Stránky

sobota 10. září 2011

Sudety II

Ano, letos se opět (již posedmnáctý) jelo známé "rallye" Sudety a my nechyběli na startu. Jak jsem někdy někde někomu slíbil, tak ze sebe zkusím vyždímat report, ale moc si toho nepamatuju.
Bylo to asi takhle: start>nějaký šlapání do/z kopce>pár občerstvovaček>pád>další pád>psychika na bodu mrazu, ale pak už bylo najednou 18:00 a byl jsem v Teplicích.

Dobře, tak se zkusím trochu rozepsat...
Rozhodnutí jet Sudety 2011 padlo již někdy na přelomu jara a léta, takže jsem měl relativně hodně času se na závod fyzicky připravit. Až teprve v průběhu závodu mně došlo, že bych měl příště věnovat nějaký čas i psychické přípravě, protože to po této stránce rozhodně nebyl z mé strany povedený ročník. Ale o tom později, zpátky k "přípravě". Ta spočívala v nárazovém dojíždění do práce, výjimečně jsem, na kolenou škemrajíc, přemluvil jednoho ze spolunegrů na víkendovou vyjížďku... Před startem mně však i tak computer ukazoval za tento rok odjeto něco málo přes 2500km, což je na moje poměry hodně - náladu jsem měl zpočátku rozhodně optimistickou.
Na startu jsme stáli s Davidem a Lukášem u sebe, ale jakmile se pole závodníků dalo do pohybu, tak už jsem Davida neviděl - zůstal vzadu a Lukáše jsem dojel až někde po 10.km. Jeli jsme chvilku spolu stylem - on mě předjel z kopce, já jeho do kopce, ale za chvilku už jsem ho bohužel taky neviděl. Ze začátku se mně jelo výborně, bylo poměrně teplo a vlhko, což mně vyhovuje. Během předjíždění dalších závodníků mě zaujal borec-invalida, který jel teda krátkou, ale pouze s jednou rukou. Takový lidi mají můj respekt (z kopce jel skoro stejně rychle jako já a do kopce mě předjížděl). Sudety byly letos zkráceny o průjezd do Teplic, vypuštěna byla panelka, po které se mně rozhodně nestýskalo, sice se tímto závod zkrátil asi o 10km, ale na dlouhé trati zase cca 3km přibyly průjezdem přes Žďárky. Každopádně jsem se snažil do Honského pasu držet vysoké tempo a přijížděl jsem tam v relativně dobré náladě (mezičas 1:59).
Viadukt u Bohdašína
Na Honský Špičák vede pěkný singltrek plný (tou dobou kluzkých) kořenů - tohle stoupání jsem ještě zvládl ze sedla, ale po příjezdu k následujícímu sjezdu jsem už ochotně slezl z kola a vedl ho cca 50m po stezce plné rozbitého kamení a hlíny. Po příjezdu na občerstvovačku v Americe jsem poprvé odhodil kolo a udělal si cca 5min pauzu, kterou jsem vyplnil žvýkáním směsi koblihy banánu a eidamu (zapíjeno kolou). Z minula jsem si dobře pamatoval, co bude následovat, takže jsem se snažil doplnit co nejvíc energie a vydal se vzhůru směr Pánova věž. Chvilku jsem se snažil i jet, ale pak jsem to vzdal a spolu s ostatními tlačil. Pak (abychom si zřejmě odpočnuli) nás čekal sjezd u Václava, takže jsem opět kolo jen vedl - jak trefně poznamenal jeden ze spolubojovníků směrem k davu přihlížejících: "Nezlobte se, ale rozhodli jsme se nevyužít této atrakce, která je v ceně závodu.". Následovalo ovšem další strmé stoupání, takže po chvíli opět tlačenka, ale celkově jsem se cítil poměrně dobře. Nálada byla - dokonce jsem poslal nějaké sms z mobilu, že budu za chvilku v půlce. Skoro by se dalo říct, že jsem si závod užíval - přesně, jak jsem si původně plánoval.
