Stránky

čtvrtek 31. října 2019

Jak jsme závodili Silver Cup

Trochu se zpožděním, ale přece! Když už ten závod jeli tři bratři v kaloním triku, tak by se to asi mělo sepsat …..
…. Silver Cup? A o co jako jde? Jo aha, tak to je pěkná kravina, to musím jet!
Tak to byla první reakce, když na mě v bajkerské svatyni U Šulců Petr Bořek
vybalil pravidla. Prostě se pojede z náměstí od kašny k Silverovi, tam každý vypije 5 piv a kdo to dá první, ten vyhrál. Jasné, stručné a nesmyslné.


24 srpna ve 14:00 stojíme na startu já, Lukáš a Dejf. Po zaplacení registrace jsme obdrželi číslo a začali sondovat terén. Všichni v klidu, žádný stres. Jede se pro srandu, ukončit prázdniny. Jarda Fletcher sedí na lavičce a nabízí zelenou (Aerodynamiku jelena, prověří jen Zelená!), to je blbost, na kole nepiju! Jeden odvážlivec to dává na neuvěřitelně pitomém kole s kočárkem vepředu. Pár dalších borců je připraveno si jen tak vyšlápnout na kole na pivko. Frajeři z Carla s.r.o. jsou nabuzení a chystají se už od začátku nasadit smrtící tempo. My tři kaloni máme jasno. Pohoda výlet, pěkně pospolu, pět piv a trocha zábavy, nic co by jsme běžně neuměli.

14:01 zazní startovní výstřel který vše změní. Pozvolné předstartovní kroužení kolem kašny se rázem mění v neúprosný špurt a to já nemůžu nechat jen tak. Lukáš a Dejf mají rozum a jedou piánko lesem. Já se vydávám lovit sprintery! Takže Palackého ulicí okolo tržnice do ulice Kotkovy, do prava kolem garáží a ke hřbitovu. Všichni po asfaltu a tak já taky. Pivo na čas nedám a tak zkusím alespoň zajet pěknej čas na kole, za kloně! Asfalt mi šumí pod koly, kličkuji mezi výmoly a najednou předjíždím jednoho závodníka za druhým a v tom se přede mnou zjeví SILVER v celé své kráse. Čas 18:01, šestý čas! Jsem spokojený, ostudu jsem neudělal a tak si jdu v klidu pro první pivko. To dám na EX a druhé na dvakrát. Třetí pivo si beru ven před hospodu a relativně v klidu popíjím. Náhle se zjevuje negerské duo Malý / Dvorský a já jim ukazuju tři razítka na předloktí. Oni řeknou jen “hovado” nebo kaloň? Co já vím a jdou si pro své první pivko. Vlezu za nimi do lokálu pro čtvrtý kus Krakonoše a v tom při pohledu na zničeného Patrika Hroneše, který se pere s polovinou třetího a při ocheckování situace zjišťuji, že na tom nejsem vůbec špatně a tak pouštím čtvrté pivko opět na EX. A s pátým už jsem přichystán venku u cílového stolku a snažím se to tam nacpat. Jde to fakt těžko. Žaludek je plný a kdybych to vypil rychle, určitě bych hodil šavli jako Balaton a to by byla diskvalifikace. Rozhlížím se a nikde nikdo kdo by finišoval. Tak prostě dopíjím a čekám až žaludek pošle něco málo směrem k močovému měchýři. Ono to vypadá na první místo, v to jsem ani ve snu nedoufal. Ovšem najednou se vedle mne zjevuje Bořek sr. a Háček. Bořek vytlemený, Hak soustředěný. Já ovíněný. Z ničeho nic se Bořek hecne a pivo pošle na první místo. Na to nemám sílu reagovat. Koukni do prava a tam se na druhé místo chystá Hak. To tedy ne! zmobilizuji poslední síly a dopíjí na druhém místě,
Hak vteřinu po mě! Čistě technicky jsem měl být samozřejmě první. Bořek i Hak si po dopití trošičku odplivnuli a to by se mělo diskvalifikovat! Nechávám to ovšem bez povšimnutí, protože přej a bude ti přáno. Raduju se z druhého místa v čase 38:38! Velké ovace, přijímám gratulace, fandím zbylým negrům i civilistům. S úlevou si jdu pro první (celkem šesté) postartovní pivíčko a to si vychutnávám, v klidu a míru. Po druhém postartovním dopíjí i Lukáš a po chvíli i Dejf.



Závod tedy skončil, zúčastnili jsme se, uspěli jsme, ostudu jsme (zatím) neudělali a tak se bavíme a popíjíme. Jenom že v ten nejnevhodnější čas se zjevuje rodina a že mě svezou domů. Kuba běhá hrdě s mou medailí ve tvaru automobilky Renault a Léňa se baví s okolím a k nástupu do auta mě nedokázala přesvedčit. Simča taky nevypadá přesvědčivě a tak se rozhodujeme, že domů pojedeme na kolech. Opatrně, pomaličku, tak jako už tolikrát. Moje paní odjíždí. Simča taky, tu jsem stačil po osmém pivu i trošičku naštvat (což hned v pondělí mylím úsměvem a omluvou úspěšně žehlím). Dávám posledního devátého krakonoše a velíme k ústupu. Už samotný nástup na bajk byl komický a vypadal jako předzvěst srandovní cesty domů. Podařilo se, nasedli jsme a vyjeli ten ničivý stoupák hned za hospodou. projedeme rovinku a dohadujeme klidnou jízdu lesní, širokou cestou domů. Jenomže jsem vylitej jak váza a tak velí doprava a Sedláčkovou cestou. Chytnou mi saze a mizím pod kopcem. Tady si toho už moc nepamatuju a jen tuším že mi blbě vyrostlý a v lese nečekaný kořen vyráží rodla z rukou a já letím na pravé rameno. Posadím se, rozhlížím se a vidím Jak kamarád Lukáš fotí a druhý kamarád Dejf čůrá. Volové, já asi umírám! No nic, chlapci udělají co musí, zasmějí se a čekají až zase nasednu. Opět komická vložka při nasedání a k tomu trochu nenápadné bolesti. Nenápadné asi vlivem devíti dávek dvanácti stupňových anestetik. Teď už pojedeme pomalu rozhodl Lukáš a opravdu jel celou cestu vedle mě, dával na mě pozor a spolu z Dejvem jsme dorazili až domů. Oddechli si, že mě mají z krku, rozloučili se a odjeli.


Závěrem děkuju za spoluúčast, doprovod, asistenci a jen tak na okraj zmíním že příští ročník jedu zase i když byl tento trochu bolavý. Tři zlomená žebra, prasklá lopatka a silně zhmožděná ramena! Důležité je, že se bajku nic nestalo, kosti srostly a pojistka zahojila šrámy na duši.


DON'T DRINK & DRIVE!!!
Pavel :)

https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157710549289812

pondělí 21. října 2019

Blinduro podzim 2019

     Jako obvykle se k mejm choutkám přizabít se na trochu těžších sjezdech nikdo nepřidal, takže jsem zase vyrazil sám. Někoho možná odrazuje fakt, že jsou to závody, ale já fakt nejedu na umístění, chci si prostě zkusit něco novýho, případně se podívat tam, kde jsem ještě nebyl. A to ať jde o enduro, nebo třeba orienťáky, na který jsem teda naštěstí sehnal Novoje.

     Takže k věci. Jelo se z parkoviště skicentra Bukovka v Červený Vodě, to je po cestě z Jablonnýho nad Orlicí do Šumperka, takže dostupnější než dosavadní Valašsko, kam jsem nakonec nikdy nezavítal. Účast byla dost hojná, nějakejch 350 kusů a kusic, takže to vypadalo, že to bude relativně na pohodu. Prezence byla do 10 ráno, přijel jsem akorát, pak byla rozprava, kde jsme se dozvěděli takový ty věci jak je to značený apod. Byla mlha jaxviň a docela i kosa, ale pozdějc na kole to už šlo. Jelo se ve vlnách po dvaceti lidech, první jela v 11, poslední o půl třetí, já jel o půl druhý. Trochu mě zaskočila kombinace informací, že to je nějakejch 20 km, a že se teda uvidíme asi za 3 hodiny. Asi to zase přehnali se stoupáním, no.

     Sranda na těchhle závodech je, že v kopci nemáš pocit, že jsi trapák. Většina borců jede na kašpárka, teda pokud jede. Spousta jich to prostě tlačí. Však proč ne, limit tentokrát žádnej nebyl, takže šlo jenom o to, dostat se nějak s kolem na start a sjet to dolů.

