Stránky

pondělí 22. května 2017

Dres

Je to naprosto neuvěřitelné. Negerská banda si konečně nechala vyrobit dresy. Zde je model a předvádí nultý kus. Na nadcházející Rychlebskou akci již budeme všichni v jednotném oděvu.



pátek 23. září 2016

Rychleby 2016 podzim


Dobrá, byl jsem tam poprvé a tak napíšu report. Nerad, ale Šmejdil rozhodl. On s Qbicem rozhodli že pojedu. Na svatební cestu! Podotýkám, že na svatební cestu bez ženy, kterou jsem si týden před tím vzal, navíc jsem spal v manželské posteli s Lukášem, a taky jsme tam měli dětskou postýlku. Asi provokace :)

Takže zabalit, nalodit, přes Polsko dorazit na místo a půl hodinky po příjezdu a rychlém ubytování, plni očekávání vyrážíme na trail. Já, Šmejdil, tatík a syn Kubíčkovci. První seznamovací trail byla klasika, Černý potok. Příjemná a pohledná záležitost. Jedeme, přišlapáváme a zatáčíme. To sice dělám na každé vyjížďce, ale tady je cesta vysypaná bílým štěrkem, a tak vím kam jedu a užívám si okolí. Nádhera! Ve Vidnavě jsme se zastavili na oběd. Chvilka rozmýšlení nad jídelním lístkem a pak při pohledu na asi 127-letého číšníka, který nezvládl objednávku jídla a pití zároveň, dáváme pivko a čekáme na smažák. Ano, sofistikovanou gurmánskou debatu jsme zakončili klasikou nad všechny klasiky. Platíme a razíme do Kovárny, tak se ubytovna (musím říct, že příjemná) jmenuje.

Akorád se potkáme s Gandalfem a spol., kteří přivezli soudek Krakonoše, pozdravíme, seznámíme se a jedeme na SuperFlow. Výšlap asi 550 výškových metrů trailem doktora Wiessnera byl famózní. podél čistého, svižného potůčku, po dřevěných lávkách a klikatící se cestičce, prostě úžasný. No a když je dokopec je i zkopec. Nahoře s Kubíčkem synem čekáme na ostatní členy (nebudu jmenovat) a hurá dolů. Paráda, krása, nádhera. Jen když je někde zákaz, tak by se tam prostě nemělo. Ale to my ignorujeme a razíme do třetího úseku, který je uzavřený kvůli těžbě. To by bylo v pohodě, kdyby nebylo nějakého lumpa (zk…..ýho pancharta) který nastražil za jeden skok špalky a SmEjDiL byl tak vostrej na brzdách, že šel přes kokpit. No nic, Lukas je OK a tak jedeme dál. Za půl hodinky sedíme na základně a probíráme dojmy, pijeme Příšerák a Lukas jí fazolový guláš. Ehm, to bude noc.



Na Kovárně už je naprostá většina bajkerů a tak narážíme soudek. Opět pohodička, pivko, buřtík a pan domácí Dlaždič, co přišel na Krakonoše, protože je z Náchoda a tam maj jen Primátora. :)
Kolik mohlo být hodin, asi 21:00, a přijel zbytek. Přímo z Belgie Pavel Horáček, Jirka Ponikelský a Honza But. Asi se mi to zdálo, ale měli už lehce naváto a tak sedli přímo k sudu a začala „zahajovačka“. Nijak to nebudu rozebírat, snad jen, že když se Milan Valenta převlékl do noční košile a rozpustil si vlasy, byl slovy: „Dobrou noc, Stázino!“ překřtěn, a taky stojí za zmínku hláška „dost bylo piva, pijeme Rádler“ a začalo se pivo řezat burčákem. Prostě jsme popili a na kutě. Já tedy nechtěně odešel dřív, protože jsem si byl dát telefon na nabíječku a upadl jsem do postele. Z kómatu jsem se probudil až ráno.


Snídaně, ranní hygiena, cvičme v rytme a tak dále …. to vynechám. V 9:30 jsme vyráželi s Lukášem na Vidnavský okruh, kde jsme potkali Milana, tedy Stázinu, Kubíčkovci jeli k lomu a pak za náma, Qbic, Horáček a Tomáš na Lipovou, a někdo spal a na kolo vůbec nesedl. :)

Vidnavský trail je 5 km dlouhé, skoro po rovince se klikatící kolečko. Pro nás XC ridery naprostá radost. Na oběd jedeme opět do báječné hospody na Vidnavském náměstí. Kolem jedné hodiny se začalo kazit počasí a tak valíme na základnu, stíháme to za minutu dvanáct. Prší až do večera a tak razíme asi v šesti do baru na kafe a pivko. Útulnej malej bar, kde jsem místním ranařům vysvětlil, že je potřeba se vyklidit, že jsme přišli MY! Super, pochopili a my objednáváme pivko u sestry pana Buba Gampa. Ta podoba byla dechberoucí. Poseděli jsme, pošprýmovali a asi bych to uzavřel. Jsem ženatý teprve týden. :)


V neděli mokro, deštivo a tak velíme k ústupu. Jen drsňák Honza Novotný nezná bolest a jede do bláta. Ostatní balí, uklízí a smutně koukají do kopců s traily.

