Letošní podzimní Rychlebské
ukončení sezony se povidlo!
Vlastně se pár věcí
nepovidlo, ale to se příště napraví. Nepovidlo se konkrétně to, že pár negrů
nemohlo jet a to není dobře. Každý je osobnost a každý je srandě přínosný. Štěpán,
kapitán Sandál, obří koleno Kerob a Gandalf. Ten to tedy v pátek napravil a přijel.
Prostě bez nás nemůže žít a to je pochopitelný.
Čtvrtek
A teď popořádku. Ve čtvrtek
před osmou ranní troubí u mě před ministerstvem školství Dan „Mahony“ Mach s
Bartošákem a zvou mě do útulného auta s kaloněm ve znaku, přihazuji batoh a
bicykl a razíme do Butánu pro Jendáče Búta a Šukáše Malýho, protože jedou spolu
druhým autem a vezou bernardýna se sudem. Vlastně sud s bernardem. Dáme úvodní
pivo a řidiči birell (měli se líp učit :). A hurá směr Náchod. Jak známo Polsko
je vesnice u Baltu, ale k moři nejedeme a tak za Náchodem ostrá levá, pozor
horizont kope a směr Jeseníky. Už standardní a lety naučená cesta se zastávkou
na pumpě na kafe, které si bohužel někteří z nás neumí koupit, probíhá v pohodě
a tak za nějaké tři hodinky nasedáme v Kovárně na rovery a razíme do Vidnavy na
oběd. Tomík na nás tradičně sere protože má gravel a tak jede někam jinam na
asi milion kilometrů dlouhou projížďku podél Černého potoka do hospody k
Modrému jelenovi.
Dáme 3P (pivo, polívka, prdel :) a jedeme ještě na jedno k
Syslovi. Je 15:15 a Sysel má až od 16:00 a tak jedeme na urbexovou prohlídku
staré rozbořené Šamotky ve Vidnavě. Prohlídka super, čas jsme zabili a vracíme
se k Syslovi. Je 16:10 a nikde nikdo. Proč? Protože jsme idioti a přehlédli
jsme cedulku o dovolené a tak trailem Lesy ČR jedeme 2x okusit Vidnavský okruh
a hurá na Kovárnu. Lukáš má 45 narozeniny a jelikož nakoupil dort tak narážíme
Bernarda….gratulace!
Asi ucítili pivo a tak se
najednou slézají jak Švábi na pivo Horejs, Honza Novotný a Poník a Tomík. U
pivka je srandy kopec a tak se bavíme, ale o čem, to já nevím, páč jsem v deset
odpadl. Prostě únava z práce, vorvanej jak angrešt jsem usnul jak koťátko.
Pátek
Dobré ráno přeje Zdenánek a
Gandalf a v plné polní se těší na Dr. Wiessnera. Snídaně, hygiena a do sedel.
Wiessnera jak jinak než jako první vylétne Tomík a za ním jedu já. Jsem na sebe
hrdý, počítám se už mezi geronty a tak vyjet nahoru bez šlápnutí je pro mě
výkon. Asi mě zrychlilo lamentování Peti Bartoše který za mnou mrmlal něco jako
„říkali jste krásný stoupací trail vy kreténi“ a tak podobně:) To jsem
samozřejmě nehodlal poslouchat a tak jsem kopnul do vrtule. Na kopci se dělíme
na dvě skupiny. Jedna jede Superflou a druhá přes Naučnou stezku, Verlibu a
Obelix na Jestřába. Toho jsme se rozhodli pořádně vychutnat a prostudovat.
Nájezd do trailu v pořádku, prvních 300 metrů paráda, technický tanec na
kamenech, ale OK. Najednou úzká lávka, nájezd na kámen jak kráva, spíš kámen
jak mamut. To nedám, nemíním se rozbít na tisíc Hrnečků, jeden myslím docela
postačuje a tak použiju nižší objezd a ten je bez problémů. Mahony je ale kovář a ten se jen tak nelekne
a tak jede a sjede.
Dobře Ty! Pokračujeme dál v tanečcích po kamenech a
lávkách. Jsou tam místa která jsou těžká. Sám je vynechávám. Konstalace hvězd
není příznivá. Ale moc dobře se v tom vyznám a vím jak to jet a tak radím
ostatním, to umím! Bohužel se úplně všichni neodváží a tak „jeden za všechny,
všichni za jednoho“ to postupně zdoláme. I když Dan to pošle bez brzd do kamení
a trochu se odře, ale je to kovář! Jestřáb je ale opravdu krásný a tak vím že
příště zase něco přidám a než půjdu do důchodu dám ho celý. Přidáváme Superflou
a pro dnešek stačí. jedeme na základnu na oběd a pak do lomu si zaplavat. Ono
totiž počasí se povedlo jako v září na Rychlebách ještě nikdy. Teplo a
sluníčko. Ve finále si ale zaplave jen Zdenánek, on jediný dokáže v podzimní
studené vodě zaplavat famozních 30 metrů za neuvěřitelný čas 1:35,7. Zdenec je
prostě Třemešenský Wim Hof a basta! A teď už na Huhňáka, hermelín a domů. Sprcha a razíme do TrailHausu na drink jménem
negroni. To se musí zkusit, ale zjišťujeme že pod báječným jménem se skrývá nic
moc pití a tak se vracíme k pivu. Pokračuje odborná (možná chvílemi odporná) diskuse
o čem koliv. Den byl dlouhý a tak dopijeme, zaplatíme a jdeme bydlet.