     Poprvé jsem měl s sebou integrálu, plánoval jsem si ji připnout na bágl a jet v lehčí klasický helmě nahoru, ale i když jsem kolem sebe hledal docela dlouho, nikdo takhle nejel. Kdo měl klasickou integrálu, prostě ji měl na hlavě. Tak jsem to tak udělal taky... a příště si ji připnu na bágl, protože když ti buší srdce v uších a lapáš po dechu, tak tě to prostě trochu sere. Jo a taky jsem si od Horejska pučil GoPro. Tak jsem se chvíli hrabal v tom kufříku, nakonec našel postroj a připnul si to na svou mužnou hruď.

     Zkušeně jsem jel docela nalehko, a taky že jo, za chvíli začali borci, který vyrazili v bundách, postupně zastavovat a svlíkat se. Sice byla ta mlha, ale je tam krásnej listnatej les, všechno super barevný, listy se všude kolem tebe zvolna snášej na zem, no romantika prostě. No a pak, asi po půlhodině stoupání, mineš viditelnej úsek erzety. Padák jak kráva, stojí tam připravená Horská služba. Hned je ti líp.

     Na start 1. erzety to nakonec trvalo asi tři čtvrtě hodiny, přičemž poslední metry vedly po sjezdovce - takže pěšky. Horší teda bylo, že stejná cesta vedla po sjezdovce dál na start dvojky. No uvidíme. Přepadla mě lehká nervozita, takže jsem při startu nezapnul kameru, vzpomněl jsem si v terénu, a abych vás neochudil, při zapínání jsem málem hodil tlamu. Škoda, že baterka vydržela 17 sekund :) Trať byla dost z kopce, ale krásně připravená - hrabanka, vole! To jsem neznal. Krásně to drží, akorát teda když jedeš jako dvěstěpadesátej, tak už jsou tam vyndaný ty podkladový šutry. Ale bylo to moc pěkný. A tam jsem teda poprvé zjistil, že nemám natrénováno. Ono totiž jak stojíš na brzdách, tak ti pak dojde síla na brždění :') Takž jsem si tam dal za povzbuzování čumilů typu: "Nebrzdi! Poď! Neboj!" apod. i takovou malou pauzičku. Čas nakonec i tak docela v pohodě, asi se tam někdo vybál ještě víc. Nejrychlejší jeli těsně nad 2 minuty, já krásnejch 4:26.

     A znova nahoru. A po sjezdovce. Pěšky. Až ke stanici lanovky, takže jsem zdolal vrchol Bukovky. Viditelnost asi 10 metrů. Tam se už dalo zase nasednout a za chvíli to začalo padat dolů. Start dvojky na vedlejším vrcholu Na Planiskách. Už jsem teda jako věděl, že úplně zadarmo to nebude, poněvadž na jedničce jsem se lehce vybál, ale říkal jsem si, že to mohlo bejt horší. Nebo delší. No a co myslíte? Dvojka byl porod. Chvilku pěšinka a pak to uhlo do borůvčí - výhoda pozdního startu spočívala aspoň v tom, že už to bylo projetý. První vážnější problémy, jedna tlama do šutrů, ale jen jsem si narazil bok a odřel ruku (pod chráničem). Pak to vedlo do lesa do hrabanky, ale tohle už byla jiná. Každou chvíli musíš sjet stěnu jak prase, zatáčky jsou s oblibou na kopečku, celý to je trochu moc odkloněný, no, posuďte sami z videa, který jsem pořídil na druhou baterku. Do cíle jsem doběh slušně prošitej, ale celej. Čas nakonec na to trápení taky v pohodě, nejlepší jeli pod 5 minut, já to dal pod třináct :-D

     A pak už jen vystoupat zpátky nahoru, sjet ke startu trojky, kterej jsme míjeli cestou na dvojku, u toho zamávat na ředitele, co nás jezdil kontrolovat na čtyřkolce, což není nikdo jinej než trojitej mistr světa ve 4X. Z trojky jsem byl už předem připosranej, ale pak někdo říkal, že by měla výst po trailu - je to totiž tak trochu bikepark, víme? No a ono jo, bylo to super, skoro flow. No, skoro, chápejte. I pár muldiček, ale nic, co by se nedalo objet nebo prošlápnout, to bylo prostě v klidu. Teda, bylo by, kdybych už nebyl paralyzovanej strachem, co se tam zase objeví. Ale nic se neobjevilo, já to zajel za necelejch 8 minut, zatímco ani pánové Žilák s Tejchmanem se nedostali pod 5. Takže dobrý.

