Píše se začátek roku 2025. Do červnový 
Labský stezky zbejvá 6měsíců a Dejf na nás vytahuje zářiový trumfový 
ESO. Pojedeme Kanadu! Ty vole Kanada, Whistler nejlepší traily na světě!
 Whistler-Blackcomb v kanadský provincii Britská Kolumbie. 9 248 
obyvatel. Whistler u dálnice Highway 99, přibližně 44 kilometrů na sever
 od města Squamish. Si děláš prdel, děl jakýsi Negr?! Vždycky jsem chtěl
 do Kanady, pojedeme do Kanady, do Ka na dy! Do prdele Jóóóóó!!! Eufórie
 popadla i vyložený skeptiky. Ano PRDEL, to jsem Vám chtěl říct, povídá 
Dejf. Bude prdel a uvidíme prdel! A dokonce uvidíme Ďáblovu prdel! Jenom
 to nebude v Canadě, ale v Kanadě! Něco nám uniklo? Mě zatím nééé, 
povídám a pro jistotu se jdu podí
vat.
 Když jsem se vrátil, bylo už dávno všem jasný, jaká že Kanada se 
chystá. V září pojedeme do Český Kanady. A jak to teda bylo?
Bylo, nebylo 11. až 14.9.2025, se parta Negrů vydává do světoNeznámýho 
střediska Resort pod Lanštejnem, kde se čas zastavil, nikam nespěchá a 
můžeme zažít autentickou atmosféru 80tek. Chatky pamatujou prezidenta 
soudruha Gustáva Husáka a ministra obrany Martina Dzúra. Asfalt buzeráku
 kde parkujeme je novějšího data a vznáší se nad ním duch generála 
Milána Václavíka. Ostatní prostory no… Ale bydlíme, dokonce máme 
k dispozici klubovnu s výčepem a sud Budvaru. Takže to tak hrozný 
nebude. Ve čtvrtek po dvanáctý se ubytováváme v chatkách pro čtyři po 
dvou a hned se chystáme na první vyjížďku. Trasu zná Dejf a to nám 
stačí. Ještě nejsme všichni, několik kusů teprve přijede, ale Dejf, 
Hrnec, Bart, Poník, Buťák, Lukas, Veličenstvo, Horejs, Slim a Tom, teda 
větší
 polovina už může vyrazit za dobrodružstvím. Areál resortu opouštíme za 
budovou jídelny do lesíka. Objíždíme spadlej strom, sjíždíme na louku a 
za ní přejíždíme ocelovou lávku přes potok Pstruhovec. Na mžik najíždíme
 na asfaltku součást Stezky Českem, potom odbočujeme do zatracenýho 
kořenovýho kopce k další asfaltce. Pár set metrů po silnici a pak zase 
stoupající kořenovka na červený turistický až ke kapličce Panny Marie. 
Malej odpočinek a od kaple jedem z kopečka zpátky na asfalt, kde už 
vidíme hrad Landštejn. Ne na prohlídku nejdeme, jen rychlý foto od brány
 a do sedel. Schody dy dy dy dy. Po modrý značce hned za Landštejnem 
mizíme dólu do lesa a vzápětí zase kořenovkou šlapeme zprudka nahoru. 
Česká Kanada oplývá hlubokýma stržema a cestama dolu-nahoru, tak si je 
užíváme od prvního okamžiku. Dva a 1/2kiláku lesem kořenovkou i 
klasickou lesní cestou okolo můzea opevnění s ŘOPíky a jsme na vrcholu. 
Teď hezky z kopečka po silnici do Albeře, skrzevá osadu Klášter II, 
okolo
 Klášterskýho rybníka, za nímž je vidět Kostel Nejsvětější Trojice, 
součást Kláštera I. Před Albeří odbočujeme z hlavní silnice, podjíždíme 
úzkorozchodnou trať a skrz Albeř přijíždíme do Nový Bystřice na náměstí 
po 14ti kilometrech. Právě včas. Je dlouho po druhý odpolední a hlad 
neoblbneš kecama o jídle. Volba padla na Restauraci u Toma. Tak si 
dáváme jídlo a píťo. Najedený, napojený pokračujeme v krasojízdě nach 
Republik Österreich, kam je to coby kamenem. Foto na hranici a skoro 
10ti kilometovej vpád na cizí území může začít a začíná tak, že omylem 
projíždíme něčím dvorkem v Gramettenu. Lesem podél hranice přijíždíme do
 Greisbachu, nezastavujeme a pokračujeme do Haugschlagu, kde taky 
nestavíme. V Rottalu musíme zastavit protože Fraikorps řádí v turkyni 
(kukuřici). Rychle pryč vocať. Naštěstí je kousek za kukuřicej v údolí 
hraniční přechod Woppertzal – Šukačka – Onen Svět, takže mizíme přes 
hranici zpátky do Kanady. Jen kousek za hranicí je Lesní Hotel Peršlák a
 Kámen republiky.
