Expedice běžky vol.4

Vzhledem k tomu, že na horách konečně napadlo trochu toho sněhu a předpověď slibovala tzv. azúro, se skupina amatérských sportovců pochybných kvalit rozhodla pro uspořádání tradiční běžkařské akce. Běh na lyžích z Pomezek do Trutnova se tedy uskutečnil v sobotu 7. února 2015.

Hostinský negr Zdenánek správně doporučil hlavnímu organizátoru akce Qbicovi, aby původně plánovaný odjezd v 6:40 z Trutnova přesunul o 35 minut po proudu času. Přesun na start celé sportovně-kulturní akce se díky tomu odehrál v symbolických cenách 20 Kč / ks negra, díky čemuž si Ing. Koula přišel na pěkných 80 Kč. Skupina se sice nechala tzv. zjančit přítomnou Dag a již se přesunovala na vlak, ale zkušený horal za volantem skibusu nakonec přece jenom dorazil.

Chápeme, že pro někoho vypadá pětiminutové zpoždění fatálně, proto se nad psychikou zúčastněných nebudeme pozastavovat (navíc bylo brzo ráno, že ano).

V autobuse proběhla Zdenánkova snídaně v podobě šťávy a vanilkových věnečků, již Dave vylepšil trochou svého gročku z termosky. Na startu chlapce lehce překvapil vzduch mrazivý tak, že při odplivnutí se při dopadu ozvalo cinknutí. Zkušení sportovci ovšem nepodlehli trudnomyslnosti, oblékli se tzv. na druhých dvacet minut a vyrazili razantně volným stylem do prvního ostrého stoupání. Co na tom, že někteří vydrželi dvacet temp a někteří sotva jedno, nepřijeli přece závodit.

Autor reportu

První kochačka proběhla hned u Moravanky, kde došlo mj. na pochvalu stylových Lukášových brýlí a na konstatování členů Fischer teamu (hoši Kubíci), že dýchat v tomto klimatu bolí. Bylo také hned jasné, že Sporten team (Lukáš s Davem) se takovým problémům díky svému pečlivě naplánovanému a rozvážnému tempu vyhnou.

Fischer team

Cesta k Lysečinské boudě pokračovala po fantasticky upravené stopě, jejíž jedinou vadou na kráse byl fakt, že jakýsi drzoun, který přijel na hranice stejným spojem, byl daleko před skupinou, a vyžehlený denim (pardon, manšestr) mezi stopami pro klasiku svým volným stylem již porušil. To ale beztak vadilo jenom Qbicovi. Před boudou došlo ke spurtu, ve kterém jasně zvítězil Fisher team a předznamenal tak celý zbytek výletu. Na místě právě provozák, fanoušek Pink Floyd, vypravoval potěr na vlek. Upozornil skupinu, že až do deseti má zavřeno, ale když už tedy dorazila, nechť vkročí dovnitř. Chlapci požili něco místních specialit, zahřála je přitom nejenom chutná polévka. Když o něco později vyráželi, byly již útroby restauračního zařízení slušně zaplněny.

V následujícím úseku, vedoucímu k boudě Rýchorské, došlo na první žertovné sjezdy, kde se poprvé projevily drobné nedostatky v technice jednoho z členů Sporten teamu. Ostatní ovšem jeho fotogenické pády pobavily, dotyčný navíc neutrpěl větší újmu, nežli vznik nového větracího otvoru v oblasti biskupa, takže se jelo vesele dál. Nad Albeřicemi došlo pod vlivem stoupajícího slunečního kotouče na svlékání, následně výprava míjela větší skupinu polských očíslovaných juniorů, která měla na náhorní planině jakési závody. A ta panoramata!

Když se naši turisté doplahočili na Rýchorskou boudu, byli již někteří členové výpravy dokonce zpocení, chlad mírně ustoupil, slunce naopak vystoupalo do svého nejvyššího bodu toho dne. K obědu se podával tzv. dívčí sen neboli klobása zvíci minimálně 30 cm. Vnitřek chaty se poměrně rychle zaplnil a před odjezdem našich hrdinů se u pultu vytvořila fronta, za kterou byste v Kauflandu utržili padesátikorunovou poukázku za čekání, někteří hosté své pokrmy konzumovali přímo pod polední hvězdou hlavní posloupnosti typu G2, nedbaje škodlivých účinků jejího ultrafialového záření.

