Gandalf Endurance 2022

 Celodenní výlet pořádaný Milanem se opět vydařil! Prostě si tu zábavu udělat umíme!

Takže rozkaz zněl jasně, v 9 u zimáku v Trauči. Odtud směr Polsko. V 8:30 se dvorská crew (Já, Ponko, Mahony a Petr Bartoš sešla u kašny na náměstí a přes Nové Záboří, Sovinec a nádherný, po dešti mazlavý červenohliněný Kamenecký sjezd na Dolce. U Ice stadionu přesně v 9 se přidává velitel zájezdu Gandalf a z Debrného (ano, je to i na mapě 50.5059383N, 15.7495614E) Kerob aka Borek aka Ctibor. 

Teď už finální parta se vydává kolem Mrtvého jezera, kde jsme jen letmo zahlédli ropáky do nekonečného stoupání ke Krausově vyhlídce. Stoupání nekonečné, sjezd ke studánce pod Jánským vrchem byl pouhé mžiknutí oka. Pořizujeme foto, doplňujeme tekutiny a sjíždíme k hranicím anektovat Okrzeszyn.

Píp, píp….witamy w polsce oznamuje operátor a vjíždíme k sousedům. Ochladilo se konstatuje Gandalf a znalci zeměpisu ví, že jsme hold kousek od Baltu, takže je vše v pořádku. Pár kilometrů škaredou pohraniční krajinou stačilo a tak do lesa a rychle zpátky do Čech. Milan se netrefil na krásný technický sjezd a tak jsme si ho dali alespoň pěšky nahoru. Shodli jsme se, že dolů by to bylo o fous hezčí! Milane, Olda Říha by řekl „někdy příště, slíbí si a v davu zmizí….“

U dechberoucích výhledů na Sněžku se utvrzujeme že sjezd to musí být nádherný, ale jsme na začátku 100 km výletu a tak pokračujeme po vrstevnici do „malebných“ Radvanic. 

A náhle první opravdový zádrhel. Mahony má prázdné zadní kolo. Bezdušáky, největší věc hned po teleskopické sedlovce. Kolo do kaluže a hned je jasné, že se bude knotovat. Dan je tak šikovný, že by klidně mohl být podnikatel! Ovšem potřebuje k tomu 5 asistentů a alespoň čtvery brýle. Ilustrační foto asi řekne více, já jen že několik knotů, několik pokusů a alespoň tři bombičky značky Decathlon jsou akorát.

OK. pokračujeme makadamem sypanou cestou, která prověřila kvalitu opravy. A dolů z kopce kolem uhlí, hald hlušiny, věznice Odolov…. říkám si, proč jsem sem na tu romantiku nevzal ženu!

Je čas oběda a tak v místní restauraci u Judry Červený dáváme úpický řízek. Při nekonečném čekání na potravu dáme pivko, dvě a velmi kultivovaně diskutujeme. Náhle jakýsi místní buran, který vzal rodinku na sobotní smažák nechápe význam a intelektuální rovinu naší možná trošku hektické komunikace a ostře nás okřikne. Hele, mohli jsme je tam seřezat na hromadu, ale jsme lidi, né rusové a tak zpomalíme.

Jsme po oběde a tak poklidně vyrážíme opět do kopce směr Úpice. Cesta lemovaná kůrovcovou kalamitou a neustálým Gandalfovým lamentováním nad zelím zahuštěným moukou a zjištěním že je celiak,nebo celiatik, nebo celibatik či co, ubíhala celkem svižně.

Projíždíme Rtyní a po levém úbočí míjíme Úpici, pak otravné stoupání po asfaltu do Maršova, kde „pozor horizont, kope, ostrá levá“ zase vracíme se do lesa. Proruby, Běluň, Vyhnánov. Tady se Poník rozhodl plnit rodinohodiny a tak nás opouští a valí napřímo do Dvůr Kina Faso na házenou. Oni kamarádi jsou fajn, ale rodina je rodina. Jasně, Jirko pozdravuj a jedeme dál. Liščí vrch by bylo zbytečný mučení do kopce, máme už 80 km a tak Milanovi kazím plán cesty a jedu zkratky. Zastávkou u Mertlíkova srubu u jezírka nad Kocbeří jsem chtěl oko starýho čundráka Milana potěšit, ale tvářil se standardně. Prostě jako když rozebírá něco co funguje proto aby to pak mohl za stálého klení zase sestavit :)

Kilometr, dva, tři a jsme u Silvera. To bylo v plánu a tak si Milan na oslavu dává pivo. Ten den už třetí a zazdil to dvěma kofolama. Sedíme, pijeme a povídáme. Najednou se na parkovišti zjeví Citroen s Ponkem který splnil povinnou dávku rodinné pohody a nechal se přivézt zpátky na trasu. PRVNÍ, opakuji PRVNÍ letošní stovečka je lákadlo! Náš plán po jednom pivu se rozjet k domovům vzal za své když Jirka koupil tác piv (normálně se kupuje metr piv). A to se dopít muselo! 

