Gandalf Endurance 2022

 Celodenní výlet pořádaný Milanem se opět vydařil! Prostě si tu zábavu udělat umíme!

Takže rozkaz zněl jasně, v 9 u zimáku v Trauči. Odtud směr Polsko. V 8:30 se dvorská crew (Já, Ponko, Mahony a Petr Bartoš sešla u kašny na náměstí a přes Nové Záboří, Sovinec a nádherný, po dešti mazlavý červenohliněný Kamenecký sjezd na Dolce. U Ice stadionu přesně v 9 se přidává velitel zájezdu Gandalf a z Debrného (ano, je to i na mapě 50.5059383N, 15.7495614E) Kerob aka Borek aka Ctibor. 

Teď už finální parta se vydává kolem Mrtvého jezera, kde jsme jen letmo zahlédli ropáky do nekonečného stoupání ke Krausově vyhlídce. Stoupání nekonečné, sjezd ke studánce pod Jánským vrchem byl pouhé mžiknutí oka. Pořizujeme foto, doplňujeme tekutiny a sjíždíme k hranicím anektovat Okrzeszyn.

Píp, píp….witamy w polsce oznamuje operátor a vjíždíme k sousedům. Ochladilo se konstatuje Gandalf a znalci zeměpisu ví, že jsme hold kousek od Baltu, takže je vše v pořádku. Pár kilometrů škaredou pohraniční krajinou stačilo a tak do lesa a rychle zpátky do Čech. Milan se netrefil na krásný technický sjezd a tak jsme si ho dali alespoň pěšky nahoru. Shodli jsme se, že dolů by to bylo o fous hezčí! Milane, Olda Říha by řekl „někdy příště, slíbí si a v davu zmizí….“

U dechberoucích výhledů na Sněžku se utvrzujeme že sjezd to musí být nádherný, ale jsme na začátku 100 km výletu a tak pokračujeme po vrstevnici do „malebných“ Radvanic. 

A náhle první opravdový zádrhel. Mahony má prázdné zadní kolo. Bezdušáky, největší věc hned po teleskopické sedlovce. Kolo do kaluže a hned je jasné, že se bude knotovat. Dan je tak šikovný, že by klidně mohl být podnikatel! Ovšem potřebuje k tomu 5 asistentů a alespoň čtvery brýle. Ilustrační foto asi řekne více, já jen že několik knotů, několik pokusů a alespoň tři bombičky značky Decathlon jsou akorát.

OK. pokračujeme makadamem sypanou cestou, která prověřila kvalitu opravy. A dolů z kopce kolem uhlí, hald hlušiny, věznice Odolov…. říkám si, proč jsem sem na tu romantiku nevzal ženu!

Je čas oběda a tak v místní restauraci u Judry Červený dáváme úpický řízek. Při nekonečném čekání na potravu dáme pivko, dvě a velmi kultivovaně diskutujeme. Náhle jakýsi místní buran, který vzal rodinku na sobotní smažák nechápe význam a intelektuální rovinu naší možná trošku hektické komunikace a ostře nás okřikne. Hele, mohli jsme je tam seřezat na hromadu, ale jsme lidi, né rusové a tak zpomalíme.

Jsme po oběde a tak poklidně vyrážíme opět do kopce směr Úpice. Cesta lemovaná kůrovcovou kalamitou a neustálým Gandalfovým lamentováním nad zelím zahuštěným moukou a zjištěním že je celiak,nebo celiatik, nebo celibatik či co, ubíhala celkem svižně.

Projíždíme Rtyní a po levém úbočí míjíme Úpici, pak otravné stoupání po asfaltu do Maršova, kde „pozor horizont, kope, ostrá levá“ zase vracíme se do lesa. Proruby, Běluň, Vyhnánov. Tady se Poník rozhodl plnit rodinohodiny a tak nás opouští a valí napřímo do Dvůr Kina Faso na házenou. Oni kamarádi jsou fajn, ale rodina je rodina. Jasně, Jirko pozdravuj a jedeme dál. Liščí vrch by bylo zbytečný mučení do kopce, máme už 80 km a tak Milanovi kazím plán cesty a jedu zkratky. Zastávkou u Mertlíkova srubu u jezírka nad Kocbeří jsem chtěl oko starýho čundráka Milana potěšit, ale tvářil se standardně. Prostě jako když rozebírá něco co funguje proto aby to pak mohl za stálého klení zase sestavit :)

Kilometr, dva, tři a jsme u Silvera. To bylo v plánu a tak si Milan na oslavu dává pivo. Ten den už třetí a zazdil to dvěma kofolama. Sedíme, pijeme a povídáme. Najednou se na parkovišti zjeví Citroen s Ponkem který splnil povinnou dávku rodinné pohody a nechal se přivézt zpátky na trasu. PRVNÍ, opakuji PRVNÍ letošní stovečka je lákadlo! Náš plán po jednom pivu se rozjet k domovům vzal za své když Jirka koupil tác piv (normálně se kupuje metr piv). A to se dopít muselo! 

