
Já tedy stoprocentně. Koukám na pokračování které zlehka
začíná schodama do pekla a pokračuje něčím nepopsatelným!
Odjíždíme zbaběle po pašerácké cestě a bavíme se o tom, že
být zdraví, mít sjezdová kola, být mladší a lepší počasí,
tak to samozřejmě dáme taky! Tomáš a Vlasta jsou ale úchyláci
a tak to dali komplet a tudíž klobou dolů!!!</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/49973409967_dd1ef6a59c_z.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://live.staticflickr.com/65535/49973409967_dd1ef6a59c_z.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Pátek
jsme projezdili naprosto v pohodě a končili na 75-ti km! Na
Barborku jsem já a Palečků Jirka dojeli za pět minut déšť a
autem se vypravili do Vejmrd, tedy Vejprt na zaslouženou večeři a
návštěvu vietnamské večerky. Jirka vaří, nebo peče či smaží
(já tomu nerozumím) vajíčka s knedlíkem a posilněni se vrháme
na poker o bovýsky. Krutá hra! Prohrávám první, nmám poker
face! Jdeme spát, zítra má být nevlídno.</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/49977060632_57b82f4a6d_z.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="480" data-original-width="640" height="240" src="https://live.staticflickr.com/65535/49977060632_57b82f4a6d_z.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Sobota.
Jak krásné je když do pekelného smradu z prdů které umí jenom
pivo krakonoš se začne linout vůně smažených vajíček od
šéfkuchaře Palečka!</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">I
když od rána mrholí a je zataženo a je kosa jak na horách, nás
to neodradí a valíme na výlety po okolí. Třeba do okolí
městečka Přebuz v Krušných horách. Tam kromě nádherné horské
přírody najdeme pozůstatky bývalých cínových dolů a
zpracovatelských závodů z druhé světové války. Známe z
televize, třeba ze seriálu Rapl. Davida Švába třeba překvapil
po lese kráčející potápěč asi stejně tak jako nás překvapují
jeho budíčky. Tentokrát projevy strýčka Adolfa a líbivé
pochodové melodie píšťal a bubínků! Kpt. Sandál a DH Vlasta
zase vyrazili do Jáchymova a okolí. Já a moji druhové sedáme na
kola. Jsme drsní! Cesta na Boží Dar za Ježíškem začíná zimou
a vodou, ale po návštěvě Červeného Vlka se mění v celkem
slunečný den se zastávkama na pivo. Třeba v jeskyni na Ježíškově
cestě, v hobitím domečku u Červené Jámy, nebo třeba v
příšerném mini pivovaru Rýžovna! Cestu zpátky si pro jistotu
zpestříme ještě jednou zastávkou u Vlka a přes reich do
Barborky.</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Odpoledne
dochází sud a tak David vytahuje kartony lahváčů a sedí se zase
do rána. No co, spát budeme až budeme staří!</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Neděle,
jedeme domů. Někdo uklízí, někdo ještě spí, někdo chce
mermomocí ještě na kolo. Každopádně naše týmové vozidlo
(ještě potřebujeme klubovnu) vyráží domů.</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">Jako
vždy se akce opět povedla, jinak to asi neumíme!</span></span></span></span></span></span></i></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
Fotky z <a href="https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157714780846902">Klinovce</a><br />
Sepsal: Hrneček
</div>
<div class="western" style="font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; letter-spacing: normal; line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="western" style="line-height: 100%; margin-bottom: 0cm;">
<i><span style="font-variant: normal;"><span style="color: black;"><span style="font-size: small;"><span style="letter-spacing: normal;"><span style="font-style: normal;"><span style="font-weight: normal;">PS:
jestli jsem na něco zapomněl tak si to nepamatuju, nebo se to
nestalo :)</span></span></span></span></span></span></i></div>
<style type="text/css">
p { margin-bottom: 0.25cm; direction: ltr; color: #00000a; line-height: 115%; text-align: left; orphans: 2; widows: 2 }
p.western { font-family: "Liberation Serif", serif; font-size: 12pt; so-language: cs-CZ }
p.cjk { font-family: "Noto Sans CJK SC"; font-size: 12pt; so-language: zh-CN }
p.ctl { font-family: "Lohit Devanagari"; font-size: 12pt; so-language: hi-IN }</style>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0431 91 Loučná pod Klínovcem, Czechia50.4206112 12.986574350.339657200000005 12.8252128 50.5015652 13.147935799999999tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-7392993851107541192020-05-10T19:40:00.000+02:002020-05-10T19:44:06.665+02:00K Bufetu na rozcestí 2020<div class="art-postcontent clearfix" style="text-align: left;">
<div style="text-align: left;">
Tomáš si svépomocí zkompletoval z vyřazenýho, léty zašlýho malocipédu,velocišlap zn. Favorit. Ojetý díly nahradil</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/05/14.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4473" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/05/14.jpg" height="347" width="260" /></a> </div>
<div style="text-align: left;">
novými
a zvolal: „JE TO PECKA!“ Nebo tak něják. Jakmile najel s Favoušem
dotatečnej počet ověřovacích kiláků, tuším že 36, naplánoval „ride to
the Buffet.“ Ani jsem netušil, že mezi Negry jsou „underground razors“,
čili utajení žiletkáři. Návrhy na takovou jízdu mě nechali chladným. Při
představě jak plápolám někde kilometry vzadu, sotva popadajíc dech a
ještě k tomu fůra kiláků do kopce, to není nic pro mě. Jenže jakejsi
červ začal hlodat, hlodavec jeden. Ve čtvrtek, po ukončení rachoty v
Kolbence vyrážím přes včelín, kolem Janskýho vrchu, skrz Bernartice,
Lampertice, Žacl k Rýchorskýmu kříži. U Bílýho kříže, při jedný z mnoha
zastávek, zjišťuju vakl u vahadla bajku. Tak už se to zase po dvou
letech se.. . To by mohlo bejt nejen po ptákách, ale i po Klínovci v
červnu! Snad nebude tak zle?! U Rýchrskýho kříže mám 25km, to k Bufetu
to bude 40. Zapoměň na to! A hlodavec hlodá a zadní stavba se kviklá!
Doma po sjetí z Horních Albeřic a celkem 40ti kilákách, objednávám sadu
náhradních futer a čep. Hlodavec vodní, čili želva, hlodá a hlodá! V
pátek dělám oddělky, chytám roj včel a hlodavec hlodá. Večer po usazení
roje je dohlodáno. Horší to bejt nemůže, jednu vyjížďku to ještě vydrží a
výkonově-rychlostní hendikep překonám tak, že vyrazím už v 8:00 a né až
9:45 s hlavní skupinou. Někde v Lánově budu mít hodinu a půl k nabrání
sil pro stoupání k vrcholu, zatím co ostatní pojedou bez zastávky a
budou načnutý. Cesta do Rudníku ubíhá neb je z kopce. Do Fořtu to stoupá
zvolna a je i čas se kochat, třeba sbírkou emerickejch kár, pod širým
nebem, nebo nákladní lanovkou. V 9:30 sedím na zastávce v Horním Lánově
a posílám zprávu Tomovi, že taky jedu a že už na ně čekám. V 11:00 jsou
u mě i s grupou ode Dvora. Společný foto a jedeme. Ani to netrvalo
dlouho a sou fprfrrrr. Plápolám. Oni snad žerou loveckej salám na štorc!
Kde berou tu sílu v haksnách? Štěstí, že zastavujou tu pro vodu, tu u
lomu pod Hříběcíma boudama. Za Hříběcíma se mi ztrácí všichni v dáli.
Kručení v břiše, prdel na hadry, nohy netáhnou, leje země z vola.
