NEGŘI JEDOU DO BESKYD!

Je rozhodnuto. Další negří bajková výprava dostává konkrétní obrysy a tentokrát
zamíříme na východ. NEGŘI jedou do Moravskoslezských Beskyd!

Na přelomu dubna a května nás čekají čtyři dny na kole, čtyři dny s dobrou partou a hlavně pořádná porce beskydských kopců. Protože rovina je sice pěkná věc, ale dlouho nás nebaví.

29. dubna – 2. května: čtyři dny v Beskydech

Základnu rozbijeme v Ostravici na Chatě Kaplička, kterou budeme mít celou pro sebe. Kapacita je až 18 lidí, takže se tentokrát může sejít opravdu slušná negří sestava.

Plán je jednoduchý: přijet, vybalit bajky a několik následujících dní je zase pořádně provětrat.

Čtvrtek 29. 4. bude příjezdový. Ubytujeme se, zabydlíme chatu a pokud čas a počasí dovolí, dáme si rozjezdovou projížďku po okolí.

Pátek 30. 4. už začne doopravdy. Čeká nás první celodenní výjezd – delší okruh údolím s o něco přívětivějším profilem. Takové beskydské „zahřátí“.

Sobota 1. 5. bude hlavní bajkový den celé výpravy. Největší okruh, nejvíc kilometrů a hlavně nejvíc nastoupaných metrů. Zkrátka den, kdy zjistíme, kdo přes zimu opravdu jezdil a kdo o tom jenom mluvil.

Neděle 2. 5. nabídne ještě poslední kratší, ale o to strmější trasu. Dopoledne si naposledy užijeme Beskydy, potom oběd, úklid základny, naložit kola a hurá domů.

Proč právě Beskydy?

Protože nabízejí přesně to, co od podobné akce chceme – dlouhá stoupání, lesní cesty, technické pasáže, výhledy a spoustu možností poskládat trasu podle aktuální kondice, počasí i chuti.

A hlavně je to zase něco jiného.

Nejde přitom o závod. Nikdo nebude dostávat medaili za první místo na kopci a posledního snad nenecháme sežrat medvědem. Jde o čtyři společné dny na bajku a o partu lidí, se kterou stojí za to je strávit.

NEGŘI – Beskydy 2027

📅 29. 4. – 2. 5.
🚵 4 dny
👥 14–18 bajkerů
📍 Moravskoslezské Beskydy
🏠 Chata Kaplička, Ostravice
⛰️ 3 bajkové výjezdy

Trasy ještě doladíme podle počasí a aktuálních podmínek. Jedno je ale jisté už teď:

NEGŘI JEDOU DO BESKYD!

Šerlich 2026

 

Po třech letech se uskutečnil jednodenní cyklosjezd Šerlich-Dvůr Králové nad Labem. O tom že se pojede v sobotu 15.8.2026, se objevila noticka v salvě zpráv na WhatsAppu už v úterý 11týho v 17:08. Ponejprv mě nechala zprávička zcela chladným i přes 30ti stupňový el-ňuňo. Zcela podobně to zapůsobilo i na 28 negrů ze 30ti. Pouze Hrnec se v 18:16 dotázal, kolik negrů už se nahlásilo. V 19:12 dostává od Dejva odpověď: „Jseš první :-).“ V 19:46 školník odpovídá: „No já ještě musím zařídit sobotu, mě odjíždí ráno v 9hodin ubytování,“ a tím jeho účast skončila. Ve čtvrtek po práci, po práci na včelíně a po 5a30ti kilometrech vyjížďky začínám uvažovat o sobotě. Účast nepotvrzuju, třeba to nevyjde, tak ať nedávám planou naději. Ze čtvrtka na pátek se mi spalo mimořádně blbě. Byla to asi jen hodina a tak byl celej pátek úplně na pytel a odpoledne jsem navíc vyjel zcela nesmyslně na eR. Po šopingu jsem upadl do komatu, ze kterýho jsem se těžko probíral. Dvěma hodinama prostě spankovej deficit nevymažeš. I tak jsem se rozhodl, že zejtra pojedu, ale za předpokladu kvalitního vyspání. O půl 10tý se omlouvám eR, beru si prášek na spaní a jdu na kutě. Spánek se nedostavuje, ale chemie je silnější než zasr… staroba.
Ve 4:58, ještě před budíkem vstávám jsa celkem vyspanej. Velmi pomalými pohyby uvádím věci do pohybu. Nasnídat, zabalit, oblíknout, vytáhnout koně před barák, dojet do garáže. Pokouším se éčko dostat do kufru a vono to nejde. Řidítka pitomý! No nic, přední kolo ven! Himl imbus! Musím znova odemknout garáž! Samý zdržení! Konečně je e-bajk vevnitř a začíná stíhačka! Za 30 minut musím stát u lva ve Dvoře Králové. Je 6:10, tak to budou silnice volný. Ó jak se mejlím. Ňáký chcípáci jedou furt 70tkou a nejde je předjet. U Slona je dávám, jedu jako prase 150tkou. Za zatáčkou za Tadeášovýma domkama dojíždím další paka jedoucí 70. Jen co míjím 1.radar, nasazuju 120. Ty hovada zrychlujou ???!!§ Kus před 2.radarem se zařazuju před ně a modlím se jestli mi naměřily 100, nebo jsem stihnul zpomalit na 90. To se uvidí v budoucnu. Za Výšinkou dojíždím další kolonu u semafóru. Podařil se pomalej průjezd, ale až do Kocbeře se ploužíme. Grrrr!!! Jako jedinej odbočuju na Dvůr. Okamžitě šlapu podlahu, takže za minutu 3/4tě stojím na kruháči u lva a sám. Přesně v 6:45 přijíždí David. Po uvítání vyrážíme do Jaroměře ke Kubovi, posledním to účastníku. Dejf jede zvostra a po rovinkách mu sotva na éčku stačím. Naštěstí jsou i kopečky u Stanovic, tak to nebylo tak zlý. Na začátku Jaroměře se přidává Kuba se svým „Elektrik Supercharger Bajkem“ o 1000ci elektrických koní a společně jedeme na autobusák. Na nástupišti je zatím jen jiná trojice bajkerů a tak to i zůstává. V 7:50 přijíždí zpožděnej cyklobus, a to v Jaroměři začíná :-). Pomocník se chápe kol a pomááálu je rovná do vleku. Nastupujeme, kupuju si za hotový jízdenku Jaroměř-Šerlich za 148kaček. Dejf A Kuba platí kartou a maj to za 48ká :-)! No nic to je první část pokuty za praseckou stíhací jízdu :-). Pak už to šlo jako po drátku. Asi takhle: Česká Skalice, řidička má rauchpauzu, pomocník nakládá 10kol. Provodov 2kola bez rauchu, Nováč 2kola + dva tůristi. Bačetín 0kol, rauchpauza a zpoždění 15minut. Deštné bůh ví proč stojíme. A konečně Šerlich konečná. Dostáváme kola a jedeme k Masaryčce. 1.pivo a 1.kofola. V 10hodin vyrážíme. Jedeme Polskou stranou, mijíme lanovky areálu Zieleniec. Cesta se zúžuje na hraniční stezku mezi patníky. Přijíždíme k rozhledně Vrchmezí v tisícipadesáti metrech nad mořem. Nezdržujeme se a polským trejlem se spouštíme kořenovou agónií o 50 metrů níž, kde začínaj prosto po polsku vyrobené klopenky, nevalné úrovně. Klopenky zavřené, kde apex ani netušíš, natož aby byl. Kořeny uprostřed zatáčky, dropík proti stromu a kamínky v tom nejnemožnějším okamžiku. No prostě floučko od začátku až k silnici nazvaný „Autostrada Sudecka“. 300metrů z kopečka po asfaltu a na Soltysia Kopa v 896mnm pokračuje na louce floučko zarostlý až hanba. V jedný klopence se šlak dělí, přičemž jedna část vede do Duszniki-Zdrój, kam nechceme a druhej šlak „Petla Widokowa“ se zrácí v lese před Červeným křížem, kde za Autostradou jsme zase na chvíli v Česku. Hraničním lesem po zelený značce jedeme k hranici. Panský kopec 772mnm, Paňska Góra 782mnm s výhledy k Šerlichu a k Duszniku. Po hraniční stezce sjíždíme pod Feistův kopec. Ještě chvilku jedeme hraniční stezkou, než se ta ztrácí v kakamrdí. Vracíme se lesem na zelenou značku, která náhle odbočuje na vrchol Feistova kopce. Zapínám turbo a šlapu. Dejf s Kubou tlačí. 100metrů a jsme o 50metrů vejš u rozhledny. Lezeme vzhůru na vrchol, ze kterýho jsou vidět Stolový hory, Náchod a přímo pod náma Olešnice, kam po vyhlídce sjíždíme. V Restauraci Lovecký zámeček na náměstí zastavujeme. Je 12 a krom pitnýho režimu bylo třeba něco slupnout. Proboha živýho, pokud sem někdy zavítáte, tak to nikdy nedělejte!!! Napít jo, ale najíst nikdy! David a Kuba si dali čočkovku. Byla sladká s tvrdou klobáskou o celkově nevalný chuti. Já si dal smažák a donesli smažák, haranolky, tatarku, příbor. To za 260vočí! 0%zeleniny, pár hranolek. No neumřeli sme, tak nač si stěžovat :-). Odjíždíme. V Dolní Olešnici odbočujeme ze silnice, sledujíce modrou značku. Dejf ji sledoval tak urputně, až skončil na dvoře jekéhosi statku. Naštěstí tam nemaj žádnýho psa, tak se návštěva obešla bez obětí. Opět překračujeme státní hranici, pastvinama jedeme do Tazsowa. Protínáme ho a přes další pastviny přijíždíme zpátky do ČR, kde už zůstaneme, pakliže se Jaroměř nepočítá jako samostatnej stát. Jsme v Borový a Dejf nás informuje, že jsme právě někde minuli bar u studánky. No nic musí ho nahradit Hospoda U Kačeny, kousek od nás. Přijíždíme k hospodě, kde je plná zahrádka. A koho to nevidí mé bystré oči? Není to Prezident s manželkou? Je to Prezident s manželkou! Jsou na blízký chalupě a paní Prezidentová nevaří, tak přišli na oběd. Kdepak je asi ochranka? Á už ji vidíme. Je to 5-6 vostrých chlapíků, ruce jak já stehno a několik dalších ochranářů maskovaných za koniferu v pucláku a květináč s fuchsií zavěšenej na parapetu okna :-). Objednáváme si pití. Pivo, pivo a bublinkovou vodu. Na stojáka to vypíjíme, platíme a odjíždíme k Peklu. Jedeme po zelený značce až k Borovskýmu mostku, kde přetínáme žlutou na neznačenou svážnici. Nad námi Jestřebí hora, modrý nebe, lesy kolem. Pod námi suchá cesta, klacky, kameny co ustřelujou, když na ně najedeme. Sjíždíme do 450ti metrů na Holubí palouk u Olešenky. Stojíme u brodu a civíme. To tu není most? Je, ale minuli sme ho v zápalu sjezdu a stojí několik desítek metrů proti proudu Olešky. Dejf se moc nerozmejšlí a frrrr projíždí nehlubokou vodu. Ještě že má sandály, jináč by si nabral. Spolu s Kubou neriskujeme zkrat a kola vedeme mělčinou, přeskakujíce z kamene na kámen. Poslední překážka je překonaná. Žádáme Davida, aby zopakoval průjezd brodem pro fotografy, což ochotně dělá. Potom už frčíme rychlostí blesku do Pekla. V Pekle je lidí jako máku. Znova pitnej režim a jedeme do Nováče na oběd. Letos ale nejedeme okolo sokolovny, ale hned za Metůjskou strádou u Liščí boudy jedeme lesem. Lesní cesta se někde u potoka Hadinky mění na stezku v kopřivách se dvouma přenosama přes vývraty. Podél Metuje přicházíme k jezu a řeku překonáváme pomocí lávky u Starý plovárny. Pod Bobkem u loděnice znova přejíždíme Metuji a kolem novýho koupaliště vyjíždíme na náměstí. Jsou tři po poledni, sedáme si ke stolu U Paďoura a konečně si objednáváme pořádnej oběd. Kluci si dávaj maso a hrancle, já hovězí vývar a zde koulený meruňkový knedlíky. Trochu píva nemůže škodit a můžeme zase po hodině jet. Davidovi se ozejvá Poník, že nám jede naproti. Dostává info, že se sejdeme ve Slavětíně u hospody. Za Novým Městem začalo teplotní peklo. Jedeme otevřenou krajinou, slunce pálí jako šlak. Potím se, roztejkám. K Černilovu jedeme podél Metuje, kde je jakž takž stín. Ale jakmile se dostáváme na asfaltku bez stínu, je zle. Jelení obora před Slavětínem vypadá jako savana v Africe. S poslední kapkou potu přijíždíme do Slavětína na rynek k hospodě a Cyklo hostinec… nehostí! A jsme v….! Takřka bezradně a na suchu stojíme u vodní pumpy, když v tom pozorujeme, že bejvalej krám se změnil v samoobslužku, což nám potvrdila zpráva napsaná na hospodě. A co víc, Kuba má apku s kódem do „jejich“ Špajzky. Po odkódování zalejzáme do chládku ve Špajzce, kupujeme chlazený nápoje, zmrzku a všechno si bereme na verandu ke stolku. Chlazení v tom vedru moc nezabírá. Popíjíme a čekáme na Poníka. Sem tam si pod pumpou chladíme hlavu. Jířa by tu už měl bejt, ale místo něho se ozejvá tydlifón a že je u Rychnovku a zachvátilo ho teplo. 9kilometrů, to tady do 1/2hoďky bude. Nebyl. Za 3/4hodiny přijíždí uondanej, vyřízenej, navnaděnej na hospodu. Si děláte prdel, děl! Ale neděláme, ale můžeš jít do Špajzky a koupit si plech. To s pomocí Kuby udělal. Jen nejdřív rozpumpoval pumpu a zchladil si hlavu i s celým tělem. Jířův Budvar jen zasyčel a druhý pívo už vychutnával. Na zbytek cesty do Jaroměře budeme čtyři. Odpočinutý a osvěžený nasedáme. Sledujíce navigaci, teda Dejva se dáváme do pohybu. Polní cestou Na Zahradách, sjíždíme okolo Šestajovický stráně, šlapeme rozpálenou krajinou pod Pod Kozinec na silnici před Šestajovicema, který projíždíme. Napojujeme se na nám známou zelenou, několikrát překonáváme Metuji. Nejdřív v Šestajovicích, pak u vodní elektrárny a ještě jednou pod Brdci. Přejíždíme železniční trať Jaroměř-Trutnov. Spojkou, už po asfaltu, kterej už neopustíme na silnici č.285 Jaroměř-Nový Město nad Metují, most nad Úpou a jsme v Jaroměři. A že prej jedeme k „Čolkovi“ na jedno. Brána zavřená, takže nic. Tak prej do Nároďáku za kruháčem naproti. Už na 1.pohled vypadá Nároďák jako bouračka. Ovšem na hned na druhej a hlavně na třetí u vchodu na zahrádku, jako bouračka se smetištěm, za kterým je něco jako jedová chýše. U vstupu do chýše samodomo gril s otáčejícím se bobrem, kapybarou nebo jiným obojživelníkem. O dva metry dál neomítnutý něco jako dvorek s okýnkem/nálevnou a řvoucíma opilcema. Jířa, Dejf, Kuba si dávaj pívo od Ferdinanda, já jablečnej džus s perlivou vodou. Jířa hladovec ještě klobásku s chlebem. Hlučící dav není agresivní, obsluha přiměřeně odměřená, džusy předražený. Napojeni a zaplaceni jedeme odevzdat Kubu rodině. Potom se vydáváme pozdně odpolední krajinou proti zapadajícímu slunci vstříc Dvoru Králové. Zaloňov, Žírecká Podstráň, kolem Tambora, DK Bronx a stojíme po 72km u mýho auta. Loučím se s Jířou a Dejvem. Rozkládám bajk, nasedám a za soumraku odjíždím domů. A že prej budeme do pátý doma! Ha, há.