Před startem 3. RZ
     Celkem na cestě tři a půl hodiny, najeto 19 kilometrů, podle Stravy jsem hodinu strávil čekáním na starty, občerstvováním či chcaním.

     A protože jsem usoudil, že prostě nemám formu a neděli bych taky třeba nemusel přežít, tak jsem odevzdal čip a odfrčel domů. Nejdřív jsem si teda říkal, že to bylo těžký trochu moc, ale teďka už sem zase hrdina, takže na jaře jedu zas! A jestli nikdo nepojede se mnou, tak... tak... tak pojedu sám! A basta!

středa 16. října 2019

Podzimní K1A sólo

Úvodem napiši jen to že jsem si říjnovou K1A doma neprosadil. Ale Jirka Ponikelský byl neoblomný. A i přesto, že to formálně s Hrncem odpískal, jel stejně. Má můj obdiv. Počasí mu přálo. Zde je pár řádku z negerského Jabber chatu:

(12:25:34) SmEjDiL: Jiro kolik jsi ujel Km? Ty nemas zadne mereni :-( Nepochopil jsem bloudeni ve smrckach.
(12:26:02) SmEjDiL: Jses umanutej mezek :-)
(14:00:40) obojetnik opustil místnost.
(15:37:28) jira opustil místnost.
(19:38:05) obojetnik [obojetnik@njs.netlab.cz/nb] vstoupil do místnosti.
(20:30:03) obojetnik opustil místnost.
(22:40:05) jira [jira@jabber.cz/nb] vstoupil do místnosti.
(23:01:45) jira: mno asi to chce osobní referenci, šlo o zelenou a modrou ze Špindlu - Dolská, jsou tam 2 souběžně a nevěnoval jsem tomu pozornost a byl spokojenej, že mám dobrý směr a jedu chvilku do kopce, pak už jsem se kochal panoramatama a za přehradou pěknou cestičkou v lese, která končila cestou sotva pro pěší. sjel jsem k "infocentru" pod Špindlem a stoupal do lesa nad Michlův mlýn. Tam jsem se chtěl napojit zpátky na cyklo, ale ta zelená byla opět pěší, navíc vrstevnice pořád nahoru po šutřech (kolo bych musel hodit na záda, ale tam jsem měl krofkařův bágl :) takže jsem to dojel po modré do Herlíkovic a Strážné.
(23:04:37) jira: hele, odhad okolo 55-60km. Výrovka do Pece mě trochu zastrašila, dole v Peci jsem měl kapičku u nosu, byla mi už kláda
(23:10:52) jira opustil místnost.
(23:11:14) jira [jira@jabber.cz/nb] vstoupil do místnosti.
(23:14:30) jira: jo jinak, největší chyba byl oběd ve Strážném (potíž, že jsem na tom zdržení dostal velký hlaďák), potom to nekonečný stoupání k Frisovým boudám bylo za hranicí morálky a nepřidalo mi ani několik elektrokol, který mě minuly!!! Skoro jsem jim chtěl strkat klacky do drátů
(23:16:55) jira: jo a poslední poznámka redakce, koupil jsem návleky na boty a bez nich můžu po minulém pondělí zodpovědně prohlásit, že bez nich bych to zabalil už na Mísečkách. Super, mít nohy v suchu a teple
(23:16:58) jira opustil místnost.
(16.10.2019 06:38:10) obojetnik [obojetnik@njs.netlab.cz/nb] vstoupil do místnosti.
(07:45:40) obojetnik opustil místnost.
(07:45:50) obojetnik [obojetnik@njs.netlab.cz/nb] vstoupil do místnosti.
(07:48:38) obojetnik: hmm, tak je škoda, že z toho nakonec bylo jen pár fotek na FB a zpráv tady v konfeře, kde si to skoro nikdo nepřečte.. Už máš v podstatě hotovej report, tak šup s tím na negri.cz!










Zdroj: Fotky na FB