Milan doplnil cukry a vyrazil do TU, díky Mejlo, bylo to super a dobro došli.

Dopili jsme co jsme museli a hurá k nemocnici. Máme v sobě dost alkoholu, můžeme na jumplajnu na skoky!

Z kopce je to vždy fofr a tak už zase sedíme u Trunečků a zase to pivo. Letmí pohled na tachometr ukazuje 97km. Já chci kilo a tak jedeme vyprovodit kluky do Žirče na letiště. Tam mají taky pivo a tak tři vypijeme, jedno rozlejeme, rozbiju půllitr a teď už opravdu domů.

Letošní sezóna zahájena, Milanovi dík za zorganizování a všem za kupu srandy.

Těším se na další spolupráci, s pozdravem JÁ.

Autor: Pavel Hrneček

Rychleby 2021

 

Rok plánování a 16.-19.9.2021 jsme zpátky! Teda alespoň někteří. Lukáš zajistil „Apartmány Kovárna“ s předstihem už v listopadu 2020 a to na základě příslibu devatenácti Negrů. I záloha byla nezvykle rychle vybraná a zaplacená. Stačilo se jen deset měsíců těšit. Hlavně aby to kováč číslo 19 nezhatil. Nezhatil? Ale jo, Vlastu skolily komplikace po prodělání nemoci, několik dalších Negrů si návštěvu RS rozmyslelo a výběr doplatku byla povedná taškařice. Výsledek -4 Negři je fakt super J. S Tomem jsme chtěli jet původně už ve středu, ale z toho nakonec sešlo. Odjíždíme teda ve čtvrtek ráno v osum, údajně nejlevnějším SUVéčkem Suzuki Ignác 4×4, naplněným bajkovacím harampádím, jídlem a tak. Protože mám obavu z Polský karantény, jedeme vnitrozemím. Je to sice dál, ale o to je to víc zatáček. I tak jsme Na Kovárně první, teda vítěz bere fše. Necháváme si vzdáleně otevřít ubytko, zabíráme nejvýhodnější postele a očekáváme příjezd dalších, i když né všichni dorazí ve čtvrtek. Když je nás osum oblíkáme drézy, sedláme bajky a vyrážíme na Černý potok. Tempo je vražedný už na začátku. Mám pocit jako by mi to nejelo ani z kopce. Ovšem Švábik pocit proměnil i v několik šrámů. Hned jak nás dojel, vyprávěl nám, jak visel zaseklej v bajku hlavou dólu. Zastávku v pijonýrským táboře musíme oželet, maj zavřeno. Přes protivenství těla, ducha i táboritů přijíždíme k Vidnavě. Je čas na oběd u Jannise. Ejhle! Řek má zavříno. Kdosi z místních nás směřuje do Hospody Modrý Jelen. Vede to tady jakejsi Piskacis a kdo by to byl řek, je to Řek! O něco později přijíždí i Švábik, aby nás po obědě zase opustil. Navádím kluky k portálu tunelu úzkorozchodný dráhy bejvalý kaolínky, kde děláme společný foto. Pak pokračujeme na Vidnavský okruh. Kdysi to byl můj oblíbenej trail, jenže teďka mi to nejde a to ani při druhým okruhu. Nastal čas návratu a je se zastávkou v hospůdce u Sysla. Zastávka se protáhla v důsledku poruchy počasí, jenž se poněkud pozvracelo, teda podeštilo. O několik pivousů  a  neplavci s chlebem později, přeci jenom vyrážíme k základně Kovárna. Jedeme trailem lesů ČR a konečně mi to jede rychlejc a rychlejc, až se skoro doháním. Na základně očista do čista a zábava. Sud je připojenej, biliár vybalenej, dorazili i další Negři. S večerem je čas na večeři. Onehdá jsem slíbil buřty na černým pívu a teď nastal jejich čas. Tom mi sekunduje, pomáhá loupat a krájet cibul, papriku i buřty. Všechno to dáváme do pekáče, kde na to sypu koření na několik hektarů a zalejvám to čeným pívem. Spouštím ohřev a dokud není zelenina vyměklá a pívo zredukovaný do supr šťávičky nepřestávám topit. Pak nutím osazenstvo, aby ochutnali. Všechno to zmizelo jako prd. Dokonce i známej vegoš Janko Tlačič tlačí zeleninu s výpekem z buřtů. Za pár hodin v 10:43, je Janko Tlačič v rauši. Těžko říct, jestli je to z nápojů, nebo ho uspala ta síla výpeku. Netrvá dlouho a následujeme jeho příkladu. Odpadáme jeden po druhým do hajan. Ráno jsme brzo vzhůru