Fotky tady.

LABSKÁ 2025 pohledem Davida Š.

David Š. sepsal vlastní report, ale jeho publikace je komplikovaná a časově náročna vzhledem, kolik fotografiim co do nich David vlozil. Proto publikuji skrze PDF soubor, který snadno otevřete v prohlížeči.

LABSKA_2025_David.pdf 

 

Labská stezka 2025

Píše se 8.7.2024 a Hrnec posílá na komunikační kanál WhatsApp obrazový návrh se slovy: „Příští rok v červnu, starý kola, spacáky do batůžku a na čtyři etapy ….. Nechte to na sebe působit“. Osobně jsem působení vynechal. Několik takových výkřiků už tady bylo. Například Hřensko-Sněžka a vždycky to vyšumělo. Několik měsíců byl klid ale 7.10. byla budoucí velká jízda potvrzena a znova se rozhostil na několik dní klídek. 15.10 začala losovačka termínu a vyhrál to termín 12-15.6.2025 a to už bylo vážný.

 

Opravdu se pojede Labská? Osobně mi to přišlo jako blbost. Většina Negrů  dokázala atakovat magickou hranici 100 kiláků za den jen jednou za svůj bídnej život, ale jestliže se rozhodnou jet budou muset tuhle hranici překročit cca 4x a ještě se ňák vrátit. Blbost, to je smrt! A v tomhle duchu agituju tu tu, tu tam, snažím se apelovat na zdravej rozum. Dodávám ještě, že cesta zpátky vlakem má svoje specifika a nemnoho míst pro skupinu cyklistů. Marno, všechny intriky selhávaj. Po vánočním večírku a Silvestrovský bajkovačce už se kola Labský nezvratně začínaj otáčet ke svýmu začátku. 18týho ledna u příležitosti premiéry filmu “Bike Fiction“ prodávám svůj gravel SirrusX Horejsovi. 30.1. oznamuju svou účast na Labský takto: „Vzhledem k tomu, že by Vám neměl kdo říkat:„Já Vám to říkal!,“ jsem se rozhodl, že teda na ten Labskej pojezd POJEDU! Ovšem zcela podminečně. Jakmile mi to nepůjde, okamžitě se obracím na OSP (Ochranný Svaz Prdelí) a celou tu věc bez prdele nechám vyšetřit, zda se nejedná o týrání a zanedbání povinné péče. Aby nebylo z mé strany, ať malé, či velké nic zanedbáno, beru si na termín 11 až 30.6. volno, přičemž od 16týho mám zajednaný lůžko na oddělení RG Regio Glutealis, kde dojde k rekonstrukci

mého glutea maxima dle fotografie. Do přípravy na tuto akci jsem vložil úplně všechno viz. úvodní foto, takže mi nezbylo ani na jednu šlapku.“ 4týho února UPS přiváží bednu z Canyonu s novým gravelem Grizl CF SL 7 Trail. Moribundus mě dusí, ale nezabránil v sestavení gravelu. Až do konce března se mi pořád vrací zasr… moribundus. Od dubna začínám konečně trénovat berany, berany, šlap. Zvykám si na zahnutý řídítka a začína se mi to líbit. Taky si postupně kupuju bikepackingový propriety. Sedlovou brašnu o objemu 16litrů, řídítkovou brašnu 12litrů, nafukovací karimatku. Když to mám pohromadě, vybírám věci, co budu s sebou potřebovat a zkušebně to balím. Tom zařizuje spaní v chalupě pod Mísečkama, odkud budeme vyrážet k prameni. 4dny před startem balím, nasazuju brašny na kolo, přičemž zjišťuju, že se podsedlová brašna chová jako kyvadlo. Jeho Veličenstvo Král mi sděluje, že existuje stabilizátor pod sedlo. Naštěstí Kupkolo má tuhle blbinu skladem, takže večer před odjezdem ji mám namontovanou.  Všechno se zdá bejt připravený, takže můžeme.
Středu 11týho června.
Ve čtvrt na dvanáct vyrážím. Jedu si v klidu nikým nehnán. Počasí předchozích dnů se vyřádilo, zůstalo jen lehce chladno, ale konečně slunečno. Šlapu si to přes Mladý Buky a za kostelem stoupám pastvinama do lesů až na Hladíkovu výšinu a