Cesta domů proběhla jak jinak, než bez chyb, a já ulehám na kanape, zavírám oči, usínám a vím že na jaře jedu ZASE!

neděle 8. května 2016

Via Ferrata - Hallstat 2016

Po roce jsme se s bratránkem obět vydali do oblasti Hallstatt a okolí na ferraty. O našem jarním plánu jsme se zmínili před Rychlopípákama a přidal se Luban s MUDr. Ládou. Plán jet Rapidem se přeonačil v momentě, kdy jsme začali plnit kufr. Vyrazili jsme se Subaru Outback, což je o poznání živější vozítko.


Vyrazili jsme ve čtvrtek 5.5.2016 odpoledne. Cesta utekla za doprovodu oblíbených kapel. A po příjezdu do Hallstattu cca 2:00 hod. jsme po paměti odbočil do prava, ale poněkud dříve a najednou jsme byli někde v lese nad obcí a před námi dřevěný altán, a tak jsme v něm přespali první noc.


Ráno bylo náročné, po nedostatku spaní za intenzivního chrápání jsme toho naspali velmi málo. Po snidani v altánu jsme přejeli do kempu, kde jsme se převlíkli a vydali se na první ferratu a tou byla místní příjemná Echernwand - Klettersteig. Luban a MUDr. lezli porvé, tak to bylo takové očuchávání. Já s Hanzem jsme tu byli podruhe a i tak se nám to líbilo. Jen jsem podcenil pitný režim a na vrchol jsem se plazil s vyprahlým hrdlem a celkovou únavou z nevyspání.


V kempu jsme postavili stan a doplnili tekutiny a hlavně se vydatně najedli. Dalším cílem byla ferráta Postalmklamm Klettersteig, která mě osobně velmi zvedla unavenou náladu. Ferráta je vystavěna v krásném členitém kaňonu s řadou lávek a jedním přeskokem. Po dlouhém stoupání od konce lana jsme došli až k silnici, kde jsem si po chvili stopnul polku žijící v něměcku, která se vracela z vrcholu s dcerou co studuje multimedia v Salzburku. Odvezli mě dolů k Subaru a vrátil jsem se o kluky. Dále jsem se vydali též na vrchol kde jsem se pokochali zapadajícím sluncem a výhledem na okolní kopce.


Sobotním plánem byla ferrata Intersport Klettersteig ke které jsme se vydali lanovkou. U horní stanice byl sníh a v nedaleké hospodě nás informovali, že je lano z půlky pod sněhem. Výhledy tam byli pěkné a tak jsem toho zase tolik nelitovali. U jezera Gosausee je též jedna ferráta Laserer alpin Klettersteig, ale tu jsme vynechali, protože tam bylo opravdu hodně lidí.


Dalším naším odpoledním náhradním cílem se stala ferrata Drachenwand Klettersteig, která se ovšem nachází u města a jezera Mondsee a tak nás čekal delší přejezd. Skála je to impozantní. Všem nám poněkud stuhnul úsměv, protože jsme viděli jak polezeme vysoko. Na ferrate nás doprovázel silný výtr, ale i to nás neodradilo, výhledy byly nádherné. Návratová cesta byla ovšem více náročnější. Osobně jsem si namohl kolenní vazy a tak rekonvalescence bude poněkud delší.


Při oslavném pivku o dole kapličky se najednou objevilo malé vozídko, které dovezlo tři záchranáře. MUDr. Láďa jezdí se záchrankou tak se s kolegy pobavil. A prý tam někdo má problém s hlavou. Posléze přijel ještě jeden lezec záchranář. Po návratu k autu se objevil policejní vrtulník, který sundaval nějakého nezkušeného mladíka. Závěrečná estráda nám ukázala jak může takový výlet končit.

Při návratu dopadla i jedna GeoCache GC3VZMJ, kterou jsme díky kolegům z .cz zalogovali přímo v autě.

Mobilní fotky:
https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157667989827745