Sesedám, vytahuju sušenku, nabírám sílu k dalšímu stoupání. Kolem
projíždí několik bajkerských zoufalců, který vypadaj stejně zoufale jako
já. Naskakuju na bajk a držím se jich jako klíště, ale radši z v
povzdálí. Nakonec někam odbočujou, tak zůstávám zase sám a můžu ještě
párkrát zastavit, než se vyškrábu až k Bufetu. Když se tam konečně
dostávám, mají ostatní dojedeno a popíjej pivko. Upadám vedle nich,
vytahuju chleba, čorízo a termosku s čajem. S díky odmítám nabízený
pivo. Už tak mi nohy netáhnou a po pívu by byl úplnej konec. Je tady
živo. Od Výrovky prouděj davy a utvářej u okýnka bufáče nekonečnou
frontu. Ještě že mám vlatní proviant, takže se nemusím tlačit v
tlačenici. Někdy kolem druhý jedeme za divem Krkonoš. Za opravdovým
sněhem ze sněhu a ledu. Jak jinak než zase do kopce. Sníh se ukázal dřív
než by bylo zdrávo. Hned za Bufáčem a klečí se nahromadil bílý, mokrý a
ledový sajrajt na cestě. Žiletkáři berou trubky na rameno a frfekaj se
vpřed. Tlačím a klopejtám taky. Ten sajrajt je mokrej, lepí se jako
bláto a leze do bot. Až těsně u Výrovky to nadělení končí. Konečně! Zase
kopec! Pomalu se suneme vzhůru k závěji, kde děláme společný foto a pak
ještě</div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/05/36.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4475" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/05/36.jpg" height="347" width="260" /></a> </div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
kousek vzhůru, až ke kapličcepod
Luční horou. Dál ni krok! Po rozhlídnutí se otáčíme a jedeme zpátky
k Výrovce, kde si dáváme pivka. Pak už nekompromisně a rychle z kopce do
Pece. Nahoru to bylo několik hodin, ale dólu to byl fičák. Konečně jedu
první, avšak dole v Peci se řadím znova na chvost pelotonu, aby už mi
zase po pár tempech zmizeli v dáli. Ať kmitám haksnama jak chci,
nestíhám. Zastavujeme až u Hostince na kopečku. Na tabuli maj psanou
gulášovku tak si ji skoro všichni dáváme a někteří i pivko. Po zaplacení
nasedáme a že prej jedeme do Buků na zmrzku. Netrvá to ani chvíli a
zase mi mizej z dohledu. U stánku se zmrzlinou je rušno, stejně jako
nahoře u Výrovky. Já si nic nedávám a tak pozoruju ostatní, jak to maj
vylízaný a vysrknutý. Pro mě je to domů už jen 4kiláky, to kluci z DK
maj před sebou ještě dobrejch 20 a něco kiláků. Zbytek se do Trutnova
něják dokodrcá. Loučíme se v Horňáku u kostela. Ještě jedu zalejt
zeleninu na zahrádku, ale pak už domů políbit manželku slanou hubou,
svlínout se, skočit do vany, povečeřet a udělat Vlašskej salát na
zejtřejší oběd. To sme si zase užili kolaření. Tak a to je fšechno.</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
Fotky od všech účastníků <a href="http://www.slim2009.cz/photo/index.php#!Albums/album_43726e6369/album_43726e63692f4b204275666574752032303230" rel="noopener noreferrer" target="_blank">jsou tady.</a></div>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<b><span style="color: red;">Inzerát:</span></b> Koupím haksny a plíce zn.: Málo jetý<br />
<br />
Sdíleno z <a href="http://www.slim2009.cz/?page_id=4471">http://www.slim2009.cz/?page_id=4471</a><br />
Sepsal: Milan Valenta </div>
</div>
SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-91577393438939636632020-05-10T12:15:00.000+02:002020-05-10T12:15:55.430+02:00Na žiletkách skoro až na Luční<h3 style="text-align: justify;">
Pár dojmů ze sobotní vysokohorské mučírny</h3>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Před startem jsem váhal, jestli mám opravdu nafoukat jen třeba 6 či méně atmosfér, jak při loňském přenosu z TdF radili pánové Benčík s Kozubkem. Ale uznejte sami, co jsou to za odborníci, vždyť jen párkrát vyhráli mistrovství republiky. Takže jsem se moudře poradil s Bikeforem a nabombil to na 8 atmosfér. Poprvé a nikoliv naposled jsem toho hořce zalitoval hned na kostkách na přehradě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Nad tou jsem měl sraz s Davem, který odvážně osedlal ocelového oře se širšími pneumatikami. Byli jsme domluvení, že pojedeme na pohodu, a právě proto jsme byli na místě srazu s trutnovskými jen o půl hodiny dříve.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Hned v Rudníku bylo jasno, když dvojice Borda (karbonový závodní speciál s elektronickým řazením) a Peca (nadčlověk á la Hrneček na horském celopevňáku) ujeli kamsi vpřed a my se dvou ocelových krasavcích a jednom skorozávodním kole pozvolna šinuli za nimi.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V Lánově jsme nabrali posledního do party, přičemž Slim osedlal vskutku podivuhodný stroj s řiditelnou zadní stavbou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zprvu mírný a příjemný kopeček po exkluzivním asfaltu postupně nahradily stojky jak prase, vedoucí po šotolině, ideálním to povrchu pro silniční pneu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Do těch největších stoupání jsem si nemohl pomoci a díky ne zrovna horskému převodu 34/22 (jak pro koho, ale pro mých 94 kg nic moc) jsem se při snaze udržet jakous takous kadenci občas probojoval i před Toma na jeho skvostném Favoritu. Nakonec to ale bylo všude podobné - vepředu dvojice Peca/Borda, pak Tom a nakonec postupně my ostatní. I pěší turistiku jsem vyzkoušel, ne že ne. Přece jenom, když si stoupnete do pedálů a přesto nevyvinete větší rychlost než 7 km/h, tepy brzy překročí únosnou mez a dál to tak nějak nejde.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZiwhLvN0J_gkYKNlpvMTpyAaXiAyRAbd-tFCE34KOh7ELypYih28QVe7RnFUvvDuSs_x3-IDI7fGHAkF7UW7D-jwvQtJD-684_-APleFzngoznhWBUd-upMnWTToB-4v2JciUM4UnaU8/s1600/WhatsApp+Image+2020-05-09+at+21.30.56.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZiwhLvN0J_gkYKNlpvMTpyAaXiAyRAbd-tFCE34KOh7ELypYih28QVe7RnFUvvDuSs_x3-IDI7fGHAkF7UW7D-jwvQtJD-684_-APleFzngoznhWBUd-upMnWTToB-4v2JciUM4UnaU8/s320/WhatsApp+Image+2020-05-09+at+21.30.56.jpeg" width="320" /></a>Mělo to ovšem svoje výhody, např. Na Rozcestí jsem dorazil prakticky přesně v okamžiku, kdy chlapci odebírali u okénka po 25minutovém čekání občerstvení.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_gbfpcVz_w5lCb1AgnVLRziz7l_pLy6k1wvAl2BCvslCOY17HJz8B3n746RACYeNJSsQRUl-3SlrC2dcwzQ7NsCMOYai4kLHj51t9vRuQQD2L0_OUtXn-wOOk4Udy7wwyp7WNmqyMPzc/s1600/WhatsApp+Image+2020-05-09+at+21.32.04+%25281%2529.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj_gbfpcVz_w5lCb1AgnVLRziz7l_pLy6k1wvAl2BCvslCOY17HJz8B3n746RACYeNJSsQRUl-3SlrC2dcwzQ7NsCMOYai4kLHj51t9vRuQQD2L0_OUtXn-wOOk4Udy7wwyp7WNmqyMPzc/s320/WhatsApp+Image+2020-05-09+at+21.32.04+%25281%2529.jpeg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBYcvIwNFtE7l9ufmHnh5I9hgI69EWlin6HodFmiLFtRE-fFkEoVigQVXSQOB-UzyQdPvt8yBieMFYoOrbhHt-oSFF522RaUO9odHZjwpxq6WqlRpwNqLBUvf0-vohOCXEJZHz5tLvxGI/s1600/WhatsApp+Image+2020-05-09+at+21.32.04.