Endomondo Mountain biking Workout: "was out mountain biking 30.69 km in 2h:26m:39s using Endomondo."
Trening na sobotní http://www.podkrkonosskymaraton.cz/
čtvrtek 11. srpna 2011
sobota 30. dubna 2011
Endomondo Team
Negři mají už i team v lehce sociálním sportovním systému zvaném Endomondo.
Negři z DKnL
http://www.endomondo.com/teams/1430618
Členové jsou pouze SmEjDiL a Qbic, nikdo jinej beztak na kole letos nejezdí.
pondělí 1. února 2010
Expedice běžky 2010
Začnu popisem příprav, protože už to bylo celkem drama. Kontaktoval jsem celou negerskou tlupu včetně externisty Zeda a pár příslušnic něžného pohlaví. Všichni, až na Radka („nechce se mně“), reagovali pozitivně, takže jsme začali shánět výbavu. Původně jsme chtěli celou záležitost pojmout v retro stylu, ale bohužel jsme toho mnoho po našich předcích nevyhrabali, takže nakonec jsme se museli spokojit s modernější výbavou (jedinou světlou výjimkou byli v tomto bodu Jířa se svým retro svetrem a David s běžeckými polobotkami z usně nějakého hlodavce). 
Nejhorší bylo sehnat vybavení pro Jirku a Zdendu, ale nakonec se i to podařilo a po několika telefonátech a bezpočtu sms jsme s uspokojením mohli konstatovat, že máme zajištěnou výbavu pro celou 8 člennou skupinu běžkařských noviců – Moje Generálstvo s chotí, Mistr Šváb taktéž s chotí, Jeho Veličenstvo Jirka, ministr Pavel, Jeho Magnificence Zdenda a Jeho Excelence Lukáš. V sobotní podvečer jsme se sešli u mě, kde byl vysloven souhlas s mým návrhem jet ranním vlakem v 8:43 na Mostek „a pak se uvidí“. Ráno jsem vyexpedoval děti, cestou zpátky nabral Zeda, a cca v 8:15 jsem už stál v ranním mrazu před barákem na běžkách (poprvý snad po 5 letech). Zdenda kouknul na hodinky, pak na běžky, pak zase na hodinky a v dalším okamžiku už měl na uchu telefon a volal negra Horejska, že se s ním nechá odvízt na nádraží. Pavel ho lehce zaskočil hláškou, že za 15-20minut bude na páťáku (vlak v tu chvíli odjížděl za necelých 25minut), tak si to vysvětlili a nakonec byli nahoře dřív než my. Za zmínku ještě stojí Jířův příjezd na páťák, kde byl přesně na čas, ale uhnanej a s jinovatkou na vousech. 
Neustálý přísun sněhu v posledních dnech nám umožnil vyběžkovat na nádraží pěkně po chodníku, v přetopené nádražní hale už čekala Pavlína (která tam ty dva lenochy odvezla) s Pavlem a Zdendou. Přesun na perón, kde se za pár minut (vlak dorazil překvapivě téměř přesně na čas) objevil známý křižník místních neelektrifikovaných tratí s honosným označením „dvounápravový motorový osobní vůz typ 810“. Byl celkem prázdný, takže jsme celou cestu mohli vsedě ladit výstroj. Na Mostkách jsme nasadili lyže a vzápětí jsme na zledovatělé cestě za nádražím absolvovali dva kurzy jak si lehnout a nevstat (pod vedením zkušené instruktorky Dag). Po vstřebání přívalu náhlých emocí jsme se konečně odpíchli a sebevědomě vyrazili po nepříliš vyjeté stopě vzhůru do lesa. 
Na konci „stoupání“ všechny přepadla nutkavá potřeba vypít a sníst (a vykouřit) co se dalo. Dag cestou do kopce zjistila, že se zapomněla nasnídat, což by v jejím případě mohlo mít fatální následky, takže jsem byl rád za delší pauzu, ale zároveň mně bylo jasné, že jestli budeme dělat takhle dlouhý a častý zastávky, tak budeme mít co dělat, abychom dojeli ke Staňkovu za světla… Po lehkém zvýšení hladiny alkoholu v krvi jsme pokračovali dál po známé cykloturistické cestě směrem nad Vidonice. Po výjezdu z lesa nás čekalo nemilé překvapení v podobě chybějící stopy ve směru, kterým jsme chtěli pokračovat. Zachránil nás Pavel, ve kterém se po vydatné marihuanové snídani zrodil neohrožený horský vůdce. Naše osmičlenná expedice v čele s Pavlem vyfrézovala do místy až půl metru hlubokých závějí kvalitní stopu v délce jednoho kilometru. Po napojení na cestu směrem ke Staňkovu jsme se pobavili trochu náročnějším sjezdem (v hlavních rolích Herman-Zdeněk-Maier a Ingemar-Jiří-Stenmark). 
Následoval přejezd přes pole a další pauza u místního jednotného zemědělského družstva. Po vyplýtvání všech superlativů a přídavných jmen na adresu počasí, které se skutečně v tu dobu překonávalo, jsme pokračovali dál po celkem slušné stopě, po levé ruce Zvičinu s grilujícím sluncem a napravo výhled na Pecku. Další krátká zastávka se odehrála u křižovatky na Kal, kde jsem si s Dag prohodil běžky a při následujícím sjezdu po silnici dolů jsem si prožil menší šok, protože ty její backcountry běžky s protismykem z toho kopce skoro nejely… V Kalu jsme počkali na Zeda a pak už to začalo být hodně zajímavý. Vydali jsme se známou cestou směrem k bývalému Bystrému Mlýnu, jenže nás zmátly stopy nějakého evidentně opilého nimroda, který šel řádnou oklikou, takže jsme jako stádo na porážku došli až k nějakému menšímu táboru, kde jsme byli donuceni sundat běžky a vyšlapat pár schodů v hlubokém sněhu na lesní cestu. Mlýnu jsme se elegantním obloukem vyhnuli a pokračovali po stráni směr vzhůru, brodíce se sněhem. Po chvilce jsme pár desítek metrů od nás zpozorovali stopu, takže jsme na ní zprvu s velkou úlevou nastoupili, jenže nadšení brzy vyprchalo. Do strmého stoupání se skoro nedalo jít, takže jsem spolu s příslušnicemi něžného pohlaví sundal běžky a šli jsme pěšky. V té době se slunce ztratilo za hustými mraky tak, aby to lépe podkreslilo tu rázem pochmurnou náladu v družině, kdy každý bojoval hlavně sám se sebou (mě osobně nejvíc dostávaly momenty, kdy se mně v marné snaze zabránit proklouznutí lyží – Dáše jsem vrátil její šupinatý pár – hůlka zabořila víc jak z půlky do navátého sněhu). 
Právě v tomto stoupání se expedice hodně roztrhala. Pro ilustraci – expediční pole jsme uzavírali já s Dášou a ve chvíli, kdy jsme dorazili na Vyšehrad, mně přišla od Pavla sms, že už sedí u Šmídů a dává si polku s důchodci. Nahoře jsme dopili grog, který nám tam nechal Jirka, a sjeli jsme dolů k silnici Zvičina – Chroustov. Shora jsem sledoval Zdendu, kterej přejel zkratku ke Zvičině, ale po chvilce se zastavil a už si to valil zpátky. Bylo okolo druhý, když jsme dorazili na vojenskou cestu, která byla perfektně upravená a s částečným zadostiučiněním jsme kopec sjeli dolů až ke sjezdovce. Dag se bohužel se šupinama trochu víc nadřela, ale nakonec to zvládla a zhruba o půl čtvrtý jsme si objednávali pozdní oběd u Šmídů. Vlak jel v 17:07 a i tentokrát přijel poměrně na čas. Ve Dvoře už byla slušná tma, ale i tak jsme si neodpustili tečku za výletem v podobě sjezdu z nádraží – respekt Šmejdilovi za jeho předvedený výkon na nádražní pěšině, fakt jsem nevěřil, že to sjedeš… Na závěr chci poděkovat všem za účast a zejména za shovívavost ohledně volby ne zcela optimální trasy. Příště se rád nechám pozvat nějakým jiným negrem nebo jeho lepší polovičkou a doufám, že už bude celej team kompletní. Skol!
