Negři na Singltreku aneb léto útočí

Po několika letech pečlivého teoretizování a plánování (čti - planých keců) jsme sami sebe překvapili a bez velkých příprav jsme vyrazili projet se do Singltreku pod Smrkem. Splatili jsme tak dluh, který jsme si ignorováním této sítě trailů za ty roky vytvořili a hned na úvod musím napsat, že v nás z tohoto výletu převládají velice libé pocity.
Jak jsem již zmínil, přípravy tentokrát nebyly velké a v podstatě se omezili jen na pár zmatených mailů a SMS. Poděkovat však musím zejména Karlovi, jehož nápad to byl. Sice to nakonec celé pro nás nedopadlo tak legendárně, jak jsem si původně představoval, ale o tom již za chvilku.

80km - takhle na monitoru to nevypadalo náročně...

Do této na první pohled lehce šílené akce se mně podařilo přemluvit ještě Davida, Pavla a Zdence, dále pak ještě trutnováky Honzu a Milana (ti však dorazili po vlastní ose o pár hodin později, takže jsme je potkali až v závěru). Jelikož jsme ze začátku měli na sociálních a mobilních sítích plné klávesnice dvoukilometrových převýšení a dalších velkohubých prohlášení, tak jsem vstával radši už v 5:30. Klukům jsem poslal podrobný plán odjezdu, aby každý negr věděl, v kolik má být nastoupený před svým příbytkem. První zastávku jsem si naplánoval u Pavla na 6:30 a když jsem přijel k jejich baráku a viděl, že se u nich nesvítí, tak jsem lehce znervózněl. Sáhl jsem tedy po mobilu a vytočil jeho číslo. Počáteční nejistota se změnila v paniku, když se po delším vyzvánění konečně ozval Pavlův ospalý hlas: "Vždyť jsme se domlouvali na sedmou?!". Pavel byl tímto tedy ochuzen o snídani, ale protože byli David i Zdenda vzorně připraveni, tak jsme nakonec příliš velký zpoždění nenabrali a krátce před osmou jsme si dávali první kouřovou pauzu na "benzince" v Jilemnici. Cesta tam by asi byla celkem nezajímavá, ale protože nevlastním dálniční známku, tak jsme si jí zpestřili průjezdem přes polski bracia. Zejména Szklarska Poręba nás nadchla, jak město samotné, tak i okolní krajina (skalní vyhlídky, vodopády, panorama Krkonoš atd.). Silnice byla hustého provozu prostá a v dobrém stavu (u nás téměř nevídané), takže jsme na parkoviště Singltreku dorazili okolo čtvrt na deset - v to jsem, bezprostředně po prvním Pavlově zívnutí, nedoufal.

na parkovišti jsme ráno byli skoro sami

Po převléknutí a první návštěvě singltrek centra ("mapky nemáme"), jsme se po dohodě s Karlem rozjeli po širokém trailu, který funguje jako obousměrná spojovačka severní (rodiny s dětmi a důchodci) a jižní části (všichni ostatní) stezek. Hned po prvních pár metrech mně bylo jasné, že toho s Karlem mnoho nenajedeme. Stačilo lehké přibrzdění, abych počkal na rozvážněji jedoucí kolegy našeho slavného bajktýmu a už jsme byli jen čtyři. U konce spojovacího trailu jsme přejeli asfaltku poblíž bývalého hraničního přechodu a po dalších pár metrech jsme najeli na typický singltrekový trail - celkem široká stezka z udusané směsi štěrku a písku, která je poctivě zamotaná mezi stromy a většími kameny. Všudypřítomné jsou také uměle vytvořené menší či větší muldy a kopečky, které umocňují už tak zábavnou projížďku a po krátkém oťukání jsme je používali jako odrazové můstky k menším skokům. Zároveň však musím upozornit i na případné negativní dopady těchto houpaček pro osoby s labilnějším zažívacím traktem. Mám pocit, že to není ani příliš vhodné pro cyklisty se silnou kocovinou (pokud bychom tam chtěli někdy jet na víc než jeden den).
První červený trail "Rapický okruh" vyústil v asfaltovou agónii. Tento spojovací úsek naštěstí nebyl zase tak dlouhý (dle Strava.com: 1,3 km délka, 112 m převýšení), ale dostali jsme se díky němu na začátek prvního černého trailu "okolo Měděnce" (+/- 700 m.n.m.). Nutno podotknout, že i černě značené traily jsou na Singltreku bez problému sjízdné a lze je doporučit i technicky méně zdatným cyklistům (jako jsem například já - při jízdě dolekop.com vždy poslední). Však jsme také potkávali cyklisty i na celopevných krosových kolech...