 V Österreichu jsme klesli až na dno 485mnm, ale od Peršláku se šineme 4
 kilometry do kopce až do Smrčný 847mnm a to je naopak nejvyšší bod dne.
 Z toho jasně plyne, že to máme alespoň dva kiláky z kopečka, než jsme 
opět v Nový Bystřici, kde zastavujeme v areálu bejvalý textilky na 
přikrývky, teď Pivovar Nová Bystřice a Muzeum veteránů. Je pět 
odpoledne, usedáme po 32km jízdy a objednáváme si pivko, limo a taky 
něco na doplnění kalorií. O pívo pozdějc, přijíždí starší pán s paní . 
Jdou do dveří muzea. Tuším, že Lukas se vetřel do jejich přízně a 
vyjednal prohlídku, na kterou jde šest Negrů – Lukas, Buťák, 
Veličenstvo, Tom, Bárt, Slim.  Hodinu a půl nám majitel zasvěceně 
vyprávěl o výjimečných modelech aut z Ameriky. Například naprosto 
fascinující příběh modelu T s uzavřenou karosérií nebo závodním autě 
Ford T Speedster 1912 objeveným na americký farmě kde sloužil k orbě na 
poli a byl vyměněn za ojetý traktor. V sedum večer jsme venku, Hrnec, 
Dejf, Ponko a Horejs jsou pryč. Dáváme si pivko, nakládanej hermoš, 
potom platíme a o půl osmý
 jedeme na základnu. Začalo se viditelně smrákat a citelně se ochladilo.
 Za Bystřící odbočujeme ze silnice do polí a lesů. Po Graselově stezce 
jedeme okolo Kamennýho vrchu, rybníka Dolní Veronika. Tma se 
nezadržitelně zhmotňuje, takže v Klášterským lese je už přímo 
hmatatelná. Za Gebháreckým rybníkem zbejvá posledních 5 kilometrů a ty 
jsou až do Starýho Města pod Landštejnem z kopečka. Ještě projet okolo 
rybíčku Filipovské Lipno pod Stříbrným vrchem, osadou Dobrotín a jsme ve
 Starým Městě. Jeho veličenstvo Král nás naviguje tmou skrz městečko a 
tu najednou stojíme u přepadu přehrady. Alespoň v tý tmě to tak vypadá. 
Svítíme ale voda nikde. Snášíme kola do přepadu a na konci bajky taháme 
do krpálu u židovskýho hřbitova, netušíc, že stačilo hřbitov objet 
SUCHÝM poldrem :-). Po 50ti kilometrech jsme v resortu. Trochu vykoupat a
 můžeme do společenský stodoly na Budvar, za zbytkem Negrů. Sestava se 
rozrostla o další kusy. Dorazil Zdenánek, Kerob, Honza, Kamil a Štěpán. 
Veselí, radost ze setkání, pivo, pivo někteří vínko, vínko a pak spát 
ráno se de bajkovat.
Je pátek 7 hodin ráno, Negři se začínaj probouzet. V 8 hodin je většina 
Negrů po snídani a sledujou, jak se odvzdušňuje brzda Tomíkova bajku. 
Brzda nebyla zavzdušněná, jen v okruhu chyběla trocha minerálního oleje,
 kterej je promptně doplněn servismenem Gandalfem Slimem. Ale není to 
jediná závada bajku. Ještě je něco s přehazkou, lépe řečeno s řadícím 
mechanismem v páčce. Přehazování nejde v plným rozsahu. Ani rozebrání a
 opětovný složení nepřináší výsledek. Celej zástup odborníků konstatuje 
exitus páček. Evidentně tu chybí někdo, kdo neví, že to nejde opravit a 
opravil to, proto Tom vyráží do nejbližšího servízu. Ten se naštěstí 
nachází v 10 kilometru vzdálených Slavonicích. Další shodou okolností je
 to směr pátečního bajkování. Tom je na cestě do servízu a zbytek se 
chystá k odjezdu. Už v 10hodin děláme společnou fotku před odjezdem. 