Následoval výstup na Dvorský vrch, kde se skupina musela chtě nechtě rozloučit se strojově vyřezanou stopou a pustit se do stopy, kteroužto vyšlapali předchozí návštěvníci těchto míst. Vyšší obtížnost pohybu byla nicméně bohatě vykoupena romantickou lesní krajinou. Následný sjezd patřil toho dne k tomu nejvýživnějšímu. Terén byl úzký a klikatý, naštěstí lemovaný únikovými zónami plnými prašanu, nadýchaného jako peřina. Tak proč si sem tam neustlat, že? Nad Stachelbergem dostihla naše sportovce jiná skupina, sestávající ze dvou příslušnic něžného pohlaví a dvou šílenců, kteří pravděpodobně neznají lyžařskou techniku zvanou pluh. Členové výpravy se pochopitelně nechtěli nechat zahanbit, a proto došlo k několika dalším žertovným kontaktům se sněhovou podložkou. Žádný z nich naštěstí nebyl tak tvrdý jako pád Ondřeje Banka, bojujícího v Beaver Creeku o světové medaile.

Zánovní rozhledna hochy nechala chladnými, jedná se totiž o čestnou čtveřici, pro které nápis „Zákaz vstupu!“ není prázdným sloganem (ne, vůbec se neobávali, že by jim byla nahoře ve větrném počasí zima). Při stoupání nad lom v Babí vyšlo najevo, že lesáci nelení ani v zimě a radostně zpříjemňují turistům cestování stejně jako obvykle. V tomto posledním úseku před Trutnovem se již definitivně potvrdilo, který tým má lepší formu (možná hrála roli i značka ski, kdo ví), a tak Fischer team na závěrečné občerstvovací stanici, jíž byla Dvoračka, musel na své druhy nedlouho čekat. Nedošlo přitom k žádným nehezkým a nekamarádským situacím, nikdo se nikomu neposmíval, dokonce ani tehdy, kdy se trojice ne-trutnovských rozhodla pro dopravu na parkoviště svých vozů prostřednictvím taxislužby. Jak by také někoho mohlo něco podobného napadnout, když se podařilo celou třicetikilometrovou trasu zdolat v rekordním čase a loučení druhů proběhlo za plného denního světla, že?

Lom

Byly to krásné chvilky a všichni zúčastnění se již nemohou dočkat dalších zajímavých výletů. SKOL!

Report sepsal  Zdeněk Kubík alias Jeczny, publikoval SmEjDiL.

Odkazy:

• https://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157650672020512/ - SmEjDiL
• http://app.endomondo.com/workouts/468843393/1430188 - Endomondo track
• https://www.flickr.com/photos/obojetnik/sets/72157650817782435/ - qbic
• http://youtu.be/9wWT02d-dw8 - luxus!

Expedice běžky vol.3

Obdobně jako vloni Qbic zorganizoval další pokračování veleúspěšné negerské akce na běžkách. Letos byla účast velmi pestrá. David, Pavel, Jirka, Martin, Dáša a já. Plánování bylo krkolomné a plán trasy byl den předem změněn kvůli závodům v oblasti Černé Hory a Pražské boudy, kam jsme měli původně namířeno. Hojná plánovací diskuse probíhala na negerském chatu.

Ráno, jako obvykle, posbírám autem všechny negry, David mi radostně ukazuje svoje čerstvě zalepené běžecké boty. U Pavla nasedá i Jirka, tentokrát již dávno po snídani a s rukavicemi, pro které se vracel. Parkujeme před bývalým okresním úřadem nad kanálem :-). Přezouváme se do bežeckých bot. A po chvilce přichází rodinka Qbikových bez dětí.

Autobus nás odváží na Pomezní Boudy, tentokrát bez problémů. Dokonce řídil stejný řidič. Než si David zašel koupit nové hole, mažeme pod paty modrý univerzální vosk Skivo.

