Expedice běžky vol.3

Obdobně jako vloni Qbic zorganizoval další pokračování veleúspěšné negerské akce na běžkách. Letos byla účast velmi pestrá. David, Pavel, Jirka, Martin, Dáša a já. Plánování bylo krkolomné a plán trasy byl den předem změněn kvůli závodům v oblasti Černé Hory a Pražské boudy, kam jsme měli původně namířeno. Hojná plánovací diskuse probíhala na negerském chatu.

Ráno, jako obvykle, posbírám autem všechny negry, David mi radostně ukazuje svoje čerstvě zalepené běžecké boty. U Pavla nasedá i Jirka, tentokrát již dávno po snídani a s rukavicemi, pro které se vracel. Parkujeme před bývalým okresním úřadem nad kanálem :-). Přezouváme se do bežeckých bot. A po chvilce přichází rodinka Qbikových bez dětí.

Autobus nás odváží na Pomezní Boudy, tentokrát bez problémů. Dokonce řídil stejný řidič. Než si David zašel koupit nové hole, mažeme pod paty modrý univerzální vosk Skivo.

Dag mění obutí

Po ujetí asi 200 metrů, si Dag s Qbikem mění obutí. Dál už stoupáme na krásně upravenou vrstevnici a mířime směr Lýsečky. Na Lysečinské boudě klábosíme s provozním o Pink Floydech a občerstvujeme se něčím k snědku. Dag měla obavy, že bude poslední a tak vyrazila napřed. Dopíjíme pivko a panáčky a vyrážíme za ní. Martin pochopitelně nabral tempo, aby dohnal Dášu. Jířa, David, Pavel a já pokračujeme pozvolna za nimi. U známé cedule "Pozor státní hranice" odbočujeme na zelenou, kam jsme směrovali i Dag. Natáčím Jiřu jak usilovně bojuje s kopcem a čekám, kdy se objeví David. Doráží 10členná skupinka dětí a rodičů. A David stále nikde. Popíjím čaj z termosky a vdechnu gerlašku. David stále nikde. Poptávám se kolemjedoucích, zda nepotkali týpka asi jako já v černém a s batohem s náhradními holemi (vskutku dobré poznávací znamení). Jedna paní mě informovala, že se určitě otočil a jel zpět na Lysečinskou boudu. Po asi 15 minutách mu jdu kousek naproti a snažím se Davidovi dovolat. Marně. Další paní mě informovala, že ho viděla na chatě, a že řeší rozlepenou botu :-( Pro Davida zjevně konečná. Je dospělej a umí se o sebe postarat. Vyrážím za ostatními.

V lese se jelo lépe nežli před rokem. Místy byla i pěkná stopa. První náročný sjezd vzdávám a radši jej seběhnu bez lyží. Předjíždím pár běžkařů, které jsem při čekání potkával. Jede se mi příjemně.

Zlomená běžka

Asi na 10. km odbočuji z lesní cesty a táhlý sjezd jedu radši po louce, kde je pěkná vyplužená stopa. Úspěšně zvládám nejprudší část. V závěru mě rozhodily hluboké koleje a padám na bok a hlavou se bořím do sněhu. O svářecké brýle jsem se trošku poškrábal na nose a tak otírám kapky krve. Když se postavím, zjišťuji, že mám ulomenou špičku u zapůjčených běžek Peltonen. Trošku jsem zaklel, ale to nikterak nepomohlo a tak špičku vkládám do batohu, jako trofej a pokouším se dál přemísťovat na Rýchorskou boudu. Bez špičky se mi jede velmi špatně, ale v udusané stopě se lyže tolik nezapichuje. Volám Jířu a informuju ho o mé události. Ten byl někde u "Rohu hranice", kde je budka ve tvaru "A". Navrhuju, ať na mě nečeká, že se sejdeme na Rýchorský boudě. Dojel jsem ho u kříže. Od něj jsme šli do kopce pěšky. Na rovince před Rýchorskou boudou jsem si pěkně ustlal po tom, co se mi zapíchla lyže do sněhu :-( Při vyrovnávání jsem výrazně ohnul hůlku. To mě přesvědčilo, že zde končím a nebudu dál nic riskovat.

Zábava na můj účet

Po úsměvném posezení na Rýchorský boudě, kde během naší přítomnosti spadla obsuze plná lahev slivovice na zem a rozbila se. Tolik škody. Já a Jířa dál pokračujeme pěšky do Horního Maršova asi 4 km z kopce, kde sedáme na BUS, ve kterým už sedí David, který se vrátil v baletních botkách na Pomezky. Qbik, Dag a Pavel pokračují v plánované trase směr Babí > Trutnov. Po návratu do Trutnova se převlíkáme a zde se stalo něco, co by mohlo vydat na další report :-)

