Syn: „Tati, vohol se.“
Otec: „Proč?“
S: „Máš to už moc dlouhý.“
O: „Já tady ale od čtvrtka do konce tejdne stejně nebudu.“
S: „To nevadí, stejně se vohol... A kam jedeš?“
O: „Na Rychleby.“
S: „Tak to pak jo.“
Letošní Rychleby byly v mnoha ohledech výjimečné.
Největší účast, příjezd ve čtvrtek, negří dresy, kurzy chorvatštiny, reprák,
trojvýšlap na Dr. Weissnera, Fernet, zkratka z Lipové-lázně do Černé Vody, No
chain – no pain a další události. Pojďme si to projít pěkně od začátku. Akci
jsme začali plánovat s dostatečným předstihem, takže se nás na
Kovárnu
sjelo už ve čtvrtek 8. června 16 kousků, v pátek večer dorazil poslední Crnec Jirka Ponko. Celkem
se tedy zúčastnilo všech 17 předregistrovaných pacientů. V tomto počtu
bylo nemožné domluvit nějakou společnou vyjížďku, takže jsme se srocovali do
různě velikých uskupení, ať už podle výkonnosti nebo počtu vypitých
Trautenberků.
 |
| Intelektuální debata za doprovodu decibelů lásky |
Ve čtvrtek jsme dorazili dodávkou s Pecou Tomáškem a přivezli jsme
kromě
11° suda i aktivní repro s 15“ basákem, kterej nadělal
spoustu kraválu, a tudíž se v jednu chvíli stal předmětem sporu se
sousedem. Po vybalení jsme vyrazili na tradiční otvírák – trail u Černého
potoka se zakončením v hospodě U Sysla s bodrou paní provozní, která
nám naservírovala ke Starobrnu moc dobrou pizzu. Návrat do Černé Vody byl přes
Trail Lesů ČR, kde jsme se s Tomášem trochu hecli a byly z toho i
nějaký osobáky na
Stravě. Po návratu na barák jsme zapojili hudbu a
slavnostně narazili suda, abychom vzápětí zjistili, že pivo neteče. Naštěstí se
na pikolíku stačilo vystřídat jen několik inženýrů, než se z pípy podařilo
vyždímat zlatavý mok.
 |
| Letos poprvé před branami SFT |
Čtvrteční noc byla poměrně dlouhá a bujará, tak jsem to
hned ráno cestou do pekárny pěkně schytal od souseda, který neměl moc pochopení
pro hlasitou reprodukci Morčat na útěku a jiných špičkových interpretů po 22.
hodině. Jelikož však bylo nebe azurový a náladu jsme si nevyspalým sousedem
kazit nehodlali, tak jsme vyrazili relativně časně na Superflow.
 |
| Regenerující Crnci na základně RS |
Milan
s Pavlem Hrnečkem už vyjeli dokonce v 7:30. Když naše
nejpočetnější družina stoupala nahoru poprvé, tak jsme se potkali
s Pavlem, který si právě dával druhovýšlap (byl lehce načnutej z pokusu zajet Wales, ale na elánu mu to rozhodně neubralo, spíš naopak). Po dojezdu ze Superflow
na základnu se nás ještě pár vydalo zajet si druhé kolo Weissnera a musím uznat, že
podruhé už mně pan doktor tak nechutnal a nepomáhalo ani to, že
přede mnou hekal Peca narvanej haluškama a za mnou mě očima tlačil Pavel,
kterej si dával rekordní třetí rundu.
 |
| Dojezd Dr. Weissnera - Tomáše to ani moc nebolí |
Po druhém sjezdu Superflow jsem se odjel
najíst do hospody U Kaštánka a pak jsme se zajeli upravit na barák, protože byl
na programu ještě Černý Potok zakončený opět návštěvou U Sysla, kde se
tentokrát grilovalo za skoro až podezřelé ceny. Dali jsme si s klukama
burgery (kuřecí steak za 45 Kč ve mě nevzbuzoval důvěru) a mazali zpět do Černé
Vody. Mezitím si dal Peca třetí výšlap Weissnera+SFT, aby nezůstal po Pavlovi
moc pozadu.
 |
| Ano, předpověď na sobotu nevypadala moc příznivě |
Jak jsem už psal, tak v pátek večer okolo 22:00 přijel Jirka
Ponko, takže se znovu pilo a veselilo až na nás vyběhl znovu soused, tentokrát
junior a došlo i na výhružku návštěvy příslušníků sboru pomáhat a chránit. Na
to jsem už moc nebyl zvědavej a ulehl tentokrát poměrně brzo. V sobotu
ráno nás dle očekávání vzbudil vytrvalý déšť.
Aby toho nebylo málo, tak předcházející večer zasyčel sud. Alespoň jsme tedy
mohli provést degustaci Trautenberkovy polotmavé 13° a 14°APA, mňam. Po této
vydatné snídani se počasí celkem uklidnilo, takže jsme mohli opět osedlat naše
terénní oře a vydat se přes Weissnera na
Lipovské stezky.
 |
| Negří družina u vápenky, počítadlo se mělo kvůli Butičovi již brzy vynulovat |
Počasí nám
však stejně jako loni chtělo překazit plány a krátce po dojezdu do hospody
U Kance se opět celkem vydatně rozpršelo. O pár smažáků, palačinek, čokoládových
dortů, kafíček, Plzní a Fernetů později jsme se konečně vypravili na kopec.
Myslím, že jsme byli téměř všichni spokojeni – Lipovské traily jsou sice
krátké, ale výživné.
 |
| První zastávka U Kance - příprava na kopec |
Návrat do Lipové se příliš nepovedl, protože jsme museli
hned na první křižovatce špatně odbočit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak jsme
se mohli znovu ocitnout v hospodě U Kance... Penzion tou dobou naštěstí
již celkem zel prázdnotou, takže jsme mnoho ostudy nenadělali a okolo 19:00
jsme se konečně vydali na cestu zpět, čímž začalo pravé dobrodružství. Ještě
v Lipové jsme podlehli davové psychóze a vydali se trochu nesmyslně po
zelené – značce (pili jsme jen Fernet).
 |
| Na vršku jednoho z červených Lipovských trailů |
Touto zkratkou jsme sice ušetřili
odhadem tak 150 m, ale zapomněli jsme se podívat, jak jsou v té mapě
naskládané vrstevnice, takže jsme kolo skoro víc tlačili, než na něm jeli.
Závěr zkratky však stál za to, protože jsme se svezli po docela pěkném
přírodním trailu, který byl zakončen „technickou pasáží“, se kterou jsme měli
co dělat, abychom ji vůbec sešli. Ne však Butič, který nedbal nic svého
přízviska Tlačič a neohroženě se pustil na bajku dolů, aby vzápětí za spršky nadávek
skončil v kotrmelcích ve škarpě. Naštěstí to ustál bez zranění a technika
také přežila, takže jsme mohli pokračovat kolem vápenky další diskutabilní
odbočkou, od které nás neodradil ani relaxující místní borec.
 |
| Druhá zastávka U Kance, netřeba dalšího komentáře |
Dál jsme tedy
pokračovali po kombinaci cyklo-turistických značek přes Arnoštův krmelec až na
rozcestí U Mnicha, kde se k nelibosti některých cesta prudce zalomila
vzhůru. Kousek za Večerním pramenem (již se smrákalo) jsme minuli kótu 800
m.n.m. a cesta začala konečně klesat. Na konci sjezdu u odbočky Potok Lubina se
Butič vyválel podruhý, ale tentokrát už tak šikovný nebyl a bohužel to odneslo
naražené žebro a zlomená patka přehazovačky. Dále se tedy náš posun směr Černá
Voda výrazně zpomalil a na začátek Superflow jsme dorazili až okolo 21. hodiny.
Přejezdem Prokletého (tam jsem si pro změnu párkrát vystoupil já) a dále po
asfaltce jsme konečně dorazili do Nové Červené Vody, kde nás zlákala otevřená
hospůdka s luxusními vegetariánskými klobásami (z hovězího a vepřového).
 |
| Kousek od nádraží v Lipové - to nám bylo ještě hej |
O
dalších pár hodin později nám už byla opravdu zima, a hlavně došla společná
kasa, takže jsme se přesunuli do Černé Vody, kde jsme se pozdravili
s ostatními Crnci v Trail House. Za zmínku ještě stojí Butičův no
chain speciál, na kterém se vezl posledních pár km za masivní podpory Petra
Tomáška, respekt oběma! Malá odbočka k „chorvatštině“ – touto dobou totiž
kulminovala naše demence s používáním přípony „-ič“, takže jsme svým
vyjadřováním poutali pozornost, díky které na nás místní asi dlouho
nezapomenou. Nakonec se tedy ukázalo, že mít plný vous je vlastně velice
praktická záležitost zhrošující identifikaci jedince.
 |
| Večerní příjezd k první sekci SFT, Janko Tlačič v pozadí |
Jak jsem se s odstupem
času dozvěděl, tak v sobotu to schytal i Jirka Kubíček, kterému se v jednom
ze stoupání poblíž Vápenné vzpříčil jeho devětadvacetipalcový Kaňour a byla z toho
naštípnutá (srůstej!) lýtková kost :(
 |
| Zastávka v Trail House - všechna kola pečlivě ustájena |
V neděli jsem se z deliria probral bohužel
až okolo půl jedenácté, takže nemůžu referovat, jak se klukům vyvedla závěrečná vyjížďka
na Černý Potok, ale mám tu pro zájemce připraveno alespoň pár čísel. Celkem
jsem najel 126,5 km, to je vzdálenost z kalifornského
Malibu do Lake Forest nebo si to můžete asi lépe představit u džungarského křečka, který by tuto vzdálenost uběhl za 8 dní. Nastoupal jsem 3313 výškových
metrů, což je přibližně 15059 Ikea půllitrů naskládaných na sebe nebo
opět pro lepší představu - 159x vylézt na
Elišku. Takže to vlastně žádnej velkej zápřah nebyl a
příští Rychleby bude zase co překonávat, už se těším!
