Ve čtvrtek 3 října jsme vyrazili na takto skromně pojmenované
podzimní soustředění do nám již notoricky známých
Rychlebských hor. Čtyřdenní pobyt měl být jako vždy bajkerská
nirvána, ale nedávné katastrofální povodně a víkendové
uplakané počasí trochu omezilo počet kilometrů. Přesto jsme si
užili a i ti co podléhali trudomyslnosti a moc se jim nechtělo….že
Mahony? Že Bárte? :)
Takže pěkně popořadě.
Podotýkám že nikdo, ani čerstvý rekruti co byli poprvé se do
sepsání reportu nehrnuli a dvorní kronikář, božský Gandalf,
chyběl. Tak tedy Já. A tímto si vyhrazuji právo na občasnou
chybu a drobné nepřesnosti ve sledu událostí. Macháňova (legosada) golasada a hlavně 13tka ořech totiž způsobují to co moucha
TseTse a taky výpadky paměti.
Takže pěkně popořadě.
Já, Mahony a náš řidič Bartošů Péťa, Maruškou zvaný
„hezounek“ vyrážíme v 8:30 směr Trutnov. Za námi jede
nováček, jeho Veličenstvo pan Král, který na Kryblici naloďuje
Tomíka. Cesta plyne a z ničeho nic jsme v Polsku na benzínce kde
už čekají Lukáš a dodávka druhého nováčka Kamila Bartoše.
Teď při psaní si uvědomuju že dva Bartošové jsou docela dost :-)
Kamil krájí bábovku a okolo se srocují R. A. Dvorský mladší,
pán z Bútánu a HiltiMan. Popíjeme kafe, pojíme bábovky a hurará
dál do nitra Jeseníků.
Kladné pocity z příjezdu do Černé Vody na Kovárnu, již
notoricky známou negerskou noclehárnu narušili pohledy na řečiště
jinak klidných říček a na dvorky domů kterým vodní živel
pocuchal fasádu.
Vybalit, přestrojit a vyrážíme na obligátní jízdu podél
Černého potoka do Vidnavy. Stačili tři, čtyři kilometry a už
jsme svědky toho co voda jinak malého zurčícího potoka dokáže.
Podemleté břehy zasahující až do trailů, dřevěné lávky se
válejí o pár metrů dál v trávě a některé můstky chybí
zcela. Nedá se nic dělat a tak jdeme dělat. Odklidíme nějakou tu
větev, kládu či vrátíme lávku na místo, aby se trail dal
jezdit. Jsou to jen malé krůčky pro lidstvo, ale velké skutky pro
negry! Koupaliště ve Vidnavě je ve strašném stavu, ale tábor
není vůbec. Chatky jsou tak nějak bez ladu a skladu naházeny na
kraji lesa. Smutný pohled a to jsme ještě nebyli ve městě!
Chceme jet na oběd a samozřejmě na pivo. Janis má zavřeno, ale
to měl i loni a myslím že i předloni. U Sysla taky ne, ale
restaurace Na Rynku má „open“ a tak tedy sedáme a objednáváme
pivo. Paní majitelka nám nabízí včerejší fazolačku (to po ní
pan Král asi tak strašně ….) a jelikož má krásný třízubí
úsměv tak neváháme a jíme. Nevím proč, ale po pivu vždy
nějaký blb vymyslí koksáky a Švábuv bratr zase vytáhne
skleněnku a já začínám ztrácet paměť a zábrany. Naštěstí
video v telefonech maká dobře a po úspěchu filmu „
Cesta dostředu země“ se tento rok s pohyblivými obrázky roztrhl pytel.
Proto jsem zopakoval jak to s tím koksem vlastně bylo. Ovšem je to
jen vyprávění co jsem pochytil od Milána.
Vypito, snědeno, vyhuleno a jedeme přes polámané mosty, po
silnicích které už nejsou, kolem skládek odpadu na stanoviště
místních hasičů pozeptat se kde by asi tak byla naše pomoc
potřebná! Tomík dohaduje práci na zítřek a jede se domů, do
Černé vody, do Kovárny, do prdele to je smutný pohled na tu
zkázu. Na Kovárně Veličenstvo upeče či uvaří, nerozumím
tomu, delikatesní SUV kolena a jde se na pivo ke Kaštánku. Nevím
kolik jsem toho vypil, kde jsem ten den udělal chybu, ale musel jsem
si udělat trochu pohodlí na sále a chvíli poslouchal za dveřmi.
A co nevím, to se nestalo.
Poznámka editora: Zde je jista mezera, autor članku vynechal pasaž spojenou s Navštěvou hospody u Kaštánku, kde se popíjelo, hrál fotbalek s vojáky, kterých byla plná hospoda. A Pája si ducnul a halavně celou dobu poslouchal za dveřma. Pan král slavil narozeniny a misto chlastu přivezl Sous-vide kolena a tak jsme se ještě před hospodou neskutečne naspali výborným kolenem :-)
Dobré ráno! Je pátek. Parta negrů po snídani v montérkách a
různých jiných pracovních hadrech nasedá do Macháněho
dobytčáku. Po dohadech o to kdo bude řídit, které trvali přesně
3 plechovky piva se Mahony se slovy „to by jsme nikdy nevyrazili“
chopil volantu a jedeme směr Velká Kraš. Hasiči nám přidělili
dům ve kterém shodou okolností bydlí ona třízubá princezna z
hospody Na Rynku a tak se na sebe usmějeme (32 vs. 3 zuby) a jdeme
makat. Chlapci se do toho pustili opravdu poctivě a odvodnili celý
dům. Bodejť by ne, když dohlíží šéf konkurenčního povodí
Labe a šofér z MěVaKu! Pán z Butánu zase odborně kladl jemu tak
blízkou „netkanku“, instrumentář Poník má z Hilti vědomosti
ohledně nářadí, Mahony jakožto hasič je u katastrov jako doma a
ostatní profesionálové ve svých oborech makali jak ďasové.