Milan doplnil cukry a vyrazil do TU, díky Mejlo, bylo to super a dobro došli.

Dopili jsme co jsme museli a hurá k nemocnici. Máme v sobě dost alkoholu, můžeme na jumplajnu na skoky!

Z kopce je to vždy fofr a tak už zase sedíme u Trunečků a zase to pivo. Letmí pohled na tachometr ukazuje 97km. Já chci kilo a tak jedeme vyprovodit kluky do Žirče na letiště. Tam mají taky pivo a tak tři vypijeme, jedno rozlejeme, rozbiju půllitr a teď už opravdu domů.

Letošní sezóna zahájena, Milanovi dík za zorganizování a všem za kupu srandy.

Těším se na další spolupráci, s pozdravem JÁ.

Autor: Pavel Hrneček

Bajkování Stříbrnice - plán

Malá vesnička Stříbrnice leží na severu Moravy mezi Králickým Sněžníkem a Rychlebskými horami. Své jméno získala podle místních nalezišť stříbrné rudy. Žije zde asi 50 stálých obyvatel. Průměrná nadmořská výška obce, jež stoupá údolím Stříbrnického potoka, je 626 metrů. Nachází se zde i naše apartmánové ubytování. Vedle v sousedství je restaurace penzionu Štvanice. Na čepu Bernard a Welzl (Zábřeh), v nabídce služeb pak může zaujmout wellnes (sauna, vířivka), cenu jsem nezjišťoval. Nejbližší obchod je Jednota v 5 km vzdáleném Starém Městě, mají tam i kino a třeba vojenské muzeum. Pokud by bylo echt hnusně, můžeme se svést Slezským Semmeringem po trati Aloise Nebela třeba do Nádražní knajpy v Jeseníku nebo navštívit Lesní bar v Horní Lipové, nebo ochutnat staroměstskou máslovou trubičku v cukrárně v Branné nebo vymyslet jinou kulturní náplň stylem „co kdybychom“…

Body zájmu:

• Trail park Kraličák a trailcentrum Kolovna jsou hned za kopcem asi 4,5 km. Dá se zde vykoupat v rybníku Úžas. Na vrcholu kopce Štvanice 866 m n. m. ze kterého začínají traily je rozhledna (těch je tady kolem opravdu hodně). Vynechat nesmíme ani nejvíc sexy trail podél Prudkého potoka, ten se nachází trochu bokem směrem na Dolní Moravu.
• Trail park Dolní Morava vzdálený 13 km/600 vm nabízí báječné svezení na upravených trailech různých obtížností, myslím že si užijeme. Denní kapacita lanovky je omezená na 300 bajkerů, doporučuji rezervaci předem, vychází to levněji a máte jistotu, že se svezete. U cílové stanice lanovky jsou místní megaatrakce: Stezka v oblacích a novinka Sky Bridge 721 – nejdelší visutý most svého druhu na světě s délkou 721 m.
• Trail Park Czarna Góra 14 km/683 vm, pokud bychom toho neměli dost v dosahu jsou ještě traily na polské straně a jak někdo vtipně poznamenal, Polsko není země, ale životní styl…

Tipy na cyklovýlet:

• Dalimilova rozhledna na vrcholu Větrov 918 m n. m., jedná se o repliku kamenné rozhledny, která dříve stála na vrcholu Králického Sněžníku.
• Chata Paprsek – legendární chata Rychlebských hor s Holbou na čepu.
• Niebieski szlak rowerowy aneb neprozkoumaná část Polska.
• Šerák 1351 m n. m., významný bod Hrubého Jeseníku. Poblíž vrcholu stojí horská chata Jiřího, pův. z r. 1888 – na kole jen pro skutečné drsňáky!
• Lesní bar, samoobslužný bar s nabídkou alko i nealko nápojů, chlazených studenou vodou z potůčku v dřevěném žlabu.