Dag mění obutí

Po ujetí asi 200 metrů, si Dag s Qbikem mění obutí. Dál už stoupáme na krásně upravenou vrstevnici a mířime směr Lýsečky. Na Lysečinské boudě klábosíme s provozním o Pink Floydech a občerstvujeme se něčím k snědku. Dag měla obavy, že bude poslední a tak vyrazila napřed. Dopíjíme pivko a panáčky a vyrážíme za ní. Martin pochopitelně nabral tempo, aby dohnal Dášu. Jířa, David, Pavel a já pokračujeme pozvolna za nimi. U známé cedule "Pozor státní hranice" odbočujeme na zelenou, kam jsme směrovali i Dag. Natáčím Jiřu jak usilovně bojuje s kopcem a čekám, kdy se objeví David. Doráží 10členná skupinka dětí a rodičů. A David stále nikde. Popíjím čaj z termosky a vdechnu gerlašku. David stále nikde. Poptávám se kolemjedoucích, zda nepotkali týpka asi jako já v černém a s batohem s náhradními holemi (vskutku dobré poznávací znamení). Jedna paní mě informovala, že se určitě otočil a jel zpět na Lysečinskou boudu. Po asi 15 minutách mu jdu kousek naproti a snažím se Davidovi dovolat. Marně. Další paní mě informovala, že ho viděla na chatě, a že řeší rozlepenou botu :-( Pro Davida zjevně konečná. Je dospělej a umí se o sebe postarat. Vyrážím za ostatními.

V lese se jelo lépe nežli před rokem. Místy byla i pěkná stopa. První náročný sjezd vzdávám a radši jej seběhnu bez lyží. Předjíždím pár běžkařů, které jsem při čekání potkával. Jede se mi příjemně.

Zlomená běžka

Asi na 10. km odbočuji z lesní cesty a táhlý sjezd jedu radši po louce, kde je pěkná vyplužená stopa. Úspěšně zvládám nejprudší část. V závěru mě rozhodily hluboké koleje a padám na bok a hlavou se bořím do sněhu. O svářecké brýle jsem se trošku poškrábal na nose a tak otírám kapky krve. Když se postavím, zjišťuji, že mám ulomenou špičku u zapůjčených běžek Peltonen. Trošku jsem zaklel, ale to nikterak nepomohlo a tak špičku vkládám do batohu, jako trofej a pokouším se dál přemísťovat na Rýchorskou boudu. Bez špičky se mi jede velmi špatně, ale v udusané stopě se lyže tolik nezapichuje. Volám Jířu a informuju ho o mé události. Ten byl někde u "Rohu hranice", kde je budka ve tvaru "A". Navrhuju, ať na mě nečeká, že se sejdeme na Rýchorský boudě. Dojel jsem ho u kříže. Od něj jsme šli do kopce pěšky. Na rovince před Rýchorskou boudou jsem si pěkně ustlal po tom, co se mi zapíchla lyže do sněhu :-( Při vyrovnávání jsem výrazně ohnul hůlku. To mě přesvědčilo, že zde končím a nebudu dál nic riskovat.

Zábava na můj účet

Po úsměvném posezení na Rýchorský boudě, kde během naší přítomnosti spadla obsuze plná lahev slivovice na zem a rozbila se. Tolik škody. Já a Jířa dál pokračujeme pěšky do Horního Maršova asi 4 km z kopce, kde sedáme na BUS, ve kterým už sedí David, který se vrátil v baletních botkách na Pomezky. Qbik, Dag a Pavel pokračují v plánované trase směr Babí > Trutnov. Po návratu do Trutnova se převlíkáme a zde se stalo něco, co by mohlo vydat na další report :-)