Jirka Macháček si popotáhnul ze šlukovky a rozpoutal Vidnavský
masakr motorovou pilou! Musím vyzdvihnout odvahu T-500 který mu
podával materiál a ať měl Jirka pilu, nebo kalač, nebál se a
držel!
Opravdu důležitou, i když ostatními kritizovanou funkci jsem
zastal Já (pan Hrneček) a David Šváb! Jednalo se o mentální
intervenci místním lidem! Taky jsme se zhostili funkce zásobovačů
a zajistili dýňovou polévku, smažák s hranolkama a štrůdl.
Byla také vodka, ale tu stačil spolykat Šwab s paní co skládá
už osmým rokem puzzle a které utekl manžel protože zjistil že
je homosexuál. Takovýchto intervencí bylo více ale skromnost mi
nedovolí se vychloubat.
Prostě, udělali jsme toho dost a je na čase si odpočinout u
orientačního cyklozávodu, který připravil náš guru vkusné
zábavy a grafického designu Tomík.
Jsme převléknutí a po krátké instruktáži sedáme na kola a
hurá do terénu. První parta ve složení Butič, Šmejdil a Ponko
vyrazila na trasu a po nich v deseti minutových intervalech dvojka v
sestavě Dvorský, Markl a honící psy Král s Kakamilem. Trojka
Švabach, T-500 a T-1000, no a to nejlepčí nakonec Já, Tomík,
Mahony a Bart. Hra měla několik zastavení s intelektuálně
praktickým rozměrem, rychlostní erzetou a vodníma hrátkama.
Nebudu se rozepisovat o jednotlivých checkpointech. Jen povím že v
hospodě Staré kino byl neuvěřitelný Vašo Patejdl který hrál
hru s námi. V lomu byla studená voda do které vlezli jen magoři a
že jsme přijeli do cíle zmáchaní, žíznivý a za tmy. Cíl byl
U Kaštánka, ale večeřeli tam zrovna vojáci, tak jsme se jeli
zkulturnit a ohřát do kovárny. Tady bylo taky vyhlášení, které
bylo od začátku jasné, kdyby Tomáš prostě nebyl hodný
entomolog a milovník robotů. Tato parta totiž nedokončila závod
a nekoupala se v lomu. Měla být tudíž DNF! No ale přej a bude ti
přáno! Kdyby Tomík věděl jak bude Švábik s tou zlatou
otravnej, určitě by to přepočítal jinak. No a proto že umíme
ocenit práci druhých, tak Buťák rozvine červený koberec a
předáme Rejžovi Oscara za film který by bez nás stejně
nevznikl.
Udělali jsme si žízeň a Danek zimnici. Do hospody jsme už
nevyrazili, basy piv byli na terase, kořalka na stole a asociál
Ladza Markl, který se na rychlebách ukázal po šesti letech
přinesl balantýnku. Ok, jsme doma, pije se, T-1000 tahá 13tku
ořech a dál mám trochu mlhu. Jen vím že už zase otravuje Šváb
se šachama a pan Král spí v křesle.
V sobotu chčije a chčije a tak jen dojdeme pro snídani, basu piv,
Poník vaří špageti, buřty v pivu a dojídá se polívka z pátku.
Pan Král se chystá k odjezdu protože má ještě jiné neodkladné
alkozáležitosti v DKEY a bere sebou Mahonyho kterého postihla
zimnice a jak se později dozvídám tak i sral a blil.
Odpoledne už neprší, jen vydatně mrholí a tak jedeme poděkovat
Patejdlovi za jeho ochotu a pohostinnost. Děkovačka ve stoje s
potleskem se zvrhla ve vypitou hospodu, nějaké to nactiutrhání,
bratříčkování s domorodci a jedné paní jsem vysvětlil, že
její manžel Vilda je debil a že by se měla rozvést. Takže
taková klasika, platíme a nasedáme na kola. Někteří až
napodruhé a David Š jde pěšky, protože jak víme kolo má jen
jako záminku k nezřízenému víkendovému popíjení. Čtyři
kilometry po asfaltu v dešti a jsme zase U Kaštánka! A zase
alkohol a zase ostuda (né všichni samozřejmě), pan Bartoš
dokonce inzultoval vlezlého hasiče a pak jel stíhat Buta na jeho
kole, protože On zase odjel na jeho! Pak si jen matně pamatuju jak
jsem chtěl jít spát a jak mi Poníkův pokoj nadává a jak mě
Bart odvádí na kutě.
No a neděle je klasika. Déšť a trochu té kocoviny řekli dost a
tak snídaně, poklidit, sbalit a hurá domů.
Závěrem jen krátké moudro: Ti co nejeli jsou KOKOTI:)
Autor: Pavel Hrneček (Brad Pitt)
Foto: https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720320952567
