Stránky

neděle 21. srpna 2011

Jeden Negr v Rychlebách

Do Rychleb se koncem 22. - 24. července chystala početnější výprava Negrů. Ovšem vše zhatila nepřízeň počasí. Vydatné deště všechny odradili a onu bikovací sobotu 23.7. už zase nepršelo. Jelikož jsem asi umíněnej, rozhodl jsem se sem vydat alespoň sám. Naplánoval jsem termín od 19. - 21. srpna. Negři opět zklamali. Den před odjezdem to vypadalo, že opět nepojedeme. Naštěstí jsem rozhodil sítě patřičně zeširoka a přidali se Šotci, dvorští Kačeři profesionálové :-)


Odjezd v pátek 19.8. sliboval docela příjemné počasí, na cestu přes Náchod, Klodsko, Javorník, Černá Voda, kde jsem zajišťoval ubytování v turistické ubytovně Nová Radost kousek nad centrem obce Černá Voda. Cestou přes Polsko nás zastihla velmi vydatná bouřka. Osobně jsem v autě ještě takovou smršť nezažil. V Klodsku jsme si zastavili na jednu kešku v centru u kostela. V obci Javorník jsme poobědvali v místní Taverně (předražená restaurace s obsluhou, co zapomínala objednávky). Po obědě se opět vyjasnilo, a tak jsme se zašli podívat k místnímu zámku.

Před příjezdem do Černé Vody jsme zastavili ještě na další dvě přijemné cache. Po příjezdu k infocentru RS jsme vyzjistili nějaké informace ohledně zítřejší výpůjčce kol a podrobně lokalizovali turistickou ubytovnu. Ubytování proběhlo zcela bez problémů. Po příjezdu opět vydatně sprchlo a všude okolo na nebi hodně černo. Vyhlídky na druhý den nevypadaly růžově. Po slejváku jsme se s dětmi vydali k nedaleké zřícenině hradu Kaltenštein. Cílem nebyla jen zřícenina hradu, ale i nedaleko uložená další cache. Kousek jsme šli po jedné z cyklostezek. Přes noc opět slejvák, který narušil mé jinak tvrdé spaní.


Nastal den "D" a ráno na obloze ani mráček, prostě azůro. Zajásal jsem a šup šup oblíkat a pro kola. Bylo v plánu s sebou naše stará netahat. Měli jsme zamluvené dvě celoodpružená kola značky Merida One-Forty 1500D. V infocentru nás přivítala sympatická dredařka, která nás zkásla o zálohu a půjčovné na celý den. Na kolech jsme si přemontovali široké šlapky za SPDčka. Zkouknem kola a jejich šrámy, poladíme sedlovky, tlumiče a hurá do terénu.


Půjčení kol nás omezovalo jen na Trail podél Černého potoka. Tak jsme si řekli, že budeme jezdit jen zde. Naše jezdění jinde by asi nikdo nezjistil, ale proč dělat problémy. Od infocentra se jel kus po zánovní asfaltce a po necelém třetím km odbočujeme do lesa, kde začíná to, za čím jsme sem přijeli. Začátek vede po klasické lesní štěrkové cestě, ze které se sjede na nikterak zvláštní lesní pěšinu, kde mokrá místa jsou vysypána vápencovým štěrkem. Chvílemi se objíždějí mokrá bahenitá místa, ve kterých je uježděná stopa od kol. Po chvíli to přichází. Úzké pěšinky zpevněné vápencovým štěrkem nás zavádějí do lesa k potoku, kde začíná být terén hodně členitý. Stíhat koukat kolem sebe se moc nedá. Veškeré soustředění je jen na to udržet se na kole a držet správnou stopu a hlavně nebrnknout řidítkama o nějaký strom. Poprvé jsme se doslova seznamovali s trasou a velmi opatrně si ji projeli. Trail je dlouhý asi 7-8 km a končí u plotu koupaliště v obci Malá Kraš. Na půjčených kolech nebyly košíky na pití a láhve zůstali doma, tak jsme nepohrdli kofolou u stánku. Návrat na start trailu je po zelené turistické trase. Místy štěrková cesta a místy příjemná pěšina. Jedno kolo má zhruba 16 km. Podruhé už jsme fičeli rychleji a odvážněji. Opět proběhla kofola. Po dojezdu druhé jízdy jsme zavítali do hotelu Černá Voda, kde už na nás čekaly naše drahé polovičky, proběhl oběd a hurá zase zpět do terénu. Třetí kolo bylo opět volnější. Bylo ve znamení třech keší, které jsou kolem trailu k nalezení. Do čtvrtého kola už nebylo moc sil, ale chuť stále byla.