dva. Já a Švábik. Venku je poněkud mokro po nočním dešti, ale už to osychá. Po snídani se připravuju k odjezdu na Superflow. Ještě než odjíždím, začínaj se kaloni hemžit. Jedu ve ¼ na devět. U Základny RS je zatím klid a chladno. Vůbec mi to nejede a to jsem teprve u Kaltenštejnu. Jedu, jedu a ani trochu mi to nechutná. Snad se to zlepší. Stoupání od Mariánskýho potoka k asfaltce sice zvládám, ale odpočinkovej asfalt mi nepomáhá. Pod stoupákem u Svazarmovský chaty zastavuju. K brodu funím. U brodu stojím, sotva popadajíc dech. Několik minut váhám než přejíždím brod, ale v první zákrutě se zasekávám o balvan. Prdím na to! Protože nikoho nezdržuju tlačím a tlačím až k Wiessnerovu kameni, kde fotím vodypadání a mochomůrky. Předjíždí mě trojka ve složení FMF. Nahoře na cestě je zase předjíždím já. Až k Floučku jedu v poklidným tempu. Původně jsem chtěl počkat, až někdo z kaloňů přijede. Je ale zima, funí studenej vítr, tak jedu. První sekce je pohodová. Přejezd ke druhý je nuda. Na druhý sekci Floučka udělali stavitelé nějáký změny a docela mě překvapily dva dropíky blízko za sebou. První mě rozhodil a druhej  shodil haksny ze šlapek, takže jsem visel za řídítka s břichem na sedle a zadní pneuškou v prdelíííí. Na floučku bych něco takovýho, jako drop nečekal a jsou tam i lavice, který před dvěma lety nebyly. Trpím i na následujících sekcích. Ještě několikrát mám na mále. Trápím se. Konečně jsem dole u základny RS. Kupuju si polívku a malinovku. Počasí se stabilizovalo, ale teplo moc není, teda aspoň mě. Po jídle se rozhoduju k návratu do Kovárny. Koupu se a pak zalejzám do pelechu. Usínám, je mi zima. Zhruba za dvě hodiny mě budí telefon. Hrnec se ptá, kde jako sem. Říkám, že ležím a že na Venušiny kuličky nemám náladu. Misky sem říkal! Ani na Misky, jsem ženatej a za zenitem. Zavěšuju a spím dál. Vstávám, když se vrací Kaloni z vyjížďky. Po očistě nastává slavnej okamžik. Rozdělání spešl konzervy Surströmming. Švédská špecialita ze sledě – rybí jídlo, který se vyrábí zkvašením rybího masa. Vyznačuje se mimořádně intenzivním smradem. Konzervu otevírá Tom. Vítr jde směrem k baráku, takže dostávám dávku toho smradu. K čemu to přirovnat? Asi takhle: Stačí vzít kontejner na odpadky, hodit do něj kuře a zahřát. Počkat několik dní a na konec skočit dovnitř. Tak asi tak. Několik odvážlivců ochutnává. Tom ani nemrkne, Švábik nabere ždibec a už sviští k zábradlí. Snažím se nepřibližovat a hlavně nebejt po větru. Jen škoda, že nemohla přijet Kačka Winsleď a Televize Gebls. To by byla sleďovanost! Další Negři přijíždějí ve skrytu a po ubytování jdou do Trailhauzu, kam se stahujou i další. Sledě si berou sebou. Zůstávám na baráku. Ráno se pomalinku probíráme. Snídáme, provádíme očistu a i jiný rituály. Po devátý hodině vyrážíme k židlím. Počasí není nic moc, je zataženo a mokro. Přesto nás jede něco kolem 12cti. První zastávka je v lomu Na Rampě. Odtud jedeme po bejvalý vlečce do Žulový. Stoupáme do Dolní Skorošice a pak mezi polema rovinkou pod Lánský Vrch km10. Nahoře jsou slibovaný židle a stůl pro obry. Od židlí jedeme dobrých 16kiláků z kopečka. Nejdřív Sedmlánů, dál kolem Rohatce do Bukový a Bernartic. Za Bernarticema se stáčíme západním směrem. Krajina se k Javorníku otevírá, fouká lehkej protivítr. Peloton se poprvé začíná trhat vlivem nevyrovnaných výkonů. I když se snažím jet jak drak, čelo pelotonu se pomalu vzdaluje, ale zároveň se vzdaluju i prdeli pelotonu. Když spolu s Hrncem vjíždíme do Javorníku km20, jsou „čelolisti“ kdesi. Nacházíme je v Taverně na verandě. Po ňáký chvilce přijíždí i zbytek Negrů. Objednáváme si