Na poslední bajk roku, jsem
vyrazil za tmy v 7hodin ráno. Počasí hned na začátku jízdy slibovalo
nevšední zážitek a dělalo co mohlo.
Mrholení, mlha, teplota okolo šesti stupňů. Po rozednění mrholí tak ňák veseleji. V osum dávám vědět do DKnL, že jedu. V tu dobu Hrnec snídá a je pozitivně naladěn. Jiří Ponko doporučuje se nejdřív ustrojit a až pak se podívat ven, jak tam je, protože jestliže to udělám opačně pak už by se mi nemuselo chtít… Musím uznat, že má pravdu jen částečně. V osumdvacet stojím v Koclířově, mokvám a jsem pozitivně namočen. 20kiláků za mnou, sjezd do DK přede mnou. U hřbitova ani nekápne. Sláva, možná uschnu. 8:40 Jířa slibuje čaj s rumem. 8:42 Rum není, slivovice je návyková, čaj bude s medem. 8:49 držím čaj a přijížděj další negři. V děvět vyrážíme k Lipnici vyzvednou Horejse a možná i Kubajze. Konečná sestava je Dejf, Ponko, Tom Král, Borek, Dan, Horejs, Hrnec a já. Celá sestava se proplejtá lesama přes Čertovy kameny a Zátluky. Pod Dehtovem absolvujeme bahenní koupele ale i tak se do Bílý Třemešný dostáváme. Zdenánek nás marně vyhlíží z vrcholu Zvičiny. Potkáváme ho za Březinou pod Kozlem a se psem , prej mu nahoře byla zima. Tou dobou se nejlepší silvestrovskej kajakář, Lukas, ráchá s modrou ponorkou po Labi, což je dvorský moře. O mnoho později se ještě dozvídáme, že Lukasův děd měl pod Kozlem kamenolom a jen díky soudruhům, který mu ho zabavili, se Zvičina zachovala až dodnes. Náhradou za ukradenej lom dostal Lukas kus lesa, jenže zlej brouk Pytlík mu ho sežral, tak maj zase prdlajs až na pár rezavejch bitkojnů. Okolo lázní se pohodlnou cestou dostáváme na vrchol taky. Opravdu tady funí. U stánku si dáváme plzeňský a na další se schováváme na chodbu Raisovy chaty. Místa k sezení v restauraci jsou reservé. Za několik piv jedeme dolů. Sjezdovkou na první cestu a potom červenou turistickou dólu k lázním. Turisti uskakujou, bláto stříká na všechny a strany. V Třemešný u Šmídů další žejdlík. Tady se loučím a spolu s Borkem jedeme cestou necestou přes Dolní Brusnici, Souvrať k Přednímu Mostku hledat žlutou značku vedoucí k Debrnýmu. Provádíme experimentální kolečko dokola kolem a pak se do Debrnýho dostáváme po silnici. U posledního debrnskýho domku, bydliště Borka, mejeme bahňáky, dostávám čaj a cukroví. Pak mě ještě Borek doprovází do Rašplnau k nádraží. Tady se za soumraku loučíme a jedeme definitívně domů. Okolo 1/2šestý meju blátuláka a tím i Valentu. Konečně teplo domova. A holit se nebudeš? Tak kolik si toho ujel?! Asi tak 83km. No, tak to ještě pár metrů zvládneš, ne?! Ještě teď mě bolej haksny z tý jízdy. Jak na novej rok, tak po celej rok! To teda Ponkovi a Hrncovi vůbec nezávidím. Jeden furt v Praze a druhej u Silvera.
Fotky jsou tady.
pozn. Aby se galerie zobrazila korektně je nutný se přihlásit 🙂 .
Uživatelské jméno : user
Heslo: (žádný není)