David leze do kanálu

Při přezouvání našel David Pavlovy klíče ve své botě, kam jsem je dal já. V momentě, kdy je vyndal z boty a ptal se nás čí to jsou klíče, je upustil, ale přímo pod ním byl kanál :-). Chvilku jsme se smáli a pak se pokoušeli je nějak vyndat. Hůlkou to nešlo, litinové víko nešlo sejmout. Po chvilce dumání vtipkujeme, že Pavlovi suše oznámíme, "že má klíče v kanálu". Ale nevzdáváme to a poutáme kanál k tažnému lanu a snažíme se kanál vytrhnout autem. Tato snaha končí přetržením nekvalitního, zjevně čínského, plastikového tažného lana. Když se pokouším vázat lano nadvakrát David úspěšně sejme víko kanálu. Bez váhání se do něj vrhá po nohou. Při pohledu, jak v něm stojí jsem dostal neutišitelný záchvat smíchu :-) David hlásí, že se nemůže ohnout a že na klíče nedosáhne. Vlny smíchu a tlemení připomínají účinky kouření marihuany a ne a ne skončit. Jako praví kamarádí tasíme foťáky a fotíme nového pracovníka trutnovských technických služeb, jak čistí kanál. Smích stále graduje. David vylézá a někdo, asi Jířa, vyřkl nápad, že ho do kanálu spustíme po hlavě a že jej budeme držet za nohy. David neváhá a se slovy "budete mě ale držet" se po hlavě pouští do kanálu, kde vytahuje Pavlovy klíče. S neskutečným tlemem a smíchem jsme Davida drželi a nepustili. Bohužel nám chyběl 4. negr, který by to fotil (je dost možné, že naše počínání bylo zaznamenáno nějakou městskou kamerou, případná obsluha kamery se mohla též slušně nasmát). Kanál opět přikrýváme víkem a vyrážíme pro Pavla ke Kousalovi, který mezitím volal.

Sedáme do auta a se smíchem nad zažitou událostí jedeme pro Pavla. Lehce nás zaráží, jak se dostal ke Kousalovi, když měl jet s Qbikama přes Babí. Pavel byl hodně znaven. Prý Qbikovým ujel a pak někde zabloudil a šel asi 5 km po asfaltu až do Trutnova. Vyrážíme směr domov. Negry rozvážím po bydlištích. Když sedím doma u večeře volám Qbika a nedovolám se. Vzápětí volal Jířa s tím, že má obavy co Qbíci? Zkouším Dag a ta to v 19:25 vzala se slovy, právě jsme dorazili domů.

Letošní běžky se lehce nepovedly, ale i tak to bylo celkem fajn. Lovení klíčů z kanálu se jen tak nezažije :-) Za rok se budu těšit zase.

Odkazy

• http://www.endomondo.com/workouts/163354907/1430188
• http://www.flickr.com/photos/smejdil/sets/72157632895864395/
• http://www.endomondo.com/workouts/163287223/1044683 (q)
• http://www.flickr.com/photos/obojetnik/sets/72157632900371425/ (q)

Expedice běžky vol.3, a set on Flickr.

Negr v noci

Tak jsem byl dnes navečer testovat bludičku a jsem nadšen. Dal jsem si jenom krátký 10km švih, ale na vyzkoušení to stačilo - NiteRider naplnil očekávání. Měl jsem vyhlídnutý nový model Lumina, který má vylepšený držák na řidítka, s tím starším typem od Ondry jsem měl problémy (nedrželo to tak pevně). Tenhle nový systém uchycení je velice robustní (na šroub) a během vyjížďky držel jak přibitý. Další výhoda je v možnosti natočení světla v ose do libovolného úhlu, praktické na křižovatkách pro terorizování aut přijíždějících zprava, či zleva. Celkově je světlo o kousek menší, ale co do světelného výkonu rozhodně nezklame (mám model Lumina 500). Přestože jsem se při první testovací jízdě vydal po neznámých lesních cestách, tak jsem se cítil jistě i při sjezdech ve vyšších rychlostech.

Jak je (snad aspoň trochu) vidět z toho rozklepanýho videa, tak lampička dává pěkně homogenní světelný kužel, který je dostatečně široký a skutečně se dá jet dost rychle (max speed v Endomondu níže je však samozřejmě nesmysl, iPhone se zase vyznamenal...). Celou cestu jsem to pražil na max. lumeny (výrobce deklaruje 500, ale dle nezávislého testu se skutečný změřený světelný výkon bude pohybovat okolo 30-40 lumenů) a občas se mně zdálo, že je toho světla až zbytečně moc (neustále jsem se vyhýbal stínům od větví, které mně běhaly pod kola). Však taky Lumina vydrží svítit v tomto režimu jen asi 1,5 hod. Jak jsem psal výše, tak i řidiči byli z tak intenzivního světla občas trochu vyděšený a při jízdě po úzké asfaltce na Zelený kopec jsem dvě auta v protisměru donutil skoro zastavit. Každopádně při dalším testu už pojedu na střední režim, který více než zdvojnásobuje výdrž baterie, ale ještě poskytuje dostatečný světelný komfort (zajíci a srny v lese to jistě také ocení). Na závěr ocituji první větu z manuálu ke světlu: Never ride alone. Takže kdy se přidáte okurky?

Negři v Listopadu

Negři v Listopadu, a set on Flickr.

Negři ce celej rok nesejdou a až v listopadu uspořádají společnou vyjížďku do Chvalkovic. Blátíčko bylo slušný a dojezd za tmy bez světel byl lehce o hubu.