David leze do kanálu

Při přezouvání našel David Pavlovy klíče ve své botě, kam jsem je dal já. V momentě, kdy je vyndal z boty a ptal se nás čí to jsou klíče, je upustil, ale přímo pod ním byl kanál :-). Chvilku jsme se smáli a pak se pokoušeli je nějak vyndat. Hůlkou to nešlo, litinové víko nešlo sejmout. Po chvilce dumání vtipkujeme, že Pavlovi suše oznámíme, "že má klíče v kanálu". Ale nevzdáváme to a poutáme kanál k tažnému lanu a snažíme se kanál vytrhnout autem. Tato snaha končí přetržením nekvalitního, zjevně čínského, plastikového tažného lana. Když se pokouším vázat lano nadvakrát David úspěšně sejme víko kanálu. Bez váhání se do něj vrhá po nohou. Při pohledu, jak v něm stojí jsem dostal neutišitelný záchvat smíchu :-) David hlásí, že se nemůže ohnout a že na klíče nedosáhne. Vlny smíchu a tlemení připomínají účinky kouření marihuany a ne a ne skončit. Jako praví kamarádí tasíme foťáky a fotíme nového pracovníka trutnovských technických služeb, jak čistí kanál. Smích stále graduje. David vylézá a někdo, asi Jířa, vyřkl nápad, že ho do kanálu spustíme po hlavě a že jej budeme držet za nohy. David neváhá a se slovy "budete mě ale držet" se po hlavě pouští do kanálu, kde vytahuje Pavlovy klíče. S neskutečným tlemem a smíchem jsme Davida drželi a nepustili. Bohužel nám chyběl 4. negr, který by to fotil (je dost možné, že naše počínání bylo zaznamenáno nějakou městskou kamerou, případná obsluha kamery se mohla též slušně nasmát). Kanál opět přikrýváme víkem a vyrážíme pro Pavla ke Kousalovi, který mezitím volal.

Sedáme do auta a se smíchem nad zažitou událostí jedeme pro Pavla. Lehce nás zaráží, jak se dostal ke Kousalovi, když měl jet s Qbikama přes Babí. Pavel byl hodně znaven. Prý Qbikovým ujel a pak někde zabloudil a šel asi 5 km po asfaltu až do Trutnova. Vyrážíme směr domov. Negry rozvážím po bydlištích. Když sedím doma u večeře volám Qbika a nedovolám se. Vzápětí volal Jířa s tím, že má obavy co Qbíci? Zkouším Dag a ta to v 19:25 vzala se slovy, právě jsme dorazili domů.

Letošní běžky se lehce nepovedly, ale i tak to bylo celkem fajn. Lovení klíčů z kanálu se jen tak nezažije :-) Za rok se budu těšit zase.

Odkazy

• http://www.endomondo.com/workouts/163354907/1430188
• http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157632895864395/
• http://www.endomondo.com/workouts/163287223/1044683 (q)
• http://www.flickr.com/photos/obojetnik/sets/72157632900371425/ (q)

Expedice běžky vol.3, a set on Flickr.

Expedice běžky vol.2

Expedice běžky vol.2, a set on Flickr.

Tuto expedici naplánoval sice negr Qbik, ale bohužel si poranil kotník při Ricochetu, a tak jsme nakonec vyrazili jen v tříčlenné výpravě. Ženu nám půjčit nechtěl a ostatní negři buď simulujou jinou nemoc nebo se vymlouvaj na počasí a jiné nesmysly.

Dnešní den začal v 6:15, kdy jsem se vykopal z poslete. Včerejší přípravu všech potřebných věcí jsem ráno maximálně uvítal. Po snídaní sedám do auta a v 7:00 vyzvedávám Davida. V 7:10 měl Jířa již tancovat venku před barákem. Po příjezdu k němu, vyběhl na chodbu ve slipech. Tak jsme se zasmáli. Když vylezl ven s hrníčkem kafe, který dopíjel v autě, smích pokračoval.

U benzinky PapOil se autu slusně podklouzla kola, tak zazněla hláška "času dost, nikam nechvátáme". Za Kocbeřemi, těsně za odbočkou na Kohoutov, se o strom čelně opíral Wartburg. Opět jsem sundal nohu z plynu. Při příjezdu do Trutnova se u hřbitova před námi autobus začal sunout naštorc, ale bravurně to srovnal. My se též lehce sklouzli. Můj pokus reportovat toto nebezpečné místo skrze GPS Waze nebyl moc dobře pochopen posádkou, tak jsem tuto operaci raději nedokončil.

