Vzhledem k tomu,
že na horách konečně napadlo trochu toho sněhu a předpověď
slibovala tzv. azúro, se skupina amatérských sportovců pochybných
kvalit rozhodla pro uspořádání tradiční běžkařské akce. Běh
na lyžích z Pomezek do Trutnova se tedy uskutečnil v sobotu 7.
února 2015.
Hostinský negr
Zdenánek správně doporučil hlavnímu organizátoru akce Qbicovi,
aby původně plánovaný odjezd v 6:40 z Trutnova přesunul o 35
minut po proudu času. Přesun na start celé sportovně-kulturní
akce se díky tomu odehrál v symbolických cenách 20 Kč / ks
negra, díky čemuž si
Ing. Koula přišel na pěkných 80 Kč.
Skupina se sice nechala tzv. zjančit přítomnou Dag a již se
přesunovala na vlak, ale zkušený horal za volantem skibusu nakonec
přece jenom dorazil.
Chápeme, že pro někoho vypadá pětiminutové
zpoždění fatálně, proto se nad psychikou zúčastněných
nebudeme pozastavovat (navíc bylo brzo ráno, že ano).
V autobuse
proběhla Zdenánkova snídaně v podobě šťávy a vanilkových
věnečků, již Dave vylepšil trochou svého gročku z termosky.
Na startu chlapce lehce překvapil vzduch mrazivý tak, že při
odplivnutí se při dopadu ozvalo cinknutí. Zkušení sportovci
ovšem nepodlehli trudnomyslnosti, oblékli se tzv. na druhých
dvacet minut a vyrazili razantně volným stylem do prvního ostrého
stoupání. Co na tom, že někteří vydrželi dvacet temp a někteří
sotva jedno, nepřijeli přece závodit.
 |
| Autor reportu |
První kochačka
proběhla hned u Moravanky, kde došlo mj. na pochvalu stylových
Lukášových brýlí a na konstatování členů Fischer teamu (hoši
Kubíci), že dýchat v tomto klimatu bolí. Bylo také hned
jasné, že Sporten team (Lukáš s Davem) se takovým problémům
díky svému pečlivě naplánovanému a rozvážnému tempu vyhnou.
 |
| Fischer team |
Cesta
k Lysečinské boudě pokračovala po fantasticky upravené
stopě, jejíž jedinou vadou na kráse byl fakt, že jakýsi drzoun,
který přijel na hranice stejným spojem, byl daleko před skupinou,
a vyžehlený denim (pardon, manšestr) mezi stopami pro klasiku svým
volným stylem již porušil. To ale beztak vadilo jenom Qbicovi.
Před boudou došlo ke spurtu, ve kterém jasně zvítězil Fisher
team a předznamenal tak celý zbytek výletu. Na místě právě
provozák, fanoušek Pink Floyd, vypravoval potěr na vlek. Upozornil
skupinu, že až do deseti má zavřeno, ale když už tedy dorazila,
nechť vkročí dovnitř. Chlapci požili něco místních specialit,
zahřála je přitom nejenom chutná polévka. Když o něco později
vyráželi, byly již útroby restauračního zařízení slušně
zaplněny.
V následujícím
úseku, vedoucímu k boudě Rýchorské, došlo na první
žertovné sjezdy, kde se poprvé projevily drobné nedostatky
v technice jednoho z členů Sporten teamu. Ostatní ovšem
jeho fotogenické pády pobavily, dotyčný navíc neutrpěl větší
újmu, nežli vznik nového větracího otvoru v oblasti
biskupa, takže se jelo vesele dál. Nad Albeřicemi došlo pod
vlivem stoupajícího slunečního kotouče na svlékání, následně
výprava míjela větší skupinu polských očíslovaných juniorů,
která měla na náhorní planině jakési závody. A ta panoramata!
Když se naši
turisté doplahočili na Rýchorskou boudu, byli již někteří
členové výpravy dokonce zpocení, chlad mírně ustoupil, slunce
naopak vystoupalo do svého nejvyššího bodu toho dne. K obědu
se podával tzv. dívčí sen neboli klobása zvíci minimálně 30
cm. Vnitřek chaty se poměrně rychle zaplnil a před odjezdem
našich hrdinů se u pultu vytvořila fronta, za kterou byste
v Kauflandu utržili padesátikorunovou poukázku za čekání,
někteří hosté své pokrmy konzumovali přímo pod polední
hvězdou hlavní posloupnosti typu G2, nedbaje škodlivých účinků
jejího ultrafialového záření.
Následoval
výstup na Dvorský vrch, kde se skupina musela chtě nechtě
rozloučit se strojově vyřezanou stopou a pustit se do stopy,
kteroužto vyšlapali předchozí návštěvníci těchto míst.
Vyšší obtížnost pohybu byla nicméně bohatě vykoupena
romantickou lesní krajinou. Následný sjezd patřil toho dne k tomu
nejvýživnějšímu. Terén byl úzký a klikatý, naštěstí
lemovaný únikovými zónami plnými prašanu, nadýchaného jako
peřina. Tak proč si sem tam neustlat, že? Nad Stachelbergem
dostihla naše sportovce jiná skupina, sestávající ze dvou
příslušnic něžného pohlaví a dvou šílenců, kteří
pravděpodobně neznají lyžařskou techniku zvanou pluh. Členové
výpravy se pochopitelně nechtěli nechat zahanbit, a proto došlo
k několika dalším žertovným kontaktům se sněhovou
podložkou. Žádný z nich naštěstí nebyl tak tvrdý jako
pád Ondřeje Banka, bojujícího v Beaver Creeku o světové
medaile.
Zánovní
rozhledna hochy nechala chladnými, jedná se totiž o čestnou
čtveřici, pro které nápis „Zákaz vstupu!“ není prázdným
sloganem (ne, vůbec se neobávali, že by jim byla nahoře ve
větrném počasí zima). Při stoupání nad lom v Babí vyšlo
najevo, že lesáci nelení ani v zimě a radostně zpříjemňují
turistům cestování stejně jako obvykle. V tomto posledním
úseku před Trutnovem se již definitivně potvrdilo, který tým má
lepší formu (možná hrála roli i značka ski, kdo ví), a tak
Fischer team na závěrečné občerstvovací stanici, jíž byla
Dvoračka, musel na své druhy nedlouho čekat. Nedošlo přitom
k žádným nehezkým a nekamarádským situacím, nikdo se
nikomu neposmíval, dokonce ani tehdy, kdy se trojice ne-trutnovských rozhodla pro dopravu na parkoviště svých vozů prostřednictvím
taxislužby. Jak by také někoho mohlo něco podobného napadnout,
když se podařilo celou třicetikilometrovou trasu zdolat
v rekordním čase a loučení druhů proběhlo za plného
denního světla, že?
 |
| Lom |
Byly to krásné
chvilky a všichni zúčastnění se již nemohou dočkat dalších
zajímavých výletů. SKOL!
Report sepsal Zdeněk Kubík alias
Jeczny, publikoval SmEjDiL.
Odkazy:
