Labská stezka 2025

Píše se 8.7.2024 a Hrnec posílá na komunikační kanál WhatsApp obrazový návrh se slovy: „Příští rok v červnu, starý kola, spacáky do batůžku a na čtyři etapy ….. Nechte to na sebe působit“. Osobně jsem působení vynechal. Několik takových výkřiků už tady bylo. Například Hřensko-Sněžka a vždycky to vyšumělo. Několik měsíců byl klid ale 7.10. byla budoucí velká jízda potvrzena a znova se rozhostil na několik dní klídek. 15.10 začala losovačka termínu a vyhrál to termín 12-15.6.2025 a to už bylo vážný.

 

Opravdu se pojede Labská? Osobně mi to přišlo jako blbost. Většina Negrů  dokázala atakovat magickou hranici 100 kiláků za den jen jednou za svůj bídnej život, ale jestliže se rozhodnou jet budou muset tuhle hranici překročit cca 4x a ještě se ňák vrátit. Blbost, to je smrt! A v tomhle duchu agituju tu tu, tu tam, snažím se apelovat na zdravej rozum. Dodávám ještě, že cesta zpátky vlakem má svoje specifika a nemnoho míst pro skupinu cyklistů. Marno, všechny intriky selhávaj. Po vánočním večírku a Silvestrovský bajkovačce už se kola Labský nezvratně začínaj otáčet ke svýmu začátku. 18týho ledna u příležitosti premiéry filmu “Bike Fiction“ prodávám svůj gravel SirrusX Horejsovi. 30.1. oznamuju svou účast na Labský takto: „Vzhledem k tomu, že by Vám neměl kdo říkat:„Já Vám to říkal!,“ jsem se rozhodl, že teda na ten Labskej pojezd POJEDU! Ovšem zcela podminečně. Jakmile mi to nepůjde, okamžitě se obracím na OSP (Ochranný Svaz Prdelí) a celou tu věc bez prdele nechám vyšetřit, zda se nejedná o týrání a zanedbání povinné péče. Aby nebylo z mé strany, ať malé, či velké nic zanedbáno, beru si na termín 11 až 30.6. volno, přičemž od 16týho mám zajednaný lůžko na oddělení RG Regio Glutealis, kde dojde k rekonstrukci

mého glutea maxima dle fotografie. Do přípravy na tuto akci jsem vložil úplně všechno viz. úvodní foto, takže mi nezbylo ani na jednu šlapku.“ 4týho února UPS přiváží bednu z Canyonu s novým gravelem Grizl CF SL 7 Trail. Moribundus mě dusí, ale nezabránil v sestavení gravelu. Až do konce března se mi pořád vrací zasr… moribundus. Od dubna začínám konečně trénovat berany, berany, šlap. Zvykám si na zahnutý řídítka a začína se mi to líbit. Taky si postupně kupuju bikepackingový propriety. Sedlovou brašnu o objemu 16litrů, řídítkovou brašnu 12litrů, nafukovací karimatku. Když to mám pohromadě, vybírám věci, co budu s sebou potřebovat a zkušebně to balím. Tom zařizuje spaní v chalupě pod Mísečkama, odkud budeme vyrážet k prameni. 4dny před startem balím, nasazuju brašny na kolo, přičemž zjišťuju, že se podsedlová brašna chová jako kyvadlo. Jeho Veličenstvo Král mi sděluje, že existuje stabilizátor pod sedlo. Naštěstí Kupkolo má tuhle blbinu skladem, takže večer před odjezdem ji mám namontovanou.  Všechno se zdá bejt připravený, takže můžeme.
Středu 11týho června.
Ve čtvrt na dvanáct vyrážím. Jedu si v klidu nikým nehnán. Počasí předchozích dnů se vyřádilo, zůstalo jen lehce chladno, ale konečně slunečno. Šlapu si to přes Mladý Buky a za kostelem stoupám pastvinama do lesů až na Hladíkovu výšinu a

