Stránky

sobota 25. února 2012

Expedice běžky vol.2

Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2
Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2
Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2
Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2Expedice běžky vol.2
Expedice běžky vol.2, a set on Flickr.
Tuto expedici naplánoval sice negr Qbik, ale bohužel si poranil kotník při Ricochetu, a tak jsme nakonec vyrazili jen v tříčlenné výpravě. Ženu nám půjčit nechtěl a ostatní negři buď simulujou jinou nemoc nebo se vymlouvaj na počasí a jiné nesmysly.

Dnešní den začal v 6:15, kdy jsem se vykopal z poslete. Včerejší přípravu všech potřebných věcí jsem ráno maximálně uvítal. Po snídaní sedám do auta a v 7:00 vyzvedávám Davida. V 7:10 měl Jířa již tancovat venku před barákem. Po příjezdu k němu, vyběhl na chodbu ve slipech. Tak jsme se zasmáli. Když vylezl ven s hrníčkem kafe, který dopíjel v autě, smích pokračoval.

U benzinky PapOil se autu slusně podklouzla kola, tak zazněla hláška "času dost, nikam nechvátáme". Za Kocbeřemi, těsně za odbočkou na Kohoutov, se o strom čelně opíral Wartburg. Opět jsem sundal nohu z plynu. Při příjezdu do Trutnova se u hřbitova před námi autobus začal sunout naštorc, ale bravurně to srovnal. My se též lehce sklouzli. Můj pokus reportovat toto nebezpečné místo skrze GPS Waze nebyl moc dobře pochopen posádkou, tak jsem tuto operaci raději nedokončil.

Parkujeme před ouřadem a po přezutí valíme na bus. Hledáme odkud to v 8:00 jede a ejhle, na 8mičce zatím nikdo, jen prázdný autobus. Nasedáme a za hodinku očekáváme, že vystoupíme na Pomezních Boudách. Jenže plány ne vždy dopadnou, jak chceme. Ve Spáleným Mlýně zůstal náš autobus opřen o bariéru v protisměru. Tomuto zaparkování předcházelo trocha manévrování řidiče, který se pokoušel couvat a posléze se rozjet. Když se rozjel, zadek mu přejel kolmo z jedné strany vozovky na druhou a to byla konečná. No aspoň, že jsme se dostali do kufru k lyžím.

Následoval pěší výstup k dolní stanici nějakého vleku, kde mažeme červený vosk a pokračujeme dál ke kostelíčku v Dolní Malé Úpě. Zde slušně funělo a po Davidově bravurní opravě jeho hůlky pomocí tkaničky do bot, se napojujeme na plánovanou červenou hřebenovku. Po urolbovaném povrchu se jede velmi pěkně. Za Hájovnou začíná krasná, doslova vymazlená, stopa. Po ní stoupáme a následně klesáme na Lysečinskou boudu. Oba negři, David i Jirka, byli neoblomní, že jdeme na Pivo. Nechtělo se mně, protože jsme sotva vyrazili. Ale co mi zbejvalo. Příjemné posezení jsme zakončili panáčkem višňovice viz foto. Příjemná obsluha nás dokonce vyfotila pohromadě. Jak tomu v hospodách bývá, plánujeme letní bikový pobyt a po dvou Primátorech pokračujeme dál po červené. Nemůže opět chybět foto těsně před odjezdem.

Lehce náročný sjezd ukončujeme u cedule statní hranice, kde odbočujeme na zelenou hřebenovou trasu (která nebyla úplně v plánu), kde již není stopa moc upravená. Dáváme tak přednost výhledům, před velkým klesáním a následným stoupáním z Horních Albeřic. Následuje několik náročných sjezdů, kde sundaváme prkna a jdeme raději po svých. Stoupáme na vrcholy Čepel a Mravenečník. Následně nás pohltila Rýchorská Bouda, kde dávám čaj a klobásku, jelikož již polévka došla. Jířa i David mají zaječí úmysly výrazně se odklonit od plánované trasy. Dle rad místního horala chtěli sejít 3km pěšky do Maršova a odtud srabácky busem do Trutnova. Jířu navrtávám a lámu na svou stranu a tak nakonec demokraticky pokračujeme dál po červené, ze které jsme kousek sjeli. Počasí nám přeje a modrá obloha dodává pozitivní náladu. Následujících sjezdů se nejvíce obával Jířa, ale myslím, že mě zas tak moc neproklínal a zdolali jsme to bez velkých pádů. Stopy byly tak vyježděné, že jsme nejeli po plánované červené, ale stáhlo nás to po modré. Tato cesta se též nazývá "Zlatá cesta", která nás svedla až pod, již neexistující, obec Sklenářovice.

Po přejezdu kameného mostu jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem a ejhle, stopa skoro nikde. Pokračujeme dál po modré, která je opravdu děsivá, boří se to, moc lidí tudy nejelo. Jířovi dochází štáva a jeho kotník vypovídá službu. Začíná se lehce stmívat. Vědom si toho, že auto máme až v centru Trutnova, vyrážím napřed, abych pro něj dojel s tím, že David s Jirkou se dohrabou do Penzionu u Tomanů, kde je vyzvednu.

Konečná modré je u vlakového přejezdu. Sudavám prkna a jdu pěšky na konečnou MHD, uff je to daleko. Sedám do auta a u Tomanů vdechnu gulášek se šesti a pak už to valíme zpět domu. Akci hodnotím jako velmi povedenou, hlavně to počasí nečekaně vyšlo a negři mají v nohách cirka 25 Km.

Odkazy:




Pěší trasa 1428202 - powered by Wandermap 

1 komentář:

  1. Jsem moc rád, že jste to nevzdali - podle všeho to vypadá, že to stálo za to. Tak snad za rok dáme další výpravu, už teď se těším..

    OdpovědětSmazat