Jednotlivá kola jsem si zaznamenával pomocí aplikace Endomondo a všechna 4 kola i s cestama na oběd jsem dohromady zaznamenal na GPS a tracklog importnul na bikemap.net, celkem najeto zhruba 65 km.

Závěrem dodávám snad jen to, že se sem chci příští rok opět vrátit a pojezdit na ostatních trailech, ale to už snad na svém kole. Pevně věřím, že se sem Negři dostanou v nějakém větším počtu.

středa 17. srpna 2011

SmEjDiL - trhač řetězů

Včerejší vyjížďka byla, alespoň pro mě, příjemně zpestřena Šmejdilovým vystoupením, při kterém se mu opět podařilo přetrhnout řetěz. Tentokrát to ovšem bylo velkolepé představení, více v oficiální tiskové zprávě:
Dne 16.8.2011 se v podvečerních hodinách přihodila nehoda na začátku obce Brod u Kuksu u Dvora Králové u Trutnova u Hradce Králové u Prahy v České republice při níž nedošlo k žádnému zranění, ale došlo k pobavení přihlížejících. Mírně podnapilý LM (33) nedal na rady zkušenějších bikerů a v lehkém stoupání "to zase rval na těžkej převod", až ten (již jednou nýtovaný) řetěz zase přetrhnul, následkem čehož se za hurónského řevu nekontrolovaně zřítil do 8let neudržované srázu při cestě a skončil v kotrmelcích 3m pod úrovní cesty. Mezinárodní jury, která se tu zničehonic zjevila jeho výkon ohodnotila následovně:



Máme tu hlavního kandidáta na zisk prestižní trofeje Crashmanův pohár pro rok 2011.


Řetěz zůstal nevinně ležet na cestě zatímco se jeden ze zakládajících členů spolku negri.cz za doprovodu nadávek prokládaných smrtelným chroptěním sbíral ze země, hustě obalen mlázím a bodláky. Při incidentu nedošlo k žádnému zranění, materiální škody byly odhadnuty na 300Kč. (MK)

sobota 13. srpna 2011

Podkrkonošský maraton

Dnes se píše datum 13.srpna 2011. Tento den se jel Podkrkonošský maraton, jehož centrum je v Lázních Bělohrad. Ráno sedám do auta a kousek za Dvorem se nechutně rozpršelo. Chvílema jsem si říkal, že se otočím a vzdám to, ale naděje umírá poslední a tak dorážím až do Bělohradu, kde horko těžko hledám místo na parkování. Na náměsti již bylo kompletně plno. Nakonec parkuji v jedné z postranních ulic. Došel jsem si pro startovní číslo. Všude spousta lidí a tak si říkám, že je jen dobře, že jsem ještě stihl bezhotovostní platbu. Nacházím písmeno "M" trať 50 km. Divčina mi suše oznámila, že musím ještě doplatit 100Kč, abych dostal tričko. V ten moment jsem si vzpomněl, že jsem nechal šrajtofli i s dokladama doma :-( Tak jsem slibil "čestné Bikerské", že kilo pošlu, jak budu doma. Sláva, mám tašku i s trikem. Vyšlo na mě startovní číslo 500. Jdu zpět k autu a v tom se opět spustil slušnej ceďák, než jsem k němu dorazil, byl jsem "durch" . Říkám si, že to bude dnes asi hustej zážitek.

Krásný kulatý startovní číslo.

