Klínovec 2020 pohledem Hrnce

Na smrky je kůrovec,

na koronu Klínovec.

Covidem 19 ohrožený Klínovec 2020 se ve finále uskutečnil a co je důležité, povedl se! Tak jsem to viděl já, i když už „jsem starý, velmi starý a cítím se takový řídký, jako protažený, jako máslo namazané na příliš velký krajíc chleba“.

4. června se Kaloni v rekordní sestavě 19-ti kusů rozjeli na Klínovec. Sice nám úplně nepřálo počasí, ale měli jsme poprvé lanovku! To jistě starší a tlustí ocenili.

Jelo se několika vozy, ale já, Zdenánek, nová akvizice Fána a Jirka Paleček jsme se ve čtvrtek ráno nalodili do nového TÝMOVÉHO vozu značky Fiat, o němž si chudák Paleček (nevím proč?) myslí že je jeho. Cesta přes půl republiky proběhla naprosto pohodově a po obědě jsme dorazili do ubytovacího zařízení Barborka vLoučné pod Klínovcem. Hned vedle obce Háj, kde jsme se ocitnout určitě nikdo nechtěl! 

 

Není čas ztrácet čas, počasí jakž takž a tak vzhůru dolů. Sedmi kilometrové stoupání na začátek trailů nás krásně rozehřálo a naladilo na ostré sjezdy, klopenky, skoky a dropy. U vjezdu na Azur potkáváme déšť a Lukáše s jeho skupinkou bratranců, švagrů, kamarádů a co já vím koho ještě? Je čas vyrazit! Začínáme Azurem, modrý a nejlehčí trail. Dlouhý (10km), ale nudný a tak jsem ho já osobně jel jen jednou. Pod kopcem kupujeme permanentku a hurá sedačkou hore. Hurá na Rubín. Kratší, ale červený a tudíž těžší a hravější a rychlejší trail. Vše bylo tak krásné dokud mě sprostě nepředjel kapitán Sandál s tím že ho brzdím! Jsem asi už starej, nevadí, budu si užívat své nové kolo kterému jsem dal přezdívku dr.Grünstein! Prostě je to zběsilá bestie která mě čtrnáct dní před Klínovcem shodila a pošramotila žebra, ale brufen je kamarád a proto jsem se kamarádil. Já si vlastně léky zapomněl doma a taky mi Zdenánek něco, co nemělo tvar brufenu, ale viagry, ovšem v barvě bílé nabídnul! Mohl jsem tušit že to bude ocumlaná erektivní tableta a tak jsem jezdil na bolavá žebra, ale s ukázkovou erekcí!

Začíná pršet a tak pro dnešek končíme a razíme domů. 500 metrů a začíná poctivě chcát. Sjezd v proudech vody z hora i ze zdola dorážíme na Barborku a hurá do sprchy. Když vyleze Zdenánek a říká že neteče teplá, chci brečet! Je to vůl, zapomněl si odpustit a počkat na teplo! Já už jsem v pohodě, nespěchal jsem a užívám horkého vodopádu. Po půl hodině doráží Fána, že nás z kopce nestíhal a zabloudil. No do kopce jsme ho zase nestíhali mi!

Teplé radiátory obložíme mokrýma hadrama a kocháme se příjezdem dalších a dalších negrů. Sjíždějí se jak šváby na pivo a tak je čas narazit Krkonoše. Mám totiž v neděli narozeniny a tak jsem musel kamarády pohostit sudem. Večer se obešel bez jakýchkoli problémů (jen pivo trochu pěnilo) a tak jdeme spát a uvidíme jaké počasí si na nás Krušné Hory přichystají na druhý den.

Pátek je nečekaně polojasný a tak hurá do druhého dne. Jenže jsme dojeli jen na křižovatku Boží Dar / Klínovec a prší. Je nám krušně, ale dáme to. Rubín sjedeme v mlze a mrholení. Dole u lanovky je zase oblačno a i slunce vykouklo a tak je jasné že počasí bude nevyzpytatelné!

Někdo pronesl že opatrně zkusíme Barona a tak jedem. Je to černý trail a tak jedeme opatrně. Po prvním dokončení zjišťujeme, že je to úžasný trail se vším co má mít. Neuvěřitelnou rychlostí sjíždíme dolů, skáčeme lavice, přeletíme rock garden, na dropech backflip! Prostě trail letíme jak netapíři. Ať si někdo zkusí říkat, že jsme jeli pomalu, neskákali a nedávali dropy v plné palbě! Se zlou se potáže! A zase lanovkou nahoru. Výhledy jsou krásné. Pod námi downhillová lajna, Švábach, Ponko a Horejs u stánku s pivem a rumem, další kaloni vjíždějící znovu a znovu na traily a i to počasí se umoudřilo.