Dneska nás jede 15 a jedeme směr Slavonice. Jedeme po silnici hezky 
zvostra a do kopce. Po 5ti kilometrech u Kadolce zastavujeme u Památníku
 železný opony. Provádíme focení s železnou oponou, zatím co Tomíkovi 
vyměňuje servisman řazení. Po vyfocení naskakujeme na bajky a nedočkavci
 mizí po bejvalý hlásce do mlází. Marně Dejf klaksóní a společně 
hulákáme. Nikdo se nevrací. Jedou správným směrem, ale né po plánovaný 
trase. Spolu s Dejvem jedeme po naplánovaný trase lesní cestou nazvanou 
„K zámečku“. Cesta podél Mařížskýho potoka, je po nočním dešti trochu 
rozmáčená, ale nic co by nás zastavilo. Vjíždíme mezi domy v Maříži a 
jedeme k zámečku. Ten bohužel nepřežil poválečnou socialistickou péči.
 Z Maříže míříme do Slavonic najít zbytek výpravy. Na náměstí nejsou, 
tak pokračujeme k Jemnický bráně. Najednou se ozejvá hvízdání a vzdálený
 volání jakoby z hora. To nás asi volá pánbůh. A není to soudruh bůh, 
jsou to Negři na ochozu Městský věže. Jedeme k věži, ale nahoru nejdeme,
 hezky si na ně počkáme. Dolů přichází pouze Borek, Honza, Štěpán a 
Lukas. Ostatní jsou prej i s Tomíkem v nedalekým pekařství na kafi a 
sváče. Jsme zase všichni, jenomže zjišťuju, že mi chybí zadní blikačka. 
Buď jsem ji ztratil, nebo zůstala v chatce. Bé je správně, ale pro teď 
to ještě nevím, takže mastím rychle do cykloprodejny pro novou, bude 
zapotřebí. Po návratu všichni odjíždíme k Pevnostnímu areálu za a nad 
Slavonicema. Areál s ŘOPíky a intervalovou překážkou z otnatýho drátu na
 prasečích ocáscích jen projíždíme. Pokračujeme okolo rybníků Protržený,
 Staré koupaliště, Ožralý a Dědkův k pozůstatkům středověký vesnice 
Pfaffenschlag. Dvacet kilometrů je za náma. Obkružujeme rybníky Dědkův, 
Ožralý a Starý koupaliště, noříme se do hlubokých
Kanadských lesů, ze kterých vyjíždíme u 
Slavonických rybníků, abysme v zápětí v prostoru u Burlusu ztratili 
cestu přímo pod koly bajků. Než se najdeme, doslova tlačíme bajky skrz 
šlahouny plazivýho ostružiní, či kamrdí. Nalezeni a na asfaltce jedeme 
do obce Vlastkovec, za kterou jsme jednak v půlce dnešního bajkování, 
ale taky znova mimo asfalt. Čeká nás dvoukilometrový stoupání ke skále s
 Graselovou trojmužnou puškou, kterou ale většina Negrů míjí, protože 
jedou jako hov… rychle. Zastavujou až u Graselovy sluje. Ti co se 
vrátili si mohli vystřelit. Společně potom pokračujeme okolo skaliska 
Schillerův kámen ke Graselově koupelně, skalnímu útvaru se dvěma 
skalníma mísama. Od koupelny máme
 namířeno k Doubkovu mlejnu, což je ve skutečnosti historická vodní 
pila. Ještě než k technickýmu unikátu dojedeme, nacházíme u Hvozdce 
v lese, opuštěnej válec Stavostroj ZTS VSH 150. Po dalších 300metrech 
obdivujeme vodní pilu, chráněnou starým kocourem, kterej se nenechá 
vyrušit naším příjezdem a v klidu se dál vyhřejvá na sluníčku. Po 
prohlídnutí vodní pily se několik desítek metrů vracíme, ale pak už 
jedeme po modrý k Českýmu Rudolci. Cestička je hlavně pro pěší. Klikatí 
se, je úzká s občas trčícím balvanem, bažinatě vlhká o shnilý lávky není
 nouze. Francouzkej kámen i Psí hřbitov s kamenou hlavou míjíme, jedeme 
do Rudolce na oběd a do Pivovaru Grasel přijíždíme před druhou 
odpolední. Obsazujeme část venkovní zahrádky, objednáváme si, jak jinak,
 pivo a hlavně jídlo. Zábava se rozjíždí. Jede pivo 10, pivo 12, pivo 14
 a ještě jedno a řezaný. Před půl pátou se na nás přichází podívat 
místní zastupitelka a informátorka a taky zámecká průvodkyně. Všecnmy 
tři chrastí klíčema od místního zámku a zve nás na
 prohlídku. Vybíráme vstupný do bandasky a na oplátku dostáváme panáka 
fajnovýho rum. Po přípitku následujeme průvodkyni do zámku Malá Hluboká.