Nejhorší bylo sehnat vybavení pro Jirku a Zdendu, ale nakonec se i to podařilo a po několika telefonátech a bezpočtu sms jsme s uspokojením mohli konstatovat, že máme zajištěnou výbavu pro celou 8 člennou skupinu běžkařských noviců – Moje Generálstvo s chotí, Mistr Šváb taktéž s chotí, Jeho Veličenstvo Jirka, ministr Pavel, Jeho Magnificence Zdenda a Jeho Excelence Lukáš. V sobotní podvečer jsme se sešli u mě, kde byl vysloven souhlas s mým návrhem jet ranním vlakem v 8:43 na Mostek „a pak se uvidí“. Ráno jsem vyexpedoval děti, cestou zpátky nabral Zeda, a cca v 8:15 jsem už stál v ranním mrazu před barákem na běžkách (poprvý snad po 5 letech). Zdenda kouknul na hodinky, pak na běžky, pak zase na hodinky a v dalším okamžiku už měl na uchu telefon a volal negra Horejska, že se s ním nechá odvízt na nádraží. Pavel ho lehce zaskočil hláškou, že za 15-20minut bude na páťáku (vlak v tu chvíli odjížděl za necelých 25minut), tak si to vysvětlili a nakonec byli nahoře dřív než my. Za zmínku ještě stojí Jířův příjezd na páťák, kde byl přesně na čas, ale uhnanej a s jinovatkou na vousech. Neustálý přísun sněhu v posledních dnech nám umožnil vyběžkovat na nádraží pěkně po chodníku, v přetopené nádražní hale už čekala Pavlína (která tam ty dva lenochy odvezla) s Pavlem a Zdendou. Přesun na perón, kde se za pár minut (vlak dorazil překvapivě téměř přesně na čas) objevil známý křižník místních neelektrifikovaných tratí s honosným označením „dvounápravový motorový osobní vůz typ 810“. Byl celkem prázdný, takže jsme celou cestu mohli vsedě ladit výstroj. Na Mostkách jsme nasadili lyže a vzápětí jsme na zledovatělé cestě za nádražím absolvovali dva kurzy jak si lehnout a nevstat (pod vedením zkušené instruktorky Dag). Po vstřebání přívalu náhlých emocí jsme se konečně odpíchli a sebevědomě vyrazili po nepříliš vyjeté stopě vzhůru do lesa. Na konci „stoupání“ všechny přepadla nutkavá potřeba vypít a sníst (a vykouřit) co se dalo. Dag cestou do kopce zjistila, že se zapomněla nasnídat, což by v jejím případě mohlo mít fatální následky, takže jsem byl rád za delší pauzu, ale zároveň mně bylo jasné, že jestli budeme dělat takhle dlouhý a častý zastávky, tak budeme mít co dělat, abychom dojeli ke Staňkovu za světla… Po lehkém zvýšení hladiny alkoholu v krvi jsme pokračovali dál po známé cykloturistické cestě směrem nad Vidonice. Po výjezdu z lesa nás čekalo nemilé překvapení v podobě chybějící stopy ve směru, kterým jsme chtěli pokračovat. Zachránil nás Pavel, ve kterém se po vydatné marihuanové snídani zrodil neohrožený horský vůdce. Naše osmičlenná expedice v čele s Pavlem vyfrézovala do místy až půl metru hlubokých závějí kvalitní stopu v délce jednoho kilometru. Po napojení na cestu směrem ke Staňkovu jsme se pobavili trochu náročnějším sjezdem (v hlavních rolích Herman-Zdeněk-Maier a Ingemar-Jiří-Stenmark). Následoval přejezd přes pole a další pauza u místního jednotného zemědělského družstva. Po vyplýtvání všech superlativů a přídavných jmen na adresu počasí, které se skutečně v tu dobu překonávalo, jsme pokračovali dál