Rychleby 2024

Ve čtvrtek 3 října jsme vyrazili na takto skromně pojmenované podzimní soustředění do nám již notoricky známých Rychlebských hor. Čtyřdenní pobyt měl být jako vždy bajkerská nirvána, ale nedávné katastrofální povodně a víkendové uplakané počasí trochu omezilo počet kilometrů. Přesto jsme si užili a i ti co podléhali trudomyslnosti a moc se jim nechtělo….že Mahony? Že Bárte? :)

Takže pěkně popořadě.

Podotýkám že nikdo, ani čerstvý rekruti co byli poprvé se do sepsání reportu nehrnuli a dvorní kronikář, božský Gandalf, chyběl. Tak tedy Já. A tímto si vyhrazuji právo na občasnou chybu a drobné nepřesnosti ve sledu událostí. Macháňova (legosada) golasada a hlavně 13tka ořech totiž způsobují to co moucha TseTse a taky výpadky paměti.

Takže pěkně popořadě.

Já, Mahony a náš řidič Bartošů Péťa, Maruškou zvaný „hezounek“ vyrážíme v 8:30 směr Trutnov. Za námi jede nováček, jeho Veličenstvo pan Král, který na Kryblici naloďuje Tomíka. Cesta plyne a z ničeho nic jsme v Polsku na benzínce kde už čekají Lukáš a dodávka druhého nováčka Kamila Bartoše. Teď při psaní si uvědomuju že dva Bartošové jsou docela dost :-)

Kamil krájí bábovku a okolo se srocují R. A. Dvorský mladší, pán z Bútánu a HiltiMan. Popíjeme kafe, pojíme bábovky a hurará dál do nitra Jeseníků.

Kladné pocity z příjezdu do Černé Vody na Kovárnu, již notoricky známou negerskou noclehárnu narušili pohledy na řečiště jinak klidných říček a na dvorky domů kterým vodní živel pocuchal fasádu. 

Vybalit, přestrojit a vyrážíme na obligátní jízdu podél Černého potoka do Vidnavy. Stačili tři, čtyři kilometry a už jsme svědky toho co voda jinak malého zurčícího potoka dokáže. Podemleté břehy zasahující až do trailů, dřevěné lávky se válejí o pár metrů dál v trávě a některé můstky chybí zcela. Nedá se nic dělat a tak jdeme dělat. Odklidíme nějakou tu větev, kládu či vrátíme lávku na místo, aby se trail dal jezdit. Jsou to jen malé krůčky pro lidstvo, ale velké skutky pro negry! Koupaliště ve Vidnavě je ve strašném stavu, ale tábor není vůbec. Chatky jsou tak nějak bez ladu a skladu naházeny na kraji lesa. Smutný pohled a to jsme ještě nebyli ve městě! Chceme jet na oběd a samozřejmě na pivo. Janis má zavřeno, ale to měl i loni a myslím že i předloni. U Sysla taky ne, ale restaurace Na Rynku má „open“ a tak tedy sedáme a objednáváme pivo. Paní majitelka nám nabízí včerejší fazolačku (to po ní pan Král asi tak strašně ….) a jelikož má krásný třízubí úsměv tak neváháme a jíme. Nevím proč, ale po pivu vždy nějaký blb vymyslí koksáky a Švábuv bratr zase vytáhne skleněnku a já začínám ztrácet paměť a zábrany. Naštěstí video v telefonech maká dobře a po úspěchu filmu „Cesta dostředu země“ se tento rok s pohyblivými obrázky roztrhl pytel. Proto jsem zopakoval jak to s tím koksem vlastně bylo. Ovšem je to jen vyprávění co jsem pochytil od Milána.

 

Vypito, snědeno, vyhuleno a jedeme přes polámané mosty, po silnicích které už nejsou, kolem skládek odpadu na stanoviště místních hasičů pozeptat se kde by asi tak byla naše pomoc potřebná! Tomík dohaduje práci na zítřek a jede se domů, do Černé vody, do Kovárny, do prdele to je smutný pohled na tu zkázu. Na Kovárně Veličenstvo upeče či uvaří, nerozumím tomu, delikatesní SUV kolena a jde se na pivo ke Kaštánku. Nevím kolik jsem toho vypil, kde jsem ten den udělal chybu, ale musel jsem si udělat trochu pohodlí na sále a chvíli poslouchal za dveřmi. A co nevím, to se nestalo.

Poznámka editora: Zde je jista mezera, autor članku vynechal pasaž spojenou s Navštěvou hospody u Kaštánku, kde se popíjelo, hrál fotbalek s vojáky, kterých byla plná hospoda. A Pája si ducnul a halavně celou dobu poslouchal za dveřma. Pan král slavil narozeniny a misto chlastu přivezl Sous-vide kolena a tak jsme se ještě před hospodou neskutečne naspali výborným kolenem :-)

 

Dobré ráno! Je pátek. Parta negrů po snídani v montérkách a různých jiných pracovních hadrech nasedá do Macháněho dobytčáku. Po dohadech o to kdo bude řídit, které trvali přesně 3 plechovky piva se Mahony se slovy „to by jsme nikdy nevyrazili“ chopil volantu a jedeme směr Velká Kraš. Hasiči nám přidělili dům ve kterém shodou okolností bydlí ona třízubá princezna z hospody Na Rynku a tak se na sebe usmějeme (32 vs. 3 zuby) a jdeme makat. Chlapci se do toho pustili opravdu poctivě a odvodnili celý dům. Bodejť by ne, když dohlíží šéf konkurenčního povodí Labe a šofér z MěVaKu! Pán z Butánu zase odborně kladl jemu tak blízkou „netkanku“, instrumentář Poník má z Hilti vědomosti ohledně nářadí, Mahony jakožto hasič je u katastrov jako doma a ostatní profesionálové ve svých oborech makali jak ďasové. Jirka Macháček si popotáhnul ze šlukovky a rozpoutal Vidnavský masakr motorovou pilou! Musím vyzdvihnout odvahu T-500 který mu podával materiál a ať měl Jirka pilu, nebo kalač, nebál se a držel! 

 

Opravdu důležitou, i když ostatními kritizovanou funkci jsem zastal Já (pan Hrneček) a David Šváb! Jednalo se o mentální intervenci místním lidem! Taky jsme se zhostili funkce zásobovačů a zajistili dýňovou polévku, smažák s hranolkama a štrůdl. Byla také vodka, ale tu stačil spolykat Šwab s paní co skládá už osmým rokem puzzle a které utekl manžel protože zjistil že je homosexuál. Takovýchto intervencí bylo více ale skromnost mi nedovolí se vychloubat.

Prostě, udělali jsme toho dost a je na čase si odpočinout u orientačního cyklozávodu, který připravil náš guru vkusné zábavy a grafického designu Tomík.

 Jsme převléknutí a po krátké instruktáži sedáme na kola a hurá do terénu. První parta ve složení Butič, Šmejdil a Ponko vyrazila na trasu a po nich v deseti minutových intervalech dvojka v sestavě Dvorský, Markl a honící psy Král s Kakamilem. Trojka Švabach, T-500 a T-1000, no a to nejlepčí nakonec Já, Tomík, Mahony a Bart. Hra měla několik zastavení s intelektuálně praktickým rozměrem, rychlostní erzetou a vodníma hrátkama. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých checkpointech. Jen povím že v hospodě Staré kino byl neuvěřitelný Vašo Patejdl který hrál hru s námi. V lomu byla studená voda do které vlezli jen magoři a že jsme přijeli do cíle zmáchaní, žíznivý a za tmy. Cíl byl U Kaštánka, ale večeřeli tam zrovna vojáci, tak jsme se jeli zkulturnit a ohřát do kovárny. Tady bylo taky vyhlášení, které bylo od začátku jasné, kdyby Tomáš prostě nebyl hodný entomolog a milovník robotů. Tato parta totiž nedokončila závod a nekoupala se v lomu. Měla být tudíž DNF! No ale přej a bude ti přáno! Kdyby Tomík věděl jak bude Švábik s tou zlatou otravnej, určitě by to přepočítal jinak. No a proto že umíme ocenit práci druhých, tak Buťák rozvine červený koberec a předáme Rejžovi Oscara za film který by bez nás stejně nevznikl.

Udělali jsme si žízeň a Danek zimnici. Do hospody jsme už nevyrazili, basy piv byli na terase, kořalka na stole a asociál Ladza Markl, který se na rychlebách ukázal po šesti letech přinesl balantýnku. Ok, jsme doma, pije se, T-1000 tahá 13tku ořech a dál mám trochu mlhu. Jen vím že už zase otravuje Šváb se šachama a pan Král spí v křesle.

V sobotu chčije a chčije a tak jen dojdeme pro snídani, basu piv, Poník vaří špageti, buřty v pivu a dojídá se polívka z pátku. Pan Král se chystá k odjezdu protože má ještě jiné neodkladné alkozáležitosti v DKEY a bere sebou Mahonyho kterého postihla zimnice a jak se později dozvídám tak i sral a blil.

Odpoledne už neprší, jen vydatně mrholí a tak jedeme poděkovat Patejdlovi za jeho ochotu a pohostinnost. Děkovačka ve stoje s potleskem se zvrhla ve vypitou hospodu, nějaké to nactiutrhání, bratříčkování s domorodci a jedné paní jsem vysvětlil, že její manžel Vilda je debil a že by se měla rozvést. Takže taková klasika, platíme a nasedáme na kola. Někteří až napodruhé a David Š jde pěšky, protože jak víme kolo má jen jako záminku k nezřízenému víkendovému popíjení. Čtyři kilometry po asfaltu v dešti a jsme zase U Kaštánka! A zase alkohol a zase ostuda (né všichni samozřejmě), pan Bartoš dokonce inzultoval vlezlého hasiče a pak jel stíhat Buta na jeho kole, protože On zase odjel na jeho! Pak si jen matně pamatuju jak jsem chtěl jít spát a jak mi Poníkův pokoj nadává a jak mě Bart odvádí na kutě.

No a neděle je klasika. Déšť a trochu té kocoviny řekli dost a tak snídaně, poklidit, sbalit a hurá domů.

Závěrem jen krátké moudro: Ti co nejeli jsou KOKOTI:)

Autor: Pavel Hrneček (Brad Pitt)

Foto: https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720320952567

Charitativní orientační závod MTB

Závod se koná 4.10.2024, start 15:00 v Černé Vodě, startovné dobrovolné 500,- na učet 11559889/5500

Rychleby 2022

Letošní podzimní Rychlebské ukončení sezony se povidlo!

Vlastně se pár věcí nepovidlo, ale to se příště napraví. Nepovidlo se konkrétně to, že pár negrů nemohlo jet a to není dobře. Každý je osobnost a každý je srandě přínosný. Štěpán, kapitán Sandál, obří koleno Kerob a Gandalf. Ten to tedy v pátek napravil a přijel. Prostě bez nás nemůže žít a to je pochopitelný.

 

Čtvrtek

A teď popořádku. Ve čtvrtek před osmou ranní troubí u mě před ministerstvem školství Dan „Mahony“ Mach s Bartošákem a zvou mě do útulného auta s kaloněm ve znaku, přihazuji batoh a bicykl a razíme do Butánu pro Jendáče Búta a Šukáše Malýho, protože jedou spolu druhým autem a vezou bernardýna se sudem. Vlastně sud s bernardem. Dáme úvodní pivo a řidiči birell (měli se líp učit :). A hurá směr Náchod. Jak známo Polsko je vesnice u Baltu, ale k moři nejedeme a tak za Náchodem ostrá levá, pozor horizont kope a směr Jeseníky. Už standardní a lety naučená cesta se zastávkou na pumpě na kafe, které si bohužel někteří z nás neumí koupit, probíhá v pohodě a tak za nějaké tři hodinky nasedáme v Kovárně na rovery a razíme do Vidnavy na oběd. Tomík na nás tradičně sere protože má gravel a tak jede někam jinam na asi milion kilometrů dlouhou projížďku podél Černého potoka do hospody k Modrému jelenovi.

Dáme 3P (pivo, polívka, prdel :) a jedeme ještě na jedno k Syslovi. Je 15:15 a Sysel má až od 16:00 a tak jedeme na urbexovou prohlídku staré rozbořené Šamotky ve Vidnavě. Prohlídka super, čas jsme zabili a vracíme se k Syslovi. Je 16:10 a nikde nikdo. Proč? Protože jsme idioti a přehlédli jsme cedulku o dovolené a tak trailem Lesy ČR jedeme 2x okusit Vidnavský okruh a hurá na Kovárnu. Lukáš má 45 narozeniny a jelikož nakoupil dort tak narážíme Bernarda….gratulace!

Asi ucítili pivo a tak se najednou slézají jak Švábi na pivo Horejs, Honza Novotný a Poník a Tomík. U pivka je srandy kopec a tak se bavíme, ale o čem, to já nevím, páč jsem v deset odpadl. Prostě únava z práce, vorvanej jak angrešt jsem usnul jak koťátko.

 

Pátek

Dobré ráno přeje Zdenánek a Gandalf a v plné polní se těší na Dr. Wiessnera. Snídaně, hygiena a do sedel. Wiessnera jak jinak než jako první vylétne Tomík a za ním jedu já. Jsem na sebe hrdý, počítám se už mezi geronty a tak vyjet nahoru bez šlápnutí je pro mě výkon. Asi mě zrychlilo lamentování Peti Bartoše který za mnou mrmlal něco jako „říkali jste krásný stoupací trail vy kreténi“ a tak podobně:) To jsem samozřejmě nehodlal poslouchat a tak jsem kopnul do vrtule. Na kopci se dělíme na dvě skupiny. Jedna jede Superflou a druhá přes Naučnou stezku, Verlibu a Obelix na Jestřába. Toho jsme se rozhodli pořádně vychutnat a prostudovat. Nájezd do trailu v pořádku, prvních 300 metrů paráda, technický tanec na kamenech, ale OK. Najednou úzká lávka, nájezd na kámen jak kráva, spíš kámen jak mamut. To nedám, nemíním se rozbít na tisíc Hrnečků, jeden myslím docela postačuje a tak použiju nižší objezd a ten je bez problémů.  Mahony je ale kovář a ten se jen tak nelekne a tak jede a sjede.

Dobře Ty! Pokračujeme dál v tanečcích po kamenech a lávkách. Jsou tam místa která jsou těžká. Sám je vynechávám. Konstalace hvězd není příznivá. Ale moc dobře se v tom vyznám a vím jak to jet a tak radím ostatním, to umím! Bohužel se úplně všichni neodváží a tak „jeden za všechny, všichni za jednoho“ to postupně zdoláme. I když Dan to pošle bez brzd do kamení a trochu se odře, ale je to kovář! Jestřáb je ale opravdu krásný a tak vím že příště zase něco přidám a než půjdu do důchodu dám ho celý. Přidáváme Superflou a pro dnešek stačí. jedeme na základnu na oběd a pak do lomu si zaplavat. Ono totiž počasí se povedlo jako v září na Rychlebách ještě nikdy. Teplo a sluníčko. Ve finále si ale zaplave jen Zdenánek, on jediný dokáže v podzimní studené vodě zaplavat famozních 30 metrů za neuvěřitelný čas 1:35,7. Zdenec je prostě Třemešenský Wim Hof a basta! A teď už na Huhňáka, hermelín a domů.  Sprcha a razíme do TrailHausu na drink jménem negroni. To se musí zkusit, ale zjišťujeme že pod báječným jménem se skrývá nic moc pití a tak se vracíme k pivu. Pokračuje odborná (možná chvílemi odporná) diskuse o čem koliv. Den byl dlouhý a tak dopijeme, zaplatíme a jdeme bydlet.

 

Sobota

Strašně rád bych napsal něco o Davidovi Švábovi. Ten ale na kole nejezdí a kamarádí radši z chlapama co mají Dodge. Tak ho vidíme skromně a většinou stejně hraje šachy, nebo vozí mramor, tak co už. My ostatní jedeme opět do kopců. Výlet naplánoval Honza Novotný, jedeme do Jeseníku do nádražní restaurace. Jedeme naučnou cestou Johanna Schrotha, kde jsem musel edukovat náš v lázeňství nevzdělaný tým příběhem o metodách tohoto osvíceného muže který dal jméno stavu jemuž se říká „na Šrot“. Nádražky jsou odjakživa zárukou kvality a tak nás uvítá hrbatej strejda v pirátským šátku (byli volby, koho mohl volit?) a spustí jako v Hospodě na mýtince, že má plno, že jídlo nemá a že v Lipové na Rychtě stejně vaří líp a na pivo že si počkáme. Jenže všichni víme že příŠERÁKu se nedá odolat a tak si počkáváme. Jedno pivo a jak řekl, tak taky uděláme a jedeme na Rychtu. Já měl vynikající guláš. Co měli ostatní mě nezajímá a tak popojedeme do Lesního baru.

Prostě pohoda bar na kopci v lese. Je to dobře zásobený a prosperující samoobslužný bar který funguje jen proto že tam nelezou zloději a ty tam nelezou proto že je to na kopci.