Hofmannky. Bez šlapání sjíždím do Černýho Dolu, okolo vápenky nastoupám nad lom a zase bez šlapání sjíždím do Horního Lánova, kde se jen mihnu mezi baráky a odjíždím Hančinou cestou k Vrchlabí. V přístřešku za Lány si dávám sušenku, odpočinek ale zkracuju, studenej vítr jináč nedá, ač slunce svítí. Polňačkou se dostávám do Vrchlabí, kde kličkuju uličkama na Náměstí míru, tady si dělám selfíčko s kostelem Sv.Vavřince. Odtud mi začíná cesta víceméně stoupat až na Přední Žalý. Spíš více, než méně. Už u kláštera obutých augustiniánů hnedle za náměstím se to naklonilo dost dobře a za klášterem u Třídomí se cesta naklonila ještě o kousek víc. Slejzám a tlačím a tlačím víc než kilometr. U kapličky sv. Anny a 14ti sv. pomocníků vidím všech čtrnáct svatých pomocníků, jak mi jdou naproti. A nejsou to svatý, je to jen skupina děcek na vejletě a nepomůžou ani prd. Před Kněžicema a o 200metrů vejš v 700stech metrech, opět nasedám. Jedu kilometr, víc to není a zase stoupání, teď už né tak prudký, jenom stálý. Křížovky, V Sibérii, V Kukani, Bátovka, Rovinka (hahaha), Benecko – Zlatá vyhlídka (dneska už druhá) a už jsem v 850ti metrech. Odbočuju na Bucharovu cestu, ale po několika stech metrech radši slejzám a tlačím až k rozhledně Žalý 1019mnm. Opírám kolo o lavici, jdu se občerstvit do restaurace. Kupuju si Kofolu a obrovskej naprosto famózní borůvkovej koláč. Jsou čtyři odpoledne, do cíle na Míchačkách mi zbejvá tak 13kiláků. To je tak na hodinu, spíš ale víc. Jedu: Přední Žalý – 1019, Zadní Žalý – 1039, Benecko – Na Lukách, Janský vrch – 925, Rovinka – 850, Čistá voda, Třídomí (kdoví už kolikátý dneska), někde pod Černou skálou – 950, Harrachova skála – 1000, sláva vidím Míchačky. Kdepak máme tu chalupu „U Chytrolínů“ a dopr…. Teprve teď mi došlo, musím dólu do Dolních Míchaček! No tě prsk to bude pěkný se nad ránem zase škrábat nahoru z těch 800set. No nic, jedu…. dólu! Ve 3/4tě na šest stojím po 50ti kilákách u „ Objektu Střediska společných činností AV ČR, v.v.i.“ v 

Třídomí a jsem PRVNÍ!!!!  Hmm to je mi vítězství. Kosa jak v březnu, tak hlavně abych nečekal dlouho. Za půl hoďku se to začíná sjíždět. Nejprve Hrnec, Dan, Bárt, veličenstvo Král, Kerob a pak už se roztrhnul pytel s příchozíma. Simča přivezla Lukase, Honzu, Dejva, pívo, buřty, hořtici. Hrnec dal každýmu dárek v podobě víčka na plechovkový pívo. A postupně přijíždějí další Negři. Tom, Martin, Honza. Né všichni budou spát s náma. Lukas, Štěpán a Ponko si pohověj na Labský. Zábava se rozjíždí, plechovky mizí, špekáčky, klobásky a párky se rožní na ohni před boudou. V deset jdu spát, vstává se před kuropěním ve tři ráno. Venku pokračuje zábava, dokud nedojdou plechovky a to prej bylo hodinu před odjezdem.
Dejvův budík zařval do ticha chalupy, tmu prořízlo světlo lampičky. Je novej prozatím černej den.

Čtvrtek 12týho června.
Vstáváme, oblíkáme se. Jdu si uvařit čaj, rychlá lehká snídaně a vyklízíme boudu. Po skupinách odjíždíme vzhůru k prameni Labe. Do kopce jen do kopce, 12kilometrů, celou hodinu a půl to minimálně. Tma přechází postupně v šero. Na Mísečkách mám čtvrtku stoupání za sebou, teda 3kilometry a 200metrů vejškovejch. Teď už jenom 2x tolik a budu na vrcholu nad Vrbatovou boudou ve vejšce 1407mnm. Ještě před Mísečkama mě Dejf, Kerob, Hrnec a Dan mizí v dáli. Občas ještě vidím blikačku, ale pak už jedu sám. Svítání rozhodně nestihnu. Jedu, šlapu, první serpentýna, druhá, slejzám a trochu tlačím. Jsem předjet a ještě jednou a další. 

Nasedám a zase jedu. Pomalu se šinu vzhůru, třetí serpentýna a čtvrtá. Svítání začíná beze mě. Konečně jsem nad Vrbatovou boudou. Dělám snímky právě vyšlýho slunce nad Krkonošema, sjíždím okolo rozcestí U Čtyř pánů k Labský boudě od který tlačím k pameni. Už je tady většina Negrů. Kousek bábovky před slavnostním focením a konečně přijíždějí poslední Negři. Děláme společnou fotku nad pramenem a pak vyrážíme zpátky na Mísečky. Dolu to kupodivu jede líp než nahoru. Na Mísečkách odbočujeme doleva, kolem Harrachovy skály klesáme k Rovinkám a do Benecka. Znova to pouštíme z kopce až do Vrchlabí do nemocnice. Těšíme se na snídani v nemocniční kantýně. Bohužel, zrovna dneska maj dovolenou, tak jim alespoň pleníme automat. Ještě štěstí, že nám snídani slíbil Borek u sebe doma, kam se přesouváme po Labský stezce. Kunčice, Klášterská Lhota, Hostinné. Na cyklostezce za mostem je nápis: GO! CRNCI. Za Hostinným se trháme na dvě skupiny. Jedna včetně mě jede zcela nepochopitelně přes kopec do Chotěvice, druhá po rovině přes Olešnici. I tak přijíždí obě skupiny k Pechlátům. Tady se odehrály Lukulský hody o několika chodech. Paní domu nachystala párky, míchaný vajíčka, domácí medovník, ovocíčkovej koláč, kafe, čaj, kruciš to byla snídaně! Děkujeme! Nacpaný k prasknutí jedeme. V Debrným najíždíme na silnici č.299, stoupající do Nemojova. Peloton se trhá, rychlíci mizí vdáli, zůstávám pozadu spolu s Lukasem a ještě někým. V Nemojově odbočujeme k Těšnovský přehradě, kde si na hrázi děláme společný foto a následně odjíždíme do Dvora Králové. Filířovice, louky u Labe, pod Verdekem, krytej most, vydolovat trávu z převodů a přehazky, louky před Vorlechem, Vorlech loděnice, Slovany, Náměstí TG, pár koleček kolem kašny a hurá na Žižkov k Butovi do zahradního altánu na pivko. Janko Tlačič But s námi nejede, ale několik dalších Negrů jo. Švábik, Zbynďa, Horejs a Jirka Macháček. Celkem nás je 20ks. Po pivku vyrážíme. Zastavujeme se u Kauflandu, odkud Tom posílá klíče od

boudy do AV ČR. Konec zdržování? Ale kdeže! Jedeme do kovárny v Žírči, kde nám Dan ukazuje kovadlinu a několik ran kladivem do ní. To by už s těma zastavenímá stačilo, už jich je skoro jako na Kalvárii. Nasedáme a jedeme k Labi tekoucímu nedaleko za kovárnou. Tempaři nasazujou tempo. Stanovice, Lom svatého Klimenta s pískovcovýma sochama, mihnutí kolem Kuksu, Brod nad Labem, Heřmanice, Jaroměř Končiny. Zastavujeme v Říčních a slunečních lázních Na Úpě. Bohužel komunikační šum a rychlost předních vojů zapříčinil rozpad kolony. Půlka zastavila na jídlo v lázních a druhá pokračovala pod Josefov k bejvalý parní vodárně, kde za mostem, za vodárnou stojí bistro s pekárnou U MATCHY. My ve slunečních lázních si dáváme oběd a odpočíváme před další jízdou. Banda je roztrhaná a do kupy se na chvíli dáváme až v Hradci. Nejprve ale projízdíme okolo MATCHY, kam se uchylujou mnozí další. Jenom čtyři nezastavujou a jedou dál. Černožice, Smiřice, Předměřice – Správčický písník, je tady plno jedeme dál, Hradec Králové – NãPLAVKA café & music bar. Od pramene jsme 120km. Tom si vybírá balík ze zásilkovny. Má v něm

spacák. Loučí se s náma Jan Plšek a míří domů. My obsazujeme látkový křesílka, jdeme si koupit píťo k baru a relaxujeme. Po nějáký době přijíždí další část Negrů. Osvěžený jedeme na Lesní hřbitov, ale už po několika vteřinách se banda trhá na kusy a za Hučákem na minikusy. Kolem Futura se dostáváme do Malšovic a do blízkosti Lesního hřbitova. Ve „Zděný boudě“ se znova většina Negrů shledává. Je okolo půl šestý, není jistý, jestli bude další příležitost se najíst, tak si dáváme jídlo tady. Po jídle jedeme za Jirkou Palečkem. Na hrob dostává novou svíčku, kdo ho znal mu věnoval tichou vzpomínku. Pak jedeme skrz les bivakovat k rybníku Biřička, ale Restaurace Na Biřičce vcucla většinu Negrů těsně před cílem. Jedu si postavit přístřešek na pláži. Postupně se přidávají další a než se úplně setmí, všichni někde bivakujeme. Nemnozí se před usnutím v přilehlým rybníku vyráchali. Noc byla klidná, až na ňáký to chrápání. Asi obojživelníkůJ. Lukase ty vibrace posunuly o několik metrů dál.