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBYcvIwNFtE7l9ufmHnh5I9hgI69EWlin6HodFmiLFtRE-fFkEoVigQVXSQOB-UzyQdPvt8yBieMFYoOrbhHt-oSFF522RaUO9odHZjwpxq6WqlRpwNqLBUvf0-vohOCXEJZHz5tLvxGI/s320/WhatsApp+Image+2020-05-09+at+21.32.04.jpeg" width="180" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Cesta na Výrovku byla moc pěkná, většinu jsem ji absolvoval tzv. "na Verveckena".<img alt="Vervecken s kolem přes rameno" height="132" src="https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fe/Erwin_Vervecken-Zeddam_Stairs_2006.jpg/800px-Erwin_Vervecken-Zeddam_Stairs_2006.jpg" title="Vervecken" width="200" /> Bylo ale teplo, takže nějaké ty mokré tretry a podobné maličkosti nás netrápily.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx5mqxhtF6X3LW94hm7aPt0BkzylbM4uBlWTWHjTDybawhIm1HUPcO1yyDP1tAX8fbzXUMZHUO0W9JXvAe_8pVi2pWd5k3HeJZdRKQhTAltc_RQkdvcKR2prbCFR9VUErBMhUFSONXjHg/s1600/IMG-20200509-WA0033.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx5mqxhtF6X3LW94hm7aPt0BkzylbM4uBlWTWHjTDybawhIm1HUPcO1yyDP1tAX8fbzXUMZHUO0W9JXvAe_8pVi2pWd5k3HeJZdRKQhTAltc_RQkdvcKR2prbCFR9VUErBMhUFSONXjHg/s320/IMG-20200509-WA0033.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Následně jsme jeli za hlavním cílem cesty a sice mohutnou sněhovou stěnou po cestě na Modré sedlo. Hlavně Milan byl moc rád, že jedeme/jdeme až k Památníku obětem hor. <br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGUwaQ0-irTbXyq8N7bbbDypK_CFkzM6iVdMq80Qle8V1G_tJJB_a5_pKbCIe6dmlBIWaqXBh_hMKtPgrcHubnCOsFtVjBbt9ULnfG_UM3MQp2qSjQrI1jbdcfJoE2oprl_FOiz1u4Vxc/s1600/IMG-20200509-WA0007.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGUwaQ0-irTbXyq8N7bbbDypK_CFkzM6iVdMq80Qle8V1G_tJJB_a5_pKbCIe6dmlBIWaqXBh_hMKtPgrcHubnCOsFtVjBbt9ULnfG_UM3MQp2qSjQrI1jbdcfJoE2oprl_FOiz1u4Vxc/s320/IMG-20200509-WA0007.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZxkgIJQqwDCRo2T4OutEhSnONu74PuiOuRYt5ifnb5hqj7AJN2YCMh7clnEywGE9ADkTHVyFeNr-19Ae8xNjrBK-jrSo4-HX2Es9tGDTbtDCRHs3MO4-lcYnwH6bSi9Fjs5QNnBjXCdM/s1600/IMG-20200509-WA0018.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZxkgIJQqwDCRo2T4OutEhSnONu74PuiOuRYt5ifnb5hqj7AJN2YCMh7clnEywGE9ADkTHVyFeNr-19Ae8xNjrBK-jrSo4-HX2Es9tGDTbtDCRHs3MO4-lcYnwH6bSi9Fjs5QNnBjXCdM/s320/IMG-20200509-WA0018.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwjsLWsGzsD1kEvohswuv15j7af7OKtHsoWZNnH11FMGXRoSB_6KwAzVSrulg0otI7ur1XNpbEPPmD7e3Io3rYoW5ZxkzuoRdp7ItszpcNMjVh9jxJ_fF0J4Or_jCAz4IINCs1Dbt7_Vc/s1600/IMG-20200509-WA0043.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwjsLWsGzsD1kEvohswuv15j7af7OKtHsoWZNnH11FMGXRoSB_6KwAzVSrulg0otI7ur1XNpbEPPmD7e3Io3rYoW5ZxkzuoRdp7ItszpcNMjVh9jxJ_fF0J4Or_jCAz4IINCs1Dbt7_Vc/s320/IMG-20200509-WA0043.jpg" width="180" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFIb-tnBWvJY_lvOXmMggbkqv2FbMPnEozU2Q7PhU5vA8EUbHUjKSzq6D2Iuj7JCSVKLTi2fY3MEVChQHVaHvnp8PQc6np-ha2-8HRq3obbgGuy_FYsQnMcDe-1xAV3QA9l3RNqetpIAA/s1600/IMG-20200509-WA0049.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFIb-tnBWvJY_lvOXmMggbkqv2FbMPnEozU2Q7PhU5vA8EUbHUjKSzq6D2Iuj7JCSVKLTi2fY3MEVChQHVaHvnp8PQc6np-ha2-8HRq3obbgGuy_FYsQnMcDe-1xAV3QA9l3RNqetpIAA/s320/IMG-20200509-WA0049.jpg" width="320" /></a></div>
Následovala masivní fotoseance a lehoučký sjezdík do Pece. Průměrné klesání pouhých 11 %. Zde se ukázalo, že moje zkušenosti se silniční cyklistikou jsou velmi slabé a srdce sjezdaře už také není co bývalo, když na mě hoši museli dole čekat odhadem tak 10 minut.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
No ale pak přišlo labůžo nabušených skoro-galusek. Mírné klesání po luxusním povrchu až do Mladých Buků s přestávkou v Hostinci Na Kopečku v Horním Maršově. V Bukách si všichni až na mě dali zmrzlinu, já se odměnil téměř půllitovým ledovým kafem, které se nedalo zdolat. Zdolal jsem ho.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Na kraji Trutnova jsme se rozdělili poprvé a my dva s Dejvem jsme zamířili přes Vlčice do Pilníkova a odtud nahoru na Vítěznou. Okolní lesy prcaly jako o závod, místy bylo přes tu nazelenalou mlhu i špatně vidět, pyl mám v očích ještě teď. Já se nakonec odpojil v Kocléřově a přes Hájemství a přehradu dokončil neuvěřitelných více než 100 km.<br />
<br />
PS: Jo a když jsem Toma upozorňoval, že je zcela nevhodně vybaven, zdá se, že si to moc k srdci nevzal, tak mu to prosím připomeňte ještě někdo. No považte, vzít si na žiletku volné kraťasy a volný dres, helmu s kšiltem a batůžek, to hraničí s drzostí.</div>
</div>
jecznyhttp://www.blogger.com/profile/09141997970219658715noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-32177623462642335122020-04-19T21:18:00.001+02:002020-04-19T21:35:44.987+02:00BajkCovid-20<div class="art-postcontent clearfix">
Velikonoce bez koledy, uvrhly
crnčí bajkery v trudomyslnost. Hnedle odpoledne na Velikonoční pondělí
se usnesli, že když si o něco koledovat, tak jedině na bajku v sobotu
18týho dubna.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/04/02.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4456" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/04/02.jpg" height="283" width="212" /></a></div>
Předpověď počasí se postupně vyjasnila, počet zůčastnívších
Negrů vystoupal až k číslu 7. Bajkování na tajňačku prostě táhne. Trasa
neobydlenou krajinou okolo Trutnova vyvolala vlnu nadšení, obvzvláště u
plánovače tras. Aby náhodou nedošlo na setkání s hlídkou VB, bylo
zvoleno i tajné místo startu. Ráno se z HK, DK a Třemešný vydávaj Palec,
Hrnec, Lukas, Zdenec. Po vlastní ose z DK dorazil Dejf. Z Rokasu přijel
Tom a já to vzal z Horňáku od lesa, abych byl na startu první. První
překvápko se konalo na hrázi odkaliště, kde se poflakovali různý bajkeři
u aut a vůbec kolem dokola. Na místě startu čekám do času T+1, ale
nikde nikdo. Místo startu, je tak tajný že se k němu dostal jenom
plánovač a Tom. Telefonát od Hrnce je vše říkající:“ Sme někde před
tebou!“ Hmm dobrý ale gde? Pošlu Ti souřadnice. Hmm souřadnice – že prej
viděj vysílač a vrtule, tak to jsou někde u zadnice. Posílám je k lesu,
ač by bylo lepší poslat je k šípku. Příště žádný tajný místa startu,
když nemaj páru o práci s mapou! Než si zabalím mobil, od lesa přijíždí
Tom. Společně jedeme k chrliči, kde jak doufáme se konečně potkáme. Než
dojedeme k ropákům, vrní mi dvakrát mobil v báglu. U chrliče svinstva z
elektrárny, stojí Lukas s Dejvem. Zdenec s Hrncem a Palcem jede k bůhví
jakýmu lesu. Na správnou cestu je jede vyzvednout Tom. Konečně jsme
všichni. Vysvětlujeme si pojem vysílač a převaděč, ale nikam to nevedlo,
tak vyrážíme. Asfaltkou stoupáme na její konec, kde se noříme do lesa,
abysme se vylouply na Bočkových loukách a přijeli na sjezdovku v
Petříkovicích. První zastávka, osvěžení a zase do sedla. Stále stoupáme
až pod Jánský vrch. Tady se dělíme. Dejf s Lukasem jedou rovnou ke
studánce, zbytek míří na vrchol Jánský vrch 697m/n.m. Po společný
vrcholový fotce, jedeme hadrcore sjezd, kámen nekámen, dólů ke studánce.
