Stránky

úterý 13. června 2017

Rychleby 2017 #1

Syn: „Tati, vohol se.“
Otec: „Proč?“
S: „Máš to už moc dlouhý.“
O: „Já tady ale od čtvrtka do konce tejdne stejně nebudu.“
S: „To nevadí, stejně se vohol... A kam jedeš?“
O: „Na Rychleby.“
S: „Tak to pak jo.“

Letošní Rychleby byly v mnoha ohledech výjimečné. Největší účast, příjezd ve čtvrtek, negří dresy, kurzy chorvatštiny, reprák, trojvýšlap na Dr. Weissnera, Fernet, zkratka z Lipové-lázně do Černé Vody, No chain – no pain a další události. Pojďme si to projít pěkně od začátku. Akci jsme začali plánovat s dostatečným předstihem, takže se nás na Kovárnu sjelo už ve čtvrtek 8. června 16 kousků, v pátek večer dorazil poslední Crnec Jirka Ponko. Celkem se tedy zúčastnilo všech 17 předregistrovaných pacientů. V tomto počtu bylo nemožné domluvit nějakou společnou vyjížďku, takže jsme se srocovali do různě velikých uskupení, ať už podle výkonnosti nebo počtu vypitých Trautenberků. 
Intelektuální debata za doprovodu decibelů lásky
Ve čtvrtek jsme dorazili dodávkou s Pecou Tomáškem a přivezli jsme kromě 11° suda i aktivní repro s 15“ basákem, kterej nadělal spoustu kraválu, a tudíž se v jednu chvíli stal předmětem sporu se sousedem. Po vybalení jsme vyrazili na tradiční otvírák – trail u Černého potoka se zakončením v hospodě U Sysla s bodrou paní provozní, která nám naservírovala ke Starobrnu moc dobrou pizzu. Návrat do Černé Vody byl přes Trail Lesů ČR, kde jsme se s Tomášem trochu hecli a byly z toho i nějaký osobáky na Stravě. Po návratu na barák jsme zapojili hudbu a slavnostně narazili suda, abychom vzápětí zjistili, že pivo neteče. Naštěstí se na pikolíku stačilo vystřídat jen několik inženýrů, než se z pípy podařilo vyždímat zlatavý mok.
Letos poprvé před branami SFT
Čtvrteční noc byla poměrně dlouhá a bujará, tak jsem to hned ráno cestou do pekárny pěkně schytal od souseda, který neměl moc pochopení pro hlasitou reprodukci Morčat na útěku a jiných špičkových interpretů po 22. hodině. Jelikož však bylo nebe azurový a náladu jsme si nevyspalým sousedem kazit nehodlali, tak jsme vyrazili relativně časně na Superflow.
Regenerující Crnci na základně RS
Milan s Pavlem Hrnečkem už vyjeli dokonce v 7:30. Když naše nejpočetnější družina stoupala nahoru poprvé, tak jsme se potkali s Pavlem, který si právě dával druhovýšlap (byl lehce načnutej z pokusu zajet Wales, ale na elánu mu to rozhodně neubralo, spíš naopak). Po dojezdu ze Superflow na základnu se nás ještě pár vydalo zajet si druhé kolo Weissnera a musím uznat, že podruhé už mně pan doktor tak nechutnal a nepomáhalo ani to, že přede mnou hekal Peca narvanej haluškama a za mnou mě očima tlačil Pavel, kterej si dával rekordní třetí rundu.
Dojezd Dr. Weissnera - Tomáše to ani moc nebolí
Po druhém sjezdu Superflow jsem se odjel najíst do hospody U Kaštánka a pak jsme se zajeli upravit na barák, protože byl na programu ještě Černý Potok zakončený opět návštěvou U Sysla, kde se tentokrát grilovalo za skoro až podezřelé ceny. Dali jsme si s klukama burgery (kuřecí steak za 45 Kč ve mě nevzbuzoval důvěru) a mazali zpět do Černé Vody. Mezitím si dal Peca třetí výšlap Weissnera+SFT, aby nezůstal po Pavlovi moc pozadu.
Ano, předpověď na sobotu nevypadala moc příznivě
Jak jsem už psal, tak v pátek večer okolo 22:00 přijel Jirka Ponko, takže se znovu pilo a veselilo až na nás vyběhl znovu soused, tentokrát junior a došlo i na výhružku návštěvy příslušníků sboru pomáhat a chránit. Na to jsem už moc nebyl zvědavej a ulehl tentokrát poměrně brzo. V sobotu ráno nás dle očekávání vzbudil vytrvalý déšť. Aby toho nebylo málo, tak předcházející večer zasyčel sud. Alespoň jsme tedy mohli provést degustaci Trautenberkovy polotmavé 13° a 14°APA, mňam. Po této vydatné snídani se počasí celkem uklidnilo, takže jsme mohli opět osedlat naše terénní oře a vydat se přes Weissnera na Lipovské stezky.
Negří družina u vápenky, počítadlo se mělo kvůli Butičovi již brzy vynulovat
Počasí nám však stejně jako loni chtělo překazit plány a krátce po dojezdu do hospody U Kance se opět celkem vydatně rozpršelo. O pár smažáků, palačinek, čokoládových dortů, kafíček, Plzní a Fernetů později jsme se konečně vypravili na kopec. Myslím, že jsme byli téměř všichni spokojeni – Lipovské traily jsou sice krátké, ale výživné.
