Kanadských lesů, ze kterých vyjíždíme u Slavonických rybníků, abysme v zápětí v prostoru u Burlusu ztratili cestu přímo pod koly bajků. Než se najdeme, doslova tlačíme bajky skrz šlahouny plazivýho ostružiní, či kamrdí. Nalezeni a na asfaltce jedeme do obce Vlastkovec, za kterou jsme jednak v půlce dnešního bajkování, ale taky znova mimo asfalt. Čeká nás dvoukilometrový stoupání ke skále s Graselovou trojmužnou puškou, kterou ale většina Negrů míjí, protože jedou jako hov… rychle. Zastavujou až u Graselovy sluje. Ti co se vrátili si mohli vystřelit. Společně potom pokračujeme okolo skaliska Schillerův kámen ke Graselově koupelně, skalnímu útvaru se dvěma skalníma mísama. Od koupelny máme namířeno k Doubkovu mlejnu, což je ve skutečnosti historická vodní pila. Ještě než k technickýmu unikátu dojedeme, nacházíme u Hvozdce v lese, opuštěnej válec Stavostroj ZTS VSH 150. Po dalších 300metrech obdivujeme vodní pilu, chráněnou starým kocourem, kterej se nenechá vyrušit naším příjezdem a v klidu se dál vyhřejvá na sluníčku. Po prohlídnutí vodní pily se několik desítek metrů vracíme, ale pak už jedeme po modrý k Českýmu Rudolci. Cestička je hlavně pro pěší. Klikatí se, je úzká s občas trčícím balvanem, bažinatě vlhká o shnilý lávky není nouze. Francouzkej kámen i Psí hřbitov s kamenou hlavou míjíme, jedeme do Rudolce na oběd a do Pivovaru Grasel přijíždíme před druhou odpolední. Obsazujeme část venkovní zahrádky, objednáváme si, jak jinak, pivo a hlavně jídlo. Zábava se rozjíždí. Jede pivo 10, pivo 12, pivo 14 a ještě jedno a řezaný. Před půl pátou se na nás přichází podívat místní zastupitelka a informátorka a taky zámecká průvodkyně. Všecnmy tři chrastí klíčema od místního zámku a zve nás na prohlídku. Vybíráme vstupný do bandasky a na oplátku dostáváme panáka fajnovýho rum. Po přípitku následujeme průvodkyni do zámku Malá Hluboká. Otevírá nám vrata, přepočítává nás a vpouští rozjařený Negry dovnitř. Posloucháme odborný výklad, prohlížíme si vybydlený sídlo postavený v Novogotickým slohu a vybydlený do slohu socialistickýho. Na závěr prohlídky si děláme společnou fotku v oknech zámku a na dně kašny. Zábava v pivovaru pokračuje, avšak jeden abstinent + pět alkoholiků teoretiků platí a odjíždí. Jsou to Zdenánek, Ponko, Horejs, Lukas, Dejf a Slim. Ostatní ještě zůstavaj a kalej. Jedeme po silnici do vesnice Matějovec 5kilometrů do kopce. Až za Matějovcem jsme na vrcholu stoupání. Před Bukovým vrchem opouštíme silnici, napojujeme se na modrou značku a z kopečka jedeme směrem k Pekelci. Na louce před Pekelcem odbočujeme k rybníku Malý Troubný, kde přejíždíme silnici a jedeme okouknout Skály Stálkov, obestavěné dřevěnýma lávkama sloužící skautům jako letní tábor. Začíná smrákání, tak se moc nezdržujeme a odjíždíme k rybníku Kančák a pak okruhem okolo barevný skály, zpátky na silnici a do Stálkova. Dva kiláky za Stálkovem odbočujeme na lesní cestu „Špalková“ vedoucí nad resort. Kratičkej 1/2kilometrovej enduro úsek jedeme už za úplný tmy a k chatkám přijíždíme z vrchu. Ještě se se zbytkem výpravy jedeme podívat na Ždovskej hřbitov a pak, když máme v nohách 52kilometrů, se spršíme a mydlíme. Jdu i já, jenže jsem si zapomněl v chatce ručník, vracím se k chatce, vkládám klíč do zámku, otáčím klíčem, točím, stále točím a točím, jenže nedochází ke kýženýmu otevření dveří. Tmou se nese sakrování, lítaj sociální pracovnice. Ještě chvíli se pokouším o nemožný až…. mi rupnou nervy, A TRH! A ŠKUB! Dveře letí Gandalf vchází do chatky! Třísky lítaj, protiplech závory i s futrama jsou vyrvaný, dveře dokořán! Beru ručník a jdu se uklidnit do sprchy. Pak převlíknout a můžu do společenky na Budvar. Dneska dorazil poslední člen výpravy. Přijel Vlasta. Dostatečně pobavený jdeme spát.
Sobotní ráno probíhá skoro stejně jako jiný bajkerský rána. Rozkoukat se, něco málo hygieny, posnídat. My chudí penězi si vaříme v kuchyňce čaj a matláme paštiku na chleba. Dnes je s námi v kuchyňce Vlasta. V pátek jsme se s Dejvem pokoušeli zcela neúspěšně rozeběhnout indukční vařič a konstatovali jsme že: “Je rozbitej, stejně jako sporák i lednice!“ Jenže dnes je tady s náma Vlasta a ten netuší „Že je to rozbitý“ a klidně si vaří v kastrólu vodu. Dejf zase neví že v kastrůlku je horká voda, tak mu ji rozlejvá. Snídaně nakonec dopadla dobře. Všichni tři jsme najedený. No a ti bohatší a bohatí, chodí na snídani do Restaurace resortu. Křupavý sojový párečky, rohlíčky, chleba s hořticí a tak podobně. Páč je potřeba vyřešit ty dveře u chatky, tak jdu nahlásit error 103. Správcová, kuchařka, uklízečka, vzala zprávu o chybě 103 s klidem. Olízla si poslední dva zuby, vzala náhradní klíče a šla se podívat. Mrkla zkušeným okem na vyraženej zámek a řkla:“ Přestěhujte se!“ A tím byl error vyřešenej. Ještě jsem se snažil poradit s opravou a navrhoval koupit Ponal Constukt a několik vrutů, leč nebyl jsem vyslyšen. Pět švestek máme v nový chatce, můžeme vyrazit bajkovat. Jedeme k Landštejnu. Za resortem objíždíme padlej strom, kořenovkou stoupáme k silnici a po ní jedeme k Landštejnu. Tentokrát k němu přijíždíme z leva lesem, kolem kadícího turisty. Ani sme se nestačili zeptat:“ Odkaď si,“ jak sme rychlí. Od hradu Landštejn se po ňákou chvíli držíme cyklotrasy 1115. U Kamennýho vrchu vjíždíme z asfaltu do lesa, kde na dva kilásky opouštíme trasu č.1115, abysme se ví bůh, tedy Dejf, přiblížili  k bezejmenný kótě 686 a znova se vrátili u rybníků Pišta a Bochník na trasu 1115. Přestávku u rybníků vyplňujou Ponko, Horejs a Hrnec jízdou přepadem rybníka Pišta. Vydováděný a společně zase jedeme. Za Bizoní farmou Rožnov děláme kličku, nastoupáme neposlední metry, kde opouštíme trasu 1115. Odbočili jsme na novou trasu č.1241 a pozvolna klesáme okolo Rožnovský horky 701mnm, Rybníka Dolní pod hájenkou. Za rybníkem si nevšímáme „Cimrmanova ohniště“ a vjíždíme do vesničky Kaproun. Jedeme do vlakový stanice uzkorozchodný trati. Jedeme okolo výklenkový kaple, na louce za kaplí míjíme trampa, míjíme i Cimrmanovu houpačku a prudkým kořenovo-kamenným sjezdíkem sjíždíme dolů, až stojíme v opuštěný stanici úzkorozchodný dráhy Jindřichův Hradec–Nová Bystřice. Provádíme focení. Zpod pešunku přijíždí konkurenční bajkeři. Vedoucí konkurence se s náma nechává fotit. Protože na trati není žádnej provoz od roku 2022, v klidu jedeme po kolejích směrem k „Jindřicháči“. Po necelým kilometru opouštíme úzkorozchodnou trať. Využíváme k tomu železniční přejezd, díky kterýmu se dostáváme na lesní cestu, stoupající až k silnici druhý třídy č.151. Po 150jedničce za Kaprounem pokračujeme ve stoupání k nejvyššímu bodu Český Kanady na Vysoký Kámen 732mnm tyčící se kousek od silnice. Z Vysokýho Kamene padáme 2km do Vlčí jámy, ze který se hrabeme další 2km do kopce až k Ďáblovu chlebu, kde si děláme společnou fotku. Od Ďáblova chleba se spouštíme do kempu u rybníka Zvůle. Zastavujeme se v kiosku na občerstvení. Je sice chladno, ale pitnej režim nemůžeme podceňovat a taky je 1/2druhý a něco k zakousnutí by se hodilo. K jídlu mají jen různý varianty Burgrů za lidovku. Houska s trhaným masem za 200ká, tomu fak neodoláš, protože nic jinýho není a hladovej bejt nechceš. Jez do polo syta a jeď! Tak jedeme. Teda, několik nás objíždí Zvůli dokola, přičemž se trochu motáme závodníkům triatlónu do trasy. Ostatně to se nám už povedlo jednou pod Ďáblovým chlebem. Po zahřejvacím kolečku se k nám přidává zbytek Negrů a společně odjíždíme k nej atrakci celýho zájezdu. Jedeme k prdeli, k Ďáblově prdeli! Celkem pohodlně bez jakýchkoliv problémů přijíždíme ke skále nejen tak pojmenovaný, ale zrovna tak vypadající. Negři okamžitě zkoušej jestli nejde roztáhnout, nebo do ní strčit hlavu, ostatně jak to mnozí denodenně dělaj v zaměstnání aby si zasloužili výplatu a mohli vyrazit bajkovat, nebo si alespoň jednou měsíčně zasouložili a nemuseli provádět samohanu. Kámen se nehnul, ani když lubrikovali co mohli. Tak zase nasedáme a pokračujeme. Za Prdelí si užíváme opravdovou prdel při sjezdu na lesní cestu mezi stromy. Nikomu se nic nestalo a tak se v celku a všichni dostáváme na Havlovu horu s Rozhlednou u Jakuba. Burgr už je dávno ztrávenej, musíme opět doplnit kalórky. Někteří jdou na rozhlednu, jiní do podzemí a všichni do bistra pro něco k zakousnutí a pití. Jsme takřka v polovině dnešní trasy na 30tým kilometru. Od rozhledny sice odjíždíme všichni naráz, ovšem najednou jsou někteří v prachu. Za Humny chvíli postáváme, než dorazí opozdilci, potom pokračujeme ve sjezdu pod Skalku. Nahoru tlačíme, poponášíme a trochu i klejeme. Nahoře na Skalce jsme opět všichni. Protože sem nevedla žádná cesta, ale jen cestička, nezbejvá, než sjet co se dá a zbytek snášet bajky až k cestě. Naštěstí to nebyla taková dálka. Za Skalkou nasedáme a svištíme do Dolního Radíkova, na jehož okraji odbočujeme k Novýmu Světu. Neznámo proč nás většina odbočila v Konvalinkách do lesů a pokračovala po červený značce k Radkovskýmu potoku, když trasa byla naplánovaná do Novýho Světa k samočepu. Nicméně nebylo čeho litovat, Dejv, Jeho Veličenstvo a Honza si tak akorát zacvičili v dřevěný posilovně, protože samočep už nefunguje. Za to viděli Hraniční kámen Čechy-Morava, zatím co naše větší polovina, byla kousek od další Vlčí Jámy nedaleko Pupin ze kterých vede cesta buď zpátky nebo do proklatě prudkýho prďáku. Než se vydáme kolem Pupin, máčí si Tomík se Zdenánkem haksny ve vodě Radíkovskýho potoka. Teprve pak se můžeme vydat vzhůru do krpálu opupinovat se. Nahoře za Pupinem a Hladovým polem v Hladovým rybníku si Ponko chladí rozpálenej bajk. No spíš si ho meje od černýho sajrajtu. Přibližujeme se znova k Rožnovu, odbočujeme ale do lesů na Landštejnskou cestu, tu opouštíme po 5ti kilometrech na modře značenou cestu a U Studnice jedeme na neznačenou lesní cestu k rozcestí Nad rybníkem Pstruhovec kde to je 41kilometr. Někde tady se zase všichni shledáváme, ale zároveň se rozdělujeme na ty, co se jedou vyšlechtit do resortu a ty co pokračujou. Šlechtici Ponko, Dejf, Lukas, Horejs a Borek jedou do resortu. Ostatní pokračujeme a jedeme po cestě Vítězná, která se před obcí Stálkov napojuje na silnici vedoucí poblíž Pfaffenschlagu, rybníků Dědek, Ožralý, Starý koupaliště, Silniční. Od Stálkova až do Slavonic to je příjemně z kopce. Ve Slavonicích projíždíme okolo Bašty na náměstí, skrze Jemnickou bránu přijíždíme do restaurace U Pampiho. Obsazujeme zahrádku a objednáváme si jídlo a pití. Obsluha super, jídlo super, ceny super. Paráda. Za nějakou dobu doráží šlechtici, sedaj si k vedlejšímu stolu a dávaj si tak jako my donosu. Za soumraku platíme a jedeme na základnu. Aby to nebylo fádní jedeme skrze Maříž, stoupací Českomoravskou cestou podél hranice pod Čihadlo a šupem dólu kolem zámku v Dobrohoři až do Starýho Města pod Landštejnem, rovnou do resortu, do sprchy a naposledy do klubovny na Budvar, kterej zničeho nic došel. Dopobavit se a spát.
Neděle ráno má podobnej průběh jako rána předchozí. Probuzení, hygoška, snídaně. Akorát, že dneska se většina Negrů balí a po zabalení jede domů. Zůstává jen posledních pět „Negohykánů“, který si daj ještě jeden Kanadskej okruh. Tom, Dejf, Vlasta, Buťák a Slim. Loučíme se a jedeme sbírat poslední Kanadský kilometry. Do Dobrotína to jde dobře, protože to je z kopečka, potom se rovina naklonila směrem vzhůru k Veclovskýmu vrchu a 2kiláky stoupáme. Už po 5ti kilákách jsme v nejvyšším bodě vyjížďky, pekelných 666ti metrech. Klesáme do osady Návary a kolem Křížovýho vrchu vjíždíme do Starohuťskýho lesa. Všude okolo byly malý vesnice, Staré Hutě, Rajchéřov, Romava. Za Starohuťským lesem se dostáváme do lesa Romavskýho. U Kříže Johanna Schinnela odbočujeme na křižovatku U Mlýnku a k Romavskýmu mlýnskýmu rybníku. Po jeho hrázi jedeme do bejvalý obce Romava, kde jsou podél cesty vidět zbytky baráků a kříž v místě kaple. Na chvíli zastavujeme, rozjímáme, než zase pokračujeme. Kilometr za Romavou překračujeme hranici do Rakouska. Hned za hranicí je statek skrze nějž projíždíme a jsme v obci Radchin, kde je kámen Evropskýho rozvodí, zároveň jsme v polovině dnešní trasy. Fanánek má pravdu když zpívá:„ U nás je jenom les, tady choděj holky bez. Teda chodily by, nebejt zataženo a kosa. Navíc nikde ani noha.“ Konec úvah, teď jedeme 3kilometry z kopce až do Kautzen, cestou míjíme Pfenniggrabe Äcker, Galgenstein neboli pranýř, Wallner Äcker, Spitzer Kreuz, Großes Steinkreuz. Všechny památky vidíme jen jako šmouhy, řítíme se rychlostí i přes 50km/h. Zastavujeme před hasičárnou v Kautzen a když jsme všichni, popojíždíme k pítku, dobíráme vodu a jedeme směrem k hranici. Ještě si děláme fotku za městečkem u značky. Předjíždí nás e-power der Radfahrer a Dejf ho chce podrtit. Jenže sinice zlehka stoupá, do toho začíná poprchávat a se švindlkolem se do kopečka soutěžit nedá. U kapličky Dejf vypovídá službu a zadřen zastavuje. K hranici je to kilometr, jen vyšlápnout krpálek do Kleintaxen a přejet čáru. Na naší straně bejvala vesnice Košťálkov, ale už není. Za to je tu krásnej stromovej průhled tunelem na hrad Landšten. Když přijíždíme na křižovatku u Veclova zjišťujeme zádrhel na trase. Značka Tlepá ulice říká něco o chybějícím mostě, takže kudy? No, buď Návary a tam už jsme byli, nebo skrze bejvalý vsi Pernárec, Kuní, Dětříš a tudy teda jedeme. Vyvěráme u zámku Dobrohoř, kde děláme fotky s posledníma prdelema v Český Kanadě. Pak už jen oběd ve Starým Městě p/L v Restauraci Adria II a dojet do resortu. Už si ani nepamatuju, jestli sme jeli na prasáka, nebo se vysprchovali, ale určitě sme namontovali kola do držáku, nasedli a hurá domů. A je po Prdelích. Teď už snad jen ten Whistler u dálnice Highway 99.

Odkaz na fotky tady.