pití a jídlo. Odněkud se přikradl kočičák a na výzvu se uvelebuje na mým klíně, kde podřimuje. Česnečka mu nejede, ale kus studenýho smažáku zbaštil. Na závěr sladká tečka Sachr se šlehačkou, kde 1/2lku šlehačky si dal kočičák. Plotíme zlotem, nasedáme a jedem. Jedeme kolem zámku, skrz park do rychlebských kopců a hnedle je to zhurta. V parku u vodojemu 370mnm čekáme, až budeme všichni a teprve pak razíme k prvnímu z vrcholů pod Dubovým vrchem 525mnm, km35. To už je peloton nasekanej na části. Držím se v první skupině. Hřeben 620mnm a krátkej kilometrovej sjezd do sedla Hřebenovky 560mnm. Následující stoupání pod Roveň 725mnm, s kratičkou zastávkou u odpráskávárny, ze který nás fotí Kubajz .   U vany nad Novýma Vilémovicema opět zastavujeme . Za vrcholem stoupání pod Rověň, rychlý kilometrový klesání na Hraničky 680mnm. Teď už jen poslední významný stoupání okolo Borůvkovýho vrchu do 780mnm, km45. Začínám toho mít dost, tak ve stoupání okolo Borvkáče na chvíli zastavuju. Krom Dejva mi všichni mizí. Ostatní z Negrů jsou někde za námi a od sedací vany jedou i jiným směrem. Ztrátu rychle doháním protože už po necelým kilometru se cesta zprudka vrhá z kopce do Petrovic. Několik bajkerů předjíždím. V Petrovicích na sebe čekáme. Pak už Skorošice, Žulová km55, kde naviguju do lomu Transgranit. Potkáváme kníratýho týpka s Nikónem. Ten nám dělá skupinovou fotku u vody v lomu. Pak nekompromisně domů potrati, teda bejvalý. U Rampy začíná cedit, ale než se dostaneme do Kovárny km62, je po všem. Koupačka a pak lenošení. Bohužel došlo pívo. Volná zábava a pak jako obvykle spát. Ráno jede většina Negrů domů, jen několik jich jede užít si naposledy traily. Jedeme vyzkoušet Jestřáb. Vynecháváme stoupací trail, jedinej kdo ho prostě chce je Dejf. My ostatní Janko, Hrnec, Tom, Palec a Já tentokrát stoupáme pod Sokolí Vrch přes Novou Červenou Vodu. Je to sice dál, jen je to z Vody po asfaltu a pohodlně. Počasí nám přeje, protože ani nekápne a až na drobnou mlhu je chladno, až zima. To říkal Dejf když na nás 20minut čekal nad Wiessnerem. Společně jedeme k černýmu trailu Naučná stezka. Ani nevím proč jsem podlehnul tomu názvu „Naučná“. Asi proto: „Naučné stezky jsou zpravidla vyznačkované výchovně vzdělávací trasy vedené přírodně nebo kulturně pozoruhodnými prostory, na nichž jsou vybrány některé významné jevy a objekty, které jsou zvláště vysvětleny.“ A tady jsou objekty a jevy i bez vysvětlení, o kultůře ni slovo. Hopsando grando a jsme u Biskupskýho. Nejdřív ale šup na Velrybu. Posledně došlo na Velrybě ke koulení bajkerů, ale teď to bylo bez chyb. Od Velryby nastoupáme pár metrů a dáváme Obelixe, což je soustava různě velkých balvanů. Znova vzhůru a Biskupským stoupáčkem na Prokletý. Nádhera, kameny držej, dropy dropaj. Najednou je tady změna! Kdysi trail končil u cesty a najednou stoupací serpentýna. Výjezd na planinu mezi skalku a jsou tady zkřížený hnáty. Zastavujeme, abysme to prozkoumali. Zatím co zkoumáme, jiní bajkeři šup a mizej pod náma. Pro jistotu snášíme bajky o kousek níž. Pak do sedel a k cestě. Za cestou další sekce Prokletýho. Hlavní cíl dne je před náma. Začátek Jestřába! Po odpočinku jedeme. Několikrát se zapíchnu předním kolem mezi šutry do díry. Tak, tak, že neletím. Všechny lavice označený skříženejma hnátama objíždím, ale ani tak to moc nejede. Docela často tlačím. Za Červeným potokem je konec trápení. Ještě poslední sekce Superflow, zastavit se na jídlo, koupit dárky na Základně RS a potom se na Kovárně vykoupat, hodit kola do držáků a odjezd. Jedeme skrz Polsko, kde nás nikdo nestaví, takže No Problem.