Prostě jedeš dokud můžeš do kopce, když nemůžeš tak se kopec ještě víc zvedne a když už to nedá ani Janko Tlačič pěšky tak se to zvedne znova. Opět pivo a pokračujeme dál a dál do kopce směrem Smrk. Jedu takticky abych se vyhnul Mahonymu. Jeho kolo vydává takové zvuky, že to plaší zvěř v širokém okolí. Jenže jak jsem už říkal Mahony je kovář a ten to dá. Pod smrkem se odděluje partička nejdrsnějších bajkerů a jede zdolat vrchol.

Popravdě nám dobytí vrcholu znemožnilo bažinaté podloží jak z filmu Král Šumavy a tak otáčíme opravdu, ale opravdu těsně pod vrcholem ke sjezdu po hranicích na cestu. Konečně zase dole kopec a tak kličkuju mezi loužema rašeliny a pařezy. To ale nedělá Petr Bartošů a tak to zapíchne po nábu a skokem pařez řidítka mizí v borůvčí. To se ale netýká Dana, ten kolo utopí skoro celý a taky půlku sebe. Ale je to kovář!.

A teď dolů z kopce zaslouženým sjezdem mezi kameny a pařezy.

Jak to dává Tomáš na gravelu je záhadou. Sjeli jsme na lesní cestu a s jednou zastávkou u vodopádů Stříbrného potoka valíme až do Žulové.

Opravdová odměna skoro až domů. Teď už to jede i Daňkovi bo nemusí šlapat. Doma sprcha, rozloučit ze sobotními odpadlíky a zbytek společenstva jde na večeři ke Kaštánku. Pivo, utopenec, Poník Kafe, protože se nás taky chystá opustit. Po cestě do postelí probíráme Danovo problematické kolo a po vyřčení všech diagnóz doporučuju ranní návštěvu základny a servisu. Dobrou noc a zítra naposled.

 

Neděle

Snídaně, hygiena a čekání na kováře. Ten se vrací nadšený z toho že kolo je OK a zklamaný že ON byl té závady příčina. Vlastně jen jeho neohrabané kovářské tlapy neschopné držet cokoliv jiného krom kladiva. Je to asi Thorr :) Rozhodopádně bajk je cajk a co s ním bylo ať řekne každému Dan osobně. Ta sranda za to stojí. Opouští nás Lukáš a Zdenec kteří už kolo nesedlají a jedou za rodinama. Takže vše už je připraveno a v komorní sestavě Já, Dan, Petr, Tomík a Honza uháníme ke kostelu na Boží hoře. Opravdu parádní místo kde by se v budoucnu mohl klidně odehrát výlet za západem slunce s opékáním buřtů. Odjíždíme po schodech dolů do Žulové a pak na Obří stůl a židle. Tady jsem si zavzpomínal na Jirku Palečka, protože od tama mám krásnou společnou fotku.

No nic, svět se točí dál. jedeme se vystěhovat, trochu poklidit a domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele to se těším na příští rok!

A tímto končí další festival bajkingu, alkoholismu a nekorektního humoru.

 

PS: nemůžu si pamatovat všechno a tak pište zprávy a report mohu obohacovat o další neuvěřitelné zážitky!

Rychleby 2021

 

