 |
| Polský vozík za kolo |
Letní sezóna bajkování skončila a na její závěr se Negerstvo vydalo sjet Rychlebský Stezky. Martin vyvolal hlasovačku o termínu a na základě výsledků, objednal od čtvrtka 20.9. , do neděle 23.9., oblíbený bydlení v apartmánu Kovárna. Přihlášených bylo nakonec celých 11náct Negrů. Jmenovitě: Martin, Petr, Zdenda, Tomáš, David0, David1, Pavel, Jirka, Jirka Jr., Lukáš a Já. Až na Zdenánka, jsme se do Černý Vody nakvartýrovali už ve čtvrtek 20týho září. Skupina ze Dvora Králové a okolí přijela natolik včas, že dala Černej potok a Vidnavu. Trutnovská skupina odjezd pozdržela, takže jsme dorazili až po naražení Krákory, za totálního soumraku. Majitelé baráku neustále bydlení vylepšujou. Horní patro má udělanou terasu a na zahradě přibyl osvětlenej aquapark. Hrnec a Dejf nám tak na uvítanou, ukazujou bílou velrybu. Po uvítání, vybalení a ubytování, si čepujeme pivsona. Martin je v tréninku, tak vybíhá ulovit pár kiláků. Jirkové smontovali gril, na jehož kouřícím uhlí vykonáváme obřad se špekuláčkama a klobáskama. Protože už zase oslavuju narozeniny a tentokrát 4cátiny, vytahuju 12tiletýho Napolióna, kterýho nechávám kolovat. Tentokrát nás není tolik, jako onehdá, proto je přízemí obsazeno Polskou výpravou. David0 eŠ sešel z nebeských výšin a polskou výpravu přivedl na pokec. Anglicko – Česko – Polská konverzace se rozeběhla, Napolión i pivo teklo proudem až do chvíle, než náhle Poláci odpadli spát a my je kolem jedný následovali. Ráno vstávám časně, několik osob s výrazem kaloně, mě kolem sedmý následuje, načež jdeme vyplenit obchody se snídaní. Pekárna a COOP nabídnul co mohl, jako jsou koláče, kefír, kafe, čaj i jiný cosítka. Najedený, umytý, vyzubený, vys…. vyrážíme na stezky. Po skupinkách stoupáme Wiessnerem pod Sokolí k Superflow. Po sjetí Floučka se setkáváme na RS základně. Doplňujeme tekutiny, někteří lehce svačíme. Několik Negrů jede na trejl Černý potok a Vidnavu. Ve Vidnavě si Jiří z dlouhý chvíle, prolejzá vyrabovanou fabriku a taky vlakový nádraží, měnící se na jakousi galerii. Tvrdý Negerský jádro se znova šplhá Wiessnerem pod Sokolí.
 |
| U Kance |
Navzdory mým proklamacím, ani letos Wiessnera nedokážu vyjet a tak tlačím. Aspoň si mohli spěchavci odpočinout. V druhým kole jedeme Biskupa, za kterým je čerstvá čená novinka Obelix. Jsou to pěkně vymazlený balvany, srovnaný do drsňácký stezky. Martin s Tomášem se nerozpakujou a jedou. Tož když oni, tak já taky. Hoplá, šuplá, dopr…!??x@%, sakra, stojím na vrcholu balvanu, čumím do 2m hluboký propasti a ňák se nemůžu odhodlat to sjet. Slejzám z bajku i z balvanu. Prdím vám na to! Sem vyhrál zdraví v lotérii?!! Potupně se lifruju zpátky na cestu. S ostatníma vyčkávám příjezdu M+T, pak se vracíme na trasu stezky Velryba. Přede mnou jedou kluci na hardech, kteří zastavujou na prudkých kamených sjezdech. Jakmile zastaví, tak už se ani já, na těch pruďákách nerozjedu, takže konec Velryby je úplně pasé. Ten, krom M+T nedáváme, až na Hrnce, kterej nám dneska ukazuje druhej kolokotoul, zakončenej telemarkem s jahodovou polevou. Ráno udělal při výjezdu Wiessnera první a tady na sjezdu druhej. Sláva! Jsme na cestě, ale vyhráno nemáme. Za cestou je zkratka na Tajemný, kterou nás několik taky schází po svých. Konečně