Sobota
Strašně rád bych napsal něco
o Davidovi Švábovi. Ten ale na kole nejezdí a kamarádí radši z chlapama co mají
Dodge. Tak ho vidíme skromně a většinou stejně hraje šachy, nebo vozí mramor,
tak co už. My ostatní jedeme opět do kopců. Výlet naplánoval Honza Novotný,
jedeme do Jeseníku do nádražní restaurace. Jedeme naučnou cestou Johanna
Schrotha, kde jsem musel edukovat náš v lázeňství nevzdělaný tým příběhem o
metodách tohoto osvíceného muže který dal jméno stavu jemuž se říká „na Šrot“.
Nádražky jsou odjakživa zárukou kvality a tak nás uvítá hrbatej strejda v
pirátským šátku (byli volby, koho mohl volit?) a spustí jako v Hospodě na
mýtince, že má plno, že jídlo nemá a že v Lipové na Rychtě stejně vaří líp a na
pivo že si počkáme. Jenže všichni víme že příŠERÁKu se nedá odolat a tak si
počkáváme. Jedno pivo a jak řekl, tak taky uděláme a jedeme na Rychtu. Já měl
vynikající guláš. Co měli ostatní mě nezajímá a tak popojedeme do Lesního baru.
Prostě pohoda bar na kopci v lese. Je to dobře zásobený a prosperující
samoobslužný bar který funguje jen proto že tam nelezou zloději a ty tam
nelezou proto že je to na kopci.
Prostě jedeš dokud můžeš do kopce, když
nemůžeš tak se kopec ještě víc zvedne a když už to nedá ani Janko Tlačič pěšky
tak se to zvedne znova. Opět pivo a pokračujeme dál a dál do kopce směrem Smrk.
Jedu takticky abych se vyhnul Mahonymu. Jeho kolo vydává takové zvuky, že to
plaší zvěř v širokém okolí. Jenže jak jsem už říkal Mahony je kovář a ten to
dá. Pod smrkem se odděluje partička nejdrsnějších bajkerů a jede zdolat vrchol.
Popravdě nám dobytí vrcholu znemožnilo bažinaté podloží jak z filmu Král Šumavy
a tak otáčíme opravdu, ale opravdu těsně pod vrcholem ke sjezdu po hranicích na
cestu. Konečně zase dole kopec a tak kličkuju mezi loužema rašeliny a pařezy.
To ale nedělá Petr Bartošů a tak to zapíchne po nábu a skokem pařez řidítka
mizí v borůvčí. To se ale netýká Dana, ten kolo utopí skoro celý a taky půlku
sebe. Ale je to kovář!.
A teď dolů z kopce zaslouženým sjezdem mezi kameny a
pařezy.
Jak to dává Tomáš na gravelu je záhadou. Sjeli jsme na lesní cestu a s
jednou zastávkou u vodopádů Stříbrného potoka valíme až do Žulové.
Opravdová
odměna skoro až domů. Teď už to jede i Daňkovi bo nemusí šlapat. Doma sprcha,
rozloučit ze sobotními odpadlíky a zbytek společenstva jde na večeři ke
Kaštánku. Pivo, utopenec, Poník Kafe, protože se nás taky chystá opustit. Po
cestě do postelí probíráme Danovo problematické kolo a po vyřčení všech diagnóz
doporučuju ranní návštěvu základny a servisu. Dobrou noc a zítra naposled.
Neděle
Snídaně, hygiena a čekání na
kováře. Ten se vrací nadšený z toho že kolo je OK a zklamaný že ON byl té
závady příčina. Vlastně jen jeho neohrabané kovářské tlapy neschopné držet
cokoliv jiného krom kladiva. Je to asi Thorr :) Rozhodopádně bajk je cajk a co
s ním bylo ať řekne každému Dan osobně. Ta sranda za to stojí. Opouští nás
Lukáš a Zdenec kteří už kolo nesedlají a jedou za rodinama. Takže vše už je
připraveno a v komorní sestavě Já, Dan, Petr, Tomík a Honza uháníme ke kostelu
na Boží hoře. Opravdu parádní místo kde by se v budoucnu mohl klidně odehrát
výlet za západem slunce s opékáním buřtů. Odjíždíme po schodech dolů do Žulové
a pak na Obří stůl a židle. Tady jsem si zavzpomínal na Jirku Palečka, protože
od tama mám krásnou společnou fotku.
No nic, svět se točí dál. jedeme se
vystěhovat, trochu poklidit a domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele
to se těším na příští rok!
A tímto končí další festival
bajkingu, alkoholismu a nekorektního humoru.
PS: nemůžu si pamatovat
všechno a tak pište zprávy a report mohu obohacovat o další neuvěřitelné
zážitky!