Po příjezdu na další občerstvovačku do Slavného a doplnění zásob jsem sice poprvé začínal cítit únavu, ale celkově jsem byl stále fit. Vzpomněl jsem si, že jsem tady dva roky nazad potkal Pavla a odsud jsme pak pokračovali spolu. Pak už to byla rutina - tlačit kolo do kopce i z kopce (Vodní zámky, Malé zámky). Občerstvovačka v Božanově, odkud jsem při stoupání na Špičák začínal poprvé cítit, že už toho mám plný zuby a asi nejvíc mně vadilo, že se mnou nejde nikdo z negrů, se kterým bych mohl sdílet svoje útrapy a strasti. To byla ona zmíněná psychická labilita, se kterou jsem se cca od 60.km potýkal a prostě jsem pak v některých pasážích ztrácel motivaci (a hlavně morálku) jet dál. A jako hřebík do rakve jsem si ustlal při sjezdu do Machova na těch mokrých kořenech a ne jednou... Po prvním pádu jsem dostal křeč do pravýho lýtka - to byla noha, která zůstala pod kolem. Sesbíral jsem se ze země a zvesela znova šlápnul do pedálu, abych se po dvou metrech znovu válel na zemi - opět pád na pravý bok. Tentokrát jsem si skřípnul koleno mezi řidítka a horní rámovou trubku. Chvíli jsem se tam válel v blátě a řval jak tur, protože vazy v koleně dostaly zabrat, ale pak se mně podařilo vyndat levou nohu z pedálu a konečně jsem se postavil na nohy. Zbytek sjezdu už jsem radši sešel, ale při mírném stoupání před Machovem jsem zjistil, že mně přehazka škrtá o dráty. Měl jsem skutečně veliký štěstí v neštěstí, protože jsem kolo tlačil jenom pár desítek metrů a už jsem byl na jedné z nejlíp vybavené občerstvovaček, kde byl servisní stan a o mýho LíKúgánka bylo vzorně postaráno - zručný servisák mně patku narovnal, řazení nastavil a řetěz namazal. Já jsem se zatím občerstvil a zhruba 10minutovou pauzu jsem využil pro nabrání nových (hlavně psychických) sil, protože jsem ještě před pár minutami měl sto chutí to zabalit. Po odpočinku jsem však sám sebe překvapil, na další pouť jsem se vydal poměrně svižně a trochu se mně i vrátila chuť závodit (pár zoufalců jsem předjel do mírného stoupání, abych je vzápětí následoval v tlačení kola - nešlo to...).
Další část "nových" Sudet přes Žďárky byla hodně odpočinková, mírné kopečky, fakt se mně zase začínala vracet nálada. Po občerstvovačce na cca 80.km (Vysoká Srbská) jsem si pamatoval, že trasa pokračuje v mírném duchu (tlačil jsem skutečně výjimečně) až jsem dorazil na další zastávku pod Hvězdu. Opět jsem si vzpomněl na první Sudety s Pavlem - jak jsme původně ke kopci přistupovali s respektem, ale nahoře jsme nakonec konstatovali, že to byla pohoda. Tak jsem neohroženě začal stoupat vzhůru, ale neohroženost mně vydržela jenom cca prvních 5minut. Cesta se totiž záhy proměnila v bahenní lázně, kde byl problém kolo i tlačit. Jak jsem se nakonec dostal nahoru si už nevzpomínám, ale vím, že to byl jeden z nejhorších kopců.
Tlačenka u Hvězdy
Legendárními schody z Hvězdy jsem opět pohrdnul a kolo jsem statečně vedl i směrem z kopce. Pak už to byla malina - příjezd na hlavní z Honského pasu a hurá na Ostaš. S blížícím se cílem jsem ještě v sobě našel nějakou přebytečnou energii a na poslední občerstvovačce jsem se ani neobtěžoval zastavit a ve stoupání na Bišík se mně podařilo předjet ještě asi 6 lidí. Sjezd do Teplic jsem si užil nikým nerušen a krátce před 18.hod jsem projel cílem.
Nadšení v cíli
Pokud bych měl srovat oba dlouhé závody, které jsem zatím absolvoval, tak se mně ten letošní zdál i přes kratší trať o dost těžší. Připisuju to zejména tomu, že jsem jel sám, takže za rok se těším, že se na mě spolunegerstvo nevykašle.
Jo a pokud by někoho náhodou zajímala taková nepodstatná věc jako je výsledný čas a umístění, tak je to k dohledání na stránkách Sportsoftu... Dle computeru jsem jel 9hod 13minut (takže cca 40minut jsem strávil zevlováním na občerstvovačkách).