po celkem slušné stopě, po levé ruce Zvičinu s grilujícím sluncem a napravo výhled na Pecku. Další krátká zastávka se odehrála u křižovatky na Kal, kde jsem si s Dag prohodil běžky a při následujícím sjezdu po silnici dolů jsem si prožil menší šok, protože ty její backcountry běžky s protismykem z toho kopce skoro nejely… V Kalu jsme počkali na Zeda a pak už to začalo být hodně zajímavý. Vydali jsme se známou cestou směrem k bývalému Bystrému Mlýnu, jenže nás zmátly stopy nějakého evidentně opilého nimroda, který šel řádnou oklikou, takže jsme jako stádo na porážku došli až k nějakému menšímu táboru, kde jsme byli donuceni sundat běžky a vyšlapat pár schodů v hlubokém sněhu na lesní cestu. Mlýnu jsme se elegantním obloukem vyhnuli a pokračovali po stráni směr vzhůru, brodíce se sněhem. Po chvilce jsme pár desítek metrů od nás zpozorovali stopu, takže jsme na ní zprvu s velkou úlevou nastoupili, jenže nadšení brzy vyprchalo. Do strmého stoupání se skoro nedalo jít, takže jsem spolu s příslušnicemi něžného pohlaví sundal běžky a šli jsme pěšky. V té době se slunce ztratilo za hustými mraky tak, aby to lépe podkreslilo tu rázem pochmurnou náladu v družině, kdy každý bojoval hlavně sám se sebou (mě osobně nejvíc dostávaly momenty, kdy se mně v marné snaze zabránit proklouznutí lyží – Dáše jsem vrátil její šupinatý pár – hůlka zabořila víc jak z půlky do navátého sněhu). Právě v tomto stoupání se expedice hodně roztrhala. Pro ilustraci – expediční pole jsme uzavírali já s Dášou a ve chvíli, kdy jsme dorazili na Vyšehrad, mně přišla od Pavla sms, že už sedí u Šmídů a dává si polku s důchodci. Nahoře jsme dopili grog, který nám tam nechal Jirka, a sjeli jsme dolů k silnici Zvičina – Chroustov. Shora jsem sledoval Zdendu, kterej přejel zkratku ke Zvičině, ale po chvilce se zastavil a už si to valil zpátky. Bylo okolo druhý, když jsme dorazili na vojenskou cestu, která byla perfektně upravená a s částečným zadostiučiněním jsme kopec sjeli dolů až ke sjezdovce. Dag se bohužel se šupinama trochu víc nadřela, ale nakonec to zvládla a zhruba o půl čtvrtý jsme si objednávali pozdní oběd u Šmídů. Vlak jel v 17:07 a i tentokrát přijel poměrně na čas. Ve Dvoře už byla slušná tma, ale i tak jsme si neodpustili tečku za výletem v podobě sjezdu z nádraží – respekt Šmejdilovi za jeho předvedený výkon na nádražní pěšině, fakt jsem nevěřil, že to sjedeš… Na závěr chci poděkovat všem za účast a zejména za shovívavost ohledně volby ne zcela optimální trasy. Příště se rád nechám pozvat nějakým jiným negrem nebo jeho lepší polovičkou a doufám, že už bude celej team kompletní. Skol!
Připojuju tracklog ze šmejdilovi GPS: http://www.wandermap.net/route/385418
A odkazy na flickr na další fotodokumentaci:
http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157623321495448/
http://www.flickr.com/photos/obojetnik/sets/72157623322016938/
http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157623321495448/
http://www.flickr.com/photos/obojetnik/sets/72157623322016938/
zapsal qbic
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)