Hofmannky. Bez šlapání sjíždím do Černýho Dolu, okolo vápenky nastoupám nad lom a zase bez šlapání sjíždím do Horního Lánova, kde se jen mihnu mezi baráky a odjíždím Hančinou cestou k Vrchlabí. V přístřešku za Lány si dávám sušenku, odpočinek ale zkracuju, studenej vítr jináč nedá, ač slunce svítí. Polňačkou se dostávám do Vrchlabí, kde kličkuju uličkama na Náměstí míru, tady si dělám selfíčko s kostelem Sv.Vavřince. Odtud mi začíná cesta víceméně stoupat až na Přední Žalý. Spíš více, než méně. Už u kláštera obutých augustiniánů hnedle za náměstím se to naklonilo dost dobře a za klášterem u Třídomí se cesta naklonila ještě o kousek víc. Slejzám a tlačím a tlačím víc než kilometr. U kapličky sv. Anny a 14ti sv. pomocníků vidím všech čtrnáct svatých pomocníků, jak mi jdou naproti. A nejsou to svatý, je to jen skupina děcek na vejletě a nepomůžou ani prd. Před Kněžicema a o 200metrů vejš v 700stech metrech, opět nasedám. Jedu kilometr, víc to není a zase stoupání, teď už né tak prudký, jenom stálý. Křížovky, V Sibérii, V Kukani, Bátovka, Rovinka (hahaha), Benecko – Zlatá vyhlídka (dneska už druhá) a už jsem v 850ti metrech. Odbočuju na Bucharovu cestu, ale po několika stech metrech radši slejzám a tlačím až k rozhledně Žalý 1019mnm. Opírám kolo o lavici, jdu se občerstvit do restaurace. Kupuju si Kofolu a obrovskej naprosto famózní borůvkovej koláč. Jsou čtyři odpoledne, do cíle na Míchačkách mi zbejvá tak 13kiláků. To je tak na hodinu, spíš ale víc. Jedu: Přední Žalý – 1019, Zadní Žalý – 1039, Benecko – Na Lukách, Janský vrch – 925, Rovinka – 850, Čistá voda, Třídomí (kdoví už kolikátý dneska), někde pod Černou skálou – 950, Harrachova skála – 1000, sláva vidím Míchačky. Kdepak máme tu chalupu „U Chytrolínů“ a dopr…. Teprve teď mi došlo, musím dólu do Dolních Míchaček! No tě prsk to bude pěkný se nad ránem zase škrábat nahoru z těch 800set. No nic, jedu…. dólu! Ve 3/4tě na šest stojím po 50ti kilákách u „ Objektu Střediska společných činností AV ČR, v.v.i.“ v 

Třídomí a jsem PRVNÍ!!!!  Hmm to je mi vítězství. Kosa jak v březnu, tak hlavně abych nečekal dlouho. Za půl hoďku se to začíná sjíždět. Nejprve Hrnec, Dan, Bárt, veličenstvo Král, Kerob a pak už se roztrhnul pytel s příchozíma. Simča přivezla Lukase, Honzu, Dejva, pívo, buřty, hořtici. Hrnec dal každýmu dárek v podobě víčka na plechovkový pívo. A postupně přijíždějí další Negři. Tom, Martin, Honza. Né všichni budou spát s náma. Lukas, Štěpán a Ponko si pohověj na Labský. Zábava se rozjíždí, plechovky mizí, špekáčky, klobásky a párky se rožní na ohni před boudou. V deset jdu spát, vstává se před kuropěním ve tři ráno. Venku pokračuje zábava, dokud nedojdou plechovky a to prej bylo hodinu před odjezdem.
Dejvův budík zařval do ticha chalupy, tmu prořízlo světlo lampičky. Je novej prozatím černej den.

Čtvrtek 12týho června.
Vstáváme, oblíkáme se. Jdu si uvařit čaj, rychlá lehká snídaně a vyklízíme boudu. Po skupinách odjíždíme vzhůru k prameni Labe. Do kopce jen do kopce, 12kilometrů, celou hodinu a půl to minimálně. Tma přechází postupně v šero. Na Mísečkách mám čtvrtku stoupání za sebou, teda 3kilometry a 200metrů vejškovejch. Teď už jenom 2x tolik a budu na vrcholu nad Vrbatovou boudou ve vejšce 1407mnm. Ještě před Mísečkama mě Dejf, Kerob, Hrnec a Dan mizí v dáli. Občas ještě vidím blikačku, ale pak už jedu sám. Svítání rozhodně nestihnu. Jedu, šlapu, první serpentýna, druhá, slejzám a trochu tlačím. Jsem předjet a ještě jednou a další. 