RALLYE SUDETY MTB - 60km by SmEjDiL

Jak již bylo psáno v předchozím příspěvku, Negři se vydali na Sudety. Budíček v 5:00 nebyl nic příjemného. Protože jsme neměli vyzvednutá čísla, museli jsme dorazit do Teplic n. M. dostatečně brzo. V minulých ročnících jsme si vypůjčovali testovací kola od SPECIALIZED, ale to letos nějak nedopadlo. Tudíž velmi nerad dávám na střechu auta svýho unavenýho Authora Traction. Vše připravený a Negři nikde. Qbik najel autem před vchod a najednou se z něj trousí, informace, že Negr Horyna poslal ve 4:30 SMS, že nejede, že se ožral jako prase s Červajzem. Tomu říkám hrubá nezodpovědnost! Takže jsme se zasmáli a vydali se do Teplic, jen 3 kusy.

Tradiční zastávka na ÖMV v Trutnově se nekonala. Qbic byl nervózní jak pes (prej se musí rozcvičit) a tak razil rovnou na místo činu. Počasí neodpovídalo předpovědi a bylo značně pod mrakem, ale jinak teplo. Pevně jsem věřil, že z toho pršet nebude. Po příjezdu jdeme vyzvednout čísla. Qbic opět problémovej, ke svýmu číslu měl jinej chip a tak si číslo nechal pro jistotu vyměnit. Zato Horynovo číslo Dave úspěšně prodal nějakýmu týpkovi za 300,- s tím, že Pavel dostane aspoň pěkné černé tričko, který ale nesmí mezi Negry nosit, jinak ho z něj servem.


Dále proběhla klasická příprava dofukování, mazání, převlíkání. Opět jsem měl krásný kulatý číslo 1100. Už jsem byl podezříván z nějakýho uplacení či co. Bohužel jsme nějak zapomněli na společnou fotku před startem. Ani mobil jsme nezmáčkli. Holt nebyl s námi fotograf Radek, který v roce 2009 poctivě dokumentoval naši účast. 7:45 už postáváme na startu a čekáme až se štrůdl bikerů protáhne někam dozadu. Pokukujeme po ostatních bikerech a já hlavně na ty stroje. Samý celopéro. Říkám si jen pro sebe o kole to přeci není. Minutu před 8:00 zapínám měřící zařízení Endomondo a GPS. Po výstřelu z děla odstartovala elita a štrůdl stále stál. Museli dostat náskok, aby se jim amatéři nemotali pod kolama. Pak se to konečně rozhejbalo a hukot řetězů často připomínal vosí roj. Klasické 4 kilometrové stoupání prověřilo kde koho a za sebe jsem se aspoň trošku zahřál. Qbika i Davida jsem nechal vzadu, zase jsem se nechal unést a musel jsem dupat. Trať byla místy slušně rozmáchaná a tak o bahýnko nebyla nouze. Qbik mě trapně dojel na jednom táhlém sjezdu po lesní asfaltce. Chvíli jsem se ho držel, ale pak mi nadobro ujel. Říkal jsem si, že by se měl šetřit, když jede 120 km. Už jsem ho neviděl.

Na 29.km bylo první občerstvení. Bylo tam přelidněno. Doplnil jsem pití s energií, pojedl pár pochutin a valil to dál. V terénu jsem si dvakrát slušně ponadával, protože po nedávné události, jsem byl nucen koupit nový řetěz, ale ten si na hodně ojetých zubech sedal pomalu. A tak při kašpárku se řetěz občas neodpojil od předního ozubeného kola a jakoby se nabaloval pod řetěz z druhé strany. Toto má pak za následek, že se řetěz jebne a pak někde v nečekané chvíli povolí a já letím na držku. Proto jsem si ponadával a s opatrností zanechal kašpárkování. Po dalších kilometrech jsem byl nucen kašpárka opět použít. S nechtěnou opatrností jsem pokukoval, jak se řetěz jakoby odlepuje s cukáním od ozubeného kola. Naštěstí si už asi sedl a nedonutil mě jit pěšky. Bahýnko postupně vystřídal písek a někde na 35km jsem už toho docela měl plný zuby. Na odbočce mezi 120km a 60km jsem zavzpomínal na Qbika a valil to z kopce po asfalce. Tento úsek je nechutně dlouhej. Na 39km proběhla druhá bašta, kde bylo veselo. Paní od výdeje poživatin vesele kafraly a tak jsem trapně zavtipkoval, poděkoval a valil dál. Následovalo pár výjezdů i sjezdů. které jsem zdolal bez pádu i bez jiné újmy na kole.

Poslední občerstvení v obci Dědov nebo podle mapy Javor mi připomělo, že bude následovat pěkné stoupání. Pamět nezklamala. Je to vypečenej kopec a taky jsem ho zdolal. Spousta bikerů šla pěšky. Jejich rychlost někdy byla větší než ta moje, ale radost z toho, že mám ještě trochu sil mě moc potěšila. Dojezd do cíle již byla tak trochu rutina.


Závod pro mě byl opět spíše společenskou událostí. A závodil jsem hlavně sám se sebou. Kolo i já jsme vydrželi. Ovšem Qbik mě stále bombarduje, abych za rok jel 120km. Opět jsem se utvrdil, že na to prostě nemám! Pokud příští rok pojedu, tak musím mít hodně natrénováno a hlavně musím absolvovat minimálně 3x 120km během července a srpna. Jo a bude to chtít nový kolo.


P.S. dorazil mi email od časomíry

--~--
Sudety Rallye - 6.ČP MX MTB
Dobrý den, zasíláme Vaše kompletní výsledky ze závodu Sudety Rallye - 6.ČP MX MTB, který se konal dne 2011-09-10.

Lukáš MALÝ
Trasa: 55 km, Startovní číslo: 1100, Kategorie: Muži 30 - 39 let ( KM30 )

Cílový čas: 3:26:48 (Čistý čas:3:24:44)

Cílové pořadí absolutně: 269.
Cílové pořadí v kategorii KM30: 78.
Cílové pořadí dle pohlaví: 227./Muži

Výpis informací z mezičasů
Informace/Mezičas Finish ( 55 km )
Čas průjezdu mezičasem 11:28:25.0
Závodní čas 03:26:48.0
Čistý čas 03:24:44.6
Ztráta od startu absolutně 01:27:06.3
Ztráta od startu v kategorii 01:25:13.7
Ztráta od startu dle pohlaví 01:27:06.3
Pořadí na mezičase absolutně 269./55 km
Pořadí na mezičase v kategorii 78./KM30
Pořadí na mezičase dle pohlaví 227./Muži
Průměrná rychlost - od startu 15.96 km/h
Čas na úsek 03:26:48.0 ( Start-Finish )
Ztráta na úseku absolutně 01:27:06.3
Ztráta na úseku v kategorii 01:25:13.7
Ztráta na úseku dle pohlaví 01:27:06.3
Pořadí na úseku absolutně 269./55 km
Pořadí na úseku v kategorii 78./KM30
Pořadí na úseku dle pohlaví 227./Muži
Průměrná rychlost - na úseku 15.96 km/h

--~--

pondělí 5. září 2011

Sportave

O stránkách sportave.com jsem se dozvěděl náhodně od kolegy z práce. Kolega je programátor v jazyce Java. Jel jeden závod a pak se nějak nalezl ve výsledcích. Prý se někde dočetl o tom, jaké Java komponenty autor sportave používá. Hnedle jsem též začal vyhledávat v systému a našel se a videl historii závodů, kterou jsem absolvoval.

Systém si postahuje zřejmě jen PDF soubory a z nich sestavuje vlastní databázi závodníků a díky partnerům je prováže i s náhledy fotografi od fotografů, kteří se živí focením na cyklozávodech a né jen na nich. Po chvilce googlování jsem našel zajimavý příspěvek o daném systému na jednom blogu.

Zde poznamenám odkazy na profily negrů:
Dále si zde uvádím jen pár známých:

neděle 4. září 2011

Negři jedou na RALLYE SUDETY MTB

Negři se letos odhodlali vyrazit na 17tý ročník RALLYE SUDETY MTB


Start. č. Jméno Ročník Klub Nár. Trať Kategorie
438 KUBÍK Martin 1977 Negři z DKnL CZE 120 km DM30
216 HORÁČEK Pavel 1977 Negři z DKnL CZE 120 km DM30
1100 MALÝ Lukáš 1977 Negři z DKnL CZE 60 km KM30
1108 ŠVÁB David 1978 Negři z DKnL CZE 60 km KM30

Seznam přihlášených
Statistika

neděle 21. srpna 2011

Jeden Negr v Rychlebách

Do Rychleb se koncem 22. - 24. července chystala početnější výprava Negrů. Ovšem vše zhatila nepřízeň počasí. Vydatné deště všechny odradili a onu bikovací sobotu 23.7. už zase nepršelo. Jelikož jsem asi umíněnej, rozhodl jsem se sem vydat alespoň sám. Naplánoval jsem termín od 19. - 21. srpna. Negři opět zklamali. Den před odjezdem to vypadalo, že opět nepojedeme. Naštěstí jsem rozhodil sítě patřičně zeširoka a přidali se Šotci, dvorští Kačeři profesionálové :-)


Odjezd v pátek 19.8. sliboval docela příjemné počasí, na cestu přes Náchod, Klodsko, Javorník, Černá Voda, kde jsem zajišťoval ubytování v turistické ubytovně Nová Radost kousek nad centrem obce Černá Voda. Cestou přes Polsko nás zastihla velmi vydatná bouřka. Osobně jsem v autě ještě takovou smršť nezažil. V Klodsku jsme si zastavili na jednu kešku v centru u kostela. V obci Javorník jsme poobědvali v místní Taverně (předražená restaurace s obsluhou, co zapomínala objednávky). Po obědě se opět vyjasnilo, a tak jsme se zašli podívat k místnímu zámku.

Před příjezdem do Černé Vody jsme zastavili ještě na další dvě přijemné cache. Po příjezdu k infocentru RS jsme vyzjistili nějaké informace ohledně zítřejší výpůjčce kol a podrobně lokalizovali turistickou ubytovnu. Ubytování proběhlo zcela bez problémů. Po příjezdu opět vydatně sprchlo a všude okolo na nebi hodně černo. Vyhlídky na druhý den nevypadaly růžově. Po slejváku jsme se s dětmi vydali k nedaleké zřícenině hradu Kaltenštein. Cílem nebyla jen zřícenina hradu, ale i nedaleko uložená další cache. Kousek jsme šli po jedné z cyklostezek. Přes noc opět slejvák, který narušil mé jinak tvrdé spaní.


Nastal den "D" a ráno na obloze ani mráček, prostě azůro. Zajásal jsem a šup šup oblíkat a pro kola. Bylo v plánu s sebou naše stará netahat. Měli jsme zamluvené dvě celoodpružená kola značky Merida One-Forty 1500D. V infocentru nás přivítala sympatická dredařka, která nás zkásla o zálohu a půjčovné na celý den. Na kolech jsme si přemontovali široké šlapky za SPDčka. Zkouknem kola a jejich šrámy, poladíme sedlovky, tlumiče a hurá do terénu.


Půjčení kol nás omezovalo jen na Trail podél Černého potoka. Tak jsme si řekli, že budeme jezdit jen zde. Naše jezdění jinde by asi nikdo nezjistil, ale proč dělat problémy. Od infocentra se jel kus po zánovní asfaltce a po necelém třetím km odbočujeme do lesa, kde začíná to, za čím jsme sem přijeli. Začátek vede po klasické lesní štěrkové cestě, ze které se sjede na nikterak zvláštní lesní pěšinu, kde mokrá místa jsou vysypána vápencovým štěrkem. Chvílemi se objíždějí mokrá bahenitá místa, ve kterých je uježděná stopa od kol. Po chvíli to přichází. Úzké pěšinky zpevněné vápencovým štěrkem nás zavádějí do lesa k potoku, kde začíná být terén hodně členitý. Stíhat koukat kolem sebe se moc nedá. Veškeré soustředění je jen na to udržet se na kole a držet správnou stopu a hlavně nebrnknout řidítkama o nějaký strom. Poprvé jsme se doslova seznamovali s trasou a velmi opatrně si ji projeli. Trail je dlouhý asi 7-8 km a končí u plotu koupaliště v obci Malá Kraš. Na půjčených kolech nebyly košíky na pití a láhve zůstali doma, tak jsme nepohrdli kofolou u stánku. Návrat na start trailu je po zelené turistické trase. Místy štěrková cesta a místy příjemná pěšina. Jedno kolo má zhruba 16 km. Podruhé už jsme fičeli rychleji a odvážněji. Opět proběhla kofola. Po dojezdu druhé jízdy jsme zavítali do hotelu Černá Voda, kde už na nás čekaly naše drahé polovičky, proběhl oběd a hurá zase zpět do terénu. Třetí kolo bylo opět volnější. Bylo ve znamení třech keší, které jsou kolem trailu k nalezení. Do čtvrtého kola už nebylo moc sil, ale chuť stále byla.


