Po pár vyjížďkách s kaloněma a
po pár letech mně můj táta Crnec Hrnec přemluvil k tomu, abych
se zúčastnil společně s ostatními Negry podzimních radovánek v
Rychlebech. Čtvrtek devatenáctého jsem si tedy v kalendáři
zanesl jako den odjezdu.
Inu, krátce před polednem šofér
Lukáš zakotvuje svůj koráb u našeho náhradního domova. S sebou
přivezl mě, tátu nebo alespoň to, co z něho po posledních
alkozávodech zbylo) a naše bajky. Po zabydlení jsme již
naskakovali na sedla s touhou po naplnění našich žaludků, když
v tom se na místo činu přiřítil další člen výpravy – Jirka
a.k.a stýček ze Švédska a.k.a. Jamie Oliver a.k.a ten z
''HejKej''. Neotálel ani minutu a po rychlém pitstopu mířil s
námi směr Vidnava, kde jsme si U Jannise Klitorise dali na
posilněnou smažáka a pár vousatých piv. Po návratu zpátky do
Kovárny jsme uvítali další negroidní jedince, a to duo hrdých
nositelů židovského jména – David a David. Podání rukou
vystřídalo pár přátelských slov, aby se vzápětí narážel
sud lahodné Kamenice. Po chvíli degustace zlatavého moku se vyšlo
do ulic Černé Vody, kde se navštívila hospoda U Kašťánka, kde
se po určité době zjevil i poslední čtvrteční přírůstek –
Kaloň Honza. Večer jsme zakončili ve stylu intelektuálněhazardním,
kdy jednotlivci přebíhali od partičky šachů k mariáši.
Pátek ráno nás velmi neotřele a ve
velkém stylu probudil starší z Davidů, když na telefonu pustil
nekonečnou verzi kokrhání kohouta s ozvěnou. Jelikož venku panovaly
sibiřské podmínky, nezbylo nám nic jiného, než se vydat vstříc
doktoru Wiesnerovi. Na něm jsme trochu rozproudili krev a rozhýbali
svalstvo, abychom následně okusili i opačný pocit, sjíždění
SuperFlow. Plní dojmů a nadšení jsme se usnesli, že je čas na
dopolední siestu s tím, že po ní se opět osedlají naši oři.
Než se znovu šláplo do pedálů, počastovali náš svým
příjezdem i poslední dílky do kompletní kaloní skládanky.
Přivítali jsme se s mistrem světa v přejíždění veverek
Tomášem, opravářem pivních sudů Petrem, šampionem ve střední
váze Terminátorem Zdémolou a kalifornským surfařem Ladzou.
Následně jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna, která se jela
ještě jednou pokouknout na Vidnavský okruh a druhá, která jela
znovu zakusit opojné chvilky na maně rychlebských stezek. Večer
se nesl ve znamení Holby, družby s domorodci a prapodivnými
postavičkami z města Tomáše Bati a legrace. V roli budiče byl
tedy ráno David, ale roli uspávače si pro tentokrát vzal na
starost Zdenda.
Sobota už přinesla radostnější
teplotní predikce a my se vydali směr Lipová. Postupně jsme po
cestě ztratili oba Davidy (prvního hned při oblékání: pozn.
red.), projeli si Lipovské traily a pak se opět jako správná
foglarovská parta sešli U Kance. Cesta zpátky ovšem rozdělila
naší karavanu ve dví. Tělo mého tatínka lehce dávalo na
poznanou, že to není tak dávno, kdy dělal v lese Záboří
odpíchnuté Ritbergery, přičemž si drtil kosti jako čínský
medik. Já jsem po pátečním kamarádčoftu z kucima z Hané
neoplýval úplně závodní formou. A David eŠ už pomalu ale jistě
viděl serpentiny i na Route 66. Takže jsme se rozhodli, že se
odpojíme od zbytku, podíváme se na nějakou místní oslavu, kde
jsme si dali pivo Skotačivá veverka (což je vzhledem k tomu, že
jedna, (ale opravdu živá) ve stejnou dobu skotačila Tomášovi pod
kolem, řekl bych dost tématické) a posvištíme kratší cestou
domů. Večer proběhlo loučení U Kaštánka a v tento moment se mi
poslední chvilky zahalují do mlhy, která by se dala krájet,
tudíž....
…. k neděli můžu napsat už jen
to, že se jelo domů.
Z pozice benjamínka hodnotím tyto
čtyři dny s nadšením a s jistou radostí mohu říci, že s
pýchou nosím samolepku Rychlebky na mobilním telefonu a helmě,
čímž bych chtěl zároveň vzdát hold bravurní práci dvorního
kaloňografika Tomáše.
Hany ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat