…. Silver Cup? A o co jako jde? Jo aha, tak to je pěkná kravina, to musím jet!
Tak to byla první reakce, když na mě v bajkerské svatyni U Šulců Petr Bořek
vybalil pravidla. Prostě se pojede z náměstí od kašny k Silverovi, tam každý vypije 5 piv a kdo to dá první, ten vyhrál. Jasné, stručné a nesmyslné.
24 srpna ve 14:00 stojíme na startu já, Lukáš a Dejf. Po zaplacení registrace jsme obdrželi číslo a začali sondovat terén. Všichni v klidu, žádný stres. Jede se pro srandu, ukončit prázdniny. Jarda Fletcher sedí na lavičce a nabízí zelenou (Aerodynamiku jelena, prověří jen Zelená!), to je blbost, na kole nepiju! Jeden odvážlivec to dává na neuvěřitelně pitomém kole s kočárkem vepředu. Pár dalších borců je připraveno si jen tak vyšlápnout na kole na pivko. Frajeři z Carla s.r.o. jsou nabuzení a chystají se už od začátku nasadit smrtící tempo. My tři kaloni máme jasno. Pohoda výlet, pěkně pospolu, pět piv a trocha zábavy, nic co by jsme běžně neuměli.
14:01 zazní startovní výstřel který vše změní. Pozvolné předstartovní kroužení kolem kašny se rázem mění v neúprosný špurt a to já nemůžu nechat jen tak. Lukáš a Dejf mají rozum a jedou piánko lesem. Já se vydávám lovit sprintery! Takže Palackého ulicí okolo tržnice do ulice Kotkovy, do prava kolem garáží a ke hřbitovu. Všichni po asfaltu a tak já taky. Pivo na čas nedám a tak zkusím alespoň zajet pěknej čas na kole, za kloně! Asfalt mi šumí pod koly, kličkuji mezi výmoly a najednou předjíždím jednoho závodníka za druhým a v tom se přede mnou zjeví SILVER v celé své kráse. Čas 18:01, šestý čas! Jsem spokojený, ostudu jsem neudělal a tak si jdu v klidu pro první pivko. To dám na EX a druhé na dvakrát. Třetí pivo si beru ven před hospodu a relativně v klidu popíjím. Náhle se zjevuje negerské duo Malý / Dvorský a já jim ukazuju tři razítka na předloktí. Oni řeknou jen “hovado” nebo kaloň? Co já vím a jdou si pro své první pivko. Vlezu za nimi do lokálu pro čtvrtý kus Krakonoše a v tom při pohledu na zničeného Patrika Hroneše, který se pere s polovinou třetího a při ocheckování situace zjišťuji, že na tom nejsem vůbec špatně a tak pouštím čtvrté pivko opět na EX. A s pátým už jsem přichystán venku u cílového stolku a snažím se to tam nacpat. Jde to fakt těžko. Žaludek je plný a kdybych to vypil rychle, určitě bych hodil šavli jako Balaton a to by byla diskvalifikace. Rozhlížím se a nikde nikdo kdo by finišoval. Tak prostě dopíjím a čekám až žaludek pošle něco málo směrem k močovému měchýři. Ono to vypadá na první místo, v to jsem ani ve snu nedoufal. Ovšem najednou se vedle mne zjevuje Bořek sr. a Háček. Bořek vytlemený, Hak soustředěný. Já ovíněný. Z ničeho nic se Bořek hecne a pivo pošle na první místo. Na to nemám sílu reagovat. Koukni do prava a tam se na druhé místo chystá Hak. To tedy ne! zmobilizuji poslední síly a dopíjí na druhém místě,
Hak vteřinu po mě! Čistě technicky jsem měl být samozřejmě první. Bořek i Hak si po dopití trošičku odplivnuli a to by se mělo diskvalifikovat! Nechávám to ovšem bez povšimnutí, protože přej a bude ti přáno. Raduju se z druhého místa v čase 38:38! Velké ovace, přijímám gratulace, fandím zbylým negrům i civilistům. S úlevou si jdu pro první (celkem šesté) postartovní pivíčko a to si vychutnávám, v klidu a míru. Po druhém postartovním dopíjí i Lukáš a po chvíli i Dejf.
Závod tedy skončil, zúčastnili jsme se, uspěli jsme, ostudu jsme (zatím) neudělali a tak se bavíme a popíjíme. Jenom že v ten nejnevhodnější čas se zjevuje rodina a že mě svezou domů. Kuba běhá hrdě s mou medailí ve tvaru automobilky Renault a Léňa se baví s okolím a k nástupu do auta mě nedokázala přesvedčit. Simča taky nevypadá přesvědčivě a tak se rozhodujeme, že domů pojedeme na kolech. Opatrně, pomaličku, tak jako už tolikrát. Moje paní odjíždí. Simča taky, tu jsem stačil po osmém pivu i trošičku naštvat (což hned v pondělí mylím úsměvem a omluvou úspěšně žehlím). Dávám posledního devátého krakonoše a velíme k ústupu. Už samotný nástup na bajk byl komický a vypadal jako předzvěst srandovní cesty domů. Podařilo se, nasedli jsme a vyjeli ten ničivý stoupák hned za hospodou. projedeme rovinku a dohadujeme klidnou jízdu lesní, širokou cestou domů. Jenomže jsem vylitej jak váza a tak velí doprava a Sedláčkovou cestou. Chytnou mi saze a mizím pod kopcem. Tady si toho už moc nepamatuju a jen tuším že mi blbě vyrostlý a v lese nečekaný kořen vyráží rodla z rukou a já letím na pravé rameno. Posadím se, rozhlížím se a vidím Jak kamarád Lukáš fotí a druhý kamarád Dejf čůrá. Volové, já asi umírám! No nic, chlapci udělají co musí, zasmějí se a čekají až zase nasednu. Opět komická vložka při nasedání a k tomu trochu nenápadné bolesti. Nenápadné asi vlivem devíti dávek dvanácti stupňových anestetik. Teď už pojedeme pomalu rozhodl Lukáš a opravdu jel celou cestu vedle mě, dával na mě pozor a spolu z Dejvem jsme dorazili až domů. Oddechli si, že mě mají z krku, rozloučili se a odjeli.
Závěrem děkuju za spoluúčast, doprovod, asistenci a jen tak na okraj zmíním že příští ročník jedu zase i když byl tento trochu bolavý. Tři zlomená žebra, prasklá lopatka a silně zhmožděná ramena! Důležité je, že se bajku nic nestalo, kosti srostly a pojistka zahojila šrámy na duši.
DON'T DRINK & DRIVE!!!
Pavel :)
https://www.flickr.com/photos/smejdil/albums/72157710549289812
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat