Stránky

pondělí 1. února 2010

Expedice běžky 2010

Začnu popisem příprav, protože už to bylo celkem drama. Kontaktoval jsem celou negerskou tlupu včetně externisty Zeda a pár příslušnic něžného pohlaví. Všichni, až na Radka („nechce se mně“), reagovali pozitivně, takže jsme začali shánět výbavu. Původně jsme chtěli celou záležitost pojmout v retro stylu, ale bohužel jsme toho mnoho po našich předcích nevyhrabali, takže nakonec jsme se museli spokojit s modernější výbavou (jedinou světlou výjimkou byli v tomto bodu Jířa se svým retro svetrem a David s běžeckými polobotkami z usně nějakého hlodavce). Negři na běžkách Nejhorší bylo sehnat vybavení pro Jirku a Zdendu, ale nakonec se i to podařilo a po několika telefonátech a bezpočtu sms jsme s uspokojením mohli konstatovat, že máme zajištěnou výbavu pro celou 8 člennou skupinu běžkařských noviců – Moje Generálstvo s chotí, Mistr Šváb taktéž s chotí, Jeho Veličenstvo Jirka, ministr Pavel, Jeho Magnificence Zdenda a Jeho Excelence Lukáš. V sobotní podvečer jsme se sešli u mě, kde byl vysloven souhlas s mým návrhem jet ranním vlakem v 8:43 na Mostek „a pak se uvidí“. Ráno jsem vyexpedoval děti, cestou zpátky nabral Zeda, a cca v 8:15 jsem už stál v ranním mrazu před barákem na běžkách (poprvý snad po 5 letech). Zdenda kouknul na hodinky, pak na běžky, pak zase na hodinky a v dalším okamžiku už měl na uchu telefon a volal negra Horejska, že se s ním nechá odvízt na nádraží. Pavel ho lehce zaskočil hláškou, že za 15-20minut bude na páťáku (vlak v tu chvíli odjížděl za necelých 25minut), tak si to vysvětlili a nakonec byli nahoře dřív než my. Za zmínku ještě stojí Jířův příjezd na páťák, kde byl přesně na čas, ale uhnanej a s jinovatkou na vousech. DSC07858Neustálý přísun sněhu v posledních dnech nám umožnil vyběžkovat na nádraží pěkně po chodníku, v přetopené nádražní hale už čekala Pavlína (která tam ty dva lenochy odvezla) s Pavlem a Zdendou. Přesun na perón, kde se za pár minut (vlak dorazil překvapivě téměř přesně na čas) objevil známý křižník místních neelektrifikovaných tratí s honosným označením „dvounápravový motorový osobní vůz typ 810“. Byl celkem prázdný, takže jsme celou cestu mohli vsedě ladit výstroj. Na Mostkách jsme nasadili lyže a vzápětí jsme na zledovatělé cestě za nádražím absolvovali dva kurzy jak si lehnout a nevstat (pod vedením zkušené instruktorky Dag). Po vstřebání přívalu náhlých emocí jsme se konečně odpíchli a sebevědomě vyrazili po nepříliš vyjeté stopě vzhůru do lesa. DSC07864 Na konci „stoupání“ všechny přepadla nutkavá potřeba vypít a sníst (a vykouřit) co se dalo. Dag cestou do kopce zjistila, že se zapomněla nasnídat, což by v jejím případě mohlo mít fatální následky, takže jsem byl rád za delší pauzu, ale zároveň mně bylo jasné, že jestli budeme dělat takhle dlouhý a častý zastávky, tak budeme mít co dělat, abychom dojeli ke Staňkovu za světla… Po lehkém zvýšení hladiny alkoholu v krvi jsme pokračovali dál po známé cykloturistické cestě směrem nad Vidonice. Po výjezdu z lesa nás čekalo nemilé překvapení v podobě chybějící stopy ve směru, kterým jsme chtěli pokračovat. Zachránil nás Pavel, ve kterém se po vydatné marihuanové snídani zrodil neohrožený horský vůdce. Naše osmičlenná expedice