Jednotlivá kola jsem si zaznamenával pomocí aplikace Endomondo a všechna 4 kola i s cestama na oběd jsem dohromady zaznamenal na GPS a tracklog importnul na bikemap.net, celkem najeto zhruba 65 km.

Závěrem dodávám snad jen to, že se sem chci příští rok opět vrátit a pojezdit na ostatních trailech, ale to už snad na svém kole. Pevně věřím, že se sem Negři dostanou v nějakém větším počtu.

středa 17. srpna 2011

SmEjDiL - trhač řetězů

Včerejší vyjížďka byla, alespoň pro mě, příjemně zpestřena Šmejdilovým vystoupením, při kterém se mu opět podařilo přetrhnout řetěz. Tentokrát to ovšem bylo velkolepé představení, více v oficiální tiskové zprávě:
Dne 16.8.2011 se v podvečerních hodinách přihodila nehoda na začátku obce Brod u Kuksu u Dvora Králové u Trutnova u Hradce Králové u Prahy v České republice při níž nedošlo k žádnému zranění, ale došlo k pobavení přihlížejících. Mírně podnapilý LM (33) nedal na rady zkušenějších bikerů a v lehkém stoupání "to zase rval na těžkej převod", až ten (již jednou nýtovaný) řetěz zase přetrhnul, následkem čehož se za hurónského řevu nekontrolovaně zřítil do 8let neudržované srázu při cestě a skončil v kotrmelcích 3m pod úrovní cesty. Mezinárodní jury, která se tu zničehonic zjevila jeho výkon ohodnotila následovně:



Máme tu hlavního kandidáta na zisk prestižní trofeje Crashmanův pohár pro rok 2011.


Řetěz zůstal nevinně ležet na cestě zatímco se jeden ze zakládajících členů spolku negri.cz za doprovodu nadávek prokládaných smrtelným chroptěním sbíral ze země, hustě obalen mlázím a bodláky. Při incidentu nedošlo k žádnému zranění, materiální škody byly odhadnuty na 300Kč. (MK)

sobota 13. srpna 2011

Podkrkonošský maraton

Dnes se píše datum 13.srpna 2011. Tento den se jel Podkrkonošský maraton, jehož centrum je v Lázních Bělohrad. Ráno sedám do auta a kousek za Dvorem se nechutně rozpršelo. Chvílema jsem si říkal, že se otočím a vzdám to, ale naděje umírá poslední a tak dorážím až do Bělohradu, kde horko těžko hledám místo na parkování. Na náměsti již bylo kompletně plno. Nakonec parkuji v jedné z postranních ulic. Došel jsem si pro startovní číslo. Všude spousta lidí a tak si říkám, že je jen dobře, že jsem ještě stihl bezhotovostní platbu. Nacházím písmeno "M" trať 50 km. Divčina mi suše oznámila, že musím ještě doplatit 100Kč, abych dostal tričko. V ten moment jsem si vzpomněl, že jsem nechal šrajtofli i s dokladama doma :-( Tak jsem slibil "čestné Bikerské", že kilo pošlu, jak budu doma. Sláva, mám tašku i s trikem. Vyšlo na mě startovní číslo 500. Jdu zpět k autu a v tom se opět spustil slušnej ceďák, než jsem k němu dorazil, byl jsem "durch" . Říkám si, že to bude dnes asi hustej zážitek.

Krásný kulatý startovní číslo.