Pojedeme DH? Řekl někdo. Blbej nápad, ale jedeme! Začátek super, jeden skok kam by se vešla Tatra V3S jsme objeli, jeden drop slanili a pak už paráda. Až na rozcestí! Tam jsme se prostě posrali strachy. Já tedy stoprocentně. Koukám na pokračování které zlehka začíná schodama do pekla a pokračuje něčím nepopsatelným! Odjíždíme zbaběle po pašerácké cestě a bavíme se o tom, že být zdraví, mít sjezdová kola, být mladší a lepší počasí, tak to samozřejmě dáme taky! Tomáš a Vlasta jsou ale úchyláci a tak to dali komplet a tudíž klobou dolů!!!

Pátek jsme projezdili naprosto v pohodě a končili na 75-ti km! Na Barborku jsem já a Palečků Jirka dojeli za pět minut déšť a autem se vypravili do Vejmrd, tedy Vejprt na zaslouženou večeři a návštěvu vietnamské večerky. Jirka vaří, nebo peče či smaží (já tomu nerozumím) vajíčka s knedlíkem a posilněni se vrháme na poker o bovýsky. Krutá hra! Prohrávám první, nmám poker face! Jdeme spát, zítra má být nevlídno.

Sobota. Jak krásné je když do pekelného smradu z prdů které umí jenom pivo krakonoš se začne linout vůně smažených vajíček od šéfkuchaře Palečka!

I když od rána mrholí a je zataženo a je kosa jak na horách, nás to neodradí a valíme na výlety po okolí. Třeba do okolí městečka Přebuz v Krušných horách. Tam kromě nádherné horské přírody najdeme pozůstatky bývalých cínových dolů a zpracovatelských závodů z druhé světové války. Známe z televize, třeba ze seriálu Rapl. Davida Švába třeba překvapil po lese kráčející potápěč asi stejně tak jako nás překvapují jeho budíčky. Tentokrát projevy strýčka Adolfa a líbivé pochodové melodie píšťal a bubínků! Kpt. Sandál a DH Vlasta zase vyrazili do Jáchymova a okolí. Já a moji druhové sedáme na kola. Jsme drsní! Cesta na Boží Dar za Ježíškem začíná zimou a vodou, ale po návštěvě Červeného Vlka se mění v celkem slunečný den se zastávkama na pivo. Třeba v jeskyni na Ježíškově cestě, v hobitím domečku u Červené Jámy, nebo třeba v příšerném mini pivovaru Rýžovna! Cestu zpátky si pro jistotu zpestříme ještě jednou zastávkou u Vlka a přes reich do Barborky.

Odpoledne dochází sud a tak David vytahuje kartony lahváčů a sedí se zase do rána. No co, spát budeme až budeme staří!

Neděle, jedeme domů. Někdo uklízí, někdo ještě spí, někdo chce mermomocí ještě na kolo. Každopádně naše týmové vozidlo (ještě potřebujeme klubovnu) vyráží domů.

Jako vždy se akce opět povedla, jinak to asi neumíme!

Fotky z Klinovce
Sepsal: Hrneček

PS: jestli jsem na něco zapomněl tak si to nepamatuju, nebo se to nestalo :)

K Bufetu na rozcestí 2020

Tomáš si svépomocí zkompletoval z vyřazenýho, léty zašlýho malocipédu,velocišlap zn. Favorit. Ojetý díly nahradil

  

novými a zvolal: „JE TO PECKA!“ Nebo tak něják. Jakmile najel s Favoušem dotatečnej počet ověřovacích kiláků, tuším že 36, naplánoval „ride to the Buffet.“ Ani jsem netušil, že mezi Negry jsou „underground razors“, čili utajení žiletkáři. Návrhy na takovou jízdu mě nechali chladným. Při představě jak plápolám někde kilometry vzadu, sotva popadajíc dech a ještě k tomu fůra kiláků do kopce, to není nic pro mě. Jenže jakejsi červ začal hlodat, hlodavec jeden. Ve čtvrtek, po ukončení rachoty v Kolbence vyrážím přes včelín, kolem Janskýho vrchu, skrz Bernartice, Lampertice, Žacl k Rýchorskýmu kříži. U Bílýho kříže, při jedný z mnoha zastávek, zjišťuju vakl u vahadla bajku. Tak už se to zase po dvou letech se.. . To by mohlo bejt nejen po ptákách, ale i po Klínovci v červnu! Snad nebude tak zle?! U Rýchrskýho kříže mám 25km, to k Bufetu to bude 40. Zapoměň na to! A hlodavec hlodá a zadní stavba se kviklá! Doma po sjetí z Horních Albeřic a celkem 40ti kilákách, objednávám sadu náhradních futer a čep. Hlodavec vodní, čili želva, hlodá a hlodá! V pátek dělám oddělky, chytám roj včel a hlodavec hlodá. Večer po usazení roje je dohlodáno. Horší to bejt nemůže, jednu vyjížďku to ještě vydrží a výkonově-rychlostní hendikep překonám tak, že vyrazím už v 8:00 a né až 9:45 s hlavní skupinou. Někde v Lánově budu mít hodinu a půl k nabrání sil pro stoupání k vrcholu, zatím co ostatní pojedou bez zastávky a budou načnutý. Cesta do Rudníku ubíhá neb je z kopce. Do Fořtu to stoupá zvolna a je i čas se kochat, třeba sbírkou emerickejch kár, pod širým nebem, nebo nákladní lanovkou.  V 9:30 sedím na zastávce v Horním Lánově a posílám zprávu Tomovi, že taky jedu a že už na ně čekám. V 11:00 jsou u mě i s grupou ode Dvora. Společný foto a jedeme. Ani to netrvalo dlouho a sou fprfrrrr. Plápolám. Oni snad žerou loveckej salám na štorc! Kde berou tu sílu v haksnách? Štěstí, že zastavujou tu pro vodu, tu u lomu pod Hříběcíma boudama. Za Hříběcíma se mi ztrácí všichni v dáli. Kručení v břiše, prdel na hadry, nohy netáhnou, leje země z vola. Sesedám, vytahuju sušenku, nabírám sílu k dalšímu stoupání. Kolem projíždí několik bajkerských zoufalců, který vypadaj stejně zoufale jako já. Naskakuju na bajk a držím se jich jako klíště, ale radši z v povzdálí. Nakonec někam odbočujou, tak zůstávám zase sám a můžu ještě párkrát zastavit, než se vyškrábu až k Bufetu. Když se tam konečně dostávám, mají ostatní dojedeno a popíjej pivko. Upadám vedle nich, vytahuju chleba, čorízo a termosku s čajem. S díky odmítám nabízený pivo. Už tak mi nohy netáhnou a po pívu by byl úplnej konec. Je tady živo. Od Výrovky prouděj davy a utvářej u okýnka bufáče nekonečnou frontu. Ještě že mám vlatní proviant, takže se nemusím tlačit v tlačenici. Někdy kolem druhý jedeme za divem Krkonoš. Za opravdovým sněhem ze sněhu a ledu. Jak jinak než zase do kopce. Sníh se ukázal dřív než by bylo zdrávo. Hned za Bufáčem a klečí se nahromadil bílý, mokrý a ledový sajrajt na cestě. Žiletkáři berou trubky na rameno a frfekaj se vpřed. Tlačím a klopejtám taky. Ten sajrajt je mokrej, lepí se jako bláto a leze do bot. Až těsně u Výrovky to nadělení končí. Konečně! Zase kopec! Pomalu se suneme vzhůru k závěji, kde děláme společný foto a pak ještě

   

kousek vzhůru, až ke kapličcepod Luční horou. Dál ni krok! Po rozhlídnutí se otáčíme a jedeme zpátky k Výrovce, kde si dáváme pivka. Pak už nekompromisně a rychle z kopce do Pece. Nahoru to bylo několik hodin, ale dólu to byl fičák. Konečně jedu první, avšak dole v Peci se řadím znova na chvost pelotonu, aby už mi zase po pár tempech zmizeli v dáli. Ať kmitám haksnama jak chci, nestíhám. Zastavujeme až u Hostince na kopečku. Na tabuli maj psanou gulášovku tak si ji skoro všichni dáváme a někteří i pivko. Po zaplacení nasedáme a že prej jedeme do Buků na zmrzku. Netrvá to ani chvíli a zase mi mizej z dohledu. U stánku se zmrzlinou je rušno, stejně jako nahoře u Výrovky. Já si nic nedávám a tak pozoruju ostatní, jak to maj vylízaný a vysrknutý. Pro mě je to domů už jen 4kiláky, to kluci z DK maj před sebou ještě dobrejch 20 a něco kiláků. Zbytek se do Trutnova něják dokodrcá. Loučíme se v Horňáku u kostela. Ještě jedu zalejt zeleninu na zahrádku, ale pak už domů políbit manželku slanou hubou, svlínout se, skočit do vany, povečeřet a udělat Vlašskej salát na zejtřejší oběd. To sme si zase užili kolaření. Tak a to je fšechno.