Rok plánování a 16.-19.9.2021 jsme zpátky! Teda alespoň někteří. Lukáš zajistil „Apartmány Kovárna“ s předstihem už v listopadu 2020 a to na základě příslibu devatenácti Negrů. I záloha byla nezvykle rychle vybraná a zaplacená. Stačilo se jen deset měsíců těšit. Hlavně aby to kováč číslo 19 nezhatil. Nezhatil? Ale jo, Vlastu skolily komplikace po prodělání nemoci, několik dalších Negrů si návštěvu RS rozmyslelo a výběr doplatku byla povedná taškařice. Výsledek -4 Negři je fakt super J. S Tomem jsme chtěli jet původně už ve středu, ale z toho nakonec sešlo. Odjíždíme teda ve čtvrtek ráno v osum, údajně nejlevnějším SUVéčkem Suzuki Ignác 4×4, naplněným bajkovacím harampádím, jídlem a tak. Protože mám obavu z Polský karantény, jedeme vnitrozemím. Je to sice dál, ale o to je to víc zatáček. I tak jsme Na Kovárně první, teda vítěz bere fše. Necháváme si vzdáleně otevřít ubytko, zabíráme nejvýhodnější postele a očekáváme příjezd dalších, i když né všichni dorazí ve čtvrtek. Když je nás osum oblíkáme drézy, sedláme bajky a vyrážíme na Černý potok. Tempo je vražedný už na začátku. Mám pocit jako by mi to nejelo ani z kopce. Ovšem Švábik pocit proměnil i v několik šrámů. Hned jak nás dojel, vyprávěl nám, jak visel zaseklej v bajku hlavou dólu. Zastávku v pijonýrským táboře musíme oželet, maj zavřeno. Přes protivenství těla, ducha i táboritů přijíždíme k Vidnavě. Je čas na oběd u Jannise. Ejhle! Řek má zavříno. Kdosi z místních nás směřuje do Hospody Modrý Jelen. Vede to tady jakejsi Piskacis a kdo by to byl řek, je to Řek! O něco později přijíždí i Švábik, aby nás po obědě zase opustil. Navádím kluky k portálu tunelu úzkorozchodný dráhy bejvalý kaolínky, kde děláme společný foto. Pak pokračujeme na Vidnavský okruh. Kdysi to byl můj oblíbenej trail, jenže teďka mi to nejde a to ani při druhým okruhu. Nastal čas návratu a je se zastávkou v hospůdce u Sysla. Zastávka se protáhla v důsledku poruchy počasí, jenž se poněkud pozvracelo, teda podeštilo. O několik pivousů  a  neplavci s chlebem později, přeci jenom vyrážíme k základně Kovárna. Jedeme trailem lesů ČR a konečně mi to jede rychlejc a rychlejc, až se skoro doháním. Na základně očista do čista a zábava. Sud je připojenej, biliár vybalenej, dorazili i další Negři. S večerem je čas na večeři. Onehdá jsem slíbil buřty na černým pívu a teď nastal jejich čas. Tom mi sekunduje, pomáhá loupat a krájet cibul, papriku i buřty. Všechno to dáváme do pekáče, kde na to sypu koření na několik hektarů a zalejvám to čeným pívem. Spouštím ohřev a dokud není zelenina vyměklá a pívo zredukovaný do supr šťávičky nepřestávám topit. Pak nutím osazenstvo, aby ochutnali. Všechno to zmizelo jako prd. Dokonce i známej vegoš Janko Tlačič tlačí zeleninu s výpekem z buřtů. Za pár hodin v 10:43, je Janko Tlačič v rauši. Těžko říct, jestli je to z nápojů, nebo ho uspala ta síla výpeku. Netrvá dlouho a následujeme jeho příkladu. Odpadáme jeden po druhým do hajan. Ráno jsme brzo vzhůru dva. Já a Švábik. Venku je poněkud mokro po nočním dešti, ale už to osychá. Po snídani se připravuju k odjezdu na Superflow. Ještě než odjíždím, začínaj se kaloni hemžit. Jedu ve ¼ na devět. U Základny RS je zatím klid a chladno. Vůbec mi to nejede a to jsem teprve u Kaltenštejnu. Jedu, jedu a ani trochu mi to nechutná. Snad se to zlepší. Stoupání od Mariánskýho potoka k asfaltce sice zvládám, ale odpočinkovej asfalt mi nepomáhá. Pod stoupákem u Svazarmovský chaty zastavuju. K brodu funím. U brodu stojím, sotva popadajíc dech. Několik minut váhám než přejíždím brod, ale v první zákrutě se zasekávám o balvan. Prdím na to! Protože nikoho nezdržuju tlačím a tlačím až k Wiessnerovu kameni, kde fotím vodypadání a mochomůrky. Předjíždí mě trojka ve složení FMF. Nahoře na cestě je zase předjíždím já. Až k Floučku jedu v poklidným tempu. Původně jsem chtěl počkat, až někdo z kaloňů přijede. Je ale zima, funí studenej vítr, tak jedu. První sekce je pohodová. Přejezd ke druhý je nuda. Na druhý sekci Floučka udělali stavitelé nějáký změny a docela mě překvapily dva dropíky blízko za sebou. První mě rozhodil a druhej  shodil haksny ze šlapek, takže jsem visel za řídítka s břichem na sedle a zadní pneuškou v prdelíííí. Na floučku bych něco takovýho, jako drop nečekal a jsou tam i lavice, který před dvěma lety nebyly. Trpím i na následujících sekcích. Ještě několikrát mám na mále. Trápím se. Konečně jsem dole u základny RS. Kupuju si polívku a malinovku. Počasí se stabilizovalo, ale teplo moc není, teda aspoň mě. Po jídle se rozhoduju k návratu do Kovárny. Koupu se a pak zalejzám do pelechu. Usínám, je mi zima. Zhruba za dvě hodiny mě budí telefon. Hrnec se ptá, kde jako sem. Říkám, že ležím a že na Venušiny kuličky nemám náladu. Misky sem říkal! Ani na Misky, jsem ženatej a za zenitem. Zavěšuju a spím dál. Vstávám, když se vrací Kaloni z vyjížďky. Po očistě nastává slavnej okamžik. Rozdělání spešl konzervy Surströmming. Švédská špecialita ze sledě – rybí jídlo, který se vyrábí zkvašením rybího masa. Vyznačuje se mimořádně intenzivním smradem. Konzervu otevírá Tom. Vítr jde směrem k baráku, takže dostávám dávku toho smradu. K čemu to přirovnat? Asi takhle: Stačí vzít kontejner na odpadky, hodit do něj kuře a zahřát. Počkat několik dní a na konec skočit dovnitř. Tak asi tak. Několik odvážlivců ochutnává. Tom ani nemrkne, Švábik nabere ždibec a už sviští k zábradlí. Snažím se nepřibližovat a hlavně nebejt po větru. Jen škoda, že nemohla přijet Kačka Winsleď a Televize Gebls. To by byla sleďovanost! Další Negři přijíždějí ve skrytu a po ubytování jdou do Trailhauzu, kam se stahujou i další. Sledě si berou sebou. Zůstávám na baráku. Ráno se pomalinku probíráme. Snídáme, provádíme očistu a i jiný rituály. Po devátý hodině vyrážíme k židlím. Počasí není nic moc, je zataženo a mokro. Přesto nás jede něco kolem 12cti. První zastávka je v lomu Na Rampě. Odtud jedeme po bejvalý vlečce do Žulový. Stoupáme do Dolní Skorošice a pak mezi polema rovinkou pod Lánský Vrch km10. Nahoře jsou slibovaný židle a stůl pro obry. Od židlí jedeme dobrých 16kiláků z kopečka. Nejdřív Sedmlánů, dál kolem Rohatce do Bukový a Bernartic. Za Bernarticema se stáčíme západním směrem. Krajina se k Javorníku otevírá, fouká lehkej protivítr. Peloton se poprvé začíná trhat vlivem nevyrovnaných výkonů. I když se snažím jet jak drak, čelo pelotonu se pomalu vzdaluje, ale zároveň se vzdaluju i prdeli pelotonu. Když spolu s Hrncem vjíždíme do Javorníku km20, jsou „čelolisti“ kdesi. Nacházíme je v Taverně na verandě. Po ňáký chvilce přijíždí i zbytek Negrů. Objednáváme si pití a jídlo. Odněkud se přikradl kočičák a na výzvu se uvelebuje na mým klíně, kde podřimuje. Česnečka mu nejede, ale kus studenýho smažáku zbaštil. Na závěr sladká tečka Sachr se šlehačkou, kde 1/2lku šlehačky si dal kočičák. Plotíme zlotem, nasedáme a jedem. Jedeme kolem zámku, skrz park do rychlebských kopců a hnedle je to zhurta. V parku u vodojemu 370mnm čekáme, až budeme všichni a teprve pak razíme k prvnímu z vrcholů pod Dubovým vrchem 525mnm, km35. To už je peloton nasekanej na části. Držím se v první skupině. Hřeben 620mnm a krátkej kilometrovej sjezd do sedla Hřebenovky 560mnm. Následující stoupání pod Roveň 725mnm, s kratičkou zastávkou u odpráskávárny, ze který nás fotí Kubajz .   U vany nad Novýma Vilémovicema opět zastavujeme . Za vrcholem stoupání pod Rověň, rychlý kilometrový klesání na Hraničky 680mnm. Teď už jen poslední významný stoupání okolo Borůvkovýho vrchu do 780mnm, km45. Začínám toho mít dost, tak ve stoupání okolo Borvkáče na chvíli zastavuju. Krom Dejva mi všichni mizí. Ostatní z Negrů jsou někde za námi a od sedací vany jedou i jiným směrem. Ztrátu rychle doháním protože už po necelým kilometru se cesta zprudka vrhá z kopce do Petrovic. Několik bajkerů předjíždím. V Petrovicích na sebe čekáme. Pak už Skorošice, Žulová km55, kde naviguju do lomu Transgranit. Potkáváme kníratýho týpka s Nikónem. Ten nám dělá skupinovou fotku u vody v lomu. Pak nekompromisně domů potrati, teda bejvalý. U Rampy začíná cedit, ale než se dostaneme do Kovárny km62, je po všem. Koupačka a pak lenošení. Bohužel došlo pívo. Volná zábava a pak jako obvykle spát. Ráno jede většina Negrů domů, jen několik jich jede užít si naposledy traily. Jedeme vyzkoušet Jestřáb. Vynecháváme stoupací trail, jedinej kdo ho prostě chce je Dejf. My ostatní Janko, Hrnec, Tom, Palec a Já tentokrát stoupáme pod Sokolí Vrch přes Novou Červenou Vodu. Je to sice dál, jen je to z Vody po asfaltu a pohodlně. Počasí nám přeje, protože ani nekápne a až na drobnou mlhu je chladno, až zima. To říkal Dejf když na nás 20minut čekal nad Wiessnerem. Společně jedeme k černýmu trailu Naučná stezka. Ani nevím proč jsem podlehnul tomu názvu „Naučná“. Asi proto: „Naučné stezky jsou zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo kulturně pozoruhodnými prostory, na nichž jsou vybrány některé významné jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny.“ A tady jsou objekty a jevy i bez vysvětlení, o kultůře ni slovo. Hopsando grando a jsme u Biskupskýho. Nejdřív ale šup na Velrybu. Posledně došlo na Velrybě ke koulení bajkerů, ale teď to bylo bez chyb. Od Velryby nastoupáme pár metrů a dáváme Obelixe, což je soustava různě velkých balvanů. Znova vzhůru a Biskupským stoupáčkem na Prokletý. Nádhera, kameny držej, dropy dropaj. Najednou je tady změna! Kdysi trail končil u cesty a najednou stoupací serpentýna. Výjezd na planinu mezi skalku a jsou tady zkřížený hnáty. Zastavujeme, abysme to prozkoumali. Zatím co zkoumáme, jiní bajkeři šup a mizej pod náma. Pro jistotu snášíme bajky o kousek níž. Pak do sedel a k cestě. Za cestou další sekce Prokletýho. Hlavní cíl dne je před náma. Začátek Jestřába! Po odpočinku jedeme. Několikrát se zapíchnu předním kolem mezi šutry do díry. Tak, tak, že neletím. Všechny lavice označený skříženejma hnátama objíždím, ale ani tak to moc nejede. Docela často tlačím. Za Červeným potokem je konec trápení. Ještě poslední sekce Superflow, zastavit se na jídlo, koupit dárky na Základně RS a potom se na Kovárně vykoupat, hodit kola do držáků a odjezd. Jedeme skrz Polsko, kde nás nikdo nestaví, takže No Problem.

Fotky a video je tady.

Original: http://www.slim2009.cz/?page_id=4906

Autor: Milan Valenta 

Rychleby 2019 - pohledem Hanyho

Po pár vyjížďkách s kaloněma a po pár letech mně můj táta Crnec Hrnec přemluvil k tomu, abych se zúčastnil společně s ostatními Negry podzimních radovánek v Rychlebech. Čtvrtek devatenáctého jsem si tedy v kalendáři zanesl jako den odjezdu.

Inu, krátce před polednem šofér Lukáš zakotvuje svůj koráb u našeho náhradního domova. S sebou přivezl mě, tátu  nebo alespoň to, co z něho po posledních alkozávodech zbylo) a naše bajky. Po zabydlení jsme již naskakovali na sedla s touhou po naplnění našich žaludků, když v tom se na místo činu přiřítil další člen výpravy – Jirka a.k.a stýček ze Švédska a.k.a. Jamie Oliver a.k.a ten z ''HejKej''. Neotálel ani minutu a po rychlém pitstopu mířil s námi směr Vidnava, kde jsme si U Jannise Klitorise dali na posilněnou smažáka a pár vousatých piv. Po návratu zpátky do Kovárny jsme uvítali další negroidní jedince, a to duo hrdých nositelů židovského jména – David a David. Podání rukou vystřídalo pár přátelských slov, aby se vzápětí narážel sud lahodné Kamenice. Po chvíli degustace zlatavého moku se vyšlo do ulic Černé Vody, kde se navštívila hospoda U Kašťánka, kde se po určité době zjevil i poslední čtvrteční přírůstek – Kaloň Honza. Večer jsme zakončili ve stylu intelektuálněhazardním, kdy jednotlivci přebíhali od partičky šachů k mariáši.