Nasedám a zase jedu. Pomalu se šinu vzhůru, třetí serpentýna a čtvrtá. Svítání začíná beze mě. Konečně jsem nad Vrbatovou boudou. Dělám snímky právě vyšlýho slunce nad Krkonošema, sjíždím okolo rozcestí U Čtyř pánů k Labský boudě od který tlačím k pameni. Už je tady většina Negrů. Kousek bábovky před slavnostním focením a konečně přijíždějí poslední Negři. Děláme společnou fotku nad pramenem a pak vyrážíme zpátky na Mísečky. Dolu to kupodivu jede líp než nahoru. Na Mísečkách odbočujeme doleva, kolem Harrachovy skály klesáme k Rovinkám a do Benecka. Znova to pouštíme z kopce až do Vrchlabí do nemocnice. Těšíme se na snídani v nemocniční kantýně. Bohužel, zrovna dneska maj dovolenou, tak jim alespoň pleníme automat. Ještě štěstí, že nám snídani slíbil Borek u sebe doma, kam se přesouváme po Labský stezce. Kunčice, Klášterská Lhota, Hostinné. Na cyklostezce za mostem je nápis: GO! CRNCI. Za Hostinným se trháme na dvě skupiny. Jedna včetně mě jede zcela nepochopitelně přes kopec do Chotěvice, druhá po rovině přes Olešnici. I tak přijíždí obě skupiny k Pechlátům. Tady se odehrály Lukulský hody o několika chodech. Paní domu nachystala párky, míchaný vajíčka, domácí medovník, ovocíčkovej koláč, kafe, čaj, kruciš to byla snídaně! Děkujeme! Nacpaný k prasknutí jedeme. V Debrným najíždíme na silnici č.299, stoupající do Nemojova. Peloton se trhá, rychlíci mizí vdáli, zůstávám pozadu spolu s Lukasem a ještě někým. V Nemojově odbočujeme k Těšnovský přehradě, kde si na hrázi děláme společný foto a následně odjíždíme do Dvora Králové. Filířovice, louky u Labe, pod Verdekem, krytej most, vydolovat trávu z převodů a přehazky, louky před Vorlechem, Vorlech loděnice, Slovany, Náměstí TG, pár koleček kolem kašny a hurá na Žižkov k Butovi do zahradního altánu na pivko. Janko Tlačič But s námi nejede, ale několik dalších Negrů jo. Švábik, Zbynďa, Horejs a Jirka Macháček. Celkem nás je 20ks. Po pivku vyrážíme. Zastavujeme se u Kauflandu, odkud Tom posílá klíče od

boudy do AV ČR. Konec zdržování? Ale kdeže! Jedeme do kovárny v Žírči, kde nám Dan ukazuje kovadlinu a několik ran kladivem do ní. To by už s těma zastavenímá stačilo, už jich je skoro jako na Kalvárii. Nasedáme a jedeme k Labi tekoucímu nedaleko za kovárnou. Tempaři nasazujou tempo. Stanovice, Lom svatého Klimenta s pískovcovýma sochama, mihnutí kolem Kuksu, Brod nad Labem, Heřmanice, Jaroměř Končiny. Zastavujeme v Říčních a slunečních lázních Na Úpě. Bohužel komunikační šum a rychlost předních vojů zapříčinil rozpad kolony. Půlka zastavila na jídlo v lázních a druhá pokračovala pod Josefov k bejvalý parní vodárně, kde za mostem, za vodárnou stojí bistro s pekárnou U MATCHY. My ve slunečních lázních si dáváme oběd a odpočíváme před další jízdou. Banda je roztrhaná a do kupy se na chvíli dáváme až v Hradci. Nejprve ale projízdíme okolo MATCHY, kam se uchylujou mnozí další. Jenom čtyři nezastavujou a jedou dál. Černožice, Smiřice, Předměřice – Správčický písník, je tady plno jedeme dál, Hradec Králové – NãPLAVKA café & music bar. Od pramene jsme 120km. Tom si vybírá balík ze zásilkovny. Má v něm

spacák. Loučí se s náma Jan Plšek a míří domů. My obsazujeme látkový křesílka, jdeme si koupit píťo k baru a relaxujeme. Po nějáký době přijíždí další část Negrů. Osvěžený jedeme na Lesní hřbitov, ale už po několika vteřinách se banda trhá na kusy a za Hučákem na minikusy. Kolem Futura se dostáváme do Malšovic a do blízkosti Lesního hřbitova. Ve „Zděný boudě“ se znova většina Negrů shledává. Je okolo půl šestý, není jistý, jestli bude další příležitost se najíst, tak si dáváme jídlo tady. Po jídle jedeme za Jirkou Palečkem. Na hrob dostává novou svíčku, kdo ho znal mu věnoval tichou vzpomínku. Pak jedeme skrz les bivakovat k rybníku Biřička, ale Restaurace Na Biřičce vcucla většinu Negrů těsně před cílem. Jedu si postavit přístřešek na pláži. Postupně se přidávají další a než se úplně setmí, všichni někde bivakujeme. Nemnozí se před usnutím v přilehlým rybníku vyráchali. Noc byla klidná, až na ňáký to chrápání. Asi obojživelníkůJ. Lukase ty vibrace posunuly o několik metrů dál.

Pátek 13týho června.
Ráno se budíme a balíme někde od ½ sedmý do ½ devátý. A zatím co ve středu byla větrná kosa, včera ve čtvrtek se od rána začalo oteplovat a večer už bylo pěkně, páteční počasí už vypadá na normální léto. Zabalený odjíždíme snídat na Svatováclavský náměstí. Jsou tu potraviny U Vejvodů a pekařství Mňam Mňam. Mňam, mlask, srk, lok a šusty šust. Nasnídaný odjíždíme zpět k Biřičce, ale jen proto, abysme projeli okolo hráze do lesů a hájů Dubinka. Ve Vysoký nad Labem se napojujeme na Labskou stezku. Před Bukovinou podjíždíme D35, Opatovickou elektrárnu máme po pravý ruce, Dříteč před sebou. Rychlíci

mizej v dáli. Před Němčicema nejprve podjíždíme kamenej most a pak po něm překonáváme Labe. A už je vidět Kuňka. U Němčickýho COOPu se shledáváme s rychlíky. Kupuju si zmrzku, začíná peklo je teplo. Hrnec a spol. jedou na Kuňku. Nás dvanáct kusů ji míjí a skrze Ráby a Brozany míří na Zámek Pardubice do Pardubic, kde se necháme zvěčnit, ať máme památku, až tady nebudem. Potom jedem na Perštejnský náměstí a skrze Zelenou bránu míříme Třídou míru k soše Honzy Kašpara, kde si někteří dělaj fotku. Hic už je teda fakt, jako teda jóó. Ti co chtěli, maj fotku s Kašparem. Můžeme jet zpátky k Labský stezce a pryč z Pardubic. Svítkov, Srnojedy, Lány na Důlku. V Lánech zastavujeme kvůli orientaci. Jde okolo paní a povídá: hospoda je zavřená, mám dovolenou, ale jestli chcete, tak uvídím co se s tím dá dělat! A o chvilku později – tak kolik jich bude? No nedej si něco, když to jde. Osvěžený jedeme dál. Opočínek, Mělice, pláž písník Mělice 1. Tady už čeká předvoj Hrnec a spol. + nabíjecí stanice Lukas. Jsme na 40tým kilometru je 1/2jedný, slunce paří a ve stánku maj jídlo, píťo no paráda. Nejdřív jdu ozkoušet vodu. Je průzračná, na omak měkká a teplá. Oplachuju a potápím Valentu, pokouším se o Archimédův zákon a opravdu, jsem nadlehčován, že se mi ani nechce na břeh. Pak si ve stánku objednávám cosi k jídlu a pití. Nabitý, najedený se posouváme o kus dál. Lohenice, Břehy, Semín, Kladruby nad Labem. Hleďme stánek s Krakonošem a už jsou Negři uň! Hele kůň s kočárem a druhej! Někomu

stačí stánek, nám Císařskej hostinec! Kdo ví, kde se naskytne příležitost se znova řádně najíst. Polívka a hlavní jídlo super, jen si vzpomenout co to bylo J. Okolo projížděj další závodní kočáry s očíslovanou posádkou. Po jídle ještě odpočinek na trávníku za hostincem. Ale musíme dál. Všichni Negři nasedáme, odjíždíme. Ještě než se dostáváme k Františkovu před Selmicema, jsou rychlíci Hrnec a spol v prachu. V Labský Chrčici míjíme špatně značenou odbočku a omylem dojedeme až k nádraží Chvaletice. Jsme čtyři, vracíme se a nacházíme sjezd k Týneckým mokřinám. Naštěstí je sucho a mokřiny nemokří. Týnec nad Labem překvapil prudkým výjezdem na náměstí. Jsme na 67mým kilometru. Za Týncem z kopce, ale do Lžovic zase prudkej výjezd. Jen sme nahoře, šup zase dólu. Teď musíme kilometr po silnici a potom na rozflákanou polňačku. Veletov, podél Labe a na 80tým kilometru Pivní klub El Paso. Zatím co přijíždíme je parta Hrnec a spol (11 Negrů) osvěžená a jedou dál my 4 se začínáme osvěžovat. Další 4ks Negrů jsou víbůh kdesi. Osvěžený Dejf, Horejs, Ponko a má maličkost jedeme na medvědy. Snad se potkáme u Kolína. Ale kdeže. Když se domotáme k medvědům jsme furt sami. Děláme foto a jedeme pryč z Kolína přes Borky, Brankovice, zpátky k Labi, Veltrubský Luh. Na začátku Oseka (94km) máme opět hlad, tak zastavujeme v Restauraci U Jezera. Obsluha rychlá, kuchyň pomalá a zmatený placení. Ale jsme najedený, tak pokračujeme. Už jen 15kiláků. Velký Osek, Libice na Cidlinou ( skoro hlavní město, kdyby Přemyslovci nevyvraždili Slavníkovce ), Choťánky a jsou tady Poděbrady. Na ostrově je zavřená branka nikdo tu není. Jsou v Pizzerii ve městě, kam musíme pro klíče. Mám toho plný kecky. Stmívá se je 21hodin. Bereme klíče a jedeme se ubytovat. Natahuju provaz, stravím Áčko, jdu se vykoupat na Hausbot a lezu do spacáku. Ještě slyším přicházející Negry a Hrnce jak chce něco provádět, ale pak už po 109ti kilometrech upadám do kómatu.
Sobota 14týho června.
Budím se v 6hodin, provádím krátkou analýzu předchozích 291 kilometrů. Nemám sice tucha, jak vypadaj cyklostezky třeba podél Dunaje nebo Rýna, ale příjde mi, že

Labská stezka a to dobrá polovina štreky, podél Labe ani nevede. Buď se jede po silnici nebo neudržovanýma stezkama v lepším případě polňačkama. Kazdopádně prozatím nejlepší úsek byl Dvůr – Hradec. Jsem docela utahanej, mám chuť to zabalit. Dneska je bod zlomu, je tady možnost zajet na nádraží, protože z Poděbrad jede vlak do TU. No dám ještě 40km a když tak to otočím a bude. Prozatím jdu na Hausbót Perštejn, kde si v kuchyňce dělám ke snídani poridge a čaj. Z kajut vylejzaj movití spáči, z horní paluby chudý chudáci. Děláme ranní hygiénu, balíme, Hrnec krmí divoký kachny. Ve ¾ na osum opouštíme ostrov pokladů a odjíždíme na náměstí Jiřího z Poděbrad. V Merhautově pekařství snídáme koláče, chlebíčky, kafe. Drsoň T1000 si leje G12 do chladícího okruhu. Ještě jsem si skočil koupit zejtřejší snídani do Tesca a pak už můžeme vyrazit k Labi. Než bys řekl švec, jsou rychlíci zase v prdeli. No honit se za nima nebudu. Slunce paří už od rána, předpověd se naplňuje. Po 10ti kilometrech jsme v Nymburce u městských hradeb. Necháváme se vyfotit. Chybí Švábik a T1000, který už neuvidíme, protože jedou vlakem z Nymburka do Ústí nad Labem. My pokračujeme dál podél Labe. Drahelice, Kostomlátky, Doubrava, Mydlovarský luh. Přední brašna mi občas drhne o pneušku. Za Ostrou zastavuju, převazuju úchyty a podkládám

hadrem úchyt krku, protože se odírá lak. Spolu semnou zůstává několik Negrů, po úpravě odjíždíme směrem k Lysý nad Labem před kterou Labská stezka odbočuje na Byšičky a do Čelákovic, kam se dostáváme po železničním mostě vedoucím přes Labe. V Bistru u lávky už se osvěžujou rychlíci. Doplňujeme tekutiny, objednáváme si párek v rohlíku. O ňákým otáčení a vracení domů už není řeči. Pokračuju. Na druhým břehu zcela osamocen jede Šotek. Pískotem ho přivoláváme. Napojený zase jedeme dál. Je ½ jedenáctý. Lázně Toušeň, Brandejs nad Labem – zámek. Máme kliku je tu svatba. Unášíme nevěstu ženichovi přímo před očima. Hrnec si nechává žužlat slaný ucho a u toho se všichni necháváme na památku zvěčnit s pannou nevěstou. Ženich sklíčeně pozoruje první nevěru budoucí manželky. Použitou mu ji vracíme a jedeme zabloudit ke Starý Boleslavi. Ještě před ní, za mostem přes Labe, způsobujeme dopravní kolaps při otáčení a návratu na správnou trasu. Záryby, Kostelec nad Labem. Za Kostelcem je zničehoš nic uzavírka z důvodu rekonstrukce cyklostezky. Ale kudy vede objížďka to tu není. Nápis na přehrazení je všeříkající: „ Tak už konečně začněte něco dělat!“ Takže něco jako D11, stavba století. Jedeme, spíš tlačíme skoro 5kilometrů opuštěnou vydlabanou stezkou po makadamových balvanech kde to jakštakš jede. Pak přišel písek a byl konec. Tlačenice a na koneci stavby stojej Tatrovky s bagry. Po 5ti a ½ kilometrech jsme z to venku. Na druhým břehu se rýsuje Spolana Neratovice. Následujou obce Tuhaň, Větruše, Kly. Na zahrádce hospody U Martina v Klech sedí upocení rychlíci.

Venku je pekelný vedro. Naše skupina jde dovnitř do chládku. Zjišťujeme že krom grilovaný klobásy, mají i buřty na pívu, takže není co řešit. 4x buřty a píťo (Pívo, cider, vinný střik). U jídla provádím sprchování. Jířa si objednává ještě jednu porci, bohužel už je poslední a poloviční. Ta je zachcena zcela fotogenicky. Odpočatí, najedený i osvěžený platíme a jedeme. Jsme přesně v půlce dnešní trasy na 65km. Po pěti kilometrech jsme pod Mělníkem. Opět se trháme. Zůstávám sám. Tlačím do parku, po silnici jedu na náměstí Karla IV týho, kde jsou Jirka Ponko a Tom Král. Spolu jedeme na Náměstí míru a konečně je tu zámek s vyhlídkou nad soutokem Labe a Vltavy. Mě a Jířu Ponka přepadá caccare. Urychleně hledáme azyl v hospodách. Každej v jiný. Spodní prádlo je zachráněný můžeme opět na trasu. Vyhlížíme z vyhlídky, fotíme soutok plavebního kanálu s Labem a jedeme pod zámek, přes Most Jiřího Straky na druhej břeh a dál k Dolním Beřkovicím. V Horních Počaplech na 90tým km u stánku se shledáváme s rychlíky, jak opravujou píchlou negerskou duši. Osvěžuju se limčou. Opraváři opravili a zmizeli v dáli. Zůstává Lukas, Dejf, Ponko, Král a já. Společně jedeme Račice – veslařskej kanál, Zaluží, Dobříň, Roudnice nad Labem. Tady omylem, jak jinak, zůstáváme na špatným břehu Labe na trase Labský 2Á J. To ale zjišťujeme až v Hrobce. V Restauraci u Žida u piva a kofoly nachází mapový Král řešení. Na trase je přívoz z Nučniček do Nučnice. Máme kliku je funkční, jinak by sme museli až do Terezína. Takhle tam jede jen zabloudivší Šotek. Nám stačí zazvonit na převozníka. Po druhým zazvonění nás posíla do… ale převáží nás. Na druhý straně v kilometru 118, je Zmrzlinovej Domek, kde si dáváme zmrzku. Do týhle doby si myslíme, že jsme beznadějně poslední, ale kde se vzala tu se vzala parta rychlíku v čele s Hrncem. Na zmrzku kašlou a urychleně zase mizí vpřed. Dolízat a jedeme taky. Křešice, Litoměřice, kolečko v parku za mostem a zpátky na Labskou č.2. Posledních 10 kilometrů, mihnem se pod Radobýlem a jsme v kempu Píšťany. V nohách máme 

133kiláků, je skoro 19:45 a rychlíci už se stihli vykoupat v Žernoseckým jezeře. Tom kupuje umístěnky, jdeme do Restaurace Píšťanka na véču. Vzhledem k času už je výběr minimální. Gordon Blééé musí stačit. Kdo si dal klobásku zjistil že je z pilin a sype se. Kofola, kofola a co nevidí mé oči: Geňa v umolousaných kraťasech! A je to opravdu on! Postarší pár si s ním dělá selfíčko pod Radobýlem. Pak se přiloudá k nám, uklízí ze stolu použitý nádobí, bere do ruky kýbl, mop, jde poklidit hajzlíky a koupelny. Chudák! Herectví to je prostě jedna bída J. Pak si sedá ke svýmu stolu. U okýnka si s Dejvem kupujeme žetón do sprchy, jdeme se vybalit, osprchovat a posléze ulehnout po tý štrapáci. Někteří Negři sedí v restauraci u píva a TV až do pozdní noci. Řvou na bitkaře Vejmolu. Dejmu, dělej, no tak prašť ho a jiný. U toho jim asistuje Geňa. Propadám se do bezesna, vždyť je noc.
 

Neděle 15týho června.
Budím se o 1/2šestý, kolem brouzdaj kachny, dělaj gagagagaga, nad Radobýlem se něco chystá. Přesně v 5:40 se to stalo! Vykouklo slunce! Je ráno. Před 1/2sedmou je balení v plným proudu a za hodinu už jsme na štrece. Porta Bohemica se otevírá. Velký Žernoseky, Libochovany, Církvice, Sebuzín, Brná. 20tej kilometr 8:00hod a stojíme pod hradem Střekov. Kousek odtud je Peňáč, místo naší dnešní snídaně. Kupujeme si snídani a na trávníku u parkoviště snídáme. Dneska je můj den. Mám narozky a dostávám dárky. Celkem 6 flašek rumu J. Nasnídaný jedeme. Omylem přejíždíme provizorní most do centra Ústí nad Labem, hned se otáčíme a jedeme zase zpátky do Střekova. Za Mariánským mostem upravuju upevnění přední brašny

a všichni mi ujížděj. Jakmile mám opraveno, začíná stíhací jízda. Jedu jako šílenec, spolu semnou Dejf a dobrých 10kiláků nikoho před sebou nezahlídnem. Svádov, Velký Březno, objevuje se první opozdilec Šotek. Nekompromisně předjíždíme a už za Malým Březnem se dopracujeme do předních řad. Těchlovice, Hoštice nad Labem, Nebočady a Boletice nad Labem míjíme, Křešice a jsme v Děčíně. Dnešních prvních 50sát kiláků je za náma. Zastavujeme v kempu Děčín a ve stánku si dáváme pití. Někdo pívo, někdo kofolu, já kofolu a sodofku. A teď dokončit misi. Přejíždíme historickej most přes Ploučnici, podjíždíme železniční most, jedeme pod Děčínským zámkem. Přes Tyršův most se dostáváme na druhej břeh Labe, po kterým jedeme skrze Přípeř, Prostřední Žleb, Čertovu vodu, Dolní Žleb, kaňonem Labe až k hraničnímu přechodu v kilometru 61. Společnou fotku si dělá 17 Negrů z 20ti. Nařizuju otevřít všech šest flašek rumu a oslavovat. Flašky kolují až do vyprázdnění. Pak nastává loučení. Jen pět statečných pokračuje v krasojízdě. Tom, Dejf, Martin, Honza a já jedeme domů vlastní silou. Já! Opravdu i já, tomu se snad nedá věřit a to sem to chtěl už v Poděbradech zapíchnout!!!! Ostatní Negři jedou na vlak, tak hodně štěstí při vagónování. ( Teď už vím, že to nebyl zase takovej problém se dostat vlakem z Děčína do DK. Ovšem stačil jeden nádražák idiot a bylo by vymalováno ). No a nás pět jede do DDR, vlastně BRD k přístavišti trajektu Schöna