Fotky od všech účastníků jsou tady.

Inzerát: Koupím haksny a plíce zn.: Málo jetý

Sdíleno z http://www.slim2009.cz/?page_id=4471
Sepsal: Milan Valenta

Na žiletkách skoro až na Luční

Pár dojmů ze sobotní vysokohorské mučírny

Před startem jsem váhal, jestli mám opravdu nafoukat jen třeba 6 či méně atmosfér, jak při loňském přenosu z TdF radili pánové Benčík s Kozubkem. Ale uznejte sami, co jsou to za odborníci, vždyť jen párkrát vyhráli mistrovství republiky. Takže jsem se moudře poradil s Bikeforem a nabombil to na 8 atmosfér. Poprvé a nikoliv naposled jsem toho hořce zalitoval hned na kostkách na přehradě.

Nad tou jsem měl sraz s Davem, který odvážně osedlal ocelového oře se širšími pneumatikami. Byli jsme domluvení, že pojedeme na pohodu, a právě proto jsme byli na místě srazu s trutnovskými jen o půl hodiny dříve.

Hned v Rudníku bylo jasno, když dvojice Borda (karbonový závodní speciál s elektronickým řazením) a Peca (nadčlověk á la Hrneček na horském celopevňáku) ujeli kamsi vpřed a my se dvou ocelových krasavcích a jednom skorozávodním kole pozvolna šinuli za nimi.

V Lánově jsme nabrali posledního do party, přičemž Slim osedlal vskutku podivuhodný stroj s řiditelnou zadní stavbou.

Zprvu mírný a příjemný kopeček po exkluzivním asfaltu postupně nahradily stojky jak prase, vedoucí po šotolině, ideálním to povrchu pro silniční pneu.

Do těch největších stoupání jsem si nemohl pomoci a díky ne zrovna horskému převodu 34/22 (jak pro koho, ale pro mých 94 kg nic moc) jsem se při snaze udržet jakous takous kadenci občas probojoval i před Toma na jeho skvostném Favoritu. Nakonec to ale bylo všude podobné - vepředu dvojice Peca/Borda, pak Tom a nakonec postupně my ostatní. I pěší turistiku jsem vyzkoušel, ne že ne. Přece jenom, když si stoupnete do pedálů a přesto nevyvinete větší rychlost než 7 km/h, tepy brzy překročí únosnou mez a dál to tak nějak nejde.

Mělo to ovšem svoje výhody, např. Na Rozcestí jsem dorazil prakticky přesně v okamžiku, kdy chlapci odebírali u okénka po 25minutovém čekání občerstvení.

Cesta na Výrovku byla moc pěkná, většinu jsem ji absolvoval tzv. "na Verveckena". Bylo ale teplo, takže nějaké ty mokré tretry a podobné maličkosti nás netrápily.

Následně jsme jeli za hlavním cílem cesty a sice mohutnou sněhovou stěnou po cestě na Modré sedlo. Hlavně Milan byl moc rád, že jedeme/jdeme až k Památníku obětem hor.

Následovala masivní fotoseance a lehoučký sjezdík do Pece. Průměrné klesání pouhých 11 %. Zde se ukázalo, že moje zkušenosti se silniční cyklistikou jsou velmi slabé a srdce sjezdaře už také není co bývalo, když na mě hoši museli dole čekat odhadem tak 10 minut.

No ale pak přišlo labůžo nabušených skoro-galusek. Mírné klesání po luxusním povrchu až do Mladých Buků s přestávkou v Hostinci Na Kopečku v Horním Maršově. V Bukách si všichni až na mě dali zmrzlinu, já se odměnil téměř půllitovým ledovým kafem, které se nedalo zdolat. Zdolal jsem ho.

Na kraji Trutnova jsme se rozdělili poprvé a my dva s Dejvem jsme zamířili přes Vlčice do Pilníkova a odtud nahoru na Vítěznou. Okolní lesy prcaly jako o závod, místy bylo přes tu nazelenalou mlhu i špatně vidět, pyl mám v očích ještě teď. Já se nakonec odpojil v Kocléřově a přes Hájemství a přehradu dokončil neuvěřitelných více než 100 km.

PS: Jo a když jsem Toma upozorňoval, že je zcela nevhodně vybaven, zdá se, že si to moc k srdci nevzal, tak mu to prosím připomeňte ještě někdo. No považte, vzít si na žiletku volné kraťasy a volný dres, helmu s kšiltem a batůžek, to hraničí s drzostí.