Jedeme tak rychle, že nás předběhl nějákej běhák. Zkoušíme 10ti metrový
skoky, ale po 5ti metrech to vzdáváme už proto, že jsme nad studánkou.
Listím a prachem sjíždíme k altánu u studánky, kde odpočívají Dejf s
Lukasem. Běhák si pádil dál podél státní hranice. Vydejcháváme ty skoky,
pijeme zázračnou vodu. Osvěžený nasedáme a prudkosešupem se spouštíme
okolo ohrady dólu k posledním barákům Petříkovic. Opět šlapeme do kopce.
Po silnici jedeme až za železniční přejezd, kde odbočujeme na lesní
cestu. Chvilku stoupáme zprudka, pak už mírnějc, ale vytrvale až k
odbočce na zelenou značku. Po táhlým mírným klesání odbočujeme ke
Chvalečskýmu vodopádu. Vodopadání je minimální, není voda. Odjíždíme dál
k místu zvanýmu Hamry. Před ruinou vodárny odbočujeme doprava a
nepoužívanou cestou až cestičkou stoupáme na rozcestí u Slavětína.
Dostáváme se na funglnágl novou asfaltku. Tu použijeme až do Slavětína,
kde odbočujeme na makadamovou zkratku Slavětín-Bezděkov-Lhota-Trutnov.
Stoupáme k pěchotnímu srubu T-S-43 „Pod lesem“. Ještě než se k němu
vyškrábeme, dostává Tom i já hlad. Celkem snadno dostává hlad i zbytek
Negrů. Parkujeme bajky u ohrady, sundáváme bágly, vyndáváme svoje
klobásy, někteří buřty, různých velikostí a tvarů.<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/04/28.jpg" rel="noopener noreferrer" target="_blank"><img alt="" class="alignright wp-image-4458" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/04/28.jpg" height="176" width="313" /></a> </div>
<br />
Vytahuju trumf vpodobě
lávovýho grilu. Pomocí přiloženýho návodu a s pomocí radilů sestavuju
ekogril. Podpaluju brikety a opravdu už za 5minut to jede, tak jak to
sliboval návod. Buřty a klobásky se rožnej, někteří si prohlížej bukr
zevnitř. My ostatní vedeme velezrádný řeči, kde urážka majestátu je
úplná prdlačka. Ani to dlouho netrvá, máme urožníno a zbaštíno. Ti co
maj pívo ho použijou na spláchnutí mastnoty. Já to svý zapoměl doma.
Gril furt hřeje, tak ho podpalujeme a konáme ekologický dobro. Spalujeme
několik odpadků z okolí, a aby nedošlo k požáru spouštíme „Zlatej
déšť“. Jenže pomačkaný prostaty toho pustěj víc do gatí než ven. Po
požárním cvičení odjíždíme k Řehačce, neboli Jestřebí boudě. Samozřejmě
je to do kopce, ale už jenom malounko. Po hřebení a po louce u Paseky
přijíždíme k Řehačce. I když není otevřeno z důvodu pandémie, jsou u
vchodu basy s pívem a miska na peníze. Bereme si pivka, do misky dáváme
peníze a jdeme si sednout do trávy před boudou. Vedeme hovor o tom,
jestli jsou Jestřebí hory vejš, než je Lukasova chalupa na Zvičině.
Lukas říká, že se podívá po vrstevnici, Zdenánek mu odpovídá, že lepší
než vrstevnice je ňáká mladší. Touhle poznámkou uvádí přisedící do stavu
řehotu. No, ostatně jsme u Řehačky. Po několika nepublikovatelných
hláškách, několika vtipech, který nám servíruje Palec a dvou pivech se
balíme, nasedáme a přes vrchol hřebenu jedeme úzkou stezkou o zlom vaz
dolu na Německý louky k Markoušovicím. Kolem Hůry přijíždíme k TTčkům,
konkrétně k druhý sekci Kozího trailu. Bez zastavení dáváme druhou a
třetí sekci kozy. Přes Sedmidomí jedeme na Končiny a za kolejema k
Suchovršicím. Kostkovou cestou sjíždíme do údolí a po krytým mostě,
přejíždíme na druhej břeh Úpy. Tady Tom navrhuje jet jinou cestou kolem
stříbrných dolů. Na odbočce, než Tom našel jestli už odbočujeme, si
hafan za plotem začal hrát se<br />
<br />
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/04/31.jpg"><img alt="" class=" wp-image-4459 alignright" src="http://www.slim2009.cz/wordpress/wp-content/uploads/2020/04/31.jpg" height="226" width="302" /></a> </div>
<br />
Zdenánkem
balónkovanou. Prostrčil tenisák pod bránou, Zdenda mu ho hodil a tak
furt dokola, až do doby, než jsme odjeli. Za odbočkou se cesta zvedla k
nebesům. Po pár mertech slejzám a společně to dělá Lukas i Dejf. Ostatní
statečně šlapou až k vrcholu. Když se to narovnalo, ostatní na nás
čekaj. Společně jedeme dál nad Rubínovice. Přes Písčiny sjíždíme do
Rubínovic k silnici. Po ní jedeme přes Strarej Rokytník k Trutnovu. Tom
je doma ale Hrnec, Palec a Zdenec jsou vpředu, takže se s ním nemohli
rozloučit. U Housky se odpojuje Dejf, Hrnec a Palec. Jedou přes Dolce a
Dubák do Dvora. Poslední tři kusy Lukas, Zdenec a já jedeme kolem Vlčky,
Nemocnice k Bazénu. Tady se loučím se Zdenánkem, kterej jede k autu na
parkoviště TTček u Lhoty a s Lukasem parkujícím tady u bazénu. Sám mířím
do Horňáku, rovnou na zahrádku zalejt salát a ředkvičky. Zjišťuju, že
mi chybí kilák do 50sátky, tak objíždím zahrádky, abych to zakulatil.