Pátek 13týho června.
Ráno se budíme a balíme někde od ½ sedmý do ½ devátý. A zatím co ve středu byla větrná kosa, včera ve čtvrtek se od rána začalo oteplovat a večer už bylo pěkně, páteční počasí už vypadá na normální léto. Zabalený odjíždíme snídat na Svatováclavský náměstí. Jsou tu potraviny U Vejvodů a pekařství Mňam Mňam. Mňam, mlask, srk, lok a šusty šust. Nasnídaný odjíždíme zpět k Biřičce, ale jen proto, abysme projeli okolo hráze do lesů a hájů Dubinka. Ve Vysoký nad Labem se napojujeme na Labskou stezku. Před Bukovinou podjíždíme D35, Opatovickou elektrárnu máme po pravý ruce, Dříteč před sebou. Rychlíci

mizej v dáli. Před Němčicema nejprve podjíždíme kamenej most a pak po něm překonáváme Labe. A už je vidět Kuňka. U Němčickýho COOPu se shledáváme s rychlíky. Kupuju si zmrzku, začíná peklo je teplo. Hrnec a spol. jedou na Kuňku. Nás dvanáct kusů ji míjí a skrze Ráby a Brozany míří na Zámek Pardubice do Pardubic, kde se necháme zvěčnit, ať máme památku, až tady nebudem. Potom jedem na Perštejnský náměstí a skrze Zelenou bránu míříme Třídou míru k soše Honzy Kašpara, kde si někteří dělaj fotku. Hic už je teda fakt, jako teda jóó. Ti co chtěli, maj fotku s Kašparem. Můžeme jet zpátky k Labský stezce a pryč z Pardubic. Svítkov, Srnojedy, Lány na Důlku. V Lánech zastavujeme kvůli orientaci. Jde okolo paní a povídá: hospoda je zavřená, mám dovolenou, ale jestli chcete, tak uvídím co se s tím dá dělat! A o chvilku později – tak kolik jich bude? No nedej si něco, když to jde. Osvěžený jedeme dál. Opočínek, Mělice, pláž písník Mělice 1. Tady už čeká předvoj Hrnec a spol. + nabíjecí stanice Lukas. Jsme na 40tým kilometru je 1/2jedný, slunce paří a ve stánku maj jídlo, píťo no paráda. Nejdřív jdu ozkoušet vodu. Je průzračná, na omak měkká a teplá. Oplachuju a potápím Valentu, pokouším se o Archimédův zákon a opravdu, jsem nadlehčován, že se mi ani nechce na břeh. Pak si ve stánku objednávám cosi k jídlu a pití. Nabitý, najedený se posouváme o kus dál. Lohenice, Břehy, Semín, Kladruby nad Labem. Hleďme stánek s Krakonošem a už jsou Negři uň! Hele kůň s kočárem a druhej! Někomu

stačí stánek, nám Císařskej hostinec! Kdo ví, kde se naskytne příležitost se znova řádně najíst. Polívka a hlavní jídlo super, jen si vzpomenout co to bylo J. Okolo projížděj další závodní kočáry s očíslovanou posádkou. Po jídle ještě odpočinek na trávníku za hostincem. Ale musíme dál. Všichni Negři nasedáme, odjíždíme. Ještě než se dostáváme k Františkovu před Selmicema, jsou rychlíci Hrnec a spol v prachu. V Labský Chrčici míjíme špatně značenou odbočku a omylem dojedeme až k nádraží Chvaletice. Jsme čtyři, vracíme se a nacházíme sjezd k Týneckým mokřinám. Naštěstí je sucho a mokřiny nemokří. Týnec nad Labem překvapil prudkým výjezdem na náměstí. Jsme na 67mým kilometru. Za Týncem z kopce, ale do Lžovic zase prudkej výjezd. Jen sme nahoře, šup zase dólu. Teď musíme kilometr po silnici a potom na rozflákanou polňačku. Veletov, podél Labe a na 80tým kilometru Pivní klub El Paso. Zatím co přijíždíme je parta Hrnec a spol (11 Negrů) osvěžená a jedou dál my 4 se začínáme osvěžovat. Další 4ks Negrů jsou víbůh kdesi. Osvěžený Dejf, Horejs, Ponko a má maličkost jedeme na medvědy. Snad se potkáme u Kolína. Ale kdeže. Když se domotáme k medvědům jsme furt sami. Děláme foto a jedeme pryč z Kolína přes Borky, Brankovice, zpátky k Labi, Veltrubský Luh. Na začátku Oseka (94km) máme opět hlad, tak zastavujeme v Restauraci U Jezera. Obsluha rychlá, kuchyň pomalá a zmatený placení. Ale jsme najedený, tak pokračujeme. Už jen 15kiláků. Velký Osek, Libice na Cidlinou ( skoro hlavní město, kdyby Přemyslovci nevyvraždili Slavníkovce ), Choťánky a jsou tady Poděbrady. Na ostrově je zavřená branka nikdo tu není. Jsou v Pizzerii ve městě, kam musíme pro klíče. Mám toho plný kecky. Stmívá se je 21hodin. Bereme klíče a jedeme se ubytovat. Natahuju provaz, stravím Áčko, jdu se vykoupat na Hausbot a lezu do spacáku. Ještě slyším přicházející Negry a Hrnce jak chce něco provádět, ale pak už po 109ti kilometrech upadám do kómatu.
Sobota 14týho června.
Budím se v 6hodin, provádím krátkou analýzu předchozích 291 kilometrů. Nemám sice tucha, jak vypadaj cyklostezky třeba podél Dunaje nebo Rýna, ale příjde mi, že

Labská stezka a to dobrá polovina štreky, podél Labe ani nevede. Buď se jede po silnici nebo neudržovanýma stezkama v lepším případě polňačkama. Kazdopádně prozatím nejlepší úsek byl Dvůr – Hradec. Jsem docela utahanej, mám chuť to zabalit. Dneska je bod zlomu, je tady možnost zajet na nádraží, protože z Poděbrad jede vlak do TU. No dám ještě 40km a když tak to otočím a bude. Prozatím jdu na Hausbót Perštejn, kde si v kuchyňce dělám ke snídani poridge a čaj. Z kajut vylejzaj movití spáči, z horní paluby chudý chudáci. Děláme ranní hygiénu, balíme, Hrnec krmí divoký kachny. Ve ¾ na osum opouštíme ostrov pokladů a odjíždíme na náměstí Jiřího z Poděbrad. V Merhautově pekařství snídáme koláče, chlebíčky, kafe. Drsoň T1000 si leje G12 do chladícího okruhu. Ještě jsem si skočil koupit zejtřejší snídani do Tesca a pak už můžeme vyrazit k Labi. Než bys řekl švec, jsou rychlíci zase v prdeli. No honit se za nima nebudu. Slunce paří už od rána, předpověd se naplňuje. Po 10ti kilometrech jsme v Nymburce u městských hradeb. Necháváme se vyfotit. Chybí Švábik a T1000, který už neuvidíme, protože jedou vlakem z Nymburka do Ústí nad Labem. My pokračujeme dál podél Labe. Drahelice, Kostomlátky, Doubrava, Mydlovarský luh. Přední brašna mi občas drhne o pneušku. Za Ostrou zastavuju, převazuju úchyty a podkládám

hadrem úchyt krku, protože se odírá lak. Spolu semnou zůstává několik Negrů, po úpravě odjíždíme směrem k Lysý nad Labem před kterou Labská stezka odbočuje na Byšičky a do Čelákovic, kam se dostáváme po železničním mostě vedoucím přes Labe. V Bistru u lávky už se osvěžujou rychlíci. Doplňujeme tekutiny, objednáváme si párek v rohlíku. O ňákým otáčení a vracení domů už není řeči. Pokračuju. Na druhým břehu zcela osamocen jede Šotek. Pískotem ho přivoláváme. Napojený zase jedeme dál. Je ½ jedenáctý. Lázně Toušeň, Brandejs nad Labem – zámek. Máme kliku je tu svatba. Unášíme nevěstu ženichovi přímo před očima. Hrnec si nechává žužlat slaný ucho a u toho se všichni necháváme na památku zvěčnit s pannou nevěstou. Ženich sklíčeně pozoruje první nevěru budoucí manželky. Použitou mu ji vracíme a jedeme zabloudit ke Starý Boleslavi. Ještě před ní, za mostem přes Labe, způsobujeme dopravní kolaps při otáčení a návratu na správnou trasu. Záryby, Kostelec nad Labem. Za Kostelcem je zničehoš nic uzavírka z důvodu rekonstrukce cyklostezky. Ale kudy vede objížďka to tu není. Nápis na přehrazení je všeříkající: „ Tak už konečně začněte něco dělat!“ Takže něco jako D11, stavba století. Jedeme, spíš tlačíme skoro 5kilometrů opuštěnou vydlabanou stezkou po makadamových balvanech kde to jakštakš jede. Pak přišel písek a byl konec. Tlačenice a na koneci stavby stojej Tatrovky s bagry. Po 5ti a ½ kilometrech jsme z to venku. Na druhým břehu se rýsuje Spolana Neratovice. Následujou obce Tuhaň, Větruše, Kly. Na zahrádce hospody U Martina v Klech sedí upocení rychlíci.