Parkujeme před ouřadem a po přezutí valíme na bus. Hledáme odkud to v 8:00 jede a ejhle, na 8mičce zatím nikdo, jen prázdný autobus. Nasedáme a za hodinku očekáváme, že vystoupíme na Pomezních Boudách. Jenže plány ne vždy dopadnou, jak chceme. Ve Spáleným Mlýně zůstal náš autobus opřen o bariéru v protisměru. Tomuto zaparkování předcházelo trocha manévrování řidiče, který se pokoušel couvat a posléze se rozjet. Když se rozjel, zadek mu přejel kolmo z jedné strany vozovky na druhou a to byla konečná. No aspoň, že jsme se dostali do kufru k lyžím.

Následoval pěší výstup k dolní stanici nějakého vleku, kde mažeme červený vosk a pokračujeme dál ke kostelíčku v Dolní Malé Úpě. Zde slušně funělo a po Davidově bravurní opravě jeho hůlky pomocí tkaničky do bot, se napojujeme na plánovanou červenou hřebenovku. Po urolbovaném povrchu se jede velmi pěkně. Za Hájovnou začíná krasná, doslova vymazlená, stopa. Po ní stoupáme a následně klesáme na Lysečinskou boudu. Oba negři, David i Jirka, byli neoblomní, že jdeme na Pivo. Nechtělo se mně, protože jsme sotva vyrazili. Ale co mi zbejvalo. Příjemné posezení jsme zakončili panáčkem višňovice viz foto. Příjemná obsluha nás dokonce vyfotila pohromadě. Jak tomu v hospodách bývá, plánujeme letní bikový pobyt a po dvou Primátorech pokračujeme dál po červené. Nemůže opět chybět foto těsně před odjezdem.

Lehce náročný sjezd ukončujeme u cedule statní hranice, kde odbočujeme na zelenou hřebenovou trasu (která nebyla úplně v plánu), kde již není stopa moc upravená. Dáváme tak přednost výhledům, před velkým klesáním a následným stoupáním z Horních Albeřic. Následuje několik náročných sjezdů, kde sundaváme prkna a jdeme raději po svých. Stoupáme na vrcholy Čepel a Mravenečník. Následně nás pohltila Rýchorská Bouda, kde dávám čaj a klobásku, jelikož již polévka došla. Jířa i David mají zaječí úmysly výrazně se odklonit od plánované trasy. Dle rad místního horala chtěli sejít 3km pěšky do Maršova a odtud srabácky busem do Trutnova. Jířu navrtávám a lámu na svou stranu a tak nakonec demokraticky pokračujeme dál po červené, ze které jsme kousek sjeli. Počasí nám přeje a modrá obloha dodává pozitivní náladu. Následujících sjezdů se nejvíce obával Jířa, ale myslím, že mě zas tak moc neproklínal a zdolali jsme to bez velkých pádů. Stopy byly tak vyježděné, že jsme nejeli po plánované červené, ale stáhlo nás to po modré. Tato cesta se též nazývá "Zlatá cesta", která nás svedla až pod, již neexistující, obec Sklenářovice.

Po přejezdu kameného mostu jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem a ejhle, stopa skoro nikde. Pokračujeme dál po modré, která je opravdu děsivá, boří se to, moc lidí tudy nejelo. Jířovi dochází štáva a jeho kotník vypovídá službu. Začíná se lehce stmívat. Vědom si toho, že auto máme až v centru Trutnova, vyrážím napřed, abych pro něj dojel s tím, že David s Jirkou se dohrabou do Penzionu u Tomanů, kde je vyzvednu.

Konečná modré je u vlakového přejezdu. Sudavám prkna a jdu pěšky na konečnou MHD, uff je to daleko. Sedám do auta a u Tomanů vdechnu gulášek se šesti a pak už to valíme zpět domu. Akci hodnotím jako velmi povedenou, hlavně to počasí nečekaně vyšlo a negři mají v nohách cirka 25 Km.

Odkazy:

• http://www.wandermap.net/route/1428202
• http://www.endomondo.com/workouts/sK1E3nl59PE
• http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157629088457776/

Pěší trasa 1428202 - powered by Wandermap