 Otevírá nám vrata, přepočítává nás a vpouští rozjařený Negry dovnitř. 
Posloucháme odborný výklad, prohlížíme si vybydlený sídlo postavený 
v Novogotickým slohu a vybydlený do slohu socialistickýho. Na závěr 
prohlídky si děláme společnou fotku v oknech zámku a na dně kašny. 
Zábava v pivovaru pokračuje, avšak jeden abstinent + pět alkoholiků 
teoretiků platí a odjíždí. Jsou to Zdenánek, Ponko, Horejs, Lukas, Dejf a
 Slim. Ostatní ještě zůstavaj a kalej. Jedeme po silnici do vesnice 
Matějovec 5kilometrů do kopce. Až za Matějovcem jsme na vrcholu 
stoupání. Před Bukovým vrchem opouštíme silnici, napojujeme se na modrou
 značku a z kopečka jedeme směrem k Pekelci. Na louce před Pekelcem 
odbočujeme k rybníku Malý Troubný, kde přejíždíme silnici a jedeme 
okouknout Skály Stálkov, obestavěné dřevěnýma lávkama sloužící skautům 
jako
 letní tábor. Začíná smrákání, tak se moc nezdržujeme a odjíždíme 
k rybníku Kančák a pak okruhem okolo barevný skály, zpátky na silnici a 
do Stálkova. Dva kiláky za Stálkovem odbočujeme na lesní cestu 
„Špalková“ vedoucí nad resort. Kratičkej 1/2kilometrovej enduro úsek 
jedeme už za úplný tmy a k chatkám přijíždíme z vrchu. Ještě se se 
zbytkem výpravy jedeme podívat na Ždovskej hřbitov a pak, když máme 
v nohách 52kilometrů, se spršíme a mydlíme. Jdu i já, jenže jsem si 
zapomněl v chatce ručník, vracím se k chatce, vkládám klíč do zámku, 
otáčím klíčem, točím, stále točím a točím, jenže nedochází ke kýženýmu 
otevření dveří. Tmou se nese sakrování, lítaj sociální pracovnice. Ještě
 chvíli se pokouším o nemožný až…. mi rupnou nervy, A TRH! A ŠKUB! Dveře
 letí Gandalf vchází do chatky! Třísky lítaj, protiplech závory i s 
futrama jsou vyrvaný, dveře dokořán! Beru ručník a jdu se uklidnit do 
sprchy. Pak převlíknout a můžu do společenky na Budvar. Dneska dorazil 
poslední člen výpravy. Přijel Vlasta. Dostatečně pobavený jdeme spát.
Sobotní ráno probíhá skoro stejně jako jiný bajkerský rána. Rozkoukat 
se, něco málo hygieny, posnídat. My chudí penězi si vaříme v kuchyňce 
čaj a matláme paštiku na chleba. Dnes je s námi v kuchyňce Vlasta. 
V pátek jsme se s Dejvem pokoušeli zcela neúspěšně rozeběhnout indukční 
vařič a konstatovali jsme že: “Je rozbitej, stejně jako sporák i
 lednice!“ Jenže dnes je tady s náma Vlasta a ten netuší „Že je to 
rozbitý“ a klidně si vaří v kastrólu vodu. Dejf zase neví že v kastrůlku
 je horká voda, tak mu ji rozlejvá. Snídaně nakonec dopadla dobře. 
Všichni tři jsme najedený. No a ti bohatší a bohatí, chodí na snídani do
 Restaurace resortu. Křupavý sojový párečky, rohlíčky, chleba s hořticí a
 tak podobně. Páč je potřeba vyřešit ty dveře u chatky, tak jdu nahlásit
 error 103. Správcová, kuchařka, uklízečka, vzala zprávu o chybě 103 
s klidem. Olízla si poslední dva zuby, vzala náhradní klíče a šla se 
podívat. Mrkla zkušeným okem na vyraženej zámek a řkla:“ Přestěhujte 
se!“ A tím byl error vyřešenej. Ještě jsem se snažil poradit s opravou a
 navrhoval koupit Ponal Constukt a několik vrutů, leč nebyl jsem 
vyslyšen. Pět švestek máme v nový chatce, můžeme vyrazit bajkovat. 
Jedeme k Landštejnu. Za resortem objíždíme padlej strom, kořenovkou 
stoupáme k silnici a po ní jedeme k Landštejnu. Tentokrát k němu 
přijíždíme z leva lesem, kolem kadícího turisty. Ani sme se nestačili 
zeptat:“ Odkaď si,“ jak sme rychlí. Od hradu Landštejn se po ňákou 
chvíli držíme cyklotrasy 1115. U Kamennýho vrchu vjíždíme z asfaltu do 
lesa, kde na dva kilásky opouštíme trasu č.1115, abysme se ví bůh, tedy 
Dejf, přiblížili  k bezejmenný kótě 686 a
 znova se vrátili u rybníků Pišta a Bochník na trasu 1115. Přestávku u 
rybníků vyplňujou Ponko, Horejs a Hrnec jízdou přepadem rybníka Pišta. 
Vydováděný a společně zase jedeme. Za Bizoní farmou Rožnov děláme 
kličku, nastoupáme neposlední metry, kde opouštíme trasu 1115. Odbočili 
jsme na novou trasu č.1241 a pozvolna klesáme okolo Rožnovský horky 
701mnm, Rybníka Dolní pod hájenkou. Za rybníkem si nevšímáme „Cimrmanova
 ohniště“ a vjíždíme do vesničky Kaproun. Jedeme do vlakový stanice 
uzkorozchodný trati. Jedeme okolo výklenkový kaple, na louce za kaplí 
míjíme trampa, míjíme i Cimrmanovu houpačku a prudkým kořenovo-kamenným 
sjezdíkem sjíždíme dolů, až stojíme v opuštěný stanici úzkorozchodný 
dráhy Jindřichův Hradec–Nová Bystřice. Provádíme focení. Zpod pešunku 
přijíždí konkurenční bajkeři. Vedoucí konkurence se s náma nechává 
fotit. Protože na trati není žádnej provoz od roku 2022, v klidu jedeme 
po kolejích směrem k „Jindřicháči“. Po necelým kilometru opouštíme 
úzkorozchodnou trať. Využíváme k tomu železniční přejezd, díky kterýmu 
se
 dostáváme na lesní cestu, stoupající až k silnici druhý třídy č.151. Po
 150jedničce za Kaprounem pokračujeme ve stoupání k nejvyššímu bodu 
Český Kanady na Vysoký Kámen 732mnm tyčící se kousek od silnice. 
Z Vysokýho Kamene padáme 2km do Vlčí jámy, ze který se hrabeme další 2km
 do kopce až k Ďáblovu chlebu, kde si děláme společnou fotku. Od Ďáblova
 chleba se spouštíme do kempu u rybníka Zvůle. Zastavujeme se v kiosku 
na občerstvení. Je sice chladno, ale pitnej režim nemůžeme podceňovat a 
taky je 1/2druhý a něco k zakousnutí by se hodilo. K jídlu mají jen 
různý varianty Burgrů za lidovku. Houska s trhaným masem za 200ká, tomu 
fak neodoláš, protože nic jinýho není a hladovej bejt nechceš. Jez do 
polo syta a jeď! Tak jedeme. Teda, několik nás objíždí Zvůli dokola, 
přičemž se trochu motáme závodníkům triatlónu do trasy. Ostatně to se 
nám už povedlo jednou pod Ďáblovým chlebem. Po zahřejvacím kolečku se 
k nám přidává zbytek Negrů a společně odjíždíme k nej atrakci celýho 
zájezdu. Jedeme k prdeli, k Ďáblově prdeli! Celkem pohodlně bez 
jakýchkoliv problémů přijíždíme ke skále nejen tak pojmenovaný, ale 
zrovna tak vypadající. Negři okamžitě zkoušej jestli nejde roztáhnout, 
nebo do ní strčit hlavu, ostatně jak to mnozí denodenně dělaj 
v zaměstnání aby si zasloužili výplatu a mohli vyrazit bajkovat, nebo si
 alespoň jednou měsíčně zasouložili a nemuseli provádět samohanu.
 Kámen se nehnul, ani když lubrikovali co mohli. Tak zase nasedáme a 
pokračujeme. Za Prdelí si užíváme opravdovou prdel při sjezdu na lesní 
cestu mezi stromy. Nikomu se nic nestalo a tak se v celku a všichni 
dostáváme na Havlovu horu s Rozhlednou u Jakuba. Burgr už je dávno 
ztrávenej, musíme opět doplnit kalórky. Někteří jdou na rozhlednu, jiní 
do podzemí a všichni do bistra pro něco k zakousnutí a pití. Jsme takřka
 v polovině dnešní trasy na 30tým kilometru. Od rozhledny sice odjíždíme
 všichni naráz, ovšem najednou jsou někteří v prachu. Za Humny chvíli 
postáváme, než dorazí opozdilci, potom pokračujeme ve sjezdu pod Skalku.
 Nahoru tlačíme, poponášíme a trochu i klejeme. Nahoře na Skalce jsme 
opět všichni. Protože sem nevedla žádná cesta, ale jen cestička, 
nezbejvá, než sjet co se dá a zbytek snášet bajky až k cestě. Naštěstí 
to nebyla taková dálka. Za Skalkou nasedáme a svištíme do Dolního 
Radíkova, na jehož okraji odbočujeme k Novýmu Světu. Neznámo proč nás 
většina odbočila v Konvalinkách do lesů a pokračovala po červený značce 
k Radkovskýmu potoku, když trasa byla naplánovaná do Novýho Světa 
k samočepu.
 Nicméně nebylo čeho litovat, Dejv, Jeho Veličenstvo a Honza si tak 
akorát zacvičili v dřevěný posilovně, protože samočep už nefunguje. Za 
to viděli Hraniční kámen Čechy-Morava, zatím co naše větší polovina, 
byla kousek od další Vlčí Jámy nedaleko Pupin ze kterých vede cesta buď 
zpátky nebo do proklatě prudkýho prďáku. Než se vydáme kolem Pupin, máčí
 si Tomík se Zdenánkem haksny ve vodě Radíkovskýho potoka. Teprve pak se
 můžeme vydat vzhůru do krpálu opupinovat se. Nahoře za Pupinem a 
Hladovým polem v Hladovým rybníku si Ponko chladí rozpálenej bajk. No 
spíš si ho meje od černýho sajrajtu. Přibližujeme se znova k Rožnovu, 
odbočujeme ale do lesů na Landštejnskou cestu, tu opouštíme po 5ti 
kilometrech na modře značenou cestu a U Studnice jedeme na neznačenou 
lesní cestu k rozcestí Nad rybníkem Pstruhovec kde to je 41kilometr. 
Někde tady se zase všichni shledáváme, ale zároveň se rozdělujeme na ty,
 co se jedou vyšlechtit do resortu a ty co
 pokračujou. Šlechtici Ponko, Dejf, Lukas, Horejs a Borek jedou do 
resortu. Ostatní pokračujeme a jedeme po cestě Vítězná, která se před 
obcí Stálkov napojuje na silnici vedoucí poblíž Pfaffenschlagu, rybníků 
Dědek, Ožralý, Starý koupaliště, Silniční. Od Stálkova až do Slavonic to
 je příjemně z kopce. Ve Slavonicích projíždíme okolo Bašty na náměstí, 
skrze Jemnickou bránu přijíždíme do restaurace U Pampiho. Obsazujeme 
zahrádku a objednáváme si jídlo a pití. Obsluha super, jídlo super, ceny
 super. Paráda. Za nějakou dobu doráží šlechtici, sedaj si k vedlejšímu 
stolu a dávaj si tak jako my donosu. Za soumraku platíme a jedeme na 
základnu. Aby to nebylo fádní jedeme skrze Maříž, stoupací 
Českomoravskou cestou podél hranice pod Čihadlo a šupem dólu kolem zámku
 v Dobrohoři až do Starýho Města pod Landštejnem, rovnou do resortu, do 
sprchy a naposledy do klubovny na Budvar, kterej zničeho nic došel. 