Fotky a video je tady.

Original: http://www.slim2009.cz/?page_id=4906

Autor: Milan Valenta 

Kareš 2020

 

Kouty nad Desnou 24.-27.9.2020

Podzimní soustředění bajkerů ve středisku vrcholového chlastání „Pasťák“ v areálu lyžařsko-bajkerských zlosynů, Kouty nad Desnou je minulostí a tak neuškodí připomenout si těch pár prchavých okamžiků.

Tradiční návštěva Rychleb ztroskotala na zaplněnost ubytovacích kapacit, nezbylo než najít lokalitu s volným ubytováním. Tomáš projevil zájem sjet se na Kareši v Koutech a asi už tehdy kul nějakou tu pikli nebo co. Booking nabídnul ubytko v Pasťáku pro 14náct zlosynů ve třech zamřížovaných celách. Bylo to ubytko bez penze, avšak s elektrickým sušákem bot, televizí, několika noži, kastroly na vaření a wellnes umístěným na zahradě. Výběr škváry na předčasný zaplacení se jako obvykle vleklo, ale nakonec se suma sešla a tak jsme se mohli utrhnout ze řetězu. Většina zlosynů převážně ze Dvora a okolí, pár i od jinud, sebrala rodině fuhrwerk, vyplenila obchod se zbožím pomíchaným, naložila kumpány, jejich cajky a vyrazila nach Winkelsdorf. Né tak Tomáš, jenž mi předal bágl s klobásou, svěřil bajk a šel ještě něco podělat do háku s tím, že za náma přijede do večera na „favouši“. Nic nedbal mýho varování, že jen šílenec jede do Koutů na kole, vždyť je to 160kiláků. Tak se stalo, že jedu přeplněným autem z Trutnova sám. Původní plán navštívit Bike park v Dolní Moravě vzal za svý z časových důvodů, i když… Vlasta a David řečený „sandál“ se na tamních trailech povozil. Okolo ½ dvanáctý se nás dobrá polovina chovanců nacházela u Pasťáku. Jenže recepice nepřijímala, neb plánovanej příjezd byl dohodnutej na 15tou hodinu,  