📍Výletní trasa Šerák, Lesní bar, Smrk 88,3 km/2539 vm

📍Výletní trasa Dalimilka, Paprsek, Polsko, Klepáč 77,8 km/2411 vm

Pro soutěživé:

• Chlapská snídaně: exnout pivo, pak kolmo nahoru k chatě do Kladského sedla – asfaltové stoupání po serpentýnách 8,9 km/250 vm.
• Přeplavání rybníku Úžas: z mola tam a zpět asi 200 m.
• Běžecké kolečko 3,5 km: Stříbrnice – Nový Rumburk, řekni Rumburk srabe!

V součtu nám to dá pěkný triatlon, kdo ho zvládne nejrychleji získá putovní konzervu Surströmming :-)!

Jestli bude počasí přát, jel bych z Trutnova do Stříbrnic (125 km/2089 vm) po vlastní ose na gravelu, když by se chtěl někdo přidat, budu rád, trasu jsem naplánoval přes Polsko.

Rychleby 2021

 

Rok plánování a 16.-19.9.2021 jsme zpátky! Teda alespoň někteří. Lukáš zajistil „Apartmány Kovárna“ s předstihem už v listopadu 2020 a to na základě příslibu devatenácti Negrů. I záloha byla nezvykle rychle vybraná a zaplacená. Stačilo se jen deset měsíců těšit. Hlavně aby to kováč číslo 19 nezhatil. Nezhatil? Ale jo, Vlastu skolily komplikace po prodělání nemoci, několik dalších Negrů si návštěvu RS rozmyslelo a výběr doplatku byla povedná taškařice. Výsledek -4 Negři je fakt super J. S Tomem jsme chtěli jet původně už ve středu, ale z toho nakonec sešlo. Odjíždíme teda ve čtvrtek ráno v osum, údajně nejlevnějším SUVéčkem Suzuki Ignác 4×4, naplněným bajkovacím harampádím, jídlem a tak. Protože mám obavu z Polský karantény, jedeme vnitrozemím. Je to sice dál, ale o to je to víc zatáček. I tak jsme Na Kovárně první, teda vítěz bere fše. Necháváme si vzdáleně otevřít ubytko, zabíráme nejvýhodnější postele a očekáváme příjezd dalších, i když né všichni dorazí ve čtvrtek. Když je nás osum oblíkáme drézy, sedláme bajky a vyrážíme na Černý potok. Tempo je vražedný už na začátku. Mám pocit jako by mi to nejelo ani z kopce. Ovšem Švábik pocit proměnil i v několik šrámů. Hned jak nás dojel, vyprávěl nám, jak visel zaseklej v bajku hlavou dólu. Zastávku v pijonýrským táboře musíme oželet, maj zavřeno. Přes protivenství těla, ducha i táboritů přijíždíme k Vidnavě. Je čas na oběd u Jannise. Ejhle! Řek má zavříno. Kdosi z místních nás směřuje do Hospody Modrý Jelen. Vede to tady jakejsi Piskacis a kdo by to byl řek, je to Řek! O něco později přijíždí i Švábik, aby nás po obědě zase opustil. Navádím kluky k portálu tunelu úzkorozchodný dráhy bejvalý kaolínky, kde děláme společný foto. Pak pokračujeme na Vidnavský okruh. Kdysi to byl můj oblíbenej trail, jenže teďka mi to nejde a to ani při druhým okruhu. Nastal čas návratu a je se zastávkou v hospůdce u Sysla. Zastávka se protáhla v důsledku poruchy počasí, jenž se poněkud pozvracelo, teda podeštilo. O několik pivousů  a  neplavci s chlebem později, přeci jenom vyrážíme k základně Kovárna. Jedeme trailem lesů ČR a konečně mi to jede rychlejc a rychlejc, až se skoro doháním. Na základně očista do čista a zábava. Sud je připojenej, biliár vybalenej, dorazili i další Negři. S večerem je čas na večeři. Onehdá jsem slíbil buřty na černým pívu a teď nastal jejich čas. Tom mi sekunduje, pomáhá loupat a krájet cibul, papriku i buřty. Všechno to dáváme do pekáče, kde na to sypu koření na několik hektarů a zalejvám to čeným pívem. Spouštím ohřev a dokud není zelenina vyměklá a pívo zredukovaný do supr šťávičky nepřestávám topit. Pak nutím osazenstvo, aby ochutnali. Všechno to zmizelo jako prd. Dokonce i známej vegoš Janko Tlačič tlačí zeleninu s výpekem z buřtů. Za pár hodin v 10:43, je Janko Tlačič v rauši. Těžko říct, jestli je to z nápojů, nebo ho uspala ta síla výpeku. Netrvá dlouho a následujeme jeho příkladu. Odpadáme jeden po druhým do hajan. Ráno