ke konci trailu okolo Měděnce

Po projetí Měděnce jsme se napojili zpátky na asfaltový traverz a dojeli jsme až k Hubertce, kde jsme se bezvadně občerstvili lahvovým svijanským a vynikajícím chlebem se sádlem a škvarky. Ochotná obsluha v kiosku nám doporučovala následující černý trail Hejnický hřeben jako to nejlepší z celého singltreku. Ze slušnosti jsme to paní odkejvali, ale vzhledem k tomu, že patřila k dříve narozeným jsme si mysleli svoje... Mno, babča asi po černý jezdí na Sobi 20 z práce domů, protože to byla fakt super jízda. Je pravda, že svou roli asi sehrál i fakt, že jsme byli občerstveni a taky jsme se začali dostávat do tempa, ale i tak to teď zpětně hodnotím jako nejlepší úsek. Trail byl bez zbytečně prudkých esíček a jiných zpomalovacích šikan, takže se dalo jet opravdu rychle, sem tam skok, houpačky lepší, než na Matějský, do toho nízké podzimní slunce a barevný stromy. Prostě bikerův ráj. Jedinou zábranou pro mě bylo spadané listí, do kterého se mně tu a tam zabořilo přední kolo a na kamenném nebo blátivém podloží se nechovalo vždy předvídatelně.

Zhruba okolo 15.km jsme se dostali na nejnižší bod celého okruhu (cca 440 m), a čekalo nás místy prudké stoupání náročnějším terénem až do výšky 600 m - zde jsme se napojili na služebně starší červený trail Libverdská strana a po něm jsme dojeli až k Obřímu sudu (vidina další občerstvovačky převládla nad možností zkrátit si trail o pár set metrů a zároveň ušetřit i pár metrů výškových). K sudu jsme dorazili okolo půl jedné a já na sobě začínal pozorovat první příznaky únavy - stoupání zpět k Hubertce si vzalo svoji daň.

Obří sud - 11m výška, 14m délka

Doplnili jsme minerály, cukry (já zkusil negra) a po nezbytné stále-krásní-a-svěží skupinové fotce jsme opět poslušně osedlali naše oře z hliníkových slitin. S křečovitými výrazy a jazyky na vestě jsme drtili nejlehčí z nejlehčích převodů na Ludvíkovském traverzu. Následující sjezd k poslednímu bufetu (U Kyselky), kde se mimochodem buduje testcentrum nejlepších kol na světě (zeptejte se Pavla na značku, já tomu nerozumím), už byl z kategorie průměrných, navíc se tam nikdo nerozbil, takže vážně není o čem psát. Na poslední občerstvovačce jsem byl v šoku, protože jsme si nic nekoupili. Jen Pavel se pustil do cereálních tyčinek (asi doháněl tu snídani). Když jsme se napojili na Rapický okruh, tak jsem trochu zalitoval, že se nikdo nechytil na moji výzvu týkající se krátkého výletu na černý trail Nad Czerniawą, ale na druhou stranu je dobré, že máme o důvod víc se sem vrátit a projet si to celé. Na tomto místě je také dobré zmínit nevyhnutelné srovnání s Rychlebkami. Dle mého soudu je obojí dost neporovnatelné a svým způsobem je to dobře. Singltrek je určitě mnohem méně obtížný, co se týče čisté technické náročnosti. Nečekají vás tam žádné nástrahy a celkově je trail samotný relativně jednotvárný. Jeho kouzlo však (alespoň pro mě) spočívá v jediném - rychlost. Po počáteční "nudě" jsem totiž zjistil, že čím míň používám brzdy, tím zábavnější jízda Singltrekem je a dle průměrných rychlosti na Strava.com mám ještě velké rezervy. Smrk se navíc bezvadně hodí i pro trénink na nějaký mtb maraton, protože svým náročným profilem a minimem asfaltu si nezadá se slavnými závody. Navíc se nemusíte o nic starat, protože je celá trasa perfektně značena a tak nehrozí žádné bloudění, prostě dupete dokud neodpadnete... Když to shrnu - určitě se sem budu rád vracet, stejně, jako se rád vracím do Rychlebek a ačkoli je každá lokalita založená na trochu jiné koncepci, baví mě obě.