Venku je pekelný vedro. Naše skupina jde dovnitř do chládku. Zjišťujeme že krom grilovaný klobásy, mají i buřty na pívu, takže není co řešit. 4x buřty a píťo (Pívo, cider, vinný střik). U jídla provádím sprchování. Jířa si objednává ještě jednu porci, bohužel už je poslední a poloviční. Ta je zachcena zcela fotogenicky. Odpočatí, najedený i osvěžený platíme a jedeme. Jsme přesně v půlce dnešní trasy na 65km. Po pěti kilometrech jsme pod Mělníkem. Opět se trháme. Zůstávám sám. Tlačím do parku, po silnici jedu na náměstí Karla IV týho, kde jsou Jirka Ponko a Tom Král. Spolu jedeme na Náměstí míru a konečně je tu zámek s vyhlídkou nad soutokem Labe a Vltavy. Mě a Jířu Ponka přepadá caccare. Urychleně hledáme azyl v hospodách. Každej v jiný. Spodní prádlo je zachráněný můžeme opět na trasu. Vyhlížíme z vyhlídky, fotíme soutok plavebního kanálu s Labem a jedeme pod zámek, přes Most Jiřího Straky na druhej břeh a dál k Dolním Beřkovicím. V Horních Počaplech na 90tým km u stánku se shledáváme s rychlíky, jak opravujou píchlou negerskou duši. Osvěžuju se limčou. Opraváři opravili a zmizeli v dáli. Zůstává Lukas, Dejf, Ponko, Král a já. Společně jedeme Račice – veslařskej kanál, Zaluží, Dobříň, Roudnice nad Labem. Tady omylem, jak jinak, zůstáváme na špatným břehu Labe na trase Labský 2Á J. To ale zjišťujeme až v Hrobce. V Restauraci u Žida u piva a kofoly nachází mapový Král řešení. Na trase je přívoz z Nučniček do Nučnice. Máme kliku je funkční, jinak by sme museli až do Terezína. Takhle tam jede jen zabloudivší Šotek. Nám stačí zazvonit na převozníka. Po druhým zazvonění nás posíla do… ale převáží nás. Na druhý straně v kilometru 118, je Zmrzlinovej Domek, kde si dáváme zmrzku. Do týhle doby si myslíme, že jsme beznadějně poslední, ale kde se vzala tu se vzala parta rychlíku v čele s Hrncem. Na zmrzku kašlou a urychleně zase mizí vpřed. Dolízat a jedeme taky. Křešice, Litoměřice, kolečko v parku za mostem a zpátky na Labskou č.2. Posledních 10 kilometrů, mihnem se pod Radobýlem a jsme v kempu Píšťany. V nohách máme 

133kiláků, je skoro 19:45 a rychlíci už se stihli vykoupat v Žernoseckým jezeře. Tom kupuje umístěnky, jdeme do Restaurace Píšťanka na véču. Vzhledem k času už je výběr minimální. Gordon Blééé musí stačit. Kdo si dal klobásku zjistil že je z pilin a sype se. Kofola, kofola a co nevidí mé oči: Geňa v umolousaných kraťasech! A je to opravdu on! Postarší pár si s ním dělá selfíčko pod Radobýlem. Pak se přiloudá k nám, uklízí ze stolu použitý nádobí, bere do ruky kýbl, mop, jde poklidit hajzlíky a koupelny. Chudák! Herectví to je prostě jedna bída J. Pak si sedá ke svýmu stolu. U okýnka si s Dejvem kupujeme žetón do sprchy, jdeme se vybalit, osprchovat a posléze ulehnout po tý štrapáci. Někteří Negři sedí v restauraci u píva a TV až do pozdní noci. Řvou na bitkaře Vejmolu. Dejmu, dělej, no tak prašť ho a jiný. U toho jim asistuje Geňa. Propadám se do bezesna, vždyť je noc.
 

Neděle 15týho června.
Budím se o 1/2šestý, kolem brouzdaj kachny, dělaj gagagagaga, nad Radobýlem se něco chystá. Přesně v 5:40 se to stalo! Vykouklo slunce! Je ráno. Před 1/2sedmou je balení v plným proudu a za hodinu už jsme na štrece. Porta Bohemica se otevírá. Velký Žernoseky, Libochovany, Církvice, Sebuzín, Brná. 20tej kilometr 8:00hod a stojíme pod hradem Střekov. Kousek odtud je Peňáč, místo naší dnešní snídaně. Kupujeme si snídani a na trávníku u parkoviště snídáme. Dneska je můj den. Mám narozky a dostávám dárky. Celkem 6 flašek rumu J. Nasnídaný jedeme. Omylem přejíždíme provizorní most do centra Ústí nad Labem, hned se otáčíme a jedeme zase zpátky do Střekova. Za Mariánským mostem upravuju upevnění přední brašny

a všichni mi ujížděj. Jakmile mám opraveno, začíná stíhací jízda. Jedu jako šílenec, spolu semnou Dejf a dobrých 10kiláků nikoho před sebou nezahlídnem. Svádov, Velký Březno, objevuje se první opozdilec Šotek. Nekompromisně předjíždíme a už za Malým Březnem se dopracujeme do předních řad. Těchlovice, Hoštice nad Labem, Nebočady a Boletice nad Labem míjíme, Křešice a jsme v Děčíně. Dnešních prvních 50sát kiláků je za náma. Zastavujeme v kempu Děčín a ve stánku si dáváme pití. Někdo pívo, někdo kofolu, já kofolu a sodofku. A teď dokončit misi. Přejíždíme historickej most přes Ploučnici, podjíždíme železniční most, jedeme pod Děčínským zámkem. Přes Tyršův most se dostáváme na druhej břeh Labe, po kterým jedeme skrze Přípeř, Prostřední Žleb, Čertovu vodu, Dolní Žleb, kaňonem Labe až k hraničnímu přechodu v kilometru 61. Společnou fotku si dělá 17 Negrů z 20ti. Nařizuju otevřít všech šest flašek rumu a oslavovat. Flašky kolují až do vyprázdnění. Pak nastává loučení. Jen pět statečných pokračuje v krasojízdě. Tom, Dejf, Martin, Honza a já jedeme domů vlastní silou. Já! Opravdu i já, tomu se snad nedá věřit a to sem to chtěl už v Poděbradech zapíchnout!!!! Ostatní Negři jedou na vlak, tak hodně štěstí při vagónování. ( Teď už vím, že to nebyl zase takovej problém se dostat vlakem z Děčína do DK. Ovšem stačil jeden nádražák idiot a bylo by vymalováno ). No a nás pět jede do DDR, vlastně BRD k přístavišti trajektu Schöna

– Hřensko, kde se dostaneme na naší stranu a vyrazíme k domovu. Cesta začíná ihned v Hřensku stoupat ze 122mnm na Mezní Louku 280mnm. Krátkej sjezd a zase stoupáme až do Vysoký Lípy 312mnm. Příjemnej sjezd do Jetřichovic, kde si v Restauraci Praha na 78km dáváme oběd. Najedený jedeme zápolit s teplem a dalším stoupáním. Rynartice, Dolní Chřibská, Chřibská, Krásný Pole. Zůstáváme s Dejvem pozadu a tlačíme Pod Malou Tisovou to je 90tej kilometr, 550mnm. Krátkej sjezd do Kytlice 450mnm. Někde tady měl chalupu Bróďa. Zastavujeme U Zlatokopa na limču a pivo. Tom, Honza a Martin jsou někde před náma. Zase nasedáme a snažíme se jet. Na konci Kytlice sesedáme a opět tlačíme. Dva kiláky a u křižovatky Jedličná už pojedeme z kopce. Do Sloupu zbejvá 10kilometrů. Rychlostí blesku to smažíme z kopce do Novýho Boru a pak do kempu u Radvaneckýho rybníka ve Sloupu. Dnešních 108kiláků máme za sebou. Kupujeme ubytování, bohužel 5ti místnou chatku nemají, takže jeden dobrovolník bude spát na zemi. Později se dobrovolně hlásí Honza. S Dejvem přivazujeme kola u budky a jdeme si zaplavat do rybníka. Voda je tepelně flekatá. Teplý fleky se střídaj se studenýma, jsme ale opláchnutý od potu, takže se můžeme jít do stánku navečeřet a osvěžit. Od severozápadu se už nějakou dobu něco valí. A předpověď se vyplňuje. O 1/2devátý cedí. Dopíjíme a jdeme spát.
 