jsme brzo vzhůru dva. Já a Švábik. Venku je poněkud mokro po nočním dešti, ale už to osychá. Po snídani se připravuju k odjezdu na Superflow. Ještě než odjíždím, začínaj se kaloni hemžit. Jedu ve ¼ na devět. U Základny RS je zatím klid a chladno. Vůbec mi to nejede a to jsem teprve u Kaltenštejnu. Jedu, jedu a ani trochu mi to nechutná. Snad se to zlepší. Stoupání od Mariánskýho potoka k asfaltce sice zvládám, ale odpočinkovej asfalt mi nepomáhá. Pod stoupákem u Svazarmovský chaty zastavuju. K brodu funím. U brodu stojím, sotva popadajíc dech. Několik minut váhám než přejíždím brod, ale v první zákrutě se zasekávám o balvan. Prdím na to! Protože nikoho nezdržuju tlačím a tlačím až k Wiessnerovu kameni, kde fotím vodypadání a mochomůrky. Předjíždí mě trojka ve složení FMF. Nahoře na cestě je zase předjíždím já. Až k Floučku jedu v poklidným tempu. Původně jsem chtěl počkat, až někdo z kaloňů přijede. Je ale zima, funí studenej vítr, tak jedu. První sekce je pohodová. Přejezd ke druhý je nuda. Na druhý sekci Floučka udělali stavitelé nějáký změny a docela mě překvapily dva dropíky blízko za sebou. První mě rozhodil a druhej  shodil haksny ze šlapek, takže jsem visel za řídítka s břichem na sedle a zadní pneuškou v prdelíííí. Na floučku bych něco takovýho, jako drop nečekal a jsou tam i lavice, který před dvěma lety nebyly. Trpím i na následujících sekcích. Ještě několikrát mám na mále. Trápím se. Konečně jsem dole u základny RS. Kupuju si polívku a malinovku. Počasí se stabilizovalo, ale teplo moc není, teda aspoň mě. Po jídle se rozhoduju k návratu do Kovárny. Koupu se a pak zalejzám do pelechu. Usínám, je mi zima. Zhruba za dvě hodiny mě budí telefon. Hrnec se ptá, kde jako sem. Říkám, že ležím a že na Venušiny kuličky nemám náladu. Misky sem říkal! Ani na Misky, jsem ženatej a za zenitem. Zavěšuju a spím dál. Vstávám, když se vrací Kaloni z vyjížďky. Po očistě nastává slavnej okamžik. Rozdělání spešl konzervy Surströmming. Švédská špecialita ze sledě – rybí jídlo, který se vyrábí zkvašením rybího masa. Vyznačuje se mimořádně intenzivním smradem. Konzervu otevírá Tom. Vítr jde směrem k baráku, takže dostávám dávku toho smradu. K čemu to přirovnat? Asi takhle: Stačí vzít kontejner na odpadky, hodit do něj kuře a zahřát. Počkat několik dní a na konec skočit dovnitř. Tak asi tak. Několik odvážlivců ochutnává. Tom ani nemrkne, Švábik nabere ždibec a už sviští k zábradlí. Snažím se nepřibližovat a hlavně nebejt po větru. Jen škoda, že nemohla přijet Kačka Winsleď a Televize Gebls. To by byla sleďovanost! Další Negři přijíždějí ve skrytu a po ubytování jdou do Trailhauzu, kam se stahujou i další. Sledě si berou sebou. Zůstávám na baráku. Ráno se pomalinku probíráme. Snídáme, provádíme očistu a i jiný rituály. Po devátý hodině vyrážíme k židlím. Počasí není nic moc, je zataženo a mokro. Přesto nás jede něco kolem 12cti. První zastávka je v lomu Na Rampě. Odtud jedeme po bejvalý vlečce do Žulový. Stoupáme do Dolní Skorošice a pak mezi polema rovinkou pod Lánský Vrch km10. Nahoře jsou slibovaný židle a stůl pro obry. Od židlí jedeme dobrých 16kiláků z kopečka. Nejdřív Sedmlánů, dál kolem Rohatce do Bukový a Bernartic. Za Bernarticema se stáčíme západním směrem. Krajina se k Javorníku otevírá, fouká lehkej protivítr. Peloton se poprvé začíná trhat vlivem nevyrovnaných výkonů. I když se snažím jet jak drak, čelo pelotonu se pomalu vzdaluje, ale zároveň se vzdaluju i prdeli pelotonu. Když spolu s Hrncem vjíždíme do Javorníku km20, jsou „čelolisti“ kdesi. Nacházíme je v Taverně na verandě. Po ňáký chvilce přijíždí i zbytek Negrů. Objednáváme si pití a jídlo. Odněkud se přikradl