Na závěr jsme si vystáli frontu v natřískaném singltrek centru na klobásu na grilu a na limonádu (někdo s fousama, někdo odlehčenou Pilot verzí), potkali jsme se tam i s Honzou a Milanem, na parkovišti pak i s Karlem a jeho kamarádem. Respekt Karlovi, protože to na rozdíl od nás dali fakt dvakrát (celkem ~80km), já bych tam letos umřel. Za rok už snad bude víc času na kolo, tak bychom si to mohli takhle předběžně naplánovat a zkusit to taky dvakrát zatočit.

Ještě poslední poznámka - je to tedy doufám zřejmé z těch fotek, ale nezmínil jsem naprosto neskutečné počasí. Měl jsem s sebou sice větrovku, ale přestože trochu foukalo, tak jsem si jí na sebe oblékl až po návratu do singltrek centra. Skoro celý den svítilo slunce a bylo příjemné teplo - zase nám to prostě vyšlo parádně.

Fotky jsou od +Zdeněk Kubík - tímto mu děkuji. Pár mých rozmazaných mobilcvaků je zde.

Záznam trasy: Endomondo Strava

Rychleby podzim 2013

Na prodloužený víkend 20.9. - 22.9 Negři naplánovali pobyt na Rychlebských stezkách. Účast byla obstojná. Na pátek jsem si vzal dovolenou a spolu s Jirkou Kubíčkem jsme vyrazili sólo již v 11:00. Cesta byla v pohodě, jen to počasí neslibovalo nic moc pěkného. V Polsku déšť. Příjezd do Černé Vody byl bez deště. A tak jsme se ubytovali v prověřeném objektu Černá Voda 50.

Po pozdním obědě v hotelu Černá Voda jsme se vydali na Černý Potok. Trail byl sem tam nějaká ta kaluž a bláto. Při návratu nás již zastihl déšť, který jsme museli přečkat v altánu U Dubu.

Mezi tím dorazila druhá posátka ve složení Qbic, Horyna, Jirka a hostující Jendáč. Sešli jsme se kde jinde než v kultůráku. Pavel v podvečer jel pro Štěpána k vlaku. Stůl večer ještě doplnil ještě Zdenda. Celkovej počet tedy byl 8 kusů. Večer byl ve znamení Holba příŠerák. Osobně jsem šel spát mnohem dříve než ostatní.


Sobotní ráno nás přivítalo dle předpovědi deštěm. A tak jsme čekali, než se déšť alespoň trochu uklidní. Vyrazili jsme všichni až na Poníka, ten noční trajdání musel dospat. Výjezd do kopců prověřil všechny. Nástup ke stezkám prodělal změnu a vedl nás kolem nové základny RS, dále pod hrad. Dále následoval výjezd kudy jinudy než krásným trailem Dr. Wiessnera. Kopce nás přivítaly vlhce a zamlženě, ale to nás neodradilo a cílem byl nový červený Superflow. Jakožto občasný hráč Geocachingu jsem kousek od brány SPF položil cache, která bude snad zveřejněna v nejbližších dnech.

