Rok plánování a 16.-19.9.2021
jsme zpátky! Teda alespoň někteří. Lukáš zajistil „Apartmány Kovárna“
s předstihem už v listopadu 2020 a to
na základě příslibu devatenácti Negrů. I záloha byla nezvykle rychle
vybraná a zaplacená. Stačilo se jen deset měsíců těšit. Hlavně aby to
kováč číslo 19 nezhatil. Nezhatil? Ale jo, Vlastu skolily komplikace po
prodělání nemoci, několik dalších Negrů si návštěvu RS rozmyslelo a
výběr doplatku byla povedná taškařice. Výsledek -4 Negři je fakt super
J. S Tomem jsme chtěli jet původně už ve středu, ale z toho nakonec
sešlo. Odjíždíme teda ve čtvrtek ráno v osum, údajně nejlevnějším
SUVéčkem Suzuki Ignác 4×4, naplněným bajkovacím harampádím, jídlem a
tak. Protože mám obavu z Polský karantény, jedeme vnitrozemím. Je to
sice dál, ale o to je to víc zatáček. I tak jsme Na Kovárně první, teda
vítěz bere fše. Necháváme si vzdáleně otevřít ubytko, zabíráme
nejvýhodnější postele a očekáváme příjezd dalších, i když né všichni
dorazí ve čtvrtek. Když je nás osum oblíkáme drézy, sedláme bajky a
vyrážíme na Černý potok. Tempo je vražedný už na začátku. Mám pocit jako
by mi to nejelo ani z kopce. Ovšem Švábik pocit proměnil i v několik
šrámů. Hned jak nás dojel, vyprávěl nám, jak visel zaseklej v bajku
hlavou dólu. Zastávku v pijonýrským táboře musíme oželet, maj zavřeno.
Přes protivenství těla, ducha i táboritů přijíždíme k Vidnavě. Je čas na
oběd u Jannise. Ejhle! Řek má zavříno. Kdosi z místních nás směřuje do
Hospody Modrý Jelen. Vede to tady jakejsi Piskacis a kdo by to byl řek,
je to Řek! O něco později přijíždí i Švábik, aby nás po obědě zase
opustil. Navádím kluky k portálu tunelu úzkorozchodný dráhy bejvalý
kaolínky, kde děláme společný foto. Pak pokračujeme na Vidnavský okruh.
Kdysi to byl můj oblíbenej trail, jenže teďka mi to nejde a to ani při
druhým okruhu. Nastal čas návratu a je se zastávkou v hospůdce u Sysla.
Zastávka se protáhla v důsledku poruchy počasí, jenž se poněkud
pozvracelo, teda podeštilo. O několik pivousů a neplavci s chlebem
později, přeci jenom vyrážíme k základně Kovárna. Jedeme trailem lesů ČR
a konečně mi to jede rychlejc a rychlejc, až se skoro doháním. Na
základně očista do čista a zábava. Sud je připojenej, biliár vybalenej,
dorazili i další Negři. S večerem je čas na večeři. Onehdá jsem slíbil
buřty na černým pívu a teď nastal jejich čas. Tom mi sekunduje, pomáhá
loupat a krájet cibul, papriku i buřty. Všechno to dáváme do pekáče, kde
na to sypu koření na několik hektarů a zalejvám to čeným pívem.
Spouštím ohřev a dokud není zelenina vyměklá a
pívo zredukovaný do supr šťávičky nepřestávám topit. Pak nutím
osazenstvo, aby ochutnali. Všechno to zmizelo jako prd. Dokonce i známej
vegoš Janko Tlačič tlačí zeleninu s výpekem z buřtů. Za pár hodin
v 10:43, je Janko Tlačič v rauši. Těžko říct, jestli je to z nápojů,
nebo ho uspala ta síla výpeku. Netrvá dlouho a následujeme jeho
příkladu. Odpadáme jeden po druhým do hajan. Ráno jsme brzo vzhůru dva.
Já a Švábik. Venku je poněkud mokro po nočním dešti, ale už to osychá.
Po snídani se připravuju k odjezdu na Superflow. Ještě než odjíždím,
začínaj se kaloni hemžit. Jedu ve ¼ na devět. U Základny RS je zatím
klid a chladno. Vůbec mi to nejede a to jsem teprve u Kaltenštejnu.
Jedu, jedu a ani trochu mi to nechutná. Snad se to zlepší. Stoupání od
Mariánskýho potoka k asfaltce sice zvládám, ale odpočinkovej asfalt mi
nepomáhá. Pod stoupákem u Svazarmovský chaty zastavuju. K brodu funím. U
brodu stojím, sotva popadajíc dech. Několik minut váhám než přejíždím
brod, ale v první zákrutě se zasekávám o balvan. Prdím na to! Protože
nikoho nezdržuju tlačím a tlačím až k Wiessnerovu kameni, kde fotím
vodypadání a mochomůrky. Předjíždí mě trojka ve složení FMF. Nahoře na
cestě je zase předjíždím já. Až k Floučku jedu v poklidným tempu.
Původně jsem chtěl počkat, až někdo z kaloňů přijede. Je ale zima, funí
studenej vítr, tak jedu. První sekce je pohodová. Přejezd ke druhý je
nuda. Na druhý sekci Floučka udělali stavitelé nějáký změny a docela mě
překvapily dva dropíky blízko za sebou. První mě rozhodil a druhej
shodil haksny ze šlapek, takže jsem visel za řídítka s břichem na sedle a
zadní pneuškou v prdelíííí. Na floučku bych něco takovýho, jako drop
nečekal a jsou tam i lavice, který před dvěma lety nebyly. Trpím i na
následujících sekcích. Ještě několikrát mám na mále. Trápím se. Konečně
jsem dole u základny RS. Kupuju si polívku a malinovku. Počasí se
stabilizovalo, ale teplo moc není, teda aspoň mě. Po jídle se rozhoduju
k návratu do Kovárny. Koupu se a pak zalejzám do pelechu. Usínám, je mi
zima. Zhruba za dvě hodiny mě budí telefon. Hrnec se ptá, kde jako sem.
Říkám, že ležím a že na Venušiny kuličky nemám náladu. Misky sem říkal!
Ani na Misky, jsem ženatej a za zenitem. Zavěšuju a spím dál. Vstávám,
když se vrací Kaloni z vyjížďky. Po očistě nastává slavnej okamžik.
Rozdělání spešl konzervy Surströmming. Švédská špecialita ze sledě –
rybí jídlo, který se vyrábí zkvašením rybího masa. Vyznačuje se
mimořádně intenzivním smradem. Konzervu otevírá Tom. Vítr jde směrem
k baráku, takže dostávám dávku toho smradu. K čemu to přirovnat? Asi
takhle: Stačí vzít kontejner na odpadky, hodit do něj kuře a zahřát.
Počkat několik dní a na konec skočit dovnitř. Tak asi tak. Několik
odvážlivců ochutnává. Tom ani nemrkne, Švábik nabere ždibec a už sviští
k zábradlí. Snažím se nepřibližovat a hlavně nebejt po větru. Jen škoda,
že nemohla přijet Kačka Winsleď a Televize Gebls. To by byla
sleďovanost! Další Negři přijíždějí ve skrytu a po ubytování jdou do
Trailhauzu, kam se stahujou i další. Sledě si berou sebou. Zůstávám na
baráku. Ráno se pomalinku probíráme. Snídáme, provádíme očistu a i jiný
rituály. Po devátý hodině vyrážíme k židlím. Počasí není nic moc, je
zataženo a mokro. Přesto nás jede něco kolem 12cti. První zastávka je
v lomu Na Rampě. Odtud jedeme po bejvalý vlečce do Žulový. Stoupáme do
Dolní Skorošice a pak mezi polema rovinkou pod Lánský Vrch km10. Nahoře
jsou slibovaný židle a stůl pro obry. Od židlí jedeme dobrých 16kiláků
z kopečka. Nejdřív Sedmlánů, dál kolem Rohatce do Bukový a Bernartic. Za
Bernarticema se stáčíme západním směrem. Krajina se k Javorníku
otevírá, fouká lehkej protivítr. Peloton se poprvé začíná trhat vlivem
nevyrovnaných výkonů. I když se snažím jet jak drak, čelo pelotonu se
pomalu vzdaluje, ale zároveň se vzdaluju i prdeli pelotonu. Když spolu
s Hrncem vjíždíme do Javorníku
km20, jsou „čelolisti“ kdesi. Nacházíme je v Taverně na verandě. Po
ňáký chvilce přijíždí i zbytek Negrů. Objednáváme si pití a jídlo.