Kluci dali o několik kiláků víc. Dejf 108,70km, Hrnec 73,92km, Palec
66,79km, Lukas 40,79km, Zdenda 40,85km, Tomas 43,60km. No hold dobrej
oddíl. Tak zas příště.<br />
<br />
Fotky z <a href="http://www.slim2009.cz/photo/index.php#!Albums/album_43726e6369/album_43726e63692f42616a6b20436f7669642d32303230" rel="noopener noreferrer" target="_blank">Covidbajku jsou tady.</a><br />
Sepsal: Milan "Slim" Valenta<br />
Převzato: <a href="http://www.slim2009.cz/?page_id=4454">http://www.slim2009.cz/</a></div>
SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-2991391775803934902019-12-21T23:00:00.000+01:002020-04-19T22:00:36.614+02:00Negri Vánoce 2019<a data-flickr-embed="true" data-footer="true" href="https://www.flickr.com/gp/smejdil/uS1L24" title="Negri Vánoce 2019"><img src="https://live.staticflickr.com/65535/49254968792_4593998a00_z.jpg" width="640" height="480" alt="Negri Vánoce 2019"></a><script async src="//embedr.flickr.com/assets/client-code.js" charset="utf-8"></script>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0387 34 Záboří, Czechia49.3787984 13.826952349.3374499 13.7462713 49.4201469 13.9076333tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-59824807543557554002019-10-31T18:13:00.001+01:002019-10-31T18:32:19.993+01:00Jak jsme závodili Silver CupTrochu se zpožděním, ale přece! Když už ten závod jeli tři bratři v kaloním triku, tak by se to asi mělo sepsat …..<br />
…. Silver Cup? A o co jako jde? Jo aha, tak to je pěkná kravina, to musím jet!<br />
Tak to byla první reakce, když na mě v bajkerské svatyni U Šulců Petr Bořek<br />
vybalil pravidla. Prostě se pojede z náměstí od kašny k Silverovi, tam každý vypije 5 piv a kdo to dá první, ten vyhrál. Jasné, stručné a nesmyslné.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/48616166443_1617e8894c_z.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://live.staticflickr.com/65535/48616166443_1617e8894c_z.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
24 srpna ve 14:00 stojíme na startu já, Lukáš a Dejf. Po zaplacení registrace jsme obdrželi číslo a začali sondovat terén. Všichni v klidu, žádný stres. Jede se pro srandu, ukončit prázdniny. Jarda Fletcher sedí na lavičce a nabízí zelenou (Aerodynamiku jelena, prověří jen Zelená!), to je blbost, na kole nepiju! Jeden odvážlivec to dává na neuvěřitelně pitomém kole s kočárkem vepředu. Pár dalších borců je připraveno si jen tak vyšlápnout na kole na pivko. Frajeři z Carla s.r.o. jsou nabuzení a chystají se už od začátku nasadit smrtící tempo. My tři kaloni máme jasno. Pohoda výlet, pěkně pospolu, pět piv a trocha zábavy, nic co by jsme běžně neuměli.<br />
<br />
14:01 zazní startovní výstřel který vše změní. Pozvolné předstartovní kroužení kolem kašny se rázem mění v neúprosný špurt a to já nemůžu nechat jen tak. Lukáš a Dejf mají rozum a jedou piánko lesem. Já se vydávám lovit sprintery! Takže Palackého ulicí okolo tržnice do ulice Kotkovy, do prava kolem garáží a ke hřbitovu. Všichni po asfaltu a tak já taky. Pivo na čas nedám a tak zkusím alespoň zajet pěknej čas na kole, za kloně! Asfalt mi šumí pod koly, kličkuji mezi výmoly a najednou předjíždím jednoho závodníka za druhým a v tom se přede mnou zjeví SILVER v celé své kráse. Čas 18:01, šestý čas! Jsem spokojený, ostudu jsem neudělal a tak si jdu v klidu pro první pivko. To dám na EX a druhé na dvakrát. Třetí pivo si beru ven před hospodu a relativně v klidu popíjím. Náhle se zjevuje negerské duo Malý / Dvorský a já jim ukazuju tři razítka na předloktí. Oni řeknou jen “hovado” nebo kaloň? Co já vím a jdou si pro své první pivko. Vlezu za nimi do lokálu pro čtvrtý kus Krakonoše a v tom při pohledu na zničeného Patrika Hroneše, který se pere s polovinou třetího a při ocheckování situace zjišťuji, že na tom nejsem vůbec špatně a tak pouštím čtvrté pivko opět na EX. A s pátým už jsem přichystán venku u cílového stolku a snažím se to tam nacpat. Jde to fakt těžko. Žaludek je plný a kdybych to vypil rychle, určitě bych hodil šavli jako Balaton a to by byla diskvalifikace. Rozhlížím se a nikde nikdo kdo by finišoval. Tak prostě dopíjím a čekám až žaludek pošle něco málo směrem k močovému měchýři. Ono to vypadá na první místo, v to jsem ani ve snu nedoufal. Ovšem najednou se vedle mne zjevuje Bořek sr. a Háček. Bořek vytlemený, Hak soustředěný. Já ovíněný. Z ničeho nic se Bořek hecne a pivo pošle na první místo. Na to nemám sílu reagovat. Koukni do prava a tam se na druhé místo chystá Hak. To tedy ne! zmobilizuji poslední síly a dopíjí na druhém místě,<br />
Hak vteřinu po mě! Čistě technicky jsem měl být samozřejmě první. Bořek i Hak si po dopití trošičku odplivnuli a to by se mělo diskvalifikovat! Nechávám to ovšem bez povšimnutí, protože přej a bude ti přáno. Raduju se z druhého místa v čase 38:38! Velké ovace, přijímám gratulace, fandím zbylým negrům i civilistům. S úlevou si jdu pro první (celkem šesté) postartovní pivíčko a to si vychutnávám, v klidu a míru. Po druhém postartovním dopíjí i Lukáš a po chvíli i Dejf.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/48616524091_18cf070171_z.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://live.staticflickr.com/65535/48616524091_18cf070171_z.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Závod tedy skončil, zúčastnili jsme se, uspěli jsme, ostudu jsme (zatím) neudělali a tak se bavíme a popíjíme. Jenom že v ten nejnevhodnější čas se zjevuje rodina a že mě svezou domů. Kuba běhá hrdě s mou medailí ve tvaru automobilky Renault a Léňa se baví s okolím a k nástupu do auta mě nedokázala přesvedčit. Simča taky nevypadá přesvědčivě a tak se rozhodujeme, že domů pojedeme na kolech. Opatrně, pomaličku, tak jako už tolikrát. Moje paní odjíždí. Simča taky, tu jsem stačil po osmém pivu i trošičku naštvat (což hned v pondělí mylím úsměvem a omluvou úspěšně žehlím). Dávám posledního devátého krakonoše a velíme k ústupu. Už samotný nástup na bajk byl komický a vypadal jako předzvěst srandovní cesty domů. Podařilo se, nasedli jsme a vyjeli ten ničivý stoupák hned za hospodou. projedeme rovinku a dohadujeme klidnou jízdu lesní, širokou cestou domů. Jenomže jsem vylitej jak váza a tak velí doprava a Sedláčkovou cestou. Chytnou mi saze a mizím pod kopcem. Tady si toho už moc nepamatuju a jen tuším že mi blbě vyrostlý a v lese nečekaný kořen vyráží rodla z rukou a já letím na pravé rameno. Posadím se, rozhlížím se a vidím Jak kamarád Lukáš fotí a druhý kamarád Dejf čůrá. Volové, já asi umírám! No nic, chlapci udělají co musí, zasmějí se a čekají až zase nasednu. Opět komická vložka při nasedání a k tomu trochu nenápadné bolesti. Nenápadné asi vlivem devíti dávek dvanácti stupňových anestetik. Teď už pojedeme pomalu rozhodl Lukáš a opravdu jel celou cestu vedle mě, dával na mě pozor a spolu z Dejvem jsme dorazili až domů. Oddechli si, že mě mají z krku, rozloučili se a odjeli.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/48616174503_9399fcac23_z.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://live.staticflickr.com/65535/48616174503_9399fcac23_z.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
Závěrem děkuju za spoluúčast, doprovod, asistenci a jen tak na okraj zmíním že příští ročník jedu zase i když byl tento trochu bolavý. Tři zlomená žebra, prasklá lopatka a silně zhmožděná ramena! Důležité je, že se bajku nic nestalo, kosti srostly a pojistka zahojila šrámy na duši.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://live.staticflickr.com/65535/48991260393_db504a183c_z.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="480" height="320" src="https://live.staticflickr.com/65535/48991260393_db504a183c_z.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