Pátek ráno nás velmi neotřele a ve velkém stylu probudil starší z Davidů, když na telefonu pustil nekonečnou verzi kokrhání kohouta s ozvěnou. Jelikož venku panovaly sibiřské podmínky, nezbylo nám nic jiného, než se vydat vstříc doktoru Wiesnerovi. Na něm jsme trochu rozproudili krev a rozhýbali svalstvo, abychom následně okusili i opačný pocit, sjíždění SuperFlow. Plní dojmů a nadšení jsme se usnesli, že je čas na dopolední siestu s tím, že po ní se opět osedlají naši oři. Než se znovu šláplo do pedálů, počastovali náš svým příjezdem i poslední dílky do kompletní kaloní skládanky. Přivítali jsme se s mistrem světa v přejíždění veverek Tomášem, opravářem pivních sudů Petrem, šampionem ve střední váze Terminátorem Zdémolou a kalifornským surfařem Ladzou. Následně jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna, která se jela ještě jednou pokouknout na Vidnavský okruh a druhá, která jela znovu zakusit opojné chvilky na maně rychlebských stezek. Večer se nesl ve znamení Holby, družby s domorodci a prapodivnými postavičkami z města Tomáše Bati a legrace. V roli budiče byl tedy ráno David, ale roli uspávače si pro tentokrát vzal na starost Zdenda.

Sobota už přinesla radostnější teplotní predikce a my se vydali směr Lipová. Postupně jsme po cestě ztratili oba Davidy (prvního hned při oblékání: pozn. red.), projeli si Lipovské traily a pak se opět jako správná foglarovská parta sešli U Kance. Cesta zpátky ovšem rozdělila naší karavanu ve dví. Tělo mého tatínka lehce dávalo na poznanou, že to není tak dávno, kdy dělal v lese Záboří odpíchnuté Ritbergery, přičemž si drtil kosti jako čínský medik. Já jsem po pátečním kamarádčoftu z kucima z Hané neoplýval úplně závodní formou. A David eŠ už pomalu ale jistě viděl serpentiny i na Route 66. Takže jsme se rozhodli, že se odpojíme od zbytku, podíváme se na nějakou místní oslavu, kde jsme si dali pivo Skotačivá veverka (což je vzhledem k tomu, že jedna, (ale opravdu živá) ve stejnou dobu skotačila Tomášovi pod kolem, řekl bych dost tématické) a posvištíme kratší cestou domů. Večer proběhlo loučení U Kaštánka a v tento moment se mi poslední chvilky zahalují do mlhy, která by se dala krájet, tudíž....

…. k neděli můžu napsat už jen to, že se jelo domů.

Z pozice benjamínka hodnotím tyto čtyři dny s nadšením a s jistou radostí mohu říci, že s pýchou nosím samolepku Rychlebky na mobilním telefonu a helmě, čímž bych chtěl zároveň vzdát hold bravurní práci dvorního kaloňografika Tomáše.

Hany ;)

Rychlebky ´19

Navzdory nejisté účasti některých jedinců včetně mně, se nakonec sešlo hejno 11 velešišmiší (pozn. kaloň chorvatsky) aby si opět vychutnalo krásy Rychlebských hor a výčepů. Vlasta se kterou jsem byl původně domluvený na migraci do Černé vody, nakonec svou účast na oblíbené seanci latentních alkoholiků/cyklistů zrušila z důvodu kašlíku (pozn. pro rod kaloňů pravděpodobně smrtelná nemoc). Naštěstí se mně díky echo-lokaci ujal kaloň David a úspěšně jsme se vydali ve čt před polednem na cestu jeho kaloňmobilem. Z důvodu aklimatizace bylo nutné si po příjezdu dát akutní dávku chmelového nektaru a připravit se na první vyjížďku, jak jinak než směr Vidnava. Uzavírka trailu podél Černého potoka nás nikterak nezaskočila a pohotově jsme se jali pokračovat po cyklostezce, jež nakonec vyústila na protějším břehu Černého potoka. Vychutnali jsme si Vidnavský okruh i zkratku do Vidnavy samotné. Po nezbytné kontrole místního vlakového nádraží proběhl přesun na náměstí za účelem občerstvení se, u našeho oblíbeného řeka. Tam nás nemile překvapila sklizená zahrádka a tak jsme hbitě zahnuli do místního lokálu, jehož název mi vypadl a Seznam se ani neodvážil zakreslit jej do mapy. Posilněni Příšerákem popojeli pak pryč. Po cestě z Vidnavy zjišťuji, že David ještě neměl tu čest posedět v hospůdce U Sysla. I bez reklamního poutače můj instinkt neomylně poznal most, přes který je nutno se vydat na druhý břeh řeky. Bohužel po příjezdu nás nemile překvapila cedulka s nápisem dovolená. Zklamáni se vydáváme na zpáteční cestu, kterou nám komplikuje jen několik málo překážek. V Kovárně nás uvítá skupinka Lukáš, Jizi, Hrnec a Hrneček a samozřejmě soudeček Kamenické 11 dodanou firmou Rampouch s.r.o. Děkujeme. Poté se již mohla naplno rozvinout intelektuální diskuze o všech možných i nemožných tématech, prokládána několika chody švédských stolů, od mistra švédských stolů, Švéda Jiziho. Děkujeme. Ovšem nebyly by to Rychleby bez navštívení místních občerstvovacích podniků, zamířili jsme tudíž do kulturního domu ke Kaštánkovi, trochu se zkulturnit. Někdy mezitím dorazil i negr Honza. Čas ovšem běžel neúprosně a židle na stole v celém podniku nás donutili opustit i ty naše. Po návratu na Kovárnu proběhlo několik více či méně mistrovských her šachů na dobrou noc.

Druhý den ráno nás nemile překvapila poněkud nízká teplota vzduchu venku a vysoká hustota vzduchu uvnitř. Čekání na vyšší teplotu vzduchu zkrátil Lukáš dublováním funkce chytré televize se svým novým ,,chromovým házečem´´ a pouštění videí nejprve s povedenými triky na bajcích a pak s těmi nepovedenými. Úderem desáté hodiny a desátého stupně jsme se společně vydali vstříc mecce Rychlebských stezek. Nejprve mnohými nenáviděný trail doktora Bělostného, následovaný Nejlepším průtokem. První sekce, ač vykácená, byla povedená, horší to bylo s druhou částí, která byla oficiálně uzavřená. Nebyli bychom ovšem negři, kdybychom nedbaje zákazů, nezkusili sjet aspoň kousek. Poté co se nám podařilo proplížit kolem několika lesníků, podjet pásku zakazující vjezd, nás nakonec zastavili až stromy přes cestu pár metrů od začátku trailu. Rozhodli jsme se, že pokračovat budeme v enduro stylu, dokud nenarazíme na cestu. To se nám povedlo a podobně prudkým stoupáním, jako bylo klesání, jsme se vydali hledat pokračování druhé sekce. Její nalezení netrvalo dlouho a my si vychutnali alespoň její část. Ostatní sekce naštěstí neobsahovaly žádné překvapení, snad kromě prohnilé klády. Na základně proběhlo doplnění energie, sbírky triček a ti slušní z nás přispěli na chod stezek. Následně došlo k názorovému rozdělení a část hejna se přidala k Lukášovy, který musel prověřit nový bajk ještě jednou na kopci a zbytek, který chtěl šetřit síly na zítřejší Lipovské stezky. Šetřílci se po krátké po obědové pauze, při které se na nás byl podívat další dorazivší negr Láďa, vydali relaxovat na Vidnavský okruh. Někdy mezitím dorazilo hejno kaloňů Trutnov/Třemešná reprezentované Tomášem, Petrem a Zdenkem. Ti se prokazatelně jeli také vyblbnout na kopec. V podvečer jsme se všichni konečně sešli a popili trochu Kamenického moku, dokud nezačali menší technické potíže s kompresorem. Někteří z nás to neunesli a šli popíjet jinam, někteří jako já, raději zalezli do postele, no a někteří rozdávali místo karet pěsti...