Start mé tratě 50 km byl v 10:30 hod. Chtěl jsem se jít podívat na start 90 km, ale nechtěl jsem promoknout, tak jsem prelaxoval v autě a přemejšlel, proč ty vokurky Negři nejeli taky. Psal jsem i dvorskejm Kačerům, ale nikdo se nepřidal. Po desátý hodině ustal déšť a tak jsem se začal oblíkat. Volil jsem moiru s dlouhým rukávem a dlouhý gatě. Natáhnul jsem Pertexku a za mírného deštíku jsem odjel na start. Tam už bylo spoustu závodníku. Postavil jsem se na konec a pokukoval po někom známem. Těsně před startem jsem spatřil jednoho dvoráka - Čeřa se mu říka. Přestalo pršet, svlikám Pertexku a vytvářím si v dresu jednu krovku. Asi 2min před startem zapínám Endomondo v mobilu a pro jistotu i Garmina.

Start proběhl dle očekávání, dobu se čekalo než se to celé rozhýbe. Po asfaltu se jelo až někam k Byšičkám. Celou tu dobu jsem se snažil dojet Čeřu a aspoň prohodit pár slov, ale rval to neskutečně. Tento závod jsem jel poprvé, takže jsem přesně nevěděl, co mě kde čeká. Za Byšičkama se vlítlo do lesa a Čeřu už jsem nedojel. Lesní cesty byly pevný, ale hodně rozmáchaný, takže jsem velmi často musel otírat zacákaný brejle. Nějaký déšť se sem tam objevil, ale po 10 km jsem jej již nikterak nevnímal. V lese byla kupodivu i naprosto suchá mista, ale to bylo ojedinělé. Začaly se objevovat úseky s velmi nepříjemným mazlavým bahýnkem, které se po velkém množství závodníku přetvořilo místy v terén pro enduro. Na 21 km si pamatuji první občerstvovačku, kde jsem pojedl banán a nějakou tu čokoládu. Postupem času se na řetězu vyrobila celkem slušná brusná pasta z bahýnka. Mé stařičké kolo sem tam zlobilo s přehazováním. Při převodu kašpárek se řetěz né a né odlepit od předního ozubeného kola a tak jsem se bál, že někde řetěz zase přervu. Naštěstí se na 35 km objevila další občerstvovačka, kde byl pán s hadici a tak jsem poprosil o omytí převodů. Chvíli jsem si chrochtal, jak se to zase pěkně přehazuje. Ovšem opět přišly úseky plné bahna a řetěz i přehazka byly za pár km opět obaleny blátem. Ještě když to přehazovalo přišel jeden z výjezdů, kde se dalo jet, tak jsem ho s radostí dal a dokonce i technicky zvládnul až nahoru. Na vrcholu mě suše předjela asi 12tiletá holčina. Já funěl jak fabrika a ona jen tak, jakoby nic a byla přede mnou. Tak jsem si říkal, že je něco špatně :-) Po chvíli přišlo zase bahýnko a tam vyměkla a pak už jsem jí před sebe nepustil. Jinak jsem se stále dost propadal.

Bláto prostě všude.

Na 45 km už jsem se docela dost těšil do cíle a v tu chvíli se objevily endura a kličkovaly mezi poměrně hodně, hodně opotřebovanýma bikerama. Mě jedna dylina předjížděla v takovém malém tunelu, kterým se asi podjížděla železnice. Tak jsem si pěkně zanadával a počuchal ten smrad, co za tu chvíli vyprodukovaly. Prý byli najatí aby nás natačeli na kameru. Ty 3 dementy jsem bohužel vídal až do cíle, kam jsem se dovalil po necelých třech hodinách jízdy. Dorazil jsem celkově na na 317 místě z asi 480, což je bída a v kategorii M40 jsem byl 123. Výsledky se možná ještě nějak změnily, ale to je asi úplně jedno, hlavně, že vydrželo kolo i já.

Výsledková listina.

V cíli jsem čistě náhodou potkal spolužáka z VOŠ Liberec, tak jsme přijemně pokecali. Dojel kousek přede mnou.

Sesmolil SmEjDiL