Stránky

středa 30. září 2020

Kareš 2020

 

Kouty nad Desnou 24.-27.9.2020

Podzimní soustředění bajkerů ve středisku vrcholového chlastání „Pasťák“ v areálu lyžařsko-bajkerských zlosynů, Kouty nad Desnou je minulostí a tak neuškodí připomenout si těch pár prchavých okamžiků.


Tradiční návštěva Rychleb ztroskotala na zaplněnost ubytovacích kapacit, nezbylo než najít lokalitu s volným ubytováním. Tomáš projevil zájem sjet se na Kareši v Koutech a asi už tehdy kul nějakou tu pikli nebo co. Booking nabídnul ubytko v Pasťáku pro 14náct zlosynů ve třech zamřížovaných celách. Bylo to ubytko bez penze, avšak s elektrickým sušákem bot, televizí, několika noži, kastroly na vaření a wellnes umístěným na zahradě. Výběr škváry na předčasný zaplacení se jako obvykle vleklo, ale nakonec se suma sešla a tak jsme se mohli utrhnout ze řetězu. Většina zlosynů převážně ze Dvora a okolí, pár i od jinud, sebrala rodině fuhrwerk, vyplenila obchod se zbožím pomíchaným, naložila kumpány, jejich cajky a vyrazila nach Winkelsdorf. Né tak Tomáš, jenž mi předal bágl s klobásou, svěřil bajk a šel ještě něco podělat do háku s tím, že za náma přijede do večera na „favouši“. Nic nedbal mýho varování, že jen šílenec jede do Koutů na kole, vždyť je to 160kiláků. Tak se stalo, že jedu přeplněným autem z Trutnova sám. Původní plán navštívit Bike park v Dolní Moravě vzal za svý z časových důvodů, i když… Vlasta a David řečený „sandál“ se na tamních trailech povozil. Okolo ½ dvanáctý se nás dobrá polovina chovanců nacházela u Pasťáku. Jenže recepice nepřijímala, neb plánovanej příjezd byl dohodnutej na 15tou hodinu,  

