Velikonoce bez koledy, uvrhly
crnčí bajkery v trudomyslnost. Hnedle odpoledne na Velikonoční pondělí
se usnesli, že když si o něco koledovat, tak jedině na bajku v sobotu
18týho dubna.
Předpověď počasí se postupně vyjasnila, počet zůčastnívších
Negrů vystoupal až k číslu 7. Bajkování na tajňačku prostě táhne. Trasa
neobydlenou krajinou okolo Trutnova vyvolala vlnu nadšení, obvzvláště u
plánovače tras. Aby náhodou nedošlo na setkání s hlídkou VB, bylo
zvoleno i tajné místo startu. Ráno se z HK, DK a Třemešný vydávaj Palec,
Hrnec, Lukas, Zdenec. Po vlastní ose z DK dorazil Dejf. Z Rokasu přijel
Tom a já to vzal z Horňáku od lesa, abych byl na startu první. První
překvápko se konalo na hrázi odkaliště, kde se poflakovali různý bajkeři
u aut a vůbec kolem dokola. Na místě startu čekám do času T+1, ale
nikde nikdo. Místo startu, je tak tajný že se k němu dostal jenom
plánovač a Tom. Telefonát od Hrnce je vše říkající:“ Sme někde před
tebou!“ Hmm dobrý ale gde? Pošlu Ti souřadnice. Hmm souřadnice – že prej
viděj vysílač a vrtule, tak to jsou někde u zadnice. Posílám je k lesu,
ač by bylo lepší poslat je k šípku. Příště žádný tajný místa startu,
když nemaj páru o práci s mapou! Než si zabalím mobil, od lesa přijíždí
Tom. Společně jedeme k chrliči, kde jak doufáme se konečně potkáme. Než
dojedeme k ropákům, vrní mi dvakrát mobil v báglu. U chrliče svinstva z
elektrárny, stojí Lukas s Dejvem. Zdenec s Hrncem a Palcem jede k bůhví
jakýmu lesu. Na správnou cestu je jede vyzvednout Tom. Konečně jsme
všichni. Vysvětlujeme si pojem vysílač a převaděč, ale nikam to nevedlo,
tak vyrážíme. Asfaltkou stoupáme na její konec, kde se noříme do lesa,
abysme se vylouply na Bočkových loukách a přijeli na sjezdovku v
Petříkovicích. První zastávka, osvěžení a zase do sedla. Stále stoupáme
až pod Jánský vrch. Tady se dělíme. Dejf s Lukasem jedou rovnou ke
studánce, zbytek míří na vrchol Jánský vrch 697m/n.m. Po společný
vrcholový fotce, jedeme hadrcore sjezd, kámen nekámen, dólů ke studánce.
Jedeme tak rychle, že nás předběhl nějákej běhák. Zkoušíme 10ti metrový
skoky, ale po 5ti metrech to vzdáváme už proto, že jsme nad studánkou.
Listím a prachem sjíždíme k altánu u studánky, kde odpočívají Dejf s
Lukasem. Běhák si pádil dál podél státní hranice. Vydejcháváme ty skoky,
pijeme zázračnou vodu. Osvěžený nasedáme a prudkosešupem se spouštíme
okolo ohrady dólu k posledním barákům Petříkovic. Opět šlapeme do kopce.
Po silnici jedeme až za železniční přejezd, kde odbočujeme na lesní
cestu. Chvilku stoupáme zprudka, pak už mírnějc, ale vytrvale až k
odbočce na zelenou značku. Po táhlým mírným klesání odbočujeme ke
Chvalečskýmu vodopádu. Vodopadání je minimální, není voda. Odjíždíme dál
k místu zvanýmu Hamry. Před ruinou vodárny odbočujeme doprava a
nepoužívanou cestou až cestičkou stoupáme na rozcestí u Slavětína.
Dostáváme se na funglnágl novou asfaltku. Tu použijeme až do Slavětína,
kde odbočujeme na makadamovou zkratku Slavětín-Bezděkov-Lhota-Trutnov.
