Celodenní výlet pořádaný Milanem se opět vydařil! Prostě si tu zábavu udělat umíme!
Takže rozkaz zněl jasně, v 9 u zimáku v Trauči. Odtud směr Polsko. V 8:30 se dvorská crew (Já, Ponko, Mahony a Petr Bartoš sešla u kašny na náměstí a přes Nové Záboří, Sovinec a nádherný, po dešti mazlavý červenohliněný Kamenecký sjezd na Dolce. U Ice stadionu přesně v 9 se přidává velitel zájezdu Gandalf a z Debrného (ano, je to i na mapě 50.5059383N, 15.7495614E) Kerob aka Borek aka Ctibor.
Teď už finální parta se vydává kolem Mrtvého jezera, kde jsme jen letmo zahlédli ropáky do nekonečného stoupání ke Krausově vyhlídce. Stoupání nekonečné, sjezd ke studánce pod Jánským vrchem byl pouhé mžiknutí oka. Pořizujeme foto, doplňujeme tekutiny a sjíždíme k hranicím anektovat Okrzeszyn.
Píp, píp….witamy w polsce oznamuje operátor a vjíždíme k sousedům. Ochladilo se konstatuje Gandalf a znalci zeměpisu ví, že jsme hold kousek od Baltu, takže je vše v pořádku. Pár kilometrů škaredou pohraniční krajinou stačilo a tak do lesa a rychle zpátky do Čech. Milan se netrefil na krásný technický sjezd a tak jsme si ho dali alespoň pěšky nahoru. Shodli jsme se, že dolů by to bylo o fous hezčí! Milane, Olda Říha by řekl „někdy příště, slíbí si a v davu zmizí….“
A náhle první opravdový zádrhel. Mahony má prázdné zadní kolo. Bezdušáky, největší věc hned po teleskopické sedlovce. Kolo do kaluže a hned je jasné, že se bude knotovat. Dan je tak šikovný, že by klidně mohl být podnikatel! Ovšem potřebuje k tomu 5 asistentů a alespoň čtvery brýle. Ilustrační foto asi řekne více, já jen že několik knotů, několik pokusů a alespoň tři bombičky značky Decathlon jsou akorát.
OK. pokračujeme makadamem sypanou cestou, která prověřila kvalitu opravy. A dolů z kopce kolem uhlí, hald hlušiny, věznice Odolov…. říkám si, proč jsem sem na tu romantiku nevzal ženu!
Je čas oběda a tak v místní restauraci u Judry Červený dáváme úpický řízek. Při nekonečném čekání na potravu dáme pivko, dvě a velmi kultivovaně diskutujeme. Náhle jakýsi místní buran, který vzal rodinku na sobotní smažák nechápe význam a intelektuální rovinu naší možná trošku hektické komunikace a ostře nás okřikne. Hele, mohli jsme je tam seřezat na hromadu, ale jsme lidi, né rusové a tak zpomalíme.Jsme po oběde a tak poklidně vyrážíme opět do kopce směr Úpice. Cesta lemovaná kůrovcovou kalamitou a neustálým Gandalfovým lamentováním nad zelím zahuštěným moukou a zjištěním že je celiak,nebo celiatik, nebo celibatik či co, ubíhala celkem svižně.
Projíždíme Rtyní a po levém úbočí míjíme Úpici, pak otravné stoupání po asfaltu do Maršova, kde „pozor horizont, kope, ostrá levá“ zase vracíme se do lesa. Proruby, Běluň, Vyhnánov. Tady se Poník rozhodl plnit rodinohodiny a tak nás opouští a valí napřímo do Dvůr Kina Faso na házenou. Oni kamarádi jsou fajn, ale rodina je rodina. Jasně, Jirko pozdravuj a jedeme dál. Liščí vrch by bylo zbytečný mučení do kopce, máme už 80 km a tak Milanovi kazím plán cesty a jedu zkratky. Zastávkou u Mertlíkova srubu u jezírka nad Kocbeří jsem chtěl oko starýho čundráka Milana potěšit, ale tvářil se standardně. Prostě jako když rozebírá něco co funguje proto aby to pak mohl za stálého klení zase sestavit :)
Kilometr, dva, tři a jsme u Silvera. To bylo v plánu a tak si Milan na oslavu dává pivo. Ten den už třetí a zazdil to dvěma kofolama. Sedíme, pijeme a povídáme. Najednou se na parkovišti zjeví Citroen s Ponkem který splnil povinnou dávku rodinné pohody a nechal se přivézt zpátky na trasu. PRVNÍ, opakuji PRVNÍ letošní stovečka je lákadlo! Náš plán po jednom pivu se rozjet k domovům vzal za své když Jirka koupil tác piv (normálně se kupuje metr piv). A to se dopít muselo!
Milan doplnil cukry a vyrazil do TU, díky Mejlo, bylo to super a dobro došli.
Dopili jsme co jsme museli a hurá k nemocnici. Máme v sobě dost alkoholu, můžeme na jumplajnu na skoky!
Z kopce je to vždy fofr a tak už zase sedíme u Trunečků a zase to pivo. Letmí pohled na tachometr ukazuje 97km. Já chci kilo a tak jedeme vyprovodit kluky do Žirče na letiště. Tam mají taky pivo a tak tři vypijeme, jedno rozlejeme, rozbiju půllitr a teď už opravdu domů.
Letošní sezóna zahájena, Milanovi dík za zorganizování a všem za kupu srandy.
Těším se na další spolupráci, s pozdravem JÁ.
Autor: Pavel Hrneček