DON&#39;T DRINK &amp; DRIVE!!!<br />
Pavel :)<br />
<br />
<a href="https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157710549289812">https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157710549289812</a>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com1373 84 Záboří, Czechia48.9899537 14.26716959999998848.9482717 14.186488599999988 49.0316357 14.347850599999989tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-32411836324901031982019-10-21T09:22:00.001+02:002019-10-21T09:22:39.745+02:00Blinduro podzim 2019<div style="text-align: justify;">
Jako obvykle se k mejm choutkám přizabít se na trochu těžších sjezdech nikdo nepřidal, takže jsem zase vyrazil sám. Někoho možná odrazuje fakt, že jsou to závody, ale já fakt nejedu na umístění, chci si prostě zkusit něco novýho, případně se podívat tam, kde jsem ještě nebyl. A to ať jde o enduro, nebo třeba orienťáky, na který jsem teda naštěstí sehnal Novoje.<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže k věci. Jelo se z parkoviště skicentra Bukovka v Červený Vodě, to je po cestě z Jablonnýho nad Orlicí do Šumperka, takže dostupnější než dosavadní Valašsko, kam jsem nakonec nikdy nezavítal. Účast byla dost hojná, nějakejch 350 kusů a kusic, takže to vypadalo, že to bude relativně na pohodu. Prezence byla do 10 ráno, přijel jsem akorát, pak byla rozprava, kde jsme se dozvěděli takový ty věci jak je to značený apod. Byla mlha jaxviň a docela i kosa, ale pozdějc na kole to už šlo. Jelo se ve vlnách po dvaceti lidech, první jela v 11, poslední o půl třetí, já jel o půl druhý. Trochu mě zaskočila kombinace informací, že to je nějakejch 20 km, a že se teda uvidíme asi za 3 hodiny. Asi to zase přehnali se stoupáním, no.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Sranda na těchhle závodech je, že v kopci nemáš pocit, že jsi trapák. Většina borců jede na kašpárka, teda pokud jede. Spousta jich to prostě tlačí. Však proč ne, limit tentokrát žádnej nebyl, takže šlo jenom o to, dostat se nějak s kolem na start a sjet to dolů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Poprvé jsem měl s sebou integrálu, plánoval jsem si ji připnout na bágl a jet v lehčí klasický helmě nahoru, ale i když jsem kolem sebe hledal docela dlouho, nikdo takhle nejel. Kdo měl klasickou integrálu, prostě ji měl na hlavě. Tak jsem to tak udělal taky... a příště si ji připnu na bágl, protože když ti buší srdce v uších a lapáš po dechu, tak tě to prostě trochu sere. Jo a taky jsem si od Horejska pučil GoPro. Tak jsem se chvíli hrabal v tom kufříku, nakonec našel postroj a připnul si to na svou mužnou hruď.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Zkušeně jsem jel docela nalehko, a taky že jo, za chvíli začali borci, který vyrazili v bundách, postupně zastavovat a svlíkat se. Sice byla ta mlha, ale je tam krásnej listnatej les, všechno super barevný, listy se všude kolem tebe zvolna snášej na zem, no romantika prostě. No a pak, asi po půlhodině stoupání, mineš viditelnej úsek erzety. Padák jak kráva, stojí tam připravená Horská služba. Hned je ti líp.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Na start 1. erzety to nakonec trvalo asi tři čtvrtě hodiny, přičemž poslední metry vedly po sjezdovce - takže pěšky. Horší teda bylo, že stejná cesta vedla po sjezdovce dál na start dvojky. No uvidíme. Přepadla mě lehká nervozita, takže jsem při startu nezapnul kameru, vzpomněl jsem si v terénu, a abych vás neochudil, při zapínání jsem málem hodil tlamu. Škoda, že baterka vydržela 17 sekund :) Trať byla dost z kopce, ale krásně připravená - hrabanka, vole! To jsem neznal. Krásně to drží, akorát teda když jedeš jako dvěstěpadesátej, tak už jsou tam vyndaný ty podkladový šutry. Ale bylo to moc pěkný. A tam jsem teda poprvé zjistil, že nemám natrénováno. Ono totiž jak stojíš na brzdách, tak ti pak dojde síla na brždění :') Takž jsem si tam dal za povzbuzování čumilů typu: "Nebrzdi! Poď! Neboj!" apod. i takovou malou pauzičku. Čas nakonec i tak docela v pohodě, asi se tam někdo vybál ještě víc. Nejrychlejší jeli těsně nad 2 minuty, já krásnejch 4:26.<br />
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/2lphyzQyLJI" width="560"></iframe>
<br />
A znova nahoru. A po sjezdovce. Pěšky. Až ke stanici lanovky, takže jsem zdolal vrchol Bukovky. Viditelnost asi 10 metrů. Tam se už dalo zase nasednout a za chvíli to začalo padat dolů. Start dvojky na vedlejším vrcholu Na Planiskách. Už jsem teda jako věděl, že úplně zadarmo to nebude, poněvadž na jedničce jsem se lehce vybál, ale říkal jsem si, že to mohlo bejt horší. Nebo delší. No a co myslíte? Dvojka byl porod. Chvilku pěšinka a pak to uhlo do borůvčí - výhoda pozdního startu spočívala aspoň v tom, že už to bylo projetý. První vážnější problémy, jedna tlama do šutrů, ale jen jsem si narazil bok a odřel ruku (pod chráničem). Pak to vedlo do lesa do hrabanky, ale tohle už byla jiná. Každou chvíli musíš sjet stěnu jak prase, zatáčky jsou s oblibou na kopečku, celý to je trochu moc odkloněný, no, posuďte sami z videa, který jsem pořídil na druhou baterku. Do cíle jsem doběh slušně prošitej, ale celej. Čas nakonec na to trápení taky v pohodě, nejlepší jeli pod 5 minut, já to dal pod třináct :-D<br />
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/N-yl_jypfoo" width="560"></iframe><br />
A pak už jen vystoupat zpátky nahoru, sjet ke startu trojky, kterej jsme míjeli cestou na dvojku, u toho zamávat na ředitele, co nás jezdil kontrolovat na čtyřkolce, což není nikdo jinej než trojitej mistr světa ve 4X. Z trojky jsem byl už předem připosranej, ale pak někdo říkal, že by měla výst po trailu - je to totiž tak trochu bikepark, víme? No a ono jo, bylo to super, skoro flow. No, skoro, chápejte. I pár muldiček, ale nic, co by se nedalo objet nebo prošlápnout, to bylo prostě v klidu. Teda, bylo by, kdybych už nebyl paralyzovanej strachem, co se tam zase objeví. Ale nic se neobjevilo, já to zajel za necelejch 8 minut, zatímco ani pánové Žilák s Tejchmanem se nedostali pod 5. Takže dobrý.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsi_yp3MkPgVKPSql7FLMAUYSPbTjzJDrYRqqZQcyySIVx1LBmWgfmAEqHL7LnzFcsdatjd1f3N8DgQ8m20ixVOefyQu0ymE3uo2sZUBCGvRtGih8jHaZhf8V52LvvsfCkwhp8EClTjF0/s1600/IMG_0601.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="1280" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsi_yp3MkPgVKPSql7FLMAUYSPbTjzJDrYRqqZQcyySIVx1LBmWgfmAEqHL7LnzFcsdatjd1f3N8DgQ8m20ixVOefyQu0ymE3uo2sZUBCGvRtGih8jHaZhf8V52LvvsfCkwhp8EClTjF0/s320/IMG_0601.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Před startem 3. RZ</td></tr>
</tbody></table>
Celkem na cestě tři a půl hodiny, najeto 19 kilometrů, podle Stravy jsem hodinu strávil čekáním na starty, občerstvováním či chcaním.<br />
<br />
A protože jsem usoudil, že prostě nemám formu a neděli bych taky třeba nemusel přežít, tak jsem odevzdal čip a odfrčel domů. Nejdřív jsem si teda říkal, že to bylo těžký trochu moc, ale teďka už sem zase hrdina, takže na jaře jedu zas! A jestli nikdo nepojede se mnou, tak... tak... tak pojedu sám! A basta!</div>