SFT (Superflow Trail) - mě velice potěšil. V minulosti jsem měl možnost jet pouze část 1. sekce a 2. sekci jsme tenkrát ani nenašli. Současných 6. sekcí je naprostej luxus. Smekám před prací všech, kteří se na budování podíleli.

Po návratu na ubikaci proběhlo soukromé grilování dovezených i místně pořízených uzenin a klobásek, které bylo vylepšeno Svijanama. Nálada byla rozverná a plánovaný noční Černý Potok nevypadal moc nadějně. Těsně před odjezdem jsem řešil nákup nějakého obstojného svítidla na kolo UniqueFire XML U2. Které dorazilo na poslední chvíli. Qbic nenápadně vytáhl kolo a to mě nakoplo a šel jsem se oblékat do usušených, ale zablácených hadrů. Posléze se přidali i ostatní a nakonec nás jelo 5 kusů. Byli jsme si vědomi zákazu nočního ježdění po stezkách, ale nějak jsme neodolali. Byl to příjemnej zážitek, až na podcenění Jendáčovy čelovky a nefunkčnosti Pavlovy též nové svítilny. I přes tyto problémy to dopadlo dobře.

Druhý den byl opět na pořadu dne Superflow. Tentokrát bylo jeho absolvování poněkud dravější a rychlejší. Počasí bylo mnohem lepší a již vůbec nepršelo. Osobně jsem rád, že se nikomu nic nestalo a všichni si odvezli další příjemné zážitky z RS.

Video:
STF sekce č. 1

• Horyna 
• Štěpán 
• Qbic 
• Plešoun s pipkou 
• Krofkař Jířa

Foto:

• SmEjDiL Flickr

Podkrkonšský maraton 2013

Den otců - MTB vyjíždka

U příležitosti dnešního dne otců jsme zorganizovali MTB vyjížďknu. Byl vytvořen event na Endomondu. Účast byla obstojná 8 kusů z toho 3 Negři, což mě mile překvapilo.  Plánovaná trasa byla skoro splněna s tím, že jsme si zajeli do Hořic k Jířovi do stánku na Pivko a něco k snědku. Celkově hodnotím akci za povedenou. Pavel Hrneček měl DD - Double Defekt, takže byla i zábava na jeho účet. Další zastávkou byl stánek na Velkém Vřešťově, kde si většina dala několik kousů rezavé vody. Posmáli jsme se a vyrazili přez bažantnici ke Dvoru. Odpoledne byla poněkud výheň, ale pitnej režim byl, tak to šlo.

Ratiborický MTB maraton

Tak jsem se vydal na Ratiborický MTB maraton. Týdny před jsem se snažil se trošku rozhejbat na rotopedu, ale bylo to zjevně málo. Od 30tého km jsem trpěl jako fena. Nohy bolely. Ale překonal jsem to a dojel ovšem s hrozným časem :-( Počasí ušlo, alespoň nepršelo, ale oproti předchozím dnům, byla slušná kosa 6-8 °C.

Z negrů se na jarní MTB maraton všichni vykašlali. Jel jsem s Pavlem Hrnečkem, Davidem Hrnečkem a Mirkem Lokvencem. Všichni mají lepší fyzičku a tak hnedle na startu mi zmizeli z dohledu.

Pár posbíraných fotek:
http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157633357188225/
Další fotky na sportave.com
http://www.sportave.com/racer/94234-maly-lukas

Truck Trial - Milovice 2013

Truck Trial - Milovice 2013, a set on Flickr.

Začínáme sezónu

Vojta Biker, a photo by SmEjDiL on Flickr.

Vojta oslavil 5 roku a už se prohání na nový 16"ce kolem baráku.