První zastávka U Kance - příprava na kopec
Návrat do Lipové se příliš nepovedl, protože jsme museli hned na první křižovatce špatně odbočit. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak jsme se mohli znovu ocitnout v hospodě U Kance... Penzion tou dobou naštěstí již celkem zel prázdnotou, takže jsme mnoho ostudy nenadělali a okolo 19:00 jsme se konečně vydali na cestu zpět, čímž začalo pravé dobrodružství. Ještě v Lipové jsme podlehli davové psychóze a vydali se trochu nesmyslně po zelené – značce (pili jsme jen Fernet).
Na vršku jednoho z červených Lipovských trailů
Touto zkratkou jsme sice ušetřili odhadem tak 150 m, ale zapomněli jsme se podívat, jak jsou v té mapě naskládané vrstevnice, takže jsme kolo skoro víc tlačili, než na něm jeli. Závěr zkratky však stál za to, protože jsme se svezli po docela pěkném přírodním trailu, který byl zakončen „technickou pasáží“, se kterou jsme měli co dělat, abychom ji vůbec sešli. Ne však Butič, který nedbal nic svého přízviska Tlačič a neohroženě se pustil na bajku dolů, aby vzápětí za spršky nadávek skončil v kotrmelcích ve škarpě. Naštěstí to ustál bez zranění a technika také přežila, takže jsme mohli pokračovat kolem vápenky další diskutabilní odbočkou, od které nás neodradil ani relaxující místní borec.
Druhá zastávka U Kance, netřeba dalšího komentáře
Dál jsme tedy pokračovali po kombinaci cyklo-turistických značek přes Arnoštův krmelec až na rozcestí U Mnicha, kde se k nelibosti některých cesta prudce zalomila vzhůru. Kousek za Večerním pramenem (již se smrákalo) jsme minuli kótu 800 m.n.m. a cesta začala konečně klesat. Na konci sjezdu u odbočky Potok Lubina se Butič vyválel podruhý, ale tentokrát už tak šikovný nebyl a bohužel to odneslo naražené žebro a zlomená patka přehazovačky. Dále se tedy náš posun směr Černá Voda výrazně zpomalil a na začátek Superflow jsme dorazili až okolo 21. hodiny. Přejezdem Prokletého (tam jsem si pro změnu párkrát vystoupil já) a dále po asfaltce jsme konečně dorazili do Nové Červené Vody, kde nás zlákala otevřená hospůdka s luxusními vegetariánskými klobásami (z hovězího a vepřového).
Kousek od nádraží v Lipové - to nám bylo ještě hej
O dalších pár hodin později nám už byla opravdu zima, a hlavně došla společná kasa, takže jsme se přesunuli do Černé Vody, kde jsme se pozdravili s ostatními Crnci v Trail House. Za zmínku ještě stojí Butičův no chain speciál, na kterém se vezl posledních pár km za masivní podpory Petra Tomáška, respekt oběma! Malá odbočka k „chorvatštině“ – touto dobou totiž kulminovala naše demence s používáním přípony „-ič“, takže jsme svým vyjadřováním poutali pozornost, díky které na nás místní asi dlouho nezapomenou. Nakonec se tedy ukázalo, že mít plný vous je vlastně velice praktická záležitost zhrošující identifikaci jedince.
Večerní příjezd k první sekci SFT, Janko Tlačič v pozadí
Jak jsem se s odstupem času dozvěděl, tak v sobotu to schytal i Jirka Kubíček, kterému se v jednom ze stoupání poblíž Vápenné vzpříčil jeho devětadvacetipalcový Kaňour a byla z toho naštípnutá (srůstej!) lýtková kost :(
Zastávka v Trail House - všechna kola pečlivě ustájena
V neděli jsem se z deliria probral bohužel až okolo půl jedenácté, takže nemůžu referovat, jak se klukům vyvedla závěrečná vyjížďka na Černý Potok, ale mám tu pro zájemce připraveno alespoň pár čísel. Celkem jsem najel 126,5 km, to je vzdálenost z kalifornského Malibu do Lake Forest nebo si to můžete asi lépe představit u džungarského křečka, který by tuto vzdálenost uběhl za 8 dní. Nastoupal jsem 3313 výškových metrů, což je přibližně 15059 Ikea půllitrů naskládaných na sebe nebo opět pro lepší představu - 159x vylézt na Elišku. Takže to vlastně žádnej velkej zápřah nebyl a příští Rychleby bude zase co překonávat, už se těším!

pondělí 22. května 2017

Dres

Je to naprosto neuvěřitelné. Negerská banda si konečně nechala vyrobit dresy. Zde je model a předvádí nultý kus. Na nadcházející Rychlebskou akci již budeme všichni v jednotném oděvu.