Odněkud se přikradl kočičák a na výzvu se uvelebuje na mým klíně, kde
podřimuje. Česnečka mu nejede, ale kus studenýho smažáku zbaštil. Na
závěr sladká tečka Sachr se šlehačkou, kde 1/2lku šlehačky si dal
kočičák. Plotíme zlotem, nasedáme a jedem. Jedeme kolem zámku, skrz park
do rychlebských kopců a hnedle je to zhurta. V parku u vodojemu 370mnm
čekáme, až budeme všichni a teprve pak razíme k prvnímu z vrcholů pod
Dubovým vrchem 525mnm, km35. To už je peloton nasekanej na části. Držím
se v první skupině. Hřeben 620mnm a krátkej kilometrovej sjezd do sedla
Hřebenovky 560mnm. Následující stoupání pod Roveň 725mnm, s kratičkou
zastávkou u odpráskávárny, ze který nás fotí Kubajz . U vany nad
Novýma Vilémovicema opět zastavujeme . Za vrcholem stoupání pod Rověň,
rychlý kilometrový klesání na Hraničky 680mnm. Teď už jen poslední
významný stoupání okolo Borůvkovýho vrchu do 780mnm, km45. Začínám toho
mít dost, tak ve stoupání okolo Borvkáče na chvíli zastavuju. Krom Dejva
mi všichni mizí. Ostatní z Negrů jsou někde za námi a od sedací vany
jedou i jiným směrem. Ztrátu rychle doháním protože už po necelým
kilometru se cesta zprudka vrhá z kopce do Petrovic. Několik bajkerů
předjíždím. V Petrovicích na sebe čekáme. Pak už Skorošice, Žulová km55,
kde naviguju do lomu Transgranit. Potkáváme kníratýho týpka s Nikónem.
Ten nám dělá skupinovou fotku u vody v lomu. Pak nekompromisně domů
potrati, teda bejvalý. U Rampy začíná cedit, ale než se dostaneme do
Kovárny km62, je po všem. Koupačka a pak lenošení. Bohužel došlo pívo.
Volná zábava a pak jako obvykle spát. Ráno jede většina Negrů domů, jen
několik jich jede užít si naposledy traily. Jedeme vyzkoušet Jestřáb.
Vynecháváme stoupací trail, jedinej kdo ho prostě chce je Dejf. My
ostatní Janko, Hrnec, Tom, Palec a Já tentokrát stoupáme pod Sokolí Vrch
přes Novou Červenou Vodu. Je to sice dál, jen je to z Vody po asfaltu a
pohodlně. Počasí nám přeje, protože ani nekápne a až na drobnou mlhu je
chladno, až zima. To říkal Dejf když na nás 20minut čekal nad
Wiessnerem. Společně jedeme k černýmu trailu Naučná stezka. Ani nevím
proč jsem podlehnul tomu názvu „Naučná“. Asi proto: „Naučné stezky jsou
zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo
kulturně pozoruhodnými prostory, na nichž jsou vybrány některé významné
jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny.“ A tady jsou objekty a
jevy i bez vysvětlení, o kultůře ni slovo. Hopsando grando a jsme u
Biskupskýho. Nejdřív ale šup na Velrybu. Posledně došlo na Velrybě ke
koulení bajkerů, ale teď to bylo bez chyb. Od Velryby nastoupáme pár
metrů a dáváme Obelixe, což je soustava různě velkých balvanů. Znova
vzhůru a Biskupským stoupáčkem na Prokletý. Nádhera, kameny držej, dropy
dropaj. Najednou je tady změna! Kdysi trail končil u cesty a najednou
stoupací serpentýna. Výjezd na planinu mezi skalku a jsou tady zkřížený
hnáty. Zastavujeme, abysme to prozkoumali. Zatím co zkoumáme, jiní
bajkeři šup a mizej pod
náma. Pro jistotu snášíme bajky o kousek níž. Pak do sedel a k cestě.
Za cestou další sekce Prokletýho. Hlavní cíl dne je před náma. Začátek
Jestřába! Po odpočinku jedeme. Několikrát se zapíchnu předním kolem mezi
šutry do díry. Tak, tak, že neletím. Všechny lavice označený
skříženejma hnátama objíždím, ale ani tak to moc nejede. Docela často
tlačím. Za Červeným potokem je konec trápení. Ještě poslední sekce
Superflow, zastavit se na jídlo, koupit dárky na Základně RS a potom se
na Kovárně vykoupat, hodit kola do držáků a odjezd. Jedeme skrz Polsko,
kde nás nikdo nestaví, takže No Problem.
Fotky a video je tady.
Original: http://www.slim2009.cz/?page_id=4906
Autor: Milan Valenta