Třetí den bylo počasí už znatelně moudřejší a tak jsme se mohli vesele vydat směr Lipová. Skvělá zpráva pro nás byla, že se podařilo opravit kompresor, o to horší zpráva to byla pro Davida, který mezitím v panice, že nebude co pít, vykoupil snad všechny piva v sámošce. Byl to také on, kdo si nechtěl vychutnat stoupací trail jako my ostatní a vydal se raději po silnici. Netrvalo dlouho a náš spolek se zdárně vyšplhal trailem na kopec a v poklidném tempu mířil po silnici směr Lipová. Mě se zdálo, že mám trochu prázdnější zadní kolo, než je zdrávo a navíc, co jsem se pamatoval, blížil se sjezd a teplota nebyla stále úplně optimální. Opouštěje skupinku po dofouknutí kola a oblečení šustky jsem pokračoval po zdánlivě správné cestě. Opak byl ale pravdou a já zapomněl zahnout doleva a svištěl si to dál vesele z kopce až úplně dolů na křižovatku. To už jsem měl mírné podezření, že něco není v pořádku, ale pokračoval dál po zelené. O chvílí později se mi to potvrdilo zvoněním telefonu. Z hovoru jsem bohužel rozuměl jen pár slov, SMS byla jistější. Po ujištění že mám v plánu dorazit na místo pokračuji ze začátku příjemnou, po chvíli již méně příjemnou cestou. Vrstevnice byly neúprosné a mě nezbylo než do toho krpálu kolo tlačit. Zde jsem potkal i nějaké ty srnce, které jsem později s radostí poobědval. Brzy jsem dorazil ke stezkám. Nejdřív proběhla kontrola u Kance, kde v tu dobu nikdo nebyl. Vydal jsem se tudíž k louce, kde jsem také nikoho neviděl. Naštěstí i přes můj horší zrak v dáli zasvítili fluokaloni stoupající k toči. I přes lehký hlad se vydávám vstříc hejnu. Pojezdili jsme po toči a hlad přišel už i na ostatní. Zaveleli jsme směr Kanec. Zde proběhlo doplnění žaludků pochutinami i tekutinami, pro tentokrát raději bez zelené. Ve zpátečním stoupáku do mě něco vjelo a úplně jsem se utrhl zbytku hejna a počkal u tradičního zrcadla, kde mistr fotografik vyblejsknul hromadný snímek. Dál po cestě si veverka chtěla udělat z Tomášova kola kolotoč. Naštěstí vyvázla snad bez vážnějšího zranění a odběhla pryč. Nedlouho poté se před námi objevila křižovatka, kde jsme zjistili, že nejen veverky, ale i kobry najdeme v našich lesích. Tentokrát to odskákal Láďa a ač nepřipraven, díky štědrosti jednoho rváče vyměnil svou uštknutou duši a výprava mohla pokračovat až k začátku toho nejlepšího, co Rychleby nabízejí. Plni nadšení z parádního sjezdu, jali jsme se já, Lukáš, Petr a Tomáš občerstvit na základnu, zbytek se vrátil do Kovárny. Zde se opět popíjelo a hodovalo. Nakonec ale přišlo to co muselo a došel sud. Plni dobré nálady, zaveleli jsme útok na Kaštánka. Zde se David bavil u všech možných stolů, jen u našeho jsme ho zahlédli pouze sporadicky. Zábava pokračovala až do půlnoci, kdy jsme opět byli nuceni opustit podnik. Někteří odvážlivci se nebáli vetřít mezi pouze pánskou společnost v Trailcentru, zbytek zamířil na Kovárnu.

Poslední den byl pro většinu kaloňů už jen loučení, menší část se jela ještě projet. Já se zhostil role řidiče na zpáteční cestu a dopravil duo David a David v poklidném tempu domů. Bylo to fajn. Počasí až na trochu nižší teploty vyšlo a za rok se budu těšit na další Rychlebky. Příště ale doufám že dorazí i zbytek kaloňů a negrů co letos nebyl a samozřejmně i ten co byl.

Na jaro Klínovec či Kokostezky? Nebo snad Slovensko, které navrhoval David? To je ta pravá otázka k zamyšlení přes zimu.

Text: David "Silbrštajn" Dvorský
Foto: kolektiv kaloňů

Odkaz na fotky: http://bit.ly/rychlb19

Rychleby 2018

Polský vozík za kolo

Letní sezóna bajkování skončila a na její závěr se Negerstvo vydalo sjet Rychlebský Stezky. Martin vyvolal hlasovačku o termínu a na základě výsledků, objednal od čtvrtka 20.9. , do neděle 23.9., oblíbený bydlení v apartmánu Kovárna. Přihlášených bylo nakonec celých 11náct Negrů. Jmenovitě: Martin, Petr, Zdenda, Tomáš, David0, David1, Pavel, Jirka, Jirka Jr., Lukáš a Já. Až na Zdenánka, jsme se do Černý Vody nakvartýrovali už ve čtvrtek 20týho září. Skupina ze Dvora Králové a okolí přijela natolik včas, že dala Černej potok a Vidnavu. Trutnovská skupina odjezd pozdržela, takže jsme dorazili až po naražení Krákory, za totálního soumraku. Majitelé baráku neustále bydlení vylepšujou. Horní patro má udělanou terasu a na zahradě přibyl osvětlenej aquapark. Hrnec a Dejf nám tak na uvítanou, ukazujou bílou velrybu. Po uvítání, vybalení a ubytování, si čepujeme pivsona. Martin je v tréninku, tak vybíhá ulovit pár kiláků. Jirkové smontovali gril, na jehož kouřícím uhlí vykonáváme obřad se špekuláčkama a klobáskama. Protože už zase oslavuju narozeniny a tentokrát 4cátiny, vytahuju 12tiletýho Napolióna, kterýho nechávám kolovat. Tentokrát nás není tolik, jako onehdá, proto je přízemí obsazeno Polskou výpravou. David0 eŠ sešel z nebeských výšin a polskou výpravu přivedl na pokec. Anglicko – Česko – Polská konverzace se rozeběhla, Napolión i pivo teklo proudem až do chvíle, než náhle Poláci odpadli spát a my je kolem jedný následovali. Ráno vstávám časně, několik osob s výrazem kaloně, mě kolem sedmý následuje, načež jdeme vyplenit obchody se snídaní. Pekárna a COOP nabídnul co mohl, jako jsou koláče, kefír, kafe, čaj i jiný cosítka. Najedený, umytý, vyzubený, vys…. vyrážíme na stezky. Po skupinkách stoupáme Wiessnerem pod Sokolí k Superflow. Po sjetí Floučka se setkáváme na RS základně. Doplňujeme tekutiny, někteří lehce svačíme. Několik Negrů jede na trejl Černý potok a Vidnavu. Ve Vidnavě si Jiří z dlouhý chvíle, prolejzá vyrabovanou fabriku a taky vlakový nádraží, měnící se na jakousi galerii. Tvrdý Negerský jádro se znova šplhá Wiessnerem pod Sokolí.

U Kance

Navzdory mým proklamacím, ani letos Wiessnera nedokážu vyjet a tak tlačím. Aspoň si mohli spěchavci odpočinout. V druhým kole jedeme Biskupa, za kterým je čerstvá čená novinka Obelix. Jsou to pěkně vymazlený balvany, srovnaný do drsňácký stezky. Martin s Tomášem se nerozpakujou a jedou. Tož když oni, tak já taky. Hoplá, šuplá, dopr…!??x@%, sakra, stojím na vrcholu balvanu, čumím do 2m hluboký propasti a ňák se nemůžu odhodlat to sjet. Slejzám z bajku i z balvanu. Prdím vám na to! Sem vyhrál zdraví v lotérii?!! Potupně se lifruju zpátky na cestu. S ostatníma vyčkávám příjezdu M+T, pak se vracíme na trasu stezky Velryba. Přede mnou jedou kluci na hardech, kteří zastavujou na prudkých kamených sjezdech. Jakmile zastaví, tak už se ani já, na těch pruďákách nerozjedu, takže konec Velryby je úplně pasé. Ten, krom M+T nedáváme, až na Hrnce, kterej nám dneska ukazuje druhej kolokotoul, zakončenej telemarkem s jahodovou polevou. Ráno udělal při výjezdu Wiessnera první a tady na sjezdu druhej. Sláva! Jsme na cestě, ale vyhráno nemáme. Za cestou je zkratka na Tajemný, kterou nás několik taky schází po svých. Konečně nasedáme a jedeme. Tajemnej je pěkně drsnej, řekl bych, že víc než v roce 2012, kdy jsem ho jel poprvé ještě na hardtailu. Vůbec to klukům na těch kostitřasech nezávidím. Na konci Tajemnýho, plynule navazuje Mramorovej a pak nová část nazvaná HupCuk, zakončená cikcak položenýma kvádrama žuly. Sjezdy si pamatuju jako příjemnej rychlej sjezd k Hradisku, ale teď je to hardcore rozflákaná stezka. Nevím jak ostatním, ale mě se obnovilo zranění nazvaný „tenisový loket“. V mým případě je to „bajkerký loket“. Je čas oběda, jedeme teda ke Kaštánku. Před vchodem je áčko s pozváním do úplně jiný restaurace. Musíme do Restaurantu Černá Voda páč z Kaštánku je jen nálevna. Holt jedeme tam. Každej si dáváme co libo. Někdo jen polívku, já si dávám polívku a plněnou papriku s těstovinama. Po obědě jedou kluci Černou Vodu. Jsem nějákej padlej, tak se koupu a zalejzám si bucnout na pokoj. Lukas plánuje noční jízdu kolem potoka a nabíjí baterku. Když se vyhrabávám z pelechu, jsou už kluci zpátky. Ti provádějí hygienu, případně se ráchají v bazénu, potom odcházíme do Rychlebský Bašty. Čepujou tady Huhňáka a vařej různý bašty, jako dančí gulášek, kuřecí směs s bramboráčkama a tak podobně. Už za malou chvíli huhňáme blahem. V 17:15 nám apka WhatsApp sděluje, že poslední Negr přijel a právě jede Wales. O ½ hodiny pozdějc, Zdenda posílá další foto, kterak se hrabe pod pláštěm v duši a opravuje.