pátek 23. září 2016

Rychleby 2016 podzim


Dobrá, byl jsem tam poprvé a tak napíšu report. Nerad, ale Šmejdil rozhodl. On s Qbicem rozhodli že pojedu. Na svatební cestu! Podotýkám, že na svatební cestu bez ženy, kterou jsem si týden před tím vzal, navíc jsem spal v manželské posteli s Lukášem, a taky jsme tam měli dětskou postýlku. Asi provokace :)

Takže zabalit, nalodit, přes Polsko dorazit na místo a půl hodinky po příjezdu a rychlém ubytování, plni očekávání vyrážíme na trail. Já, Šmejdil, tatík a syn Kubíčkovci. První seznamovací trail byla klasika, Černý potok. Příjemná a pohledná záležitost. Jedeme, přišlapáváme a zatáčíme. To sice dělám na každé vyjížďce, ale tady je cesta vysypaná bílým štěrkem, a tak vím kam jedu a užívám si okolí. Nádhera! Ve Vidnavě jsme se zastavili na oběd. Chvilka rozmýšlení nad jídelním lístkem a pak při pohledu na asi 127-letého číšníka, který nezvládl objednávku jídla a pití zároveň, dáváme pivko a čekáme na smažák. Ano, sofistikovanou gurmánskou debatu jsme zakončili klasikou nad všechny klasiky. Platíme a razíme do Kovárny, tak se ubytovna (musím říct, že příjemná) jmenuje.

Akorád se potkáme s Gandalfem a spol., kteří přivezli soudek Krakonoše, pozdravíme, seznámíme se a jedeme na SuperFlow. Výšlap asi 550 výškových metrů trailem doktora Wiessnera byl famózní. podél čistého, svižného potůčku, po dřevěných lávkách a klikatící se cestičce, prostě úžasný. No a když je dokopec je i zkopec. Nahoře s Kubíčkem synem čekáme na ostatní členy (nebudu jmenovat) a hurá dolů. Paráda, krása, nádhera. Jen když je někde zákaz, tak by se tam prostě nemělo. Ale to my ignorujeme a razíme do třetího úseku, který je uzavřený kvůli těžbě. To by bylo v pohodě, kdyby nebylo nějakého lumpa (zk…..ýho pancharta) který nastražil za jeden skok špalky a SmEjDiL byl tak vostrej na brzdách, že šel přes kokpit. No nic, Lukas je OK a tak jedeme dál. Za půl hodinky sedíme na základně a probíráme dojmy, pijeme Příšerák a Lukas jí fazolový guláš. Ehm, to bude noc.



Na Kovárně už je naprostá většina bajkerů a tak narážíme soudek. Opět pohodička, pivko, buřtík a pan domácí Dlaždič, co přišel na Krakonoše, protože je z Náchoda a tam maj jen Primátora. :)
Kolik mohlo být hodin, asi 21:00, a přijel zbytek. Přímo z Belgie Pavel Horáček, Jirka Ponikelský a Honza But. Asi se mi to zdálo, ale měli už lehce naváto a tak sedli přímo k sudu a začala „zahajovačka“. Nijak to nebudu rozebírat, snad jen, že když se Milan Valenta převlékl do noční košile a rozpustil si vlasy, byl slovy: „Dobrou noc, Stázino!“ překřtěn, a taky stojí za zmínku hláška „dost bylo piva, pijeme Rádler“ a začalo se pivo řezat burčákem. Prostě jsme popili a na kutě. Já tedy nechtěně odešel dřív, protože jsem si byl dát telefon na nabíječku a upadl jsem do postele. Z kómatu jsem se probudil až ráno.


Snídaně, ranní hygiena, cvičme v rytme a tak dále …. to vynechám. V 9:30 jsme vyráželi s Lukášem na Vidnavský okruh, kde jsme potkali Milana, tedy Stázinu, Kubíčkovci jeli k lomu a pak za náma, Qbic, Horáček a Tomáš na Lipovou, a někdo spal a na kolo vůbec nesedl. :)

Vidnavský trail je 5 km dlouhé, skoro po rovince se klikatící kolečko. Pro nás XC ridery naprostá radost. Na oběd jedeme opět do báječné hospody na Vidnavském náměstí. Kolem jedné hodiny se začalo kazit počasí a tak valíme na základnu, stíháme to za minutu dvanáct. Prší až do večera a tak razíme asi v šesti do baru na kafe a pivko. Útulnej malej bar, kde jsem místním ranařům vysvětlil, že je potřeba se vyklidit, že jsme přišli MY! Super, pochopili a my objednáváme pivko u sestry pana Buba Gampa. Ta podoba byla dechberoucí. Poseděli jsme, pošprýmovali a asi bych to uzavřel. Jsem ženatý teprve týden. :)


V neděli mokro, deštivo a tak velíme k ústupu. Jen drsňák Honza Novotný nezná bolest a jede do bláta. Ostatní balí, uklízí a smutně koukají do kopců s traily.

Cesta domů proběhla jak jinak, než bez chyb, a já ulehám na kanape, zavírám oči, usínám a vím že na jaře jedu ZASE!