Pondělí 16týho června
Ráno stále cedí, né moc, ale cedí. Děláme ranní hygienu, přiděláváme bágly na

kola, přivoláváme obsluhu a předáváme chatku. Martin to vzdává a jede na vlak. Takže už jen čtyři odjíždíme na deštivou cestu. Lindava, Brniště náves – 11tej kilometr. U Nguena si kupujeme snídani a pod zastřešeným autobusákem snídáme. Tom balí nějáký věci do vyžebraný krabice a posílá si je Zásilkovnou domů trakže mu bude voda cákat na záda J. Najedený nasedáme, mokro nemokro jedeme dál. Hlemýždí, Velký Grunov, Roviny pod Ralskem, Stráž pod Ralskem, Krásná vyhlídka. Tady tom vyndává wehrmacht čokoládu a nabízí ji. Zrovna ani neprší. Pokračujeme: Podvrší, Osečná km30, teď musíme po silnici č.278 4kilometry až do Kotle. Odbočujeme na vedlejšku a z kopce Smržov, Budíkov, Všelibice, Březová, Libíč, kousek rovinka a je tu Trávníček km47. Za odbočkou krpál. Honza s Tomem jedou, já a Dejf slejzáme a tlačíme. Kilometr tlačení a jsme nahoře v Sedlíšťce a v Sedlíšťce je zastávka a v ní čekají T+H. Sušenka a zase do sedel. Vlastibořice, Střížovice, Vitanovice, Pěnčín, Čtveřín. Jsme v nejnižším bodu dne a na 55tým kilometru, kousíček od oběda v Turnově. Už neprší je jen zataženo. Tom zapomněl v Turnově odbočit, ale to bylo dobře, protože jsme se tak dostali do super restaurace. Kola odstavujeme do zahrady a jdeme si sednout do vyhřátýho lokálu Restaurace Na Výšince. Teplá polívka, druhej chod, čaj, limoška no paráda. Obsluha super rychlá, jídlo vynikající, ceny lidský až se nám odsud nechce, ale musíme. Ještě 70kiláku a budeme né v Turnově ale v Trutnově. Nasazujeme mokrouše a jedeme: Horáčkovo náměstí, Mariánský náměstí, Havlíčkovo náměstí, 

nemocnice,O Benátky, Podchloumek a jsme z Turnova venku. Stoupáníčko stoupá – U Loučky, Sekerovy Loučky, Kvítkovice, Lestkov, Zelínka, Tatobity. No spíš Děda dobitý. Stále a furt do kopce a né leda jakýho. Od Zelínky se cyklostezka zvedla jak sviň, spolu s Dejvem tlačíme až ke kostelu v Tatobitech. Tady na nás čekají Tom s Honzou. Nasedáme až když je stoupání mírnější ale furt drsný. Nakonci Tatobit nás dojíždí náklaďák plnej šutráku. Jedeme s Dejvem tak rychle, že nás ani nemůže předjet J. Zastavujeme v nejbližším zálivu a kolonu pouštíme. Další dva kilometry utrpení je vykoupený odměnou a nádherným výhledem za Žlábkem. Je tu vyhlídka a rychlý občerstvení. Dejf si dává rychlo kafe, já rychlo kofolu. Následně se nechávám zvěčnit Tomem s Troskama na pozadí. Teda néé na pozadí, ale na pozadí s Troskama. Jináč to je! Vytvořený snímek by se mohl jmenovat „troska nad Troskama“. Ze snímku je patrný, že počasí se lehce umoudřilo. Je sice zataženo, ale neprší a nefouká. Do cíle zbejvá 60kilometrů, jsme za polovinou. Stoupání se zmírňuje Na Prdiku a u Zelenýho háje jedeme takřka po rovině. Na Klepanci, Na hříšníku, ve Stružinci pryč ze silnice, Nové Dvory, U Kordovny, Letiště – Lomnice nad Popelkou, Císařova Hůrka – nejvyšší bod dne 528mnm. Do cíle 50km. Teď to je z kopečka. Bělá u Starý Paky a teď podél železniční trati na Tample. Už nějakou dobu mi cosi skřípe 

a vrže vzadu jako v kazetě, navíc mi moc nebrzdí přední brzda. Povídám směrem dopředu k Honzovi a Dejvovi: „Až to půjde, zastavte.“ Jedu namáčklej na Dejva, zrovna si pravou ruku vyklepávám a levou mám mimo brzdu, když Honza zastavuje. Dejf mi kříží cestu, já jedu při krajnici a mám co dělat abych ho minul vlevo do silnice, marně lovíc přední nebrdící brzdu. Minul jsem ho, klejíc. Dneska už jsem mohl Dejva trefit podruhý. Poprvé to bylo o desítky kilometrů dřív, ještě za deště, při příjezdu na stopku marně mačkám brzdy a Dejf se blížil a blížil a přední brzda nic a ta zadní mokrá pomalinku zabírá a…..a drc! Ihned jsem si vzpoměl na vnučku Elí jak říká: „ Stopta dědo, stopta! Zastavit dědo?!“. No tak teda stojíme před Tamplema a okukuju kazetu. Nic! Zdá se vpořádku. Šahám na přední kolo a ejhle! Ložiska napadlo mě ponejprv. Beru za osu, je volná!!!! Proto mi to do Bělý divně šmajdalo na předku. Imbusem od Toma dotahuju osu a zas můžeme jet. Skřípot se ozejvá furt, takže tohle to není. Jestli se podělal ořech, tak to bude pech. Tample, Roztoky u Jilemnice – křižovatka našich cest. Přesvědčil jsem Toma, že pro nás bude lepší cesta přes Martinice než přes Kalnou, tak se loučíme s Dejvem a Honzou kteří jedou do Dvora Králové. My pokračujeme přes Roztoky. Na zastávce autobusu Jednota mi Tom půjčuje mazadlo na řetěz s hadříkem a ejhle skřípání je pryč! Projíždíme Martinice v Krkonoších, lesem jedeme nad Horní Brannou. Do cíle zbejvá 30km. Z Horní Branný to bude až do Hostinnýho hezky z kopečka. Pokračujeme silnicí přes Dolní Brannou, Kunčice nad Labem, tady se dostáváme do tempa, letíme víc jak třicítkou až do Klášterský Lhoty, kde si Tom cosi fotí. Setkáváme se na odbočce u nádraží v Hostinným. Poslední tři kopce. Zbejvá 16kilometrů. Tom mi do Podhájskýho kopce ujíždí. Sjezd do Čermný a teď od kostela ke křížku sice krátkej, ale výživnej krpál. Kupodivu ho dávám! Sjíždíme do Vlčic, zbejvá posledních sedm kiláků. Průjezd Vlčicema, krátký stoupáníčko ke 

křižovatkce na Hrádeček, klesáníčko k rybníkům, rovinka a pozvolný lehoučký stoupání do Pekla, dvě houpačky nahoru dolu a závěrečnej stoupací kilák k RobinOilce. Zastavujeme na jedno plechovkový. Tom dělá závěrečný záběry do filmu, provádíme rozbor tripu, dopíjíme a jedeme domů. U rodinnýho paneláku se s Tomem loučím, otírám gravel od bordelu a beru ho do obýváku, vždyť si to zaslouží. Dokončil jsem navzdory svým pochybnostem cestu podél Labe tam, ale i cestu zpátky domů. Po 663kilometrech jsem doma.

Autor: Gandalf Slim - http://www.slim2009.cz/wordpress/?page_id=5801 

Fotky zde. 

Film tady. 

SmEjDiL Fotky Flickr: https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720326858759/

 

Crnci na Labské stezce

 

Endurance 2025

 Letošní Endurance měla posunutej termín z dubna na květen, aby si cukrouši nemohli

 stěžovat na nepříznivý počasí, jako by déšť a sněhový vločky kazily dojem z bajkování. Loňská trasa se měnit nemusela, protože ji znali jen tři Negři. Došlo jen na několik málo úprav, který jsme vlastně nevyužili, neboť opět nebylo v našich silách celou trasu projet. V sobotu 24.5.2025 se velmi početná skupina Negrů sjela u zimáku v Trutnově. Úderem devátý vyrážíme Endurancovat a je nás deset. Už po pár stech metrech nás zastavujou šraňky u kterejch lákáme jakéhosi bajkera na skládačce, ať se k nám přidá. Nepřidal. Za projedším Šiskanzenem jdou závory nahoru a pouští nás dál. Odbočujeme do Dračí rokle, pryč z města. Ve stoupání na Bučinu, daleko před Vébrovkou došlo v kilometru 2 a 1/2 k první poruše. Bártovi se klacek dostal do převodů a v kazetě ohnul několik zubů, takže nemohl pokračovat. Zavolal domů a nechal se odtáhnou. Mezi tím se čelo skupiny dostalo o kilometr dál a čekalo na opo-zdilce.Zpráva o první mrtvole se k němu dostala s mnohaminutovým zpožděním. Ochuzeni o Bárta se jedeme rozhlídnout ze skalní vyhlídky nedaleko Vébrovky. Vyfocený, rozhlídnutý stoupáme na Zámeckej vrch 635mnm. Prvních 200metru vejškovejch máme za sebou. Rolandova vyhlídka, odbočit ke Stachelbergu, projet nad Babím pod vrcholem Baba a u střelnice odbočit na lesní cestu vedoucí na louky

pod Stachlem. Za loukama znova do lesa. Lesní cesty nás prudce svezly do údolí potoka Ličná, blízko Křenova. V Křenově jsme opět o 200 metrů níž. Asfaltkou jedeme k Bernarticím, kde se obdivujeme budoucím dálničním mostem, prozatím vypadající jako dvě mostní opory čnící až do vejšky 15ti metrů nade dno údolí. Míjíme pracující mostaře, pochvíli odbočujeme do Lampertic a u domova důchodců mizíme z asfaltu do lůna přírody. Teda aspoň na dobu než vystoupáme do osady Dvorky, za nimiž protínáme D11, kde se nehne stavbařský kolo. Vždyť je sobota a zpoždění 35let se stejně nedá dohnat. Jsme v Královeckým sedle. Podél kolejí si to šlapeme až za nádraží Královec a po silnici č.16 míříme ke hranici. Ještě před ní se nám u Obecního Úřadu staví do cesty „SKLEP“ s výčepem a lizáky malinove. Ach jak těžký bylo odolat Tamboru! V nohách 20km a tekutiny budou potřeba, protože už za pár kilometrů začne stoupací peklo. Protínáme státní hranici, Przelecz Lubawska 516mnm. Objíždíme Sepia Góra, Noříme se do Krucza Dolina, nad námi Krucza Skala a tady začínáme stoupat a stoupat. Takřka se dotýkáme vrcholu Bógdat ve vejšce 747m, ale statečně ho obkružujeme. Stoupání pokračuje. Plán byl vyvrcholit na Mravenčím vrchu 831mnm, ovšem polský značení je mizerný a tak se na „hřebenovce“ objevujeme o kilometr a půl jinde v prostoru za lomem pod kótou Glazica 795mnm. Stejně jako loni jsme hóóódně pomalí. Sešup do sedla Wiazowna, vytlačit a popojet na Jaworowa 786mnm. Kalen má problém: upadl mu kryt baterky a to netuší co bude příště. Pokračujeme hřebenovkou přes Dlouhou stráň nad Bečkovskej vodopád k místu Bogoria. Konečně můžeme posvačit buřty opečený na ohni, mistrně rozdělanýmu Tomem a Danem. Odpočíváme při pivku, Vlasta lehce chrupe na lavičce. Zjišťujeme dvouhodinový zpoždění, vynecháváme tak stejně jako loni Jánskej vrch