jecznyhttp://www.blogger.com/profile/09141997970219658715noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-78387370953461135032019-10-16T08:23:00.000+02:002019-10-16T08:23:57.085+02:00Podzimní K1A sóloÚvodem napiši jen to že jsem si říjnovou <a href="https://en.mapy.cz/zakladni?x=15.6706882&y=50.7128689&z=11&source=base&id=2142321">K1A</a> doma neprosadil. Ale Jirka Ponikelský byl neoblomný. A i přesto, že to formálně s Hrncem odpískal, jel stejně. Má můj obdiv. Počasí mu přálo. Zde je pár řádku z negerského Jabber chatu:<br />
<br />
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #204a87;">(12:25:34) </span></span></span><span style="color: #204a87; font-weight: bold;">SmEjDiL: </span>Jiro kolik jsi ujel Km? Ty nemas zadne mereni :-( Nepochopil jsem bloudeni ve smrckach.<br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #204a87;">(12:26:02) </span></span></span><span style="color: #204a87; font-weight: bold;">SmEjDiL: </span>Jses umanutej mezek :-)<br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(14:00:40) </span></span><b><span style="font-size: small;">obojetnik opustil místnost.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(15:37:28) </span></span><b><span style="font-size: small;">jira opustil místnost.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(19:38:05) </span></span><b><span style="font-size: small;">obojetnik [<i>obojetnik@njs.netlab.cz/nb</i>] vstoupil do místnosti.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(20:30:03) </span></span><b><span style="font-size: small;">obojetnik opustil místnost.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(22:40:05) </span></span><b><span style="font-size: small;">jira [<i>jira@jabber.cz/nb</i>] vstoupil do místnosti.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #608e86;">(23:01:45) </span></span></span><span style="color: #608e86; font-weight: normal;">jira: </span>mno asi to chce osobní referenci, šlo o zelenou a modrou ze Špindlu - Dolská, jsou tam 2 souběžně a nevěnoval jsem tomu pozornost a byl spokojenej, že mám dobrý směr a jedu chvilku do kopce, pak už jsem se kochal panoramatama a za přehradou pěknou cestičkou v lese, která končila cestou sotva pro pěší. sjel jsem k "infocentru" pod Špindlem a stoupal do lesa nad Michlův mlýn. Tam jsem se chtěl napojit zpátky na cyklo, ale ta zelená byla opět pěší, navíc vrstevnice pořád nahoru po šutřech (kolo bych musel hodit na záda, ale tam jsem měl krofkařův bágl :) takže jsem to dojel po modré do Herlíkovic a Strážné. <br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #608e86;">(23:04:37) </span></span></span><span style="color: #608e86; font-weight: normal;">jira: </span>hele, odhad okolo 55-60km. Výrovka do Pece mě trochu zastrašila, dole v Peci jsem měl kapičku u nosu, byla mi už kláda<br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(23:10:52) </span></span><b><span style="font-size: small;">jira opustil místnost.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(23:11:14) </span></span><b><span style="font-size: small;">jira [<i>jira@jabber.cz/nb</i>] vstoupil do místnosti.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #608e86;">(23:14:30) </span></span></span><span style="color: #608e86; font-weight: normal;">jira: </span>jo jinak, největší chyba byl oběd ve Strážném (potíž, že jsem na tom zdržení dostal velký hlaďák), potom to nekonečný stoupání k Frisovým boudám bylo za hranicí morálky a nepřidalo mi ani několik elektrokol, který mě minuly!!! Skoro jsem jim chtěl strkat klacky do drátů<br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #608e86;">(23:16:55) </span></span></span><span style="color: #608e86; font-weight: normal;">jira: </span>jo a poslední poznámka redakce, koupil jsem návleky na boty a bez nich můžu po minulém pondělí zodpovědně prohlásit, že bez nich bych to zabalil už na Mísečkách. Super, mít nohy v suchu a teple<br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(23:16:58) </span></span><b><span style="font-size: small;">jira opustil místnost.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(16.10.2019 06:38:10) </span></span><b><span style="font-size: small;">obojetnik [<i>obojetnik@njs.netlab.cz/nb</i>] vstoupil do místnosti.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(07:45:40) </span></span><b><span style="font-size: small;">obojetnik opustil místnost.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;">(07:45:50) </span></span><b><span style="font-size: small;">obojetnik [<i>obojetnik@njs.netlab.cz/nb</i>] vstoupil do místnosti.</span></b><br /><span style="font-weight: normal;"><span style="font-size: x-small;"><span style="color: #de7f8c;">(07:48:38) </span></span></span><span style="color: #de7f8c; font-weight: normal;">obojetnik: </span>hmm, tak je škoda, že z toho nakonec bylo jen pár fotek na FB a zpráv tady v konfeře, kde si to skoro nikdo nepřečte.. Už máš v podstatě hotovej report, tak šup s tím na negri.cz!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZvuQyGXZVDUyJiTNlgUVTerk2XoNqqUlz3wOb8O8ic_HnDsaALw6bqKG6VtunnNvJoNxx-4zabKo1WWNxGRFRcdhn4L5pBuXdNdgKJRDpwu7sxNyOeSaf8OVpeWU656BoMhsNQtEVlXE/s1600/72721474_2434800116740368_5084620608445087744_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZvuQyGXZVDUyJiTNlgUVTerk2XoNqqUlz3wOb8O8ic_HnDsaALw6bqKG6VtunnNvJoNxx-4zabKo1WWNxGRFRcdhn4L5pBuXdNdgKJRDpwu7sxNyOeSaf8OVpeWU656BoMhsNQtEVlXE/s320/72721474_2434800116740368_5084620608445087744_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6SVFlnn7kqDlZrwGGtyIpDQkaSWAHuSm8XpO8llwAlW6seQ52Ke7YXfBavnwFjglUQlpqtuz5xxOWg95aTSDrdMHribgrbsVGP3v8RdHJ8QjRTUjM4c8jDF2aHP9dbnRoKyPoSOMkMrw/s1600/72103793_2434845716735808_3757185503040897024_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6SVFlnn7kqDlZrwGGtyIpDQkaSWAHuSm8XpO8llwAlW6seQ52Ke7YXfBavnwFjglUQlpqtuz5xxOWg95aTSDrdMHribgrbsVGP3v8RdHJ8QjRTUjM4c8jDF2aHP9dbnRoKyPoSOMkMrw/s320/72103793_2434845716735808_3757185503040897024_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi29F6gRkEDrtBAbh7HmTLZu0xNNNMvTyKZHjNM-v8GYntNm2B-yP-CEL_rZAr3VzSnzRu7enoZ8enfQG1Xse2K6yppYBJi20V9PRTmF4q8wsn6V5HbO52fRhwkbSWUSz6fZoW8XEkIxM4/s1600/72120155_2434800086740371_5945802916123115520_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi29F6gRkEDrtBAbh7HmTLZu0xNNNMvTyKZHjNM-v8GYntNm2B-yP-CEL_rZAr3VzSnzRu7enoZ8enfQG1Xse2K6yppYBJi20V9PRTmF4q8wsn6V5HbO52fRhwkbSWUSz6fZoW8XEkIxM4/s320/72120155_2434800086740371_5945802916123115520_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIDmSaxlKh0NOJh4G6C6YwyAAbF4HGb3h9ZhhLC4uU5N5oQwb75C_Wr3WTpMQnK7b65TusRonipCYpFcfsxeqXlo_-whTbEot0xKz_PwYvy7hLdj92bBWohocX7m4MGWKCYjQ1OVdixnc/s1600/72152530_2435172130036500_5249893183378161664_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIDmSaxlKh0NOJh4G6C6YwyAAbF4HGb3h9ZhhLC4uU5N5oQwb75C_Wr3WTpMQnK7b65TusRonipCYpFcfsxeqXlo_-whTbEot0xKz_PwYvy7hLdj92bBWohocX7m4MGWKCYjQ1OVdixnc/s320/72152530_2435172130036500_5249893183378161664_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtKqAtsih1uyobUKGyOxRsiLCWpkVUDp-wiI5CldxArrE-VihyphenhyphenXtic_F3m5l-nm836KsOaX5ULYulpa-_n2SdXBM2GEQ5V1HUERK_jBNtOSV9XhygAANXDXCU1C-NQ3BGgwsC99yOQriA/s1600/72306254_2435172326703147_2611800416203046912_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtKqAtsih1uyobUKGyOxRsiLCWpkVUDp-wiI5CldxArrE-VihyphenhyphenXtic_F3m5l-nm836KsOaX5ULYulpa-_n2SdXBM2GEQ5V1HUERK_jBNtOSV9XhygAANXDXCU1C-NQ3BGgwsC99yOQriA/s320/72306254_2435172326703147_2611800416203046912_o.