Expedice běžky vol.3

Obdobně jako vloni Qbic zorganizoval další pokračování veleúspěšné negerské akce na běžkách. Letos byla účast velmi pestrá. David, Pavel, Jirka, Martin, Dáša a já. Plánování bylo krkolomné a plán trasy byl den předem změněn kvůli závodům v oblasti Černé Hory a Pražské boudy, kam jsme měli původně namířeno. Hojná plánovací diskuse probíhala na negerském chatu.

Ráno, jako obvykle, posbírám autem všechny negry, David mi radostně ukazuje svoje čerstvě zalepené běžecké boty. U Pavla nasedá i Jirka, tentokrát již dávno po snídani a s rukavicemi, pro které se vracel. Parkujeme před bývalým okresním úřadem nad kanálem :-). Přezouváme se do bežeckých bot. A po chvilce přichází rodinka Qbikových bez dětí.

Autobus nás odváží na Pomezní Boudy, tentokrát bez problémů. Dokonce řídil stejný řidič. Než si David zašel koupit nové hole, mažeme pod paty modrý univerzální vosk Skivo.

Dag mění obutí

Po ujetí asi 200 metrů, si Dag s Qbikem mění obutí. Dál už stoupáme na krásně upravenou vrstevnici a mířime směr Lýsečky. Na Lysečinské boudě klábosíme s provozním o Pink Floydech a občerstvujeme se něčím k snědku. Dag měla obavy, že bude poslední a tak vyrazila napřed. Dopíjíme pivko a panáčky a vyrážíme za ní. Martin pochopitelně nabral tempo, aby dohnal Dášu. Jířa, David, Pavel a já pokračujeme pozvolna za nimi. U známé cedule "Pozor státní hranice" odbočujeme na zelenou, kam jsme směrovali i Dag. Natáčím Jiřu jak usilovně bojuje s kopcem a čekám, kdy se objeví David. Doráží 10členná skupinka dětí a rodičů. A David stále nikde. Popíjím čaj z termosky a vdechnu gerlašku. David stále nikde. Poptávám se kolemjedoucích, zda nepotkali týpka asi jako já v černém a s batohem s náhradními holemi (vskutku dobré poznávací znamení). Jedna paní mě informovala, že se určitě otočil a jel zpět na Lysečinskou boudu. Po asi 15 minutách mu jdu kousek naproti a snažím se Davidovi dovolat. Marně. Další paní mě informovala, že ho viděla na chatě, a že řeší rozlepenou botu :-( Pro Davida zjevně konečná. Je dospělej a umí se o sebe postarat. Vyrážím za ostatními.

V lese se jelo lépe nežli před rokem. Místy byla i pěkná stopa. První náročný sjezd vzdávám a radši jej seběhnu bez lyží. Předjíždím pár běžkařů, které jsem při čekání potkával. Jede se mi příjemně.

Zlomená běžka

Asi na 10. km odbočuji z lesní cesty a táhlý sjezd jedu radši po louce, kde je pěkná vyplužená stopa. Úspěšně zvládám nejprudší část. V závěru mě rozhodily hluboké koleje a padám na bok a hlavou se bořím do sněhu. O svářecké brýle jsem se trošku poškrábal na nose a tak otírám kapky krve. Když se postavím, zjišťuji, že mám ulomenou špičku u zapůjčených běžek Peltonen. Trošku jsem zaklel, ale to nikterak nepomohlo a tak špičku vkládám do batohu, jako trofej a pokouším se dál přemísťovat na Rýchorskou boudu. Bez špičky se mi jede velmi špatně, ale v udusané stopě se lyže tolik nezapichuje. Volám Jířu a informuju ho o mé události. Ten byl někde u "Rohu hranice", kde je budka ve tvaru "A". Navrhuju, ať na mě nečeká, že se sejdeme na Rýchorský boudě. Dojel jsem ho u kříže. Od něj jsme šli do kopce pěšky. Na rovince před Rýchorskou boudou jsem si pěkně ustlal po tom, co se mi zapíchla lyže do sněhu :-( Při vyrovnávání jsem výrazně ohnul hůlku. To mě přesvědčilo, že zde končím a nebudu dál nic riskovat.