– Hřensko, kde se dostaneme na naší stranu a vyrazíme k domovu. Cesta začíná ihned v Hřensku stoupat ze 122mnm na Mezní Louku 280mnm. Krátkej sjezd a zase stoupáme až do Vysoký Lípy 312mnm. Příjemnej sjezd do Jetřichovic, kde si v Restauraci Praha na 78km dáváme oběd. Najedený jedeme zápolit s teplem a dalším stoupáním. Rynartice, Dolní Chřibská, Chřibská, Krásný Pole. Zůstáváme s Dejvem pozadu a tlačíme Pod Malou Tisovou to je 90tej kilometr, 550mnm. Krátkej sjezd do Kytlice 450mnm. Někde tady měl chalupu Bróďa. Zastavujeme U Zlatokopa na limču a pivo. Tom, Honza a Martin jsou někde před náma. Zase nasedáme a snažíme se jet. Na konci Kytlice sesedáme a opět tlačíme. Dva kiláky a u křižovatky Jedličná už pojedeme z kopce. Do Sloupu zbejvá 10kilometrů. Rychlostí blesku to smažíme z kopce do Novýho Boru a pak do kempu u Radvaneckýho rybníka ve Sloupu. Dnešních 108kiláků máme za sebou. Kupujeme ubytování, bohužel 5ti místnou chatku nemají, takže jeden dobrovolník bude spát na zemi. Později se dobrovolně hlásí Honza. S Dejvem přivazujeme kola u budky a jdeme si zaplavat do rybníka. Voda je tepelně flekatá. Teplý fleky se střídaj se studenýma, jsme ale opláchnutý od potu, takže se můžeme jít do stánku navečeřet a osvěžit. Od severozápadu se už nějakou dobu něco valí. A předpověď se vyplňuje. O 1/2devátý cedí. Dopíjíme a jdeme spát.
 

Pondělí 16týho června
Ráno stále cedí, né moc, ale cedí. Děláme ranní hygienu, přiděláváme bágly na

kola, přivoláváme obsluhu a předáváme chatku. Martin to vzdává a jede na vlak. Takže už jen čtyři odjíždíme na deštivou cestu. Lindava, Brniště náves – 11tej kilometr. U Nguena si kupujeme snídani a pod zastřešeným autobusákem snídáme. Tom balí nějáký věci do vyžebraný krabice a posílá si je Zásilkovnou domů trakže mu bude voda cákat na záda J. Najedený nasedáme, mokro nemokro jedeme dál. Hlemýždí, Velký Grunov, Roviny pod Ralskem, Stráž pod Ralskem, Krásná vyhlídka. Tady tom vyndává wehrmacht čokoládu a nabízí ji. Zrovna ani neprší. Pokračujeme: Podvrší, Osečná km30, teď musíme po silnici č.278 4kilometry až do Kotle. Odbočujeme na vedlejšku a z kopce Smržov, Budíkov, Všelibice, Březová, Libíč, kousek rovinka a je tu Trávníček km47. Za odbočkou krpál. Honza s Tomem jedou, já a Dejf slejzáme a tlačíme. Kilometr tlačení a jsme nahoře v Sedlíšťce a v Sedlíšťce je zastávka a v ní čekají T+H. Sušenka a zase do sedel. Vlastibořice, Střížovice, Vitanovice, Pěnčín, Čtveřín. Jsme v nejnižším bodu dne a na 55tým kilometru, kousíček od oběda v Turnově. Už neprší je jen zataženo. Tom zapomněl v Turnově odbočit, ale to bylo dobře, protože jsme se tak dostali do super restaurace. Kola odstavujeme do zahrady a jdeme si sednout do vyhřátýho lokálu Restaurace Na Výšince. Teplá polívka, druhej chod, čaj, limoška no paráda. Obsluha super rychlá, jídlo vynikající, ceny lidský až se nám odsud nechce, ale musíme. Ještě 70kiláku a budeme né v Turnově ale v Trutnově. Nasazujeme mokrouše a jedeme: Horáčkovo náměstí, Mariánský náměstí, Havlíčkovo náměstí, 

