Stránky

sobota 13. srpna 2011

Podkrkonošský maraton

Dnes se píše datum 13.srpna 2011. Tento den se jel Podkrkonošský maraton, jehož centrum je v Lázních Bělohrad. Ráno sedám do auta a kousek za Dvorem se nechutně rozpršelo. Chvílema jsem si říkal, že se otočím a vzdám to, ale naděje umírá poslední a tak dorážím až do Bělohradu, kde horko těžko hledám místo na parkování. Na náměsti již bylo kompletně plno. Nakonec parkuji v jedné z postranních ulic. Došel jsem si pro startovní číslo. Všude spousta lidí a tak si říkám, že je jen dobře, že jsem ještě stihl bezhotovostní platbu. Nacházím písmeno "M" trať 50 km. Divčina mi suše oznámila, že musím ještě doplatit 100Kč, abych dostal tričko. V ten moment jsem si vzpomněl, že jsem nechal šrajtofli i s dokladama doma :-( Tak jsem slibil "čestné Bikerské", že kilo pošlu, jak budu doma. Sláva, mám tašku i s trikem. Vyšlo na mě startovní číslo 500. Jdu zpět k autu a v tom se opět spustil slušnej ceďák, než jsem k němu dorazil, byl jsem "durch" . Říkám si, že to bude dnes asi hustej zážitek.

Krásný kulatý startovní číslo.

Start mé tratě 50 km byl v 10:30 hod. Chtěl jsem se jít podívat na start 90 km, ale nechtěl jsem promoknout, tak jsem prelaxoval v autě a přemejšlel, proč ty vokurky Negři nejeli taky. Psal jsem i dvorskejm Kačerům, ale nikdo se nepřidal. Po desátý hodině ustal déšť a tak jsem se začal oblíkat. Volil jsem moiru s dlouhým rukávem a dlouhý gatě. Natáhnul jsem Pertexku a za mírného deštíku jsem odjel na start. Tam už bylo spoustu závodníku. Postavil jsem se na konec a pokukoval po někom známem. Těsně před startem jsem spatřil jednoho dvoráka - Čeřa se mu říka. Přestalo pršet, svlikám Pertexku a vytvářím si v dresu jednu krovku. Asi 2min před startem zapínám Endomondo v mobilu a pro jistotu i Garmina.

Start proběhl dle očekávání, dobu se čekalo než se to celé rozhýbe. Po asfaltu se jelo až někam k Byšičkám. Celou tu dobu jsem se snažil dojet Čeřu a aspoň prohodit pár slov, ale rval to neskutečně. Tento závod jsem jel poprvé, takže jsem přesně nevěděl, co mě kde čeká. Za Byšičkama se vlítlo do lesa a Čeřu už jsem nedojel. Lesní cesty byly pevný, ale hodně rozmáchaný, takže jsem velmi často musel otírat zacákaný brejle. Nějaký déšť se sem tam objevil, ale po 10 km jsem jej již nikterak nevnímal. V lese byla kupodivu i naprosto suchá mista, ale to bylo ojedinělé. Začaly se objevovat úseky s velmi nepříjemným mazlavým bahýnkem, které se po velkém množství závodníku přetvořilo místy v terén pro enduro. Na 21 km si pamatuji první občerstvovačku, kde jsem pojedl banán a nějakou tu čokoládu. Postupem času se na řetězu vyrobila celkem slušná brusná pasta z bahýnka. Mé stařičké kolo sem tam zlobilo s přehazováním. Při převodu kašpárek se řetěz né a né odlepit od předního ozubeného kola a tak jsem se bál, že někde řetěz zase přervu. Naštěstí se na 35 km objevila další občerstvovačka, kde byl pán s hadici a tak jsem poprosil o omytí převodů. Chvíli jsem si chrochtal, jak se to zase pěkně přehazuje. Ovšem opět přišly úseky plné bahna a řetěz i přehazka byly za pár km opět obaleny blátem. Ještě když to přehazovalo přišel jeden z výjezdů, kde se dalo jet, tak jsem ho s radostí dal a dokonce i technicky zvládnul až nahoru. Na vrcholu mě suše předjela asi 12tiletá holčina. Já funěl jak fabrika a ona jen tak, jakoby nic a byla přede mnou. Tak jsem si říkal, že je něco špatně :-) Po chvíli přišlo zase bahýnko a tam vyměkla a pak už jsem jí před sebe nepustil. Jinak jsem se stále dost propadal.

Bláto prostě všude.

Na 45 km už jsem se docela dost těšil do cíle a v tu chvíli se objevily endura a kličkovaly mezi poměrně hodně, hodně opotřebovanýma bikerama. Mě jedna dylina předjížděla v takovém malém tunelu, kterým se asi podjížděla železnice. Tak jsem si pěkně zanadával a počuchal ten smrad, co za tu chvíli vyprodukovaly. Prý byli najatí aby nás natačeli na kameru. Ty 3 dementy jsem bohužel vídal až do cíle, kam jsem se dovalil po necelých třech hodinách jízdy. Dorazil jsem celkově na na 317 místě z asi 480, což je bída a v kategorii M40 jsem byl 123. Výsledky se možná ještě nějak změnily, ale to je asi úplně jedno, hlavně, že vydrželo kolo i já.

Výsledková listina.

V cíli jsem čistě náhodou potkal spolužáka z VOŠ Liberec, tak jsme přijemně pokecali. Dojel kousek přede mnou.

Sesmolil SmEjDiL

3 komentáře:

  1. zdá se, že to bylo výživný, jenom doufám, že se za rok skutečně dokopeme zajet tu 90km...

    OdpovědětSmazat
  2. Závodím maximálně sám se sebou :-)

    OdpovědětSmazat