Stoupáme k pěchotnímu srubu T-S-43 „Pod lesem“. Ještě než se k němu
vyškrábeme, dostává Tom i já hlad. Celkem snadno dostává hlad i zbytek
Negrů. Parkujeme bajky u ohrady, sundáváme bágly, vyndáváme svoje
klobásy, někteří buřty, různých velikostí a tvarů.
Vytahuju trumf vpodobě lávovýho grilu. Pomocí přiloženýho návodu a s pomocí radilů sestavuju ekogril. Podpaluju brikety a opravdu už za 5minut to jede, tak jak to sliboval návod. Buřty a klobásky se rožnej, někteří si prohlížej bukr zevnitř. My ostatní vedeme velezrádný řeči, kde urážka majestátu je úplná prdlačka. Ani to dlouho netrvá, máme urožníno a zbaštíno. Ti co maj pívo ho použijou na spláchnutí mastnoty. Já to svý zapoměl doma. Gril furt hřeje, tak ho podpalujeme a konáme ekologický dobro. Spalujeme několik odpadků z okolí, a aby nedošlo k požáru spouštíme „Zlatej déšť“. Jenže pomačkaný prostaty toho pustěj víc do gatí než ven. Po požárním cvičení odjíždíme k Řehačce, neboli Jestřebí boudě. Samozřejmě je to do kopce, ale už jenom malounko. Po hřebení a po louce u Paseky přijíždíme k Řehačce. I když není otevřeno z důvodu pandémie, jsou u vchodu basy s pívem a miska na peníze. Bereme si pivka, do misky dáváme peníze a jdeme si sednout do trávy před boudou. Vedeme hovor o tom, jestli jsou Jestřebí hory vejš, než je Lukasova chalupa na Zvičině. Lukas říká, že se podívá po vrstevnici, Zdenánek mu odpovídá, že lepší než vrstevnice je ňáká mladší. Touhle poznámkou uvádí přisedící do stavu řehotu. No, ostatně jsme u Řehačky. Po několika nepublikovatelných hláškách, několika vtipech, který nám servíruje Palec a dvou pivech se balíme, nasedáme a přes vrchol hřebenu jedeme úzkou stezkou o zlom vaz dolu na Německý louky k Markoušovicím. Kolem Hůry přijíždíme k TTčkům, konkrétně k druhý sekci Kozího trailu. Bez zastavení dáváme druhou a třetí sekci kozy. Přes Sedmidomí jedeme na Končiny a za kolejema k Suchovršicím. Kostkovou cestou sjíždíme do údolí a po krytým mostě, přejíždíme na druhej břeh Úpy. Tady Tom navrhuje jet jinou cestou kolem stříbrných dolů. Na odbočce, než Tom našel jestli už odbočujeme, si hafan za plotem začal hrát se
Zdenánkem balónkovanou. Prostrčil tenisák pod bránou, Zdenda mu ho hodil a tak furt dokola, až do doby, než jsme odjeli. Za odbočkou se cesta zvedla k nebesům. Po pár mertech slejzám a společně to dělá Lukas i Dejf. Ostatní statečně šlapou až k vrcholu. Když se to narovnalo, ostatní na nás čekaj. Společně jedeme dál nad Rubínovice. Přes Písčiny sjíždíme do Rubínovic k silnici. Po ní jedeme přes Strarej Rokytník k Trutnovu. Tom je doma ale Hrnec, Palec a Zdenec jsou vpředu, takže se s ním nemohli rozloučit. U Housky se odpojuje Dejf, Hrnec a Palec. Jedou přes Dolce a Dubák do Dvora. Poslední tři kusy Lukas, Zdenec a já jedeme kolem Vlčky, Nemocnice k Bazénu. Tady se loučím se Zdenánkem, kterej jede k autu na parkoviště TTček u Lhoty a s Lukasem parkujícím tady u bazénu. Sám mířím do Horňáku, rovnou na zahrádku zalejt salát a ředkvičky. Zjišťuju, že mi chybí kilák do 50sátky, tak objíždím zahrádky, abych to zakulatil. Kluci dali o několik kiláků víc. Dejf 108,70km, Hrnec 73,92km, Palec 66,79km, Lukas 40,79km, Zdenda 40,85km, Tomas 43,60km. No hold dobrej oddíl. Tak zas příště.
Fotky z Covidbajku jsou tady.