tak se u aut převlíkáme do bajkerskýho a jedeme najít „Kareš“. Bike park Kareš nacházíme zcela opuštěnej, zavřenej a s informací, že funguje jen do konce prázdnin. Trochu zklamaný se přesunujeme k lanovce pod Medvědí horou, kde u kasy školník školí obsluhu z vydávání jízdních dokladů. Nejdřív si pořizuje celodenní jízdenku, ač je poledne. Jenže když viděl, že zbytek si kupuje bodovku na 6 jízd, rozhání frontu, vytvořivší se během jeho vrkání na obsluhou a dožadoval se výměny. Obsluha nezpanikařila, zcela jasně poznala klienta Pasťáku, jak podle chování, tak podle jednotnýho oblečení, tudíž výměnu udělala bez jakýchkoliv caviků. Vybaveni jízdenkou odjíždíme k lanovce, díky který se zcela hladce ocitáme nahoře. Mezi tím Vlasta s Davidem řežou zatáčky Selskýho a Mamutího trailu v Dolní Moravě, zatím co Tomáš na „favouši“ vyvrcholil na Šerlichu a co nevidět se vrhne i na Králíky. Jako první jízdu na rozehřátí dáváme modrou „Uhlířskou stopu“. Někde je spíš červená, ale většinou je to pohodovka. Při druhý jízdě se vrháme na „Starou medvědici“. Konečně trocha tý techniky. Dropy, lavice, rolety, klopky, rozdvojení lajny a zase spojení, sešup mezi šutráky uááá a sme zase dóle u lanovky, jen je nás o několik negrů míň. Opozdilci se někde loudaj, tak jedem nahoru bez nich. Ještě jednou „Medvědici“, pak šup na černou lajnu „Koutíkův sen“. Nejdřív ale něco slupnout a popít u stánku s frontou a špekem sjetou obsluhou. Koutíkův sen byl místy dost černej, ale dal se přežít. Při čekání na spuštění lanovky se objevil Zdenda, přijezdvší ze Šumperka od nejlepšího přítele člověka, tchýně. Natěšenej se s náma vrhnul na medvědici. Opozdilci z předešlý jízdy se opět neobjevili, postrádáme Buťáka ( alias Janko Tlačiče ), Lukase i s jeho Bitkoiny a Jirku Póňu. Neva, jedeme Hřebenovku kombinovanou s modrou lajnou. Naše poslední body dne padnou opět na Starou medvědici. Zdenda nebyl ještě dost vydováděnej a jede nahoru dát další lajny. My se jedeme ubytovat. Tomáš se tou dobou kochá číslem 100 na cyklokompjůteru někde u Králik. To za Pasťákem v „Hospůdce na Jedno“ nás vítá Švábik, spolu dáváme jedno a pak nás jde ubytovat. Vybalujeme. Za několik minut po instalaci sudu je slyšet: „Poď, poď, poď, poď!“ (pro později narozené: „vrrrr,vrrrr,vrrrr“ 🙂 ). Sprchujeme si bajkery, zatím co Tom je někde v díře u Hanušovic. Jdu na pizzdu do Hospůdky. Cestou zpátky vidím, že Vlasta a Dejf jsou z DMka taky v Pasťáku. Z apartmánu č.9 se stal výčep, společenská místnost a ošetřovna. Lukáš se přišel zeptat, jestli nemáme dezifikci. Hleďme, máme první mrtvolu! Prej šup a bylo to! To znám :-). Po Lukasově ošetření se sesedáme venku u pivka a Tomáš pořád šlape. Z Hanušovic to má jen kousek přes Přemyslovský sedlo a s 350ti metrovým převýšením. Hrdina a šílenec se zjevuje se soumrakem s nohama 154km od TU. Ukazuje se Jirka Pavel nová posila. Mám za to, že ho spolu s Vlastou a Dejvem uvidím až zase v neděli. Zábava se rozproudila, hra v „Klásk“ propukla, ale všeho s mírou. Kolem jedenáctý šlus a spát. Ráno na nás čekaj Dlouhý stráně. Předpověď na zejtra není příznivá, má bejt střídavě hnusno a sem tam ještě hůř. Ráno je jako malovaný, oblačnost tak nízká, že vytrčit hlavu ze dveří, uděláme si bouli. Cela č.9 se po snídani rozhodla k odjezdu na Dlouhý stráně. Z jiných cel se o něco pozdějc vydávaj k lanovce a taky jedou k vrcholu. Jenom o dvou Negrech je jistý co opravdu dělaj: Mrtvola Lukáš je potlučenej, takže odpočívá a Zdenánek se po snídani v hotelu Dlouhý stráně vydal na svatbu. Bereme si kola z kolárny a v drobným mrholení odjíždíme po silnici k první serpentýně směr Jeseník, kde odbočujeme do údolí Divoký Desný vedoucí nejdřív ke spodní nádrži přečerpávací elektrárny. Občas lehce pršánkuje, ale v údolí nefouká, tak to prozatím jde. Musíme se dostat z 5set70ti do 1333metrů n/m to je sotva 762metrů nahoru. Ke spodní nádrži se počasí drží na uzdě, ale jakmile se dostáváme do ¾tě kopce nad spodní nádrž, vjíždíme do mraků a mrholení je víc než intenzivní. U odbočky Uhlířský cesty se k nám od lanovky přidávají další negři. Ale s každým metrem je vidět hůř a hůř. Jakmile se vyhoupneme nad obzor, který není díky mrakomlze vidět, přidává se silnej vítr. Na posledním úseku mi čelo pelotonu ujelo někam do mlhy. Asi se blíží vrchol, protože vítr se změnil ve studenej vichr a hustě mží, až to fláká do gezichtu. Z mlhy se vynořuje barák pod hrází. Dál to jde jen po schodech. Proti mně se vrací Hrnec, Palec a Tom. Vylezu na korunu hráze, do gezichtu mě uhodí ledová rána. Vidím úplný hovno, slyším fjúúúú a šplouchání severního ledovýho oceánu. Lezu dólu kde v úkrytu vstupu do boudy si všichni oblíkáme všechno, co máme. Pak odjíždíme k okružní jízdě okolo koruny horní hráze. Peloton se trhá a schází se až v Pasťáku. S Tomem, kterýho vidím, jedeme stejnou cestou kolem spodní nádrže. Palec, Hrnec a asi i jíní jedou Uhlířskou cestou a k Pasťáku se dostávaj od Kociánova skrz Rejhotice. Vyždímat hadry, rozvěsit je na topení, boty píchnou na sušák, sprcha, jídlo. Několik magorů slovy dva, Hrnec a Palec se rozhodli použít wellnes na zahradě. To se zvrhlo skoro v železnýho muže. Bajk měli za sebou, v bazénu se málem umlátili při motýlku, takže stačilo uběhnout pár kiláků skrz Loučnou zcela bos a nah a to se taky stalo. Jen co se ti dva triatlónisti vrátili a jen co učinili intervivárium pro Allgemeine molitan zeitung , mohl začít kulturní program. Tomáš pustil odpolední celovečerák s příznačným názvem Pasťák. Několik negrů hrálo Klask, sem tam si někdo bucnul. Film skončil smrtí hlavního protagonisty, Klask playeři dohráli a mrtvoly na postelích obživly a řkly : „Jdem do Bijáku, je to kousek za rohem!“ Všichni přítomní se ihned po úpravě zevnějšku odebrali pěšky povečeřet do  

