Stránky

sobota 7. února 2015

Expedice běžky vol.4


Vzhledem k tomu, že na horách konečně napadlo trochu toho sněhu a předpověď slibovala tzv. azúro, se skupina amatérských sportovců pochybných kvalit rozhodla pro uspořádání tradiční běžkařské akce. Běh na lyžích z Pomezek do Trutnova se tedy uskutečnil v sobotu 7. února 2015.
Hostinský negr Zdenánek správně doporučil hlavnímu organizátoru akce Qbicovi, aby původně plánovaný odjezd v 6:40 z Trutnova přesunul o 35 minut po proudu času. Přesun na start celé sportovně-kulturní akce se díky tomu odehrál v symbolických cenách 20 Kč / ks negra, díky čemuž si Ing. Koula přišel na pěkných 80 Kč. Skupina se sice nechala tzv. zjančit přítomnou Dag a již se přesunovala na vlak, ale zkušený horal za volantem skibusu nakonec přece jenom dorazil.
Chápeme, že pro někoho vypadá pětiminutové zpoždění fatálně, proto se nad psychikou zúčastněných nebudeme pozastavovat (navíc bylo brzo ráno, že ano).
V autobuse proběhla Zdenánkova snídaně v podobě šťávy a vanilkových věnečků, již Dave vylepšil trochou svého gročku z termosky. Na startu chlapce lehce překvapil vzduch mrazivý tak, že při odplivnutí se při dopadu ozvalo cinknutí. Zkušení sportovci ovšem nepodlehli trudnomyslnosti, oblékli se tzv. na druhých dvacet minut a vyrazili razantně volným stylem do prvního ostrého stoupání. Co na tom, že někteří vydrželi dvacet temp a někteří sotva jedno, nepřijeli přece závodit.

Autor reportu
První kochačka proběhla hned u Moravanky, kde došlo mj. na pochvalu stylových Lukášových brýlí a na konstatování členů Fischer teamu (hoši Kubíci), že dýchat v tomto klimatu bolí. Bylo také hned jasné, že Sporten team (Lukáš s Davem) se takovým problémům díky svému pečlivě naplánovanému a rozvážnému tempu vyhnou.


Fischer team
Cesta k Lysečinské boudě pokračovala po fantasticky upravené stopě, jejíž jedinou vadou na kráse byl fakt, že jakýsi drzoun, který přijel na hranice stejným spojem, byl daleko před skupinou, a vyžehlený denim (pardon, manšestr) mezi stopami pro klasiku svým volným stylem již porušil. To ale beztak vadilo jenom Qbicovi. Před boudou došlo ke spurtu, ve kterém jasně zvítězil Fisher team a předznamenal tak celý zbytek výletu. Na místě právě provozák, fanoušek Pink Floyd, vypravoval potěr na vlek. Upozornil skupinu, že až do deseti má zavřeno, ale když už tedy dorazila, nechť vkročí dovnitř. Chlapci požili něco místních specialit, zahřála je přitom nejenom chutná polévka. Když o něco později vyráželi, byly již útroby restauračního zařízení slušně zaplněny.

V následujícím úseku, vedoucímu k boudě Rýchorské, došlo na první žertovné sjezdy, kde se poprvé projevily drobné nedostatky v technice jednoho z členů Sporten teamu. Ostatní ovšem jeho fotogenické pády pobavily, dotyčný navíc neutrpěl větší újmu, nežli vznik nového větracího otvoru v oblasti biskupa, takže se jelo vesele dál. Nad Albeřicemi došlo pod vlivem stoupajícího slunečního kotouče na svlékání, následně výprava míjela větší skupinu polských očíslovaných juniorů, která měla na náhorní planině jakési závody. A ta panoramata!

Když se naši turisté doplahočili na Rýchorskou boudu, byli již někteří členové výpravy dokonce zpocení, chlad mírně ustoupil, slunce naopak vystoupalo do svého nejvyššího bodu toho dne. K obědu se podával tzv. dívčí sen neboli klobása zvíci minimálně 30 cm. Vnitřek chaty se poměrně rychle zaplnil a před odjezdem našich hrdinů se u pultu vytvořila fronta, za kterou byste v Kauflandu utržili padesátikorunovou poukázku za čekání, někteří hosté své pokrmy konzumovali přímo pod polední hvězdou hlavní posloupnosti typu G2, nedbaje škodlivých účinků jejího ultrafialového záření.

Následoval výstup na Dvorský vrch, kde se skupina musela chtě nechtě rozloučit se strojově vyřezanou stopou a pustit se do stopy, kteroužto vyšlapali předchozí návštěvníci těchto míst. Vyšší obtížnost pohybu byla nicméně bohatě vykoupena romantickou lesní krajinou. Následný sjezd patřil toho dne k tomu nejvýživnějšímu. Terén byl úzký a klikatý, naštěstí lemovaný únikovými zónami plnými prašanu, nadýchaného jako peřina. Tak proč si sem tam neustlat, že? Nad Stachelbergem dostihla naše sportovce jiná skupina, sestávající ze dvou příslušnic něžného pohlaví a dvou šílenců, kteří pravděpodobně neznají lyžařskou techniku zvanou pluh. Členové výpravy se pochopitelně nechtěli nechat zahanbit, a proto došlo k několika dalším žertovným kontaktům se sněhovou podložkou. Žádný z nich naštěstí nebyl tak tvrdý jako pád Ondřeje Banka, bojujícího v Beaver Creeku o světové medaile.

Zánovní rozhledna hochy nechala chladnými, jedná se totiž o čestnou čtveřici, pro které nápis „Zákaz vstupu!“ není prázdným sloganem (ne, vůbec se neobávali, že by jim byla nahoře ve větrném počasí zima). Při stoupání nad lom v Babí vyšlo najevo, že lesáci nelení ani v zimě a radostně zpříjemňují turistům cestování stejně jako obvykle. V tomto posledním úseku před Trutnovem se již definitivně potvrdilo, který tým má lepší formu (možná hrála roli i značka ski, kdo ví), a tak Fischer team na závěrečné občerstvovací stanici, jíž byla Dvoračka, musel na své druhy nedlouho čekat. Nedošlo přitom k žádným nehezkým a nekamarádským situacím, nikdo se nikomu neposmíval, dokonce ani tehdy, kdy se trojice ne-trutnovských rozhodla pro dopravu na parkoviště svých vozů prostřednictvím taxislužby. Jak by také někoho mohlo něco podobného napadnout, když se podařilo celou třicetikilometrovou trasu zdolat v rekordním čase a loučení druhů proběhlo za plného denního světla, že?
Lom
Byly to krásné chvilky a všichni zúčastnění se již nemohou dočkat dalších zajímavých výletů. SKOL!
Report sepsal  Zdeněk Kubík alias Jeczny, publikoval SmEjDiL.

Odkazy:

2 komentáře:

  1. Vůbec mě nebolela třísla, a už vůbec ne až do včerejška, kdepak!

    OdpovědětSmazat
  2. nj, to jsou ty klasici... kdybys se mnou brusil :)

    OdpovědětSmazat