Výstavka kol

Mezi tím furt Huhňáme. Lukas k sobě nikoho dalšího nesehnal, půjčuje si druhou lucernu, nasazuje sluchátka a po soumraku vyjíždí. My jeho počínání sledujeme pomocí apky Endomondo a v klidku Bašty si Huhňáme. Vracíme se na barák, kde už to zase jede. Gril je rozpálenej, stejně jako David0 eŠ, jenž vytahuje Tullamorku a nechává ji kolovat. Zdenda se vybaluje a zapojuje do kolektivního dění. Odněkud vyvstala potřeba vyřešit Kaloní otázku, zabředáváme do těžkých teorií a paradigmat, ze kterých se už nevylížeme do konce turnusu. Došlo i na takový finesy, jako kaloň v hudbě. Intelektuální debata spolu s al-koholem způsobila, že první jedinec 0 odpadá už v osum. Lukas se vrací z vyjížďky a jeho příjezd ohlašuje dunění nad Kladskem, spolu s větry a světelnými efekty, jako když přistává UFO. Zábava znovu graduje, přesunujeme se dovnitř v očekávání přicházející bouřky. Ta, se nakonec nedostavuje. Další kusy nás postupně odpadávají do postelí, ale spánkem hlahol nepřehlušíš. Poslední negr po půlnoci odpadl, kde byl. Zástupce vzdělanosti usnul uprostřed slova a místnosti. Vůkol se rozhostilo ticho, jenom déšť bubnoval do parapetů. Kdyby jenom furt někdo nepřerušoval naše chrápání, hlasitým ccccc. V takovým prostředí se fakt nedá spát. Brzo ráno za svítání vstávám. Bloumám po místnostech, hledám půlitr. Hle tu je poloplný!. Vařím si čaj do nalezenýho půlitru, snídám. Sem tam vyleze nějákej negr, aby zase zalezl. Kolem sedmý už je nás vzhůru víc. Děláme hygienycký opatření, mejeme si gezichty, zuby i jiný opotřebovaný části těla. Hemžení je v plným proudu. Protože jsem připravenej, vyrážím do Lipový jako první. Jedu vystoupat Wiessnerem pod Sokolí a po vrstevnici mířím k Žulovýmu vrchu. Pod Sokolím vytahuju triko s dlouhým rukávem, protože noční fronta přinesla děsný ochlazení. Ve stínu je asi tak 7° a na slunci maximálně 13. Druhá skupina Jiří, Jiří Jr. a David0 eŠ, jedou po silnici Přes Žulovou a Vápennou. Ostatní jedou o něco pozdějc rovněž Wiessnerem přes Žulovej vrch. Nikdo mě nesjel, tak pokračuju sám k Pod Medvědím kamenem. Fotím pohoří Pradědu a nemoha se nikoho dočkat, spouštím se kolem Arnoštova krmelce nad Pomezní jeskyň. V dálce vidím bajkera přijíždějícího od Vápenný. Z blízka je to Dejf, bědující nad negerským údělem. Směruju ho kolem fabriky na vápenec, kde úpí nad dalším stoupáním. Uklidňuju ho, že víc už do kopce nepojede. Za fabrikou se cesta svažuje a nepřestane až do Lipový. V Lipový se spojujeme s Jiříma a jedeme společně ke Kanci, kam usedáme na zahrádce do seslí, objednáváme si držkovou polívku a pití. Po osvěžení zůstává Dejf sedět, nechává si naTočit další truňk a my jedeme na Toč. Zbytek negerstva se mezitím projíždí po lipovských stezkách a osvěžení necháváj na potom. Obkroužil jsem třikrát Toč a jak se zdá, najednou jsem sám. Několik dlouhých minut čekám u vjezdu na stezky, jestli někdo nepřijede, ale nikdo se neukazuje. Sjíždím zpátky ke Kanci a zjišťuju, že bajky jsou napáskovaný na kulatině přičemž negerstvo sedí uvnitř. Usedám ke kolektivu na židli, objednávám si oběd.

Focení u balvanu

Když jsme všichni najedený, přináší obsluha plnej tácek s panákama zelený. Digestiv zabírá. Šup a je tu další. Po třetím panáku vyrážíme zpátky do Černý Vody. Jiří a Jiří junior jsou už dávno pryč, jeli se projet přes Jeseník, Písečnou, Velké Kunětice, Starou Červenou Vodu až na základnu v Černý Vodě. I my jedeme. Stoupáme kolem vápenky na Pomezí. Tady se odpojuje David0. Jede zpátky přes Vápenou a Žulovou. On jede vlevo z kopce, my vpravo do kopce kolem Arnoštova krmelce k Jeseníku. Na Jižních svazích nad Jeseníkem pořizujeme společný foto před místním Stonehenge. Potom odjíždíme ke Krajníku, kolem Lesního domu a kolem potoku Lubina stoupáme pod Klen. Přijíždíme tak k Superflow z druhý strany. Po focení a odpočinku se spouštíme flowčkem dolů. První sekci sjíždíme společně. Ovšem od druhý se pole trhá. Do druhý sekce odjíždím poslední. Postupně se propracovávám dopředu. Předjíždím a míjím odpočívající bajkery. Nezastavuju, ale mezi dalšíma sekcema vyklepávám pazoury a furt mastím dál. Je to paráda, klopenky, menší dropy skáču jako nic. Na konci předposlední sekce předjíždím Hrnce.

Kaloň

 U Nový Červený Vody na mě hvízdnul, tak zvolňuju a společně jedeme poslední sekci k Základně RS. Podle Hrnce se sejdeme s Martinem a Tomášem v Baště. Jedeme tam, ale nikde tady nejsou. Tomáš pořizuje dětem Rychlebský bajky na Základně RS, tak se jdeme nejprve vyspršit a teprve potom se vracíme do Bašty na baštu a Huhňáky. Postupně přicházejí ostatní negři. David0 eŠ si se zelenou nedal pokoj ani tady. Je zima jako v psírně, dlouho se nazdržujeme a jdeme na společenskou místnost, sledovat TrailHuntera. Ještě si pouštíme Izera a Kalone z Indie. Pobaveni se jdeme uložit ke spánku. Zejtra jedeme domů. Ráno se všichni balíme a rozjíždíme k domovům. Všichni jsme celí, tak to by nás mohly manželky příště zase někam pustit. V příštím roce se zřejmě podíváme na další traily. Například v Mariánském údolí u Brna a v Jedovnici.

Odkazy na fotky:

• http://www.slim2009.cz/photo/#!Albums/album_43726e6369/album_43726e63692f527963686c6562792032303138
• https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157701374466494
• https://www.flickr.com/photos/obojetnik/albums/72157695826093140

Sdíleno z http://slim2009.cz/?page_id=4138
Sepsal: Milan Valenta

Rychleby 2017 #1

Syn: „Tati, vohol se.“

Otec: „Proč?“

S: „Máš to už moc dlouhý.“

O: „Já tady ale od čtvrtka do konce tejdne stejně nebudu.“

S: „To nevadí, stejně se vohol... A kam jedeš?“

O: „Na Rychleby.“

S: „Tak to pak jo.“

Letošní Rychleby byly v mnoha ohledech výjimečné. Největší účast, příjezd ve čtvrtek, negří dresy, kurzy chorvatštiny, reprák, trojvýšlap na Dr. Weissnera, Fernet, zkratka z Lipové-lázně do Černé Vody, No chain – no pain a další události. Pojďme si to projít pěkně od začátku. Akci jsme začali plánovat s dostatečným předstihem, takže se nás na Kovárnu sjelo už ve čtvrtek 8. června 16 kousků, v pátek večer dorazil poslední Crnec Jirka Ponko. Celkem se tedy zúčastnilo všech 17 předregistrovaných pacientů. V tomto počtu bylo nemožné domluvit nějakou společnou vyjížďku, takže jsme se srocovali do různě velikých uskupení, ať už podle výkonnosti nebo počtu vypitých Trautenberků. 