a odpočatí se spouštíme do Uniemyšlu. Tom si jede vyfotit kostel sv.Mateusza, my pokračujeme k hraničním skalám na jejichž hřebeni pojedeme od serpentin do Libný. Tom nás dojíždí a společně stoupáme k závěrečný části kterou musíme vytlačit. Při tlačení na vrcholek hřebene se opožďuju. Snažím se ostatní dohnat, ale když se dostávám k serpentýnám nikde nikdo!? Že by nečekali, no nic jedu ať je dostihnu. Jenže to bylo jinak. Tom vzal všechny zkratkou a jedinej já si tak vychutnal hraniční balvany na vrcholu. Ze sedla u silnice jedeme zase společně. Nahoru, dólu, kořeny, kameny, nahoru, blátíčko, sluníčko, pomalu po uzoučký cestičce. Vlevo Polsko, skály, průrvy. Vpravo les. Trochu z kopečka, pak zas nahoru, vyhnout se spadlýmu stromu, kořeny v odvratu a na nich padá Petr Kallen. Naštěstí to bylo nevysoko a je jen lehce potlučenej. A furt netuší co se stane u Radvanic. Když už se tak nějákou dobu hrkáme k Libný, objevuje se stezka vracečka. Je to zkratka do Horního Ádru. Časově na tom jsme bídně nestíháme. Tak to točíme k domovu. Vracečkou jedeme do Ádru. Pěšina se rozšířila na lesní cestu a hezky z kopečka nás dovedla k první chalupě nad Horním Ádrem. Cesta se zasfaltila a bez šlápnutí za chvíli stojíme u bejvalý přádelny, následně Autopalu a teď Contíku. Jedeme do Jívky na velmi pozdní oběd. Po silnici nejdřív stoupáme 2km nad Hodkovice. Poněkud udejchanej

 přejíždím železniční přejezd za horizontem, to už jsou všichni U Tyšerů, kam přijíždím unaven poslední. Objednáváme si jídlo a pití. Jsme vyprahlej jako poušť, tak leju kofolu za kofolou, ostatní většinou pívo. Najedení a zavlažení nasedáme a jedeme dál. Kousek ještě z kopečka, ale za čp. 373 odbočujeme na cestu vedenou loukou do kopce k vysílači, kde se napojujeme na červenou značku a o zlom vaz mastíme do Radvanic. Za přejezdem trati v Temným lese se ujišťuju, jsme-li všichni a vypadá to že jo. V Radvanicích u silnice se nemůžeme dočkat tří Negrů. Vracím se, zatím co ostatní jedou do Restaurace Radvanice. Po kilometru zpátky do kopce je potkávám. Jedou všichni, ale jen protože je to z kopce. Dojíždíme na asfaltku u chalup a tam už to vídím. Kallen má zkalený obličej. Nejprve mu upadl kryt baterky, pak upadl on a teď odpadl kus přehazovačky, bez který nemá řetěz kudy řetězovat. Vytahuju rozšívačku, zkracujeme řetěz a pokus o další jízdu, končí po kilometru u Restaurace, kde se ostatní osvěžujou. Přivolání rodinné pomoci se Kallenovi nedaří. Beru to do svých rukou, vytahuju mobil, volám švárovi do Chvalče a ten jen něco dodělal na zahradě, přijel, naložil nešťastníka Kaliho i s kolem a odvezl domů. Zbytek výpravy platí a pak vyrážíme přes Slavětín a poslední vrchol dne u pěchotního srubu T-S-43, přes Bezděkov a Lhotu  do Trutnova. Ve Lhotě se odpojuje Janko Tlačič But, nalodit se do auta. Ostatní jedeme podél

 Úpy až k zimáku, kde se rozpouštíme. Někdo jede autem, někdo za svý do DK a nebo Rašplnau. My dva z TU to máme nejrychlejc k rodinám a do vany. A to je z Endurance 2025 všechno.

http://www.slim2009.cz/wordpress/?page_id=5769

Fotky zde.

Autor: Gandalf Slim

Víkend v Jestřabí

V pátek 25. dubna jsem měl oddílové atletické závody a hned potom mě taťka vyzvednul a jeli jsme domů naložit věci do auta. Asi v 18:30 jsme celá rodina, jakože já Ráďa, moje ségry Dorka a Berťa, mamka Lenka a taťka Tomáš vyrazili na chalupu do Jestřebí v Krkonoších za Crncema. Cesta až na jednu čůrací pauzu celkem rychle utekla. Na místě už byli všechny rodiny: Malých, Hrnečkovi, Horáčkovi a Butovi. 

Potkal jsem se tam s Jonášem a Vojtou, které jsem znal z výletu na Čmeláka, ale poznal jsem i spoustu nových kamarádů, jako třeba Petra, Matěje, Adama, Elišku a Sáru. Blbnuli jsme ve vířivce a taky jsme hráli ping pong byla to s nima zábava. Šli jsme spát hodně pozdě. V sobotu po snídani jsme vyrazili na dlouhý celodenní výlet. Šli jsme okolo kostela v Křížlicích, kde jsme si poslechli první veselý příběh o tom, jak se zde narodil strejda Hrneček.

Pak jsme vyrazili dál cestou, kolem pěkné chaloupky až na louku kde jsme si udělali piknik a všichni jsme se nasvačili. Strejda Lukáš tam vytáhl dron a my jsme  poprvé uviděli všechno ze shora.

Potom jsme pokračovali dál cestou kolem Mikoláškova mlýnu, kde nám paní mlynářka poradila výbornou restauraci U Telců. Tak jsme vyrazili tam. Od mlýnu začalo stoupání až k vrcholu Aldrov. Strejda But vytáhnul za trekové hůlky, jako mašinka vagónky Sáru a Bertu, protože už se jim nechtělo. Na louce pod vrcholem vyrazila vedoucí skupinka špatným směrem a tak jsme kolem Aldrova  chvilku bloudili jako Pražáci. Strejda Pavel Horáček říkal, že jedeme blbě, ale nebylo to nic platné. Z maliní nás vyvedl až taťka, když našel cestu, která nás kolem trailů zavedla na sjezdovku. Tam bylo ještě trochu sněhu, tak jsme se chvilku koulovali.

Byla to sranda, protože celý den krásně svítilo sluníčko. Potom už jsme dorazili k hospodě u Telců. Hospoda vypadala dost podivně, stejně jako pan hostinský. Nakonec jsme ale našli odvahu a najedli se. Mezitím jsme si poslechli další veselý příběh o tom, jak pažitka plavala v polívce kraula a potom už jsme vyrazili na cestu zpátky na naši chalupu. Na rozloučenou s Vítkovicemi nás vyprovodila hlasitá požární siréna.

Na chalupě jsme šli s klukama znova do vířivky a potom jsme hráli zase ping pong a na schovku. Když už byla tma, tak jsme se ségrou Berťou běhali z vířivky do venkovního bazénu a zase zpátky. Byla to sranda. Spal jsem docela krátkou dobu protože druhý den ráno v neděli jsme museli zabalit věci, protože jsme odjížděli. S Jonášem jsem si ještě stihnul zahrát pinec. Když jsme uklidili chalupu, tak jsme už bez Horáčkových, kteří odjeli dříve vyrazili na ještě jeden výlet a to na vyhlídky na Stráži. Některé vyhlídky byly hodně vysoko a já se bál, ale nakonec jsem se překonal a vylezl jsem i na tu nejvyšší.

Potom jsme jeli autem do hospůdky U Hásků. Tam to vypadalo o mnoho líp než U Telců a taky nám tam chutnalo. Nakonec jsme se všichni rozloučili a odjeli jsme do svých domovů. Celý víkend byl super, moc se mi to líbilo a těším se až zase někam společně vyrazíme.

Autor: Radovan Horák

Foto Flickr:  https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720325582573/

Foto Google: https://photos.app.goo.gl/9ANGfmR1kACDb2BP9

Krkonošské-historky.pdf

https://drive.google.com/file/d/1VhMPOdKACP4Ie_52OoF-Xt8vpz31NOAR/view?usp=drive_link

Premiera BikeFiction

 

Skialp - Luční bouda

Crnci Vánoce 2024

Bike Fiction

Upoutávka do kina na Bike Fiction

 

Original zdroj: slim2009.cz

 

 

Rychleby 2024

Ve čtvrtek 3 října jsme vyrazili na takto skromně pojmenované podzimní soustředění do nám již notoricky známých Rychlebských hor. Čtyřdenní pobyt měl být jako vždy bajkerská nirvána, ale nedávné katastrofální povodně a víkendové uplakané počasí trochu omezilo počet kilometrů. Přesto jsme si užili a i ti co podléhali trudomyslnosti a moc se jim nechtělo….že Mahony? Že Bárte? :)

Takže pěkně popořadě.