nasedáme a jedeme. Tajemnej je pěkně drsnej, řekl bych, že víc než v roce 2012, kdy jsem ho jel poprvé ještě na hardtailu. Vůbec to klukům na těch kostitřasech nezávidím. Na konci Tajemnýho, plynule navazuje Mramorovej a pak nová část nazvaná HupCuk, zakončená cikcak položenýma kvádrama žuly. Sjezdy si pamatuju jako příjemnej rychlej sjezd k Hradisku, ale teď je to hardcore rozflákaná stezka. Nevím jak ostatním, ale mě se obnovilo zranění nazvaný „tenisový loket“. V mým případě je to „bajkerký loket“. Je čas oběda, jedeme teda ke Kaštánku. Před vchodem je áčko s pozváním do úplně jiný restaurace. Musíme do Restaurantu Černá Voda páč z Kaštánku je jen nálevna. Holt jedeme tam. Každej si dáváme co libo. Někdo jen polívku, já si dávám polívku a plněnou papriku s těstovinama. Po obědě jedou kluci Černou Vodu. Jsem nějákej padlej, tak se koupu a zalejzám si bucnout na pokoj. Lukas plánuje noční jízdu kolem potoka a nabíjí baterku. Když se vyhrabávám z pelechu, jsou už kluci zpátky. Ti provádějí hygienu, případně se ráchají v bazénu, potom odcházíme do Rychlebský Bašty. Čepujou tady Huhňáka a vařej různý bašty, jako dančí gulášek, kuřecí směs s bramboráčkama a tak podobně. Už za malou chvíli huhňáme blahem. V 17:15 nám apka WhatsApp sděluje, že poslední Negr přijel a právě jede Wales. O ½ hodiny pozdějc, Zdenda posílá další foto, kterak se hrabe pod pláštěm v duši a opravuje.
 |
| Výstavka kol |
Mezi tím furt Huhňáme. Lukas k sobě nikoho dalšího nesehnal, půjčuje si druhou lucernu, nasazuje sluchátka a po soumraku vyjíždí. My jeho počínání sledujeme pomocí apky Endomondo a v klidku Bašty si Huhňáme. Vracíme se na barák, kde už to zase jede. Gril je rozpálenej, stejně jako David0 eŠ, jenž vytahuje Tullamorku a nechává ji kolovat. Zdenda se vybaluje a zapojuje do kolektivního dění. Odněkud vyvstala potřeba vyřešit Kaloní otázku, zabředáváme do těžkých teorií a paradigmat, ze kterých se už nevylížeme do konce turnusu. Došlo i na takový finesy, jako kaloň v hudbě. Intelektuální debata spolu s al-koholem způsobila, že první jedinec 0 odpadá už v osum. Lukas se vrací z vyjížďky a jeho příjezd ohlašuje dunění nad Kladskem, spolu s větry a světelnými efekty, jako když přistává UFO. Zábava znovu graduje, přesunujeme se dovnitř v očekávání přicházející bouřky. Ta, se nakonec nedostavuje. Další kusy nás postupně odpadávají do postelí, ale spánkem hlahol nepřehlušíš. Poslední negr po půlnoci odpadl, kde byl. Zástupce vzdělanosti usnul uprostřed slova a místnosti. Vůkol se rozhostilo ticho, jenom déšť bubnoval do parapetů. Kdyby jenom furt někdo nepřerušoval naše chrápání, hlasitým ccccc. V takovým prostředí se fakt nedá spát. Brzo ráno za svítání vstávám. Bloumám po místnostech, hledám půlitr. Hle tu je poloplný!. Vařím si čaj do nalezenýho půlitru, snídám. Sem tam vyleze nějákej negr, aby zase zalezl. Kolem sedmý už je nás vzhůru víc. Děláme hygienycký opatření, mejeme si gezichty, zuby i jiný opotřebovaný části těla. Hemžení je v plným proudu. Protože jsem připravenej, vyrážím do Lipový jako první. Jedu vystoupat Wiessnerem pod Sokolí a po vrstevnici mířím k Žulovýmu vrchu. Pod Sokolím vytahuju triko s dlouhým rukávem, protože noční fronta přinesla děsný ochlazení. Ve stínu je asi tak 7° a na slunci maximálně 13. Druhá skupina Jiří, Jiří Jr. a David0 eŠ, jedou po silnici Přes Žulovou a Vápennou. Ostatní jedou o něco pozdějc rovněž Wiessnerem přes Žulovej vrch. Nikdo mě nesjel, tak pokračuju sám k Pod Medvědím kamenem. Fotím pohoří Pradědu a nemoha se nikoho dočkat, spouštím se kolem Arnoštova krmelce nad Pomezní jeskyň. V dálce vidím bajkera přijíždějícího od Vápenný. Z blízka je to Dejf, bědující nad negerským údělem. Směruju ho kolem fabriky na vápenec, kde úpí nad dalším stoupáním. Uklidňuju ho, že víc už do kopce nepojede. Za fabrikou se cesta svažuje a nepřestane až do Lipový. V Lipový se spojujeme s Jiříma a jedeme společně ke Kanci, kam usedáme na zahrádce do seslí, objednáváme si držkovou polívku a pití. Po osvěžení zůstává Dejf sedět, nechává si naTočit další truňk a my jedeme na Toč. Zbytek negerstva se mezitím projíždí po lipovských stezkách a osvěžení necháváj na potom. Obkroužil jsem třikrát Toč a jak se zdá, najednou jsem sám. Několik dlouhých minut čekám u vjezdu na stezky, jestli někdo nepřijede, ale nikdo se neukazuje. Sjíždím zpátky ke Kanci a zjišťuju, že bajky jsou napáskovaný na kulatině přičemž negerstvo sedí uvnitř. Usedám ke kolektivu na židli, objednávám si oběd.
 |
| Focení u balvanu |
Když jsme všichni najedený, přináší obsluha plnej tácek s panákama zelený. Digestiv zabírá. Šup a je tu další. Po třetím panáku vyrážíme zpátky do Černý Vody. Jiří a Jiří junior jsou už dávno pryč, jeli se projet přes Jeseník, Písečnou, Velké Kunětice, Starou Červenou Vodu až na základnu v Černý Vodě. I my jedeme. Stoupáme kolem vápenky na Pomezí. Tady se odpojuje David0. Jede zpátky přes Vápenou a Žulovou. On jede vlevo z kopce, my vpravo do kopce kolem Arnoštova krmelce k Jeseníku. Na Jižních svazích nad Jeseníkem pořizujeme společný foto před místním Stonehenge. Potom odjíždíme ke Krajníku, kolem Lesního domu a kolem potoku Lubina stoupáme pod Klen. Přijíždíme tak k Superflow z druhý strany. Po focení a odpočinku se spouštíme flowčkem dolů. První sekci sjíždíme společně. Ovšem od druhý se pole trhá. Do druhý sekce odjíždím poslední. Postupně se propracovávám dopředu. Předjíždím a míjím odpočívající bajkery. Nezastavuju, ale mezi dalšíma sekcema vyklepávám pazoury a furt mastím dál. Je to paráda, klopenky, menší dropy skáču jako nic. Na konci předposlední sekce předjíždím Hrnce.
 |
| Kaloň |
U Nový Červený Vody na mě hvízdnul, tak zvolňuju a společně jedeme poslední sekci k Základně RS. Podle Hrnce se sejdeme s Martinem a Tomášem v Baště. Jedeme tam, ale nikde tady nejsou. Tomáš pořizuje dětem Rychlebský bajky na Základně RS, tak se jdeme nejprve vyspršit a teprve potom se vracíme do Bašty na baštu a Huhňáky. Postupně přicházejí ostatní negři. David0 eŠ si se zelenou nedal pokoj ani tady. Je zima jako v psírně, dlouho se nazdržujeme a jdeme na společenskou místnost, sledovat TrailHuntera. Ještě si pouštíme Izera a Kalone z Indie. Pobaveni se jdeme uložit ke spánku. Zejtra jedeme domů. Ráno se všichni balíme a rozjíždíme k domovům. Všichni jsme celí, tak to by nás mohly manželky příště zase někam pustit. V příštím roce se zřejmě podíváme na další traily. Například v Mariánském údolí u Brna a v Jedovnici.
Odkazy na fotky:
Sdíleno z
http://slim2009.cz/?page_id=4138
Sepsal: Milan Valenta