Intelektuální debata za doprovodu decibelů lásky

Ve čtvrtek jsme dorazili dodávkou s Pecou Tomáškem a přivezli jsme kromě 11° suda i aktivní repro s 15“ basákem, kterej nadělal spoustu kraválu, a tudíž se v jednu chvíli stal předmětem sporu se sousedem. Po vybalení jsme vyrazili na tradiční otvírák – trail u Černého potoka se zakončením v hospodě U Sysla s bodrou paní provozní, která nám naservírovala ke Starobrnu moc dobrou pizzu. Návrat do Černé Vody byl přes Trail Lesů ČR, kde jsme se s Tomášem trochu hecli a byly z toho i nějaký osobáky na Stravě. Po návratu na barák jsme zapojili hudbu a slavnostně narazili suda, abychom vzápětí zjistili, že pivo neteče. Naštěstí se na pikolíku stačilo vystřídat jen několik inženýrů, než se z pípy podařilo vyždímat zlatavý mok.

Letos poprvé před branami SFT

Čtvrteční noc byla poměrně dlouhá a bujará, tak jsem to hned ráno cestou do pekárny pěkně schytal od souseda, který neměl moc pochopení pro hlasitou reprodukci Morčat na útěku a jiných špičkových interpretů po 22. hodině. Jelikož však bylo nebe azurový a náladu jsme si nevyspalým sousedem kazit nehodlali, tak jsme vyrazili relativně časně na Superflow.

Regenerující Crnci na základně RS

Milan s Pavlem Hrnečkem už vyjeli dokonce v 7:30. Když naše nejpočetnější družina stoupala nahoru poprvé, tak jsme se potkali s Pavlem, který si právě dával druhovýšlap (byl lehce načnutej z pokusu zajet Wales, ale na elánu mu to rozhodně neubralo, spíš naopak). Po dojezdu ze Superflow na základnu se nás ještě pár vydalo zajet si druhé kolo Weissnera a musím uznat, že podruhé už mně pan doktor tak nechutnal a nepomáhalo ani to, že přede mnou hekal Peca narvanej haluškama a za mnou mě očima tlačil Pavel, kterej si dával rekordní třetí rundu.

Dojezd Dr. Weissnera - Tomáše to ani moc nebolí

Po druhém sjezdu Superflow jsem se odjel najíst do hospody U Kaštánka a pak jsme se zajeli upravit na barák, protože byl na programu ještě Černý Potok zakončený opět návštěvou U Sysla, kde se tentokrát grilovalo za skoro až podezřelé ceny. Dali jsme si s klukama burgery (kuřecí steak za 45 Kč ve mě nevzbuzoval důvěru) a mazali zpět do Černé Vody. Mezitím si dal Peca třetí výšlap Weissnera+SFT, aby nezůstal po Pavlovi moc pozadu.

Ano, předpověď na sobotu nevypadala moc příznivě

Jak jsem už psal, tak v pátek večer okolo 22:00 přijel Jirka Ponko, takže se znovu pilo a veselilo až na nás vyběhl znovu soused, tentokrát junior a došlo i na výhružku návštěvy příslušníků sboru pomáhat a chránit. Na to jsem už moc nebyl zvědavej a ulehl tentokrát poměrně brzo. V sobotu ráno nás dle očekávání vzbudil vytrvalý déšť. Aby toho nebylo málo, tak předcházející večer zasyčel sud. Alespoň jsme tedy mohli provést degustaci Trautenberkovy polotmavé 13° a 14°APA, mňam. Po této vydatné snídani se počasí celkem uklidnilo, takže jsme mohli opět osedlat naše terénní oře a vydat se přes Weissnera na Lipovské stezky.

Negří družina u vápenky, počítadlo se mělo kvůli Butičovi již brzy vynulovat

Počasí nám však stejně jako loni chtělo překazit plány a krátce po dojezdu do hospody U Kance se opět celkem vydatně rozpršelo. O pár smažáků, palačinek, čokoládových dortů, kafíček, Plzní a Fernetů později jsme se konečně vypravili na kopec. Myslím, že jsme byli téměř všichni spokojeni – Lipovské traily jsou sice krátké, ale výživné.

První zastávka U Kance - příprava na kopec

Návrat do Lipové se příliš nepovedl, protože jsme museli hned na první křižovatce špatně odbočit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak jsme se mohli znovu ocitnout v hospodě U Kance... Penzion tou dobou naštěstí již celkem zel prázdnotou, takže jsme mnoho ostudy nenadělali a okolo 19:00 jsme se konečně vydali na cestu zpět, čímž začalo pravé dobrodružství. Ještě v Lipové jsme podlehli davové psychóze a vydali se trochu nesmyslně po zelené – značce (pili jsme jen Fernet).

Na vršku jednoho z červených Lipovských trailů

Touto zkratkou jsme sice ušetřili odhadem tak 150 m, ale zapomněli jsme se podívat, jak jsou v té mapě naskládané vrstevnice, takže jsme kolo skoro víc tlačili, než na něm jeli. Závěr zkratky však stál za to, protože jsme se svezli po docela pěkném přírodním trailu, který byl zakončen „technickou pasáží“, se kterou jsme měli co dělat, abychom ji vůbec sešli. Ne však Butič, který nedbal nic svého přízviska Tlačič a neohroženě se pustil na bajku dolů, aby vzápětí za spršky nadávek skončil v kotrmelcích ve škarpě. Naštěstí to ustál bez zranění a technika také přežila, takže jsme mohli pokračovat kolem vápenky další diskutabilní odbočkou, od které nás neodradil ani relaxující místní borec.

Druhá zastávka U Kance, netřeba dalšího komentáře

Dál jsme tedy pokračovali po kombinaci cyklo-turistických značek přes Arnoštův krmelec až na rozcestí U Mnicha, kde se k nelibosti některých cesta prudce zalomila vzhůru. Kousek za Večerním pramenem (již se smrákalo) jsme minuli kótu 800 m.n.m. a cesta začala konečně klesat. Na konci sjezdu u odbočky Potok Lubina se Butič vyválel podruhý, ale tentokrát už tak šikovný nebyl a bohužel to odneslo naražené žebro a zlomená patka přehazovačky. Dále se tedy náš posun směr Černá Voda výrazně zpomalil a na začátek Superflow jsme dorazili až okolo 21. hodiny. Přejezdem Prokletého (tam jsem si pro změnu párkrát vystoupil já) a dále po asfaltce jsme konečně dorazili do Nové Červené Vody, kde nás zlákala otevřená hospůdka s luxusními vegetariánskými klobásami (z hovězího a vepřového).

Kousek od nádraží v Lipové - to nám bylo ještě hej

O dalších pár hodin později nám už byla opravdu zima, a hlavně došla společná kasa, takže jsme se přesunuli do Černé Vody, kde jsme se pozdravili s ostatními Crnci v Trail House. Za zmínku ještě stojí Butičův no chain speciál, na kterém se vezl posledních pár km za masivní podpory Petra Tomáška, respekt oběma! Malá odbočka k „chorvatštině“ – touto dobou totiž kulminovala naše demence s používáním přípony „-ič“, takže jsme svým vyjadřováním poutali pozornost, díky které na nás místní asi dlouho nezapomenou. Nakonec se tedy ukázalo, že mít plný vous je vlastně velice praktická záležitost zhrošující identifikaci jedince.

Večerní příjezd k první sekci SFT, Janko Tlačič v pozadí

Jak jsem se s odstupem času dozvěděl, tak v sobotu to schytal i Jirka Kubíček, kterému se v jednom ze stoupání poblíž Vápenné vzpříčil jeho devětadvacetipalcový Kaňour a byla z toho naštípnutá (srůstej!) lýtková kost :(

Zastávka v Trail House - všechna kola pečlivě ustájena

V neděli jsem se z deliria probral bohužel až okolo půl jedenácté, takže nemůžu referovat, jak se klukům vyvedla závěrečná vyjížďka na Černý Potok, ale mám tu pro zájemce připraveno alespoň pár čísel. Celkem jsem najel 126,5 km, to je vzdálenost z kalifornského Malibu do Lake Forest nebo si to můžete asi lépe představit u džungarského křečka, který by tuto vzdálenost uběhl za 8 dní. Nastoupal jsem 3313 výškových metrů, což je přibližně 15059 Ikea půllitrů naskládaných na sebe nebo opět pro lepší představu - 159x vylézt na Elišku. Takže to vlastně žádnej velkej zápřah nebyl a příští Rychleby bude zase co překonávat, už se těším!