Zábava na můj účet

Po úsměvném posezení na Rýchorský boudě, kde během naší přítomnosti spadla obsuze plná lahev slivovice na zem a rozbila se. Tolik škody. Já a Jířa dál pokračujeme pěšky do Horního Maršova asi 4 km z kopce, kde sedáme na BUS, ve kterým už sedí David, který se vrátil v baletních botkách na Pomezky. Qbik, Dag a Pavel pokračují v plánované trase směr Babí > Trutnov. Po návratu do Trutnova se převlíkáme a zde se stalo něco, co by mohlo vydat na další report :-)

David leze do kanálu

Při přezouvání našel David Pavlovy klíče ve své botě, kam jsem je dal já. V momentě, kdy je vyndal z boty a ptal se nás čí to jsou klíče, je upustil, ale přímo pod ním byl kanál :-). Chvilku jsme se smáli a pak se pokoušeli je nějak vyndat. Hůlkou to nešlo, litinové víko nešlo sejmout. Po chvilce dumání vtipkujeme, že Pavlovi suše oznámíme, "že má klíče v kanálu". Ale nevzdáváme to a poutáme kanál k tažnému lanu a snažíme se kanál vytrhnout autem. Tato snaha končí přetržením nekvalitního, zjevně čínského, plastikového tažného lana. Když se pokouším vázat lano nadvakrát David úspěšně sejme víko kanálu. Bez váhání se do něj vrhá po nohou. Při pohledu, jak v něm stojí jsem dostal neutišitelný záchvat smíchu :-) David hlásí, že se nemůže ohnout a že na klíče nedosáhne. Vlny smíchu a tlemení připomínají účinky kouření marihuany a ne a ne skončit. Jako praví kamarádí tasíme foťáky a fotíme nového pracovníka trutnovských technických služeb, jak čistí kanál. Smích stále graduje. David vylézá a někdo, asi Jířa, vyřkl nápad, že ho do kanálu spustíme po hlavě a že jej budeme držet za nohy. David neváhá a se slovy "budete mě ale držet" se po hlavě pouští do kanálu, kde vytahuje Pavlovy klíče. S neskutečným tlemem a smíchem jsme Davida drželi a nepustili. Bohužel nám chyběl 4. negr, který by to fotil (je dost možné, že naše počínání bylo zaznamenáno nějakou městskou kamerou, případná obsluha kamery se mohla též slušně nasmát). Kanál opět přikrýváme víkem a vyrážíme pro Pavla ke Kousalovi, který mezitím volal.

Sedáme do auta a se smíchem nad zažitou událostí jedeme pro Pavla. Lehce nás zaráží, jak se dostal ke Kousalovi, když měl jet s Qbikama přes Babí. Pavel byl hodně znaven. Prý Qbikovým ujel a pak někde zabloudil a šel asi 5 km po asfaltu až do Trutnova. Vyrážíme směr domov. Negry rozvážím po bydlištích. Když sedím doma u večeře volám Qbika a nedovolám se. Vzápětí volal Jířa s tím, že má obavy co Qbíci? Zkouším Dag a ta to v 19:25 vzala se slovy, právě jsme dorazili domů.

Letošní běžky se lehce nepovedly, ale i tak to bylo celkem fajn. Lovení klíčů z kanálu se jen tak nezažije :-) Za rok se budu těšit zase.

Odkazy

• http://www.endomondo.com/workouts/163354907/1430188
• http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157632895864395/
• http://www.endomondo.com/workouts/163287223/1044683 (q)
• http://www.flickr.com/photos/obojetnik/sets/72157632900371425/ (q)

Expedice běžky vol.3, a set on Flickr.