Restaurantu Biograf. Že prej za rohem?! Šouráme se 3kiláky a fakt je to za několika rohy. V tomhle bijáku se sice žádnej film nekoná, ale bar má co nabídnout. Jirka Ponikelský z chodu objednává pro všechny koksák (rum, cukr a 3 zrnka kafe) jako welcome drink. Obsazujeme místa pod plátnem a protože máme hlad i žízeň, objednáváme si co hrdlo ráčí. Někdo guláš, někdo hambáč, jinej třeba ovocný knedlíky, ale všichni pívo. Zábava v rytmu molitanu se rozproudila. Kde se vzal, tu se vzal svatebčan Zdenánek a s ním Metromolitan. Ještě pár piv a pár nemravných návrhů obsluze a bude o tom psát Cosmomolitan. Přiblížil se čas odfrčet zpátky do Pasťáku, takže platíme a odcházíme nočním Kociánovem na vlak do Loučný. Začíná kapat a těsně před příjezdem Regiomolitanpantera už slušně leje. Na konečný v Koutech vystupujeme a šupem do Pasťáku. Lukáš nalejvá jakejsi dojč utrejch Asbach, což je 8mi letá brendy. Ještě několik piv na dobrou noc, párkrát Klásknout, fláknout sebou na molitan a spát. Venku leje a leje. Ráno leje a je hnusno. Lukáš a Štěpán odjíždí domů. Většina 9tky se po devátý vydala vlakem do Velkých Losin zaplavat si v termálu. Já si hovím u telky a hnípu. Lehce po 14tý jsou plavci zpátky a ihnet se chystáme vyrazit bajkovat. Venku se skoro vyčasilo už neleje, jenom je hnusně vlhko, i tak v 15:15 vyrážíme směr Ješť….  Altfótr. Z hlavní silnice odbočujeme a začínáme stoupat k Petrovce. Peloton se trhá už na začátku stoupání po vyprázdnění balastních nádrží. Ještě dost daleko za první serpentýnou vidím odpoutávající se trio Hrnec, Palec, Tom a za sebou Honzu s Jirkou. Avšak už po třech kilákách jedu úplně sám, blíž mrakům a infarktu. Na rozcestí u Petrovky odpočívám. Nikdo nikde, tak zase vyrážím. 