Sepsal: Milan "Slim" Valenta
Převzato: http://www.slim2009.cz/
Vytahuju trumf vpodobě lávovýho grilu. Pomocí přiloženýho návodu a s pomocí radilů sestavuju ekogril. Podpaluju brikety a opravdu už za 5minut to jede, tak jak to sliboval návod. Buřty a klobásky se rožnej, někteří si prohlížej bukr zevnitř. My ostatní vedeme velezrádný řeči, kde urážka majestátu je úplná prdlačka. Ani to dlouho netrvá, máme urožníno a zbaštíno. Ti co maj pívo ho použijou na spláchnutí mastnoty. Já to svý zapoměl doma. Gril furt hřeje, tak ho podpalujeme a konáme ekologický dobro. Spalujeme několik odpadků z okolí, a aby nedošlo k požáru spouštíme „Zlatej déšť“. Jenže pomačkaný prostaty toho pustěj víc do gatí než ven. Po požárním cvičení odjíždíme k Řehačce, neboli Jestřebí boudě. Samozřejmě je to do kopce, ale už jenom malounko. Po hřebení a po louce u Paseky přijíždíme k Řehačce. I když není otevřeno z důvodu pandémie, jsou u vchodu basy s pívem a miska na peníze. Bereme si pivka, do misky dáváme peníze a jdeme si sednout do trávy před boudou. Vedeme hovor o tom, jestli jsou Jestřebí hory vejš, než je Lukasova chalupa na Zvičině. Lukas říká, že se podívá po vrstevnici, Zdenánek mu odpovídá, že lepší než vrstevnice je ňáká mladší. Touhle poznámkou uvádí přisedící do stavu řehotu. No, ostatně jsme u Řehačky. Po několika nepublikovatelných hláškách, několika vtipech, který nám servíruje Palec a dvou pivech se balíme, nasedáme a přes vrchol hřebenu jedeme úzkou stezkou o zlom vaz dolu na Německý louky k Markoušovicím. Kolem Hůry přijíždíme k TTčkům, konkrétně k druhý sekci Kozího trailu. Bez zastavení dáváme druhou a třetí sekci kozy. Přes Sedmidomí jedeme na Končiny a za kolejema k Suchovršicím. Kostkovou cestou sjíždíme do údolí a po krytým mostě, přejíždíme na druhej břeh Úpy. Tady Tom navrhuje jet jinou cestou kolem stříbrných dolů. Na odbočce, než Tom našel jestli už odbočujeme, si hafan za plotem začal hrát se
Zdenánkem balónkovanou. Prostrčil tenisák pod bránou, Zdenda mu ho hodil a tak furt dokola, až do doby, než jsme odjeli. Za odbočkou se cesta zvedla k nebesům. Po pár mertech slejzám a společně to dělá Lukas i Dejf. Ostatní statečně šlapou až k vrcholu. Když se to narovnalo, ostatní na nás čekaj. Společně jedeme dál nad Rubínovice. Přes Písčiny sjíždíme do Rubínovic k silnici. Po ní jedeme přes Strarej Rokytník k Trutnovu. Tom je doma ale Hrnec, Palec a Zdenec jsou vpředu, takže se s ním nemohli rozloučit. U Housky se odpojuje Dejf, Hrnec a Palec. Jedou přes Dolce a Dubák do Dvora. Poslední tři kusy Lukas, Zdenec a já jedeme kolem Vlčky, Nemocnice k Bazénu. Tady se loučím se Zdenánkem, kterej jede k autu na parkoviště TTček u Lhoty a s Lukasem parkujícím tady u bazénu. Sám mířím do Horňáku, rovnou na zahrádku zalejt salát a ředkvičky. Zjišťuju, že mi chybí kilák do 50sátky, tak objíždím zahrádky, abych to zakulatil. Kluci dali o několik kiláků víc. Dejf 108,70km, Hrnec 73,92km, Palec 66,79km, Lukas 40,79km, Zdenda 40,85km, Tomas 43,60km. No hold dobrej oddíl. Tak zas příště.
Fotky z Covidbajku jsou tady.
Sepsal: Milan "Slim" Valenta
Převzato: http://www.slim2009.cz/
