Stránky

pondělí 21. října 2019

Blinduro podzim 2019

     Jako obvykle se k mejm choutkám přizabít se na trochu těžších sjezdech nikdo nepřidal, takže jsem zase vyrazil sám. Někoho možná odrazuje fakt, že jsou to závody, ale já fakt nejedu na umístění, chci si prostě zkusit něco novýho, případně se podívat tam, kde jsem ještě nebyl. A to ať jde o enduro, nebo třeba orienťáky, na který jsem teda naštěstí sehnal Novoje.

     Takže k věci. Jelo se z parkoviště skicentra Bukovka v Červený Vodě, to je po cestě z Jablonnýho nad Orlicí do Šumperka, takže dostupnější než dosavadní Valašsko, kam jsem nakonec nikdy nezavítal. Účast byla dost hojná, nějakejch 350 kusů a kusic, takže to vypadalo, že to bude relativně na pohodu. Prezence byla do 10 ráno, přijel jsem akorát, pak byla rozprava, kde jsme se dozvěděli takový ty věci jak je to značený apod. Byla mlha jaxviň a docela i kosa, ale pozdějc na kole to už šlo. Jelo se ve vlnách po dvaceti lidech, první jela v 11, poslední o půl třetí, já jel o půl druhý. Trochu mě zaskočila kombinace informací, že to je nějakejch 20 km, a že se teda uvidíme asi za 3 hodiny. Asi to zase přehnali se stoupáním, no.

     Sranda na těchhle závodech je, že v kopci nemáš pocit, že jsi trapák. Většina borců jede na kašpárka, teda pokud jede. Spousta jich to prostě tlačí. Však proč ne, limit tentokrát žádnej nebyl, takže šlo jenom o to, dostat se nějak s kolem na start a sjet to dolů.

     Poprvé jsem měl s sebou integrálu, plánoval jsem si ji připnout na bágl a jet v lehčí klasický helmě nahoru, ale i když jsem kolem sebe hledal docela dlouho, nikdo takhle nejel. Kdo měl klasickou integrálu, prostě ji měl na hlavě. Tak jsem to tak udělal taky... a příště si ji připnu na bágl, protože když ti buší srdce v uších a lapáš po dechu, tak tě to prostě trochu sere. Jo a taky jsem si od Horejska pučil GoPro. Tak jsem se chvíli hrabal v tom kufříku, nakonec našel postroj a připnul si to na svou mužnou hruď.

     Zkušeně jsem jel docela nalehko, a taky že jo, za chvíli začali borci, který vyrazili v bundách, postupně zastavovat a svlíkat se. Sice byla ta mlha, ale je tam krásnej listnatej les, všechno super barevný, listy se všude kolem tebe zvolna snášej na zem, no romantika prostě. No a pak, asi po půlhodině stoupání, mineš viditelnej úsek erzety. Padák jak kráva, stojí tam připravená Horská služba. Hned je ti líp.

     Na start 1. erzety to nakonec trvalo asi tři čtvrtě hodiny, přičemž poslední metry vedly po sjezdovce - takže pěšky. Horší teda bylo, že stejná cesta vedla po sjezdovce dál na start dvojky. No uvidíme. Přepadla mě lehká nervozita, takže jsem při startu nezapnul kameru, vzpomněl jsem si v terénu, a abych vás neochudil, při zapínání jsem málem hodil tlamu. Škoda, že baterka vydržela 17 sekund :) Trať byla dost z kopce, ale krásně připravená - hrabanka, vole! To jsem neznal. Krásně to drží, akorát teda když jedeš jako dvěstěpadesátej, tak už jsou tam vyndaný ty podkladový šutry. Ale bylo to moc pěkný. A tam jsem teda poprvé zjistil, že nemám natrénováno. Ono totiž jak stojíš na brzdách, tak ti pak dojde síla na brždění :') Takž jsem si tam dal za povzbuzování čumilů typu: "Nebrzdi! Poď! Neboj!" apod. i takovou malou pauzičku. Čas nakonec i tak docela v pohodě, asi se tam někdo vybál ještě víc. Nejrychlejší jeli těsně nad 2 minuty, já krásnejch 4:26.

     A znova nahoru. A po sjezdovce. Pěšky. Až ke stanici lanovky, takže jsem zdolal vrchol Bukovky. Viditelnost asi 10 metrů. Tam se už dalo zase nasednout a za chvíli to začalo padat dolů. Start dvojky na vedlejším vrcholu Na Planiskách. Už jsem teda jako věděl, že úplně zadarmo to nebude, poněvadž na jedničce jsem se lehce vybál, ale říkal jsem si, že to mohlo bejt horší. Nebo delší. No a co myslíte? Dvojka byl porod. Chvilku pěšinka a pak to uhlo do borůvčí - výhoda pozdního startu spočívala aspoň v tom, že už to bylo projetý. První vážnější problémy, jedna tlama do šutrů, ale jen jsem si narazil bok a odřel ruku (pod chráničem). Pak to vedlo do lesa do hrabanky, ale tohle už byla jiná. Každou chvíli musíš sjet stěnu jak prase, zatáčky jsou s oblibou na kopečku, celý to je trochu moc odkloněný, no, posuďte sami z videa, který jsem pořídil na druhou baterku. Do cíle jsem doběh slušně prošitej, ale celej. Čas nakonec na to trápení taky v pohodě, nejlepší jeli pod 5 minut, já to dal pod třináct :-D

     A pak už jen vystoupat zpátky nahoru, sjet ke startu trojky, kterej jsme míjeli cestou na dvojku, u toho zamávat na ředitele, co nás jezdil kontrolovat na čtyřkolce, což není nikdo jinej než trojitej mistr světa ve 4X. Z trojky jsem byl už předem připosranej, ale pak někdo říkal, že by měla výst po trailu - je to totiž tak trochu bikepark, víme? No a ono jo, bylo to super, skoro flow. No, skoro, chápejte. I pár muldiček, ale nic, co by se nedalo objet nebo prošlápnout, to bylo prostě v klidu. Teda, bylo by, kdybych už nebyl paralyzovanej strachem, co se tam zase objeví. Ale nic se neobjevilo, já to zajel za necelejch 8 minut, zatímco ani pánové Žilák s Tejchmanem se nedostali pod 5. Takže dobrý.

Před startem 3. RZ
     Celkem na cestě tři a půl hodiny, najeto 19 kilometrů, podle Stravy jsem hodinu strávil čekáním na starty, občerstvováním či chcaním.

     A protože jsem usoudil, že prostě nemám formu a neděli bych taky třeba nemusel přežít, tak jsem odevzdal čip a odfrčel domů. Nejdřív jsem si teda říkal, že to bylo těžký trochu moc, ale teďka už sem zase hrdina, takže na jaře jedu zas! A jestli nikdo nepojede se mnou, tak... tak... tak pojedu sám! A basta!

Žádné komentáře:

Okomentovat