tak se u aut převlíkáme do bajkerskýho a jedeme najít „Kareš“. Bike park Kareš nacházíme zcela opuštěnej, zavřenej a s informací, že funguje jen do konce prázdnin. Trochu zklamaný se přesunujeme k lanovce pod Medvědí horou, kde u kasy školník školí obsluhu z vydávání jízdních dokladů. Nejdřív si pořizuje celodenní jízdenku, ač je poledne. Jenže když viděl, že zbytek si kupuje bodovku na 6 jízd, rozhání frontu, vytvořivší se během jeho vrkání na obsluhou a dožadoval se výměny. Obsluha nezpanikařila, zcela jasně poznala klienta Pasťáku, jak podle chování, tak podle jednotnýho oblečení, tudíž výměnu udělala bez jakýchkoliv caviků. Vybaveni jízdenkou odjíždíme k lanovce, díky který se zcela hladce ocitáme nahoře. Mezi tím Vlasta s Davidem řežou zatáčky Selskýho a Mamutího trailu v Dolní Moravě, zatím co Tomáš na „favouši“ vyvrcholil na Šerlichu a co nevidět se vrhne i na Králíky. Jako první jízdu na rozehřátí dáváme modrou „Uhlířskou stopu“. Někde je spíš červená, ale většinou je to pohodovka. Při druhý jízdě se vrháme na „Starou medvědici“. Konečně trocha tý techniky. Dropy, lavice, rolety, klopky, rozdvojení lajny a zase spojení, sešup mezi šutráky uááá a sme zase dóle u lanovky, jen je nás o několik negrů míň. Opozdilci se někde loudaj, tak jedem nahoru bez nich. Ještě jednou „Medvědici“, pak šup na černou lajnu „Koutíkův sen“. Nejdřív ale něco slupnout a popít u stánku s frontou a špekem sjetou obsluhou. Koutíkův sen byl místy dost černej, ale dal se přežít. Při čekání na spuštění lanovky se objevil Zdenda, přijezdvší ze Šumperka od nejlepšího přítele člověka, tchýně. Natěšenej se s náma vrhnul na medvědici. Opozdilci z předešlý jízdy se opět neobjevili, postrádáme Buťáka ( alias Janko Tlačiče ), Lukase i s jeho Bitkoiny a Jirku Póňu. Neva, jedeme Hřebenovku kombinovanou s modrou lajnou. Naše poslední body dne padnou opět na Starou medvědici. Zdenda nebyl ještě dost vydováděnej a jede nahoru dát další lajny. My se jedeme ubytovat. Tomáš se tou dobou kochá číslem 100 na cyklokompjůteru někde u Králik. To za Pasťákem v „Hospůdce na Jedno“ nás vítá Švábik, spolu dáváme jedno a pak nás jde ubytovat. Vybalujeme. Za několik minut po instalaci sudu je slyšet: „Poď, poď, poď, poď!“ (pro později narozené: „vrrrr,vrrrr,vrrrr“ 🙂 ). Sprchujeme si bajkery, zatím co Tom je někde v díře u Hanušovic. Jdu na pizzdu do Hospůdky. Cestou zpátky vidím, že Vlasta a Dejf jsou z DMka taky v Pasťáku. Z apartmánu č.9 se stal výčep, společenská místnost a ošetřovna. Lukáš se přišel zeptat, jestli nemáme dezifikci. Hleďme, máme první mrtvolu! Prej šup a bylo to! To znám :-). Po Lukasově ošetření se sesedáme venku u pivka a Tomáš pořád šlape. Z Hanušovic to má jen kousek přes Přemyslovský sedlo a s 350ti metrovým převýšením. Hrdina a šílenec se zjevuje se soumrakem s nohama 154km od TU. Ukazuje se Jirka Pavel nová posila. Mám za to, že ho spolu s Vlastou a Dejvem uvidím až zase v neděli. Zábava se rozproudila, hra v „Klásk“ propukla, ale všeho s mírou. Kolem jedenáctý šlus a spát. Ráno na nás čekaj Dlouhý stráně. Předpověď na zejtra není příznivá, má bejt střídavě hnusno a sem tam ještě hůř. Ráno je jako malovaný, oblačnost tak nízká, že vytrčit hlavu ze dveří, uděláme si bouli. Cela č.9 se po snídani rozhodla k odjezdu na Dlouhý stráně. Z jiných cel se o něco pozdějc vydávaj k lanovce a taky jedou k vrcholu. Jenom o dvou Negrech je jistý co opravdu dělaj: Mrtvola Lukáš je potlučenej, takže odpočívá a Zdenánek se po snídani v hotelu Dlouhý stráně vydal na svatbu. Bereme si kola z kolárny a v drobným mrholení odjíždíme po silnici k první serpentýně směr Jeseník, kde odbočujeme do údolí Divoký Desný vedoucí nejdřív ke spodní nádrži přečerpávací elektrárny. Občas lehce pršánkuje, ale v údolí nefouká, tak to prozatím jde. Musíme se dostat z 5set70ti do 1333metrů n/m to je sotva 762metrů nahoru. Ke spodní nádrži se počasí drží na uzdě, ale jakmile se dostáváme do ¾tě kopce nad spodní nádrž, vjíždíme do mraků a mrholení je víc než intenzivní. U odbočky Uhlířský cesty se k nám od lanovky přidávají další negři. Ale s každým metrem je vidět hůř a hůř. Jakmile se vyhoupneme nad obzor, který není díky mrakomlze vidět, přidává se silnej vítr. Na posledním úseku mi čelo pelotonu ujelo někam do mlhy. Asi se blíží vrchol, protože vítr se změnil ve studenej vichr a hustě mží, až to fláká do gezichtu. Z mlhy se vynořuje barák pod hrází. Dál to jde jen po schodech. Proti mně se vrací Hrnec, Palec a Tom. Vylezu na korunu hráze, do gezichtu mě uhodí ledová rána. Vidím úplný hovno, slyším fjúúúú a šplouchání severního ledovýho oceánu. Lezu dólu kde v úkrytu vstupu do boudy si všichni oblíkáme všechno, co máme. Pak odjíždíme k okružní jízdě okolo koruny horní hráze. Peloton se trhá a schází se až v Pasťáku. S Tomem, kterýho vidím, jedeme stejnou cestou kolem spodní nádrže. Palec, Hrnec a asi i jíní jedou Uhlířskou cestou a k Pasťáku se dostávaj od Kociánova skrz Rejhotice. Vyždímat hadry, rozvěsit je na topení, boty píchnou na sušák, sprcha, jídlo. Několik magorů slovy dva, Hrnec a Palec se rozhodli použít wellnes na zahradě. To se zvrhlo skoro v železnýho muže. Bajk měli za sebou, v bazénu se málem umlátili při motýlku, takže stačilo uběhnout pár kiláků skrz Loučnou zcela bos a nah a to se taky stalo. Jen co se ti dva triatlónisti vrátili a jen co učinili intervivárium pro Allgemeine molitan zeitung , mohl začít kulturní program. Tomáš pustil odpolední celovečerák s příznačným názvem Pasťák. Několik negrů hrálo Klask, sem tam si někdo bucnul. Film skončil smrtí hlavního protagonisty, Klask playeři dohráli a mrtvoly na postelích obživly a řkly : „Jdem do Bijáku, je to kousek za rohem!“ Všichni přítomní se ihned po úpravě zevnějšku odebrali pěšky povečeřet do  

