Letošní Endurance měla posunutej termín z dubna na květen, aby si cukrouši nemohli
stěžovat na nepříznivý počasí, jako by déšť a sněhový vločky kazily
dojem z bajkování. Loňská trasa se měnit nemusela, protože ji znali jen
tři Negři. Došlo jen na několik málo úprav, který jsme vlastně
nevyužili, neboť opět nebylo v našich silách celou trasu projet. V
sobotu 24.5.2025 se velmi početná skupina Negrů sjela u zimáku v
Trutnově. Úderem devátý vyrážíme Endurancovat a je nás deset. Už po pár
stech metrech nás zastavujou šraňky u kterejch lákáme jakéhosi bajkera
na skládačce, ať se k nám přidá. Nepřidal. Za projedším Šiskanzenem jdou
závory nahoru a pouští nás dál. Odbočujeme do Dračí rokle, pryč z
města. Ve stoupání na Bučinu, daleko před Vébrovkou došlo v kilometru 2 a
1/2 k první poruše. Bártovi se klacek dostal do převodů a v kazetě
ohnul několik zubů, takže nemohl pokračovat. Zavolal domů a nechal se
odtáhnou. Mezi tím se čelo skupiny dostalo o kilometr dál a čekalo na
opo-zdilce.Zpráva o první mrtvole se k němu dostala s mnohaminutovým
zpožděním. Ochuzeni o Bárta se jedeme rozhlídnout ze skalní vyhlídky
nedaleko Vébrovky. Vyfocený, rozhlídnutý stoupáme na Zámeckej vrch
635mnm. Prvních 200metru vejškovejch máme za sebou. Rolandova vyhlídka,
odbočit ke Stachelbergu, projet nad Babím pod vrcholem Baba a u
střelnice odbočit na lesní cestu vedoucí na louky
pod Stachlem. Za
loukama znova do lesa. Lesní cesty nás prudce svezly
do údolí potoka Ličná, blízko Křenova. V Křenově jsme opět o 200 metrů
níž. Asfaltkou jedeme k Bernarticím, kde se obdivujeme budoucím
dálničním mostem, prozatím vypadající jako dvě mostní opory čnící až do
vejšky 15ti metrů nade dno údolí. Míjíme pracující mostaře, pochvíli
odbočujeme do Lampertic a u domova důchodců mizíme z asfaltu do lůna
přírody. Teda aspoň na dobu než vystoupáme do osady Dvorky, za nimiž
protínáme D11, kde se nehne stavbařský kolo. Vždyť je sobota a zpoždění
35let se stejně nedá dohnat. Jsme v Královeckým sedle. Podél kolejí si
to šlapeme až za nádraží Královec a po silnici č.16 míříme ke hranici.
Ještě před ní se nám u Obecního Úřadu staví do cesty „SKLEP“ s výčepem a
lizáky malinove. Ach jak těžký bylo odolat Tamboru! V nohách 20km a
tekutiny budou potřeba, protože už za pár kilometrů začne stoupací
peklo. Protínáme státní hranici, Przelecz Lubawska 516mnm. Objíždíme
Sepia Góra, Noříme se do Krucza Dolina, nad námi Krucza Skala a tady
začínáme stoupat a stoupat. Takřka se dotýkáme vrcholu Bógdat ve vejšce
747m, ale statečně ho obkružujeme. Stoupání pokračuje. Plán byl
vyvrcholit na Mravenčím vrchu 831mnm, ovšem polský značení je mizerný a
tak se na „hřebenovce“ objevujeme o kilometr a půl jinde v prostoru za
lomem pod kótou Glazica 795mnm. Stejně jako loni jsme hóóódně pomalí.
Sešup do sedla Wiazowna, vytlačit a popojet na Jaworowa 786mnm. Kalen má
problém: upadl mu kryt baterky a to netuší co bude příště. Pokračujeme
hřebenovkou přes Dlouhou stráň nad Bečkovskej vodopád k místu Bogoria.
Konečně můžeme posvačit buřty opečený na ohni, mistrně rozdělanýmu Tomem
a Danem. Odpočíváme při pivku, Vlasta lehce chrupe na lavičce.