Dopobavit se a spát.
Neděle ráno má podobnej průběh jako rána předchozí. Probuzení, hygoška, 
snídaně. Akorát, že dneska se většina Negrů balí a po zabalení jede 
domů. Zůstává jen posledních
 pět „Negohykánů“, který si daj ještě jeden Kanadskej okruh. Tom, Dejf, 
Vlasta, Buťák a Slim. Loučíme se a jedeme sbírat poslední Kanadský 
kilometry. Do Dobrotína to jde dobře, protože to je z kopečka, potom se 
rovina naklonila směrem vzhůru k Veclovskýmu vrchu a 2kiláky stoupáme. 
Už po 5ti kilákách jsme v nejvyšším bodě vyjížďky, pekelných 666ti 
metrech. Klesáme do osady Návary a kolem Křížovýho vrchu vjíždíme do 
Starohuťskýho lesa. Všude okolo byly malý vesnice, Staré Hutě, 
Rajchéřov, Romava. Za Starohuťským lesem se dostáváme do lesa 
Romavskýho. U Kříže Johanna Schinnela odbočujeme na křižovatku U Mlýnku a
 k Romavskýmu mlýnskýmu rybníku. Po jeho hrázi jedeme do bejvalý obce 
Romava, kde jsou podél cesty vidět zbytky baráků a kříž v místě kaple. 
Na chvíli zastavujeme, rozjímáme, než zase pokračujeme. Kilometr za 
Romavou překračujeme hranici do Rakouska. Hned za hranicí je statek 
skrze nějž projíždíme a jsme v obci Radchin, kde je kámen Evropskýho 
rozvodí, zároveň jsme v polovině dnešní trasy. Fanánek má pravdu
 když zpívá:„ U nás je jenom les, tady choděj holky bez. Teda chodily 
by, nebejt zataženo a kosa. Navíc nikde ani noha.“ Konec úvah, teď 
jedeme 3kilometry z kopce až do Kautzen, cestou míjíme Pfenniggrabe 
Äcker, Galgenstein neboli pranýř, Wallner Äcker, Spitzer Kreuz, Großes 
Steinkreuz. Všechny památky vidíme jen jako šmouhy, řítíme se rychlostí i
 přes 50km/h. Zastavujeme před hasičárnou v Kautzen a když jsme všichni,
 popojíždíme k pítku, dobíráme vodu a jedeme směrem k hranici. Ještě si 
děláme fotku za městečkem u značky. Předjíždí nás e-power der Radfahrer a
 Dejf ho chce podrtit. Jenže sinice zlehka stoupá, do toho začíná 
poprchávat a se švindlkolem se do kopečka soutěžit nedá. U kapličky Dejf
 vypovídá službu a zadřen zastavuje. K hranici je to kilometr, jen 
vyšlápnout krpálek do Kleintaxen a přejet čáru. Na naší straně bejvala 
vesnice Košťálkov, ale už není. Za to je tu krásnej stromovej průhled 
tunelem na hrad Landšten. Když přijíždíme na křižovatku u Veclova 
zjišťujeme zádrhel na trase. Značka Tlepá ulice říká něco o chybějícím 
mostě, takže kudy? No, buď Návary a tam už jsme byli, nebo skrze bejvalý
 vsi Pernárec, Kuní, Dětříš a tudy teda jedeme. Vyvěráme u zámku 
Dobrohoř, kde děláme fotky s posledníma prdelema v Český Kanadě. Pak už 
jen oběd ve Starým Městě p/L v Restauraci Adria II a dojet do resortu. 
Už si ani nepamatuju, jestli sme jeli na prasáka, nebo se vysprchovali, 
ale určitě sme namontovali kola do držáku, nasedli a hurá domů. A je po 
Prdelích. Teď už snad jen ten
 Whistler u dálnice Highway 99.
Odkaz na fotky tady.


