Restaurantu Biograf. Že prej za rohem?! Šouráme se 3kiláky a fakt je to za několika rohy. V tomhle bijáku se sice žádnej film nekoná, ale bar má co nabídnout. Jirka Ponikelský z chodu objednává pro všechny koksák (rum, cukr a 3 zrnka kafe) jako welcome drink. Obsazujeme místa pod plátnem a protože máme hlad i žízeň, objednáváme si co hrdlo ráčí. Někdo guláš, někdo hambáč, jinej třeba ovocný knedlíky, ale všichni pívo. Zábava v rytmu molitanu se rozproudila. Kde se vzal, tu se vzal svatebčan Zdenánek a s ním Metromolitan. Ještě pár piv a pár nemravných návrhů obsluze a bude o tom psát Cosmomolitan. Přiblížil se čas odfrčet zpátky do Pasťáku, takže platíme a odcházíme nočním Kociánovem na vlak do Loučný. Začíná kapat a těsně před příjezdem Regiomolitanpantera už slušně leje. Na konečný v Koutech vystupujeme a šupem do Pasťáku. Lukáš nalejvá jakejsi dojč utrejch Asbach, což je 8mi letá brendy. Ještě několik piv na dobrou noc, párkrát Klásknout, fláknout sebou na molitan a spát. Venku leje a leje. Ráno leje a je hnusno. Lukáš a Štěpán odjíždí domů. Většina 9tky se po devátý vydala vlakem do Velkých Losin zaplavat si v termálu. Já si hovím u telky a hnípu. Lehce po 14tý jsou plavci zpátky a ihnet se chystáme vyrazit bajkovat. Venku se skoro vyčasilo už neleje, jenom je hnusně vlhko, i tak v 15:15 vyrážíme směr Ješť….  Altfótr. Z hlavní silnice odbočujeme a začínáme stoupat k Petrovce. Peloton se trhá už na začátku stoupání po vyprázdnění balastních nádrží. Ještě dost daleko za první serpentýnou vidím odpoutávající se trio Hrnec, Palec, Tom a za sebou Honzu s Jirkou. Avšak už po třech kilákách jedu úplně sám, blíž mrakům a infarktu. Na rozcestí u Petrovky odpočívám. Nikdo nikde, tak zase vyrážím. 