Asfaltka skončila, dál vede lesní cesta a ta se ještě víc naklonila. Začíná foukat a tak trochu vjíždím do mraků. Vítr sílí, síly ubejvaj. Tlačím asi 100metrů. U Kamzíku se cesta narovnala, ba se i trochu sklonila, ale po kiláku zase zprudka stoupá a mění se povrch na placáky a štětování. Zase tlačím. U Slatí se zase dá jet. Za horizontem se placáky mění na dřevěný povaly a u Švýcárny na rozflákanou asfaltku. U Švýcárny nikde nevidím bajky kluků, takže pokračuju. Cesta zase stoupá a ledovej fučák bere síly. Kvůli zimě si oblíkám zimní bundu. Blížím se k rozcestí pod Pradědem, mraky houstnou, vítr sílí, síly docházej. Za rozcestím by měl bejt vidět vysílač, ale je vidět úplný prd, stejně jako včera na Stráních. Někde nade mnou hučí vítr v anténách. Vidět je asi na 10metrů, mrznou mi pazoury, do tváří mi plive Praděd žiletky. Brejle jsou k ničemu. Za horizontem mi rve vichr řídítka z rukou a několikrát mám pocit, že vidím letět vločku. Dopr…. kde je ten zasr…. vysírač ááááá tuhle přímo předemnou. 1h:57min to by jako šlo. Hledám, kudy se leze dovnitř. Hrnec mi jde v ústrety a odvádí mě i s kolem do vestibulu. V restrauraci je skoro zaplníno. Vslíkám mokrý hadry, sedám si k triu P.H.T., objednávám čaj s griotkou. Jak ste tady dlouho? Asi tak 25minut, to je čaj a zelňačka. Dopíjím čaj, platíme a v tu chvíli vchází dovnitř Honza a Jiří. Postupujeme jim svoje místa, odcházíme se připravit na odjezd dolů. Před vchodem děláme společný foto. Loučíme se s oběma a vyrážíme. Vítr neslábne, Praděd nás fláká hadrem na podlahu do gezichtu, kouše do prstů na rukách. Za odbočkou ke Švýcárně se to trochu zlepšilo, ale prsty dál mrznou v mokrých rukavicích. Zastavujeme u Kamzíku a pak na odbočce Petrovka. Hrnec s Palcem jedou rovnou na základnu, já s Tomem odbočujeme k Červenohorskýmu sedlu, protože toho ještě nemáme dost. Od Petrovky k sedlu, je to až na prvních 200metrů vedoucích do kopce, skoro pořád po vrstevnici. Tady jsme v závětří, tak nás trápí jenom mlha. K Červenohorskýmu sedlu přijíždíme před soumrakem, přejíždíme silnici a po žlutý značce se pouštíme dólu do Koutů. V lese už je dost temno, kamenitá mokrá cesta na jistotě nepřidá, hodí se proto zapnout všech 1200lumenů. S rozsvícenýma lucernama se hned jede líp skrz ostrý serpentýny i nakolněný roviny . Za pár desítek minut jsme v Pasťáku. Rychle do sprchy, hadry dát sušit, boty navlíknout na sušák. Vyspršený, převlíknutý do suchýho, odcházíme za zábavou do Baru Lyžárna. Tam už sedí Janko Tlačič s Jirkou. Sedáme si k vedlejšímu stolu, objednáváme si Zlosyna a něco k jídlu. Já s Tomem Pizzu na 1/2. Mezi tím se Honza a Jiří vrací vymydlený z Pasťáku, tak si sedáme k velkýmu stolu. Odkudsi přichází Vlasta, Dejf, Jirka co je Pavel a s níma Švábik. Ten sedí chvíli s náma a zároveň má jiný pívo rozpitý i u kluků vedle. Rozprouděnou zábavu nám kazí poslední možná objednávka. V deset se zavírá a šlus. Přesunujeme se do Pasťáku, ale i tady si už víc píva nedáme, neboť došel sud. Sušíme hubu a nedlouho potom jdeme do hajan. Zejtra balíme a jedem domů. Ráno dáváme všechny krámy do báglů a chystáme se na předání pokojů. Nakládáme svoje bajky, ale až na trio Vlasta, Dejf a Zdenda, který se zase chystaj na traily. Předání pokojů dopadlo, tak ještě polaskat Lipinu a vyrážíme. No, tak příště zase někde.

Foto: http://www.slim2009.cz/?page_id=4552

Autor: Milan Valenta