Negři na Singltreku aneb léto útočí

Po několika letech pečlivého teoretizování a plánování (čti - planých keců) jsme sami sebe překvapili a bez velkých příprav jsme vyrazili projet se do Singltreku pod Smrkem. Splatili jsme tak dluh, který jsme si ignorováním této sítě trailů za ty roky vytvořili a hned na úvod musím napsat, že v nás z tohoto výletu převládají velice libé pocity.
Jak jsem již zmínil, přípravy tentokrát nebyly velké a v podstatě se omezili jen na pár zmatených mailů a SMS. Poděkovat však musím zejména Karlovi, jehož nápad to byl. Sice to nakonec celé pro nás nedopadlo tak legendárně, jak jsem si původně představoval, ale o tom již za chvilku.

80km - takhle na monitoru to nevypadalo náročně...

Do této na první pohled lehce šílené akce se mně podařilo přemluvit ještě Davida, Pavla a Zdence, dále pak ještě trutnováky Honzu a Milana (ti však dorazili po vlastní ose o pár hodin později, takže jsme je potkali až v závěru). Jelikož jsme ze začátku měli na sociálních a mobilních sítích plné klávesnice dvoukilometrových převýšení a dalších velkohubých prohlášení, tak jsem vstával radši už v 5:30. Klukům jsem poslal podrobný plán odjezdu, aby každý negr věděl, v kolik má být nastoupený před svým příbytkem. První zastávku jsem si naplánoval u Pavla na 6:30 a když jsem přijel k jejich baráku a viděl, že se u nich nesvítí, tak jsem lehce znervózněl. Sáhl jsem tedy po mobilu a vytočil jeho číslo. Počáteční nejistota se změnila v paniku, když se po delším vyzvánění konečně ozval Pavlův ospalý hlas: "Vždyť jsme se domlouvali na sedmou?!". Pavel byl tímto tedy ochuzen o snídani, ale protože byli David i Zdenda vzorně připraveni, tak jsme nakonec příliš velký zpoždění nenabrali a krátce před osmou jsme si dávali první kouřovou pauzu na "benzince" v Jilemnici. Cesta tam by asi byla celkem nezajímavá, ale protože nevlastním dálniční známku, tak jsme si jí zpestřili průjezdem přes polski bracia. Zejména Szklarska Poręba nás nadchla, jak město samotné, tak i okolní krajina (skalní vyhlídky, vodopády, panorama Krkonoš atd.). Silnice byla hustého provozu prostá a v dobrém stavu (u nás téměř nevídané), takže jsme na parkoviště Singltreku dorazili okolo čtvrt na deset - v to jsem, bezprostředně po prvním Pavlově zívnutí, nedoufal.

na parkovišti jsme ráno byli skoro sami

Po převléknutí a první návštěvě singltrek centra ("mapky nemáme"), jsme se po dohodě s Karlem rozjeli po širokém trailu, který funguje jako obousměrná spojovačka severní (rodiny s dětmi a důchodci) a jižní části (všichni ostatní) stezek. Hned po prvních pár metrech mně bylo jasné, že toho s Karlem mnoho nenajedeme. Stačilo lehké přibrzdění, abych počkal na rozvážněji jedoucí kolegy našeho slavného bajktýmu a už jsme byli jen čtyři. U konce spojovacího trailu jsme přejeli asfaltku poblíž bývalého hraničního přechodu a po dalších pár metrech jsme najeli na typický singltrekový trail - celkem široká stezka z udusané směsi štěrku a písku, která je poctivě zamotaná mezi stromy a většími kameny. Všudypřítomné jsou také uměle vytvořené menší či větší muldy a kopečky, které umocňují už tak zábavnou projížďku a po krátkém oťukání jsme je používali jako odrazové můstky k menším skokům. Zároveň však musím upozornit i na případné negativní dopady těchto houpaček pro osoby s labilnějším zažívacím traktem. Mám pocit, že to není ani příliš vhodné pro cyklisty se silnou kocovinou (pokud bychom tam chtěli někdy jet na víc než jeden den).
První červený trail "Rapický okruh" vyústil v asfaltovou agónii. Tento spojovací úsek naštěstí nebyl zase tak dlouhý (dle Strava.com: 1,3 km délka, 112 m převýšení), ale dostali jsme se díky němu na začátek prvního černého trailu "okolo Měděnce" (+/- 700 m.n.m.). Nutno podotknout, že i černě značené traily jsou na Singltreku bez problému sjízdné a lze je doporučit i technicky méně zdatným cyklistům (jako jsem například já - při jízdě dolekop.com vždy poslední). Však jsme také potkávali cyklisty i na celopevných krosových kolech...

