Stránky

pátek 23. září 2016

Rychleby 2016 podzim


Dobrá, byl jsem tam poprvé a tak napíšu report. Nerad, ale Šmejdil rozhodl. On s Qbicem rozhodli že pojedu. Na svatební cestu! Podotýkám, že na svatební cestu bez ženy, kterou jsem si týden před tím vzal, navíc jsem spal v manželské posteli s Lukášem, a taky jsme tam měli dětskou postýlku. Asi provokace :)

Takže zabalit, nalodit, přes Polsko dorazit na místo a půl hodinky po příjezdu a rychlém ubytování, plni očekávání vyrážíme na trail. Já, Šmejdil, tatík a syn Kubíčkovci. První seznamovací trail byla klasika, Černý potok. Příjemná a pohledná záležitost. Jedeme, přišlapáváme a zatáčíme. To sice dělám na každé vyjížďce, ale tady je cesta vysypaná bílým štěrkem, a tak vím kam jedu a užívám si okolí. Nádhera! Ve Vidnavě jsme se zastavili na oběd. Chvilka rozmýšlení nad jídelním lístkem a pak při pohledu na asi 127-letého číšníka, který nezvládl objednávku jídla a pití zároveň, dáváme pivko a čekáme na smažák. Ano, sofistikovanou gurmánskou debatu jsme zakončili klasikou nad všechny klasiky. Platíme a razíme do Kovárny, tak se ubytovna (musím říct, že příjemná) jmenuje.

Akorád se potkáme s Gandalfem a spol., kteří přivezli soudek Krakonoše, pozdravíme, seznámíme se a jedeme na SuperFlow. Výšlap asi 550 výškových metrů trailem doktora Wiessnera byl famózní. podél čistého, svižného potůčku, po dřevěných lávkách a klikatící se cestičce, prostě úžasný. No a když je dokopec je i zkopec. Nahoře s Kubíčkem synem čekáme na ostatní členy (nebudu jmenovat) a hurá dolů. Paráda, krása, nádhera. Jen když je někde zákaz, tak by se tam prostě nemělo. Ale to my ignorujeme a razíme do třetího úseku, který je uzavřený kvůli těžbě. To by bylo v pohodě, kdyby nebylo nějakého lumpa (zk…..ýho pancharta) který nastražil za jeden skok špalky a SmEjDiL byl tak vostrej na brzdách, že šel přes kokpit. No nic, Lukas je OK a tak jedeme dál. Za půl hodinky sedíme na základně a probíráme dojmy, pijeme Příšerák a Lukas jí fazolový guláš. Ehm, to bude noc.



Na Kovárně už je naprostá většina bajkerů a tak narážíme soudek. Opět pohodička, pivko, buřtík a pan domácí Dlaždič, co přišel na Krakonoše, protože je z Náchoda a tam maj jen Primátora. :)
Kolik mohlo být hodin, asi 21:00, a přijel zbytek. Přímo z Belgie Pavel Horáček, Jirka Ponikelský a Honza But. Asi se mi to zdálo, ale měli už lehce naváto a tak sedli přímo k sudu a začala „zahajovačka“. Nijak to nebudu rozebírat, snad jen, že když se Milan Valenta převlékl do noční košile a rozpustil si vlasy, byl slovy: „Dobrou noc, Stázino!“ překřtěn, a taky stojí za zmínku hláška „dost bylo piva, pijeme Rádler“ a začalo se pivo řezat burčákem. Prostě jsme popili a na kutě. Já tedy nechtěně odešel dřív, protože jsem si byl dát telefon na nabíječku a upadl jsem do postele. Z kómatu jsem se probudil až ráno.


Snídaně, ranní hygiena, cvičme v rytme a tak dále …. to vynechám. V 9:30 jsme vyráželi s Lukášem na Vidnavský okruh, kde jsme potkali Milana, tedy Stázinu, Kubíčkovci jeli k lomu a pak za náma, Qbic, Horáček a Tomáš na Lipovou, a někdo spal a na kolo vůbec nesedl. :)

Vidnavský trail je 5 km dlouhé, skoro po rovince se klikatící kolečko. Pro nás XC ridery naprostá radost. Na oběd jedeme opět do báječné hospody na Vidnavském náměstí. Kolem jedné hodiny se začalo kazit počasí a tak valíme na základnu, stíháme to za minutu dvanáct. Prší až do večera a tak razíme asi v šesti do baru na kafe a pivko. Útulnej malej bar, kde jsem místním ranařům vysvětlil, že je potřeba se vyklidit, že jsme přišli MY! Super, pochopili a my objednáváme pivko u sestry pana Buba Gampa. Ta podoba byla dechberoucí. Poseděli jsme, pošprýmovali a asi bych to uzavřel. Jsem ženatý teprve týden. :)


V neděli mokro, deštivo a tak velíme k ústupu. Jen drsňák Honza Novotný nezná bolest a jede do bláta. Ostatní balí, uklízí a smutně koukají do kopců s traily.

Cesta domů proběhla jak jinak, než bez chyb, a já ulehám na kanape, zavírám oči, usínám a vím že na jaře jedu ZASE!