Start mé tratě 50 km byl v 10:30 hod. Chtěl jsem se jít podívat na start 90 km, ale nechtěl jsem promoknout, tak jsem prelaxoval v autě a přemejšlel, proč ty vokurky Negři nejeli taky. Psal jsem i dvorskejm Kačerům, ale nikdo se nepřidal. Po desátý hodině ustal déšť a tak jsem se začal oblíkat. Volil jsem moiru s dlouhým rukávem a dlouhý gatě. Natáhnul jsem Pertexku a za mírného deštíku jsem odjel na start. Tam už bylo spoustu závodníku. Postavil jsem se na konec a pokukoval po někom známem. Těsně před startem jsem spatřil jednoho dvoráka - Čeřa se mu říka. Přestalo pršet, svlikám Pertexku a vytvářím si v dresu jednu krovku. Asi 2min před startem zapínám Endomondo v mobilu a pro jistotu i Garmina.

Start proběhl dle očekávání, dobu se čekalo než se to celé rozhýbe. Po asfaltu se jelo až někam k Byšičkám. Celou tu dobu jsem se snažil dojet Čeřu a aspoň prohodit pár slov, ale rval to neskutečně. Tento závod jsem jel poprvé, takže jsem přesně nevěděl, co mě kde čeká. Za Byšičkama se vlítlo do lesa a Čeřu už jsem nedojel. Lesní cesty byly pevný, ale hodně rozmáchaný, takže jsem velmi často musel otírat zacákaný brejle. Nějaký déšť se sem tam objevil, ale po 10 km jsem jej již nikterak nevnímal. V lese byla kupodivu i naprosto suchá mista, ale to bylo ojedinělé. Začaly se objevovat úseky s velmi nepříjemným mazlavým bahýnkem, které se po velkém množství závodníku přetvořilo místy v terén pro enduro. Na 21 km si pamatuji první občerstvovačku, kde jsem pojedl banán a nějakou tu čokoládu. Postupem času se na řetězu vyrobila celkem slušná brusná pasta z bahýnka. Mé stařičké kolo sem tam zlobilo s přehazováním. Při převodu kašpárek se řetěz né a né odlepit od předního ozubeného kola a tak jsem se bál, že někde řetěz zase přervu. Naštěstí se na 35 km objevila další občerstvovačka, kde byl pán s hadici a tak jsem poprosil o omytí převodů. Chvíli jsem si chrochtal, jak se to zase pěkně přehazuje. Ovšem opět přišly úseky plné bahna a řetěz i přehazka byly za pár km opět obaleny blátem. Ještě když to přehazovalo přišel jeden z výjezdů, kde se dalo jet, tak jsem ho s radostí dal a dokonce i technicky zvládnul až nahoru. Na vrcholu mě suše předjela asi 12tiletá holčina. Já funěl jak fabrika a ona jen tak, jakoby nic a byla přede mnou. Tak jsem si říkal, že je něco špatně :-) Po chvíli přišlo zase bahýnko a tam vyměkla a pak už jsem jí před sebe nepustil. Jinak jsem se stále dost propadal.

Bláto prostě všude.

Na 45 km už jsem se docela dost těšil do cíle a v tu chvíli se objevily endura a kličkovaly mezi poměrně hodně, hodně opotřebovanýma bikerama. Mě jedna dylina předjížděla v takovém malém tunelu, kterým se asi podjížděla železnice. Tak jsem si pěkně zanadával a počuchal ten smrad, co za tu chvíli vyprodukovaly. Prý byli najatí aby nás natačeli na kameru. Ty 3 dementy jsem bohužel vídal až do cíle, kam jsem se dovalil po necelých třech hodinách jízdy. Dorazil jsem celkově na na 317 místě z asi 480, což je bída a v kategorii M40 jsem byl 123. Výsledky se možná ještě nějak změnily, ale to je asi úplně jedno, hlavně, že vydrželo kolo i já.

Výsledková listina.

V cíli jsem čistě náhodou potkal spolužáka z VOŠ Liberec, tak jsme přijemně pokecali. Dojel kousek přede mnou.

Sesmolil SmEjDiL

sobota 30. dubna 2011

Endomondo Team







Negři mají už i team v lehce sociálním sportovním systému zvaném Endomondo.

Negři z DKnL
http://www.endomondo.com/teams/1430618

Členové jsou pouze SmEjDiL a Qbic, nikdo jinej beztak na kole letos nejezdí.