ke konci trailu okolo Měděnce

Po projetí Měděnce jsme se napojili zpátky na asfaltový traverz a dojeli jsme až k Hubertce, kde jsme se bezvadně občerstvili lahvovým svijanským a vynikajícím chlebem se sádlem a škvarky. Ochotná obsluha v kiosku nám doporučovala následující černý trail Hejnický hřeben jako to nejlepší z celého singltreku. Ze slušnosti jsme to paní odkejvali, ale vzhledem k tomu, že patřila k dříve narozeným jsme si mysleli svoje... Mno, babča asi po černý jezdí na Sobi 20 z práce domů, protože to byla fakt super jízda. Je pravda, že svou roli asi sehrál i fakt, že jsme byli občerstveni a taky jsme se začali dostávat do tempa, ale i tak to teď zpětně hodnotím jako nejlepší úsek. Trail byl bez zbytečně prudkých esíček a jiných zpomalovacích šikan, takže se dalo jet opravdu rychle, sem tam skok, houpačky lepší, než na Matějský, do toho nízké podzimní slunce a barevný stromy. Prostě bikerův ráj. Jedinou zábranou pro mě bylo spadané listí, do kterého se mně tu a tam zabořilo přední kolo a na kamenném nebo blátivém podloží se nechovalo vždy předvídatelně.

Zhruba okolo 15.km jsme se dostali na nejnižší bod celého okruhu (cca 440 m), a čekalo nás místy prudké stoupání náročnějším terénem až do výšky 600 m - zde jsme se napojili na služebně starší červený trail Libverdská strana a po něm jsme dojeli až k Obřímu sudu (vidina další občerstvovačky převládla nad možností zkrátit si trail o pár set metrů a zároveň ušetřit i pár metrů výškových). K sudu jsme dorazili okolo půl jedné a já na sobě začínal pozorovat první příznaky únavy - stoupání zpět k Hubertce si vzalo svoji daň.

Obří sud - 11m výška, 14m délka

Doplnili jsme minerály, cukry (já zkusil negra) a po nezbytné stále-krásní-a-svěží skupinové fotce jsme opět poslušně osedlali naše oře z hliníkových slitin. S křečovitými výrazy a jazyky na vestě jsme drtili nejlehčí z nejlehčích převodů na Ludvíkovském traverzu. Následující sjezd k poslednímu bufetu (U Kyselky), kde se mimochodem buduje testcentrum nejlepších kol na světě (zeptejte se Pavla na značku, já tomu nerozumím), už byl z kategorie průměrných, navíc se tam nikdo nerozbil, takže vážně není o čem psát. Na poslední občerstvovačce jsem byl v šoku, protože jsme si nic nekoupili. Jen Pavel se pustil do cereálních tyčinek (asi doháněl tu snídani). Když jsme se napojili na Rapický okruh, tak jsem trochu zalitoval, že se nikdo nechytil na moji výzvu týkající se krátkého výletu na černý trail Nad Czerniawą, ale na druhou stranu je dobré, že máme o důvod víc se sem vrátit a projet si to celé. Na tomto místě je také dobré zmínit nevyhnutelné srovnání s Rychlebkami. Dle mého soudu je obojí dost neporovnatelné a svým způsobem je to dobře. Singltrek je určitě mnohem méně obtížný, co se týče čisté technické náročnosti. Nečekají vás tam žádné nástrahy a celkově je trail samotný relativně jednotvárný. Jeho kouzlo však (alespoň pro mě) spočívá v jediném - rychlost. Po počáteční "nudě" jsem totiž zjistil, že čím míň používám brzdy, tím zábavnější jízda Singltrekem je a dle průměrných rychlosti na Strava.com mám ještě velké rezervy. Smrk se navíc bezvadně hodí i pro trénink na nějaký mtb maraton, protože svým náročným profilem a minimem asfaltu si nezadá se slavnými závody. Navíc se nemusíte o nic starat, protože je celá trasa perfektně značena a tak nehrozí žádné bloudění, prostě dupete dokud neodpadnete... Když to shrnu - určitě se sem budu rád vracet, stejně, jako se rád vracím do Rychlebek a ačkoli je každá lokalita založená na trochu jiné koncepci, baví mě obě.

Na závěr jsme si vystáli frontu v natřískaném singltrek centru na klobásu na grilu a na limonádu (někdo s fousama, někdo odlehčenou Pilot verzí), potkali jsme se tam i s Honzou a Milanem, na parkovišti pak i s Karlem a jeho kamarádem. Respekt Karlovi, protože to na rozdíl od nás dali fakt dvakrát (celkem ~80km), já bych tam letos umřel. Za rok už snad bude víc času na kolo, tak bychom si to mohli takhle předběžně naplánovat a zkusit to taky dvakrát zatočit.

Ještě poslední poznámka - je to tedy doufám zřejmé z těch fotek, ale nezmínil jsem naprosto neskutečné počasí. Měl jsem s sebou sice větrovku, ale přestože trochu foukalo, tak jsem si jí na sebe oblékl až po návratu do singltrek centra. Skoro celý den svítilo slunce a bylo příjemné teplo - zase nám to prostě vyšlo parádně.

Fotky jsou od +Zdeněk Kubík - tímto mu děkuji. Pár mých rozmazaných mobilcvaků je zde.

Záznam trasy: Endomondo Strava