nemocnice,O Benátky, Podchloumek a jsme z Turnova venku. Stoupáníčko stoupá – U Loučky, Sekerovy Loučky, Kvítkovice, Lestkov, Zelínka, Tatobity. No spíš Děda dobitý. Stále a furt do kopce a né leda jakýho. Od Zelínky se cyklostezka zvedla jak sviň, spolu s Dejvem tlačíme až ke kostelu v Tatobitech. Tady na nás čekají Tom s Honzou. Nasedáme až když je stoupání mírnější ale furt drsný. Nakonci Tatobit nás dojíždí náklaďák plnej šutráku. Jedeme s Dejvem tak rychle, že nás ani nemůže předjet J. Zastavujeme v nejbližším zálivu a kolonu pouštíme. Další dva kilometry utrpení je vykoupený odměnou a nádherným výhledem za Žlábkem. Je tu vyhlídka a rychlý občerstvení. Dejf si dává rychlo kafe, já rychlo kofolu. Následně se nechávám zvěčnit Tomem s Troskama na pozadí. Teda néé na pozadí, ale na pozadí s Troskama. Jináč to je! Vytvořený snímek by se mohl jmenovat „troska nad Troskama“. Ze snímku je patrný, že počasí se lehce umoudřilo. Je sice zataženo, ale neprší a nefouká. Do cíle zbejvá 60kilometrů, jsme za polovinou. Stoupání se zmírňuje Na Prdiku a u Zelenýho háje jedeme takřka po rovině. Na Klepanci, Na hříšníku, ve Stružinci pryč ze silnice, Nové Dvory, U Kordovny, Letiště – Lomnice nad Popelkou, Císařova Hůrka – nejvyšší bod dne 528mnm. Do cíle 50km. Teď to je z kopečka. Bělá u Starý Paky a teď podél železniční trati na Tample. Už nějakou dobu mi cosi skřípe 

a vrže vzadu jako v kazetě, navíc mi moc nebrzdí přední brzda. Povídám směrem dopředu k Honzovi a Dejvovi: „Až to půjde, zastavte.“ Jedu namáčklej na Dejva, zrovna si pravou ruku vyklepávám a levou mám mimo brzdu, když Honza zastavuje. Dejf mi kříží cestu, já jedu při krajnici a mám co dělat abych ho minul vlevo do silnice, marně lovíc přední nebrdící brzdu. Minul jsem ho, klejíc. Dneska už jsem mohl Dejva trefit podruhý. Poprvé to bylo o desítky kilometrů dřív, ještě za deště, při příjezdu na stopku marně mačkám brzdy a Dejf se blížil a blížil a přední brzda nic a ta zadní mokrá pomalinku zabírá a…..a drc! Ihned jsem si vzpoměl na vnučku Elí jak říká: „ Stopta dědo, stopta! Zastavit dědo?!“. No tak teda stojíme před Tamplema a okukuju kazetu. Nic! Zdá se vpořádku. Šahám na přední kolo a ejhle! Ložiska napadlo mě ponejprv. Beru za osu, je volná!!!! Proto mi to do Bělý divně šmajdalo na předku. Imbusem od Toma dotahuju osu a zas můžeme jet. Skřípot se ozejvá furt, takže tohle to není. Jestli se podělal ořech, tak to bude pech. Tample, Roztoky u Jilemnice – křižovatka našich cest. Přesvědčil jsem Toma, že pro nás bude lepší cesta přes Martinice než přes Kalnou, tak se loučíme s Dejvem a Honzou kteří jedou do Dvora Králové. My pokračujeme přes Roztoky. Na zastávce autobusu Jednota mi Tom půjčuje mazadlo na řetěz s hadříkem a ejhle skřípání je pryč! Projíždíme Martinice v Krkonoších, lesem jedeme nad Horní Brannou. Do cíle zbejvá 30km. Z Horní Branný to bude až do Hostinnýho hezky z kopečka. Pokračujeme silnicí přes Dolní Brannou, Kunčice nad Labem, tady se dostáváme do tempa, letíme víc jak třicítkou až do Klášterský Lhoty, kde si Tom cosi fotí. Setkáváme se na odbočce u nádraží v Hostinným. Poslední tři kopce. Zbejvá 16kilometrů. Tom mi do Podhájskýho kopce ujíždí. Sjezd do Čermný a teď od kostela ke křížku sice krátkej, ale výživnej krpál. Kupodivu ho dávám! Sjíždíme do Vlčic, zbejvá posledních sedm kiláků. Průjezd Vlčicema, krátký stoupáníčko ke 

křižovatkce na Hrádeček, klesáníčko k rybníkům, rovinka a pozvolný lehoučký stoupání do Pekla, dvě houpačky nahoru dolu a závěrečnej stoupací kilák k RobinOilce. Zastavujeme na jedno plechovkový. Tom dělá závěrečný záběry do filmu, provádíme rozbor tripu, dopíjíme a jedeme domů. U rodinnýho paneláku se s Tomem loučím, otírám gravel od bordelu a beru ho do obýváku, vždyť si to zaslouží. Dokončil jsem navzdory svým pochybnostem cestu podél Labe tam, ale i cestu zpátky domů. Po 663kilometrech jsem doma.

Autor: Gandalf Slim - http://www.slim2009.cz/wordpress/?page_id=5801 

Fotky zde. 

Film tady. 

SmEjDiL Fotky Flickr: https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72177720326858759/