v čele s Pavlem vyfrézovala do místy až půl metru hlubokých závějí kvalitní stopu v délce jednoho kilometru. Po napojení na cestu směrem ke Staňkovu jsme se pobavili trochu náročnějším sjezdem (v hlavních rolích Herman-Zdeněk-Maier a Ingemar-Jiří-Stenmark). DSC07882 Následoval přejezd přes pole a další pauza u místního jednotného zemědělského družstva. Po vyplýtvání všech superlativů a přídavných jmen na adresu počasí, které se skutečně v tu dobu překonávalo, jsme pokračovali dál po celkem slušné stopě, po levé ruce Zvičinu s grilujícím sluncem a napravo výhled na Pecku. Další krátká zastávka se odehrála u křižovatky na Kal, kde jsem si s Dag prohodil běžky a při následujícím sjezdu po silnici dolů jsem si prožil menší šok, protože ty její backcountry běžky s protismykem z toho kopce skoro nejely… V Kalu jsme počkali na Zeda a pak už to začalo být hodně zajímavý. Vydali jsme se známou cestou směrem k bývalému Bystrému Mlýnu, jenže nás zmátly stopy nějakého evidentně opilého nimroda, který šel řádnou oklikou, takže jsme jako stádo na porážku došli až k nějakému menšímu táboru, kde jsme byli donuceni sundat běžky a vyšlapat pár schodů v hlubokém sněhu na lesní cestu. Mlýnu jsme se elegantním obloukem vyhnuli a pokračovali po stráni směr vzhůru, brodíce se sněhem. Po chvilce jsme pár desítek metrů od nás zpozorovali stopu, takže jsme na ní zprvu s velkou úlevou nastoupili, jenže nadšení brzy vyprchalo. Do strmého stoupání se skoro nedalo jít, takže jsem spolu s příslušnicemi něžného pohlaví sundal běžky a šli jsme pěšky. V té době se slunce ztratilo za hustými mraky tak, aby to lépe podkreslilo tu rázem pochmurnou náladu v družině, kdy každý bojoval hlavně sám se sebou (mě osobně nejvíc dostávaly momenty, kdy se mně v marné snaze zabránit proklouznutí lyží – Dáše jsem vrátil její šupinatý pár – hůlka zabořila víc jak z půlky do navátého sněhu). Negři na běžkách Právě v tomto stoupání se expedice hodně roztrhala. Pro ilustraci – expediční pole jsme uzavírali já s Dášou a ve chvíli, kdy jsme dorazili na Vyšehrad, mně přišla od Pavla sms, že už sedí u Šmídů a dává si polku s důchodci. Nahoře jsme dopili grog, který nám tam nechal Jirka, a sjeli jsme dolů k silnici Zvičina – Chroustov. Shora jsem sledoval Zdendu, kterej přejel zkratku ke Zvičině, ale po chvilce se zastavil a už si to valil zpátky. Bylo okolo druhý, když jsme dorazili na vojenskou cestu, která byla perfektně upravená a s částečným zadostiučiněním jsme kopec sjeli dolů až ke sjezdovce. Dag se bohužel se šupinama trochu víc nadřela, ale nakonec to zvládla a zhruba o půl čtvrtý jsme si objednávali pozdní oběd u Šmídů. Vlak jel v 17:07 a i tentokrát přijel poměrně na čas. Ve Dvoře už byla slušná tma, ale i tak jsme si neodpustili tečku za výletem v podobě sjezdu z nádraží – respekt Šmejdilovi za jeho předvedený výkon na nádražní pěšině, fakt jsem nevěřil, že to sjedeš… Na závěr chci poděkovat všem za účast a zejména za shovívavost ohledně volby ne zcela optimální trasy. Příště se rád nechám pozvat nějakým jiným negrem nebo jeho lepší polovičkou a doufám, že už bude celej team kompletní. Skol!
Připojuju tracklog ze šmejdilovi GPS: http://www.wandermap.net/route/385418
zapsal qbic

Žádné komentáře:

Okomentovat