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIcTELrPDExd-xdSFKK-f3pDJVg_fr0dtSPciLdG7oe29_DYN7TuMPVPSczI9sCeVndfutd3oAQfnHTUDOuBX1fPQoEAqU8SzWxNCFaACIIe3qcOMvyVymdhJ0NHDQ-WDvr9Om9WryAcw/s1600/72347108_2435075240046189_5499751157771272192_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIcTELrPDExd-xdSFKK-f3pDJVg_fr0dtSPciLdG7oe29_DYN7TuMPVPSczI9sCeVndfutd3oAQfnHTUDOuBX1fPQoEAqU8SzWxNCFaACIIe3qcOMvyVymdhJ0NHDQ-WDvr9Om9WryAcw/s320/72347108_2435075240046189_5499751157771272192_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaLxt2F1yTEDrL7F-u252SwT9FjYAsneLKAyZuYlKL3-zbX0NsW06GH__e1YGwUAxTAyx23zQAJQkuIqvHS6g241E8FLg3g7kCboETBjIhJwT3I7Qyw_MmtxTgKDs-Q0pqZfeXxZ86Suo/s1600/72459704_2435172200036493_8736190928647094272_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgaLxt2F1yTEDrL7F-u252SwT9FjYAsneLKAyZuYlKL3-zbX0NsW06GH__e1YGwUAxTAyx23zQAJQkuIqvHS6g241E8FLg3g7kCboETBjIhJwT3I7Qyw_MmtxTgKDs-Q0pqZfeXxZ86Suo/s320/72459704_2435172200036493_8736190928647094272_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCf6EB7cOl0JIaxw27SMNwrSHKl7wBUvpiPW3sp9YMRH3Gt_b4gN9hbO1aWuEZPv8VBjQG8tE8ZMBW8PSSoB0afvqKEXStfTFqgxsPcZwJztqRZeVf13tqfz1V5jQu3-qDWfc6Afe1IIs/s1600/72627068_2434930963393950_1802665690449051648_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCf6EB7cOl0JIaxw27SMNwrSHKl7wBUvpiPW3sp9YMRH3Gt_b4gN9hbO1aWuEZPv8VBjQG8tE8ZMBW8PSSoB0afvqKEXStfTFqgxsPcZwJztqRZeVf13tqfz1V5jQu3-qDWfc6Afe1IIs/s320/72627068_2434930963393950_1802665690449051648_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxI5lpwLhziAWy2TCBHE5RGlc2GNvSlUXRVD8TC-aIJTQvOIWf3idVpquVVlFBVEuR2k2pHRW0RxT-2egVmqceeVaMdOFqmvz2i7IXaRVm1LyRB1-bSeCPDawBQuTvOAWCOVTXnX2iJTM/s1600/72630712_2435172290036484_1811369866876157952_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="720" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxI5lpwLhziAWy2TCBHE5RGlc2GNvSlUXRVD8TC-aIJTQvOIWf3idVpquVVlFBVEuR2k2pHRW0RxT-2egVmqceeVaMdOFqmvz2i7IXaRVm1LyRB1-bSeCPDawBQuTvOAWCOVTXnX2iJTM/s320/72630712_2435172290036484_1811369866876157952_n.jpg" width="240" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSDJUSPM2raSBx68-BNIiPF5vIk8LLF61Tw2dKBH4lIs5TT4OFRRVPS-rvw6dzOOiII6n3Yl7W98hx7dj3XtGiIRF6rOKrnKcDMSqLhsWHrArS1IzFMVauGejh8Aos-Q_TBbxTi_I5Vs8/s1600/72709015_2435172073369839_7942763851777310720_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSDJUSPM2raSBx68-BNIiPF5vIk8LLF61Tw2dKBH4lIs5TT4OFRRVPS-rvw6dzOOiII6n3Yl7W98hx7dj3XtGiIRF6rOKrnKcDMSqLhsWHrArS1IzFMVauGejh8Aos-Q_TBbxTi_I5Vs8/s320/72709015_2435172073369839_7942763851777310720_o.jpg" width="320" /></a></div>
Zdroj: <a href="https://www.facebook.com/jiri.ponikelsky.16/media_set?set=a.2434845146735865&type=3">Fotky na FB</a>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0Dvůr Králové nad Labem, Czechia50.4317202 15.81402690000004450.3508072 15.652665400000044 50.5126332 15.975388400000044tag:blogger.com,1999:blog-5326998616830592350.post-43075483795677139562019-09-25T10:05:00.000+02:002019-09-25T10:06:06.079+02:00Rychleby 2019 - pohledem Hanyho<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Po pár vyjížďkách s kaloněma a
po pár letech mně můj táta Crnec Hrnec přemluvil k tomu, abych
se zúčastnil společně s ostatními Negry podzimních radovánek v
Rychlebech. Čtvrtek devatenáctého jsem si tedy v kalendáři
zanesl jako den odjezdu.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Inu, krátce před polednem šofér
Lukáš zakotvuje svůj koráb u našeho náhradního domova. S sebou
přivezl mě, tátu nebo alespoň to, co z něho po posledních
alkozávodech zbylo) a naše bajky. Po zabydlení jsme již
naskakovali na sedla s touhou po naplnění našich žaludků, když
v tom se na místo činu přiřítil další člen výpravy – Jirka
a.k.a stýček ze Švédska a.k.a. Jamie Oliver a.k.a ten z
''HejKej''. Neotálel ani minutu a po rychlém pitstopu mířil s
námi směr Vidnava, kde jsme si U Jannise Klitorise dali na
posilněnou smažáka a pár vousatých piv. Po návratu zpátky do
Kovárny jsme uvítali další negroidní jedince, a to duo hrdých
nositelů židovského jména – David a David. Podání rukou
vystřídalo pár přátelských slov, aby se vzápětí narážel
sud lahodné Kamenice. Po chvíli degustace zlatavého moku se vyšlo
do ulic Černé Vody, kde se navštívila hospoda U Kašťánka, kde
se po určité době zjevil i poslední čtvrteční přírůstek –
Kaloň Honza. Večer jsme zakončili ve stylu intelektuálněhazardním,
kdy jednotlivci přebíhali od partičky šachů k mariáši.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Pátek ráno nás velmi neotřele a ve
velkém stylu probudil starší z Davidů, když na telefonu pustil
nekonečnou verzi kokrhání kohouta s ozvěnou. Jelikož venku panovaly
sibiřské podmínky, nezbylo nám nic jiného, než se vydat vstříc
doktoru Wiesnerovi. Na něm jsme trochu rozproudili krev a rozhýbali
svalstvo, abychom následně okusili i opačný pocit, sjíždění
SuperFlow. Plní dojmů a nadšení jsme se usnesli, že je čas na
dopolední siestu s tím, že po ní se opět osedlají naši oři.
Než se znovu šláplo do pedálů, počastovali náš svým
příjezdem i poslední dílky do kompletní kaloní skládanky.
Přivítali jsme se s mistrem světa v přejíždění veverek
Tomášem, opravářem pivních sudů Petrem, šampionem ve střední
váze Terminátorem Zdémolou a kalifornským surfařem Ladzou.
Následně jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna, která se jela
ještě jednou pokouknout na Vidnavský okruh a druhá, která jela
znovu zakusit opojné chvilky na maně rychlebských stezek. Večer
se nesl ve znamení Holby, družby s domorodci a prapodivnými
postavičkami z města Tomáše Bati a legrace. V roli budiče byl
tedy ráno David, ale roli uspávače si pro tentokrát vzal na
starost Zdenda.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Sobota už přinesla radostnější
teplotní predikce a my se vydali směr Lipová. Postupně jsme po
cestě ztratili oba Davidy (prvního hned při oblékání: pozn.
red.), projeli si Lipovské traily a pak se opět jako správná
foglarovská parta sešli U Kance. Cesta zpátky ovšem rozdělila
naší karavanu ve dví. Tělo mého tatínka lehce dávalo na
poznanou, že to není tak dávno, kdy dělal v lese Záboří
odpíchnuté Ritbergery, přičemž si drtil kosti jako čínský
medik. Já jsem po pátečním kamarádčoftu z kucima z Hané
neoplýval úplně závodní formou. A David eŠ už pomalu ale jistě
viděl serpentiny i na Route 66. Takže jsme se rozhodli, že se
odpojíme od zbytku, podíváme se na nějakou místní oslavu, kde
jsme si dali pivo Skotačivá veverka (což je vzhledem k tomu, že
jedna, (ale opravdu živá) ve stejnou dobu skotačila Tomášovi pod
kolem, řekl bych dost tématické) a posvištíme kratší cestou
domů. Večer proběhlo loučení U Kaštánka a v tento moment se mi
poslední chvilky zahalují do mlhy, která by se dala krájet,
tudíž....</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
…. k neděli můžu napsat už jen
to, že se jelo domů.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Z pozice benjamínka hodnotím tyto
čtyři dny s nadšením a s jistou radostí mohu říci, že s
pýchou nosím samolepku Rychlebky na mobilním telefonu a helmě,
čímž bych chtěl zároveň vzdát hold bravurní práci dvorního
kaloňografika Tomáše.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Hany ;)</div>
<style type="text/css">p { margin-bottom: 0.21cm; }</style>SmEjDiLhttp://www.blogger.com/profile/04404389594187634236noreply@blogger.com0790 54 Černá Voda, Czechia50.3082121 17.14699970000003850.267648099999995 17.066318700000039 50.3487761 17.227680700000036