kočičák a na výzvu se uvelebuje na mým klíně, kde podřimuje. Česnečka mu nejede, ale kus studenýho smažáku zbaštil. Na závěr sladká tečka Sachr se šlehačkou, kde 1/2lku šlehačky si dal kočičák. Plotíme zlotem, nasedáme a jedem. Jedeme kolem zámku, skrz park do rychlebských kopců a hnedle je to zhurta. V parku u vodojemu 370mnm čekáme, až budeme všichni a teprve pak razíme k prvnímu z vrcholů pod Dubovým vrchem 525mnm, km35. To už je peloton nasekanej na části. Držím se v první skupině. Hřeben 620mnm a krátkej kilometrovej sjezd do sedla Hřebenovky 560mnm. Následující stoupání pod Roveň 725mnm, s kratičkou zastávkou u odpráskávárny, ze který nás fotí Kubajz .   U vany nad Novýma Vilémovicema opět zastavujeme . Za vrcholem stoupání pod Rověň, rychlý kilometrový klesání na Hraničky 680mnm. Teď už jen poslední významný stoupání okolo Borůvkovýho vrchu do 780mnm, km45. Začínám toho mít dost, tak ve stoupání okolo Borvkáče na chvíli zastavuju. Krom Dejva mi všichni mizí. Ostatní z Negrů jsou někde za námi a od sedací vany jedou i jiným směrem. Ztrátu rychle doháním protože už po necelým kilometru se cesta zprudka vrhá z kopce do Petrovic. Několik bajkerů předjíždím. V Petrovicích na sebe čekáme. Pak už Skorošice, Žulová km55, kde naviguju do lomu Transgranit. Potkáváme kníratýho týpka s Nikónem. Ten nám dělá skupinovou fotku u vody v lomu. Pak nekompromisně domů potrati, teda bejvalý. U Rampy začíná cedit, ale než se dostaneme do Kovárny km62, je po všem. Koupačka a pak lenošení. Bohužel došlo pívo. Volná zábava a pak jako obvykle spát. Ráno jede většina Negrů domů, jen několik jich jede užít si naposledy traily. Jedeme vyzkoušet Jestřáb. Vynecháváme stoupací trail, jedinej kdo ho prostě chce je Dejf. My ostatní Janko, Hrnec, Tom, Palec a Já tentokrát stoupáme pod Sokolí Vrch přes Novou Červenou Vodu. Je to sice dál, jen je to z Vody po asfaltu a pohodlně. Počasí nám přeje, protože ani nekápne a až na drobnou mlhu je chladno, až zima. To říkal Dejf když na nás 20minut čekal nad Wiessnerem. Společně jedeme k černýmu trailu Naučná stezka. Ani nevím proč jsem podlehnul tomu názvu „Naučná“. Asi proto: „Naučné stezky jsou zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo kulturně pozoruhodnými prostory, na nichž jsou vybrány některé významné jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny.“ A tady jsou objekty a jevy i bez vysvětlení, o kultůře ni slovo. Hopsando grando a jsme u Biskupskýho. Nejdřív ale šup na Velrybu. Posledně došlo na Velrybě ke koulení bajkerů, ale teď to bylo bez chyb. Od Velryby nastoupáme pár metrů a dáváme Obelixe, což je soustava různě velkých balvanů. Znova vzhůru a Biskupským stoupáčkem na Prokletý. Nádhera, kameny držej, dropy dropaj. Najednou je tady změna! Kdysi trail končil u cesty a najednou stoupací serpentýna. Výjezd na planinu mezi skalku a jsou tady zkřížený hnáty. Zastavujeme, abysme to prozkoumali. Zatím co zkoumáme, jiní bajkeři šup a mizej pod náma. Pro jistotu snášíme bajky o kousek níž. Pak do sedel a k cestě. Za cestou další sekce Prokletýho. Hlavní cíl dne je před náma. Začátek Jestřába! Po odpočinku jedeme. Několikrát se zapíchnu předním kolem mezi šutry do díry. Tak, tak, že neletím. Všechny lavice označený skříženejma hnátama objíždím, ale ani tak to moc nejede. Docela často tlačím. Za Červeným potokem je konec trápení. Ještě poslední sekce Superflow, zastavit se na jídlo, koupit dárky na Základně RS a potom se na Kovárně vykoupat, hodit kola do držáků a odjezd. Jedeme skrz Polsko, kde nás nikdo nestaví, takže No Problem.

Fotky a video je tady.

Original: http://www.slim2009.cz/?page_id=4906

Autor: Milan Valenta