Zjišťujeme dvouhodinový zpoždění, vynecháváme tak stejně jako loni
Jánskej vrch
a odpočatí se spouštíme do Uniemyšlu. Tom si jede vyfotit kostel
sv.Mateusza, my pokračujeme k hraničním skalám na jejichž hřebeni
pojedeme od serpentin do Libný. Tom nás dojíždí a společně stoupáme k
závěrečný části kterou musíme vytlačit. Při tlačení na vrcholek hřebene
se opožďuju. Snažím se ostatní dohnat, ale když se dostávám k
serpentýnám nikde nikdo!? Že by nečekali, no nic jedu ať je dostihnu.
Jenže to bylo jinak. Tom vzal všechny zkratkou a jedinej já si tak
vychutnal hraniční balvany na vrcholu. Ze sedla u silnice jedeme zase
společně. Nahoru, dólu, kořeny, kameny, nahoru, blátíčko, sluníčko,
pomalu po uzoučký cestičce. Vlevo Polsko, skály, průrvy. Vpravo les.
Trochu z kopečka, pak zas nahoru, vyhnout se spadlýmu stromu, kořeny v
odvratu a na nich padá Petr Kallen. Naštěstí to bylo nevysoko a je jen
lehce potlučenej. A furt netuší co se stane u Radvanic. Když už se tak
nějákou dobu hrkáme k Libný, objevuje se stezka vracečka. Je to zkratka
do Horního Ádru. Časově na tom jsme bídně nestíháme. Tak to točíme k
domovu. Vracečkou jedeme do Ádru. Pěšina se rozšířila na lesní cestu a
hezky z kopečka nás dovedla k první chalupě nad Horním Ádrem. Cesta se
zasfaltila a bez šlápnutí za chvíli stojíme u bejvalý přádelny, následně
Autopalu a teď Contíku. Jedeme do Jívky na velmi pozdní oběd. Po
silnici nejdřív stoupáme 2km nad Hodkovice. Poněkud udejchanej
přejíždím železniční přejezd za horizontem, to už jsou všichni U
Tyšerů, kam přijíždím unaven poslední. Objednáváme si jídlo a pití. Jsme
vyprahlej jako poušť, tak leju kofolu za kofolou, ostatní většinou
pívo. Najedení a zavlažení nasedáme a jedeme dál. Kousek ještě z
kopečka, ale za čp. 373 odbočujeme na cestu vedenou loukou do kopce k
vysílači, kde se napojujeme na červenou značku a o zlom vaz mastíme do
Radvanic. Za přejezdem trati v Temným lese se ujišťuju, jsme-li všichni a
vypadá to že jo. V Radvanicích u silnice se nemůžeme dočkat tří Negrů.
Vracím se, zatím co ostatní jedou do Restaurace Radvanice. Po kilometru
zpátky do kopce je potkávám. Jedou všichni, ale jen protože je to z
kopce. Dojíždíme na asfaltku u chalup a tam už to vídím. Kallen má
zkalený obličej. Nejprve mu upadl kryt baterky, pak upadl on a teď
odpadl kus přehazovačky, bez který nemá řetěz kudy řetězovat. Vytahuju
rozšívačku, zkracujeme řetěz a pokus o další jízdu, končí po kilometru u
Restaurace, kde se ostatní osvěžujou. Přivolání rodinné pomoci se
Kallenovi nedaří. Beru to do svých rukou, vytahuju mobil, volám švárovi
do Chvalče a ten jen něco dodělal na zahradě, přijel, naložil
nešťastníka Kaliho i s kolem a odvezl domů. Zbytek výpravy platí a pak
vyrážíme přes Slavětín a poslední vrchol dne u pěchotního srubu T-S-43,
přes Bezděkov a Lhotu do Trutnova. Ve Lhotě se odpojuje Janko Tlačič
But, nalodit se do auta. Ostatní jedeme podél
Úpy až k zimáku, kde se rozpouštíme. Někdo jede autem, někdo za svý do
DK a nebo Rašplnau. My dva z TU to máme nejrychlejc k rodinám a do vany.
A to je z Endurance 2025 všechno.