Asfaltka skončila, dál vede lesní cesta a ta se ještě víc naklonila. Začíná foukat a tak trochu vjíždím do mraků. Vítr sílí, síly ubejvaj. Tlačím asi 100metrů. U Kamzíku se cesta narovnala, ba se i trochu sklonila, ale po kiláku zase zprudka stoupá a mění se povrch na placáky a štětování. Zase tlačím. U Slatí se zase dá jet. Za horizontem se placáky mění na dřevěný povaly a u Švýcárny na rozflákanou asfaltku. U Švýcárny nikde nevidím bajky kluků, takže pokračuju. Cesta zase stoupá a ledovej fučák bere síly. Kvůli zimě si oblíkám zimní bundu. Blížím se k rozcestí pod Pradědem, mraky houstnou, vítr sílí, síly docházej. Za rozcestím by měl bejt vidět vysílač, ale je vidět úplný prd, stejně jako včera na Stráních. Někde nade mnou hučí vítr v anténách. Vidět je asi na 10metrů, mrznou mi pazoury, do tváří mi plive Praděd žiletky. Brejle jsou k ničemu. Za horizontem mi rve vichr řídítka z rukou a několikrát mám pocit, že vidím letět vločku. Dopr…. kde je ten zasr…. vysírač ááááá tuhle přímo předemnou. 1h:57min to by jako šlo. Hledám, kudy se leze dovnitř. Hrnec mi jde v ústrety a odvádí mě i s kolem do vestibulu. V restrauraci je skoro zaplníno. Vslíkám mokrý hadry, sedám si k triu P.H.T., objednávám čaj s griotkou. Jak ste tady dlouho? Asi tak 25minut, to je čaj a zelňačka. Dopíjím čaj, platíme a v tu chvíli vchází dovnitř Honza a Jiří. Postupujeme jim svoje místa, odcházíme se připravit na odjezd dolů. Před vchodem děláme společný foto. Loučíme se s oběma a vyrážíme. Vítr neslábne, Praděd nás fláká hadrem na podlahu do gezichtu, kouše do prstů na rukách. Za odbočkou ke Švýcárně se to trochu zlepšilo, ale prsty dál mrznou v mokrých rukavicích. Zastavujeme u Kamzíku a pak na odbočce Petrovka. Hrnec s Palcem jedou rovnou na základnu, já s Tomem odbočujeme k Červenohorskýmu sedlu, protože toho ještě nemáme dost. Od Petrovky k sedlu, je to až na prvních 200metrů vedoucích do kopce, skoro pořád po vrstevnici. Tady jsme v závětří, tak nás trápí jenom mlha. K Červenohorskýmu sedlu přijíždíme před soumrakem, přejíždíme silnici a po žlutý značce se pouštíme dólu do Koutů. V lese už je dost temno, kamenitá mokrá cesta na jistotě nepřidá, hodí se proto zapnout všech 1200lumenů. S rozsvícenýma lucernama se hned jede líp skrz ostrý serpentýny i nakolněný roviny . Za pár desítek minut jsme v Pasťáku. Rychle do sprchy, hadry dát sušit, boty navlíknout na sušák. Vyspršený, převlíknutý do suchýho, odcházíme za zábavou do Baru Lyžárna. Tam už sedí Janko Tlačič s Jirkou. Sedáme si k vedlejšímu stolu, objednáváme si Zlosyna a něco k jídlu. Já s Tomem Pizzu na 1/2. Mezi tím se Honza a Jiří vrací vymydlený z Pasťáku, tak si sedáme k velkýmu stolu. Odkudsi přichází Vlasta, Dejf, Jirka co je Pavel a s níma Švábik. Ten sedí chvíli s náma a zároveň má jiný pívo rozpitý i u kluků vedle. Rozprouděnou zábavu nám kazí poslední možná objednávka. V deset se zavírá a šlus. Přesunujeme se do Pasťáku, ale i tady si už víc píva nedáme, neboť došel sud. Sušíme hubu a nedlouho potom jdeme do hajan. Zejtra balíme a jedem domů. Ráno dáváme všechny krámy do báglů a chystáme se na předání pokojů. Nakládáme svoje bajky, ale až na trio Vlasta, Dejf a Zdenda, který se zase chystaj na traily. Předání pokojů dopadlo, tak ještě polaskat Lipinu a vyrážíme. No, tak příště zase někde.

Foto: http://www.slim2009.cz/?page_id=4552

Autor: Milan Valenta 

Žádné komentáře:

Okomentovat