Podotýkám že nikdo, ani čerstvý rekruti co byli poprvé se do sepsání reportu nehrnuli a dvorní kronikář, božský Gandalf, chyběl. Tak tedy Já. A tímto si vyhrazuji právo na občasnou chybu a drobné nepřesnosti ve sledu událostí. Macháňova (legosada) golasada a hlavně 13tka ořech totiž způsobují to co moucha TseTse a taky výpadky paměti.

Takže pěkně popořadě.

Já, Mahony a náš řidič Bartošů Péťa, Maruškou zvaný „hezounek“ vyrážíme v 8:30 směr Trutnov. Za námi jede nováček, jeho Veličenstvo pan Král, který na Kryblici naloďuje Tomíka. Cesta plyne a z ničeho nic jsme v Polsku na benzínce kde už čekají Lukáš a dodávka druhého nováčka Kamila Bartoše. Teď při psaní si uvědomuju že dva Bartošové jsou docela dost :-)

Kamil krájí bábovku a okolo se srocují R. A. Dvorský mladší, pán z Bútánu a HiltiMan. Popíjeme kafe, pojíme bábovky a hurará dál do nitra Jeseníků.

Kladné pocity z příjezdu do Černé Vody na Kovárnu, již notoricky známou negerskou noclehárnu narušili pohledy na řečiště jinak klidných říček a na dvorky domů kterým vodní živel pocuchal fasádu. 

Vybalit, přestrojit a vyrážíme na obligátní jízdu podél Černého potoka do Vidnavy. Stačili tři, čtyři kilometry a už jsme svědky toho co voda jinak malého zurčícího potoka dokáže. Podemleté břehy zasahující až do trailů, dřevěné lávky se válejí o pár metrů dál v trávě a některé můstky chybí zcela. Nedá se nic dělat a tak jdeme dělat. Odklidíme nějakou tu větev, kládu či vrátíme lávku na místo, aby se trail dal jezdit. Jsou to jen malé krůčky pro lidstvo, ale velké skutky pro negry! Koupaliště ve Vidnavě je ve strašném stavu, ale tábor není vůbec. Chatky jsou tak nějak bez ladu a skladu naházeny na kraji lesa. Smutný pohled a to jsme ještě nebyli ve městě! Chceme jet na oběd a samozřejmě na pivo. Janis má zavřeno, ale to měl i loni a myslím že i předloni. U Sysla taky ne, ale restaurace Na Rynku má „open“ a tak tedy sedáme a objednáváme pivo. Paní majitelka nám nabízí včerejší fazolačku (to po ní pan Král asi tak strašně ….) a jelikož má krásný třízubí úsměv tak neváháme a jíme. Nevím proč, ale po pivu vždy nějaký blb vymyslí koksáky a Švábuv bratr zase vytáhne skleněnku a já začínám ztrácet paměť a zábrany. Naštěstí video v telefonech maká dobře a po úspěchu filmu „Cesta dostředu země“ se tento rok s pohyblivými obrázky roztrhl pytel. Proto jsem zopakoval jak to s tím koksem vlastně bylo. Ovšem je to jen vyprávění co jsem pochytil od Milána.

 

Vypito, snědeno, vyhuleno a jedeme přes polámané mosty, po silnicích které už nejsou, kolem skládek odpadu na stanoviště místních hasičů pozeptat se kde by asi tak byla naše pomoc potřebná! Tomík dohaduje práci na zítřek a jede se domů, do Černé vody, do Kovárny, do prdele to je smutný pohled na tu zkázu. Na Kovárně Veličenstvo upeče či uvaří, nerozumím tomu, delikatesní SUV kolena a jde se na pivo ke Kaštánku. Nevím kolik jsem toho vypil, kde jsem ten den udělal chybu, ale musel jsem si udělat trochu pohodlí na sále a chvíli poslouchal za dveřmi. A co nevím, to se nestalo.

Poznámka editora: Zde je jista mezera, autor članku vynechal pasaž spojenou s Navštěvou hospody u Kaštánku, kde se popíjelo, hrál fotbalek s vojáky, kterých byla plná hospoda. A Pája si ducnul a halavně celou dobu poslouchal za dveřma. Pan král slavil narozeniny a misto chlastu přivezl Sous-vide kolena a tak jsme se ještě před hospodou neskutečne naspali výborným kolenem :-)

 

Dobré ráno! Je pátek. Parta negrů po snídani v montérkách a různých jiných pracovních hadrech nasedá do Macháněho dobytčáku. Po dohadech o to kdo bude řídit, které trvali přesně 3 plechovky piva se Mahony se slovy „to by jsme nikdy nevyrazili“ chopil volantu a jedeme směr Velká Kraš. Hasiči nám přidělili dům ve kterém shodou okolností bydlí ona třízubá princezna z hospody Na Rynku a tak se na sebe usmějeme (32 vs. 3 zuby) a jdeme makat. Chlapci se do toho pustili opravdu poctivě a odvodnili celý dům. Bodejť by ne, když dohlíží šéf konkurenčního povodí Labe a šofér z MěVaKu! Pán z Butánu zase odborně kladl jemu tak blízkou „netkanku“, instrumentář Poník má z Hilti vědomosti ohledně nářadí, Mahony jakožto hasič je u katastrov jako doma a ostatní profesionálové ve svých oborech makali jak ďasové. Jirka Macháček si popotáhnul ze šlukovky a rozpoutal Vidnavský masakr motorovou pilou! Musím vyzdvihnout odvahu T-500 který mu podával materiál a ať měl Jirka pilu, nebo kalač, nebál se a držel! 

 

Opravdu důležitou, i když ostatními kritizovanou funkci jsem zastal Já (pan Hrneček) a David Šváb! Jednalo se o mentální intervenci místním lidem! Taky jsme se zhostili funkce zásobovačů a zajistili dýňovou polévku, smažák s hranolkama a štrůdl. Byla také vodka, ale tu stačil spolykat Šwab s paní co skládá už osmým rokem puzzle a které utekl manžel protože zjistil že je homosexuál. Takovýchto intervencí bylo více ale skromnost mi nedovolí se vychloubat.

Prostě, udělali jsme toho dost a je na čase si odpočinout u orientačního cyklozávodu, který připravil náš guru vkusné zábavy a grafického designu Tomík.

 Jsme převléknutí a po krátké instruktáži sedáme na kola a hurá do terénu. První parta ve složení Butič, Šmejdil a Ponko vyrazila na trasu a po nich v deseti minutových intervalech dvojka v sestavě Dvorský, Markl a honící psy Král s Kakamilem. Trojka Švabach, T-500 a T-1000, no a to nejlepčí nakonec Já, Tomík, Mahony a Bart. Hra měla několik zastavení s intelektuálně praktickým rozměrem, rychlostní erzetou a vodníma hrátkama. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých checkpointech. Jen povím že v hospodě Staré kino byl neuvěřitelný Vašo Patejdl který hrál hru s námi. V lomu byla studená voda do které vlezli jen magoři a že jsme přijeli do cíle zmáchaní, žíznivý a za tmy. Cíl byl U Kaštánka, ale večeřeli tam zrovna vojáci, tak jsme se jeli zkulturnit a ohřát do kovárny. Tady bylo taky vyhlášení, které bylo od začátku jasné, kdyby Tomáš prostě nebyl hodný entomolog a milovník robotů. Tato parta totiž nedokončila závod a nekoupala se v lomu. Měla být tudíž DNF! No ale přej a bude ti přáno! Kdyby Tomík věděl jak bude Švábik s tou zlatou otravnej, určitě by to přepočítal jinak. No a proto že umíme ocenit práci druhých, tak Buťák rozvine červený koberec a předáme Rejžovi Oscara za film který by bez nás stejně nevznikl.

Udělali jsme si žízeň a Danek zimnici. Do hospody jsme už nevyrazili, basy piv byli na terase, kořalka na stole a asociál Ladza Markl, který se na rychlebách ukázal po šesti letech přinesl balantýnku. Ok, jsme doma, pije se, T-1000 tahá 13tku ořech a dál mám trochu mlhu. Jen vím že už zase otravuje Šváb se šachama a pan Král spí v křesle.

V sobotu chčije a chčije a tak jen dojdeme pro snídani, basu piv, Poník vaří špageti, buřty v pivu a dojídá se polívka z pátku. Pan Král se chystá k odjezdu protože má ještě jiné neodkladné alkozáležitosti v DKEY a bere sebou Mahonyho kterého postihla zimnice a jak se později dozvídám tak i sral a blil.

Odpoledne už neprší, jen vydatně mrholí a tak jedeme poděkovat Patejdlovi za jeho ochotu a pohostinnost. Děkovačka ve stoje s potleskem se zvrhla ve vypitou hospodu, nějaké to nactiutrhání, bratříčkování s domorodci a jedné paní jsem vysvětlil, že její manžel Vilda je debil a že by se měla rozvést. Takže taková klasika, platíme a nasedáme na kola. Někteří až napodruhé a David Š jde pěšky, protože jak víme kolo má jen jako záminku k nezřízenému víkendovému popíjení. Čtyři kilometry po asfaltu v dešti a jsme zase U Kaštánka! A zase alkohol a zase ostuda (né všichni samozřejmě), pan Bartoš dokonce inzultoval vlezlého hasiče a pak jel stíhat Buta na jeho kole, protože On zase odjel na jeho! Pak si jen matně pamatuju jak jsem chtěl jít spát a jak mi Poníkův pokoj nadává a jak mě Bart odvádí na kutě.

No a neděle je klasika. Déšť a trochu té kocoviny řekli dost a tak snídaně, poklidit, sbalit a hurá domů.

Závěrem jen krátké moudro: Ti co nejeli jsou KOKOTI:)

Autor: Pavel Hrneček (Brad Pitt)

Foto: https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720320952567